BRNO - UNIVERZITNÍ MĚSTO

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav

Petr HUDEČEK

BRNO - UNIVERZITNÍ MĚSTO

Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Mulíček, PhD.

Jméno a příjmení autora:

Brno 2011

Petr Hudeček

Název diplomové práce:

Brno – univerzitní město

Název v angličtině:

Brno – university town

Studijní obor (směr):

Sociální geografie

Vedoucí bakalářské práce:

Mgr. Ondřej Mulíček, PhD.

Rok obhajoby:

2011

Anotace v češtině: Vysokoškolské instituce se tradičně koncentrují do měst, přičemţ ta je berou jako prestiţní záleţitost. Kategorie univerzitní město přitom není jasně definována, a tak dochází k jejímu uţití v různých kontextech. První část práce se proto věnuje přehledu literatury zabývající se problematikou univerzit a měst právě za účelem vymezení univerzitního města. Další části práce se zabývají srovnáním univerzitních center v České republice a především popisu situace v Brně. Je nastíněn vývoj brněnského vysokého školství a jeho prostorové rozloţení ve městě. Samostatná kapitola se pak věnuje vyuţití inovačního potenciálu města v rámci tzv. znalostní ekonomiky. V závěru je pak provedeno celkové zhodnocení Brna jako univerzitního města. Anotace v angličtině: Higher education institutions (HEIs) are traditionally concentrated in cities and are considered to be of very prestigeous contribution to them. However, the category of a university town or city is not closely specified and thus can be abused in various contexts. The first part of this thesis introduces literature and sources dealing with the matter of universities and cities in order to define the term of a university city. Following parts of the thesis deal with comparing university centres in the Czech Republic, with focus on the situation in Brno. The development of tercial education in Brno is briefly described as well as its locations there. Special attention is dedicated to inovative potential of the city within the framework of the so called knowledge economy. The final chapter concludes and evaluates the city of Brno as university city. Klíčová slova v češtině: univerzitní město, univerzita, vysoká škola, vysoké školství, Brno, město, kampus, znalostní ekonomika, regionální rozvoj, univerzitní centra Klíčová slova v angličtině: university town, university city, college town, university, HEI, education, Brno, knowledge economy, campus, regional development

Prohlašuji tímto, ţe jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Ondřeje Mulíčka, PhD., a uvedl v seznamu literatury veškerou pouţitou literaturu a další zdroje.

V Brně dne vlastnoruční podpis autora

Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Ondřeji Mulíčkovi, PhD. za metodické vedení a rady, které mi uděloval v průběhu vypracování diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. Petru Chládkovi z Jihomoravského inovačního centra a Jakubu Rybářovi z Kanceláře strategie města za poskytnutí rozhovorů. V neposlední řadě patří poděkování rodině a přátelům za veškerou podporu, kterou mi během tvorby této práce poskytovali, stejně jako všem dalším lidem, kteří se i nevědomky na mém úsilí podíleli.

OBSAH 1

ÚVOD ........................................................................................................................................ 9

2

UNIVERZITNÍ MĚSTA NA ZÁKLADĚ DOSTUPNÉ LITERATURY .......................... 10

3

2.1

Město, univerzita – základní definice .............................................................................. 10

2.2

Univerzita a město jako předmět studia ........................................................................... 11

2.3

Vymezení univerzitního města ......................................................................................... 13

2.4

Historický vývoj univerzit a vztahů mezi nimi a městy ................................................... 15

2.5

Kampus, college a college town....................................................................................... 19

2.6

Modely zapojení univerzity do místního prostředí .......................................................... 21

2.7

Model univerzitního města ............................................................................................... 25

VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ A UNIVERZITNÍ CENTRA V ČESKÉ REPUBLICE A

POSTAVENÍ BRNA V TÉTO SÍTI ............................................................................................. 26

4

5

3.1

Vývoj vysokého školství v České republice .................................................................... 26

3.2

Univerzitní centra ............................................................................................................. 29

3.3

Postavení Brna vůči ostatním univerzitním centrům ....................................................... 32

BRNĚNSKÉ VYSOKÉ ŠKOLY ........................................................................................... 33 4.1

Vysoké školství v Brně do roku 1918 .............................................................................. 33

4.2

Německá technika ............................................................................................................ 35

4.3

Vysoké učení technické v Brně (VUT) ............................................................................ 37

4.4

Masarykova univerzita (MU) ........................................................................................... 40

4.5

Mendelova univerzita (MENDELU) ................................................................................ 42

4.6

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno (VFU)........................................................ 44

4.7

Janáčkova akademie múzických umění (JAMU) ............................................................. 45

4.8

Univerzita obrany (UO) ................................................................................................... 46

4.9

Srovnání brněnských veřejných vysokých škol ............................................................... 47

4.10

Soukromé vysoké školy ................................................................................................... 49

UNIVERZITY JAKO FYZICKÁ SOUČÁST MĚSTA ...................................................... 50 5.1

Dočasná provizoria a trvalá řešení ................................................................................... 50

6

5.2

Projekt akademické čtvrti, univerzitního areálu, kampusu .............................................. 57

5.3

Areál VUT Pod Palackého vrchem .................................................................................. 59

5.4

Univerzitní kampus Bohunice (UKB) .............................................................................. 61

VYUŢITÍ INOVAČNÍHO POTENCIÁLU PŘI ROZVOJI MĚSTA ............................... 65 Strategická podpora vědě a inovacím ze strany Brna a JMK ........................................... 65

6.1 6.1.1

Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje (RIS JMK) ............................ 65

6.1.2

Další strategické dokumenty JMK věnující se podpoře inovačního prostředí ......... 66

6.1.3

Podpora inovacím ve strategických dokumentech města Brna ................................ 67 Organizace zajišťující podporu inovačnímu prostředí v Brně ......................................... 69

6.2 6.2.1

Jihomoravské inovační centrum (JIC)...................................................................... 70

6.2.2

Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu (JCMM) ..................................... 71 Velké projekty vědy, výzkumu a inovací v Brně ............................................................. 73

6.3 6.3.1

Středoevropský technologický institut (CEITEC) ................................................... 73

6.3.2

Mezinárodní centrum klinického výzkumu (ICRC) ................................................. 74

6.3.3

Významné střední a menší projekty veřejných škol a výzkumných pracovišť ........ 75

6.4

Prezentace a popularizace vědy........................................................................................ 76

7

ZHODNOCENÍ BRNA JAKO UNIVERZITNÍHO MĚSTA ............................................ 79

8

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 83

LITERATURA A ZDROJE .......................................................................................................... 84 Publikace ...................................................................................................................................... 84 Strategické a rozvojové dokumenty ............................................................................................. 89 Zákony a normy ........................................................................................................................... 89 Datové publikace a ročenky ......................................................................................................... 90 Elektronické zdroje a www stránky ............................................................................................. 90 SEZNAM PŘÍLOH: ...................................................................................................................... 93

1

ÚVOD Univerzity a vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy jsou svým způsobem

unikátní instituce, které se aţ do poloviny 20. století objevovaly jen v omezeném počtu sídel. Jejich přítomnost byla brána jako vysoce prestiţní záleţitost. Se změnami ve společnosti po druhé světové válce souvisí i zvýšení důrazu na vysokoškolské vzdělání. To vedlo ke vzniku nespočtu nových univerzit a škol a k vytvoření prostorově husté sítě vzdělávacích center. Kategorie univerzitního města, doposud definovaná prostou přítomností univerzity, tak dostala konkurenta v podobě města s univerzitou. Mezi těmito dvěma pojmy dodnes neexistuje přesná dělicí čára. Univerzitní prostředí přitom dál nabylo na významu, především díky rozvoji znalostní ekonomiky, tedy systému zaloţeném na konkurenční výhodě v podobě vlastnictví unikátních znalostí, vědomostí a poznatků. Právě vysokoškolský sektor spolu s výzkumnými institucemi takové hodnoty vytváří. Tyto tendence se po pádu komunistického reţimu začaly projevovat i v našem prostředí. Došlo k výraznému nárůstu počtu studentů i k tvorbě nových univerzit ve městech bez vysokoškolské tradice. Na druhé straně stála zavedená historická centra, mezi kterými mělo důleţité postavení Brno. Cílem diplomové práce je nastínit moţnosti vymezení kategorie univerzitního města a v základních rysech ji charakterizovat. Dále bude popsána situace v České republice a následně v samotném Brně. Cílem je také zhodnotit nakolik univerzity utvářejí tvář města a jak ovlivňují moţnosti jeho rozvoje. První část práce se proto věnuje teoretickému úvodu do problematiky univerzitních měst na základě odborné literatury. Následující část je věnována českému vysokoškolskému prostředí a jeho centrům, která jsou mezi sebou porovnána. Zbývající části se věnují vlivu univerzit na město Brno. Je nastíněn základní historický vývoj zdejšího vysokého školství a jeho vliv na fyzickou stránku města. Dále je popsána současná snaha veřejných institucí podpořit rozvoj inovačního prostředí za účelem posílení ekonomické pozice města a jsou popsány i jednotlivé projekty, které by k tomu měly napomoci. V závěru je pak provedeno shrnutí předchozích částí věnovaných Brnu za účelem celkového zhodnocení. Zkoumání bude zaloţeno na práci s odbornou literaturou a s dostupnými zdroji informací jakými jsou internetové stránky jednotlivých veřejných a vysokoškolských institucí nebo výroční zprávy. Za datovou základnu pro počty vysokých škol a studentů slouţí databáze a statistiky zveřejňované Ústavem pro informace ve vzdělávání a Českým statistickým úřadem. Odtud jsou také čerpána data o počtu obyvatel v jednotlivých letech. Diplomová práce se zabývá městem Brnem v jeho administrativních hranicích. Město tvoří přirozené i administrativní centrum Jihomoravského kraje, má titul statutárního města a se svými 371 339 obyvateli (ČSÚ, 2010a) je velikostně druhé za Prahou.

9

2 UNIVERZITNÍ MĚSTA NA ZÁKLADĚ DOSTUPNÉ LITERATURY Účelem následující kapitoly je vytvoření nastínění univerzitních měst s přehledem odborné literatury zabývající se touto problematikou. V závěru pak bude definován jeden z moţných konceptů univerzitního města.

2.1 Město, univerzita – základní definice Před nastíněním problematiky univerzitního města je důleţité alespoň v náznaku vymezit oba pojmy samostatně. Neexistuje univerzální definice, pod kterou by se daly zařadit všechny útvary označované za města. Panuje obecná shoda, ţe město je určitý druh lidského sídla, který se odlišuje od jiných sídel (Gregory, 2009). Další definice pak vychází z kritérií, která se berou pro vymezení jako klíčová. Nejčastěji se jedná o populační velikost, hledisko ţivotního stylu nebo funkční kritéria. Základní myšlenkou definic vyuţívajících populační velikost je, ţe města mají více obyvatel neţ venkovská sídla. K tomu se ještě často přidává poţadavek na určitou hustotu osídlení. Mezní hranice pro zařazení sídel do jednotlivých kategorií se ve světě ovšem značně liší 1. L. Wirth (1938) přišel s myšlenkou vymezení města na základě specifického stylu ţivota, který odlišuje městské obyvatele od venkovských. Za typické městské rysy se zde povaţuje anonymita, racionálnost, sekularita a jiné. Tento způsob definování města se stal v druhé polovině 20. století problematickým, protoţe díky suburbanizačním tendencím a změnám v ţivotním stylu obyvatel se začaly stírat rozdíly mezi oběma kategoriemi. Vymezení na základě funkčních kritérii předpokládá, ţe ve městech jsou koncentrovány jiné aktivity neţ na venkově. Typicky se sleduje poměr zemědělských a nezemědělských aktivit nebo obsluţné funkce, které určují pozici v sídelním systému. Mezi další funkce, které mohou pomoci při vymezování měst, patří přítomnost různých úřadů, politických a kulturních institucí (Mulíček, 2010). Právě zde nalezneme i oblast školství. Jeho nejvyšší stupeň, tedy vysoké školství, lze povaţovat za jednoznačně městotvorný prvek, protoţe i kdyţ je umístěno v sídlech s malým počtem obyvatel, tak v dalších ohledech jako je vybavenost, kultura či atmosféra tato sídla odpovídají městským charakteristikám (viz kap. 2.5 Kampus, college a college town). U univerzity, stejně jako u města, nenalezneme obecnou a jednoznačně platnou definici. V prvopočátcích univerzit se jednalo o společenství ţáků a učitelů, kterým byla udělena určitá práva. Přibliţně do roku 1600 byl pro univerzity charakteristický systém výuky čtyř základních věd – teologie, filosofie, práva a lékařství. Od 17. století se termín univerzita obecně pouţívá pro všechny instituce, které mají oprávnění udělovat zvláštní tituly. Společně s rozvojem lidského poznání v 18. a 19. století vzrůstá potřeba speciálního vzdělání především v technických oborech (Brockliss, 2000). Vznikají nové výukové instituce, které ještě nejsou na úrovni univerzit, ale dokáţí lépe neţ ony reagovat na aktuální potřeby. Pro tyto školy se v našem prostředí obecně vţil název vysoké - kvůli odlišení od středního stupně vzdělávání. Během 20. století došlo 1

Přehled hodnot pro jednotlivé státy uvádí například Demographical Yearbook 2008 (United Nations, 2010).

10

k mohutnému rozvoji tohoto sektoru podpořeného zásahy státu. Ve většině západoevropských zemí také došlo k postupnému sjednocování univerzitního a neuniverzitního systému, který následoval po středoškolském vzdělávání, kdy vysokým školám byla přiznána univerzitní práva jako akademické svobody nebo právo udělovat tituly. V běţném uţívání tak došlo ke splynutí pojmů univerzita a vysoká škola. V dnešní době označují pojmy univerzita, vysoká škola a vysokoškolská instituce především různé právní normy a metodiky. Obecným pojmem vysokoškolská instituce2 se nejčastěji označuje „zařízení, které poskytuje vysokoškolské vzdělávání a které je příslušným vnitrostátním orgánem… uznáno za součást vysokoškolského vzdělávacího systému;“ a „instituce a výzkumné organizace, pokud zajišťují doktorskou přípravu a výzkumnou činnost a udělují doktorské diplomy uznávané jako takové příslušnými orgány“ (Evropská komise, 2010, s. 13). V našem prostředí definuje tyto pojmy zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách (po změně a doplnění dalších zákonů, dále jen zákon o vysokých školách nebo vysokoškolský zákon), který uvádí, ţe „Vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti“ (ibid., § 1). Ve smyslu tohoto zákona vysoké školy poskytují vzdělání v rámci akreditovaných studijních programů a programů celoţivotního vzdělávání na bakalářském, magisterském nebo doktorském stupni. Je zde definováno i základní rozdělení vysokých škol na univerzitní a neuniverzitní. Neuniverzitní vysoká škola „uskutečňuje bakalářské studijní programy a můţe téţ uskutečňovat magisterské studijní programy a v souvislosti s tím výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost“ (ibid., § 2, odst. 5). Univerzitní vysoká škola pak poskytuje i doktorské typy studijních programů a můţe uţívat “označení „univerzita“, popřípadě z něho odvozené tvary slov“ (ibid., § 2, odst. 3). Z hlediska zřizovatele pak zákon rozděluje vysoké školy na veřejné, zřizované ministerstvem školství, státní, zřizované ostatními ministerstvy a soukromé zřizované privátními subjekty.

2.2 Univerzita a město jako předmět studia Město je v rámci geografie předmětem studia geografie města - urban geography. Nejde zde o vymezení disciplíny na základě tématu, ale místa. To umoţňuje zkoumání tohoto prostoru z různých pohledů vlastních ekonomické geografii, sociální geografii nebo geografii dopravy. Charakteristickým znakem geografie města je pak holistický přístup, tedy popis všech městských aspektů. Ne všichni geografové, kteří se zabývají městským prostředím, vidí sebe sama jako geografy města. Často se jedná o představitele jiných oborů, kteří zkoumají jen určitou část městského prostředí, například dopravní síť (Mulíček, 2010). Zkoumání vysokých škol a vysokoškolského prostředí není jednoznačnou doménou jedné vědy. Dochází zde k překryvu různých oblastí, nicméně základní přístupy vycházejí ze třech směrů: 2

V angličtině tomuto pojmu odpovídá Higher Education Institution, zkratka HEI

11

vysoká škola jako součást systému vzdělávání, vysoká škola jako ekonomický subjekt a vysoká škola jako společenství lidí, především studentů. Z pohledu univerzity jako vzdělávací instituce, se autoři zabývají otázkami jako vývoj vysokoškolského systému (Trow, 1974), jeho prostorovou distribucí (Ryba, 1971) nebo způsoby lokalizace (Schofer, 1975). Jiný pohled bere univerzitu jako jeden z ekonomických subjektů. Obecnou rovinou se zabývají studie S. Elliotta a kol. (1988) nebo J. J. Sigfrieda a kol. (2005), které ukazují moţnosti měření vlivu univerzit na ekonomiku. Další práce se věnují jednotlivým oblastem jako je zapojení univerzit do znalostní ekonomiky (Conceição a Heitor, 1999; Leydesdorff, 2004; Metcalfe, 2010), transferu technologií (Lee, 1999; Mowery a kol., 2004), nebo propojení vysokoškolského a privátního prostředí (Westheat a Storey, 1995; Etzkoviz, 1998; Perkmann a Walsh, 2007). Nejfrekventovanějším tématem poslední doby je pak zkoumání vědeckých parků a inkubátorů, kterým se věnují například C. Vedovello (1997), A. N. Link a J. T. Scott (2003) či T. Ratinho a E. Henriques (2009). Tento pohled je doménou ekonomů, s geografií je propojen pomocí regionálního rozvoje (viz dále) nebo místních případových studií. Ze sociálních věd vychází zájem o vysokoškolské instituce jako společenství lidí, které se odlišuje od svého okolí. Předmětem studia je ponejvíce studentská komunita, která s rozvojem masového vysokoškolského vzdělávání v druhé polovině 20. století nabyla na významu. Velká část témat úzce souvisí se sociální geografií a například D. P. Smith (2009) je souborně řadí pod tzv. „student geographies“ (Smith, 2009, str. 1795). Geografický výzkum se pak zaměřuje především na problematiku mobility v různých úrovních a na oblasti působení studentů ve městě. Migrační proudy mladých lidí při příchodu na univerzitu a po jejím absolvování zkoumá O. Duke-Williams (2009) nebo F. Cuney (2005). Díky rozšíření vysokoškolského vzdělávání se změnil poměr mezi studenty, kteří při přechodu na univerzitu opouštějí domov a těmi, kteří studují v místě bydliště. O rozdílech mezi těmito dvěma skupinami pojednávají práce C. Holdsworth (2008; 2009). Mezinárodní dimenzí studentské mobility se zabývají K. Tremblay (2001), J. L. Waters (2009), v evropském měřítku pak F. Maiworm a U. Teichler (1996) nebo L. Mechtenberg a R. Strausz (2007). Velkému zájmu se těší zkoumání studentské komunity v městském prostředí. Vliv studentů na město zkoumá například J. Allison (2006) nebo M. Munro a kol. (2009). Po nárůstu počtu studentů se začaly zvýrazňovat určité problémy, především v oblastech bydlení a vlivu studentů na určité lokality. Problematiku studentifikace, jako zvláštního případu gentrifikace řeší například P. Hubbard (2008, 2009), P. Chattertom (1999), nebo D. P. Smith (2005, 2008) otázkami bydlení se pak zabývá H. Christine a kol. (2002). Všechny tři uvedené směry se pak spojují v pohledu na univerzity jako aktéry regionálního rozvoje. Těmito otázkami se zabývají ve svých pracích například J. Goddard a P. Chetterton (1999), L. van den Berg a A. P. Russo (2003) a P. Arbo a P. Benneworth (2007).

12

2.3 Vymezení univerzitního města Pokud přejdeme základní způsob vymezení univerzitního města jako města s přítomností univerzity, tak se dostáváme do problémů. Zatímco samotnou problematikou univerzit či měst se zabývá velké mnoţství autorů, tak u univerzitních měst to neplatí. Základní práci na toto téma napsal E. W. Gilbert (1961), ve které srovnával vybraná západoněmecká města s Oxfordem a Cambridgí. Došel přitom k závěru, ţe do kategorie univerzitního města, tedy města s onou specifickou atmosférou a s univerzitou jako naprosto dominantním prvkem, spadaly ze sledovaného území jen St. Andrews ve Skotsku a omezeným způsobem Cambridge a Marburg. Ostatní případy se dají označit spíš jako města s univerzitami nebo města s významným zastoupením vysokoškolského sektoru. To je způsobeno rychlým rozvojem okolního města typicky v návaznosti na industrializaci. Univerzita se tak stává jen jednou ze sloţek města. Na základě této práce se tedy dají města rozlišovat na univerzitní, města s univerzitami a neuniverzitní města. I další autoři jako B. Gumprecht (2003) a P. J. Larkham (2000) s tímto závěrem souhlasí a dále se zabývají jednotlivými aspekty vztahů mezi univerzitami a městy. Díky nejednoznačnému definování samotného pojmu univerzitního města se příliš neobjevují následné typologie. Můţe to být způsobeno i tím, ţe jak univerzity, tak města se dají třídit podle velkého mnoţství ukazatelů, které spolu nemusí souviset. A pokud budeme brát univerzitní město jako město s přítomností univerzit, pak existuje velké mnoţství kombinací. Univerzity se mohou například rozlišovat podle velikosti, zaměření, pozice ve světových ţebříčcích, umístění ve městě a dalších. Podobné kategorie nalezneme i u měst. Nicméně existují dva odlišné modely univerzit, které vycházejí z historického vývoje a mají zásadní vliv na vztah univerzity a města. Je to starší model, který bere univerzity jako součást města, typický pro Evropu a na druhé straně stojící model kampusu a college town, který vznikl v USA a odtud se dále šířil do světa. Studiem konceptu college town se podrobně zabývá B. Gumprecht (2003; 2007; 2008). Ten je pro své vlastní potřeby definuje jako město či místo s dominantní vysokoškolskou institucí, která má vliv i na jeho širší okolí a zároveň není hlavním městem státu nebo součástí metropolitní oblasti. Ze statistického hlediska je pak pro zařazení města do kategorie college town podle Gumprechta zásadní, zda je vysokoškolská instituce hlavním zaměstnavatelem ve městě. Mezi další pomocné ukazatele autor pouţívá počet zapsaných studentů vůči počtu obyvatel města a podíl zaměstnaných ve vzdělávání. Vliv vysokoškolské instituce je v takovýchto městech natolik silný, ţe B. Gumprecht (2003) navrhuje rozlišovat mezi jednotlivými college towns právě podle takových charakteristik jejich college jako je pozice v celostátním systému, oborové zaměření, spádová oblast studentů nebo stupeň kontroly studentského ţivota ze strany školy. Podrobněji tuto problematiku popisuje část 2.5 Kampus, college a college town.

13

Výše uvedená kritéria pro výběr college town se v upravené podobě dají pouţít i pro hodnocení evropského modelu, kde jsou univerzity součástí města. Obecně se zde ale nedá počítat s tak silným vlivem jednotlivých institucí. P. J. Larkham (2000) se nezajímá o univerzitní město jako celek, ale zkoumá rozvoj univerzity jako důleţitého urbanistického prvku.

Na základě výzkumu rozrůstání britských

vysokých škol rozlišuje tři základní modely – kampus, kolonizační model a disperzní model. Zvlášť ponechává tradiční model univerzitního města, kam řadí Cambridge, St. Andrews a Oxford, tedy případy, kdy se město a univerzita vyvíjí společně po velmi dlouho dobu. Model kampusu odpovídá výše popsané tradici americké college, tedy vytvoření či přemístění univerzity na okraj města nebo zcela mimo něj do určitého uzavřeného prostoru. Naproti tomu další dvě kategorie popisují univerzity jako součást města. U kolonizačního modelu řeší univerzita nedostatek místa postupným vykupováním pozemků v bezprostředním okolí svých budov. Toto chování předpokládá kontinuální zájem univerzity o určité nemovitosti a parcely, které nabývá optimálně při poklesu jejich ceny. Po získání ploch dochází u stávající zástavby buď k její úpravě, nebo ke stavbě zcela nových objektů. Postupem času můţe takto dojít k vytvoření univerzitního okrsku nebo i uzavřeného kampusu (viz obr. 1). Disperzní model popisuje případ, kdy je univerzita umístěná v různých objektech po celém městě. Jednotlivé budovy bývají nestejné kvality a stáří a udrţování takové soustavy je náročné z pohledu managementu i financí. Proto se univerzity často pouští to přestaveb nebo rovnou volí jeden z předešlých modelů. Vývoj univerzit a měst ukazuje, ţe uvedené modely nejsou dlouhodobě udrţitelné, a tak dochází k přechodu od jednoho k druhému.

Obr. 1 Příklad kolonizační strategie univerzit v Manchesteru. Původní univerzitní areál zvýrazněn červeně. (zdroj: Larkham P. J., 2000, s. 73, podle Joint Committee for Comprehensive Planning of an Education Precinct (1974): Manchester Education Precinct. A Rewiew of the Plan 1974. Manchester University Press, Manchester)

14

2.4 Historický vývoj univerzit a vztahů mezi nimi a městy Města vznikají v reakci na společenskou diferenciaci a specializaci a s tím souvisejícími poţadavky, které nemohly být uspokojovány v předchozích typech osídlení. Společně s rozvojem hospodářských, náboţenských a především správních funkcí společnosti rostly poţadavky na obecné i specializované vzdělání obyvatel měst. Objevují se tak nejrůznější instituce poskytující vzdělání a školy se tak stávají přirozenou součástí měst. Úroveň vzdělání vţdy souvisela s obecnou vyspělostí celé společnosti, a proto se dají vysledovat různá období rozkvětu i úpadku vzdělanosti i systému školství. Z antiky, především z období starověkého Říma, pochází trojstupňový systém vzdělání, na jehoţ vrcholu stála individuální výuka vedená rétorem dostupná ve velkých městech. Tento systém školství ovšem v Evropě skončil s úpadkem římské kultury na počátku raného středověku. Funkci uchovatele a šiřitele vzdělání a kultury nově přejímají církevní instituce, především kláštery. Vytváří se tak systém, který je orientován dovnitř a s okolím příliš nekomunikuje. Hlavním úkolem klášterů té doby bylo slouţit bohu, připravovat se na spasení a k tomu účelu uchovávat a pěstovat vybrané dovednosti. Izolovanost a uzavřenost jsou typické rysy středověkých klášterů lokalizovaných jak ve venkovské krajině, tak ve městech. S postupným vzestupem společnosti přichází ve 12. a 13. století změna ztělesněná rozvojem katedrálních škol a vznikem univerzit. První formy univerzit se objevují ve významných městech jako je Boloňa, Paříţ či Oxford a na rozdíl od církví spravovaných škol to jsou jiţ od počátku otevřené instituce komunikující se svým okolím. Města nabízela mimo moţností uplatnění absolventů především ochranu a podporu studentům, učitelům i samotným univerzitám jako institucím. Důleţitost tohoto faktu ukazuje například zaloţení univerzity v Cambridgi v reakci na omezení podpory studentů oxfordským biskupem (blíţe například www.cam.ac.uk/univ/history). Velká mobilita studentů i učitelů je vůbec jedním ze základních rysů prvních univerzit. Nově vzniklé instituce ještě nebyly pevně ukotveny sociálně ani prostorově. Studenti si svá studia hradili z vlastních zdrojů nebo jim je hradili jejich podporovatelé a stejně tak vyučující si z vydělaných peněz zajišťovali prostory pro výuku či pomůcky. I díky tomu se postupem času univerzity staly suverénními aktéry nezávislými na panovníkovi, šlechtě a církvi. Města brzy rozpoznala výhody spojené s přítomností studentů a vyučujících a začala aktivně podporovat vznik nových univerzit. Na druhou stranu ovšem neměla dostatek sil na to, aby dokázala následně ovlivnit chod těchto institucí s nezávislou správou a právním řádem. 14. a 15. století dalo vzniknout univerzitním kolejím. V podstatě se jednalo o nadace spravované významnými představiteli šlechty, církve či samotným panovníkem podporující vybrané studenty. Koleje způsobily určité oddělení studentů potaţmo univerzit od vlastního města, coţ zvýrazňovala i klášterní dispozice jejich budov. Kolejní model se ve větší míře uchoval díky shodě okolností v Oxfordu a Cambridgi a odtud se pak od poloviny 17. století šířil dále do světa (viz. americký model college town v části 2.5). Změnu v postavení univerzit v raném novověku přinesl vzestup centralizovaného státu. Omezování suverenity všech institucí, krom panovníka, se v této oblasti projevovalo jednak rušením 15

jednotlivých univerzitních výsad a pak také vznikem centrálního financování výuky i studia. Při těchto změnách hrály důleţitou roli i odvěké spory mezi univerzitami a církví, či mezi studenty a místními obyvateli3, které začal nyní vyuţívat stát ve svůj prospěch. I tak počet univerzit pozvolna narůstal a kolem roku 1700 se pohyboval okolo 170, stejně tak se zvyšoval i celkový počet studentů. Aţ do druhé poloviny 18. století existovalo úzké propojení akademického a lokálního prostředí, kdy vyučující vykonávali praktickou profesní činnost v místě svého působení jako lékaři, právníci či kněţí, případně dostávali různé významné místní funkce. Stejně tak se museli studenti před vstupem na studia či během nich snaţit navázat dobré vztahy s městem a lokálními institucemi, pokud zde chtěli v budoucnu vykonávat své povolání (Brockliss, 2000). První zásadní změnu samotných základů univerzit ve směru od středověké k moderní instituci přineslo ke konci 18. století osvícenství, v tomto případně představované pruskou (či humboldtovskou) koncepcí vzdělání. Univerzity jiţ neměly slouţit k uchovávání a pokračování předchozího řádu. Krom výuky, která měla být univerzální a sekulární, dostávají i nový úkol a to vědecké, racionalistické bádání v nových oblastech lidského poznání. Univerzitní prostředí také hrálo důleţitou roli při vzniku nacionalismu a bylo v tomto smyslu státem podporováno. Studium se stalo prestiţní záleţitostí, a i kdyţ studenti poţívali stejných občanských práv, tak vůči ostatním sloţkám společnosti vystupovali jako elita. Podle některých autorů (Delanty, 2002; Goddard, 2008) se univerzity začaly orientovat na národní/státní úroveň a zpřetrhaly vazby s jejich nejbliţším okolím, resp. městy ve kterých byly umístěny. Proti tomuto názoru stojí tvrzení L. Bocklisse (2000), ţe rozvoj vědeckého zkoumání a s ním spojených institucí typu nemocnic a laboratoří přispívalo ke zlepšování místních podmínek. Stejně tak akademičtí pracovníci byli vnímáni jako respektované autority při řešení lokálních problémů. Změny spojené s osvícenstvím předcházely změnám spojeným s průmyslovou revolucí. Jednalo se prvně o změny v rozmístění univerzit zapříčiněné rušením malých institucí v upadajících městech a o státem podporované zakládání nových ve velkých správních centrech. Následoval mohutný nástup nového typu škol zakládaných velkými podnikateli či rychle se rozvíjejícími městy. Nejednalo se o univerzity s tradiční výukou, spíše o instituce poskytující vzdělání a rozvíjející výzkum v určitých odvětvích průmyslu, či zemědělství4. Jejich charakteristickými rysy bylo praktické zaměření výuky, aplikace nových poznatků z výzkumu a pragmatismus při plánování dalšího rozvoje. Zřizovatelé měli často zásadní vliv na chod celé instituce a mohli si ji přizpůsobovat vlastní potřebám. Díky tomu zde existovalo úzké napojení na místní ekonomiku a s ní spojená odvětví. V obecné rovině došlo k diverzifikaci nejvyššího stupně

3

Mezi první patří spory o svobodu myšlení či bádání představované například proticírkevním smýšlením pedagogů nebo problémy vázané na rozvoj lékařství, mezi druhé pak různé spory o pravomoci či prosté hospodské rvačky a rebelie, které mohly dosahovat i větších rozměrů. (blíţe Rashdall, 1936) 4 Tomu odpovídají i zvláštní názvy pro tyto školy. V anglosaském světě se nejčastěji pouţívaná označení civic university, v USA konkrétně land grant university, ve Spojeném království redbrick university a politechnic; v německých oblastech pak Technische Hochschule.

16

vzdělání, respektive ke vzniku jiného studia neţ na klasických univerzitách (Brockliss, 2000 a Delanty, 2002). Osvícenský přístup ke vzdělání a poţadavky vyvolané průmyslovou revolucí poloţily během 19. století základy moderního univerzitního prostředí. Studium se stalo prestiţní a přirozenou součástí výchovy mladých příslušníků vyšších vrstev. Moţnost ovlivňování vzdělání a vyuţití vědeckého potenciálu výzkumných pracovišť si plně uvědomovali představitelé nacionálního státu první poloviny 20. století, a proto postupně jednotlivé univerzity a vysoké školy pravomocně přecházely ze soukromých či lokálních institucí pod centrální vládu. Tyto kroky vedly ke značnému omezení vazeb mezi vysokými školami a městy. Univerzity tak jiţ nemusely reagovat na problémy svého bezprostředního okolí (Goddard, 2008). Díky novým poţadavkům se také mění fyzická struktura univerzit. S rozvojem vědy vznikají různá pracoviště vyţadující speciální prostory, rychle se rozvijí školní knihovny a zvyšují se nároky na reprezentativní budovy. Univerzity se tak v městském prostředí mění z bodového shluku místností s mnohostranným vyuţitím na prostorově rozptýlené objekty s přesně danou funkcí v nejrůznějších architektonických podobách (Brockliss, 2000).

Obr. 2 Nejstarší část University of Liverpool, příklad univerzitní architektury 19. století (zdroj: http://www.liv.ac.uk/managementschool/undergraduate/why_worldclass.htm) Druhou vlnu zásadních změn univerzitního prostředí přineslo období státních intervencí po druhé světové válce. Vysoké školství bylo zapojeno do politiky regionálního rozvoje, především v oblasti lokalizace nových institucí či jejich decentralizací a pak také financování. Výsledkem mělo být spíše vyrovnávání meziregionálních rozdílů neţ cílená podpora místního rozvoje. S těmito snahami souvisí i masifikace vysokoškolského vzdělávání, která se začala šířit od konce 50. let z USA do dalších zemí. Masifikací se v tomto případě myslí zpřístupnění vysokoškolského studia širším vrstvám společnosti. Jejím nejviditelnějším projevem bylo rychlé zvyšování počtu studentů, tedy základního kamene kaţdé vysokoškolské instituce. Následovaly další změny 17

vyvolané ať uţ přímo či nepřímo tímto jevem, jako byl vznik nových škol či jejich poboček, rozšiřování těch stávajících, změny v nabídce oborů, změna sociálního sloţení studentů a jiné. Došlo také k měřítkovému posunu významu vysokých škol vůči svému okolí. Aţ do této doby se počet akademických pracovníků a studentů počítal v jednotlivých městech v řádu tisíců, po průběhu masifikace dosahoval jiţ desítek tisíc. Jistou výjimku tvořil americký koncept tzv. college town (Russo, 2003). Na konci 60. let došlo také k radikální změně atmosféry univerzitního prostředí projevující se demokratizací, radikalismem, sociální angaţovaností a myšlenkovým otevřením univerzitního prostředí. Dá se říci, ţe byl překonán vyhraněný pozitivizmus 19. století se svou exaktností a důrazem na přírodní zákonitosti (Delanty, 2002). To vše se odrazilo na vztazích mezi univerzitami a městy. Díky růstu vysokých škol se některé tradiční problémy jako studentské bydlení výrazně prohloubily, některé – jako nárůst dopravy – naopak nově vyvstaly. Obrat ve vztahu univerzit a státu přišel ke konci 70. let. Dosavadní regionální politika se ukázala být neúčinnou jak v případě lokalizace jednotlivých škol, tak i v případě financování. Došlo sice k prostorovému rozptýlení jednotlivých institucí, nicméně celkově byly posíleny velké univerzity. To ukazovalo na existenci silného lobbingu a pak také na prostý fakt, ţe malé a nově vytvořené školy mohou jen těţko konkurovat zavedeným institucím. V oblasti výzkumu se tato skutečnost projevovala nejvýrazněji. Další ránu dosavadnímu systému přinesla deindustrializace. Stará průmyslová města se začala ekonomicky propadat a s tím souvisel i úpadek místního vysokého školství. Nejhůře byly postiţeny školy orientované na tradiční průmysl, nicméně problémy se nevyhnuly ani dalším institucím. Nová koncepce přišla s nástupem konzervativní politiky 80. let. Stát přestal plošně dotovat systém vysokého školství a finanční zdroje začal přidělovat podle kvality jednotlivých škol. Univerzity byly podporovány v získávání prostředků pomocí spolupráce se soukromými subjekty, především s malými a středními firmami z oblastí sluţeb či nových technologií. Pro tyto firmy vznikají v blízkosti univerzit zvláštní rozvojové plochy technologických či vědeckých parků. Ve městech se silným zastoupením upadajících průmyslových odvětví byl podporován rozvoj vysokoškolských oborů zaměřených na progresivní průmysl. Zatímco v předchozím období viděly místní instituce přínos vysokých škol především v přílivu státních peněz a příchodu mladých lidí, tak nyní se jejich pozornost obrátila právě na oblast spolupráce s privátním sektorem. Vysoké školství se tak stává důleţitou součástí ekonomického rozvoje měst (Goddard, 2008). S nástupem globalizace se zvyšuje konkurence v oblasti terciérního vzdělávání. Vysoké školy jsou nuceny mezi sebou soutěţit při získávání peněţních prostředků ze státních i nestátních zdrojů. Vyuţívají k tomu komercionalizaci svého duševního vlastnictví či vytváření různých spinoff firem5 a společných projektů s komerční sférou. Vzniká tak koncept univerzity jako podnikatelského subjektu. Důraz se přesouvá z vědeckého bádání na inovace, jinými slovy ze 5

Spin-off firma je nově vzniklá společnost, které univerzita nebo výzkumná instituce poskytla své duševní vlastnictví či konkrétní výsledky výzkumu prostřednictvím licenční smlouvy. Univerzita (výzkumní instituce) také můţe mít v této firmě vlastnický podíl (Preclík, 2009).

18

základního na aplikovaný výzkum. U výuky je důleţitá praktická uplatnitelnost nabytých poznatků, nově se rozvijí systém celoţivotního vzdělávání. I zde začínají vysoké školy zapojovat představitele soukromého sektoru, případně vytvářejí různé studijní obory přímo ve spolupráci s velkými firmami. Z pohledu místního rozvoje je důleţité ukotvení a propojení univerzit, komerční oblasti a veřejné sféry z pohledu institucionálního i fyzického. V institucionální rovině k tomu mají slouţit zájmová sdruţení a klastry6 a komunikační platformy, ve fyzické pak technologické parky a inkubátory, které mají usnadnit start vznikajících firem v běţném podnikatelském prostředí. Smyslem všech těchto aktivit je rozvoj znalostní ekonomiky (Benneworth, 2006). Snaha o zvýšení konkurenceschopnosti absolventů vedla některé státy v 90. letech min. stol. k integraci různých typů vysokoškolského studia do jednotné formy. Ukázkovým příkladem můţe být Velká Británie, kde došlo ke změně vysokých škol neuniverzitního typu na univerzitní. Systém vysokoškolského studia se sice zpřehlednil, ale například polytechniky, tedy školy primárně zaměřené na technické obory místního charakteru, byly tímto krokem převedeny z lokální správy na vládní (Hall, 1996). Do integrace vysokoškolských systémů začala zasahovat také Evropská unie ve snaze vytvořit jednotný prostor vysokoškolského vzdělávání. Smyslem Boloňské deklarace (1999) je vytvoření jednotného systému vysokoškolského vzdělávání, který má vést k zatraktivnění studia, vyšší mobilitě studentů a větší konkurenceschopnosti absolventů na trhu práce. Spolu s rozvojem znalostní ekonomiky to je jeden z hlavních prostředků k dosaţení cíle dlouhodobých strategií Evropské unie, tedy Lisabonské strategie (2000) a Evropy 2020 (2010).

2.5 Kampus, college a college town Výše popsaný vývoj univerzit byl charakteristický především pro Evropu. Nicméně od druhé poloviny 17. století vnikají univerzity i mimo ni, především v severní Americe. První institucí tohoto typu na území USA byla Harvard College zaloţená roku 1636 nedaleko Bostonu. Lokalizace mimo město nebyla náhodná. Mezi zakladateli převládala představa města jako místa hříchu a zkaţenosti, proti němuţ stojí čistota a bohulibost vzdělání. Proto se rozhodli umístit univerzitu do klidného a mírumilovného venkovského prostředí. Důleţitou roli zde sehrál i fakt, ţe většina z nich studovala v Cambridgi, tedy v prostředí s rozvinutým systémem kolejí. Vzniká tak uzavřená instituce značně nezávislá na svém okolí a vůči městu nepřátelsky naladěná. Byl poloţen základ modelu kampusu, tedy uzavřeného prostoru, kde je soustředěno vzdělávání, bydlení a další aktivity studentského ţivota. Další univerzity a college byly budovány podle podobného vzoru tedy jako uzavřené jednotky na okrajích měst nebo zcela mimo ně ve volné krajině. Kolem kampusů se pak rozvíjí servisní zázemí v podobě malého městečka, tedy college town. Po získání nezávislosti na Velké Británii přišla vlna zakládání nových univerzit pokračující s růstem urbanizace během 6

Klastr nebo cluster je soubor společností a různých institucí typu výzkumných center, vysokých škol a regionálních institucí z určitého regionu, který se rozhodl vzájemně spolupracovat při snaze zvýšit svoji konkurenceschopnost (blíţe viz http://www.czechinvest.org/klastry).

19

celého 19. století. Vzniká hustá síť college towns, která neměla jinde ve světě obdoby. Podle B. Gumprechta (2003) se na tom podílel soubor faktorů, jakými jsou: stejné načasování vzniku měst, rozloha a různorodost USA – univerzita měla být relativně na dosah a kaţdá skupina obyvatel chtěla mít svoji; kopírování konceptu – kampus neměl ţádné specifické poţadavky, a proto se dal umístit v různém prostředí; ideologická představa – kaţdé město vidělo sebe sama jako centrum vzdělanosti Nového světa; v neposlední řadě sem patřil lobbing - menší města se často snaţila získat státní podporu pro vznik college za kaţdou cenu, zatímco ta velká měla i jiné priority. Prostorový vývoj vysokoškolských institucí se neobešel bez obětí. Podle J. P. Schofera (1975) aţ 9 z 10 nově zaloţených colleges v počátcích USA zkrachovalo pro nedostatek studentů. College towns se dodnes odlišují od ostatních měst USA stejné velikosti. Krom přítomnosti univerzitního kampusu jako dominantního urbanistického prvku je pro ně charakteristické zvláštní sloţení obyvatel, vyšší cenová hladina, kosmopolitnost a specifická atmosféra. Tab. 1 Vybrané ukazatele amerických měst typu college town (podle Gumprecht, 2008) Podíl [%]

Počet Město

Založení ve zapsaní první věkové college obyvatel zapsaných / počtu kategorii obyvatel 18-24 let

s Bc. pracujících a vyšším s doktorátem ve vzdělávání titulem

Williamstown

1793

8 424

2 066

25

45

60

10

49

Athens

1804

21 342

19 920

93

67

64

12

48

Ann Arbor

1837 114 024

38 103

33

27

69

9

29

Iova City

1847

62 220

28 311

46

33

56

7

25

Auburn

1856

42 987

21 860

51

45

56

10

29

Warrensburg

1871

16 340

10 936

67

37

37

5

23

College Station

1876

67 890

44 026

65

51

58

12

34

Madison

1881

6 540

1 806

28

21

23

2

13

Davis

1905

60 308

26 094

43

31

69

12

32

Pro college towns jsou charakteristické určité atributy ať uţ urbanistického nebo funkčního charakteru. Pomyslným a někdy i faktickým centrem takového města je univerzitní kampus (viz příloha 1), velká ohraničená plocha, která v sobě zahrnuje výukové a výzkumné prostory, velkokapacitní ubytování studentů, různá sportoviště, kulturní zařízení a volnočasová centra. Svým způsobem to můţe být aţ město ve městě. Koná se zde většina velkých sportovních, kulturních a společenských akcí často regionálního a nadregionálního charakteru. Krom budov a účelových ploch vyplňují kampus zpravidla i rozsáhlá veřejná prostranství parkového charakteru. Dalším atributem college towns jsou čtvrtě převáţně studentského či učitelského bydlení. S masifikací vysokoškolského vzdělávání po druhé světové válce jiţ nestačily ubytovací kapacity soustředěné v rámci kampusu a studenti začali obsazovat různé části města. Situace začal vyuţívat privátní sektor a spekulanti, kteří pronajímali starší nemovitosti. Postupem času se vytvořila studentská 20

ghetta se svými specifickými problémy, jako je nepořádek či zvýšený hluk. Specifikem college towns je vytvoření tzv. fraternity a sorority, tedy určitého společného (komunitního) bydlení. S ţivotem těchto komunit je spojena řada rituálů, společenských událostí a oslav. Tyto komunity se soustřeďují na omezeném prostoru v blízkosti kampusu a vytvářejí tzv. fraternity row. Na odlišnou strukturu obyvatelstva reaguje i komerční sféra. V college towns je typická vysoká koncentrace určitých obchodů a zábavních podniků, jako jsou knihkupectví, prodejny s hudbou, nerůznější exotické restaurace a bary. Koncentrace velkého počtu potencionálních zákazníků společně s malou nabídkou sluţeb ve městě často vede ke vzniku nákupního a zábavního střediska či okrsku se zaměřením na studenty, který navazuje na univerzitní kampus. Úroveň kulturních a sportovních akcí je v college town často výrazně výšší, neţ v jiných městech stejné velikosti. Nejvíce je to vidět u univerzit s vrcholovými sportovními týmy, které vlastní velké stadiony pro desítky tisíc diváků. Nejnovějším prvkem college towns jsou výzkumné parky, kde se soustřeďují privátní výzkumné a výrobní společnosti navázané ať uţ přímo či nepřímo na univerzitu. Ţivot ve městě bývá napojen na college do té míry, ţe v čase svátků a prázdnin se téměř zastavuje (Gumprecht, 2003). Model college town zůstal dodnes typický pro USA. Ve světě se uplatnil jen omezeně v Kanadě a Austrálii, tedy zemích s podobným historickým vývojem. Stejně tak forma klasického amerického kampusu našla největší odezvu v anglosaských zemích. V Evropě byl rozvoj univerzit na zelených loukách v 19. a první polovině 20. století zbytečný, protoţe zde jiţ existovala síť zavedených škol ve městech a případné poţadavky na nové vzdělávací instituce vycházely z průmyslových center, tedy také z měst. Velké kampusy se objevují aţ po druhé světové válce v souvislosti s masifikací vysokoškolského vzdělávání a se snahami přesunout univerzity mimo městská centra. I tak se jednalo ve většině případů o přemístění různých částí univerzity do jednoho bodu na okraji stávajícího města nebo o tvorbu nových městských čtvrtí s výraznou výukovou funkcí (Brockliss, 2000).

2.6 Modely zapojení univerzity do místního prostředí Jak uţ bylo naznačeno v části 2.4 Historický vývoj univerzit a vztahů mezi nimi a městy od 80. let se klade důraz na spolupráci univerzitního a privátního sektoru. Od 90. let pak roste snaha o napojení se na lokální instituce. V ideálním případě by tedy měla vzniknout síť vazeb, která propojuje všechny místní aktéry a pomáhá při rozvoji celého regionu či města. Z konkrétních oblastí podle J. Goddarda (2008) vysokoškolské instituce: přispívají či hrají důleţitou roli v místním rozvoji při generování příjmů v podobě daní a poplatků; (spolu)vytvářejí nové firmy a spolupracují při rozvoji těch stávajících; zvyšují atraktivitu města/regionu z globálního pohledu a pomáhají přitahovat nové investice; prostřednictvím absolventů a celoţivotního vzdělávání rozvíjejí a posilují místní lidský kapitál; podporují místní kulturní ţivot. Od místního prostředí univerzity naopak potřebují: podporu při rozvoji vědy a výzkumu; pomoc při zvyšování zájmu o 21

studium u místních uchazečů a při lákání zájemců z větších vzdáleností; dodatečné příjmy za sluţby poskytované jiným sektorům jako jsou konzultace a školení; vytvoření atraktivního prostředí pro studenty a akademické pracovníky. Schéma zapojení univerzity do regionálních struktur vytvořil J. Goddard a P. Chetterton (1999) (obr. 2). V rámci vysokoškolské instituce by mělo dojít k synergickému propojení jejích třech základních úkolů – výuky, výzkumu a sluţeb místní komunitě. Výsledkem by pak měly být dobře fungující regionální struktury produkující schopnosti a dovednosti (skills), inovace, kulturní a komunitní zázemí. Společným zájmem obou stran je pak spolupráce, která povede k odstraňování bariér a rozvoji.

Obr. 2 Zapojení vysokoškolské instituce do regionálních struktur ( na základě Goddard a Chatterton,

1999). V rámci místního rozvoje ovšem univerzita nepůsobí jako zcela nezávislá jednotka. Sama je silně ovlivňována děním na vyšších úrovních. V celostátním měřítku to jsou různé státní politiky vytvářené orgány vlády (školská, hospodářská, pracovní, regionální, sociální politika, politika vědy a výzkumu a jiné) a právní rámec daný zákony. Z globální úrovně je univerzitní prostředí pod vlivem mezinárodní akademické komunity, která hodnotí prestiţ jednotlivých institucí. Důleţitou roli také hrají příchozí investice, které dnes spolurozhodují o rozvoji vysokoškolských institucí. Univerzita takto umoţňuje další napojení místní úrovně na celostátní a globální struktury. Tyto vazby posilují další subjekty ať uţ přímo či nepřímo závislé na vysokoškolském sektoru, jako jsou vědecké parky, univerzitní nemocnice nebo kulturní čtvrtě. Například univerzitní nemocnice financovaná ze státních zdrojů můţe rozvíjet výsledky mezinárodního výzkumu při léčbě místních pacientů. Konkrétní podobu tohoto víceúrovňového modelu podle P. Arba a P. Bennewortha (2007) ukazuje obr. 3.

22

Obr. 3 Víceúrovnostní model zapojení vysokoškolské instituce do regionálního rozvoje (podle: Arbo a Benneworth, 2007) Na postavení vysokoškolských institucí v městském rozvoji s ohledem na strategické plánování se zaměřují L. van den Berg a A. P. Russo (2003). Ti vidí atraktivní město jako magnet, který přitahuje vysoké školy a výzkum, prostřednictvím čehoţ dochází k posilování atraktivity města pro obyvatele, investory, turisty a další uţivatele. Dochází tak k vytvoření uzavřeného cyklu vzájemně se posilujících vztahů. Předpokladem pro to, aby se vysokoškolské instituce staly v tomto schématu jedním z hlavních faktorů růstu je, ţe vzájemné vztahy mezi všemi aktéry budou v dlouhodobé rovnováze, tak jak je zobrazeno na obr. 4.

23

Obr. 4 Postavení vysokoškolských institucí v městském rozvoji s ohledem na moţnosti strategického plánování (podle: Van den Berg a Russo, 2003) Vysokoškolské vzdělávání je zde přímo napojeno na soukromý sektor pomocí transferu znalostí. Univerzity poskytují jednotlivým podnikům jak samotné znalosti a zkušenosti prostřednictvím licencí či školení, tak kvalifikované odborníky. To je zdrojem zpětných příjmů a investic do vzdělávání a zkušeností z praxe, kterých se akademickému prostředí obecně nedostává. Pro vztah mezi vysokými školami a místní komunitou je klíčové prostorové ukotvení. Univerzity jako jakékoliv jiné instituce vyuţívají městskou infrastrukturu a poptávají různé sluţby. Na druhou stranu pak samy sluţby generují a hlavně poskytují práci pro místné obyvatele. Méně viditelnou sloţkou těchto vztahů je pak vyuţívání pozitivní image místa, kde univerzita můţe dodávat dynamiku, mladost a město naopak tradici, stabilitu a prostorové ukotvení. I poslední strana tohoto trojúhelníku, tedy vazby místní komunity se soukromým sektorem, je nepřímo ovlivňována vysokoškolskými institucemi. Jde především o všeobecný rozvoj lidského kapitálu a zvyšování inovační kapacity, které zlepšují konkurenceschopnost stávajících firem a napomáhají při lákání těch nových. Tento proces vysílá také zpětné impulsy směrem k univerzitám. Uvedený cyklus nemůţe fungovat jen na úrovni institucí. Mnohem zásadnější je zainteresování jednotlivých uţivatelů tedy studentů, akademických pracovníků či místních obyvatel, protoţe teprve na této

24

úrovni dochází k vytvoření sítě pevných vzájemných vazeb. Ze strany lokálních institucí je proto nezbytné promyšlené strategické plánování, které pokryje všechny tyto oblasti.

2.7 Model univerzitního města Jak jiţ bylo naznačeno výše, jednoznačná, všeobecně uznávaná definice univerzitního města neexistuje. Na druhou stranu samotná problematika univerzit a jejich vliv na okolí je téma popisované z různých úhlů pohledu. S růstem významu znalostí, nových technologií a změnami vysokoškolského prostředí se dostávají do popředí koncepty snaţící se zapojit univerzity do regionálního rozvoje (viz 2.6 Modely zapojení univerzit do místního prostředí). Díky přirozené koncentraci vysokoškolského sektoru do měst to můţe být dobrým vodítkem při vymezení pracovního modelu univerzitního města. Proto bude za určitý předobraz dále brán model L. van den Berga a A. P. Russoa (2003) zobrazený na obr. 4. Univerzitní město tak v současnosti není bráno jen jako ono „místo se specifickou atmosférou, která je odlišná od jiných“ (parafrázován Gumprecht, 2003), ale která se velmi špatně popisuje. Pro základní vymezení je určující pozice vysokoškolského sektoru. Ten zde bude hrát jednu z klíčových rolí, ne-li hlavní a bude ovlivňovat většinu dalších oblastí ţivota města. Nicméně pro to, aby se město dalo povaţovat za univerzitní v moderním slova smyslu, bude důleţité propojení jeho základních sloţek – veřejné, soukromé a univerzitní na oboustranné bázi. Nepůjde tedy o stav, kdy vedle sebe existují uzavřené instituce ţijící si vlastním ţivotem bez ohledu na okolní dění. Vzájemné vazby by měly zahrnovat jak institucionální rovinu představovanou úřady, univerzitami a soukromými společnostmi, tak osobní rovinu, tedy propojení studentské a místní komunity. Takto nastíněný model nepředpokládá vytvoření bezproblémového, harmonického vztahu mezi všemi aktéry. Smyslem je vytvořit dostatečný prostor pro řešení různých střetů a hlavně pro vyuţití potenciálu, který vzájemná spolupráce přináší. Proto bude v další části práce kromě popisu současné situace zkoumána i úroveň vzájemného propojení v nejrůznějších oblastech, ať jiţ v rámci univerzitního města nebo vazby na jeho okolí. Neméně důleţité je pro univerzitní město i silné postavení vědy a výzkumu. Dá se sice teoreticky předpokládat existence města s velkými vysokými školami, které budou zaměřeny především na výuku, ale z dnešního pohledu není tato situace běţná a nepovaţuje se za příliš ideální. Vědecké zkoumání je jiţ od 19. století pevně svázané s univerzitním prostředím a i díky tomu v jejich okolí často vznikají další vědecko-výzkumné instituce. S rozvojem znalostní ekonomiky se dostávají města s výzkumně orientovanými institucemi do výhody, kterou mohou velmi dobře vyuţít při soupeření s dalšími konkurenty. Ve funkčním univerzitním městě je proto potřeba podporovat vznik, růst a integraci různých výzkumných ústavů a center, které nejsou sice bezprostřední součástí vysokoškolského sektoru, ale velmi úzce na něj navazují, případně jej doplňují.

25

3 VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ A UNIVERZITNÍ CENTRA V ČESKÉ REPUBLICE A POSTAVENÍ BRNA V TÉTO SÍTI Účelem této kapitoly je nastínit základní vývoj vysokého školství a univerzitního prostředí v České republice. V druhé části pak bude zhodnoceno prostorové rozloţení jednotlivých vysokoškolských center a zhodnoceno jejich vzájemné postavení především v počtu škol, studentů a jejich poměru vůči počtu obyvatel. Na závěr bude provedeno krátké srovnání Brna s ostatními centry.

3.1

Vývoj vysokého školství v České republice České země pařily v pozdním středověku k nejrozvinutějším oblastem v Evropě. Jeden

z největších rozkvětů zaţily za vlády Karla IV., který se snaţil vytvořit ve střední Evropě říši srovnatelnou s nejmocnějšími útvary tehdejší Evropy. V této době jiţ univerzity pevně zakotvily v západní kultuře a byly povaţovány za jeden ze základních pilířů vzdělanosti. Proto byla podobná instituce s tradiční strukturou čtyř fakult zaloţena také roku 1348 v Praze. Jelikoţ se jednalo o první univerzitu ve středoevropském prostoru, navíc zamýšlenou jako centrum vzdělanosti pro celou Svatou říši římskou, byla zpočátku koncipována jako mnohonárodnostní. Univerzita rychle nabyla věhlasu především díky svým učitelům. Stala se jedním ze zásadních aktérů české politiky a její vývoj úzce souvisel s celostátními událostmi. Během české reformace z ní odešli jinak smýšlející studenti a mistři, coţ se odrazilo na poklesu její úrovně. Škola se stala pouze zemskou institucí zaostávající za jinými univerzitami. Za vlády Habsburků v 16. století byli do Českých zemí povoláni Jezuité, kteří při svých klášterech zakládali vzdělávací instituce. Transformací těchto kolejí vznikly další dvě univerzity, které ovšem byly čistě katolické a úzce napojené na církevní kruhy. Takto vzniká roku 1573 univerzita v Olomouci a další roku 1616 v Praze. Za třicetileté války došlo pod dohledem Jezuitů ke spojení obou praţských univerzit a odchodu nekatolických studentů a mistrů. Po jejím skončení byla univerzita přejmenována na Karlo-Ferdinandovu a církevní správa omezena pouze na teologickou a filosofickou fakultu. Univerzita v Olomouci zůstala zcela pod církevním vlivem aţ do zrušení Jezuitského řádu, coţ se projevilo v omezeném rozvoji jejích neteologických částí (http://www.cuni.cz/). Církevní dozor byl zcela zrušen za vlády Marie Terezie a Josefa II.. Ti začlenili univerzity do státních struktur a výrazně omezili jejich autonomii. Stát podporoval vznik nových oborů zaměřených především na praktické dovednosti. Technické obory, z počátku součást univerzit, se postupně osamostatňují. V Praze tak roku 1803 vzniká první polytechnika převedená po 13 letech na samostatnou univerzitu a další technické školy vznikají v Brně (viz část 4.2 věnovaná brněnské německé technice) a Příbrami (1984). Rozvíjí se také umělecké obory, které dávají základ dnešnímu uměleckému vysokému školství. Naopak dochází k postupnému zániku univerzity v Olomouci, jednak díky nepříznivým okolnostem a jednak díky omezené státní podpoře. Snaze o její znovuobnovení je částečně věnována část 4.1 o vývoji vysokého školství v Brně do roku 1918. 26

V druhé polovině 19. století jsou pro vysoké školství zásadní dvě tendence. Jednak to je postupné navracení akademických svobod a uvolňování státního dohledu a pak také nárůst českého a německého nacionalismu. Obě národnosti usilovaly o vlastní vysoké školství, coţ vyústilo k rozdělení praţské univerzity a techniky na českou a německou část, které se nadále vyvíjely zcela nezávisle. Ze stejného důvodu byla roku 1899 zaloţena česká technika v Brně, o tomto kroku blíţe v části 4.3 věnované vývoji VUT (Havránek, 1997). Výrazné

změny

v systému

vysokého

školství

přineslo

vytvoření

samostatného

československého státu. Jedny z prvních zákonů, které prošly zákonodárným sborem, se týkaly zřízení nových univerzit. Byla to nutnost, protoţe některé obory se na ţádné ze škol na území Československa nevyučovaly a na jiných nepostačovala kapacita. Do roku 1920 byly na území dnešní České republiky zřízeny tři zcela nové univerzity a jiţ existující školy byly rozšířeny o další obory. Podporováno bylo především budování českého vysokého školství, nicméně tehdejší struktura německých škol byla zachována. Univerzity se těšily široké autonomii, bylo na nich podporováno vědecké bádání a studenti si museli svá studia hradit z vlastních prostředků. Od konce 20. let se uvaţovalo o komplexní reformě vysokého školství, která ovšem nikdy nedošla naplnění. Konec za tímto obdobím udělala druhá světová válka, kdy došlo k převedení německých škol pod říšskou správu a k uzavření těch českých (ČSÚ, 2010b). Po skončení války se vysoké školství ocitlo ve sloţité situaci. Válečnými událostmi byli postiţeni jak učitelé a studenti, tak univerzity jako instituce se svým majetkem a vybavením. Naproti tomu stál obrovský přetlak nedostudovaných a absolventů středních škol, kteří chtěli co nejrychleji začít s vysokoškolským studiem. Do podzimu 1945 se podařilo zahájit výuku na většině předválečných škol. Byly zřizovány nové školy jako olomoucká univerzita či detašované fakulty stávajících univerzit. Na druhou stranu bylo zrušeno německé vysoké školství a jeho majetek byl převeden českým protějškům. Bylo také plošně zrušeno školné. Dalším zásadním zvratem bylo převzetí moci komunistickou stranou a následná socializace společnosti. Změny započaly zestátněním majetku škol a čistkami mezi učiteli a studenty. Do počátku 60. let byla provedena řada necitlivých reforem často následně rušených. Ze zásadních je třeba zmínit zrušení akademických svobod, omezení vědecké činnosti ve prospěch výzkumných ústavů a rušení vysokých škol nebo převody jejich částí mezi jednotlivými institucemi. Bylo zaloţeno také velké mnoţství nových škol často s jedinou fakulou. Zatímco těsně po válce existovalo na území České republiky 8 vysokých škol, tak na počátku 60. let jich bylo jiţ 34. Následně docházelo k optimalizaci sítě, a tak jejich počet postupně klesal, aţ se ustálil na 23 (viz tab. 2). Aţ do roku 1989 stát určoval kvóty pro jednotlivé obory a pomocí kádrových posudků omezoval přístup ke vzdělávání nepohodlným osobám a jejich dětem. Byly uměle podporovány technicky zaměřené školy a fakulty na úkor těch klasických, coţ se projevilo i v případě nově zakládaných škol. Rok 1968 a následná normalizace zasáhly do vysokého školství spíše po personální stránce, neţ po stránce strukturální. Pro celé období 1948-1989 je pak charakteristický rostoucí trend počtu studentů (viz tab. 2; Matějů a Straková, 2006). 27

Tab. 2 Celkový počet vysokých škol, studentů a podíl vysokoškolských studentů na vybrané věkové kategorii na území České republiky v období 1920 aţ 2008 (na základě dat z ČSÚ, 2010b) 1

Školní rok Počet škol

1920/21 1930/31 1936/37 1945/46 1948/49 1950/51 1955/56 1960/61 1965/66 1970/71 1975/76 1980/81 1985/86 1990/91 1995/96 2000/01 2005/06 2008/09

Počet 2 studetnů

13 13 12 8 18 21 28 34 28 24 23 23 23 23 23 31 64 71

24 790 27 966 24 256 46 759 48 666 30 685 49 663 64 397 95 528 81 472 92 362 119 850 109 273 118 192 148 235 219 514 296 798 370 274

Studenti / 3 mladí 1,6 1,8 2,6 * 5,4 3,6 4,9 6,2 6,4 6,0 7,2 10,9 10,7 11,3 12,3 20,4 32,1 40,4

1) Veřejné vysoké školy, od 2000/01 včetně soukromých vysokých škol 2) Včetně studia při zaměstnání 3) Věková kategorie 18-23 let

Rok 1989 a s ním spojený konec komunistického reţimu změnil univerzitní prostředí zcela zásadním způsobem. Nový legislativní rámec poskytl zákon č. 172/1990 Sb. o vysokých školách, na jehoţ základě byla provedena decentralizace řízení vysokého školství a znovu obnoveny akademické svobody a podle evropského vzoru byl zaveden třístupňový systém studia. Nicméně, některé problémy jako např. systém nestátního financování nebo oblast soukromého školství zákon dostatečně neupravoval. Proto byl přijat nový zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách. Ten rozdělil vysoké školy na univerzitní a neuniverzitní, jasně stanovil systém studia a vytvořil pravidla pro soukromé vysoké školy (blíţe viz 2.1 Město, univerzita – základní definice). Zákon je jiţ plně v souladu se schválenou Boloňskou deklarací, která mimo jiné zavádí kreditový systém hodnocení studia a moţnosti vzájemného uznávání diplomů. V rámci systému vysokých škol došlo k výrazné decentralizaci spojené se vznikem nových institucí. Ty vznikaly buď z původně detašovaných fakult velkých univerzit, nebo – v případě soukromých škol – zcela na zelené louce. Nárůst je zřetelný především po roce 1999, kdy se začal vytvářet soukromý vysokoškolský sektor. Tento rozvoj byl způsoben poţadavkem na zpřístupnění univerzitního vzdělání pro co nejširší skupinu zájemců podle západního vzoru. Počet studentů se za posledních 20 let více neţ ztrojnásobil a v rámci věkové skupiny 18 aţ 23 let přesáhl 40 % (viz tab. 2). České vysoké školství tak v systému 28

M. Trowa (1974) přešlo z elitního stupně do masového. Podle dat ze Statistické ročenky školství 2009 (UIV) studovalo ke konci roku 2009 na 74 vysokých školách 389 231 studentů7. Nárůst počtu vysokých škol byl vyvolán především vznikem soukromého vysokého školství. V současnosti tvoří 46 těchto škol téměř dvě třetiny z celkového počtu. I tak si ale dominantní postavení udrţují veřejné vysoké školy, na kterých v roce 2009 studovalo více jak 333 tisíc studentů, tedy okolo 83%. Největší vysokou školou u nás je tradičně Univerzita Karlova s více jak 49 tisíci studenty, největší soukromou vysokou školou pak Univerzita Jana Amose Komenského v Praze s 10 311 studenty.

3.2 Univerzitní centra Hostit vysokoškolskou instituci nebo její část bylo aţ do roku 1945 vysoce prestiţní záleţitostí omezenou jen na čtyři města – Prahu, Brno, Olomouc a Příbram (ta ovšem záhy o tuto výsadu přišla, kdyţ byla Vysoká škola báňská přesunuta do Ostravy). V následujících letech byla síť univerzitních měst podstatně rozšířena, především díky vytváření fakult jiţ existujících škol v dalších městech. Šlo například o lékařské fakulty UK v Plzni a Hradci Králové nebo pedagogické fakulty stejné univerzity v Ústí nad Labem a Hradci Králové. Důleţité bylo také znovuobnovení univerzity v Olomouci. V 50. letech došlo k zakládání technicky orientovaných škol ve významných průmyslových centrech jako Plzeň, Liberec nebo Pardubice a dalšímu zahušťování sítě menšími institucemi. V rámci optimalizace sítě vysokých škol v 60. letech docházelo k jejich rušení a slučování, ovšem počet měst s alespoň jednou fakultou se nadále zvyšoval. Jednalo se například o Zlín, Jihlavu nebo jihomoravskou Lednici. Podle Statistické ročenky České a Slovenské federativní republiky 1990 existovalo na našem území celkem 15 měst a obcí s vysokou školou nebo její částí. Byly to Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Plzeň, Liberec, České Budějovice, Hradec Králové, Pardubice, Ústí nad Labem, Jihlava, Lednice na Moravě, Zlín, Litoměřice a Vyškov. V následujících letech se ze samostatných fakult vytvořily nové vysoké školy, nicméně v celkovém prostorovém rozmístění došlo jen k menším změnám a to zrušení výuky v Jihlavě, přesunutím teologické fakulty z Litoměřic zpět do Prahy a zřízení nové univerzity v Opavě s pobočkou v Krnově. Po roce 1998 začly vznikat soukromé školy především v Praze a Brně, nicméně postupně se rozšiřovaly i do dalších měst. Po roce 2000 se objevil nový fenomén, a to zakládání univerzitních poboček a výukových center, která umoţňují výuku na dalších místech. Této moţnosti se chopily především soukromé školy, nicméně svá výuková centra mají i veřejné vysoké školy8. Naopak případ, kdy by město o zavedenou univerzitu zcela přišlo, je v posledních letech zcela ojedinělý. Stalo se tak pouze ve Vyškově, kdyţ Vysoká škola pozemního vojska byla při reorganizaci vojenského školství začleněna pod Univerzitu obrany a přestěhována do Brna.

7

Tyto údaje zahrnují i data za státní vysoké školy nezapočítané do tab. 2. Například Soukromý Bankovní institut vysoká škola sídlí v Praze a výuková centra má také v Břeclavi, Jablonci n. Nisou, Karlových Varech, Písku a Teplicích (http://www.bivs.cz/). Západočeská univerzita sídlí v Plzni s pobočkami v Českých Budějovicích, Chebu, Sokolově a Strakonicích (http://zcu.cz/). 8

29

V roce 2009 byl rektorát alespoň jedné vysoké školy umístěn ve 23 městech uvedených v tab. 3. Veřejné a státní vysoké školy sídlily ve 13 městech, ve zbývajících to pak byly školy soukromé. Veřejné vysoké školy byly přítomny ve všech krajských městech s výjimkou Karlových Varů. Naopak Opava se Slezskou univerzitou představuje jediné sídlo niţšího administrativního řádu. Dominantní postavení v počtu vysokých škol i v počtu studentů zaujímá Praha. V uvedeném roce zde sídlilo celkem 33 škol a univerzit, z čehoţ 8 bylo veřejných, 1 státní a 24 soukromých. Na druhém místě se umístilo Brno s 6 veřejnými a 8 soukromými vysokými školami následované Českými Budějovicemi (2 a 2), Ostravou (2 a 1) a Olomoucí (1 a 1). Dalších 8 měst mělo pouze po jedné vysoké škole. Počet vysokých škol nemusí korelovat s počtem studentů. Zde jsou sice první dvě místa stejná, nicméně na třetí místo se dostává Ostrava následovaná Olomoucí a Plzní. Nad 10 tisíc studentů měly ve sledovaném roce ještě České Budějovice a Hradec Králové. Pokud ovšem srovnáme uvedená města podle počtu studujících připadajících na jednoho obyvatele, dojde k výraznému potlačení Prahy ve prospěch ostatních měst. Na první místo se dostávají Brno a Olomouc s 21,7 % (vzájemný rozdíl se pohybuje v řádu tisícin %). Další města mají výraznější odstup. České Budějovice na 3. místě mají jiţ jen 14,7 % a nad 10 % hranici se doslalo ještě 8 měst. Charakteristickým znakem přitom je, ţe všechna sídla s minimálně jednou veřejnou vysokou školou přesahují hodnotu 5 %, zatímco sídla se soukromými univerzitami se pohybují nejčastěji v rozmezí 1,4 aţ 2,6 %. Výjimku představují jen Kunovice s 10, 7 %. Jejich silná pozice přitom vyplývá pouze z faktu, ţe při výpočtu nebyli započteni obyvatelé Uherského Hradiště a Starého Města. Pokud by se započetli včetně studentů z Uherského Hradiště, tak by Kunovice klesly na úroveň 3 %. Pořadí všech měst ukazuje tab. 3. Z pohledu velikostní struktury sídel byl v roce 2009 největším městem bez samostatné univerzity Most následovaný Karvinou a Frýdkem-Místkem. Z kategorie nad 50 tisíc obyvatel sem spadají ještě další tři severočeská města – Děčín, Teplice a Chomutov. Zde působí různé vysokoškolské pobočky a výuková centra, takţe počet studujících můţe přesáhnout i 4 tisíce jako v případě Karviné. Při přepočtu na počet obyvatel by toto město dosáhlo 6, 8 % a ve srovnání s ostatními městy by se dostalo na 13. místo. Určitou kuriozitu představuje v našem prostředí Lednice na Moravě, sídlo Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity. Oficiálně zde ve sledovaném roce studovalo 845 studentů a jejich podíl vůči počtu obyvatel přesáhl 36 %. Je ovšem nutné brát v úvahu, ţe ne všichni studenti mají v Lednici výuku. Celý první ročník a část druhého je zajišťován v Brně a část studentů ve městě zůstává i v dalších letech a do Lednice jen dojíţdějí.

30

Tab. 3 Počet vysokých škol, studentů, obyvatel a podíl studentů na počet obyvatel v městech se sídlem minimálně jedné univerzity v České republice v roce 2009, (na základě dat ze Statistické ročenky školství 2009, UIV) Město

Počet VŠ

Počet studentů

1

veřejných soukromých celkem celkem na největší VŠ Brno 6 8 14 80 648 Olomouc 1 1 2 21 767 Čes. Budějovice 2 2 4 13 959 Hradec Králové 1 0 1 12 648 Zlín 1 0 1 9 797 33 147 272 Praha 9 24 Plzeň 1 0 1 20 034 Pardubice 1 0 1 10 167 Kunovice 0 1 1 591 Ostrava 2 1 3 31 709 Ústí n. Labem 1 0 1 9 807 Liberec 1 0 1 9 979 Opava 1 0 1 4 716 Jihlava 1 0 1 2 551 Znojmo 0 1 1 898 Mladá Boleslav 0 1 1 987 Kladno 0 1 1 1 410 Karlovy Vary 0 1 1 998 Přerov 0 1 1 874 Písek 0 1 1 502 Kolín 0 1 1 466 Třebíč 0 1 1 520 Havířov 0 1 1 263 1) Včetně státních vysokých škol 2) Vysoká škola brána jako celek včetně poboček

2

Počet obyvatel

38 216 371 399 21 290 100 362 12 194 94 865 8 577 94 493 13 408 75 714 49 094 1 249 026 18 037 169 935 10 268 90 077 591 5 498 23 144 306 006 10 067 95 477 9 807 101 625 8 904 58 440 2 485 51 222 799 34 725 830 44 750 652 69 938 1 257 51 320 1 043 46 254 136 29 949 471 30 935 520 38 156 261 82 896

Počet studentů/obyvatel 21,7 21,7 14,7 13,4 12,9 11,8 11,8 11,3 10,7 10,4 10,3 9,8 8,1 5,0 2,6 2,2 2,0 1,9 1,9 1,7 1,5 1,4 0,3

Určitý přehled o vývoji základních ukazatelů vysokého školství mezi léty 2002 a 2009 ukazuje příloha 2. Zřetelný je nárůst všech ukazatelů jako počet vysokých škol, studentů i jejich podíl na počtu obyvatel daného města. V roce 2002 připadalo nejvíce studentů na obyvatele v Olomouci (14,6 %), následovalo Brno (13,9 %), Kunovice (pro ně ovšem platí stejná situace, jaká byla popsána výše) a na 4. aţ 6. místě se umístily Hradec Králové, Plzeň a Praha s 8,4 %. Patrný je mírný pokles podílu studentů na celkovém počtu ve velkých městech. To je způsobeno jinak vznikem nových univerzitních center, která v roce 2009 dosáhla podílu 1,9 % a pak růstem 3 univerzitních center – Zlína, Českých Budějovic a Opavy. Univerzitní centra je moţné hodnotit také podle jejich vzájemné hierarchie závislé především na spádových regionech studentů. Bohuţel práce z této oblasti nejsou příliš časté. Jediná studie popisující území celé republiky pochází od J. Jančurové z roku 1974. V posledních letech 31

analyzovala území Moravy a Slezska A. Nogová (2010), která se zaměřila pouze na veřejné vysoké školství. Na základě podílu studentů studujících na určité škole z celkového počtu studentů okresu byly vymezeny tři úrovně vţdy o dvou centech. Do nadregionální úrovně bylo zařazeno Brno a Ostrava, do regionální Olomouc a Zlín, a do lokální Opava a Jihlava. Toto rozdělení je nutné brát v kontextu práce, která se omezuje pouze na 6 z 12 center veřejného vysokého školství.

3.3 Postavení Brna vůči ostatním univerzitním centrům Brno se stalo historicky třetím vysokoškolským centrem na našem území a po zrušení olomoucké univerzity bylo jediným protipólem Prahy. Ta přitom jednoznačně dominovala a dominuje v absolutních počtech dodnes. Jelikoţ se jedná o největší a navíc hlavní město státu, je tento stav předpokládatelný. Praha zajišťuje většinu celostátních funkcí a tvoří přirozené spádové centrum pro celé Čechy. Sídlí zde také všechny druhy specializovaných vysokých škol, kromě vojenské. Na druhou stranu velikostně třetinové Brno hostí 8 veřejných vysokých škol, tedy dvě třetiny praţského počtu. Podobně vychází porovnání v případě podílu na počtu studentů. Zatímco v Praze studovalo v roce 2009 37,8 % studentů, v Brně to bylo 20,7 %. Nevýraznější rozdíl ovšem představuje porovnání v případě počtu studentů na jednoho obyvatele, ve kterém Brno předstihuje Prahu o téměř 10%. Další univerzitní centra za těmito dvěma výrazně zaostávají. Podobné hodnoty podílu studentů na obyvatele vykazuje pouze Olomouc, se kterou Brno dlouhodobě soutěţí o první pozici. V dalších ukazatelích však Olomouc výrazně zaostává. Jednak se jedná o řádovostně menší město pohybující se těsně okolo 100 tisíc obyvatel a jednak je zde pouze jedna veřejná vysoká škola – Univerzita Palackého s 8 fakultami a 21 290 studenty. Přítomnost více velkých univerzit je kromě Prahy charakteristická jen pro Brno. Kromě Masarykovy univerzity (38 216 studentů) se zde nachází Vysoké učení technické (21 695 studentů) a nad desetitisícovou hranici se doslala v roce 2009 i Mendelova univerzita. Další výraznou brněnskou charakteristikou je přítomnost specializovaných univerzit či jejich fakult, které jsou buď jediné v republice, nebo mají své protějšky pouze v Praze. Jde o menší univerzity jako je Veterinární a farmaceutická univerzita, Janáčkova akademie múzických umění a brněnská část Univerzity obrany. Brněnské univerzity také pomáhaly při zakládání nových škol po roce 1989. Masarykova univerzita přijala pod svou správu do doby zákonného zaloţení pozdější Slezskou univerzitu v Opavě, fakulty VUT ve Zlíně se staly základem Univerzity Tomáše Bati.

32

4 BRNĚNSKÉ VYSOKÉ ŠKOLY Vysoké školství v Brně prodělalo poměrně sloţitý vývoj. Proto bude tato kapitola věnovaná jednak stručnému popisu situace před rokem 1918, kdy v Brně existovaly silné snahy o zaloţení univerzity a dalších vysokých škol, a následně charakteristice jednotlivých institucí. V závěru pak bude stručně popsána situace z pohledu statistických dat.

4.1 Vysoké školství v Brně do roku 1918 Ze současného pohledu má brněnské vysoké školství jeden zásadní mezník, a tím vznik samostatného Československa. Jedny z prvních zákonů nového státu totiţ zřizovaly hned tři univerzity, které se staly oporou terciérního vzdělávání ve městě. Nicméně v té době jiţ vysoké školy v Brně byly a měly za sebou i poměrně zajímavý vývoj. Poprvé fungovala univerzita v Brně jen na krátký čas. Bylo to mezi léty 1778 aţ 1782, kdy sem byla přeloţena zestátněná olomoucká univerzita s teologickou a filosofickou fakultou a k ní přičleněná stavovská akademie. V rámci modernizačních snah Marie Terezie a Josefa II. měly být tyto školy blíţe vrchním státním i zemským institucím. Během tohoto krátkého období došlo k rozvoji obou fakult a ke vzniku samostatného medicínského a právnického studia, tedy oblastí, které církevní instituce v Olomouci potlačovaly. V roce 1782 je díky dalším reformám stavovská akademie zrušena a univerzita se mění na běţné lyceum, které se na nátlak arcibiskupa stěhuje zpět do Olomouce. Od této doby začínají snahy jak stavovské reprezentace, tak i samotného města o návrat školy do Brna; byla totiţ vnímána jako prestiţní instituce. Lyceum společně s obnovenou stavovskou akademií bylo opět povýšeno na univerzitu v roce 1827, ale o 33 let později byla celá škola zrušena. Důvodem byly jednak restrikce ze strany státu po roce 1848 a také nedostatek studentů a profesorů. Funkční zůstala jen samostatná teologická fakulta v Olomouci napojená na církevní orgány (Pulec a Kalendovská, 1994). V první polovině 19. století zaţilo Brno obrovský rozmach spojený především s rozvojem průmyslu. Úměrně s tím rostla i potřeba odborníků s technickým vzděláním, kteří vycházeli z takzvaných polytechnik. První škola tohoto druhu v Rakousku vznikla roku 1806 v Praze, další pak v Gratzu a ve Vídni. Na Moravě se technické obory vyučovaly jen v minimální míře na stavovské akademii v Olomouci. Proto se uvaţovalo jiţ od 30. let o vytvoření technického učiliště v Brně. V druhé polovině 40. let tak došlo k přenesení stavovské akademie do Brna a následně k vytvoření samotného technického učiliště roku 1849. Vznikem polytechnické školy ovšem poţadavky na zřízení vysokých školy na Moravě, respektive v Brně, neutichly. Hlavním problémem technického učiliště byl rozsah vyučovaných předmětů, který nedosahoval úrovně Prahy nebo Vídně a pak také fakt, ţe se nejednalo o plnohodnotnou vysokoškolskou instituci. Blíţe k vývoji k dalšímu vývoji technického učiliště viz část 4.2 věnovaná německé technice (Šimša, 2004).

33

Zrušením olomoucké univerzity roku 1860 se pozornost zainteresovaných přenesla na zápas za její obnovení nebo zřízení zcela nové univerzity. Jednalo se místy skutečně o boj, který se odehrával na různých frontách a do rozpadu monarchie neměl ţádného vítěze. Ve zjednodušené národní optice byl tento problém často vykládán jako odpor centrálních úřadů vůči českým poţadavkům. Situace byla ovšem mnohem sloţitější. Jednak zde šlo o spor mezi Brnem a Olomoucí, kdy se kaţdé město snaţilo získat univerzitu pro sebe a vyuţívalo k tomu nejrůznějších argumentů a jednak o otázku jazykového uspořádání. Problém umístění byl zemskou reprezentací postupně zatlačen do pozadí s poukazem, ţe bude řešen aţ v dalších fázích. Toto rozhodnutí ale nic nezměnilo na aktivním přístupu obou měst. Jazyková otázka se stala zásadní díky rozvoji české a německé společnosti jako dvou nezávislých uskupení. Myšlenka 60. let na dvojjazyčnost školy se ukázala nereálnou jednak pro odpor moravských Němců, a jednak pro neochotu centrálních úřadů. Obě národnosti v dalších jednáních vystupovaly zcela nezávisle a to byl také hlavní důvod jejich neúspěchu. Aktivní bylo především české etnikum, které pro své poţadavky nalezlo oporu v Čechách a na české univerzitě v Praze. Argumentace české strany měla dvě základní roviny. Jednou byl nepoměr přístupu k univerzitnímu vzdělání v jednotlivých jazycích, druhou pak poukaz, ţe jediná česká univerzita nemá přirozenou konkurenci, která by ji nutila zvyšovat svoji úroveň (Jordán, 1969). Po povýšení technického učiliště v Brně na vysokou školu v roce 1873 nabyly spory o české vysoké školy na intenzitě. I kdyţ byla technika škola státní a tedy přístupná pro všechny studenty bez rozdílu, výuka předmětů v češtině byla postupně omezována a obecně byl zdůrazňován její německý charakter. Vrchol sporů nastal v 90. letech 19. století, kdy byly pořádány velké petiční akce a shromáţdění, posílaly se ţádosti a apely. Postup byl téměř vţdy stejný – jedna národnost odeslala poţadavek, na který okamţitě reagovala druhá strana jeho odmítnutím nebo protipoţadavkem. Ve středu stála vláda, která ve snaze neznepřátelit si ani jednu stranu vydávala obecná a k ničemu nezavazující prohlášení. Jediným úspěchem českého hnutí bylo zřízení české vysoké techniky v Brně roku 1899. Tím sice nebyla vyřešena otázka univerzity, ale i tak tento problém jiţ nebyl prioritní. Pozornost se obrátila na jiné oblasti, jako byl volební systém či později způsob takzvaného moravského vyrovnání (Pernes, 1999). Město Brno bralo vysoké školy jako prestiţní instituce, které by mohly posílit jeho velkoměstský charakter. Zatímco v polytechnice vidělo přínos především pro místní průmysl, případné zaloţení univerzity bralo jako otázku cti. Pohled na vysoké školství, stejně jako na většinu problémů druhé poloviny 19. století silně, ovlivňovala národnostní otázka. Brno ve svých tehdejších hranicích bylo tradičně německé město a jeho představitelé všemoţně bránili růstu českého vlivu. To se odráţelo třeba i v prostorovém rozvoji města, kdy byly prioritně připojovány německé obce. Je vcelku zřejmé, ţe zástupci Brna jednoznačně podporovali jak německou techniku, tak případný vznik německé univerzity. Na druhou stranu se razantně stavěli proti vzniku českého vysokého školství. Ukazuje se to i v prostorovém vztahu obou technik k městu. Německá technika dostala pro stavbu svých budov lukrativní pozemky v bývalém hradebním pásu sousedící 34

s historickým jádrem, zatímco pro českou byl vyhrazen pozemek na okraji tehdejšího města. Časový odstup mezi stavbou hlavních budov obou škol tu přitom nehraje tak zásadní roli. Problémy spojené s vysokým školstvím tak zapadly do mozaiky nacionálních vášní, které brněnské prostředí ovládaly s menší či větší intenzitou aţ do roku 1918.

4.2 Německá technika Jak uţ bylo naznačeno výše, roku 1873 v Brně oficiálně vzniká první vysoká škola transformací technického učiliště. V průběhu svého vývoje škola vystřídala různá jména, ale v českém prostředí se pro ni vţilo obecné označení německá technika. Přiznání vysokoškolského statutu bylo čistě formální záleţitostí a souviselo s reformami vysokého školství v celé monarchii. Jednotlivé pravomoci vysokých škol získala jiţ v předchozích letech. Německá technika se dělila na oddělení, ty pak na jednotlivé katedry. Na počátku 70. let to bylo oddělení silničního a vodního stavitelství; strojírenství; technické chemie a všeobecné oddělení, kam spadaly všechny ostatní předměty. Do první světové války se podařilo nově zřídit dvě další - elektrotechnické a pozemního stavitelství a architektury. Celková organizace vycházela ze vzoru vídeňské polytechniky, od které se ta brněnská lišila jen absencí některých kateder a počtem studentů a vyučujících (Šimša, 2003). Německá technika patřila k nejmenším školám tohoto typu v Rakousku. Proto se objevily úvahy o jejím zrušení, především kdyţ počet jejích studentů klesl v 80. letech na 100. Tento jev byl typický pro všechny polytechniky a nesouvisel nijak s brněnským prostředím. V dalších letech docházelo k pomalému nárůstu studentů a okolo roku 1900 bylo zapsáno na škole více jak 300 studentů. Po zaloţení české techniky se situace nijak nezměnila. Obě školy vedle sebe koexistovaly po celou dobu své existence bez jakýchkoliv vzájemných styků a ke konfrontaci docházelo jen při protestních akcích. Zástupci kaţdé ze škol zde stáli na opačné straně barikády (Franěk, 1969). Zásadní zvrat ve vývoji školy přinesl vznik Československa. Německá technika musela opět začít bojovat za svoji existenci a tento boj trval v podstatě aţ do jejího zániku. Objevovaly se nejrůznější plány, ať uţ spojené s celkovou reorganizací vysokého školství, nebo zaměřené pouze na brněnskou školu. Kromě úplného zrušení to byly například návrhy na její spojení s vídeňskou či praţskou polytechnikou nebo přesun na Slovensko. Nejplodnější v tomto ohledu byl počátek 30. let, kdy se díky krizi reálně uvaţovalo o celkovém omezení vysokého školství. Součástí těchto opatření mělo být i sloučení všech německých technických škol a jejich přesun do Brna. Proti tomuto plánu se ohradila jak německá technika, tak brněnská veřejnost v čele s českou technikou. Jednotlivé argumentace přitom byly velmi podobné těm z konce 19. století, jen pozice se obrátily. Češi argumentovali přílišným posílením německého vlivu ve městě, němci pak nepoměrem v dostupnosti vysokých škol. Díky protestům a dalšímu politickému vývoji k ţádným změnám nedošlo. Charakteristickým rysem vývoje za první republiky nejen na německé technice byl pozvolný úbytek studentů a velký nedostatek vyučujících. Počet zapsaných klesal z 2 200 v akademickém roce 1920/21 na 1 647, v roce 1934 a ke konci roku 1939 na pouhých 620 studentů. 35

Došlo také ke zpřetrhání vazeb s podobnými školami v Německu a Rakousku, coţ se odrazilo v poklesu úrovně německé techniky. Aţ do roku 1918 byla zcela běţná fluktuace vyučujících z různých částí monarchie i mimo ni, coţ zvyšovalo šance na kvalitní obsazení jednotlivých míst. Vznik Československa a nastavení jeho právních předpisů tomu zamezily (Šimša, 2004). Poslední období vývoje školy fatálně ovlivnil růst národního socializmu v Německu a s ním spojené události. Při jednáních o německé otázce na konci 30. let se řešilo i postavení brněnské školy. Po zabrání pohraničí se opět uvaţovalo o jejím zrušení nebo o přesunu na území říše, došlo ovšem jen k převodu školy pod říšskou správu. Během druhé světové války se škola dělila na tři fakulty – přírodních a doplňkových věd, stavební a strojní. Výuka probíhala aţ do jara 1945, i kdyţ byla poznamenána odchodem studentů i pedagogů na frontu. Po skončení války bylo rozhodnuto o likvidaci německého školství v Československu. Techniku zrušil dekret prezidenta republiky č. 123/1945 účinný od 17. listopadu 1945 (http://www.math.muni.cz/~sisma/dthb/).

Obr. 5 Tzv. nová budova německé techniky, dnes sídlo Fakulty sociálních studií MU (zdroj: archiv autora) Německá technika po celou dobu své existence sídlila v budovách, které si sama zbudovala mezi dnešními ulicemi Údolní, Marešova a Husova. Technické učiliště se z provizorních prostor v roce 1860 přestěhovalo do nově postavené budovy na dnešním Komenského náměstí 2. K ní přibylo v 90. letech 19. století zadní křídlo a objekt tzv. chemického pavilonu. Posledního rozšíření se škola dočkala v roce 1910 (obr. 5), kdy byla zprovozněna nová budova na dnešní Joštově 10. V plánu byla také další výstavba, ale vinou válečných událostí k tomu nedošlo. Na počátku 20. let 20. století se sice uvaţovalo o dalším prostorovém rozšíření školy, nedostatek peněz a malá vůle centrálních orgánů tomu zamezily. Nedostatek prostor se proto podařilo paradoxně vyřešit aţ po zavření českých vysokých škol v roce 1939, kdy německá technika zabrala areál Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.

36

4.3 Vysoké učení technické v Brně (VUT) Boj za vytvoření české univerzity na Moravě měl aţ do rozpadu monarchie jediný faktický výsledek. Bylo jím zřízení C. a k. české vysoké školy technické v Brně roku 1899. Šlo o snahu vlády naklonit si české představitele a zároveň, s poukazem na jiţ existující německou školu stejného typu, omezit nevoli na straně Němců. Škola, které se aţ do zrušení jejího protějšku říkalo česká technika, začínala ve značně provizorních podmínkách. Výuka byla zahájena hned v prvním roce existence školy, a to na stavebním oboru, následující rok pak i v oboru strojní inţenýrství. Jakkoliv se česká technika nemohla spolehnout na pomoc ze strany německého Brna, podporu nalezla u představitelů českého politického ţivota. Ti se postarali dva roky po jejím zaloţení o výkup pozemků pro nové budovy školy vystavěné v letech 1907-1910 (obr. 6). Do té doby počet studentů přesáhl 450 a počet profesorů 21. Krátce po nastěhování přibyla další oddělení, čímţ se ovšem škola dostala opět do prostorových problémů, protoţe nově postavené budovy přestaly kapacitně stačit. Řešením bylo zahájení výstavby chemicko-technologického pavilonu v roce 1914, dokončeného vinou válečných událostí aţ v letech 1920-1921 (Franěk, 1969).

Obr. 6 Areál české techniky, dnes sídlo Fakulty stavební VUT (zroj: http://www.fce.vutbr.cz/obecne/historie/historie_fast.asp) Česká technika se v předválečném období zapojovala do bojů za vznik univerzity na Moravě. Na její půdě vznikl návrh na zřízení všeobecného oddělení, kde by byly soustředěny netechnické obory a ze kterého by se časem mohl stát základ samostatné univerzity. To centrální úřady odmítly, ale jako kompenzaci umoţnily vytvoření oddělení kulturního inţenýrství. V jeho rámci se vyučovaly předměty přírodních věd, zemědělství a lesnictví. Škola tak těsně před první světovou válkou dosáhla přibliţně stejné úrovně a velikosti jako mnohem starší německá technika (Pernes, 1999).

37

V podmínkách nového státu se české technice dostalo výrazné podpory. Zvýšil se finanční příspěvek a došlo ke zřízení odboru architektury. Na nově vzniklé brněnské vysoké školy, především na Vysokou školu zvěrolékařskou, na Vysokou školu zemědělskou a na přírodovědeckou fakultu Masarykovi univerzity, také odešla část pedagogů. I po dokončení chemicko-technologického pavilonu nedošlo k uspokojivému vyřešení prostorových problémů. Proto se počítalo s dalšími budovami techniky v rámci projektu tzv. akademické čtvrti (blíţe v části 5.2 Projekt akademické čtvrti, univerzitního areálu, kampusu). Realizace ovšem nikdy nedošla dál neţ do fáze projektů. Kromě boje za nové prostory musela škola čelit i snahám o reorganizaci vysokého školství. V případě české techniky se ve 30. letech konkrétně uvaţovalo o zrušení některých jejích částí. Podobě jako ostatní školy i technika proti těmto snahám ostře vystupovala a nakonec se jí podařilo jakémukoliv rušení zabránit (Franěk, 1969) Po okupaci a vytvoření protektorátu Čechy a Morava byla technika, stejně jako všechny ostatní české vysoké školy, uzavřena. Prostory převzala armáda a vybavení její německý protějšek. Při bojích na konci války byly budovy školy jen lehce poškozeny, a tak po jejím skončení začala výuka velmi brzy. Po zrušení německé techniky vyuţila škola jejího vybavení a ze svého názvu vypustila slovo česká. Zhoršující se poválečná situace se projevila i v ţivotě školy. Docházelo k demonstracím a potyčkám mezi studenty a dělníky podněcovaných komunistickou stranou a levicovým tiskem. S únorovým převratem roku 1948 přišly čistky, částečná obměna učitelského sboru a zákaz studentských spolků. Dlouhodobý problém nedostatku prostor byl částečně vyřešen zabráním budovy zrušené právnické fakulty při reformě vysokého školství roku 1950. Došlo také k vytvoření systému fakult a kateder, v případě techniky byly ustanoveny fakulty strojní, stavební, elektrotechnická, chemická a architektury. Zásadní zvrat ve vývoji přinesl následující rok. Pro podporu armády v přípravě na světový konflikt byla z Vysoké školy technické vytvořena Vojenská technická akademie. Ta převzala všechny fakulty, krom architektury a některých dalších oborů a zabrala také budovy původní školy. Zbytky techniky měly být postupně zrušeny, k čemuţ naštěstí nedošlo. Naopak se staly základem Vysoké školy stavitelství s fakultou architektury a pozemního stavitelství. Protoţe však škola neměla v Brně ţádné vhodné objekty, uvaţovalo se zpočátku o jejím přestěhování do Olomouce nebo Ostravy (Pernes, 2009). Nový rozvoj přineslo aţ přehodnocení dosavadní politiky v druhé polovině 50. let. V roce 1956 byla zřízena nová fakulta energetická a škola přejmenována na Vysoké učení technické (VUT). K uţívání byly přiděleny prostory bývalého semináře na ulici Barvičova a vojenské objekty mezi ulicemi Úvoz a Údolní. Roku 1959 byla energetická fakulta rozdělena na fakulty strojní a elektrotechnickou, po deseti letech byla ke škole připojena fakulta technologická ve Zlíně. Na konci 50. let se poprvé objevuje myšlenka vybudovat pro VUT samostatný areál v prostoru pod Palackého vrchem, protoţe jednotlivé ústavy byly rozesety po celém městě. Při uvolnění poměrů v roce 1968 byl vysloven poţadavek na navrácení původních budov školy. S nástupem normalizace došlo na VUT znovu k čistkám jak v učitelském sboru, tak mezi studenty. V následujících 20 letech se škola těšila podpoře ústředních orgánů, coţ se projevilo ve výstavbě areálu pod Palackého 38

vrchem, nově koncipovaného pro 17 tisíc studentů. Počet studentů se mezi léty 1972 aţ 1982 zdvojnásobil (Franěk, 1975). Změna reţimu na konci 80. let se projevila na VUT ve dvou ohledech. Škola sice znovu získala akademické svobody, ale došlo také k omezení podpory ze strany státu. Pozornost se přesunula na netechnické obory, coţ se odrazilo úbytkem studentů. Na nové podmínky reagovalo VUT vytvořením Fakulty podnikatelské a znovuobnovením Fakulty chemické v roce 1992. Následujícího roku vznikla Fakulta výtvarných umění. Především díky těmto změnám se podařilo nastartovat nový růst školy. Prostorové problémy byly řešeny jednak navrácením původních budov české techniky a jednak výstavbou v areálu pod Palackého vrchem, která probíhá do současnosti. V roce 2001 se oddělily části univerzity lokalizované ve Zlíně a poloţily základ nové Univerzitě Tomáše Bati. Poslední velkou změnou v systému univerzity bylo rozdělení Fakulty elektrotechniky a informatiky na dvě samostatné části roku 2002. Dnes VUT prezentuje druhou největší univerzitu s technickým zaměřením v ČR a zároveň druhou největší univerzitu v Brně, která se snaţí prosadit i ve světovém měřítku9 (Pernes, 2009). VUT dnes tvoří osm fakult a dva ústavy s podobným postavením. Největší a svým způsobem nejstarší částí VUT je Fakulta stavební. Výuka stavebního inţenýrství provází školu od jejího počátku a dnes je jej moţné studovat i v angličtině ve všech stupních. Krom toho nabízí fakulta ještě programy geodézie a kartografie a architektury pozemních staveb. Podobnou tradici jako stavební inţenýrství má na škole i studium strojírenství. Samostatná fakulta byla znovuzřízena v roce 1956 a od té doby se stala jednou z největších částí VUT. Dnes poskytuje standardní studium v programech strojírenství, aplikované vědy v inţenýrství. Specifikem fakulty je výuka v česko-francouzských a česko-německých studijních programech. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT prodělala poměrně sloţitý vývoj, spojený s rozvojem této oblasti. V současnosti je na ní moţné studovat v programech biomedicínské inţenýrství a bioinformatika a elektrotechnika, elektronika, komunikační a řídící technika. Výuku v oblastech chemických a potravinářských oborů zajišťuje Fakulta chemická v rámci několika studijních programů. Do prostor bývalého kartuziánského kláštera a jeho hospodářského dvora v Brně-Králově Poli se po svém osamostatnění nastěhovala Fakulta informačních technologií. V moderních prostorách probíhá výuka oborů spadajících pod studijní program informační technologie. Mezi technicky orientovanými fakultami má zvláštní postavení Ústav soudního inţenýrství. Ten funguje od roku 1975 a nabízí výuku pouze od navazujícího magisterského stupně v programech soudní inţenýrství a rizikové inţenýrství. Fakulta architektury výrazně přispěla k formování fenoménu brněnského funkcionalizmu a zvýšení stavební úrovně na Moravě. Jde o menší fakultu v rámci VUT nabízející moţnost studia v programu architektura a urbanismus. Svým zaměřením mimo technické obory vybočuje z profilu školy její nejnovější část - Fakulta vývratných umění. Vznikla odštěpením několika atelierů od Fakulty architektury a dnes je na ní moţné studovat sedm oborů v programu 9

VUT byla zařazena mezi 3 % nejlepších univerzit na světě podle deníku The Times. Obdrţela také certifikáty Evropské komise za implementaci Boloňské strategie.

39

výtvarná umění. Další fakultou ne zcela zapadající do klasického chápání technicky orientované školy je Fakulta podnikatelská. Ta vznikla z katedry ekonomiky a řízení na počátku 90. let, kdy byla velká poptávka po ekonomicky vzdělaných absolventech. Nabízí studium v programu ekonomika a management, systémové inţenýrství a informatika a ve spolupráci se zahraničními univerzitami program zakončený titulem MBA (http://www.vutbr.cz/). Tradiční problém s nedostatkem prostor trápící téměř všechny brněnské vysoké školy se VUT daří uspokojivě řešit teprve v posledních letech, především díky budování rozsáhlého areálu Pod Palackého vrchem. Zde jsou v současnosti umístěny čtyři fakulty – strojního inţenýrství, chemická, elektrotechnická a podnikatelská, sportoviště a největší koleje. Fakulta stavební sídlí v historických budovách na ulici Veveří, které si zrekonstruovala pro svoji potřebu. V současnosti je třeba dořešit především definitivní umístění fakult architektury a výtvarných umění, kterým současné umístění na Starém Brně neposkytuje dostatek prostor. V této souvislosti se uvaţuje o adaptaci objektů mezi ulicemi Údolní a Úvoz, kde nyní sídlí pouze Ústav soudního inţenýrství.

4.4 Masarykova univerzita (MU) Vznik Československého státu pomohl vyřešit jednu ze zásadních otázek české předválečné politiky a to zaloţení univerzity na Moravě. Stalo se tak na základě zákona č. 50/1919, kterým se zřizuje druhá česká univerzita. Bylo stanoveno, ţe škola, záhy pojmenovaná na počest prezidenta, vznikne v Brně a bude se skládat ze čtyř fakult – filozofické, přírodovědecké, lékařské a právnické. Ještě v témţ roce měla být zahájena výuka na lékařské a právnické fakultě, na zbývajících pak o dva roky později. Tyto poţadavky mohly být splněny jen s vypětím všech sil a především díky velkému nasazení nově příchozích pedagogů. Klíčovou otázkou se ukázalo být prostorové umístění univerzity. Se vznikem nového státu souvisela i tvorba nových úřadů a institucí, které měly zastoupit vídeňské struktury a stejně jako škola hledaly ve městě volné budovy. Jednotlivé fakulty se tak nastěhovaly do provizorních prostor, ovšem s příslibem rychlého vyřešení celé situace. Tím mělo být vystavění nové akademické čtvrti, blíţe popsané v části 5.2. I kdyţ se problém dislokace nedařilo uspokojivě řešit, na úrovni výuky a vědeckého bádání se to příliš neprojevilo. Díky mladšímu pedagogickému sboru panovala na škole svěţí a průbojná atmosféra, která byla v kontrastu k zaběhnutým pořádkům jejího praţského protějšku. V meziválečném období pak dosáhla mezinárodní proslulosti brněnská právní škola. Úroveň univerzity nepoklesla ani ve 30. letech a byla jedním z argumentů proti uvaţovanému rušení přírodovědecké a filozofické fakulty. Za druhé světové války byla celá škola uzavřena a její budovy obsadily silové sloţky. Nejcitelněji však školu zasáhla ztráta části pedagogů a studentů, kdy se osvobození nedoţila například téměř polovina učitelského sboru přírodovědecké fakulty (Jordán, 1969). Po roce 1945 byla struktura školy rychle obnovena, nicméně k vyřešení nejpalčivějšího problému a to k uspokojivému umístění fakult nedošlo. Záhy vznikla při škole pedagogická fakulta, 40

která měla pomoci zajistit dostatek kvalifikovaných učitelů pro niţší stupně školství. Zásadním obratem ve vývoji univerzity byl rok 1948. Škola prošla sérií čistek mezi vyučujícími i studenty. Kaţdá z fakult byla postiţena jinou měrou, nevíce studentů, aţ 46 %, muselo opustit studim práv. Změnil se i celkový pohled na potřeby společnosti, kdy bylo upřednostňováno technické vzdělávání. Při reorganizacích v 50. letech tak byla zrušena práva a pedagogická fakulta se od univerzity vyčlenila. Naopak došlo ke zřízení farmaceutické fakulty, jako jediné na českém území. Ta zůstala součástí školy jen do roku počátku 60. let. Rok 1960 přinesl největší omezení brněnské univerzity, navíc poznamenané jejím přejmenováním na Univerzitu J. E. Purkyně (zkratka UJEP). Při následném politickém uvolňování se začal zájem o školu ze strany státu postupně zvyšovat. Došlo k opětovnému připojení pedagogické fakulty a v roce 1969 byla obnovena i právnická fakulta. Představitelé UJEP a především její studenti se aktivně zapojili do událostí Praţského jara, za coţ byli následně perzekuováni. Za normalizace došlo k menším čistkám a přeřazování nepohodlných osob do niţších funkcí. Stávající struktura fakult byla zachována a univerzita na dalších 20 let ustrnula ve vývoji (Urbášek a Pulec, 2003). Pád komunistického reţimu znamenal další klíčový mezník ve vývoji školy. Padla politika podpory technicky zaměřených škol a na univerzitu se začalo hlásit mnohonásobně více zájemců. Na změněné podmínky reagovala škola zřizováním nových fakult a rozšiřováním nabídky těch stávajících. Jiţ v roce 1990 vzniká Ekonomicko-správní fakulta, univerzita se navíc vrací ke svému původnímu názvu. Následuje zřízení fakulty informatiky (1994), sociálních studií (1998) a nakonec sportovních studií (2001). MU se snaţí jednak navázat na tradice meziválečného období v oblasti sociálních věd a jednak o novou profilaci na poli biochemie a life science. Pomoci k tomu má i největší brněnský vědecký projekt na vybudování Středoevropského technologického institutu CEITEC, připravovaný společně s VUT (blíţe viz xy). S rozvojem univerzity se do popředí opět dostala problematika jejího nedostatečného prostorového vybavení umocněná o velké mnoţství nově přicházejících studentů (Fasora a Hanuš, 2009). V současnosti tvoří Masarykovu univerzitu devět fakult, které nabízí studium na 143 oborech řazených pod 233 studijních programů (MU 2010). Největší fakultou je Filozofická fakulta s více jak 10 tisíci studenty. Ta poskytuje vzdělání v tradičních oblastech, jakými jsou jazykově zaměřené obory, historie, filozofie, pedagogika, psychologie, nebo kulturní studia. Velikostně druhou je pak Pedagogická fakulta, zaměřená na výchovu učitelů a pedagogických pracovníků. Kromě orientace na klasické profilové předměty nabízí i výuku asistentství a speciální pedagogiky. Dalších pět fakult se velikostně pohybuje okolo hranice 4,5 tisíce studentů. Paří sem Právnická fakulta s tradiční výukou práva a právních specializací, Lékařská fakulta nabízející studium spadající pod všeobecné a zubní lékařství, ošetřovatelství a porodní asistentství, dynamicky se rozvíjející Fakulta sociálních studií s výukou jednotlivých věd typu sociologie, politologie, nebo Ekonomicko-správní fakulta se zaměřením na ekonomii, hospodářství a finance. Poslední z této skupiny je Přírodovědecká fakulta. Na ní došlo po roce 1989 především k rozvoji biologických, chemických a biochemických oborů, nicméně zastoupeny zde jsou i další obory jako geologie, 41

geografie, matematika a fyzika. Menšími fakultami pak jsou Fakulta informatiky s 2 407 studenty a nejnovější Fakulta sportovních studií se 1 497 studenty. Zatím co první z nich představuje jedinou čistě technicky zaměřenou součást univerzity s výukou informatiky a aplikované informatiky, tak druhá se profiluje v oblastech tělesné výchovy, sportu a specializovaného zdravotnictví. Jednotlivé fakulty univerzity mezi sebou často spolupracují a nabízejí mezifakultní formy studia (http://www.muni.cz/).

Obr. 7 Areál chudobince, od roku 1920 sídlo Přírodovědecké fakulty MU (zdroj: archiv autora) Masarykova univerzita jiţ od svého počátku bojovala s nedostatkem prostor. Tento problém nebyl zcela vyřešen dodnes, přestoţe byl v posledních letech postaven vytouţený univerzitní kampus (viz část 5. 4 věnovaná univerzitnímu kampusu v Bohunicích). Do nových budov se stěhují pouze fakulty lékařská, sportovních studií a část přírodovědecké. Zbývající části univerzity pak obsazují nově uvolněné prostory. I kdyţ se prostorové problémy univerzity řešily dlouhodobě získáváním nových budov aţ v opravdu krizových situacích, tak MU vstupovala do 90. let s bohatým fondem nemovitostí. Problémem byl ovšem jejich stav, nevhodnost pro výukové vyuţití a pak také prostorová roztříštěnost. Tyto nedostatky se škole postupně daří řešit v závislosti na mnoţství finančních prostředků. MU tak zůstává stále na svých tradičních adresách, kde jsou staré areály Přírodovědecké (viz obr. 7) a Filosofické fakulty. Definitivní umístění se podařilo nalézt také pro fakulty vytvořené v 90. letech, i kdyţ ty také z počátku trpěly prostorovou tísní. Zatím co Fakulta informatiky a Fakulta sociálních studií se přesunuly do jiţ existujících objektů, pro Ekonomicko-správní fakulty byla postavena zcela nová budova.

4.5 Mendelova univerzita (MENDELU) Současná Mendelova univerzita vyrostla z původní Vysoké školy zemědělské zřízené na základě zákona č. 460 z 24. července 1919. Byly tak završeny předchozí snahy z dob RakouskaUherska o vytvoření vysoké školy zaměřené na zemědělství a další hospodářské obory na Moravě. 42

Jiţ při zřízení školy se počítalo s vytvořením dvou odborů – zemědělského a lesnického. Díky široké odborné základně mohlo dojít k otevření prvního zemědělského jiţ na podzim 1919 a lesnického o rok později. Ve 20. letech byly přiděleny škole na základě pozemkové reformy polnosti v Ţabčicích a rozsáhlé lesy v okolí Adamova. Ty se staly základem školních statků jednotlivých odborů určených pro praktickou část výuky. Jejich vybudování přispělo k ukotvení Vysoké školy zemědělské v Brně, protoţe se jiţ od jejího zaloţení objevovaly úvahy o přesunutí do Olomouce a jiných měst. Za druhé světové války byla škola uzavřena a hlavní budovy zabraly německé armádní a policejní sloţky. Po ukončení bojů se výuka provizorně obnovila jiţ v květnu 1945 a do konce následujícího roku se podařilo navázat na předválečný chod univerzity. Zásadní změny přinesla stejně jako u jiných brněnských škol 50. léta. Při celkové reformě školství se odbory přeměnily na Zemědělskou fakultu a Lesnickou fakultu a škola nově získala pozemky v Lednici, kde vytvořila další zemědělský statek. Po reorganizace brněnského vysokého školství v roce 1952 byla ke škole přičleněna jako další fakulta původní Vysoká škola zvěrolékařská, která zde existovala do roku 1969, a Lesnická fakulta se přechodně stala součástí Vysoké školy stavitelské. Tyto změny se ve velké většině neukázaly jako šťastné, a proto byly postupně rušeny. Jediným trvalým krokem tak bylo zřízení Provozně ekonomické fakulty v roce 1959. V dalších letech se struktura školy pomalu stabilizovala a docházelo jen k drobnějším změnám. V polovině 80. let se z fakulty zemědělské vyčlenily ústavy zaměřené na zahradnictví a krajinářství, které se přesunuly do Lednice. Vznikla tak samostatná Zahradnická fakulta prostorově oddělená od zbytku univerzity. V souvislosti se změnami po roce 1989 se zmenšila potřeba zemědělsky a lesnicky vzdělaných odborníků ve prospěch jiných oborů. Na Vysoké škole zemědělské se tento fakt projevil především v růstu Provozně ekonomické fakulty a dílčími úpravami studijních plánu na ostatních fakultách. Poslední rozšíření univerzity proběhlo v roce 2008, kdy vznikla zcela nová Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií. Posun k nezemědělským oborům byl zohledněn i v pojmenování školy. Vysoká škola zemědělská v Brně byla v roce 1995 přejmenována na Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně (zkratka MZLU) a následně na Mendelovu univerzitu v Brně (http://mendelu.cz/cz). I přes změny posledních let mají na Mendelově univerzitě stále důleţité postavení tradiční fakulty. Mezi ně patří především Agronomická fakulta, která v současnosti poskytuje moderní vzdělání v nejrůznějších oblastech od klasické fyto- a zootechniky přes problematiku zpracování zemědělských produktů, po odpadové hospodářství a problematiku krajiny. Podobné obory nabízí i druhá ze zákládajících fakult univerzity – Lesnická a dřevařská fakulta. Kromě nich je na ní moţné studovat i nábytkářství či stavby ze dřeva. Poslední z produkčně zaměřených fakult je Zahradnická fakulta v Lednici. Proti těmto „tradičním částem“ univerzity stojí Provozně ekonomická fakulta. Ta byla sice při svém vzniku koncipována jako podpora pro zemědělské a lesnické obory, od 90. let se ale transformovala do podoby klasické fakulty s ekonomickým zaměřením. Nabízí proto studium hospodářské správy, ekonomiky, managementu a inţenýrské informatiky. Orientace Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií vyplývá jiţ z jejího názvu. Tato nejmladší fakulta 43

nabízí kromě klasických programů v českém jazyce i jejich anglickou variantu (MENDELU, 2009). Škola od svého vzniku sídlí v areálu v Černých Polích (viz příloha 3), který si různými přístavbami upravila pro svoji potřebu. Na něj navázala v 70. letech nově zaloţená botanická zahrada a arboretum, největší školní zahrada v Brně. Pro ubytování studentů slouţí Tauferovy koleje z 50. let (ulice Jana Babáka) a komplex kolejí J. A. Komenského ze 70. a 80. let (Kohoutova ulice). Po vzniku poslední fakulty jiţ původní areál prostorově nedostačoval, a proto univerzita získala nové budovy v sousedství arboreta na třídě Gen. Píky. Mimo Brno je umístěna Zahradnická fakulta, která vyuţívá vysokoškolský areál a školní statek v Lednici. K výukovým účelům slouţí i Školní zemědělský podnik Ţabčice a Školní lesní podnik Masarykův les s rozsáhlým polesím.

4.6 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno (VFU) Veterinární a farmaceutická univerzita (VFU) byla zřízena jako první nová vysoká škola v Československu 12. prosince 1918 zákonem č. 76/1918 Sb., o zřízení československé stání Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Vlastní výuka byla zahájena o necelý rok později a jejím hlavním zaměřením je od počátku příprava veterinárních lékařů. Rozvoj školy byl utlumen v období protektorátu, nicméně některé ústavy a kliniky pokračovaly ve své činnosti i během války. Po jejím skončení došlo k obnově původní struktury školy, doplněné po roce 1948 o některé nové ústavy. Zásadní změna přišla roku 1952, kdy byla univerzita začleněna pod Vysokou školu zemědělskou v Brně jako Veterinární fakulta. Byla také potlačena vědecká práce ve prospěch prakticky orientovaných činností. K opětovnému osamostatnění univerzity došlo v prosinci 1968, v polovině 70. let se rozdělil všeobecný studijní obor na obory veterinární lékařství a hygiena potravin. V 80. letech byl díky velkému mnoţství studujících cizinců dočasně vytvořen obor tropická veterinární medicína. V roce 1990 se škola rozdělila na dvě fakulty - Fakultu veterinárního lékařství a Fakultu veterinární hygieny a ekologie. Po vzniku Farmaceutické fakulty v roce 1993 se název školy ustálil na současné podobě. Univerzita má výjimečné postavení mezi ostatními vysokoškolskými institucemi v České republice. Jako jediná zajišťuje studium veterinárního lékařství a hygieny potravin a jako jedna ze dvou studium farmaceutických oborů (Večeřek, 2008) Univerzita jiţ od svého vzniku sídlí v rozsáhlém areálu bývalých kasáren a vychovatelny v Králově Poli (obr. 8). Mimo to pod univerzitu spadají Kounicovy vysokoškolské koleje a školní statky Nový Dvůr u Veverské Bítýšky, Jinačovice a Nový Jičín, kde se provádí praktická část výuky. Umístění všech učeben a laboratoří do jednoho komplexu budov je pro brněnské veřejné a státní vysoké školství unikátní.

44

Obr. 8 Areál Veterinární a farmaceutické univerzity (zdroj: http://www.vfu.cz/mapa/) Fakulta veterinárního lékařství přímo pokračuje ve zvěrolékařské tradici školy a nabízí magisterské studium veterinárního lékařství. Fakulta veterinární hygieny a ekologie vznikla odštěpením oborů zaměřených na veterinární hygienu a bezpečnost a kvalitu potravin od samotného veterinárního lékařství. Dnes je na ní moţné studovat toto zaměření ve všech stupních studia. Nejnovější Farmaceutická fakulta navazuje na existenci fakulty se stejným zaměřením na Masarykově univerzitě v letech 1945 aţ 1960. Nabízí magisterské a následné doktorské studium farmacie. Krom standardního studia poskytují všechny fakulty i moţnosti absolvování programů celoţivotního vzdělávání včetně univerzity třetího věku. Velkou část studijních programů je moţno absolvovat i v angličtině. (http://www.vfu.cz/).

4.7 Janáčkova akademie múzických umění (JAMU) Vzniku Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) předcházelo vytvoření Státní hudební a dramatické konzervatoře s mistrovskými třídami v Brně roku 1920. I kdyţ se jednalo v podstatě o vysokoškolské studium, právní základ chyběl. Po ustanovení Akademie múzických umění v Praze roku 1945 byl opět vznesen poţadavek na zaloţení samostatné umělecké vysoké školy v Brně. K tomu došlo 12. září 1946 zákonem číslo 168/1947 Sb., o zaloţení Janáčkovy akademie múzických umění v Brně s odborem hudebním a dramatickým. Na konci 50. let došlo k zásadní reorganizaci univerzity, byly zrušeny fakulty a nahrazeny jednotlivými katedrami. Původní struktura byla obnovena aţ v roce 1990 a je spojena s celkovým rozvojem školy. V současnosti Janáčkova akademie múzických umění představuje jediný protipól Akademii múzických umění v Praze v oblasti vysokoškolské výuky hudební a divadelní tvorby v České republice (Plešák, 1997) Hudební fakulta univerzity v současnosti nabízí studium v programu Hudební umění v různých oborech. Krom studia organizuje fakulta i desítky koncertů studentů a absolventů i různé festivaly a soutěţe jako Soutěţ Leoše Janáčka či Setkávání nové hudby plus. Veřejnost má moţnost seznámit se s výsledky tvorby u příleţitosti nejrůznějších koncertů a vystoupení či v rámci představení souboru Komorní opery nebo Studia Devítka, zaměřených na operní zpěv a reţii. Na 45

Divadelní fakultě je moţné studovat v programu Dramatické umění na všech studijních stupních nebo v programu Taneční umění v magisterském studiu. Výuka je vedena formou ateliérů. Výsledky studia fakulta prezentuje při divadelních představeních pro veřejnost, ať jiţ v ulicích města či ve studiu Marta, které pokračuje v tradici Divadelního studia JAMU, nebo při mezinárodním festivalu divadelních škol Setkání/Encounter. Obě fakulty uskuteční okolo 200 koncertů a 150 představení za rok (http://www.jamu.cz/). Během své více jak šedesátileté historie vyuţívala univerzita nejrůznější prostory v rámci Brna. Postupně si však vybudovala hlavní sídla v několika budovách přímo v historickém centru města. Všechny budovy prošly v 90. letech rekonstrukcí, přičemţ za pozornost stojí především kompletní přebudování historického domu na ulici Novobranské. Do objektu se podařilo umístit učebny a zkušebny, knihovnu, menší restauraci a především koleje s kapacitou 233 lůţek.

4.8 Univerzita obrany (UO) Univerzita obrany (UO) je nejen jedinou státní vysokou školou v Brně, ale také nejmladší. Vznikla v rámci reorganizace celého vojenského vysokého školství na základě zákona č. 214/2004 Sb., o zřízení Univerzity obrany k 1. září 2004. Základem univerzity se staly Vojenská akademie v Brně, Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové a Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově. Počátek vojenského školství v Brně sahá do roku 1951, kdy byla zřízena Vojenská technická akademie. Ta pohltila většinu Vysoké školy technické (dnešní VUT) a následně byla doplněna o další útvary. Další rozvoj školy úzce souvisel s různými změnami a reorganizacemi v armádě. Původní fakulty techniky byly doplněny o další, především zahraniční a velitelsko-organizátorskou, některé její části byly začleněny zpět pod VUT a akademie v průběhu času vystřídala různá jména10. Zásadní změna přišla po roce 1989, kdy byly na pokyn shora vytvořeny samosprávné akademické instituce, název školy změněn na Vojenskou akademii v Brně a organizační struktura se ustálila na třech fakultách - velitelské a štábní, vojensko-technické, letectva a protivzdušné obrany. Při reorganizaci v roce 2004 se z akademie stal základ Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany. Jádrem druhé fakulty Univerzity obrany – Fakulty Ekonomiky a managementu se stala Vysoká škola pozemního vojska ve Vyškově, která vznikla roku 1972 odštěpením některých částí Vojenské akademie Antonína Zápotockého. Poslední samostatnou fakultou se v roce 2004 stala Fakulta vojenského zdravotnictví jako nástupkyně Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové. Dnes tedy Univerzita obrany zajišťuje jako jediná instituce v České republice vysokoškolské vzdělání ve vojenských oblastech, a to jak pro členy armády, tak pro zájemce z řad civilistů (http://www.vojenskaskola.cz). Fakulta vojenských technologií poskytuje vzdělání v technických oborech souvisejících s vojenskou činností. Většina oborů je přístupná i zájemcům z řad civilistů. Fakulta ekonomiky a managementu se zaměřuje na výuku organizačních a ekonomických oborů doplněných o vojensko10

Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého a Vojenská akademie Antonína Zápotockého.

46

odbornou a vojensko-profesionální přípravu pro armádní potřeby. Zájemci mohou studovat v programu Ekonomika a management v bakalářském, navazujícím magisterském i doktorském stupni. Studium se dále dělí na jednotlivé specializace, tzv. moduly. Hradecká Fakulta vojenského zdravotnictví nabízí především studium v magisterských oborech vojenského všeobecného lékařství a vojenského zubního lékařství (UO, 2010).

Obr. 9 Budova Univerzity obrany na Kounicově ulici č. o. 65 (zdroj: archiv autora) Dnešní Univerzita obrany je z velké části umístěna v Brně, nicméně celá Fakulty vojenského zdravotnictví sídlí v Hradci Králové a některé budovy ve Vyškově jsou stále vyuţívány. V Brně obsadila původní Vojenská technická akademie v 50. letech většinu budov Vysoké školy technické. Nicméně z těchto prostor se postupně stěhovala do různých částí města a nebylo výjimkou, ţe vyuţívala i vojenská kasárna. V 90. letech spolu s restrukturalizací školy došlo ke koncentraci výuky do menšího počtu budov a v dnešní době univerzita sídlí především na Kounicově ulici (viz obr. 9).

4.9 Srovnání brněnských veřejných vysokých škol Jak bylo uvedeno výše, v Brně dnes existuje pět veřejných vysokých škol a jedna státní vysoká škola. Při jejich zakládání se počítalo s úzkou profilací kaţdé ze škol, a tak ve městě měla existovat vysoká škola technická, zvěrolékařská, zemědělsko-lesnická, vojenská, umělecká a klasického univerzitního typu. Toto rozdělení bylo v posledních 20. letech překonáno, kdyţ jednotlivé školy reagovaly na nové poţadavky zakládáním podobných fakult. V současnosti si v některých oborech fakulty přímo konkurují. Jde především o ekonomicky zaměřené fakulty podnikatelskou (VUT), ekonomicko-správní (MU), provozně ekonomickou (MENDELU) a částečně i Ekonomiky a managementu (UO). Podobná je situace u fakult informatiky (MU) a informačních technologií (VUT). Kaţdá z univerzit se pak snaţí profilovat svoji fakultu podle jednotlivých oborů, případně důrazem na skladbu předmětů. Na druhou stranu drtivá většina fakult

47

svůj protějšek ve městě nemá a ty nově vznikající se spíše snaţí vyplnit mezery v nabídce. To je i případ nejnovější fakulty Regionálního rozvoje a mezinárodních studií MENDELU. Jednotlivé brněnské vysoké školy se mezi sebou liší i ve velikosti. Největší je jednoznačně Masarykova univerzity s více jak 36 tisíci studenty k roku 2008 (viz tab. 4), na druhé straně se dlouhodobě nachází JAMU, která nepřesáhla hranici 700 studujících. Z historického srovnání je přitom zřejmé, ţe rozhodujících pro velikost školy bylo posledních 20 let. U MU došlo k více jak pětinásobnému nárůstu sudujících, na VFU k trojnásobnému a u ostatních škol k dvojnásobnému. V případě Masarykovy univerzity je nárůst způsoben rozvojem netechnických oborů společně se zakládáním nových fakult jako je FSS a ESF a rozšiřováním kapacit na dalších fakultách. Veterinární a farmaceutická univerzita získala studenty díky zřízení farmaceutické fakulty a rozvoji veterinární hygieny a ekologie. Menší nárůst studentů VUT a MENDELU je třeba dát do souvislosti s menším zájmem o tradiční obory vyučované na těchto univerzitách. Propad v počtu studentů se těmto školám podařilo zastavit jen díky novým oborům typu ekonomie. V níţe uvedené tabulce není zmíněna univerzita obrany s přibliţně 1 500 studenty. Tab. 4 Počty studentů na veřejných vysokých školách v Brně v období 1959 aţ 2008 (na základě dat z ČSÚ, 2010b) Rok

MU

1959 1967 1973 1978 1981 1985 1989 1993 1995 1998 2001 2003 2005 2007 2008

3 492 6 430 6 396 8 684 8 715 7 232 7 947 11 554 12 834 17 101 22 221 29 216 30 147 34 263 36 252

VUT 4 302 9 747 7 974 12 268 14 169 13 175 13 026 10 934 12 119 14 920 15 094 17 582 20 080 20 932 21 176

MENDELU 2 819 4 170 3 214 4 783 5 308 4 264 4 715 3 670 3 999 5 127 6 080 7 245 7 842 9 365 10 352

VFU

1

* * 611 1 133 1 149 863 980 1 180 1 311 1 534 1 779 2 070 2 357 2 726 2 816

JAMU 140 211 195 218 195 157 221 430 481 508 579 594 596 626 652

Celkem 10 753 20 558 18 390 27 086 29 536 25 691 26 889 27 768 30 744 39 190 45 753 56 707 61 022 67 912 71 248

1) V uvedených letech byla VFU součástí MENDELU

Uvedené trendy je moţné dobře pozorovat na obr 10 s relativním zastoupení počtu studentů brněnských vysokých škol za posledních 50. let. Po celé komunistické období dominovalo VUT jako státem preferovaná škola na úkor univerzity s tradičními obory. Nejvyšších hodnot technika dosáhla v roce 1985, kdy na ní studovalo 51,3 % studentů (viz příloha 4). V 90. letech zaznamenala škola výrazný úbytek studentů aţ na současných 29,7 %. Pravý opak ukazují hodnoty MU. Její podíl přesáhl 50 % poprvé okolo roku 2002 a i v posledních letech se pohybuje nad touto hranicí. Výrazně sestupný trend do roku 1973 vykazuje Mendelova univerzita. To je způsobeno jednak 48

restrukturalizací školy, a pak také opětovným oddělením VFU na konci 60. let. Další pokles je charakteristický v první polovině 90. let, kdy škola nedokázala dostatečně zareagovat na změnu poptávky po studijních oborech. V současnosti dochází k mírnému nárůstu podílu k 14 %. Zbývající dvě školy – VFU a JAMU dlouhodobě oscilují okolo 4, respektive 1 procenta.

Obr. 10 Podíl studentů jednotlivých brněnských vysokých škol na celkovém počtu v období 1959 aţ 2008 (na základě dat z ČSÚ, 2010b)

4.10

Soukromé vysoké školy

Roku 2010 uvádělo Brno jako své hlavní sídlo (podle databáze UIV) 7 soukromých vysokých škol. V jejich zaměření převládá orientace na ekonomické a právní obory, tedy oblasti, v nichţ je v Brně silná konkurence. Počet studentů na jednotlivých soukromých školách se pohybuje kolem čtyř set. Největší z nich, Akademie STING, vykazovala v roce 2009 941 studujících. Tradičním problémem nejen brněnských soukromých vysokých škol je úroveň poskytovaného vzdělávání. To se odráţí i v některých medializovaných kauzách. Poslední z nich je odebrání akreditace Rašínově vysoké škole z počátku ledna 2010 ministerstvem školství. To zdůvodnilo svůj krok nedostatečným zajištěním výuky a nízkou úrovní závěrečných prací (Kozlanská, 2010).

49

5 UNIVERZITY JAKO FYZICKÁ SOUČÁST MĚSTA Spletitá historie brněnských univerzit se odráţí v jejich prostorovém vývoji. Aţ na Mendelovu univerzitu a VFU je pro ně charakteristická prostorová tíseň a snaha získat pro svoji potřebu nové budovy, ideálně postavené na míru. To se ve většině případů nedařilo, a tak musely jednotlivé školy brát za vděk tím, co jim bylo ať uţ městem nebo jinými institucemi přiděleno. Vznikla tak prostorově roztříštěná síť objektů a areálů různého stáří, velikostí a kvalit, ve kterých se jednotliví nájemci navíc často měnili. Univerzitami vyuţívané budovy a areály se tak rozprostřely do velké části města. Následující kapitola se proto v první části věnuje základnímu popisu současného rozmístění jednotlivých škol a následně jednotlivým velkým stavebním projektům. Je to jednak neuskutečněný plán výstavby akademické čtvrti z 20. let 20. století a pak realizované projekty kampusů VUT a MU.

5.1 Dočasná provizoria a trvalá řešení Nedostatek vhodných prostor je trvalou součástí ţivota téměř všech brněnských vysokých škol. Některé areály a budovy přitom byly od roku 1918 vyuţívány různými školami a samy by mohly vyprávět vlastní příběhy. Jako ilustrativní příklad můţe slouţit areál mezi ulicemi Úvoz, Tvrdého, Všetičkova, Jiříkovského a Údolní. Ten byl postaven na přelomu 19. a 20. století pro vojenské účely, kterým slouţil do roku 1918. Pak jej dostala přidělen lékařská fakulta MU jako provizorium, neţ pro ni bude postaveno vhodné sídlo. Nastěhovala se sem pouze teoretická pracoviště a dočasně i rektorát, protoţe pro provoz klinik zde jiţ nebylo místo. Počítalo se s rychlým vyřešením prostorových problémů univerzity v rámci projektu akademické čtvrti (viz níţe část 5.2), a proto se univerzita nepouštěla do větších stavebních úprav. Za celou dobu první republiky byly postaveny jen objekty pro anatomický ústav a ústav soudního lékařství. Oba projekty od architekta Miloše Lamla pocházely z období krátce po vzniku univerzity a i tak se druhý z uvedených dočkal realizace aţ v letech 1929-1930. I kdyţ se výstavba akademické čtvrti neustále oddalovala, fakulta neměla jinou moţnost neţ čekat a doufat, protoţe na komplexní přebudování jejího provizoria nebyly finance ani prostor. Po uzavření českých vysokých škol areál opět zabrala armáda a po osvobození si na něj dělalo nárok Ředitelství státních drah. V roce 1946 proběhla úřední směna tohoto areálu za budovy zrušené německé techniky mezi MU a českou technikou. Ředitelství státních drah uţívalo areál aţ do roku 1951, kdy dostalo přidělené jiné prostory. To uţ ale došlo k převodu české techniky na Vojenskou technickou akademii a Vysokou školu stavitelství, které se o zdejší budovy dělily. Po roce 1958 je všechny opět získalo VUT, které sem umístilo svoji Fakultu energetickou, později rozdělenou na Fakultu strojní a Fakultu elektrotechnickou. Těm byla také postavena nová budova směrem k ulici Jiříkovského zprovozněná na počátku 60. let. V dalších letech docházelo jiţ jen k drobným úpravám uvnitř bloku, jako byly výstavby menších dílen nebo tělocvičny. Po roce 1989 si některé prostory od VUT pronajímala Masarykova univerzita pro katedry a ústavy, jejichţ budovy byly rekonstruovány. V současnosti je areál z velké části prázdný, protoţe jak fakulta strojní, tak elektrotechnická se přestěhovaly do 50

budov Pod Palackého vrchem a MU jiţ téměř dostavěla svůj kampus v Bohunicích. Sídlí zde jen Ústav soudního inţenýrství umístěný v novostavbě z 60. let. Do budoucna se uvaţuje o celkové rekonstrukci a dostavbě starších částí pro potřeby Fakulty architektury a Fakulty výtvarných umění (Pernes, 2009; Koryčánek, 2003). Podobných příkladů změn vyuţití a majitelů jednoho areálu vysokými školami je v Brně více. K tomu přistupuje ještě nespočet samostatných budov a objektů, které byly vyuţívány jen po určitou dobu. Za extrémní případ roztříštěnosti lze povaţovat rozmístění fakulty elektrotechnické. Ta na svých internetových stránkách udává, ţe její jednotlivé katedry a ústavy sídlily aţ na 40 místech po celém městě. Proto bude dále popisován pouze stav z roku 2010. Při celkovém pohledu na univerzitní budovy a objekty se nabízí různé způsoby třídění a řazení. A to buď podle stáří, podle účelu, pro který byly postaveny, nebo právě podle prostorového upořádání jak je pospáno níţe. Aţ do počátku výstavby obou kampusů obsazovaly vysoké školy v drtivé většině jiţ stojící budovy a areály, které nebyly zamýšlené pro univerzitní vyuţití. Výjimku představovaly pouze původní objekty Německé techniky a České techniky a svým způsobem výstavba v areálu Mendelovy univerzity. Teprve od 80 let začínají ve větší míře vznikat zařízení určená výhradně pro univerzitní účely. Jiný způsob třídění představuje funkční vyuţití prostor. Zde se přirozeně vydělují učebny, laboratoře, knihovny, menzy, koleje a sportoviště, případně kulturní zařízení a botanické zahrady. Takovéto prostory jsou pak sdruţeny do jednotlivých budov, jejich volných shluků či areálů. Ukázkovým příkladem monofunkčních prostor je budova s učebnami a pracovnami na Janáčkově náměstí vyuţívaná Filozofickou fakultou MU, vzorem klasického areálu můţe být původní sídlo Přírodovědecké fakulty MU, kde jsou dnes učebny, laboratoře, knihovna, menší menza a botanická zahrada. Problémem takových areálů je jejich uzavřenost, kdy zde bývá jeden, maximálně dva vchody a ty se mimo čas výuky uzavírají. Dva největší a prostorově nejrozsáhlejší areály jiţ stojí na pomezí amerického kampusu. Nejstarší jádro vysokoškolských budov tvoří stavby z 19. století ve stylu historismu. Ty jsou soustředěny především na Komenského náměstí a v jeho okolí. Jde o objekty německé techniky (obr. 5) a tělocvičny, nyní vyuţívané MU, a sousedící budovu bývalé reálky, kde sídlí Hudební fakulta JAMU. Tvoří přirozenou součást brněnské okruţní třídy budované po vídeňském vzoru od 50. let 19. století. Poskytnutí pozemků v těsném sousedství historického jádra, navíc v blízkosti kříţení dvou významných pohledových os ulic Husovy a Joštovy, ukazuje význam, jaký tehdejší radnice novému školství přikládala. Budovy i dnes vytvářejí s okolní zástavbou vyváţený celek demonstrující ideály dobového urbanismu podpořené nedávnými rekonstrukcemi. Koncentrace tří fakult se také zásadním způsobem projevuje v oţivení tohoto prostoru, kdy během semestrů se před vchodem do kaţdé z budov vytvářejí charakteristické hloučky mladých lidí. Nedaleko od Komenského náměstí stojí pseudoklasicistní budova Kounicova paláce s rektorátem MU a s menzou. Důstojný protějšek mu tvoří nedaleko stojící rektorát VUT ve zrekonstruované novobarokní budově bývalého biskupského alumnátu.

51

V samotném městském jádru tvořeném z naprosté většiny zástavbou z konce 19. století dnes sídlí pouze JAMU, které byly přiděleny domy na ulicích Beethovenově, Mozartově a Novobranské. Celá škola, kromě přidruţených institucí typu divadelní studio, je sice lokalizována v prostorově oddělených budovách, nicméně ty jsou v samém středu města. Na jednu stranu tak mohou studenti a pedagogové bezprostředně uţívat výhod dobré vybavenosti a obsluţnosti, na druhou stranu je omezen prostorový rozvoj školy. Nedostatek vhodných prostor pro specifický typ výuky prováděný na škole by měla zlepšit výstavba moderního centra na ulici Orlí se zkušebnami, tělocvičnami a multifunkčním sálem, zahájená s několikaletým zpoţděním v roce 2010 (Plešák, 1997). Za okruţní třídou směrem na sever a severovýchod se nacházejí areály vyčleněné na počátku 20. let jako provizorní prostory pro tři fakulty MU. Tato provizoria se pro dvě z nich stala trvalými sídly. Jedná se o blok sirotčince svěřeného filozofické fakultě mezi ulicemi Gorkého, Arna Nováka a Grohovy, a areál chudobince určeného fakultě přírodovědecké ohraničený ulicemi Veveří, Kotlářská a Kounicova. Tak jako lékařská fakulta umístěná do zeměbranských kasáren na Úvoze a Údolní (viz výše) se ani tyto nepouštěly do zásadních přestaveb s očekáváním realizace akademické čtvrti. V areálu filozofické fakulty se tak postavila pouze budova původně určená pro rektorát (1921). Na realizaci dalšího křídla směrem do ulice Arna Nováka jiţ nebyly finance ani politická vůle, a tak se jeho výstavba uskutečnila aţ na konci 50. let. Tím se celý blok zvenčí v podstatě uzavřel a jediný prostor pro další rozšiřování představovalo nádvoří, kde byla v roce 2002 otevřena nová knihovna (obr. 11). Navyšování počtu studentů od 90. let způsobilo, ţe se fakulta začala rozšiřovat do okolí, především do budov uvolněných po jiných částech univerzity. V dnešní době tak katedry a ústavy sídlí na Janáčkově náměstí, Veveří a začátku Gorkého ulice. Do budoucna se počítá i s přestavbou části původního areálu fakulty.

Obr. 11 Nová knihovna Filozofické fakulty MU (zdroj: archiv autora) Stejnou pozici měla přírodovědecká fakulta. Ta sice doslala přidělený mnohem větší areál, ale zastavěný dvoupodlaţními pavilony (obr. 7). Volný prostor směrem k ulici Veveří byl 52

přeměněn na školní botanickou zahradu, a tak moţnosti nového rozšiřování byly v podstatě vyčerpány stavbou ústavu analytické chemie z roku 1931. Nedostatky svého sídla mohla fakulta kompenzovat pouze drobnými přístavbami nebo přesouváním svých ústavů na jiná místa. V 90. letech byly kompletně přebudovány skleníky botanické zahrady, to ale nijak neřešilo nedostatek prostoru pro výuku a výzkum. Situace se začala zlepšovat aţ s výstavbou univerzitního kampusu, kam se přestěhovaly chemické a biologické obory, které tak umoţnily sestěhovat zbývající části právě do prostor bývalého chudobince. S tím souvisí i stavba nové multifunkční budovy v letech 2004-2005, kam byla krom učeben a velké posluchárny umístěna i ústřední knihovna pro zdejší ústavy. Celý areál si i po necelých 90 letech pod správou přírodovědecké fakulty uchoval dispozici volně stojících pavilonů zasazených do parkového prostředí a na něj navazující botanickou zahradu (http://www.muni.cz/). Za areálem přírodovědecké fakulty směrem na Ţabovřesky se měla rozprostírat akademická čtvrť. Jedinou realizovanou stavbou celého projektu se však stala budova Právnické fakulty MU od Aloise Dryláka z let 1925-1932 (příloha 5), která byla zamýšlena jako začátek severní strany trojúhelníkového Akademického náměstí. Umístění nových vysokoškolských budov mělo navazovat na jiţ stojící areál české techniky vymezený ulicemi Veveří, Rybkova a Ţiţkova. Jeho hlavní část postavená v historizujícím neo-barokním stylu byla doplněna ve 30., 70. a 80. letech 20 stol. (obr. 6) dalšími stavbami formou odpovídajícími době svého vzniku. K tomuto bloku přiléhá monumentální budova chemického pavilonu stojící jiţ ve svahu Kraví hory. V současnosti se uvaţuje o rozšíření fakulty o objekt na rohu Rybkovy a Veveří, který dosud uţívaly jiné části VUT. I kdyţ se původní záměr na vybudování komplexního zázemí pro MU a techniku nepodařilo realizovat, tak zde postupně vyrostly další budovy dnes vyuţívané vysokými školami. Na ulici Kounicově v objektu bývalého vojenského velitelství ze 30. let (obr. 9) a v naproti stojícímu bloku určeném původně pro soudní účely sídlí hlavní část Univerzity obrany včetně rektorátu, menzy a ubytovny. V 60. aţ 70. letech min. stol. zde také vyrostly velké studentské koleje dnes vyuţívané VUT (Listovy koleje) a MU (koleje Druţba). Po definitivním přesunu zamýšlených univerzitních areálů do Bohunic a Pod Palackého vrch měl ve zdejším prostoru vyrůst komplex administrativních budov. Z něj se na konci 60. let realizoval pouze zlomek v podobě tří výškových budov a v polovině 80. let přibyl ještě niţší objekt od V. Rudiše, v jehoţ části sídlil v 90. letech rektorát VUT. Protoţe ze všech projektů komplexně řešících zdejší zástavbu zbyla jen torza, tak je dodnes patrná absence urbanistické koncepce celého prostoru. Po výstavbě nové budovy Moravské zemské knihovny (1998-2001) byl ukončen hlavní stavební vývoj ulice Kounicovy, v případě ulice Veveří se tomu tak ještě nestalo. Mezi stavební fakultou a zástavbou Ţabovřesk vyrostly objekty uţívané ústavy Akademie věd, na ně ovšem navazuje volný pozemek s autobazarem a tzv. Tomáškův dvůr. V těchto místech se do budoucna počítá s další výstavbou. Mnohem méně je zastavěna protější strana ulice. Dodnes se zde zachoval základní půdorys zamýšlený pro Akademické náměstí. Ten je dnes vyplněn parkovištěm, zpevněnou plochou příleţitostně vyuţitou cirkusy a trávníkem před Právnickou fakultou. I v těchto místech se do 53

budoucna počítá s výstavbou. VUT určitý čas uvaţovala, ţe by právě sem přesunula fakultu architektury a výtvarných umění. Na volném pozemku naproti starým budovám techniky zůstala zachována zeleň. Takzvaný Björnsenův sad by se měl v budoucnu stát oficiálním parkem, čímţ by se definitivně zamezilo úvahám o jeho moţné zástavbě. V blízkém okolí původního Akademického náměstí našla své sídlo i Fakulta informatiky MU, která tak posiluje vzdělávací funkci této oblasti. Do severní části města byly ve 20. letech umístěny i Vysoká škola zvěrolékařská a Vysoká škola zemědělská. První z nich našla své sídlo ve vojenských objektech a bývalé vychovatelně mezi ulicemi Palackého, Dobrovského, Chodská a Domaţlická (obr. 8). Tento areál byl dostatečně velký na to, aby uspokojil zvláštní potřeby školy, která kromě klasických učeben a laboratoří potřebuje ke své činnosti i kliniky a zařízení na zaopatření zvířat. I přes postupné rozrůstání univerzity se dařilo vytvářet nové prostory v hranicích původního bloku, a to jednak díky zástavbě volných prostor, a jednak díky přestavbám a adaptacím původních staveb. VFU tak má dodnes soustředěny všechny své části, s výjimkou kolejí a menz, v jednom uzavřeném areálu (http://www.vfu.cz/).

Obr. 12 Areál Mendelovy univerzity (zdroj: http://mendelu.cz/cz) Podobně na tom byla i Vysoká škola zemědělská, která získala bývalý slepecký ústav s přilehlými pozemky v Černých Polích. Postupem doby vyrostly mezi ulicemi Lesnická, Zemědělská, Černopolní a Drobného další budovy a objekty pro ústavy a laboratoře univerzity. Celý areál je umístěn na horizontu, a proto vyšší budovy vytvářejí dominanty širšího okolí. Kromě původního slepeckého ústavu na rohu Zemědělské a Lesnické ulice je to pětipodlaţní budova z 20. let, dnes označovaná jako pavilon A. Její monumentální rizalit s devíti ionskými sloupy tvoří pohledové zakončení Durďákovy ulice. Poslední výraznou budovou je novostavba Provozněekonomické fakulty (pavilon Q) z let 2002 aţ 2004 směrem k ulici Černopolní opět s pěti nadzemními podlaţími (obr. 12 a příloha 3). Všechny tyto tři budovy jsou dobře viditelné 54

z různých míst Brna, za coţ byly vţdy krátce po svém vzniku kritizovány. K tomuto areálu učeben a laboratoří bezprostředně přiléhá budova na rohu ulic Zemědělské a Lesnické s některými ústavy a především za ulicí Drobného rozsáhlá botanická zahrada a arboretum. Změny v prostorovém uspořádání školy přineslo její rozšiřování. Po vzniku Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií v roce 2008 byla univerzita nucena hledat nové vhodné prostory pro výuku. Byly zakoupeny objekty bývalé akademie České spořitelny na třídě Generála Píky volně navazující na jeden ze vstupů do arboreta. V současnosti probíhají adaptace těchto prostor, kdy je zde kromě učeben plánována i menza a studentské koleje. Právě studentské koleje na Kohoutově ulici a na Jana Babáka jsou jediné brněnské části školy prostorově oddělené od areálu v Černých Polích (MENDELU, 2009). Kromě širšího středu města se univerzity a s nimi související budovy ve větší míře koncentrují v Králově Poli. Kromě jiţ výše popsaného areálu VFU a areálu VUT Pod Palackého vrchem s okolím (tomuto areálu je věnována samostatná část 5.3), zde vyrostly v 50. letech Tauferovy koleje (ulice Jana Babáka) s menzou a sportovišti, které dnes vyuţívá Mendelova univerzita a VFU, a koleje VUT a MU na Mánesově ulici. Od roku 1964 je pro vysokoškolské účely vyhrazen i bývalý kartuziánský klášter s přiléhajícím dvorem na ulici Boţetěchově – největší historická památka Králova Pole. Ten od počátku 90. let procházel postupnými adaptacemi a přístavbami, aby byl schopen poskytnout moderní zázemí pro Fakultu informačních technologií VUT. Poslední etapou byla úprava původních hospodářských budov naproti vlastnímu klášteru spojená s výstavbou nových objektů a dokončená v červnu 2009 (obr. 13). Kromě učeben a laboratoří zde vznikla menza, menší ubytovací prostory a kulturní centrum Starý pivovar s výčepem, víceúčelovým sálem a galerií.

Obr. 13 Areál bývalého kláštera v Králově Poli s novostavbou v místě hospodářského dvora, dnes sídlo Fakulty informačních technologií VUT (zdroj: archiv autora)

55

Zvláštní postavení mezi brněnskými vysokými školami má Univerzita obrany. Ta k výuce vyuţívá mimo svých mateřských budov na ulici Kounicově v různé míře i bývalé a současné vojenské areály v Řečkovicích (ulice Terezy Novákové), Černých Polích (třída Generála Píky) a v Králově Poli (ulice Šumavská). Vojenské objekty tak nacházejí nové vyuţití, kdy se sem stěhují různé jiné veřejné instituce. Za vzor můţe slouţit prostor řečkovických kasáren, které kromě UO přechodně vyuţívá i MU. Ta zde, podobně jako v areálu VUT na ulici Úvoz a Údolní, dočasně umisťuje různé ústavy a katedry při rekonstrukcích a výstavbě nových objektů, a řeší tak přechodný nedostatek vlastních prostor. V současnosti (podzim 2010) zde sídlí například Ústav botaniky přírodovědecké fakulty, pro který ještě nebyla postavena příslušná část bohunického kampusu. Propojení Univerzity obrany a armády se ukazuje i ve vyuţívání areálu za VFU mezi ulicemi Chodská, Tábor, Jana Babáka a Dobrovského, který univerzita postupně přebírá. Jsou zde ubytovny pro studenty i vyučující, menza a především sportovní zázemí s menším krytým bazénem (http://www.vojenskaskola.cz). Univerzity, respektive Lékařská fakulta MU, zčásti vyuţívá i brněnské nemocnice pro praktickou výuku. Jde především o jednotlivé fakultní nemocnice, ale i o jiná zařízení, jako je Masarykův onkologický ústav. První prostory pro své kliniky dostala fakulta přiděleny v zemské nemocnici na ulici Pekařské, dnešní Fakultní nemocnici U sv. Anny (FNUSA). Základ celého areálu tvoří velkorysá historizující stavba z 60. let 19. století od Thepohila von Hansena. Další stavby zaplňovaly a dodnes zaplňují území mezi ulicemi Pekařská, Anenská, Leitnerova a Hybešova v návaznosti na vzrůstající potřeby nemocnice. Poslední etapu vývoje představuje současná výstavba budov ICRC. Prostor staré fakultní nemocnice ovšem nemohl dostatečně reagovat na rozvoj zdravotnictví a potřebu zřizování nových univerzitních klinik. Proto se od konce 60. let začala budovat nová nemocnice v Bohunicích. K oficiálnímu otevření Fakultní nemocnice Brno (FNB) došlo v roce 1989, nicméně výstavba nových pavilonů pokračuje dodnes. Na počátku 90. let se sem přesunula velká část klinik, nicméně některá pracoviště zůstala v bývalé zemské nemocnici, a tak dnes v Brně existují dvě fakultní nemocnice. Do toho systému spadá i bývalá zemská porodnice na Obilním trhu a Dětská nemocnice v Černých Polích. Na všech těchto pracovištích probíhá kromě klasického nemocničního provozu i praktická výuka, případně jsou zde laboratoře. Fakultní nemocnice představují největší zařízení svého druhu nejen v Brně a jejich areály jsou důleţitými prvky městského organizmu. K posledním místům s větší koncentrací univerzitních areálů a objektů patří Kraví hora se Ţlutým kopcem (širší oblast Masarykovy čtvrti) a starobrněnské nábřeţí. I kdyţ byla Kraví hora z velké části koncipována jako oblast vilové zástavby jiţ od 90. let 19. století, tak zde postupně vyrostlo několik budov dnes vyuţívaných univerzitami. Jde především o výraznou stavbu Kounicových kolejí z počátku 20. let 20. století podle projektu K. H. Klepky. Aţ do 50. let se jednalo o největší studentské ubytovací zařízení v Brně, dnes vyuţívané VFU. Jejich protějškem určeným pro katolické studenty se staly Sušilovy koleje na ulici Klácelově, stavěné ve stejné době. Další budova kolejí vyrostla v 50. letech na náměstí Míru v přirozeném centru Masarykovy čtvrti. 56

Soustavu vysokoškolských objektů pak doplňuje Centrum léčivých rostlin Lékařské fakulty MU na ulici Údolní a tenisové kurty jednak na ulici Heinrichově (MU), a jednak v areálu na Kraví hoře (VUT). Na lékařskou fakultu byla navázána i transfůzní stanice a učebny v nemocničním areálu na Ţlutém kopci, nicméně po rozšíření fakultní nemocnice a kampusu v Bohunicích univerzita tyto prostory postupně vyklízí. Ve směru k výstavišti na ulici Vinařská vyrostl v 80. letech komplex budov MU tvořený kolejemi, velkokapacitní menzou, tělocvičnou a aulou. K němu přibyla na konci 90. let novostavba Ekonomicko-správní fakulty a došlo tak k úzkému prostorovému spojení výuky, stravování a bydlení. Na Starém Brně na levém nábřeţí Svratky a v jeho okolí našly své sídlo tři fakulty. Jednak je to pedagogická fakulta MU na ulici Pořící, které byly přenechány budovy bývalých učitelských ústavů a střední školy, pak budova Fakulty architektury VUT na rohu Bauerovy a Kříţové, a menší areál Fakulty výtvarných umění VUT v bloku Bauerova Rybářská (http://www.muni.cz/). Kromě všech výše uvedených lokalit a kampusů v Bohunicích a Pod Palackého vrchem vlastní univerzity v ostatních částech města jiţ jen drobné objekty. Výjimkou jsou pouze velké koleje z 80. let v rámci panelové zástavby Komárova (ulice Bratří Ţurků, Sladkého a Lomená). Vysokoškolské budovy tvoří ve městě určitý „univerzitní pás“ zhruba určený na jihu a na severu kampusy, na západě Wilsonovým lesem na Kraví hoře a na východě původním korytem Ponávky, případně – při zahrnutí areálů Mendelovy univerzity – Černými Poli.Východní část města tvořená Husovicemi, Ţidenicemi, Zábrdovicemi a panelovými sídlišti není vysokoškolskými institucemi v podstatě dotčena.

5.2 Projekt akademické čtvrti, univerzitního areálu, kampusu Jiţ ve zřizovacím zákoně Masarykovy univerzity (zákon č. 50/1919 Sb.) byl obsaţen paragraf 3 o nutnosti vybudovat pro ni nové prostory, které budou odpovídat současným poţadavkům a zároveň budou dostatečně reprezentativní. Stanoven byl i časový horizont, do kterého se tak má stát – rok 1930. Proto se záhy po zaloţení univerzity objevily první plány na umístění jednotlivých fakult. Ty se sice nastěhovaly do objektů, které jim město vyhradilo, ale všechny strany toto řešení braly jako provizorní a dočasné. Vhodné lokality pro výstavbu byly hledány v prostoru mezi Palackého vrchem a Kraví horou, tedy na pomezí Králova Pole, Ţabovřesk a katastrálního území Veveří. Po podrobnějším průzkumu se počítalo s výstavbou lékařské fakulty na Ţlutém kopci nad Mendlovým náměstím a ostatní fakulty měly být umístěny na severovýchodním svahu Kraví hory. V roce 1921 dokonce proběhla soutěţ na zastavovací plán lékařské fakulty. Postupně však převládl názor, ţe bude výhodnější umístit celou univerzitu pohromadě. Varianta Ţlutého kopec byla opuštěna a nadále se počítalo pouze s Kraví horou. V roce 1923 byla vypsána soutěţ na zastavovací plán akademické čtvrti. Počítalo se s rektorátem, knihovnou, budovami pro všechny fakulty MU i s novými objekty české techniky. O dva roky později byla vypsána dílčí soutěţ na řešení tzv. Akademického náměstí. Zde se počítalo s budovami rektorátu, právnické a filozofické fakulty, tedy částmi univerzity, které trpěly naprostým 57

nedostatkem prostor. Zvítězil návrh architekta Miloše Dryláka (obr. 14), který vypracoval i definitivní plány. První stavbou z celé soustavy akademické čtvrti měla být právnická fakulta. Základní kámen byl poloţen v červnu 1928 a do uţívání byl objekt předán v lednu 1932 (příloha 5). Z datací je jasné, ţe závazek vyplývající ze zákona se nepodařilo splnit, ale i tak zahájení stavby právnické fakulty bylo vnímáno jako počátek realizace projektu. Souhrou nepříznivých okolností to byl ovšem také jeho konec. Budovatelské nadšení počátku 20. let postupně vyprchalo, k tomu se přidaly počáteční nejasnosti s místem výstavby, zdlouhavé výkupy pozemků a byrokratické průtahy. Definitivní ránu pak zasadila nastupující hospodářská krize, která nejenţe zastavila veškerou výstavbu, ale nutila stát i k úvahám nad redukcí vysokých škol. Původní myšlenka v různých obměnách přetrvala aţ do konce 50. let, čím dál více se však podobala zboţnému snu. Poslední projekt byl vypracován v roce 1957 pro VUT, které se v té době těšilo nové podpoře. Počítalo se s výstavbou několika budov pro energetickou fakultu a především s výstavbou kolejí. K realizaci opět nedošlo, především proto, ţe škole byly nabídnuty mnohem větší pozemky v lokalitě Pod Palackého vrchem (Pulec a Kalendovská, 1994).

Obr. 14 Model akademické čtvrti do A. Dryláka (zdroj: http://www.historyoflaw.eu/czech/archiv_akci.html) Akademická čtvrť, tak jak byla plánována ve 20. a na počátku 30. let, představovala velkorysý projekt. Měla vzniknout infrastruktura srovnatelná se světovými městy jako Paříţ či Londýn na půdorysu obdeníku o hranách přibliţně 1,2 x 0,8 km. Monumentálnost ukazuje samotná právnická fakulta, na kterou měl navazovat rektorát ukončený filozofickou fakultou o stejné dispozici. Z dnešního pohledu se ukazuje přílišná ambicióznost jako hlavní důvod neúspěchu. Na jedné straně stála neústupnost univerzity ze svých poţadavků a na straně druhé byrokratický aparát, kterému se postupně nedostávalo peněz. Nadsazenost se ukázala také u Právnické fakulty, kam se bez problémů nastěhoval i celý rektorát. Projekt drţel univerzitu po celých 20 let v určitém šachu. Protoţe se stále počítalo s jeho uskutečněním, tak se úřady zdráhaly povolovat výraznější přestavby 58

v provizoriích jednotlivých fakult. To zpětně vedlo univerzitu a fakulty k poţadavkům na jeho realizaci. Kromě MU nerealizace nové výstavby poškodila i českou techniku, protoţe v projektu byly plánovány budovy i pro ni. Ty měly být lokalizované buď naproti těm sávajícím na ulici Veveří, nebo ve svahu Kraví hory směrem k Ţabovřeskám. Svoji roli tu sehrálo i brněnské prostředí. Pro město byl projekt otázkou prestiţe a posílení jeho pozice. Na druhou stranu muselo Brno podle R. Koryčánka (2003) řešit mnohem závaţnější problémy, jako byl například nedostatek dostupného bydlení, nebo rozvoj infrastruktury. Sice podporovalo snahy na realizaci akademické čtvrti, ale zároveň se nechtělo příliš finančně angaţovat. Proti původnímu projektu vystupovala od druhé poloviny 20. let i část architektů. Šlo o představitele mladé generace ovlivněné funkcionalizmem a levicovým myšlením jako byli Bohuslav Fuchs nebo Jan Vaněk. Ti kritizovali přílišnou nákladnost projektu, jeho okázalost a někdy i nemodernost. Motivy velkoleposti je třeba hledat na počátku 20. let, kdy se stát snaţil vytvořit nové symboly a Masarykova univerzita k nim rozhodně patřila. Šlo o podporu českého školství a kultury v německém Brně. Podobný pohled měla i nová reprezentace na radnici, která plánovala vytvořit z Akademického náměstí nové městské centrum jako protipól k historickému německému jádru. Výrazem těchto snah byla i výstavba na ulici Kounicově. V těchto souvislostech je tak myšlenka akademické čtvrti další etapou souboje českého a německého etnika. Ve 30. letech se zrodila myšlenka na spojení lékařské, případně i části přírodovědecké fakulty, s nově zamýšlenou zemskou nemocnicí. S tou se zpočátku počítalo v oblasti akademické čtvrti, později v lokalitě Pod Palackého vrchem, a nakonec v Bohunicích, kde jiţ stál městský chudobinec od Oskara Pořízky. První projekty na nemocnici i univerzitní areál v této lokalitě pochází z konce 40. let, ovšem díky celkovým turbulencím a nejistotě se výstavba odkládala. Na konci 60. let se začala budovat podle plánu Miroslava Spurného pouze nemocnice, stavba univerzitních budov měla být řešena později. A tak se stalo, ţe k naplnění tohoto záměru došlo aţ v dalším tisíciletí (Jordán, 1969).

5.3 Areál VUT Pod Palackého vrchem Ztroskotání velkolepého projektu akademické čtvrti nepřineslo problémy jen Masarykově univerzitě. Poškozena byla také česká technika, která zde měla přislíbeno několik budov. Problémy s nedostatkem prostor bylo nutné akutně řešit od konce 50. let, kdy se škole opět dostalo politické podpory. Město jiţ počítalo s jiným vyuţitím pozemků okolo zamýšleného Akademického náměstí, a proto byla v roce 1960 VUT nově nabídnuta lokalita Pod Palackého vrchem. I kdyţ byl tento návrh rychle přijat a škola se snaţila o maximální urychlení jeho realizace, tak veškeré práce postupovaly velmi pomalu. Po pěti letech byl schválen teprve projekt zástavby podle Viktora Máčka určený pro 8 100 studentů a rozkládající se přibliţně na 56 ha. Měly zde vyrůst budovy pro všechny tehdejší fakulty VUT, koleje a sportoviště. Na příkaz shora se v roce 1969 započalo se stavbou kolejí na ulici Purkyňově, které byly dokončeny aţ po pěti letech. Mezitím se ovšem 59

změnila nejen politická situace, ale i poţadavky kladené na školu. Šlo především o navýšení kapacity studentů, a tak došlo v roce 1974 k přepracování původního plánu areálu Pod Palackého vrchem na cílovou kapacitu 17 000 studentů na ploše cca 100 ha. Jeho základní kostru tvořily stavby plánované pro fakultu strojní a další koleje. K tomu měly vyrůst budovy především pro elektrotechnickou fakultu, sportoviště a zázemí pro studenty i vyučující. Od poloviny 70. let se sice začalo se stavbami jednotlivých budov, nicméně do roku 1989 se podařilo dokončit pouze objekty určené pro strojní fakultu na ulici Technické, koleje s menzou na Kolejní ulici a část sportovišť. Výstavba budov pro elektrotechnickou fakultu začala v roce 1991 a podle současných plánů by měla skončit okolo roku 2013. V posledních 20 letech došlo také k rozšiřování sportovišť, kdy jako poslední byla v roce 2007 otevřena víceúčelová krytá hala. V současnosti probíhá rekonstrukce atletického stadionu. Pro podobu celého areálu byl zásadní vznik Českého technologického parku (ČTP) v roce 1993. Do tohoto projektu VUT vloţilo část svých pozemků, na kterých začaly vznikat objekty určené komerčnímu sektoru. Do dnešních dnů byla dokončena první etapa vymezená ulicemi Technickou, Hradeckou a Purkyňovou (Pernes, 2009).

Obr. 15 Areál VUT Pod Palackého vrchem, v popředí Fakulta strojního inţenýrství (zdroj: http://www.vutbr.cz/zivot-na-vut/budovy-a-mapy/FSI/0) Dnes tvoří areál VUT Pod Palackého vrchem budovy čtyř fakult, koleje, sportoviště a další menší zařízení jako jsou bufety, menzy nebo společenská zařízení. Jednoznačnou dominantou nejen areálu, ale i této části města, je 18 patrová budova Fakulty strojního inţenýrství. Kolem ní se nachází soubor niţších objektů, lemujících levou stranu ulice Technické. Za nimi směrem na Palackého vrch se nachází sportoviště s atletickým stadionem, víceúčelovými hřišti, krytou halou a tělocvičnou. Prozatím odděleně stojí čtyři panelové bloky kolejí na ulici Kolejní. Mezi ně je vloţena budova se sportovním centrem, stravovacími zařízeními a studentským klubem. V nedaleké bývalé velkokapacitní menze našla své sídlo podnikatelská fakulta a přechodně některé ústavy Fakulty elektrotechnické. Opět trochu bokem, v objektu bývalé Meopty, je umístěna 60

poslední z fakult areálu Pod Palackého vrchem – Fakulta chemická. V současnosti je patrná roztříštěnost celého areálu VUT, kdy existují tři prostorově oddělené body (Technická, Kolejní, Purkyňova), mezi kterými jsou nevyuţité pozemky. Na těch by v budoucnu měly vyrůst další stavby určené buď přímo pro potřeby školy, nebo jako další rozšíření Českého technologického parku. Mezi ulicemi Kolejní a Purkyňovou se plánuje výstavba tzv. Centrální zóny ČTP (nazývaná také jako II. fáze výstavby) a ve směru k městské části Medlánky by měly navazovat laboratoře projektů CEITEC a AdMaS. Pozemky sousedící s objekty strojní a elektrotechnické fakulty a sportovišti u ulic Technické a Kolejní si škola prozatím ponechává jako rezervu. I kdyţ celý areál Pod Palackého vrchem není dostavěn, tak jej v akademickém roce 2009/2010 vyuţívalo ke studijním účelům jiţ více jak dvanáct tisíc studentů11 a současně bylo zajištěno téměř tři a půl tisíce lůţek v kolejním komplexu (příloha 6). K němu je moţné připočítat ještě další ubytovací kapacity na ulici Purkyňově stavěné podle původního plánu z 60. let s kapacitou více jak dva tisíce lůţek12. Jde tak bezesporu o největší univerzitní areál (případně kampus) v Brně. Celý je umístěn na okraji města na hranici městských částí Královo Pole, Ţabovřesky a Medlánky. Ze západu a severu jej obklopují zahrádkářské kolonie a pole, východní hranu tvoří Český technologický park, respektive za ním víceproudá ulice Hradecká. Z jihu k němu přiléhá řadová zástavba rodinných domků z 80. let. Hradecká ulice jako výpadovka na Svitavy tvoří přirozenou bariéru mezi areálem a zástavbou Králova Pole, kterou překonává pouze podjezd na ulici Purkyňově a vyvýšená lávka ve směru ke strojní fakultě. Určitým problémem se stává současná prostorová roztříštěnost areálu. I kdyţ se zde nacházejí všechna důleţitá zařízení studentského ţivota, jako jsou učebny a laboratoře, koleje, menzy a sportoviště, tak vzájemně jsou od sebe vzdáleny. Z kolejí Pod Palackého vrchem je to k chemické fakultě přibliţně půl kilometru a ke strojní kilometr. Jejich spojnice jsou sice vybaveny chodníky, ale současně je lemují prázdné pozemky a zpustlé zahrádky. Tyto nedostatky se město snaţí kompenzovat změněnou dopravní obsluţností celého území MHD. Pro její zlepšení byla v roce 2008 protaţena tramvajová trať s linkami 12 a 13 k fakultě chemické a následně bylo vybudováno i pěší napojení kolejí Pod Palackého vrchem. Druhou linkou zajišťující komplexní propojení celého areálu je autobus číslo 53. Tramvajové linky zajišťují spojení s centrem města; cesta na hlavní nádraţí trvá 20 minut.

5.4 Univerzitní kampus Bohunice (UKB) Problémy s nedostatkem vhodných prostor Masarykovu univerzitu provázejí po celou dobu její existence. Projekty řešící tuto situaci aţ na drobnou výjimku nikdy nepostoupily do realizační fáze (viz výše), a tak některé fakulty vstupovaly do nového tisíciletí stále v provizoriích z počátku 20. let. S přibývajícími počty studentů nebyl současný stav dlouhodobě udrţitelný, a proto byl

11

Podle Výroční zprávy VUT za rok 2009 studovalo na fakultách strojního inţenýrství, podnikatelské, chemické a elektrotechnické 12 543 studentů. 12 Kapacita kolejí Pod Palackého vrchem je 3 402 lůţek a Purkyňových kolejí 2 258 lůţek (http://www.kam.vutbr.cz/?p=arek).

61

vypracován komplexní Program rozvoje materiálně-technické základny Masarykovy univerzity. Ten se skládal ze dvou základních částí: z rekonstrukcí a modernizací stávajících budov univerzity a z přípravy a samotné výstavby nového kampusu v Brně-Bohunicích. Mezi léty 2002 aţ 2010 mělo být proinvestováno přibliţně 6,4 mld. korun, poskytnutých ze státního rozpočtu, z úvěru Evropské

investiční

banky,

z příspěvku

města

Brna

a

ze

zdrojů

univerzity

(http://muni.cz/general/events/p233330). Projektové přípravy kampusu začaly společně se startem programu v roce 2002, samotná výstavba byla zahájena o dva roky později, a celý areál byl oficiálně otevřen v září 2010. Celková plocha kampusu je 42000 m2, z čehoţ nově postavené budovy tvoří 39200 m2 a rekonstruované 3000 m2. Do těchto prostor se přestěhovala Lékařská fakulta, Fakulta sportovních studií a části Přírodovědecké fakulty související s chemií a biologií (viz příloha 7). Celý areál je projektován pro 5000 studentů a 1000 vědeckých pracovníků, učitelů a dalších zaměstnanců (Hudcová a Mašek, 2010).

Obr. 16 Univerzitní kampus Bohunice (zdroj: http://www.muni.cz/general/events/p233332/gallery/9) Před samotnou výstavbou UKB byla provedena komplexní rekonstrukce budovy tzv. Morfologického centra (2002-2004), kam se přesunuly některé ústavy lékařské fakulty. První částí výstavby kampusu byla realizace Integrovaných laboratoří biomedicínckých technologií (ILBIT) zprovozněných v září 2005. Jak uţ sám název napovídá, zázemí zde našly laboratoře lékařské a přírodovědecké fakulty. Následovala výstavba Akademického výukového a výzkumného areálu (AVVA) rozdělená do čtyř etap. Červená etapa znamenala vybudování inţenýrských a podpůrných sítí pro celý budoucí areál a byla z větší části financována městem Brnem. Společně s touto částí byly budovány i objekty zařazené do modré etapy, které navazovaly na ILBIT. Jednalo se především o učebny, laboratoře a kanceláře pro lékařskou a přírodovědeckou fakultu, dále o knihovnu, lávky spojující dosavadní objekty a fakultní nemocnici, a krytý most nad ulicí Kamenice, který by měl v dalších etapách zajišťovat propojení s objekty v severní části areálu. Následovala výstavba objektů určených pro fakultu sportovních studií, tedy učeben, sportovních hal a děkanátu – ţlutá etapa. Poslední dostavěnou částí UKB byly fáze E a F zelené etapy, které 62

zahrnovaly budovy pro zbývající ústavy přírodovědecké a lékařské fakulty, aulu a nový děkanát LF. Oficiální otevření v roce 2010 neznamená definitivní dokončení všech částí kampusu. Pro splnění podmínek financování z některých zdrojů byly z Programu rozvoje materiálně-technické základny Masarykovy univerzity vypuštěny například fáze B a C zelené etapy. V rámci nich je plánována stavba sedmi pavilonů a dalších objektů pro speciální laboratoře projektů CITEC, CETOCOEN a CESEB v severní části areálu (o těchto projektech podrobněji v části 6.3). V případě uskutečnění těchto etap by došlo k propojení objektů fakulty sportovních studií, inkubátoru INBIT postaveného jiţ v roce 2008 a zbývajících objektů na jih od ulice Kamenice. K dalším stavbám, které mají navázat na výzkumné a výukové části kampusu, by měly patřit ubytovací kapacity aţ pro 1200 lidí, botanická zahrada a další sportoviště. Tyto projekty jsou v různých

stupních

připravenosti,

nejdále

je

příprava

laboratoří

pro

CEITEC

(http://muni.cz/general/events/p233332).

Obr.

17

Vizualizace

projektu

komerčních

budov

The

Campus

Park

(zdroj:

http://www.thecampus.cz/campus/) Na areál UKB navazuje ze západu 16 ha ploch určených podpůrným komerčním aktivitám. Velkou většinu z nich zabírá projekt The Campus developerské společnosti AIG/Lincoln. Jiţ v roce 2008 bylo otevřeno nákupní centrum Campus Square, které nabízí na 20 000 m2 menší hypermarket Tesco, přibliţně 40 obchodů a 8 stravovacích zařízení v nákupní galerii. Centrum je ze strany od UKB patrové, kdy přízemí je zapuštěno do svahu a větší část zabírá podzemní parkoviště. Většina obchodů je pak v patře a obepíná otevřenou čtvercovou plochu, která je vyuţita také jako parkoviště (http://www.campusbrno.cz). Spojení s vlastním kampusem MU zajišťuje visutá lávka nad ulicí Netroufalky. I kdyţ se Campus Square odkazuje na moţnost nakupování v nejlepších obchodech, tak jejich sloţení nijak nevybočuje z běţné struktury nákupních center a i ohlasy

prodejců

(viz

např.

Faghali

a

Smetana,

2009)

či

zákazníků

(viz

blog

http://www.nepovedeny.cz/dobre-chutnani/kampus-square-brno-nikdy-vice) mluví o průměru či spíše podprůměru. Druhou částí projektu The Campus je výstavba Campus Science Park, pěti budov s nadstandardními kancelářemi třídy A v sousedství nákupního centra. Ty mají podle plánu 63

vytvořit polouzavřený blok, ve kterém by měl vzniknout parčík s kavárnou a vodním prvkem. Díky blízkosti univerzitního kampusu a fakultní nemocnice investor předpokládá vyuţití budov společnostmi z oblastí biotechnologií a medicíny. Výstavbu Campus Scinece Park zbrzdila hospodářská krize, a tak do konce roku 2010 byla postavena jen jedna budova bezprostředně navazující na nákupní centrum (http://www.thecampus.cz/campus). V bezprostředním okolí UKB vyrostla v roce 2007 také nová budova Moravského zemského archivu, která vyřešila prostorové problémy druhé největší archivářské instituce v zemi. Objekt odpovídá nárokům moderního archivnictví a jeho architektonické ztvárnění ve stylu hightech bylo oceněno v krajském i celostátním kole soutěţe Stavba roku 2008 (http://www.mza.cz/). Kampus MU představuje v Brně určitý protipól vůči areálu VUT Pod Palackého vrchem. Rozkládá se na pomezí tří městských částí Bohunice, Starý a Nový Lískovec, pro které je charakteristická panelová zástavba. Ta sice můţe poskytnouti dostatek dostupného bydlení pro studenty, ovšem nabídka další vybavenosti je horší. Zdejší panelová sídliště dlouhou dobu trpěla nedostatkem maloobchodních ploch, stravovacích zařízení nebo volnočasových aktivit. V tomto ohledu bylo zásadní vybudování nákupního centra Campus Square. Do té doby nabízely stravování v rámci areálu pouze malá menza a kavárna a nejbliţšími prodejnami potravin pak byly Kaufland a Albert, obě vzdálené přibliţně jeden kilometr. Díky stavbě nákupního centra s restauracemi, kavárnou a některými sluţbami jako jsou pobočky bank, se areál MU přiblíţil klasické představě kampusu. Lokalita se rozvinula i nad rámec určený akademickou činností. Podobně jako u areálu VUT i bohunický kampus je prostorově separován od ostatního města. To je způsobeno jednak přírodními podmínkami a jednak okolní zástavbou. Ze severu aţ severovýchodu vytváří bariéru zalesněný svah spadající ke Svratce a rozsáhlá zahrádkářská kolonie Červeného kopce. Z východu a z jihu navazují na kampus objekty věznice a fakultní nemocnice, tedy omezeně prostupné areály. Poslední stranu uzavírá nákupní centrum, za kterým probíhá víceproudý přivaděč na dálnici D1. Tyto bariéry se snaţí omezit systém hromadné dopravy, který zajišťuje i spojení s centrem města. Po reorganizaci sítě linek MHD zastavuje u UKB či v jeho bezprostředním okolí sedm linek. Cesta k hlavnímu nádraţí pak trvá okolo 20 minut a na sídliště ve Starém a Novém Lískovci 5, respektive 3 minuty. I tak je současná situace vnímána jako nevyhovující, protoţe uvedené linky vyuţívají kromě uţivatelů UKB a místních obyvatel i návštěvníci fakultní nemocnice. Proto bylo v srpnu 2010 schváleno zastupitelstvem města zadání projektu na prodlouţení tramvajové tratě aţ do oblasti kampusu.

64

6 VYUŢITÍ INOVAČNÍHO POTENCIÁLU PŘI ROZVOJI MĚSTA Fyzická přítomnost vysokého školství a na něj navázaných institucí, stejně jako neuniverzitních vědeckých pracovišť, vytváří velký rozvojový potenciál v oblastech výzkumu a inovací. Na těchto pracovištích přitom pracují vysoce vzdělaní a kvalifikovaní lidé, kteří v dnešním světě tvoří základ tzv. znalostní ekonomiky, tedy systému zaloţeného právě na vlastnictví a rozvoji specifických znalostí a informací (Conceição a Heitor, 1999). K rozvoji této oblasti nestačí pouze prostá přítomnost vědeckých kapacit. Díky růstu vzájemné konkurence mezi jednotlivými světovými centry je dnes neméně důleţitá schopnost všech stran, tedy veřejného, výzkumného i soukromého sektoru aktivně spolupracovat na vytváření vhodných podmínek ať uţ pro příchod nových společností, nebo další rozvoj znalostního potenciálu. Následující kapitola se proto bude v první části zabývat přístupem města Brna a Jihomoravského kraje k rozvoji inovačního prostředí a znalostní ekonomiky prostřednictvím strategického plánování. Drtivá většina inovačního potenciálu celého regionu je soustředěna do Brna a proto je důleţité i zhodnocení aktivit krajského úřadu. Následně budou představeny instituce a sdruţení, které vznikly pro přímou podporu aktivit v těchto oblastech. Pozornost bude věnována také velkým vědeckým projektům, realizovaným v současnosti za podpory finančních prostředků EU a komerčním aktivitám navázaným na největší brněnské univerzity. V závěru budou krátce představeny snahy o zpřístupnění vědy pro širokou veřejnost v zájmu zvýšení jejího povědomí o této oblasti.

6.1 Strategická podpora vědě a inovacím ze strany Brna a JMK Potenciál plynoucí z přítomnosti velkého mnoţství vysokoškolských a vědeckovýzkumných institucí si plně uvědomuje město Brno i krajský úřad Jihomoravského kraje. Tyto samosprávné orgány se dlouhodobě snaţí vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj inovačního prostředí a příchod investic vyuţívajících právě znalosti a výsledky vědeckého bádání. Odráţí se to především v oblasti strategického plánování, jehoţ hlavní smyslem je podpořit místní rozvoj pomocí definování vizí a cílů pro středně- aţ dlouhodobý horizont. Prvotní iniciativa přišla z krajského úřadu, který v roce 2002 přijal první Regionální inovační strategii Jihomoravského kraje, a následně podporu inovací začlenil do dalších strategických dokumentů. Magistrát města Brna si vytýčil tuto oblast jako jednu z priorit své vize obsaţené ve Strategii pro Brno a na ni navazujících dokumentů. 6.1.1

Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje (RIS JMK) K podpoře budování infrastruktury a komplexních sluţeb pro inovační firmy ze strany

místních orgánů vznikají od poloviny 90. let tzv. regionální inovační strategie. Takováto strategie byla schválena v Jihomoravském kraji v roce 2002 jako vůbec první dokument tohoto druhu v České republice. Jedním z jejích nejdůleţitějších výstupů byl vznik Jihomoravského inovačního centra, jehoţ účelem je právě vytváření podpůrného zázemí pro inovační podnikání v kraji. Toto 65

centrum bylo následně pověřeno aktualizací regionální inovační strategie, přijaté na podzim 2005 jako RIS2 JMK, stejně jako vytvořením RIS3 JMK pro období 2009 aţ 2013. Stalo se také jedním z hlavních implementátorů opatření inovačních strategií. Mezi jednotlivými strategiemi jsou zřetelné rozdíly. Patrný je především posun od teoretické roviny ke konkrétním formulacím. RIS1 JMK vstupovala na neznámou půdu, pokládala základy inovačního prostředí a realizovala svým způsobem průkopnické projekty pomocí zahraničních zkušeností. Následující strategie RIS2 JMK jiţ hodnotí předchozí vývoj, reaguje na vznik politik pro tuto oblast a věnuje se mimo jiné vytváření implementačních a monitorovacích mechanizmů RIS. Jedním z pilířů při přípravě se stává rozsáhlá analýza inovačního sektoru na základě dotazníkového šetření a rozhovorů s jednotlivými firmami. Novinkou RIS3 JMK je jednak závazek města Brna na její realizaci a také projednání dokumentu v zastupitelstvech obou institucí. To by mělo zajistit úzké propojení na základní, obecně závazné strategie, a podpořit zájem politiků o tuto oblast. Díky pozitivním výsledkům předchozích období se zvýraznila participace soukromého i akademického sektoru při definování poţadavků nové strategie. Základní vizí RIS2 JMK i RIS3 JMK je do roku 2013 vytvořit z Jihomoravského kraje nejinovativnější region v České republice a jeden z prvních 50 nejvíce inovativních regionů v Evropské unii. K tomu mají dopomoci opatření seskupená do čtyř základních os RIS3 JMK – transfer technologií, poradenství a sluţby pro malé a střední podniky, lidské zdroje a internacionalizace. Důleţité je také definování průmyslových odvětví, která budou pomocí jednotlivých opatření prioritně podporována. Jde o strojírenství, elektrotechniku, life science a informační a telekomunikační technologie. RIS3 JMK také reaguje na vznik velkých vědeckovýzkumných projektů typu CEITEC či ICRC. Hlavními úkoly této strategie je kromě přizpůsobení se aktuální situaci v oblasti, především vytvoření široké komunikační a koordinační platformy pro podporu inovací v regionu a vytvoření trvalé řídící struktury schopné reakce na změny potřeb. Mezi výstupy jiţ realizovaných strategií patří, krom výše uvedeného Jihomoravského inovačního centra, například vznik Jihomoravského centra pro mezinárodní mobility (viz část 6.2), patentového a licenčního fondu, vytvoření tří podnikatelských inkubátorů, dvou klastrů nebo podpora zaloţení Centra pro transfer technologií MU. 6.1.2

Další strategické dokumenty JMK věnující se podpoře inovačního prostředí Regionální inovační strategie je nejdůleţitějším dokumentem řešícím oblast inovací a

znalostí, tedy jen jednu oblast celého prostorového plánování. Je proto zásadní její propojení i na další strategické dokumenty, především ty s obecnou povahou. Hlavním na krajské úrovni je Strategie rozvoje Jihomoravského kraje schválená pro období 2006-2013. Jihomoravský kraj si zde vytyčil cíl vytvořit dynamicky se rozvíjející region zaloţený mimo jiné na konkurenceschopné ekonomice s moderními technologiemi a vysokou vzdělaností. Ke splnění tohoto poţadavku byl vytvořen soubor os dále členěných na okruhy, cíle a opatření. Z pohledu vysokého školství, vědy a výzkumu je nejzásadnějším okruhem věda, výzkum a inovace spadající do osy hospodářství. 66

Jednotlivé specifické cíle tohoto okruhu zavazují kraj k podpoře rozvoje infrastruktury vědeckých center, parků a inkubátorů, k podpoře propojení malých a středních podniků s vysokoškolskou a vědeckou sférou a k prohlubování spolupráce mezi všemi stranami, tedy soukromým, vysokoškolským, výzkumným sektorem a krajskými orgány. V okruhu věnovaném trhu práce a obyvatelstvu (osa lidské zdroje) je poţadavek na rozvoj terciérního vzdělávání například formou podpory perspektivních oborů, profesní přípravy nebo imigrace vysokoškolských studentů. Ze Strategie rozvoje JMK vychází program rozvoje kraje coby hlavní nástroj koordinace a podpory rozvoje. Je zpracováván na dobu čtyř let. Poslední verze byla schválena v dubnu 2010. Zatímco hlavní cíl Programu rozvoje Jihomoravského kraje na období 2006-2009 je shodný se strategickou vizí, v nové verzi se objevuje motto „Atraktivní a inovativní Jihomoravský kraj – do čela středoevropského regionu“ (Program rozvoje JMK 2010-2013, str. 9), ke kterému má dopomoci především realizace dvou priorit: atraktivnost destinace a znalostní potenciál a konkurenceschopnost - věda, výzkum, inovace. Problematika vysokého školství, vědy a výzkumu je zde celkově řešena právě ve druhé prioritě, s cílem rozvíjet klíčové oblasti konkurenceschopnosti kraje a posílení vzájemné spolupráce. K tomu mají dopomoci aktivity soustředěné pod tři opatření – podpora inovačních firem a jejich zázemí, podpora vědy, výzkumu a inovací a podpora rozvoje podnikatelského prostředí. Pod první opatření spadají podpůrné fondy pro začínající společnosti, oblast inkubátorů, klastrů a sluţeb pro inovační firmy, do druhé jsou soustředěny měkké aktivity jako je podpora mobility studentů a výzkumných pracovníků nebo popularizace, medializace a internacionalizace vědy a výzkumu. Velká část těchto aktivit vychází z regionální inovační strategie, kterou se takto kraj snaţí podpořit. Naopak poslední verze programu rozvoje jiţ nezmiňuje přímou podporu samotné vysokoškolské výuce, ale zaměřuje se na optimalizaci primárního a sekundárního školství, či rozvoj celoţivotních forem vzdělávání. Dokumentem řešícím inovační prostředí z pohledu lidských zdrojů je Strategie rozvoje lidských zdrojů Jihomoravského kraje na období 2006-2016. Vizí je zde „kvalifikovaný, adaptabilní a konkurenceschopný lidský kapitál…, vyuţívající potenciál Brna jako druhého nejvýznamnějšího vzdělanostního a inovačního centra v ČR.“ (Strategie rozvoje lidských zdrojů JMK 2006-2016, str. 13). K dosaţení této vize by měla pomoci i opatření orientovaná do oblasti vysokého školství a vědy a výzkumu. Jde především o růst počtu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, o vytváření propojení mezi výukou a praxí a o zvyšování mobility studentů a vědeckých pracovníků v prostorovém i oborovém hledisku. Podstatná je také snaha vytvořit koordinační platformu mezi krajským sekundárním a na kraji nezávislým terciérním školstvím. 6.1.3

Podpora inovacím ve strategických dokumentech města Brna Magistrát města Brna začal rozvíjet systém strategického plánování přibliţně ve stejném

čase jako krajský úřad. V roce 2002 byla schválena Strategie pro Brno, jako základní strategický dokument města. Brno si vytýčilo záměr dosáhnout standardů evropského univerzitního města prostřednictvím budování vysokoškolské infrastruktury a vyuţití rozvoje univerzit při přeměně 67

upadajících lokalit města. Dalším strategickým záměrem pak bylo vyuţití potenciálu vysokého školství v ekonomickém a sociálním rozvoji města s cílem prohloubení spolupráce mezi městem, soukromým sektorem a univerzitním prostředím a většího zapojení jednotlivých aktérů do místního prostřed (Strategie pro Brno, 2002). Při snaze o praktické vyuţití Strategie se dokument ukázal být velmi obsáhlým a s nedostatečným zdůrazněním hlavních priorit města. V roce 2007 proto došlo ke komplexní aktualizaci Strategie pro Brno s následnou drobnější úpravou analytické části o dva roky později. Její základní strukturu tvoří pět priorit města - image města a vnitřní/vnější vztahy; místní ekonomický rozvoj; kvalita ţivota; výzkum, vývoj, inovace a vzdělání; doprava a infrastruktura. Z těchto priorit vychází tři pilíře13, které mají slouţit k naplnění vize města (viz obr. 18).

Obr. 18 Základní struktura aktualizované Strategie pro Brno (zdroj: Strategie pro Brno – strategická vize) Důleţitost univerzitního prostředí pro Brno reflektuje výběr základních priorit, mezi kterými tvoří výzkum, vývoj, inovace a vzdělávání samostatný blok. Vize města je vyjádřena v tezi „Brno chce být lepší“ (Strategie pro Brno – strategická vize, str. 1) a to především díky inovacím jako dynamickému faktoru rozvoje. V pilíři ekonomického rozvoje je krom podpory investic na zelených loukách a brownfields kladen důraz na produkci s vysokou přidanou hodnotou a na kvalitní lidský kapitál. Proto by měl být podporován rozvoj sluţeb, oborových parků a aplikovaný výzkum. U třetího pilíře – výzkum, vývoj, inovace a vzdělávání jsou cíle vyjádřeny v tezích „Brno chce být centrem inteligence“ (Strategie pro Brno – strategická vize, str. 2) a „Město chce být domovem elity“ (Strategie pro Brno – strategická vize, str. 3). Pod první tezí se skrývá podpora vzniku špičkových výzkumných pracovišť a projektů strategických sluţeb a aplikovaného výzkumu, pod druhou aktivní politika při lákání a usazování domácích a zahraničních studentů a při rozvoji kreativity. Pilíře Strategie pro Brno mají podrobně rozpracovávat oborové koncepce Koncepce ekonomického rozvoje města, Koncepce kvality ţivota a Koncepce vysokoškolského vzdělávání. 13

Tyto pilíře představují mobilní faktory úspěchu, tedy oblasti, kde se Brno můţe vymezovat vůči ostatním městům podobné velikostní úrovně.

68

Jednotlivé vize a priority jsou podrobněji rozpracovány ve strategickém skeletu, členěném na cíle, opatření a návrhy podporovaných aktivit. Zde se odráţí univerzitní charakter města u priority image a vnitřní/vnější vztahy v cíli získat pozitivní a dynamický profil při propagaci města jako centra vzdělání, výzkumu, vývoje, inovací a podnikání ve vyspělých technologiích (opatření 1.1.3). Mezi jednotlivými návrhy jsou pak uvedeny podpora Brněnského centra evropských studií, nebo podpora akcí prezentujících Brno jako vysokoškolské centrum. Cíl i opatření v prioritě výzkum, vývoj, inovace a vzdělávání odpovídají svojí strukturou výše uvedeným tezím. Tedy snaha zajistit infrastrukturu pro výzkum, vývoj a tvorbu inovací (opatření 4.1.1) a pak také vytvořit účinnou politiku v oblasti rozvoje lidských zdrojů (opatření 4.1.2). Kroky navrţené pro další priority se dotýkají univerzitního sektoru či vědy a výzkumu jen nepřímo, jako například podpora diverzifikace bydlení, nebo zlepšování úrovně veřejné dopravy (Strategie pro Brno – strategický skelet). Zatím jedinou schválenou oborovou koncepcí vycházející z pilířů Strategie pro Brno je Koncepce

ekonomického

rozvoje

města

(KERM).

Její

základní

myšlenkou

je

konkurenceschopnost, hlavního rys moderní městské ekonomiky zaloţené na znalostech. Ta je brána jak ve smyslu získávání nových investic, tak v posilování pozic stávajících subjektů na území města. KERM má pomoci při určení faktorů, které mohou konkurenceschopnost Brna ovlivnit a určit moţnosti jejich pozitivního ovlivnění. Tímto svým zaměřením propojuje strategický pilíř místního ekonomického rozvoje s pilířem výzkumu, vývoje inovací a vzdělávání. Na tvorbě koncepce se podílelo několik pracovních skupin ustavených mimo jiné ze zástupců akademické a vědecké sféry a představitelů inovačních firem. Některá z doporučení KERM úzce souvisí s oblastí vysokých škol a vědy a výzkumu. Mezi hlavními doporučními se v cíli zaměřeném na zlepšení komunikace objevuje poţadavek na vytvoření platformy pro spolupráci mezi představiteli komerčního

sektoru,

akademického

prostředí

a

města,

orientované

na

zvyšování

konkurenceschopnosti. Cíl zatraktivnění vědy a podpora propojení výzkumu s místním podnikatelským prostředím vychází ze závěrů definovaných v RIS3. Odpovídají tomu i navrţené projekty jako inovační vouchery, Moravian Science Centre nebo granty pro talentované doktorandy. Oblast marketingu pak obsahuje cíl zatraktivnění Brna jako centra znalostní ekonomiky, kongresového a veletrţního průmyslu.

6.2 Organizace zajišťující podporu inovačnímu prostředí v Brně Jedním z prvních výsledků strategické podpory inovačního prostředí v Brně byl vznik organizací, které se mají zcela věnovat této problematice. Jde o sdruţení spojující veřejnou a akademickou séru za účelem realizace konkrétních opatření plynoucích ze strategických dokumentů. Kaţdé z nich se věnuje jiné oblasti, např. lákání nových investic do regionu (Regionální rozvojová agentura Jiţní Moravy), zajišťování všeobecné podpory inovačnímu prostředí (Jihomoravské inovační centrum), nebo pomoci při rozvoji mobility studentů a vědců (Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu). Mimo tyto struktury stál projekt Brněnského 69

centra evropských studií (BECS), které jako jediné dokázalo spojit všechny veřejné a státní vysoké školy, město a kraj. BECS vzniklo v roce 2002 jako volné sdruţení mající za úkol koordinovat nabídku „evropského vzdělávání na brněnských vysokých školách a vytvářet vzdělávací a informační zázemí pro rozvoj všeobecného povědomí o sjednocené Evropě“ (http://www.bces.cz/onas). Bohuţel tento počin vyšel do ztracena a centrum v současnosti nevykazuje ţádnou činnost. Ještě před vznikem první RIS se v Jihomoravském kraji okrajově zabývala podporou inovací Regionální rozvojová agentura Jiţní Moravy (dále jen RRA JM). Jejím hlavním cílem je podpora přípravy projektů financovaných z EU a podpora přílivu investic do regionu. Agentura se podílela na zpracování první Regionální inovační strategie JMKv roce 2002, čímţ poloţila základ pro další rozvoj inovačního prostředí. Jedním z výsledků RIS JMK bylo i vytvoření Jihomoravského inovačního centra, které převzalo další iniciativu v této oblasti (viz níţe). V současnosti zasahuje RRA JM při plnění svých úkolů do inovačního prostředí nepřímo. Jde například o vytvoření projektové ţádosti na Moravian Science Centre Brno, nebo v rámci péče o investory (http://www.rrajm.cz/). 6.2.1

Jihomoravské inovační centrum (JIC) Jedním z prvních

výstupů

Regionální

inovační

strategie

JMK

bylo vytvoření

Jihomoravského inovačního centra (JIC) v roce 2003. Toto zájmové sdruţení právnických osob zaloţily Jihomoravský kraj, město Brno, MU a VUT, později se staly členy i MENDELU a VFU. Úkolem JIC je podporovat vznik a rozvoj inovačních firem pomocí vytváření vhodného prostředí a zprostředkovávání spojení mezi soukromou a akademicko-výzkumnou sférou, dlouhodobou ambicí pak je „…patřit mezi

přední poskytovatele podpory inovativním firmám v Evropě“

(http://www.jic.cz/zakladni-informace-o-jic). V současnosti JIC jednak zpracovává nové RIS JMK, a jednak se podílí na implementaci jejich jednotlivých opatření. Jde především o oblasti inkubačních programů, transferu technologií a rozvoje klastrů. V rámci podpory nových firem JIC spravuje inkubační program, poskytující komplexní servis společnostem s inovačním potenciálem. Podmínkou pro přiznání podpory je podnikatelský plán s době uplatnitelným nápadem. Centrum také provozuje všechny brněnské inkubátory zaměřené na inovace - Technologický inkubátor VUT, Technologický inkubátor II a Biotechnologický inkubátor. Prostorovou situaci pro inovační firmy pomáhá řešit také projekt Vědecko-technického praku nabízející prostory v areálu Českého technologického parku. Určen je pro

společnosti,

které

nesplnily

podmínky

pro

zařazení

do

klasického

inkubátoru

(http://www.jic.cz/). Pro transfer technologií a uplatnění inovací v praxi nabízí JIC moţnost vyuţití sluţeb vlastních odborníků, jak pro firmy hledající vhodné protějšky pro výzkum a vývoj, tak pro vědecké týmy snaţící se najít partnery při komercionalizaci nových technologií, či jejich uvádění na trh. Mimo vlastní poradenství a pomoc rozděluje centrum jednorázové dotace v programu Inovačních 70

voucherů pro pilotní projekty spolupráce mezi jednotlivými podnikatelskými a výzkumnými subjekty. Další projekt seznamuje managery s tvorbou a uplatněním firemních inovačních strategií a procesů. Poslední aktivitou v této oblasti je řízení Patentového a licenčního fondu, ze kterého můţe ţadatel obdrţet výhodnou půjčku na ochranu průmyslového vlastnictví (JIC, 2010). Důleţitým prvkem činnosti JIC je vytváření prostředí pro výměnu informací, zkušeností a navazování kontaktů. K těmto účelům slouţí například mezinárodní partnerská setkání mezi soukromou a akademickou sférou nazývaná Brokerage nebo Inovační klub, tedy fórum, na kterém se setkávají studenti, vynálezci, výzkumníci a inovační firmy. Centrum také vytvořilo a v současnosti spravuje portál INOVACE.CZ, který poskytuje informace ze světa vědy, výzkumu a inovací, ukazuje moţnosti jejich uplatnění či dává rady pro podnikatele, jak spolupracovat s akademickou sférou. Jde o největší projekt tohoto druhu v České republice (http://www.jic.cz/). Kromě těchto aktivit se Jihomoravské inovační centrum účastní mezinárodního projektu evropské poradenské sítě (Enterprise Europe Network), soutěţe podnikatelských plánů (Best of Biotech) nebo projektů z oblasti transferu technologií (centrope_tt a SynBIOsis). Je také členem několika mezinárodních sítí zaměřených na podporu inovačních firem, vědeckých parků nebo výměnu zkušeností. 6.2.2

Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu (JCMM) Zastřešení aktivit spojených s podporou a mobilitou studentů a vědců zajišťuje v Brně

Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu (dále jen JCMM nebo centrum). Toto sdruţení právnických osob bylo zaloţeno na konci roku 2005, přičemţ v současnosti je tvoří čtyři univerzity (MU, VUT, MENDELU a VFU) a Jihomoravský kraj. Hlavní vizí centra je „Efektivně podporovat rozvoj a příliv nadaných studentů a vědců do Jihomoravského kraje“ (JCMM, 2010, str.7) prostřednictvím regionální podpory začínajících vědců, podpory příchodu zahraničních vědeckých pracovníků, podpory nadaných studentů středních a vysokých škol a podpory přílivu zahraničních studentů a mladých vědců. Aktivity centra se v souvislosti se zájmy jednotlivých členů orientují na oblasti přírodních, technických, lékařských a environmentálních věd. Mezi hlavní partnery JCMM patří jednotlivé vědecké a výzkumné instituce v regionu, rozvojové a podpůrné agentury (RRAJM, JIC), Akademie věd ČR a město Brno. Centrum bylo také jedním ze zakládajících členů CEITEC Cluster – bioinformatics, z.s.p.o. a v roce 2008 se podílelo společně s JIC na tvorbě RIS3, konkrétně v oblasti lidských zdrojů. Tuto část strategie pak také JCMM přijalo jako svůj hlavní strategický dokument, a proto jsou všechny aktivity od roku 2009 v souladu s poţadavky a vizemi RIS3. V rámci řídící a organizační struktury strategie JCMM řídí některé pracovní skupiny a je zastoupeno v koordinačním výboru (http://www.jcmm.cz/). Pro podporu nadaných studentů středních a vysokých škol rozděluje JCMM finanční prostředky v rámci programu „Podpora nadaných studentů v Jihomoravském kraji“. Zapojit se do něj mohou studenti posledních čtyř ročníků střední a prvních třech ročníků vysoké školy. V akademickém/školním roce 2009/2010 bylo uděleno celkem 97 finančních darů a z nich 60 právě 71

studentům vysokých škol. Pro studenty doktorských programů je určen projekt Doplňková stipendia pro talentované doktorandy odstartovaný v roce 2009. Stipendia se kaţdý rok přidělují 20 doktorandům, kteří zvítězili v meziuniverzitní soutěţi Brno PhD Talent. Soutěţ je určena pouze studentům prvního ročníku partnerských univerzit, kteří studují na technických, přírodovědných či lékařských oborech. V prvním ročníku soutěţe bylo přijato 138 přihlášek a z 20 udělených stipendií šlo 11na MU, 8 na VUT a 1 na VFU (JCMM, 2010). Snaha JCMM podpořit příliv zahraničních studentů a mladých vědců je zastřešena programem Internacionalizace vysokých škol v Jihomoravském kraji. Ten je zaměřen na zájemce ze zemí mimo EU, především z oblasti bývalého Sovětského svazu, Jugoslávie a v posledních dvou letech i Sýrie. Vybraným uchazečům je poskytnuta bezplatná poradenská sluţba před nástupem a během prvního roku studia, roční grant určený na poplatky spojené s vyřizováním víz, zdravotního pojištění a měsíční kapesné. Při úspěšném studiu v prvním roce studia pak navazuje podpora ze strany jednotlivých univerzit. Program byl zahájen v akademickém roce 2006/2007 a do současnosti bylo podpořeno více jak 100 studentů (viz tab. 5). Tab. 5 Základní údaje o počtu studentů v programu Internacionalizace vysokých škol v Jihomoravském kraji v letech 2006 – 2009 (na základě dat z JCMM, 2010, str. 27) Rok

Počty studentů v programu Internacionalizace VŠ v JMK v letech 2006 – 2009 celkem

ve studijním programu Ph.D.

2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010

14 22 30 34

Mgr. 5 5 10 15

Bc. 8 15 13 15

podle země původu BiH

1 2 7 4

5 6 11 9

Rusko

Sýrie 8 7 10 11

Srbsko 0 1 1 8

ostatní 1 3 3 2

0 5 5 4

Od akademického roku 2009/2010 se aktivity programu rozšířily i na jazykovou přípravu zájemců o studium v ČR. Vznikly lektoráty českého jazyka na Ukrajině (Luhansk) a v Rusku (Iţevsk, Uljanovsk a Chanty Mantijsk), které kromě kurzů českého jazyka pořádají osvětové a kulturní akce a poskytují informace o moţnostech studia v Jihomoravském kraji, případně pomáhají s vyřizováním konkrétních ţádostí (http://www.jcmm.cz/). V oblasti podpory příchodu zahraničních vědců a jejich integrace fungují pod hlavičkou JCMM informační centrum EURAXESS a grantový program SoMoPro (o něm níţe). V roce 2007 se centrum zapojilo do evropského programu EURAXESS, který má za cíl právě usnadnění mobility vědců v EU i mimo ni. V současnosti je centrum samostatným servisním bodem programu, jehoţ činnost se soustřeďuje především na poskytování komplexních informací, poradenství a právního servisu zahraničním vědcům v Jihomoravském kraji v nejrůznějších oblastech od informování o grantových moţnostech aţ po kontakty na školní a lékařská zařízení komunikující v cizích jazycích. Mezi další aktivity patří poskytování informací pro instituce 72

přijímající zahraniční vědecké pracovníky a informační servis pro zájemce o výjezd do zahraničí. Sluţby centra EURAXESS vyuţilo v roce 2009 okolo 150 zahraničních vědců (JCMM 2010, http://www.jcmm.cz/). V současnosti největším projektem spravovaným JCMM je South Moravian Programme for Distinguished Researchers (SoMoPro), fungující jako grantový program pro přilákání špičkových kapacit do regionu. Určený je zahraničním vědcům nebo Čechům, kteří pracovali minimálně 4 roky ve výzkumné instituci mimo hranice EU a chtějí se vrátit zpět. Ţádosti o granty musí vycházet z oblastí přírodních, lékařských nebo technických věd a měly by pokrýt pobyt vědce, příspěvek na výzkum a reţijní náklady hostitelské instituce. Svým způsobem tedy můţe jít o podpůrný program pro další velké brněnské projekty, které chtějí přilákat nové kapacity. Projekt byl zahájen v polovině roku 2009 a v rámci první výzvy bylo uděleno 13 grantů. Rozhodování o přidělení grantu spočívá na Jihomoravskému kraji, který přispívá do celkového rozpočtu 60 % konečné částky. SoMoPro je svým zaměřením a rozsahem v českých podmínkách unikátní (Rychlík, 2010c).

6.3 Velké projekty vědy, výzkumu a inovací v Brně Potenciál brněnských vysokých škol společně s podporou Evropské unie vědě, výzkumu a inovacím prostřednictvím strukturálních fondů a 7. rámcového programu vedl ke vzniku dvou velkých a několika malých rozvojových projektů. Jejich společným cílem je kromě vyuţití stávajících kapacit i přilákání vědeckých pracovníků a studentů ze zahraničí a vytvoření vědeckých center mezinárodní úrovně. Tyto projekty vyuţívají prostředí připravovaného veřejným sektorem za pomoci strategických dokumentů a infrastruktury zajišťované organizacemi jako jsou JIC a JCMM. Zatímco malé a střední projekty vstoupily do své realizační fáze v průběhu roku 2010, se zahájením realizace velkých projektů se počítá během roku 2011. 6.3.1

Středoevropský technologický institut (CEITEC) Středoevropský technologický institut (dále jen CEITEC), tedy „nadregionální centrum

vědecké excelence“ které bude vyuţívat „unikátních moţností plynoucích ze synergií mezi ţivými a neţivými vědami.“ (http://www.ceitec.cz/onas/vize) je jedním z největších vědeckých projektů v České republice. Základní myšlenkou CEITECu je propojení různých oblastí biomedicíny a pokročilých materiálů v podobě sedmi výzkumných programů zaměřených na: nanotechnologie a mikrotechnologie, pokročilé materiály, strukturální biologii, molekulární medicínu, molekulární veterinární medicínu, genomiku a proteomiku rostlinných systémů a výzkum mozku a lidské mysli. Hlavním funkčním prvkem mají být nově vybudované a vybavené centrální laboratoře, které budou sdruţovat různé výzkumné skupiny. Jejich roční kapacita se předpokládá okolo 1200 studentů a 600 vědců. Objekty zaměřené na přírodní vědy a medicínu jsou projektované do bohunického kampusu Masarykovy univerzity, objekty pro materiálové vědy a pokročilý výzkum pak do kampusu Vysokého učení technického Pod Palackého vrchem. Má se tím lépe vyuţit potenciál 73

propojení univerzitního prostředí s praxí, které oba areály poskytují. Na přípravě projektu se podílejí čtyři univerzity: MU, VUT, MENDELU a VFU a dvě výzkumné instituce: Ústav fyziky materiálů AV ČR a Výzkumný ústav veterinárního lékařství (CEITEC 2010). Jedním ze základních předpokladů úspěchu CEITECu je rozvoj spolupráce s dalšími výzkumnými a výukovými institucemi a s komerční sférou. Tato spolupráce by měla postihnout regionální, celostátní i mezinárodní měřítko. V institucionální rovině se snaţí CEITEC napojit na Evropské strategické fórum pro infrastruktury výzkumu (ESFRI), které má pomoci zlepšit podmínky pro vyuţívání a rozvoj výzkumné infrastruktury v evropském i světovém měřítku. Na regionální úrovni došlo k podepsání smlouvy o spolupráci na projektu CEITEC mezi MU, VUT a městem. Brno se zavázalo k aktivní podpoře projektu, především v oblasti základní infrastruktury (http://www.ceitec.cz/). 6.3.2

Mezinárodní centrum klinického výzkumu (ICRC)14 Základní vizí Mezinárodního centra klinického výzkumu (dále jen ICRC) je „přispívat k

péči o zdraví a kvalitu ţivota člověka pomocí výzkumu vedoucího k přelomovým objevům v medicíně, průkopnickému systému vzdělávání a klinické praxe respektující potřeby pacienta.“ (Newsletter FNUSA-ICRC, 2010/01, str. 1). Jde tedy o projekt centra medicínské výzkumu, které v sobě bude kombinovat výzkum a vývoj, mezinárodní vzdělávací středisko, technologický klastr a špičkové centrum veřejné lékařské péče. Prioritní zaměření ICRC jsou oblasti kardiovaskulárního a neurovědního výzkumu s přesahy do dalších oborů. Hlavními partnery projektu jsou Fakultní nemocnu U sv. Anny spolu s Masarykovou univerzitou a americká Mayo Clinic, největší centrum lékařského výzkumu na světě. ICRC bude umístěno do nově postavených budov v areálu fakultní nemocnice a dojed tak bezprostřednímu propojení na další lékařské obory. Vzdělávací činnost centra by neměla být zaloţena nejen na výuce a praxích studentů v Brně, ale bude zahrnovat i systém výměnných pre- a post-graduálních programů na partnerských zařízeních po celém světě a studijní pobyty zahraničních vědců na ICRC. Aby se ICRC mohlo stát vědeckým centrem světové úrovně je klíčové navázání spolupráce s ostatními pracovišti v oblasti medicíny a medicínského výzkumu. Proto byly podepsány dohody o spolupráci s 1. a 2. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a s Nemocnicí Na Homolce v Praze. Partnerská smlouva byla uzavřena mimo jiné i s největším biotechnologickým klasterm v USA Minnesota Partnership for Biotechnology and Medical Genomics. Důleţitá je spolupráce s oblastí průmyslu, kterou zajišťuje Centrum průmyslového výzkumu a transferu technologií ICRC. Centrum klinického výzkumu se zaměřuje především na spolupráci s farmaceutickými a biotechnologickými společnostmi, výrobci farmaceutických prostředků, vývojovými společnostmi z oblasti zdravotnických informačních technologií a výzkumnými organizacemi provádějícími klinické testování nových léčiv a zdravotnických prostředků (Newsletter FNUSA-ICRC, 2010/02). 14

Pro centrum se pouţívá i název Fakultní nemocnice U sv. Anny v Brně – Mezinárodní centrum klinického výzkumu (FNUSA-ICRC).

74

6.3.3

Významné střední a menší projekty veřejných škol a výzkumných pracovišť Do této kategorie spadá pět projektů realizovaných jednotlivými fakultami nebo

výzkumnými ústavy. Největší z nich je Centrum nových technologií pro strojírenství (zkratka NETME). Jde o projekt Fakulty strojního inţenýrství VUT, který si klade za cíl vytvoření regionálního výzkumného a vývojového centra. NETME se skládá z pěti divizí – energetiky, procesů a ekologie; letadlové a automobilní techniky; mechatroniky; virtuálního navrhování a zkušebnictví; progresivních kovových materiálů. Ty reprezentují plánované směry výzkumu. Základem projektu budou nově vytvořené laboratoře a zkušebny ve zrekonstruovaném a rozšířeném areálu fakulty v areálu Pod palackého vrchem. Další prostředky by měly být vyuţity k nákupu přístrojů a vybavení do stávajících provozů (Rychlík, 2010d). Velká část výzkumu by měla být dobře vyuţitelná privátním sektorem. Zájem o spolupráci jiţ projevily firmy jako Procter&Gamble, Eveco nebo Quido Engineering. Úzké propojení má vzniknout i fakultní výukou, která

tak

má

získat

na

atraktivitě.

Celkový

rozpočet

přesahuje

768

mil.

korun

(http://www.netme.cz/). Na půdě MU vzniká kromě CEITECu a ICRC i Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (zkratka CETOCOEN) s úkolem aplikovat „vědecko-výzkumné poznatky základního výzkumu do hodnocení dopadů průmyslových činností na ţivotní prostředí a zdravotní stav obyvatelstva“ (http://www.cetocoen.cz). Tomu odpovídá struktura pěti výzkumných programů. Projekt spadá pod Přírodovědeckou fakultu MU a má být umístěn do bohunického kampusu univerzity. Kromě samotného výzkumu se centrum hodlá zaměřit na výuku studentů přírodovědných a lékařských oborů. Díky úzké specializaci centra je důleţité zapojení do světové sítě podobných pracovišť. Proto byly navázány styky s výzkumnými institucemi ve Velké Británii a Austrálii. Zájem o spolupráci projevily průmyslové podniky jako Českomoravský cement či Bochemie, které mohou výsledky výzkumu vyuţít při zlepšování výroby, ze strany státní správy pak ministerstva ţivotního prostředí, zdravotnictví, zemědělství a průmyslu. Projektové náklady činí přibliţně 544 mil. korun (Rychlík, 2010a). Největším projektem realizovaným zcela nezávisle na veřejných vysokých školách jsou Aplikační a vývojové laboratoře mikrotechnologií a nanotechnologií (ALISI) Ústavu přístrojové techniky AV ČR. Tento projekt spočívá jednak v rekonstrukci a nové výstavbě moderních prostor a v jejich vybavení, a jednak ve financování výzkumných programů zaměřených na diagnostické metody a pokročilé technologie. Na tyto činnosti se počítá s vyuţitím více jak 512 mil. korun do konce roku 2013 a s následným minimálně pětiletým provozem laboratoří (http://alisi.isibrno.cz/). Centrum pro aplikovanou mikrobiologii a imunologii ve veterinární medicíně (AdmireVet) je středním projektem se zaměřením na vývoj veterinárních vakcín, studium imunitních odpovědí zvířat, testování léků, testování preparátů a terapeutik, přípravu diagnostických souprav, monitorování původců infekcí a vypracování postupů prevence a 75

ozdravování chovů. Nositelem je Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v jehoţ areálu má být centrum umístěno. Finanční prostředky z projektu mají být vyuţity na rekonstrukce některých zastaralých

budov,

nákup

nových

přístrojů

a

zaškolení

nových

pracovníků

(http://www.vri.cz.web.atin.cz/en/admirevet). O navázání spolupráce s AdmireVet jiţ projevily zájem velké společnosti z oblasti produkce léčiv a veterinárních preparátů jako je Bioveta, Pfitzer či Biopharm. Výzkumné výsledky budou moci vyuţít i různé chovatelské svazy či státní instituce, například Státní veterinární správu (Rychlík, 2010e). Projekt Advanced Materials, Structures and Technologies (AdMaS) si klade za cíl „obnovit a rozvinout experimentální a výpočtovou platformu v oboru stavebního inţenýrství“ (http://www.admas.vutbr.cz/popis.asp?lang=0). Centrum by mělo integrovat poznatky různých dílčích oborů stavebnictví a následně je teoreticky i prakticky ověřit. Těţiště projektu spočívá ve vytvoření nových laboratoří, případně dovybavení těch stávajících v rámci Fakulty stavební VUT, která je hlavním garantem projektu. Výzkumné aktivity by měly směřovat do oblastí vývoje nových stavebních materiálů, vývoje trvanlivých a autoadaptivních konstrukcí a vývoje nových diagnostických metod posuzování kvality. V teoretické rovině se pak zaměří především na matematické a fyzikální vlastností stavebních konstrukcí (http://www.admas.vutbr.cz/cs.asp). Záměr vybudovat výzkumné centrum orientované na oblast stavebnictví, které by mělo zastřešit roztříštěný výzkum v této oblasti, vzbudil velký zájem ze strany soukromých společností. Výsledky výzkumu mohou najít uplatnění především u stavebních firem zaměřených na projekční, realizační či inţenýrské činnosti, nebo výrobu stavebních hmot (Rychlík, 2010b).

6.4 Prezentace a popularizace vědy Při rozvoji regionu zaměřeného na inovace a znalosti nejde jen o tvorbu vhodné infrastruktury a institucionálního zázemí. Stále více se ukazuje, ţe klíčové je také zapojení široké veřejnosti do tohoto procesu. K tomu slouţí jak různé klasické přednášky a výstavy seznamující zájemce s výsledky vědeckého výzkumu, tak speciálně koncipované interaktivní akce a tzv. science centra. Největší akcí zaměřenou na popularizaci vědy ze strany Akademie věd ČR je takzvaný vědecký festival Týden vědy a techniky. Kombinují se zde přednášky a různé demonstrace vědeckých výsledků se dny otevřených dveří na pracovištích Akademie. Letos proběhl jiţ 10. ročník festivalu v prvním listopadovém týdnu. V Brně se do něj zapojilo 17 ústavů a poboček, které kromě zpřístupnění vlastních prostor uspořádaly 15 doprovodných akcí. Ty se uskutečnily v Moravské zemské knihovně, v kavárně knihkupectví Academia a na gymnáziu v Řečkovicích (http://www.tydenvedy.cz). Za podpory Evropské komise vznikla podobná akce s názvem Noc vědců. Věda je zde prezentována jako zábavná činnost, kterou provozují normální lidé. V účastnících by tak měla být pomocí interaktivních prezentací a zajímavých přednášek vzbuzena touha po vědění a zapojení se do výzkumné činnosti. Tato jednodenní akce se pořádá od roku 2005 76

a do posledního ročníku se zapojily i Masarykova univerzita a Fakulta chemická VUT v Brně (http://www.noc-vedcu.cz). Menším projektem zaměřeným na prezentaci vědy je Science Café občanského sdruţení Otevíráme. Jedná se o diskusní večery nad určitým tématem v kavárenském prostředí. Smyslem je odbourat bariéru mezi vědci a běţným člověkem a zprostředkovat různé vědecké výsledky co nejširšímu publiku. Tento celosvětový projekt běţí v České republice od roku 2008, v Brně se první večer uskutečnil v dubnu 2010 (http://sciencecafe.cz). Zvláštní postavení v rámci nástrojů na zpřístupňování vědy má zamýšlené Moravian Science centre Brno (MSCB). Cílem tohoto projektu je vytvořit „jedinečné, interaktivní a vysoce atraktivní

centrum

popularizace,

propagace

a

medializace

vědy

a

výzkumu.“

(http://www.jcmm.cz/cz/science-centrum.html). MSCB by tedy mělo po vzoru jiných science center15 zprostředkovat různé vědecké poznatky z oblasti přírodních věd širšímu publiku a zvýšit obecný zájem o vědu, výzkum a nepřímo i o vysokoškolské studium. Těţiště centra má tvořit expozice rozdělená na čtyři tématické okruhy – planeta, civilizace, člověk a mikrosvět. Kaţdý okruh pak bude dál dělen aţ na úroveň jednotlivých interaktivních exponátů a zařízení, která si návštěvník bude moci osahat, případně vyzkoušet na vlastní kůţi. Společným prvkem celé expozice je tzv. herna, tedy mimořádně hravé exponáty, díky kterým návštěvník získá chuť do dalšího objevování. Součástí centra bude i science centrum pro nejmenší děti, prostor pro dočasné výstavy a multifunkční sál (http://www.mscb.cz). MSCB je společným projektem Jihomoravského kraje a města Brna. Jako partneři v něm vystupují brněnské univerzity (MU, VUT, MENDELU, VFU), Akademie věd ČR, Centrum dopravního výzkumu a Regionální a technické muzeum o.p.s. – provozovatel Techmania Plzeň. Umístění centra je plánováno v prostoru brněnského výstaviště, kde by mělo dojít k odkupu a kompletní rekonstrukci pavilonu D. Pokud bude v lednu projektu přiznána dotace ze strukturálních fondů, tak by se centrum mělo otevřít na jaře roku 2013 (http://www.jcmm.cz/cz/sciencecentrum.html). Ke zvýšení zájmu o terciérní vzdělávání se v Brně tradičně pořádá veletrh pomaturitního a celoţivotního vzdělávání Gaudeamus, největší akce svého druhu v České republice. Smyslem veletrhu je poskytnou zájemcům o pomaturitní vzdělávání ucelený přehled o moţnostech následného studia. Kromě prezentací ve formě stánků probíhají během celé akce přednášky jednotlivých škol zaměřené především na systém přijímacího řízení a novinky v nabídce oborů. Doprovodný program se zaměřuje i na prezentaci vědeckého bádání jako příleţitosti pro mladé lidi. Podle zpráv pořádající společnosti MP-Soft (2010) se letošního 17. ročníku účastnilo 186 vystavovatelů, zastoupení zde mělo více jak 250 fakult a přibliţně 3500 studijních oborů. Veletrhu se tradičně účastní všechny brněnské vysoké školy, většinou zastoupené jak stánky samostatných

15

Tzv. science centra jsou rozesetá po celém světě a jejich počet převyšuje 2000. V České republice zatím fungují zařízení na tomto principu v Liberci – iQpark a Plzni – Techmania. Další projekt, Svět techniky vzniká v Ostravě.

77

fakult, tak expozicemi prezentujícími celou školu. Návštěvnost tohoto ročníku překonala za čtyři dny hranici 30 000 návštěvníků. Ojedinělým projektem v brněnském prostředí je Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity v Augustiniánském opatství na Starém Brně. Při převzetí muzea roku 2007 bylo záměrem MU nejen vytvořit vlastní expozici významného vědce, ale také získat reprezentativní prostor, kde bude moci prezentovat svoje aktivity a výsledky prací vzniklých na její půdě. Pravidelně se tu pořádají přednášky pro odbornou i širokou veřejnost. V roce 2010 probíhaly cykly se zaměřením na lékařskou genetiku, muzejnictví nebo buněčnou a molekulární biologii. Nejvýznamnější jsou přednášky řazené pod projekt Mendels Lectures, kde vystupují významní zahraniční vědci (http://www.mendelmuseum.muni.cz/).

78

7 ZHODNOCENÍ BRNA JAKO UNIVERZITNÍHO MĚSTA Brno patří jiţ od druhé poloviny 19. století k centrům vysokoškolského vzdělávání v Českých zemích. Jeho postavení se ještě více upevnilo po vzniku samostatného Československa, kdy byla omezena konkurence ze strany vídeňských univerzit, a naopak došlo k zaloţení nových škol. Silné postavení Brna nebylo narušeno ani mezi roky 1948 aţ 1989, kdy vznikaly školy či samostatné fakulty i v jiných velkých městech a jiţ existující univerzity procházely různými stádii úpadku a oţivení. Rok 1989 znamenal novou etapu vývoje pro celé vysoké školství. Brněnské školy se byly schopny novým podmínkám rychle přizpůsobit, a proto nedošlo k výraznému oslabení jejich pozic. Jak vyplývá z dat analyzovaných v části 3.4, město má v systému vysokoškolského vzdělávání v České republice stále klíčové postavení. S pěti veřejnými, sedmi soukromými a jednou státní vysokou školou a s více jak 80 tis. studenty v roce 2009 se umísťuje na druhé příčce za Prahou, a oproti zbývajícím univerzitním centrům má výrazný náskok. Tato pozice vynikne například při srovnání s Ostravou, městem o čtvrtinu menším, ale s pouze třetinovým počtem vysokoškolských studentů. Odráţí se to i při srovnání počtu studujících vůči počtu obyvatel, kdy se Brno dlouhodobě dělí o první pozici s Olomoucí. Z historického pohledu je pro Brno coby univerzitní město zásadní rok 1778, kdy sem byla přesunuta, i kdyţ jen dočasně, univerzita z Olomouce. Její ztráta totiţ znamená počátek snah městských představitelů o získání vysoké školy, později univerzity. Otázka vzniku univerzity na Moravě, respektive v Brně, se stává dominantním tématem zemské politiky aţ do zániku Rakouska-Uherska. Nic na tom nezměnil ani vznik technické vysoké školy. Technika, stejně jako celá společnost druhé poloviny 19. století, brzy zapadla do národnostních sporů mezi Čechy a Němci. První brněnská vysoká škola se záhy po svém vzniku stala německy orientovanou, coţ vyvolalo značný odpor české veřejnosti. Ta, stejně jako její německý protějšek, pořádala často různá shromáţdění a manifestace na podporu vzniku jazykově vyhraněné univerzity. Spory neutichly ani po vytvoření české techniky. Atmosféru doby vystihuje i vzájemný vztah obou škol, které, ač stejně zaměřené, nejen ţe vzájemně nespolupracovaly, ale ani si nekonkurovaly. Koexistovaly vedle sebe bez jakýchkoliv styků aţ do druhé světové války. Vznik samostatného státu přinesl Brnu velký rozvoj českého vysokého školství. Vznikla dlouho poţadovaná univerzita a školy zaměřené na zvěrolékařství a zemědělství. Tyto instituce přispěly k rozkvětu českého meziválečného ţivota ve městě, zatímco německá škola upadala. Úpadek jedné a oţivení jiné vysoké školy v určitém období je pro brněnské prostředí příznačný. Zatímco do roku 1918 jednoznačně dominovala německá technika, v meziválečném období přebrala její pozici Masarykova univerzita. Komunistický převrat v roce 1948 její rozvoj na dlouhou dobu zastavil a přechodně došlo k omezení i ostatních vysokých škol ve prospěch vojenského vysokého školství. Od konce 50. let pak dochází k pomalému oţivování technicky a hospodářsky orientovaných škol a do popředí se dostává VUT. Rok 1989 znamenal opět zvrat v rozloţení sil ve prospěch univerzity. Rozvoj zaţily také ostatní brněnské univerzity, nikdy však 79

nebyl srovnatelný s rozvojem MU. Novinkou 90. let je vznik přímé konkurence mezi zavedenými vysokými školami, a to díky vzniku nových, profilově podobných fakult a oborů v oblastech ekonomie a informatiky. Konkurence, komplexnost a dostatečná absorpční kapacita veřejných vysokých škol můţe být také důvodem, proč v Brně doposud nevznikla ţádná soukromá vysoká škola s více jak tisícem studentů. Vysoké školy ve městě tradičně sehrávaly důleţitou roli při přelomových událostech minulého století. Především studenti se aktivně zapojovali do odporu proti narůstající komunistické moci před únorem 1948, byli hybnou silou demokratizace na konci 60. let i základním článkem v událostech podzimu 1989. Úloha zdejších vysokých škol přitom nespočívala ve vytvoření prvotního impulsu, ale spíše v přenesení celostátních událostí na místní úroveň. Brněnské prostředí typicky reagovalo na vývoj v Praze se zpoţděním a s mnohem menším radikalizmem. Při protestech vysokých škol či jejich studentů jen výjimečně docházelo k prolití krve a čistky učitelského sboru za komunismu se řešily spíše přeřazením nebo uklizením nepohodlných osob, neţ jejich vyhazováním. Někteří autoři jako L. Fasora a J. Hanuš (2009) v tom vidí určité znaky provincionalizmu a uzavřeného prostředí Brna. S vysokoškolským prostředím jsou vţdy spojeny i významné osobnosti. Jejich vliv se přirozeně neomezuje pouze na akademickou půdu, ale má přesah i do dalších oblastí ţivota. Typické je působení univerzitních pedagogů v politickém ţivotě a to na různých úrovních. Jiţ od dob německé techniky působili zástupci brněnských škol v zemském a celostátním sněmu. Byli to například profesor vodních staveb Antonín Smrček nebo ekonom a právník Karel Engliš. Ten se po roce 1918 stal nakrátko rektorem Masarykovy univerzity a později působil na ministerské úrovni v několika vládách. Další významnou osobností brněnského meziválečného ţivota byl Rudolf Spazier, působící na stavební fakultě české techniky a v letech 1935-1939 starosta města. V období komunismu zájem představitelů vysokých škol o veřejné funkce poněkud ochabl. S obnovením demokratického systému po roce 1989 souvisí i aktivní zapojení osobností z univerzitního prostředí do politického ţivota města i státu. Je pravidlem voleb na všech úrovních, ţe se mezi kandidáty objevují vysokoškolští učitelé. Nejúspěšnější v tomto ohledu byl Jiří Zlatuška, rektor MU a následně děkan Fakulty informatiky. Ten zastával v letech 2002 aţ 2008 senátorskou funkci a ve volebním období 2006 aţ 2010 v rámci uskupení Brno 2006 – tým Jiřího Zlatušky tvořil součást koalice vládnoucí na magistrátu města. Sepjatost vysokých škol s městem se projevuje i ve fyzické rovině. Pro brněnské vysoké školství je typickým nedostatek vhodných prostor pro výuku, vědeckou práci nebo pro zajištění základního zázemí pro studenty. Tento problém provází čtyři ze šesti veřejných a státních vysokých škol jiţ od jejich zaloţení. Jednotlivým fakultám a ústavům byly úředně přidělovány volné prostory po jiných uţivatelích, které se jen málokdy hodily ke školskému nebo vědeckému vyuţití. Vznikla tak prostorově roztříštěná mozaika budov a objektů rozesetých po celém městě. Tento stav přetrval dodnes. Není sice ideální pro pedagogy, studenty ani vlastní instituce, na druhou stranu město z něj 80

můţe i těţit. Univerzitní prostředí se totiţ neuzavřelo do ohraničených areálů s komplexní vybaveností a jeho uţivatelé tak při přesunech mezi jednotlivými místy přicházejí do styku s běţnou realitou. Jednoznačnou výhodou pro město je také lokalizace většiny vysokoškolských budov do stávající zástavby, čímţ se obohatila funkční rozmanitost jednotlivých ulic, bloků a čtvrtí. Prostorová roztříštěnost přináší pro město také nevýhody. S růstem počtu studentů od 90. let došlo ke zvýšení poţadavků na kvalitní zajištění hromadné a individuální dopravy po městě. Zatímco v oblasti městské hromadné dopravy můţe město jako vlastník dopravního podniku rychle reagovat na aktuální potřeby, tak v otázkách zajištění parkovacích míst pro osobní automobily se jeho moţnosti velmi ztenčují. Vlastnictví a vyuţívání automobilů studenty je v našem prostředí relativně nový fenomén, který se ovšem v posledních letech značně rozšířil. Jeho prvním projevem je právě zvýšený tlak na moţnosti pakování v okolí vysokoškolských budov během výuky. Provizorní umístění pro vysoké školy je fenomén vlastní brněnskému prostředí aţ od 20. let 20. století. První dvě školy – německá a česká technika si nové budovy postavily, byť byly v prvních letech své existence také bez vlastních prostor. Ty stavby dodnes platí za kvalitní ukázku historizující architektury druhé poloviny 19. a počátku 20. století, v případě objektů německé techniky na dnešním Komenského náměstí navíc dobře urbanisticky začleněné do okolního prostoru. Nově vytvořená republika povaţovala vysoké školství za jednu ze svých priorit a tomu mělo odpovídat i jeho prostorové vybavení. Vznikl tak monumentální projekt akademické čtvrti určený pro Masarykovu univerzitu a z části i pro českou techniku, projekt, který se měl stát základním rozvojovým prvkem města. Velkolepost a určitá odtrţenost jeho měřítka od reality se mu stala osudným a kromě několika architektonických návrhů z něj zbylo pouhé torzo v podobě budovy Právnické fakulty MU. V období komunismu došlo ke značnému prostorovému rozptylu univerzitních pracoviště po městě, kdyţ jim byly přidělovány budovy po jiných institucích. Nová výstavba nedosahovala velkých kvalit a i největší stavby jako strojní fakulta v areálu VUT Pod Palackého vrchem nebo komplex kolejí na Purkyňově ulici nevybočovaly ze zaběhlých standardů. Změnu přinesla aţ 90. létech, kdy vysoké školy přestaly být při svém stavebním rozvoji omezovány. Kromě kompletních rekonstrukcí stávajících budov přibyly mnohé stavby oceňované v celostátním měřítku. Jde například o knihovnu Filozofické fakulty MU, nebo rekonstrukce a dostavbu areálu kartuziánského kláštera pro Fakultu informačních technologií VUT. Potřeba vlastních kvalitních prostor pro dvě největší brněnské univerzity – MU a VUT – nebyla nikdy plně uspokojena prostřednictvím přidělených budov. I po krachu projektu akademické čtvrti se pro ně počítalo s výstavbou kampusu či kampusů. Díky podpoře centrálních orgánů se jako první dočkalo VUT, které začalo od 70. let s výstavbou tzv. areálu Pod Palackého vrchem jehoţ stavební vývoj pokračuje dodnes. Tento areál splňuje všechny základní prvky klasického kampusu. Jeho jednoznačnou nevýhodou je rozlehlost, zvýrazněná navíc prozatím nevyuţitými pozemky, a určitá separace od zbývajících částí města. Naproti tomu MU se dočkala výstavby svého kampusu aţ po roce 2000. Oproti velkolepému projektu akademické čtvrti tvoří současný Univerzitní 81

kampus Bohunice uzavřený komplex budov doplněný o sportoviště pro fakultu sportovních studií. Kromě ní zde sídlí lékařská a část přírodovědecké fakulty. Oproti areálu VUT je pozoruhodná rychlost výstavby. Tři čtvrtiny plánovaných výukových a výzkumných prostor byly postaveny za necelých 10 let. Právě rychlost a modernost jsou hlavními devízami UKB. Na druhou stranu jde o projekt určený mnohem menšímu počtu studentů a pracovníků. Zatímco Pod Palackého vrchem jiţ nyní studuje přes 12 tisíc studentů a koleje nabízí přes 5 tisíc lůţek, tak kampus MU je koncipován na 5 tisíc studentů a tisíc pracovníků a prozatím chybějící koleje jsou plánovány pro 1200 studentů. Na oba kampusy se jiţ podařilo navázat komerční sektor, v případě VUT to je Český technologický park a v případě UKB spojení s fakultní nemocnicí a projektem The Campus s kancelářskými budovami a nákupním centrem. Právě vybavenost sluţbami je jednoznačnou slabinou areálu Pod Palackého vrchem. Univerzitní areály by měly hrát klíčovou roli při vytváření Brna jako centra vědy, výzkumu a inovací, kdy kaţdá ze škol staví ve svém kampusu nové laboratoře spadající pro projekty NETME a CETOCOEN. V roce 2011 by se mělo začít s výstavbou infrastruktur CEITEC. Jde o jeden z největších projektů podpořený z operačního programu Věda a výzkum pro inovace s rozpočtem přesahujícím 5 mld. korun. Druhým z velkých projektů budovaných v návaznosti na univerzitní pracoviště je ICRC, soubor klinik a laboratoří budovaných při Fakultní nemocnici U sv. Anny. ICRC i CEITEC by se měly stát významnými centry výzkumu na celoevropské úrovni. Díky parametrům financování projektů ze strukturálních fondů vylučujícím praţské instituce a silné pozici Brna vůči ostatním vědeckým centrům vznikají ve městě další projekty se zaměřením na technické, přírodní a medicínské vědy. To jsou také oblasti preferovaného rozvoje ze strany místních veřejných institucí. Oblast veřejné podpory je silnou stránkou města, respektive regionu. Inovace a znalosti tvoří jeden z pilířů strategických dokumentů Brna a Jihomoravského kraje. Prvotní iniciativa přitom nevzešla z města, které z rozvoje tohoto prostředí těţí nejvíce, ale z kraje. Ten stojí za zpracováním první inovační strategie a je vůdčí silou dodnes. Za 10 let rozvoje inovačního prostředí se podařilo vybudovat komplexní infrastrukturu a vytvořit systém podpor pro příchozí investice a nově vznikající společnosti. Důleţité je také navázaní spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem. O naplňování jednotlivých úkolů vycházejících ze strategických záměrů se starají pro tyto účely zvlášť vytvořené organizace jako Jihomoravské inovační centrum a Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu. Většina těchto aktivit byla a je v českých podmínkách průkopnická, coţ dává městu, respektive kraji konkurenční výhodu. Jedním z důleţitých předpokladů k vytvoření opravdu fungujícího města zaměřeného na inovace je zapojení široké veřejnosti do této oblasti. K tomu slouţí propagační akce vysokých škol a vědeckých ústavů typu Noc vědců nebo Týden vědy a techniky odkazující na národní nebo mezinárodní aktivity. S touto oblastí úzce souvisí připravovaný projekt Moravian Science centre Brno, které se má zařadit po bok podobných zařízení existujících v Liberci a Plzni. 82

8 ZÁVĚR Univerzity, jako centra vzdělanosti se jiţ od svého vzniku koncentrují do měst. Ta je tradičně podporovala, protoţe jim zajišťovaly přísun vzdělaných lidí a zvyšovaly jejich prestiţ. Se změnou v přístupu ke vzdělání se zvýšila potřeba absolvování vysoké školy, coţ se projevilo ve výrazném nárůstu počtu studentů i institucí, které toto vzdělání poskytují. Výrazně narostl počet univerzitních center a za důleţitější prvek neţ samotná výuka se začala povaţovat úroveň vědy, výzkumu a moţnosti jejich uplatnění

v praxi. Tato změna odpovídá také rozvoji znalostní

ekonomiky, tedy systému zaloţeném na unikátních znalostech a poznatcích. Brno sice nepatří mezi centra se starobylými univerzitami, nicméně to neubírá na důleţitosti, kterou po svém vzniku ve městě začaly hrát. Město je druhým největších centrem vysokého školství v České republice. Studenti v přepočtu na obyvatele tvoří více jak 21 %, coţ jej v této charakteristice řadí společně s Olomoucí na první příčku v zemi. Předností Brna je pak především komplexnost v nabídce vysokoškolských oborů, které pokrývají všechny základní směry studia. Přínos jednotlivých univerzit pro samotné město se různí. Zatímco Veterinární a farmaceutická univerzita a Univerzita obrany vyučují v našich podmínkách ojedinělé obory a orientují se tak na celostátní úroveň, tak moţnost uplatnění absolventů ostatních univerzit je na lokální úrovni mnohem větší. Univerzity se výrazným způsobem zapsaly do tváře města a to jak po stránce fyzické, tak po sociální. Vysoké školy se ve své době plně zapojily do formování národnostních identit, stejně jako do pozdějšího procesu vytváření Brna jako jednoho z center Československého státu. Představitelé akademického prostředí se často zapojovali do politického ţivota a pomáhali určovat směr jakým se město bude vyvíjet. Tento stav platí dodnes. I ve fyzické rovině tvoří vysoké školy důleţitý prvek města. Jejich budovy a areály se staly nepřehlédnutelnými dominantami svého okolí a některé stavby představují kvalitní ukázky soudobé architektury a urbanismu. Silná pozice Brna nespočívá jen v oblasti vysokoškolské výuky. Město má širokou základnu také na poli vědy a výzkumu, coţ vytváří potenciál na zapojení místní ekonomiky do celosvětových struktur. Do podpory těchto vazeb se aktivně zapojují místní veřejné instituce, především magistrát města a krajský úřad. Jde o vytváření infrastruktury na podporu inovací a rozvoj spolupráce mezi jednotlivými aktéry. Systém místní veřejné podpory je v porovnání s dalšími regiony v České republice i bývalém východním bloku na velmi vysoké úrovni. Město se v poslední době snaţí profilovat v moderních a progresivních oblastech nanotechnologií a life sciences, které, jak věří, přinesou nový rozvoj celé místní ekonomice. Podpora mimo tyto preferované obory je výrazně slabší, coţ se můţe do budoucna odrazit i v rozvoji jednotlivých vysokých škol.

83

LITERATURA A ZDROJE Publikace ALLISON, J. (2006): Over-educated, over-exuberant and over here? The impact of students on cities. In: Planning Practice & Researc, vol. 21, no. 1, p. 79-94 ARBO, P. – BENNEWORTH, P. (2007): Understanding the regional contribution of higher education institutions: A literature review. In: OECD Education Working Paper No. 9 BENNEWORTH, P. A KOL. (2006): Tying down the ‘global’ in the competitive knowledge economy: university-city interactions. Newcastle university, Newcsatle, 32 p. BROCLISS, L (2000): Gown and Town: The University and the City in Europe. 1200–2000. In: Minerva, vol. 38, iss. 2, p. 147-170 CEITEC (2010): CEITEC Středoevropský technologický institut, Brno, Česká republika. [informační leták], 6 s. CONCEIÇÃ, P. – HEITOR, M. V. (1999): On the role of the university in the knowledge economy. In: Science and Public Policy, vol. 26, no. 1, p. 37-51 CUNEY, F. (2005): Student mobility: the case of university students from Franche-Comte. In: Espace-Populations-Sociétés, number 3, 443-452 DELANTY, G. (2002): The Governance of Universities: What is the Role of the University in the Knowledge Society? IN: Canadian Journal of Sociology, vol. 27, iss.2, p. 185-98 DUKE-WILLIAMS, O. (2009): The geographies of student migration in the UK. In: Environment and Planning A, vol. 41, iss. 8, p. 1826-1848 EVROPSKÁ KOMISE (2010): Erasmus mundus 2009-2013. Průvodce programem určený budoucím žadatelům a příjemcům. Evropská komise, 84 s. ELLIOTT, S. (1988): Measuring the Economic Impact of Institutions of Higher Education. In: Research in Higher Education, vol. 28, no. 1, p. 17-33 ETZKOVITZ, H. (1998): The norms of entrepreneurial science: cognitive effects of the new university–industry linkages. In: Research Policy, 1998, vol 27, p. 823-833 FASORA, L. – HANUŠ, J. (2009): Masarykova univerzita v Brně – příběh vzdělání ve střední evropě. 1. vydání, MU, Brno, 267 s., ISBN 978-80-210-4850-8 FRAŃEK, O. (1969): Dějiny české vysoké školy technické v Brně – díl I. 1. vydání, Vysoké učení technické v Brně, Brno, 414 s. FRAŃEK, O. a kol. (1975): Dějiny české vysoké školy technické v Brně – díl II. 1. vydání, Vysoké učení technické v Brně, Brno, 390 s. GILBERT, E. W. (1961): The University Town in England and West Germany. In: Research papaer No. 71, Chicago,Univerity of Chicago, Dept. of Geography, 74 s. 84

GODDARD, J. (2008): The Role of the University in the Development of its City and Region. Přepis přednášky konané na Newcastle University ze dne 11. března 2008. 19 s. GODDARD, J. – CHATTERTON, P. (1999): Regional Development Agencies and the knowledge economy: Harnessing the potential of Universities. In: Environment and Planning C. No. 17, p. 685-699 GREGORY, D. (2009): The dictionary of human geography. 5th ed. Malden, MA : WileyBlackwell, 2009. 1052 s. ISBN 9781405132879. GUMPRECHT, G. (2003): The American College Town. In: The Geographical Review, vol. 93, iss. 1, str. 51-80 GUMPRECHT, G. (2007): The campus as a public space in the American college town. In: Journal of Historical Geography, vol. 33, iss. 1, str. 72-103 GUMPRECHT, G. (2008): The American College Town. 1. vydání, University of Massachusetts Press, 320 s. HALL, P. (1997): The university and the city. In: GeoJournal, vol. 41, iss. 4, p. 301-309 HAVRÁNEK, J. a kol. (1997): Dějiny Univerzity Karlovy. Sv. III. 1802-1918. 1. vydání, Karlolinum, Praha, 380 s. ISBN: 80-7184-320-2. HOLDSWORTH, C. (2008): Between two worlds: local students in higher education and `scouse'/student identities. In: Population, Space and Place, 2009, no. 15, p. 225-237 HOLDSWORTH, C. (2009): Going away to uni': mobility, modernity, and independence of English higher education students. In: Environment and Planning A, vol. 41, iss. 8, p. 18491864 HUBBARD. P. (2008): Regulating the social impacts of studentification: a Loughborough case study. In: Environment and Planning A, vol. 40, iss. 2, 323- 341 HUBBARD, P. (2009): Geographies of studentification and purpose-built student accommodation: leading separate lives? In: Environment and Planning A, vol. 41, iss. 8, p. 1903-1923 HUDCOVÁ, P. – MAŠEK M. (2010): Univerzitní kampus Bohunice. MU, Brno, 13 s. [informační leták] CHATTERTON, P. (1999): University students and city centres: the formation of exclusive geographies. In: Geoforum, no. 30, p. 117 –133 CHRISTINE, H. a kol. (2002): Accommodating students. In: Journal of Youth Studies, no. 5, p. 209-235 JANČUROVÁ, J. (1974): Rozmístění a rajonizace vysokých škol v ČSR. 1. vydání, Geografický ústav ČSAV, Brno, 148 s. JIHOMORAVSKÉ CENTRUM PRO MEZINÁRODNÍ MOBILITU (2010): Výroční zpráva 2009. Brno, 35 s. 85

JIHOMORAVSKÉ INOVAČNÍ CENTRUM (2010): Neodmyslitelná podpora inovačního podnikání v Jihomoravském kraji. JIC, Brno [informační leták] JORDÁN, F. A KOL. (1969): Dějiny university v Brně. 1. vydání, Universita J. E. Purkyně, Brno, 429 s. KOZLANSKÁ, P. (2010): Rašínova vysoká škola nemá akreditaci, magistry chce učit dál. [publikované on-line na http://brno.idnes.cz/rasinova-vysoka-skola-nema-akreditaci-magistrychce-ale-ucit-dal-p8m-/brno-zpravy.asp?c=A110107_1510756_brno-zpravy_dmk] KORYČÁNEK R. (2003): Česká architektura v německém Brně – město jako ideální krajina nacionalismu. 1. vydání, ERA, Brno, 248 s. ISBN 80-86517-31-4 LARKHAM, P. J. (2000): Institutions and urban form the example of universities. In: Urban Morphology, vol. 4, iss. 2, str. 63-77 LEE, Y. S. (1999): 'Technology transfer' and the research university: a search for the boundaries of university-industry collaboration. In: Research Policy, vol. 25, p. 843-863 LEYTRESSDORF, L. (2004): The university-industry knowledge relationship: Analyzing patents and the science base of technologies. In: Journal of the American Society for Information Science and Technology, vol. 65, no. 11, p. 991-1001 LINK, A. N. – SOTT, J. T. (2003): U .S. science parks: the diffusion of an innovation and its effects on the academic missions of universitie. In: International Journal of Industrial Organization, 2003, vol. 23, p. 1326-1356 MAIWORM, F. - TEICHLER, U. (1996): Study Abroad and Early Career: Experiences of Former Erasmus Students.1st. issue, Jessica Kingsley Publishers, London, 103 pp. ISBN 1-85302378-7. MASARYKOVA UNIVERZITA (2010): Výroční zpráva o činnosti 2009. 1. vydání, MU, Brno, 103 s. MATĚJŮ, P. - STRAKOVÁ, S. a kol.(2006): Nerovné šance na vzdělání. Vzdělanostní nerovnosti v České republice. 1. vydání, Academia, Praha, 411 s. ISBN 80-200-1400-4. MECHTENBERG, L. – STRAUSZ, R. (2008): The Bologna process: how student mobility affects multi-cultural skills and educational quality. In: International Tax and Public Finance, vol. 15, iss. 2, p. 109-130 MENDELOVA UNIVERZITA (2009): Mendelu, škola jako lusk. 1. vydání, MZLU, Brno, 38 s. METCALFE, J. S. (2010): University and Business Relations: Connecting the Knowledge Economy. In: Minerva, 2010, no. 48, p. 5-33 MOWERY, D. C. A KOL (2004): ‘Ivory Tower’ and Industrial Innovation: University-Industry Technology Transfer Before and After the Bayh-Dole Act. 1st. issue, Stanford University Press , Stanford, 264 p., ISBN: 9780804749206

86

MP-SOFT (2010): Evropský veletrh pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus 2010. (tisková zpráva) Brno, 4 s. MULÍČEK, O. (2010): Geografie města.Geografie měst – úvod. PřF MU, Brno, 9 s. [studijní materiály k předmětu] MUNRO, M. A KOL. (2009): Students in cities: a preliminary analysis of their patterns and effects. In: Environment and Planning A, vol. 41, iss. 8, p. 1805-1925 NOGOVÁ, A. (2010): Regionálně geografické aspekty transformace vysokého školství na Moravě a ve Slezsku [rukopis]. MU, Brno, 88 s. PERKMANN, M. – WALSH, K. (2007): University-industry relationships and open innovation: Towards a research agenda. In: International Journal of Management Reviews, vol. 9, iss. 4, p. 259-280 PERNES, J. (1999): Škola pro Moravu – 100 let vysokého učení v Brně. 1. vydání, VUTIVUM, Brno, 84 s., ISBN 80-214-1459-6 PERNES, J. (2009): Kapitoly z dějin Vysokého učení technického v Brně. 1. vydání, VUTIVUM, Brno, 345 s., ISBN 978-80-214-3376-2 PLEŠÁK, M. A KOL (1997): Vivat academia. 1. vydání, JAMU, Brno, 184 s., PRECLÍK, P. (2009): Spin-off firmy propojují univerzitní výzkum s komerční praxí. Měsíčník Muni.cz, Brno, [dostupné on-line http://info.muni.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=1313&Itemid=91] PULEC, J. – KALENDOVSKÁ, J. (1994): Masarykova univerzita – založení, stavební vývoj, insignie. 1. vydání, Masarykova univerzita v Brně, Brno, 64 s. ISBN 80-210-0982-9 RASHDALL, H. (1936): The Universities of Europe in the Middle Age. Oxford University Press, Oxford RATINHO, T. – HENRIQUES, E. (2009): The role of science parks and business incubators in converging countries: Evidence from Portugal. In: Technovation, 2010, no. 30, p. 278-290 RYBA, R. H. (1971): The Geography of Education and Educational Planning. XXII. International Geographical Congress, Quebec, 1971, s. 1 – 7. RYCHLÍK, M. (2010a): Toxické špíně navzdory. Euro, ročník 2010, číslo 21, str. 70-71 RYCHLÍK, M. (2010b): Chytřejší beton. Euro, ročník 2010, číslo 31-32, str. 78-79 RYCHLÍK, M. (2010c): Naláká Brno elity? Euro, ročník 2010, číslo 42, str. 64-65 RYCHLÍK, M. (2010d): Vstříc strojařským zítřkům. Euro, ročník 2010, číslo 17, str. 60-61 RYCHLÍK, M. (2010e): Aby kráva nekašlala. Euro, ročník 2010, číslo 16, str. 58-59 RUSSO, A. A KOL. (2003): The Student City - Strategic Planning for Student Communities in EU Cities. 43rd European Congress of the Regional Science Association, Jyväskylä, 24 p. 87

SIGFRIED, J. J. A KOL. (2005): The economic impact of colleges and universities. In: Economics of Edication Review, vol. 26, no. 5, p. 546-558 SMITH, P. D. (2005): Studentification: the gentrification factory? In: The New Urban Colonialism: Gentrification in a Global Context Eds R Atkinson, G Bridge, Routledge, London, pp 72- 89 SMITH, P. D. (2008): The politics of studentification and `(un)balanced' urban populations: lessons for gentrification and sustainable communities?' In: Urban Studies, no. 45, p. 25412564 SMITH, P. D. (2009): `Student geographies', urban restructuring, and the expansion of higher education. In: Environment and Planning A, vol. 41, iss. 8, str. 1795-1804 SCHOFER, J. P.(1975): Determining Optimal College Locations. In: Higher Education, vol. 1975, iss. 4, p. 227–232. ŠIMŠA, P. (2002): Matematika na německé technice v Brně.1. vydání, Prometherus, Praha, 322 s. ISBN: 80-7196-256-2 ŠIMŠA, P. (2003): Počátky technického školství v Brně. Dějiny věd a techniky, ročník 36, číslo 4, str. 219-239 ISSN 0300-4414 ŠIMŠA, P. (2004): Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945. In: FOLTA, J.:Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 2. 1. vydání, Společnost pro dějiny vědy a techniky, Praha, 205 s., ISBN 80-239-3279-9 TREMBLAY, K. (2001): Student Mobility between and towards OECD Countries: A Comparative Analysis. In: International Mobility of the Highly Skilled, OECD, 2001, Paris, p. 39-67 TROW, M.( 1974): Problems in transition from elite to mass higher education. OECD, Paříţ 1974. In: Teorie vzdělávání ve vyspělých zemích: vývoj a současnost. Středisko vzdělávací poltiky, PaedF UK, Praha, 1997. 138 s. UNITED NATIONS (2010): Demographical Yearbook 2008. UN, New York, 893 s. ISBN 97892-1-051103-2 UNIVERZITA OBRANY (2010): Informace o školách a studiu. 1. vydání, Univerzita obrany, Brno URBÁŠEK, P. – PULEC J. A KOL (2003): Kapitoly z dějin univerzitního školství na Moravě v letech 1945-1990. 1. vydání, UPOL, Olomouc, 383 s., ISBN 80-244-0594-6 VAN DEN BERG, L. – RUSSO, A. P. (2003): The Student City. Strategic Planning for Student Communities in EU Cities. European Regional Science Association, Viena VEČEŘEK V. (2008): 90 let Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. 1. vydání, VFU, Brno, 406 s., ISBN 978-80-7305-045-0 VEDOVELLO, C. (1997): Science parks and universityindustry interaction: geographical proximity between the agents as a driving force. In: Technovation, vol. 17, no. 9, p. 491-502 88

WATERS,J. L. (2009): In pursuit of scarcity: transnational students, 'employability', and the MBA. In: Environment and Planning A, vol. 41, iss. 8, p. 1865-1873 WESTHEAT, P. – STOREY, D. J. (1995): Links Between Higher Education Institutions and High Technology Firms. In: Omega, vol. 23, no. 4, p. 345-360 WIRTH, L. (1938): Urbanism as a Way of Life. In: The American Journal of Sociology, vol. 44, no. 1, p. 1-24 [http://periplurban.org/blog/wpcontent/uploads/2008/06/wirth_urbanismasawayoflife.pdf] VYSOKÉ UČENÍ TECHNICÉ (2010): Výroční zpráva o činnosti 2009. VUT, Brno, 118 s., ISBN 978-80-214-4101-9

Strategické a rozvojové dokumenty Strategie rozvoje Jihomoravského kraje – stručná verze. Krajský úřad Jihomoravského kraje 2006, Brno, 58s. Strategie rozvoje lidských zdrojů Jihomoravského kraje – stručná verze. Krajský úřad Jihomoravského kraje 2006, Brno, 48 s. Program rozvoje Jihomoravského kraje na období 2010-2013. Krajský úřad Jihomoravského kraje 2010, Brno Regionální inovační strategie Jihomoravského kraj. Regionální rozvojová agentura Jiţní Moravy 2002, Brno Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje, verze II. Jihomoravské inovační centrum 2005, Brno, 100 s. Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje 3 2009-2013. Jihomoravské inovační centrum 2009, Brno, 83 s. Strategie pro Brno. Magistrát města Brna 2002, Brno, 147 s. Strategie pro Brno – profil města. Magistrát města Brna 2009, Brno, 93 s. Strategie pro Brno – analýza SWOT. Magistrát města Brna 2009, Brno, 7 s. Strategie pro Brno – strategická vize. Magistrát města Brna 2009, Brno, 3 s. Strategie pro Brno – strategický skelet. Magistrát města Brna 2009, Brno, 7 s. Koncepce ekonomického rozvoje města. Magistrát města Brna 2009, Brno, 57 s.

Zákony a normy Dekret presidenta republiky č. 123/1945 Sb., o zrušení německých vysokých škol technických v Praze a v Brně. Zákon č. 76/1918 Sb., o zřízení československé stání Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Zákon č. 50/1919 Sb., kterým se zřizuje druhá česká univerzita. 89

Zákon č. 460/1919 Sb., kterýmž se zřizuje Vysoká škola zemědělská v Brně. Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákon. Zákon č. 214/2004 Sb., o zřízení Univerzity obrany.

Datové publikace a ročenky ČSÚ, FSÚ, SSÚ: Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky. Praha, 1990. ČSÚ

(2009): Demografická ročenka ČR 2009. ČSÚ, .

Praha.

Dostupné

na:

ČSÚ (2010a): Demografická ročenka měst (2000 až 2009). ČSÚ, Praha. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/publ/4018-10-%282000_az_2009%29]. ČSÚ

(2010b): Historie a vývoj vysokého školstv. .

ČSÚ,

Praha.

Dostupné

na:

ÚIV

(2003): Statistická ročenka školství .

2002/2003.

ÚIV,

Praha.

Dostupné

na:

ÚIV

(2010): Statistická ročenka školství .

2009/2010.

ÚIV,

Praha.

Dostupné

na:

Elektronické zdroje a www stránky Advanced Materials, Structures and http://www.admas.vutbr.cz/cs.asp>

Technologies,

[online].

Dostupné

na:

<

Aplikační a vývojové laboratoře mikrotechnologií a nanotechnologií, [online]. Dostupné na: Bankovní institut – vysoká škola, [online]. Dostupné na: < http://www.bivs.cz/> Boloňská deklarace. Společné prohlášení ministrů školství evropských států na setkání v Boloni dne 19. června 1999, Boloňa, 1999 Dostupné na: . Brněnského centra evropských studií, [online]. Dostupné na: < http://www.bces.cz/onas> Campus Scinece Park, [online]. Dostupné na: Campus Square Brno, nikdy více!, [online]. Dostupné na: Centrum nových technologií pro strojírenství, [online]. Dostupné na: < http://www.netme.cz/> Centrum pro aplikovanou mikrobiologii a imunologii ve veterinární medicíně, [online]. Dostupné na: 90

Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí, [online]. Dostupné na: < http://www.cetocoen.cz> Evropa 2020, [online]. Dostupné na: lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2009:0347:FIN:EN:PDF > Historie Fakulty stavební VUT, Historie německé techniky v Brně, http://www.math.muni.cz/~sisma/dthb/>


Dostupné Dostupné

[online].

na: na:

<

Historie University of Cambridge, [online]. Dostupné na: <www.cam.ac.uk/univ/history> Janáčkova akademie múzických umění v Brně, [online]. Dostupné na: Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu, [online]. Dostupné na: < http://www.jcmm.cz/> Jihomoravské inovační cenrum, [online]. Dostupné na: < http://www.jic.cz/> Lisabonská strategie. [online]. Dostupné

na:

Klastry. [online]. Dostupné na: Karlova univerzita, [online]. Dostupné na: Letecký snímek ateálu VUT Pod Palackého vrchem, http://www.vutbr.cz/zivot-na-vut/budovy-a-mapy/FSI/0>

[online].

Dostupné

na:

<

Masarykova univerzita v Brně, [online]. Dostupné na: Moravian Science centre Brno, [online]. Dostupné na: < http://www.mscb.cz> Mendelova univerzita v Brně, [online]. Dostupné na: Mendelovo muzeum Masarykovy http://www.mendelmuseum.muni.cz/>

univerzity,

Dostupné

[online].

Model akademické čtvrti do A. Dryláka,

[online].

na:

Dostupné

< na:

Moravská zemský archív, [online]. Dostupné na: Nákupní centrum Campus square, [online]. Dostupné na: Newsletter ICRC, ročník 1,

číslo

1/2010,

8

s.

[online].

Dostupné

na:

Newsletter ICRC, ročník 1,

číslo

2/2010,

4

s.,

[online].

Dostupné

na:

areálu Mendelovy univerzity v Černých Polích,

[online].

Dostupné

na:

Noc vědců, [online]. Dostupné na: < http://www.noc-vedcu.cz > Plán

91

Plán

kampusu ve Williamstown. http://www.williams.edu/home/campusmap/>

Dostupné

[online].

Program 233 330 Výstavby a rekonstrukce

MU,

[online].

na: Dostupné

< na:

Program 233 332 Výstavba UKB, [online]. Dostupné na: < http://muni.cz/general/events/p233332> Regionální rozvojová agentura Jižní Moravy, [online]. Dostupné na: < http://www.rrajm.cz/> Science Café, [online]. Dostupné na: < http://sciencecafe.cz > Středoevropský technologický institut, [online]. Dostupné na: < http://www.ceitec.cz/> Týden vědy a techniky, [online]. Dostupné na: University of Liverpool [online]. Dostupné

na:

Univerzita obrany v Brně, [online].

na:

Dostupné

Západočeská univerzita, [online]. Dostupné na: Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně, [online]. Dostupné na: Vysoké učení technické, [online]. Dostupné na: < http://www.vutbr.cz/>

92

SEZNAM PŘÍLOH: Příloha 1: Schématický plán kampusu ve Williamstown Příloha 2: Počet vysokých škol, studentů, jejich procentuální podíl a podíl studentů na počtu obyvatel vybraných měst v letech 2002 a 2009 Příloha 3: Plánek areálu Mendelovy univerzity v Černých Polích Příloha 4: Podíl studentů jednotlivých veřejných vysokých škol v Brně v období 1959 aţ 2008 z celkového počtu Příloha 5: Právnická fakulta MU Příloha 6: Koleje v areálu VUT Pod Palackého vrchem Příloha 7: Plán univerzitního kampusu Bohunice, včetně projektu The Campus

93

Příloha 1: Schématický plán kampusu ve Williamstown (zdroj: http://www.williams.edu/home/campusmap/)

Příloha 2: Počet vysokých škol, studentů, jejich procentuální podíl a podíl studentů na počtu obyvatel vybraných měst v letech 2002 a 2009 (na základě dat ze Statistických ročenek školství 2002 a 2009, UIV) Město

Počet VŠ

2002 Brno Olomouc Čes. Budějovice Hradec Králové Zlín Praha Plzeň Pardubice Kunovice Ostrava Ústí n. Labem Liberec Opava Jihlava Znojmo Mladá Boleslav Kladno Karlovy Vary Přerov Písek Kolín Třebíč Havířov Vyškov

8 1 1 2 1 23 2 1 1 3 1 1 1 1 1 1

Počet studentů Podíl z celkového Počet počtu studentů studentů/obyvatel

2009 14 2 4 1 1 33 1 1 1 3 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 –

2002

2009

51 642 80 648 14 863 21 767 7 128 13 959 8 083 12 648 4 304 9 797 97 437 147 272 13 757 20 034 5 408 10 167 587 591 23 000 31 709 6 687 9 807 7 043 9 979 1 799 4 716 - 2 551 898 212 987 - 1 410 464 998 874 502 466 520 263 1 033 0

2002 20,8 6,0 2,9 3,2 1,7 39,2 5,5 2,2 0,2 9,2 2,7 2,8 0,7 0,1 0,2 0,4

2009 20,7 5,6 3,6 3,2 2,5 37,8 5,1 2,6 0,2 8,1 2,5 2,6 1,2 0,7 0,2 0,3 0,4 0,3 0,2 0,1 0,1 0,1 0,1 0,0

2002 13,9 14,6 7,4 8,4 5,4 8,4 8,4 6,0 11,3 7,3 7,1 7,2 3,0 0,5 0,9 4,6

2009 21,7 21,7 14,7 13,4 12,9 11,8 11,8 11,3 10,7 10,4 10,3 9,8 8,1 5,0 2,6 2,2 2,0 1,9 1,9 1,7 1,5 1,4 0,3 0,0

Příloha 3: Plánek areálu Mendelovy univerzity v Černých Polích (zdroj: http://www.af.mendelu.cz/en/plan_arealu_mendelu)

Příloha 4: Podíl studentů jednotlivých veřejných vysokých škol v Brně v období 1959 aţ 2008 z celkového počtu (na základě dat z ČSÚ 2010) Rok

MU

VUT

MENDELU

VFU

1

1959 32,5 40,0 26,2 * 1967 31,3 47,4 20,3 * 1973 34,8 43,4 17,5 3,3 1978 32,1 45,3 17,7 4,2 1981 29,5 48,0 18,0 3,9 1985 28,1 51,3 16,6 3,4 1989 29,6 48,4 17,5 3,6 1993 41,6 39,4 13,2 4,2 1995 41,7 39,4 13,0 4,3 1998 43,6 38,1 13,1 3,9 2001 48,6 33,0 13,3 3,9 2003 51,5 31,0 12,8 3,7 2005 49,4 32,9 12,9 3,9 2007 50,5 30,8 13,8 4,0 2008 50,9 29,7 14,5 4,0 1) V uvedených letech byla VFU součástí MMENDELU

JAMU 1,3 1,0 1,1 0,8 0,7 0,6 0,8 1,5 1,6 1,3 1,3 1,0 1,0 0,9 0,9

Celekm 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0

Příloha 5: Právnická fakulta MU (zdroj: archiv autora)

Příloha 6: Koleje v areálu VUT Pod Palackého vrchem (zdroj: archiv autora)

Příloha 7: Plán univerzitního kampusu Bohunice, včetně projektu The Campus (zdroj: http://www.muni.cz/general/events/p233332)