-1-
Bretaň, Normandie, Paříž co jsme mohli vidět: (plus Paříž)
Balení Nejdůležitější při balení na cestu je seznam. Shromáždil jsem všechny svoje seznamy z minulých cest a v excelu vznikla tabulka s asi dvěma sty položkami. Po proškrtání jich zbylo a kolem stovky a tu jsem ještě doplnil na asi sto patnáct. Prostě mrak krámů. Ale pečlivá práce se musí vyplatit :-) .
Středa - 2. září 2015 Dokončuji poslední nákupy, léky, drogérii a potraviny. V ceně zájezdu jídlo není, stravování je z vlastních zásob. Všechno se samozřejmě do kufru nevejde. Nastává čas redukce. Po hodině a půl mám nahrubo sbaleno a optimalizuji uložení věcí v kufru. Nakonec mám kufr, batůžek s věcmi na cestu a krabici s jídlem. Spát jdu asi ve dvě, moc se mi nechce.
-2-
Čtvrtek - 3. září 2015 počasí: 24C, skoro jasno
Budík zvoní o půl osmé, to už jsem ale půl hodiny vzhůru a přemýšlím, co jsem zapomněl. Beru zavazadla a jdu na tramvaj. Nástupní místo je v Praze, na to máme Student Agency. Před sedmou (večer) přijíždí autobus cestovní kanceláře CK Mundo.Začíná mírně pršet. Vyjíždíme skoro na čas. Za Prahou začíná pršet fest. Za dvě hodiny nabíráme další cestovatele v Plzni a za hodinu jsme na hranici. Koukáme na hraného Asterixe. Mám raději ty animované. Během cesty se krátce, ale osobně a s pohárkem vína, seznamujeme s našimi průvodkyněmi, Luckou a Aničkou, které několik hodin obchází celý autobus a s každým alespoň chvilku mluví. O půlnoci film končí a tak se snažíme trochu usnout. Nebude to snadné. Jsem celý rozlámaný a všechno mě bolí.
Pátek - 4. září 2015 počasí: 22C, polojasno cesta: (Praha) - Německo - příjezd do Francie - Vannes - Camping de Loperehet prohlídka: Vannes - 4.8km
Další pauza je ve tři, s úlevou si protahuji celé tělo. Je příjemně chladno, asi osm stupňů, a v autobusu se mi zdá dost horko. Před čtvrtou překračujeme hranice Francie, po páté začíná svítat. V sedm zastavujeme na další pumpě. Sluníčko už je kousek nad obzorem a vypadá to na hezký den. Před námi je ale hradba mraků. V poledne zastavujeme u Rennes. Cíl cesty se blíží. Průvodkyně nás seznamují s historií a památkami města Vannes, abychom si mohli vybrat, co nás zajímá a kam se půjdeme podívat.
Vannes
Zastavujeme na parkovišti kousek od středu města. Na prohlídku města máme tři hodiny. Začínáme u radnice, Hotel de Ville. Pokračujeme ke katedrále St. Pierre. Je to opravdu impozantní stavba. Větší než brněnská svatopetrská katedrála. Celá kamenná, a kombinující různé stavební slohy. Uvnitř je přítmí prosvětlované nádhernými vitrážemi. Obcházíme celou katedrálu a pak se vydáme k bráně Porte St. Jean a k nedaleko umístěné Porte Prison. Část hradeb se v těchto místech zachovala, ale je zastíněna novější zástavbou. Z hradeb, které se -3-
zachovaly kompletní, koukáme na krásnou zahradu. Zatím se ale ještě vracíme do města. Prohlížíme si hrázděné domky, které Vannes asi
nejvíc
proslavily.
Pak znovu scházíme k zahradám
a
procházíme se podél říčky
kolem
nádherného
zeleného
trávníku. Zpátky kolem hradeb
jdeme
po
trávníku a bosí. Je to ohromná
úleva
pro
nohy, po takové době v botách.
Na
konci
zahrady se obouváme a vydáváme se do přístavu. Kotví tu malé jachty. Chvilku sedíme a koukáme na racky a pak zase stoupáme nahoru do města. Cestou kupujeme pohlednice. Procházíme nejstarší částí města. Domečky vypadají docela vybydleně, akorát v přízemí jsou obchody. Hledáme toalety, ale ty veřejné opravdu nejsou k použití. Takže se vracíme k autobusu. Chvilku čekáme, než se shromáždíme a pak bleskově nastupujeme. Po páté odjíždíme do kempu. Jedeme asi tři čtvrtě hodiny.
Zastavujeme
kempu
Camping
Loperehet
u
v de
městečka
Plouharnel. Vystupujeme z autobusu a průvodkyně s pracovnicí
kempu
nás
práce
bude
ubytovává. Hlavní
nabít všechny elektronické hračky :-) . V osm se máme sejít na seznamovacím večírku. Jdeme trochu později, takže představování je v plném proudu. Každý má říct něco o sobě, o svých zálibách, proč jede s Mundem a pak zkusit říct pár jmen spolucestujících. Končíme asi o půl desáté.
-4-
Sobota - 5. září 2015 počasí: 23C, polojasno cesta: Camping de Loperehet - Pierres Plates - Locmariaquer - Carnac - pláž Carnac Camping de Loperehet prohlídka: Pierres Plates - 2,4km, Locmariaquer - 0,7km, Carnac - 7,6km, Pláž - 0,6km
Probouzíme se asi o šesti. Je poměrně chladno, ale to mi moc problémů nedělá. Příprava na odjezd je dneska docela rychlá. Večer se totiž vracime na stejné místo. Budeme nocovat na čtyřech místech po dvou nocích, takže máme ulehčené balení. O půl deváté nastupujeme do autobusu a vyjíždíme na cestu. Pierres Plates
Za necelou hodinku jsme na místě. Vystupujeme z autobusu a volnou chůzí jdeme k dolmenu Pierres Plates. Cesta trvá asi deset minut. Kromě naší výpravy tady skoro nikdo není. Po dvou po třech vstupujeme dovnitř, chodbička je nízká, místy tak metr dvacet. Chodba je dlouhá asi 25 metrů.
Na
konci
pravděpodobně
je
pohřební
komora. Vracíme se zpět kolem moře, je to tedy zároveň první procházka kolem Atlantiku. Moře je úplně klidné, je to vlastně chráněná zátoka. Sbíráme pár mušlí, uvidíme jestli nám vydrží a nerozbijí se. Locmariaquer
Za
pár
minut
zase
vystupujeme z autobusu. Stojíme před nalezištěm Table des Marchands v městečku -5-
Locmariaquer. Průvodkyně platí
vstupné
Dostáváme češtině,
letáček super.
památníku malá.
(4.5E).
je
Oblast poměrně
Obcházíme
kamenů dovnitř
a
v
pole
vstupujeme
pohřební
i
komory.
Hned vedle leží povalený a rozlomený Grand
Velký
menhir,
Menhir
Brisé.
Nakonec výběr pohlednice, lehce
komplikovaný
zájezdem Němců a pak odchod na parkoviště na autobus. Ve čtvrt na dvanáct odjíždíme.
Carnac Před polednem parkujeme v Carnaku. Máme asi tři a půl hodiny na prohlídku. Kamenná menhirová pole jsou poměrně rozsáhlá. Nejdřív procházíme turistické centrum. Bereme si skládačku s českým popisem a jdeme. Nejbližší kameny (pole Menec) jsou hned přes cestu. Obcházíme oplocené pole a hledáme cestičku, kterou nám poradily průvodkyně. Abychom nemuseli
po
silnici.
Kamenné
řady
přístupné
pouze
jsou s
průvodcem, jinak se dají obejít, ale jsou ohrazená kamennou zídkou nebo malým
plůtkem.
První
pole je dlouhé přibližně kilometr.
Kameny,
začátku
asi
vysoké,
se
tři
na metry
postupně
zmenšují. Asi v polovině pole
jsou
stolkem.
lavičky Po
pokračujeme -6-
se
pauze dál
ke
druhému poli, Kermario. Tady jsou na začátku kameny ještě trochu vyšší. Pokračujeme k rozhledně Moulin, ale nahoru nelezeme. Zkoušíme dojít k nejvyššímu menhiru, Geant du Manio. Nakonec to vzdáváme. Buď bychom museli přidat a spěchat, abychom stihli i prohlídku tumulu St Michel, a nebo se jí vzdát. Což se mi moc nechce. Takže uznáváme, že šutráků jsme dneska viděli dost a obracíme. Vracíme se kus po silnici a odbočujeme do lesa. V lese je příjemně, i když i na české poměry docela nepořádek. Například vyhozené betonové trouby a skruže. Cesta vede kolem
studánky
La
ale
je
Fontaine,
ta
vyschlá a voda v ní neteče.
Tumulus
je
odtud už jenom kousek. Přicházíme k němu z opačné strany. Přístup do hrobky je uzavřen, ale s tím jsme počítali. Celá mohyla, vysoká asi 12 metrů a 150 metrů dlouhá, se dá obejít, ale my
volíme
křivolakých
cestu
po
schodkách
přímo nahoru. Nahoře je postavený kostelík, křestané se nedokázali jen tak dívat na to pohanské místo. Tohle pohřební místo je asi o dva tisíce let starší, než první pyramidy v Egyptě, tedy 7000 let. Z mohyly je krásný pohled na celé město Carnac. Menhiry ale vidět nejsou, jsou poměrně daleko. Scházíme po cestičce dolů a po silnici pokračujeme do města. Máme čas, takže volným krokem jdeme přes město zpátky k autobusu. V turistickém centru vybíráme pohlednice, taky si kupuju anglicky psanou knihu o Carnaku a figurku Asterixe. O půl čtvrté nastupujeme do autobusu. Nejsme úplně všichni, asi deset lidí se rozhodlo zůstat a důkladně se seznámit s megalitickými památkami. Je jich v okolí mnohem víc. My ostatní jedeme na pláž v Carnaku. Je to jen kousek. Hned na začátku pláže zouváme boty a jdeme bosí. Asi deset lidí nezůstává u bot, ale navlékají se do plavek a vrhají se do vln Atlantiku. Tedy vlny nejsou moc velké, ale vrhání je samozřejmé, voda není moc teplá a jinak to asi nejde. Obdivuju, mně je za chvíli zima i jen bez bot. Vrtáme se v písku a sbíráme mušle. Je jich tu docela dost. Po hodině se zase všichni scházíme u autobusu a vracíme se do Menecu pro zbytek zájezdu.
Pomalu dochází zásoby, takže dnes máme naplánovaný nákup v Super U, místní síti supermarketů. Za další hodinku máme nakoupeno a vracíme se do kempu. -7-
Neděle - 6. září 2015 počasí: 24C, skoro jasno cesta: Camping de Loperehet - Quimper - Pointe du Raz - Camping La Plage de Treguer prohlídka: Quimper - 2,4km, Pointe du Raz - 5,5km
Vstáváme o půl sedmé. Po osmé vyjíždíme.
Průvodkyně
rozdávají
mapky
Quimperu a podávají stručné informace. Jedeme asi dvě hodiny. Quimper Před
desátou
zastavujeme
na
parkovišti. Hned vedle parkoviště teče říčka, přes kterou je postavena spousta mostů a můstků. Všechny jsou ozdobeny spoustou květin, které i v tuhle dobu kvetou. Jdeme podél říčky a za chvilku stojíme před katedrálou. To je teda kolos. V úzkých uličkách se
nedá
ani
pořádně
vyfotit.
Katedrála je zdobená do nejmenších detailů. Mezi
věžemi
je
jezdecká socha
krále Gradlona. Jednou za rok při
slavnostech
na
ni
vyšplhá vybraný ovážlivec a
dá
králi
napít
ze
skleničky. Tu pak hodí dolů na náměstí. Pokud se někomu
podaří
chytit,
splní se mu přání. Prý se to
ještě
nepodařilo.
nikomu Procházíme
vnitřek katedrály, opět je vyzdobený
nádhernými
vitrážemi.
Pak
se
procházíme po městečku, -8-
působí docela romanticky. Spousta křivolakých uliček a hrázděných domků. A v jedné části teče i druhá říčka, která se vlévá do té, kolem které už jsme prošli. Vypadá to moc pěkně. Vracíme se zpět k autobusu. Do odjezdu zbývá asi půl hodiny. O půl jedné usedáme v autobusu a jedeme dál. Průvodkyně podávají informace o dalším místě, kam jedeme - Point du Raz. Point du Raz
Vystupujeme turistickým několika
před
centrem obchody.
a
Hned
nakupujeme pohledy a taky si kupuju tričko. Prohlížíme prospekty
a
bereme
si
mapy. Je tady docela dost lidí.
Jdeme
vyhlídku.
Cesta
jakéhosi betonu
na
první je
z
kamenitého a
není
moc
příjemná. Naštěstí se později změní na hladší beton a ke konci už je jenom úzká kamenitá cestička. Po půlhodince jsme u hlavního výhledu na maják. Bohužel počasí nám moc nepřeje. Vlny
nejsou
žádné,
moře je jak olej. A bohužel
ani
nesvítí
sluníčko, takže fotky nebudou úplně super. Ale
jde
příjemně.
se
docela
Obcházíme
skálu kolem moře s všemožnými
výhledy
směrem
k
majáku.
Když
se
dost
vynadíváme, pokračujeme cestičkou nad útesy dál. Sraz máme na pláži asi o tři kilometry dál. Autobus pro nás přijede. Jdeme poměrně volným krokem, je na co koukat. Akorát -9-
ten příboj neuvidíme a neuslyšíme. Snad jenom šumění vln hluboko pod námi. Ke konci cesty už musíme zrychlit, abychom náš tříhodinový výlet stihli. Teď už cesta stoupá nahoru a klesá dolů, takže se docela zapotíme. Začalo i pořádně svítit sluníčko. Ale přišli jsme dost včas, abychom našli dobře schované toalety a je nám hned lépe.
O pěti je autobus plný a odjíždíme, průvodkyně něco vykládají o historii Bretaně, ale celkem rychle usínám. Mám dost. Po šesté jsme v kempu. Průvodkyně nás zvou na ochutnávku sýrů o půl deváté. Sraz máme u recepce vedle bazénu. Jsou tady vhodné stoly, které srovnáváme do řady, abychom se všichni vešli. Máme na ochutnání asi devět vzorků. Ke každému se něco dozvíme, ochutnáme a zapijeme vínem. Postupně se stmívá, a začínají se objevovat hvězdy. Před desátou končíme. Mám toho fakt dost.
Pondělí - 7. září 2015 počasí: 25C, jasno cesta: Camping La Plage de Treguer - Locronan - Lagatjar - Camaret - Pointe de Penhir Camping La Plage de Treguer prohlídka: Locronan - 1,8km, Pointe du Penhir - 7,2km
Vstáváme o půl osmé a připravujeme se. O půl deváté odjíždíme
na
první
dnešní
prohlídku. Locronan
Vystupujeme na parkovišti pod městečkem. Tentokrát je to město kamenné. Náměstí vévodí opět
úžasná
katedrála.
Tahle
kamenná gotika vypadá ve srovnání s českým barokem úchvatně. Vstupujeme do kostela. Prostorem se nese potichoučku hraná varhanní melodie. Nepoznám, jestli od varhan nebo z nahrávky, ale spíš z nahrávky. Po chvíli se melodie mění na Ave Maria. Sedím na židli a poslouchám. Další melodie je hraná flétnou a je úžasně působivá. Když skončí jdeme zase ven. Procházíme se kamennými uličkami, odevšud jsou vidět věže kostela. Městečko je poměrně malé. Ještě kupujeme pohlednice a zase se vracíme k autobusu. Ve čtvrt na jedenáct odjíždíme. - 10 -
Jedeme kolem druhé nejvyšší hory Bretaně - Ménez. Fakt není moc vysoká (382m). Průvodkyně rozdávají mapy a informují o dalším cíli cesty. Lagatjar
Vystupujeme u megalitických řad Lagatjar. Kamenů je tady celkem asi 40, tedy ne příliš mnoho oproti Carnaku. přístupnost. Takže se dá kamenů dotýkat. Takže si je podrobně prohlížíme.
Camaret
Scházíme malého Camaret.
z
kopce
přístavního Přístav
do
městečka
je
poměrně
malý, ale malebný. Do moře vybíhá dlouhé molo, na kterém je postavena kaple a strážní věž. A zase ta úžasná gotika. Kaple působí modrým
parádně, mořem.
s
okolním Jsou
tu
umístěny i staré, rozpadající se lodě. Ale ty jsou tu jen kvůli atmosféře. Vracíme se zpátky k Lagatjaru
na
cestičku
kolem
útesů.
Pointe de Penhir
Zahýbáme
kolem
posledních obytných domů na - 11 -
Výhodou
ale
je
jejich
kamenitou pěšinku a před námi se otevírá pohled na moře. Je nádherné svítí
počasí,
sluníčko,
je
obloha
a
modrá
začíná slušný pařák. Útesy dobře,
vypadají ale
když
k
první
přijdeme
průrvě až k mořské hladině, bez dechu zíráme. Téměř kolmé kamenné
stěny
vysoké tak 50 az 70 metrů a úplně dole smaragdově zelená voda. K tomu úplně modrá obloha, skvělá viditelnost a čerstvý větřík. Připadáme si jako ve středomoří, a ne na pobřeží Atlantiku. Dál přicházíme k muzeu s výstavkou o Atlantickém valu, německé obranné linii z Druhé světové války. Několik bunkrů je tu k vidění. Pak následují další a další útesy a sklalní průrvy. Blížíme se k
obrovskému
kříži,
věnovanému obětem války. Tady je parkoviště a tedy i víc lidí. A taky moc krásné pohledy na moře a malé ostrůvky v něm - Hrst hrachu. Přes záliv je vidět i krásná
pláž
na
straně. Pomalu
se
druhé blíží
čtvrtá hodina a tak čekáme na autobus.
Na cestě zpět v autobusu uspořádaly průvodkyně soutěž v poznávání filmových melodií. Postupně pouští dvacet melodií a máme napsat názvy filmů na papír. Jsem úplně mimo. Před pátou vystupujeme v kempu Treguer. Dneska se budeme muset balit, zítra se - 12 -
stěhujeme do dalšího. Po večeři se jdeme podívat na pláž, která je hned za kempem. Je zase odliv. Příliv vrcholí v jedenáct. Mořské dno je hodně pozvolné, takže voda ustoupila dost daleko. V písku vytvořila podivuhodné obrazce. Jdeme kolem skaliska, za přílivu zalitého vodu, které je obrostlé mušlemi. Na pláži trénují na sucho kitování a další skupinka pouští model letadla. Na cestě jsem si trochu vymknul kotník, snad to bude zítra dobré. Spát jdeme po jedenácté.
Úterý - 8. září 2015 počasí: 25C, jasno cesta: Camping La Plage de Treguer - Guimiliau - St-Thégonnec - Perros-Guirec - Cote de Granite Rose - Ploumanac'h - Camping Pen Guen prohlídka: Guimiliau - 0,3km, St-Thégonnec - 0,6km, Ploumanach - 4,8km
Vstáváme sedmé.
o
Venku
půl
je
tma,
teprve se pomalu začíná rozednívat. Měsíce, krásně Oriona.
Svítí
Venuše vidět
srpek a
je
souhvězdí
Před
osmou
nastupujeme a odjíždíme. Průvodkyně
se
opět
ujímají slova a probírají dnešní program.
Guimiliau
Zastavujeme kousek od kostela. Je poměrně brzo, takže obchody teprve otevírají.
Vedle
kostela
je
Kalvárie,
sousoší znázorňující Kristovo ukřižování se spoustou postav. Trochu to připomíná české betlémy. Kostel je zase postaven v té úžasné kamenné gotice. Uvnitř je trochu odlišný, se spoustou dřevěných trámů. - 13 -
Po hodince se vracíme k autobusu a jedeme dál.
St. Thegonnec
Podobná kalvárie je i v dalším
městečku,
St
Thegonnec. Kostel je větší, ale kalvárie je menší. Za tři čtvrtě hodiny pokračujeme dál. Přejíždíme další
bretaňské
pohoří, nejvyšší hora má asi 320 metrů. Lesy se
v
Bretani
téměř
nevyskytují,
zůstaly akorát některé posvátné lesy z druidských dob. Posloucháme pověst o drakovi. Chudý chasník chtěl děvče z bohaté rodiny a tatík poručil přinést mísu, ve které se všechno mění ve zlato. Tu ale
hlídal
střenku
drak.
nože
Chasník do
zabalil
palačinky
a
vyhladovělého draka nakrmil. Tak zvítězil bez boje, protože drak zemřel. Donesl mísu tatíkovi, ale ta fungovala jenom v drakově zámku, takže tatíka trefil šlak a tak mohl chasník žít se svou vyvolenou šťastně až do smrti. Prý typická bretonská pověst. Průvodkyně opět poskytují výklad. Zároveň ovšem nastal čas nákupu, takže parkujeme před Super U. Nakupujeme potraviny na tři další dny.
Cote de Granit Rose
Zastavujeme v Perros-Guirec a rychle vystupujeme. Nakupujeme drobné suvenýry a pohlednice a podél pobřeží míříme k Pobřeží růžové žuly. Konečně vidíme trochu vlny a taky fouká vítr. Což spolu souvisí :-) . Taky konečně vidíme chvilku i příliv, voda není tak daleko od pláží. Žula má opravdu mírně růžový nádech. A jsou z ní postavené i domy na pobřeží. - 14 -
Kombinace
modrého
nebe,
modrého
tmavě
moře s bílými vlnami a narůžovělého
kamene
vypadá úžasně. Sluníčko zase hřeje, jsou trochu mraky
a
fouká
velmi
příjemný vítr. Moc hezký den.
Stoupáme
do
mírného kopce a pak už se cestička jen mírně zvedá a klesá. Všude je dost lidí, cesta je opravdu pohodlná.
Občas
je
dokonce i slyšet příboj a spolu s křikem racků konečně i zvuková stránka vypadá jako u moře a ne u rybníka. Přicházíme k majáku, rovněž postaveného z růžového kamene. Tady je lidí dost. Chodí sem
přímo
Ploumanac'h,
z
městečka cíle
naší
cesty. Za chvilku jsme tam. Konečně máme čas na návštěvu restaurace a tak si objednáváme crep au chocolate a lahev cideru. Šest z asi dvanácti stolů v restauraci obsadili lidi z našeho zájezdu. Palačinka je výborná a cider studený a osvěžující. Asi za třičtvrtě hodiny se zvedáme a ještě jdeme koupit pár pohlednic a suvenýrů. Pak už míříme k autobusu.
O půl šesté nasedáme a odjíždíme. Do dalšího kempu trvá cesta asi dvě hodiny. Průvodkyně vybírají do kloboučku peníze ze vstupného do Locmariqueru a do Mont Saint-Michel, který nás ještě čeká. Průvodkyně hrají na přání písničky pro cestovatele - Rádio Mundo. Já se pokouším ulevit bolící kyčli. Do kempu Camping Pen Guen Saint Cast le Guildo přijíždíme o půl osmé. Ubytováváme se v ještě lepších mobilehomech než včera. - 15 -
Středa - 9. září 2015 počasí: 26C, jasno cesta: Camping Pen Guen - Fréhel - Fort la Latte - St-Malo - Camping Pen Guen prohlídka: Frehel - 5,9km, St-Malo - 4,4km
Dneska později,
o
vstáváme půl
osmé.
Zůstáváme zase na místě, takže se nemusíme balit. Frehel a Fort la Latte
K majákem
mysu
Frehel
přijíždíme
s
před
devátou. Je lehce zataženo, fouká chvilkami až nepříjemný vítr. Jsme na parkovišti první a tak se brzy rozptýlíme po stezce kolem pobřeží. Je relativně brzy, takže moře je ještě šedivé a sluníčko je nízko nad obzorem.
Jak
stoupá vzhůru, moře nabírá
modrou
barvu a u pobřeží zelenou. mu
Proto
se říká
asi
Smaragdové pobřeží.
Cesta
snadná, vine
je
příjemná, se
mezi
nízkými keři vřesu a žlutě hlodaše.
kvetoucího Pomalou
chůzí jsme asi za hodinu a třičtvrtě u pevnosti.
Ta
je
přístupná pouze za vstupné a vstup je povolen jen na nádvoří, protože se jedná o soukromý, stále - 16 -
obydlený
dům.
Grimaldiům, knížatům.
Patří
monackým Takže
prohlídku
oželíme a jdeme rovnou na parkoviště. Máme ještě skoro hodinu čas, ale už se všichni shromažďují Aspoň
si
u
autobusu.
krátíme
dlouhou
chvíli povídáním. V poledne nasedáme a odjíždíme do St Malo.
Průvodkyně
opět
podávají zasvěcený výklad. Cesta trvá asi hodinu a půl. Přílivová elektrárna Rance
Cestou míjíme první přílivovou elektrárnu, koukáme jen z autobusu. Příliv tady dosahuje asi čtrnácti metrů, což je teda dost.
Saint Malo
Vystupujeme z autobusu v jednu hodinu. Do města vcházíme velkou kamennou bránou. Hned za ní je spousta restaurací, všechny plné, protože
čas
je
oběda.
Kupujeme pohledy. V další ulici je stánek s rychlým občerstvením,
takže
si
kupujeme galette complete s šunkou, vejcem a sýrem. Dojídáme
ji
katedrálou. největší, opravdu
před Nevypadá
ale
zevnitř
veliká.
je Je
dvouúrovňová, v půlce jsou schody. Tak tohle jsem ještě neviděl, vypadá to zajímavě. Chvilku sedíme uvnitř, než nás farář vyžene ven, asi bude mše. - 17 -
Procházíme uličkami až dojdeme k hradbám. Vystupujeme nahoru a obcházíme město. Sluníčko peče jak bláznivé. Za hradbami jsou pláže, celkem dost lidí se koupe a kolem jezdí i poměrně dost jachet a člunů. Přicházíme k
pevnosti,
ale
její
návštěva nás neláká. Pokračujeme cestě
po
v
hradbách
až
obejdeme zbytek města. Pak zase vcházíme do města. Chvilku sedíme na malinkém plném
náměstíčku
květin.
Je
tady
příjemný chládek. Už nás dost
bolí
odpočinek
nohy, je
takže vítaný.
Pomalu se vracíme zpátky k autobusu. Procházíme turisticky nejzajímavější částí. Všude je spousta lidí. Ještě jednou obcházíme katedrálu, a protože máme dost času, jdeme si znovu sednout do kostela. Je tady příjemný chládek a voní tu kadidlo po mši. Sedíme v lavici asi čtvrt hodiny. Pak už
hledáme
toalety,
u
řidičů kupujeme pepsi a nastupujeme do autobusu. V pět odjíždíme. Před šestou jsme v kempu.
O
půl
deváté
vyrážíme na ochutnávku sušenek, kterou připravily průvodkyně. Hned začíná kolovat
víno,
cider
i
slivovice. Sedíme na trávě u autobusu. Po setmění a ochutnání asi osmi nebo devíti vzorků se přesunujeme do recepce. Sedí nás tu asi patnáct. Holky pouští z noťasu muziku, každý si něco vybírá. Večírek je docela veselý. Končíme před druhou.
- 18 -
Čtvrtek - 10. září 2015 počasí: 26C, jasno cesta: Camping Pen Guen - Mont Saint-Michel - Bayeux - Camping Reine Matylde prohlídka: Mont Saint-Michel - 1,4km, Bayeux - 2,6km
Vstáváme, balíme se, a v osm odjíždíme. Mont Saint Michel
V devět jsme u Mont Saint Michel. Už dávno to není ostrůvek zalévaný mořem. I když právě příliv vrcholí, moře je tak daleko, že skoro není vidět. Šlapeme po spoustě schodů až ke vstupu do
hlavního objektu. Prohlídka je placená (7E). Zařazujeme se do zástupu a procházíme spoustu místností. Začínáme kostelem, přes jídelnu, kuchyni, další a další kaple... Prohlídku končíme asi po hodině. Sestupujeme zpátky do města. Kupujeme si čokoládovou palačinku a vybíráme pohledy a suvenýry. Pak už komplex opouštíme a jedeme hromadnou dopravou zpátky na parkoviště. Dáváme si ledovou pepsi, nasedáme do autobusu a odjíždíme. Do Bayeux to máme dvě hodiny. - 19 -
Bayeux Před třetí zastavujeme na parkovišti. Na prohlídku máme přes tři hodiny. Chvilku hledáme vchod do muzea s tapisérií a pak jdeme dovnitř. Vstupné je 9E.
Dostáváme
překladač s českým !! komentářem. Vstupujeme
do
místnosti s plátnem. Je
za
mírném
sklem, přítmí,
v na
dvakrát třicet metrů dlouhé
stěně
s
obloukem. Komentář se nám bohužel asi o dva panely předbíhá, ale stejně je super slyšet, co se vlastně na plátně odehrává. Po asi půlhodinové prohlídce jdeme do patra, kde je muzeum, které vysvětluje okolnost vzniku Tapisérie. Koukat na věc starou skoro tisíc let je fascinují. A pomyslet na její tvůrce je fascinující ještě víc. Jdeme do obchodu a kupujeme si pohlednice a já navíc dvě knihy a tašku. Z muzea jdeme do města. Chvilku sedíme před katedrálou. Pořád je vedro a obloha bez mráčku. Jdeme se podívat i dovnitř. Katedrála je zase obrovská, zvlášť na město s 50 tisíci obyvateli. Celou ji obcházíme a - 20 -
jdeme se podívat i do krypty. Pomalu se blíží čas odjezdu a tak se vracíme k autobusu. V šest
nasedáme
do
autobusu a jedeme do kempu.
Pátek - 11. září 2015 počasí: 23C, skoro jasno cesta: Camping Reine Matylde - Pointe du Hoc - hřbitov Colleville-sur-Mer - Arromanchesles-Bains - dělostřelecká baterie Longues-sur-Mer - Camping Reine Matylde prohlídka: Pointe du Hoc - 1,6km, Colleville-sur-Mer - 3,8km, Arromanches-les-Bains 1,4km, Longues-sur-Mer - 0,7km
Vstáváme o půl osmé. Snídáme bagetu s nutelou. Autobus odjíždí o půl deváté. Pointe du Hoc
Jedeme asi půl hodiny na
Pointe
vylodění vojáků,
du 225
kteří
Hoc,
místo
amerických měli
za
ukol
zlikvidovat baterii děl. Jdeme na výběžek do oceánu, dole docela hřmí vlny, je trochu chladněji. Místo je poseté krátery po bombardování a zbytky - 21 -
betonových bunkrů. Vracíme se asi po hodině do autobusu a jedeme dál.
Colleville-sur-Mer
Další
zastavení
je
na
Památníku
obětí
a
hřbitově
amerických
vojáků
na
Omaha
Beach. Visitors centre obcházíme a jdeme rovnou na hřbitov. Možná když zbude čas. Na hřbitově je pohřbeno 10 tisíc vojáků, takže místo je samozřejmě patřičně působivé. Řady a řady bílých křížů a šesticípých hvězd na zeleném trávníku. Procházíme celý hřbitov, prohlížíme
památník
a
sochy
a
pak
scházíme dolů na pláž. Moře má zrovna příliv, takže je docela vysoko. Počasí je příjemné, zatáhlo se, fouká mírný vítr, moře lehce hučí a klidně bych usnul. Před jednou se zvedáme a vracíme se. O půl druhé odjíždíme.
Zastavujeme obchoďáku
u
Super
U
a
nakujeme jídlo a potraviny na cestu domů, jde to docela rychle,
obchoďák
Čokoládové
je
menší.
Danette
je
fantastické.
Arromanches
Pokračujeme městečka,
kde
do spojenci
vybudovali vyloďovací přístav. Scházíme kousek k moři, prohlížíme dochované pontony na pláži, - 22 -
chvilku se procházíme. Do muzea nejdeme. Pak asi hodinku sedíme a ležíme na přístavní hrázi a čekáme až pojede autobus. Tohle mě moc nebaví a na delší chození už jsem dost unavený. A zítra nás čeká Paříž.
Longues-sur-Mer
Cestou do kempu se ještě zastavujeme na místě německé dělostřelecké baterie. Místo je porostlé
nádhernou
vypadá
docela
trávou
a
romanticky.
Pokud si člověk odmyslí, k čemu sloužilo.
Za
půl
hodiny
pokračujeme do kempu.
Za dvě hodiny máme sraz na rozlučovacím večírku. V devět jsme u autobusu a jdeme kousek zas kemp. Tady je veranda vyhrazená pro podobné příležitosti. Jdeme spát před jedenáctou, zítra nás čeká dlouhý den.
Sobota - 12. září 2015 počasí: 20C, zataženo občas prší cesta: Camping Reine Matylde - Paříž - odjezd z Francie - (Praha) prohlídka: Paříž - 12km
Vstáváme o půl sedmé. Venku je tma jako v pytli, západní Francie je posunutá oproti nám o hodinu. Lehce prší, poprvé po deseti dnech. Do Paříže jedeme tři hodiny. Cestou se snažím odpočívat. Občas prší, ale není to nijak hrozné. Objíždíme
Vítězný
oblouk a vystupujeme na Place de
la
Concorde.
Autobus - 23 -
přijede
za
skoro
deset
hodin, 21:15. Obcházíme obelisk a začíná
lehce
pršet.
Pokračujeme
do
Tullerijských zahrad a déšť sílí. Přicházíme k Louvru a docela zíráme na frontu k bezpečnostnímu rámu. Fakt musí mít jen jeden? Chvilku se
schováváme
před
deštěm a pak si jdeme stoupnout
do
fronty.
Je
dlouhá tak čtyři sta metrů a za chvilku jsme u tabule, oznamující že budeme čekat asi hodinu a půl. Déšť sílí. Kolem běhají afroevropané a prodávají, kromě
eiffelovek
selfietyčí,
také
a
deštníky.
Teď už je to hotová průtrž. Ani Eiffelovka není vidět. Po půlhodině mám mokro v botách. A opravdu po asi hodině a čtvrt stojíme před rámem.
Od
kolen
dolů
promočení úplně, jinak jen lehce, deštníky už začaly mírně protékat. První cesta vede na záchod. V celé hale pro stovky lidí jsou dva záchody pro pány a čtyři pro dámy. Ti Francouzi jsou fakt kokoti. Toalety ve Francii jsou celostátní ostuda. Kupuju lístky a hledáme sál se staroegyptskými památkami. Procházíme podzemím Louvru až uvidíme první sfingu. Pak už to jde sál za sálem až do úplného vyčerpání. Sarkofágy na konci jsou ale úžasné. Člověk přímo cítí dech dějin :-) . A pokračujeme starou Persií. Dlaždice z paláce krále Dareia v Súsách na mě působí ještě silněji. Je těch památek tady hodně, ale při vzpomínce řádící debily v Palmýře je jasné, že toho tenkrát ještě odvezli málo. Pokračujeme ještě do starého Řecka, ale v sále s Venuší Milétskou (jak sakra Venuší, v Řecku to byla Afrodíta!) už to - 24 -
vzdáváme. Po víc než dvou hodinách (a deseti dnech "dovolené"), toho máme dost. Venku už samozřejmě přestalo pršet, skoro hned, jak jsme se dostali dovnitř. Takže sedíme před Louvrem a svačíme. Po kratším odpočinku vyrážíme k Notre Dame. Jdeme podél Seiny, a asi po dvaceti minutách (jdeme pomalu, bolí mě noha) jsme teprve na rohu Louvru (měřil jsem to na Mapy.cz, má skoro třičtvrtě kilometru). Aspoň, že neprší. Jdeme podél dřevěného
mostu
Pont
des
Arts
se
zámečky a Pont Neuf (Nového mostu, nejstaršího v Paříži). Přicházíme kolem krásných zahradnictví na ostrov k Notre Dame. A zase lije. A zase čekáme ve frontě. Asi čtvrt hodiny. Téměř suchá mikina a kalhoty jsou zase mokré, v botách je mokro pořád. Zatím mě Paříž nijak moc neohromila, ale tahle návštěva, to je pecka. Ohromná budova (větší než fotbalové hřiště) prozářená světlem svíček a odlesků vitráží, naplněná zpěvem a
vůní
kadidla,
málem mě to srazilo na kolena. Ani nevadí, že je kolem asi milión lidí, kteří chrám obchází. Všichni se chovají docela tiše. Asi jsou taky
ohromení.
Chvilku
obcházíme s davem. Tady se asi člověku nestane, že by ho samotného zamknuli v kostele, jako v Brně u Svatých Janů. Na konci obchůzky si jdeme na chvilku sednout na židličky, lavice tady nemají. Jen neradi se zvedáme a jdeme dál, ještě chceme k Eiffelovce, a máme už jen dvě a půl hodiny. Pokračujeme zase kolem Seiny, ale po druhé straně. Překračujeme slavný bulvár Saint - 25 -
Michel. Tady Paříž není moc zajímavá. Řady a řady obyčejných domů, občas nějaké muzeum, třeba d'Orsay. Paříž je prostě obrovská, a na chození pěšky není moc stavěná. Cesta k Invalidovně je téměř nekonečná. Noha mě bolí víc a víc. Ale u mostu Alexandra III. si říkám, že už se tam prostě musím dobelhat. Před osmou jsme u věže. Ne úplně pod ní, tam je zase spousta lidí. Jenom na ni koukáme z parku. Je vysoká. Musíme se vyfotit, samozřejmě, a pak se začínáme vracet k autobusu. Přes Pont de l'Alma, už začíná být tma. Ještě poslední fotky s oranžovými mraky a modrou (!!xakru, je skoro jasno) oblohou. Po Avenue Montaigne, ulicí plné módních, a asi hodně drahých, obchodů velmi známých jmen, se blížíme k Champs Elysees. To už je skoro tma. Za chvilku jsme na Place de la Concorde. Autobus by tu měl být každou chvíli. O půl desáté vyjíždíme z Paříže, ještě se zastavujeme na benzince kvůli večerní toaletě a průvodkyně pouští francouzskou komedii Co jsme komu udělali. Je, k mému překvapení, docela povedená.
Potom
už
se
snažíme nějak se srovnat na sedadle a usnout. Je půlnoc a do Prahy máme ještě jedenáct hodin.
Neděle - 13. září 2015 Noc nějak utekla, i za pomocí prášků, aspoň na chvilku jsem usnul. V jedenáct jsme v Praze. O půl jedné odjezd z Prahy, ve tři v Brně, ve čtyři v posteli :-) .
- 26 -
