BRITSKÁ LITERATURA - DAVID MITCHELL Autor
Mgr. Jiří Ondra
Anotace
Představení do češtiny přeložených knih spisovatele D. Mitchella, ukázky z děl, práce s texty, interpretace
Očekávaný přínos
Seznámení se s aktuálními jmény britské literatury a klíčovými prozaickými díly. Procvičení čtenářské gramotnosti
Tematická oblast
Světová literatura 2. poloviny 20. století
Téma
David Mitchell
Předmět
Český jazyk a literatura
Ročník
4.
Obor vzdělávání
Maturitní obory
Stupeň a typ vzdělávání
SOŠ
Název DUM
Š7_S3_05_Britská literatura - David Mitchell
Datum
31. 3. 2013
SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN
ZLÍNSKÝ KRAJ
David Mitchell Výklad, ukázky, cvičení
2
David Mitchell Obr. 1
3
3
Atlas mraků (2004) Nápaditě, originálně komponovaný román, který v šesti příbězích opakovaně vzájemně propojuje motivy předešlých/následujících vyprávění. Pestrá jsou místa (Belgie, Tichomoří, USA, Asie, Skotsko), časy (19. století, 1. polovina 20. století, současnost, blízká budoucnost, vzdálená budoucnost), žánry (dobrodružné vyprávění, milostné téma, společenský thriller, tragikomedie, antiutopie, postapokalyptické líčení), literární formy (deník, román v dopisech, interview) i jazyk jednotlivých částí. 4
Atlas mraků (ukázka č. 1) Dosud nenarození dějepisci ocení v budoucnu tvou spolupráci, Sonmi-451. My archiváři ti děkujeme již nyní. Náš vděk možná mnoho neznamená, pokusím se ale vyhovět jakémukoli tvému poslednímu požadavku, bude-li to v kompetenci našeho ministerstva. Tomuto stříbřitému přístroji vejčitého tvaru se říká orison. Zaznamená tvou podobu i všechna tvá slova. Až skončíme, bude orison uložen v archivu Ministerstva závětí. Pamatuj, že se nejedná o výslech ani o přelíčení. Důležitá je tvoje verze pravdy. Žádná jiná verze pravdy pro mne nikdy nic neznamenala. Pojďme na to. Na začátku vždy dotazované požádám, aby si vybavili úplně nejstarší vzpomínky. Tváříš se rozpačitě. Žádné nejstarší vzpomínky nemám, archiváři. Všechny dny mého života u Papá Songa byly jeden jako druhý, stejně jako hranolky, které jsme prodávali. Mohla bys tedy, prosím, ten svět popsat? Byl to hermeticky uzavřený dóm o průměru asi osmdesáti metrů, stravovna společnosti Papá Songa. Jídlonošky tam strávily dvanáct pracovních let, aniž se kdy odvážily mimo tento prostor. Výzdobu obstarávaly červenožluté hvězdy a pruhy a vycházející slunce. Teplota se přizpůsobovala venkovní – v zimě tam bývalo tepleji, v létě chladněji. Naše stravovna se nacházela v devátém podzemním podlaží pod Čongmyo Plazou. Namísto oken zdobily stěny PR. Ve východní stěně byl výtah, což byl jediný vchod i východ. Na severní straně měl kancelář Dohlížitel, na západní byl pokoj Pobočníků, na jižní dormitáře jídlonošek. Vstup do zákaznických hygienerů byl na severovýchodě, jihovýchodě, jihozápadě a severozápadě. Uprostřed stál centrální pult. U něho si strávníci objednávali jídla. My jsme vždycky zaznamenaly jejich objednávku, na pokladně jsme jim to odečetly z Duše a pak jsme jim podaly tác s pokrmem. Z centrálního pultu se zvedal piedestal Papá Songa. Odtud vždycky předváděl své legrácky k pobavení strávníků. Legrácky? Nejrůznější 3D kejkle a triky; vycucávání kelímků guavaberry prstem, žonglování s horkými karbanátky, vykýchávání molů. Děti milují jeho dokonalé mravy. Jeho jídlonošky ho samozřejmě také milují. Žádná z nás kromě Papá Songa, našeho Logomana, jiného otce ani matku nepoznala. Kolik ve stravovně pracovalo zaměstnanců? Přibližně čtrnáct. Běžná stravovna Papá Songa zaměstnává jednoho lidského Dohlížitele, dva nebo tři Pobočníky a ubytovává dvanáct jídlonošek, zpravidla po třech od čtyř kmenotypů. Během mého záučního roku jsme měli tři Hwa-Suny, tři Juny, tři Me-Leu-Dy a tři Sonmi. Tahle sestava stačila zvládat nápor ve špičkách. Mohli jsme usadit čtyři sta spotřebitelů, o Devátých Nocích a Desátých Dnech ale chodily z Korporatického sportovního stadionu takové davy, že spotřebitelé museli jíst ve stoje.
(Přeložila Petra Diestlerová)
5
Otázky k textu 1) Rozhodněte, zda se jedná o antiutopii. Definujte tento pojem a doložte znaky výskytu v textu. 2) Kdo je představitelem antiutopické prózy v domácí literatuře a jak se tento rys u něj v díle projevuje? 3) Vyjmenujte antiutopická díla z oblasti kinematografie. 4) Vyhledejte důkazy budoucnosti. 5) V jaké situaci se hrdinka nachází? Vysvětlete. 6) Vybavte si další díla s propracovanou kompozicí a popište jejich originální stavbu.
6
Hybatelé (1999) Ještě před proslaveným Atlasem mraků, který se vyznačuje promyšlenou kompozicí, přišel David Mitchell s dílem podobného rázu. Pestrá směs vzájemně protkaných příběhů se odehrává na rozličných místech planety (kapitoly jsou nazvány podle míst), téměř vždy však sleduje postavy v určitých kritických životních situacích. Do značné míry hraje roli v příbězích moc člověka nad člověkem. Pozornému čtenáři neuniknou drobné známky provázanosti mezi autorovými romány (např. ve zmínkách o postavách). 7
Hybatelé (ukázka č. 2) Když jsem vystoupil z autobusu, Oxford Street praskala ve švech. Tahle ulice by už dneska měla být ve slevě jako zboží s prošlou trvanlivostí. Šoupnul bych ji do jednoho regálu s rockovým festivalem v Glastonbury a Harrisonem Fordem. Pořád je tady cítit ta kovová pachuť smogu. Drtí mě, kolik je tu obchodů s martenskami. V hudebních megastorech vás nemá co překvapit. Obchoďáky jsou plné věcí, které si může koupit jen tek, kdo při stěhování nemusí hnout prstem: neronovské vany s pozlacenými madly a porcelánové kolie v životní velikosti. V macdonaldech směrem na Marble Arch člověku vždycky akorát vyhládne. Jediné, co se mi na Oxford Street líbí, jsou mladé Španělky, které u stanice Tottenham Court Road rozdávají propagační letáky levných jazykovek, aby si vydělaly na hodiny angličtiny. Gibreel kdysi jednu takovou dostal do postele, když předstíral, že zrovna připlul z Libanonu a že fubec nemluvit anglicky. Ve stánku kousek od Oxford Circus jsem koupil Poppy pro radost tričko s prasátkem, tak velké, aby ho mohla nosit jako noční košili. Pak jsem prošel kolem výlohy nějaké cestovky, přesněji řečeno, lavina těl mě na ni zničehonic natlačila, a připadal jsem si menší a starší, než ve skutečnosti jsem, a pruh nebe nade mnou mi najednou zmizel z očí a – A klid tam naleznu – vždyť klid jen zvolna kane, jak rosa z roušek rána do cvrččích písniček - mihotavou půlnoc, poledne z nachu tkané a soumrak plný křídel jiřiček. Vstanu teď hned a půjdu, vždyť den co den mi v uších zní tiché ševelení vln o břeh jezera. Když stojím v šedi ulic, ozývá se mi v duši jak pramen, který z hloubky vyvěrá. Víte, co mě na té literární nádeničině štve nejvíc? Že takhle krásnou věc nemám nikdy šanci napsat. A i kdybych napsal, stejně by mi nikdo nevěřil, že jsem to byl já. Musel jsem čekat osm minut na bankomat a mezitím jsem v proudu kolemjdoucích napočítal jedenáct různých jazyků. Aspoň myslím, že byly různé, Blízký Východ se mi trochu plete. Vysmrkal jsem se a podíval se na výsledek: šedivý londýnský sliz. Hmm. Nádhera. Vedle banky byl obchod, kde prodávali jenom televize. Široké, hranaté, kulaté, televize, na kterých se můžete dívat na jednu sračku a zároveň sledovat, o jaké sračky přicházíte na dalších třiceti kanálech. Zrovna dávali ragby. All Blacks skórovali tři body proti Anglii a já zatím přemýšlel, v čem se sportovní přenos podobá duelu Náhody a Osudu. A přišel jsem na tohle: Dokud jsou hráči na hřišti, zápas je jednou velkou exhibicí náhody. Jakmile si ho ale nahrajete na video, každý sebemenší pohyb už existuje. Minulost, přítomnost i budoucnost splývají – máte je na jedné kazetě. Nic není náhoda, protože každý hráčův krok, každý hod míčem je daný. A co z toho plyne? Řídí náš život náhoda nebo osud? Odpověď je stejně relativní jako čas. Když žijete svůj život, je to náhoda. Když koukáte na cizí, jako na knihu, kterou čtete, je to od začátku do konce osud. Nevím, jak vy, ale já mám pocit, že můj život je jako studna, ve kterém vězím. Zapadl jsem do ní až po uši, a přesto nedosáhnu na dno. Měl jsem sto chutí naskočit do taxíku, nechat se odvézt na Heathrow a uletět někam hodně daleko, kde nikdo není. Třeba do Mongolska, to by se mi líbilo. Jenže já nemám ani na to, abych na letiště dojel metrem.
(Přeložila Lenka Pavlovská)
8
Otázky k textu 1) Nalezněte prvky melancholie a únavy ze života. 2) Vysvětlete problematiku užití skutečných míst a osob ve fiktivním příběhu. 3) V originále zní název díla Ghostwritten. Zjistěte, co znamená v literární teorii pojem „ghost writer“. 4) V ukázce se objevuje úryvek z básně. Pokuste se zjistit autora. 5) Co je to aluze? Vyhledejte v textu. 6) Co je to citace? Vyhledejte v textu a zmiňte její pravidla. 7) Co je to intertextualita a jak se může (i v díle Davida Mitchella) projevovat?
9
Sencislo9 (2001) Napínavý příběh o hledání otce vyprávěný mladým mužem. Současné Japonsko, chaotické Tokio, soupeřící klany a korporace, děsivé vize. Citové a rodinné problémy. Hledání pravdy a pevného bodu. Autorova pocta japonskému prozaikovi Haruki Murakamimu. S nadsázkou řečeno nejlepší román, který v současnosti nejznámější japonský autor nenapsal. 10
Sencislo9 (ukázka č. 3) Podešťový vlhko a bláto zase pokrývají Tokio špínou. Vedro sílí a z vysychajících kaluží stoupá pára. Nějaký pouliční hudebník zpívá tak falešně, že kolemjdoucí mají morální povinnost ukrást mu drobný a rozmlátit mu kytaru o hlavu. Zamířím zpátky ke stanici ponorek k Šindžuku. Davy pochodujou mimo rytmus, horkem umlácený do otupělosti. Zvonek domu mýho otce se ztrácí v neznámých souřadnicích mapy Tokia. Nepatrný žmolek ušního mazu hluboko ve zvukovodu, odkud ho nemůžu vydloubnout, mě dohání k šílenství. Nenávidím tohle město. Projdu kolem cvičebny kendó – mřížkou v okně doléhá ven svist bambusovýho meče lámajícího kosti. Na chodníku stojí pár bot – jako by se jejich majitel znenadání vypařil a uletěl s větrem. Cítím, jak ve mně vře bezmoc smíšená s trochou unavený provinilosti. Porušil jsem nějakou neviditelnou smlouvu. S kým? Autobusy a náklaďáky ucpávají tepny města, štěrbinama mezi nima se proplétají chodci. Ve svým dinosauřím období jsem narazil na teorii, která tvrdila, že dinosauři vyhynulí, protože se udusili v hromadách vlastních výkalů. Když se snažím dostat se v Tokiu z bodu A do bodu Z, ta teorie už mi nepřipadá tak praštěná. Nenávidím zdejší celoplošný reklamy, kamrlíky, co se vydávají za pokoje, tunely, vodu z kohoutku, ponorky, vzduch, ty ZÁKAZY VSTUPU na každým rohu a POUZE PRO ČLENY nad každýma dveřma. Zakleju. Toužím se proměnit v nukleární hlavici a sežehnout tuhle hromadu sraček, co se vydává za město, z povrchu zemskýho. (Přeložila Petra Diestlerová)
11
Otázky k textu 1) Rozhodněte, zda se jedná, či nejedná o líčení. Definujte a vysvětlete jeho znaky. Nalezněte doklady v textu. 2) V čem přesně by se dalo složit pocta japonskému prozaiku Murakamimu? 3) Vyhledejte typické znaky japonské kultury a prostředí v textu. 4) Srovnejte pocity vypravěče (vztah k místu, stav mysli aj.) s ukázkou z románu Hybatelé. 12
Třináct měsíců (2006) Výsek ze života dospívajícího chlapce odehrávající se v Anglii osmdesátých let. Přemýšlivý hlavní hrdina vypráví o událostech ze života rodiny, o školních zážitcích, boji s vlastní řečovou vadou, o hledání místa mezi vrstevníky, o životě městečka. Do událostí vstupují dobové společenské události (hospodářská situace za vlády Margaret Thatcherové, boj o Falklandy) nebo tehdejší módní vlny. 13
Třináct měsíců (ukázka č. 4) Tma, světlo, tma, světlo, tma, světlo. Stěrače datsunu nedokázaly udržet krok s lijákem, ani na nejrychlejší cyklus ne. Když se kolem v protisměru prohnal kamion s návěsem, chrstl na deštěm zalité přední sklo šplíchance pěny. Přes viditelnost jako v automyčce jsem jen tak tak rozeznal dva radary ministerstva obrany, otáčející se neuvěřitelnou rychlostí. Čekaly na plný nápor vojsk Varšavské smlouvy. Cestou jsme toho s mámou moc nenamluvili. Částečně myslím kvůli tomu, kam mě vezla. (Hodiny na palubní desce ukazovaly 16:05. Přesně za sedmnáct hodin se bude konat moje veřejná poprava.) Když jsme zastavili na semaforu u zrušeného kadeřnictví, zeptala se mě, jak jsem se dneska měl, a já odpověděl: „Dobře.“ Zeptal jsem se, jak se měla ona, a máma odpověděla: „Ach, mám za sebou jiskřivě tvůrčí a hluboce uspokojivý den, děkuji.“ Máma dokáže být příšerně sarkastická, přestože mi přesně za tohle nadává. „ Dostal jsi nějakou valentinku?“ Řekl jsem, že ne, ale i kdybych nějakou dostal, řekl bych jí, že ne. (Jednu jsem dostal, ale hodil jsem ji do koše. Stálo na ní „Vykuř mi ho“ a podepsaný tam byl Nicholas Briar, i když to vypadalo spíš na rukopis Garyho Drakea.) Duncan Priest dostal čtyři. Neal Brose jich dostal sedm, aspoň měl ten dojem. A Ant Little zjistil, že Nick Yew dostal dvacet valentinek. Nezeptal jsem se mámy, jestli nějakou dostala ona. Táta tvrdí, že Den svatého Valentýna, Den matek a Den bezrukých brankářů jsou všechno jen komploty výrobců pohlednic, květinářek a čokoládoven. Takže máma mě vysadila na křižovatce v Malvern Linku, poblíž kliniky. Zapomněl jsem si v přihrádce na rukavice deník, a kdyby nenaskočila červená, máma by k Lorenzovi Hussingtreeovi odjela s ním. („Jason“ není zrovna nejlepší jméno, jaké by si člověk přál, ale kdyby se v naší škole objevil nějaký „Lorenzo“, ugrilovali by ho Bunsenovými hořáky.) S diářem bezpečně uloženým v tašce jsem přeskákal zatopené parkoviště u kliniky z jednoho suchého místečka na druhé, jako James Bond překonávající řeku po krokodýlích hřbetech. Venku před klinikou se poflakovalo pár třeťáků nebo čtvrťáků ze střední školy Dysona Perrinse. Všimli si mojí nepřátelské uniformy. Podle Petera Redmarleyho a Gilberta Swinyarda se rok co rok čtvrťáci ze školy Dysona Perrinse a naši čtvrťáci v určený den ulijou z vyučování a sejdou se v tajné aréně za hlodašovými keři na obecním pozemku v Poolbrooku, kde uspořádají hromadnou rvačku. Když z toho vycouváte, jste buzík, a když to nabonzujete někomu z učitelů, jste mrtvola. Pluto Noak údajně před třemi lety zmastil jejich nejdrsnějšího bijce tak, že mu ve worcesterské nemocnici museli znovu přišít čelist. Ještě dneska musí jíst brčkem. Naštěstí lilo tolik, že se se mnou kluci od Dysona Perrinse neobtěžovali. (Přeložila Petra Diestlerová)
14
Otázky k textu 1) Popište jazyk ukázky s důrazem na slovní zásobu i útvary národního jazyka. Doložte. 2) Jaká je role kurzívy v textu? 3) Obsahuje úryvek nějaké (pop)kulturní narážky? 4) Pokuste se ve vyjadřování nalézt příznaky věku. Doložte. 5) Jak se nazývá hrdina ze série příběhů, které obdobným způsobem (avšak v deníkové formě) dokumentují dospívání v Británii osmdesátých let? 15
Zdroje Literatura:
Ukázka č. 1) MITCHELL, David. Atlas mraků. Praha: BB Art, 2006. Str. 179-180. ISBN 80-7341-940-8. Ukázka č. 2) MITCHELL, David. Hybatelé. Praha: Volvox Globator, 2005. Str. 256257. ISBN 80-7207-585-3. Ukázka č. 3) MITCHELL, David. Sencislo9. Praha: Mladá fronta, 2010. Str. 50. ISBN 978-80-204-2099-2. Ukázka č. 4) MITCHELL, David. Třináct měsíců. Praha: BB Art, 2007. Str. 34-35. ISBN 978-80-7381-196-9. Internet: Obr. 1) http://commons.wikimedia.org/wiki/File:David_Mitchell_by_Kubik.JPG Odkaz ze dne 25. 3. 2013
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra 16