Branislav Lacko Alena Šolcová Jaroslav Vladík a kolektiv Augusta Ada Lovelace 200. výročí narození

           

Branislav Lacko – Alena Šolcová – Jaroslav Vladík a kolektiv Augusta Ada Lovelace 200. výročí narození (10. prosinec 1815 – 27. listopad 1852)

(Branislav Lacko – editor)                                    

1

                                                  Editor © Branislav Lacko, 2015    ISBN 978‐80‐7204‐929‐5 

2

Hraběcí erb  Augusty Ady Lovelace 

 

 

Nakreslila: RNDr. Helena PUCHÝŘOVÁ, CSc.  Digitalizace: Ing. Jaroslav PIPOTA 

- 3 -

4

Obsah

Předmluva ............................................................................................................................. 7 Programování a poetická věda Ady Lovelace ...................................................................... 9 Ohlédnutí za programovacím jazykem Ada ....................................................................... 41 Autobiografické příspěvky současných pracovnic v oblasti informačních technologií ..... 71 Seminární práce žáků Střední průmyslové školy elektrotechnické a informačních technologií Brno Purkyňova, zpracované u příležitosti 200. výročí narození A. Lovelace ...................................................................................... 93 Závěr ................................................................................................................................. 100

Přílohy Stránka Asociace strojních inženýrů Stránka Českomoravské společnosti pro automatizaci Stránka České společnosti pro kybernetiku a informatiku Reklama Aquasoft Reklama LMentio Reklama RETELA

     

- 5 -

6

 

Předmluva Publikace vznikla u příležitosti 200. výročí narození Augusty Ady King, hraběnky z Lovelace, roz. Byron, jednak jako doprovodný dokument ke konferenci na počest tohoto výročí, jednak jako připomenutí životního příběhu této výjimečné ženy. Dvousté výročí narození A. A. Lovelace bylo zároveň využito k prezentaci aktivit v České republice, které se v osmdesátých letech vázaly ke vznikajícímu programovacímu jazyku Ada, jehož autoři ho v USA pojmenovali jedním z křestních jmen A. A. Lovelace. Pro omezený počet stran s ohledem na finanční prostředky, které byly pro vytištění publikace k dispozici, se do textu nevešel podrobný popis prvních počítačů, které navrhl Charles Babbage, současník Augusty Ady Lovelace, s využitím mechanických elementů. Naštěstí zájemce může najít řadu stránek, které je popisují na mezinárodní síti Internet. Do publikace byly vloženy životopisné příběhy současných žen, které pracovaly nebo pracují v oboru informačních technologií, aby byl dokumentován pokrok v nazírání na roli žen v současné informační společnosti, která je založena na širokém využívání informačních a komunikačních technologií v každodenním životě. Jejich příběhy zároveň ukazují, že Augusta Ada Lovelace správně odhadla ve svých pokrokových vizích hromadné využívání počítačů ke všeobecné podpoře široké škály lidských činností. Cílem publikace je připomenout osobnost A. A. Lovelace a její podíl na historii vzniku programování počítačů u příležitosti 200. výročí jejího narození. Tímto připomenutím chtějí autoři prohloubit u čtenářů povědomí o událostech, které se týkají počátků současného fenoménu doby – samočinných počítačů, což umožní mnoha lidem lépe pochopit souvislosti s jejich používáním.

doc. Ing. Branislav Lacko, CSc. Editor publikace

- 7 -

8

PROGRAMOVÁNÍ A POETICKÁ VĚDA ADY LOVELACE doc. RNDr. Alena Šolcová, Ph.D. 1 ÚVOD Výpočetní a numerické metody a automaty v 1. pol. 19. století Bohaté aplikace metod infitezimálního počtu, zvláště ve fyzice a matematické analýze, ovlivnily v první polovině 19. století i vývoj výpočetní techniky. Hodně objevů během průmyslové revoluce vedlo k automatizaci toho, co se dříve vykonávalo ručně. Joseph-Marie Jacquard (1752-1834) z Francie v roce 1804 vynalezl automatický tkalcovský stav, navázal na dřívější metodu děrných štítků. Dírky v kartě rozhodovaly, která vrátka jsou otevřená nebo zavřená pro vedení niti. Tento objev byl podstatný pro vývoj moderních počítačů. Ovlivnil matematika Charlese Babbage k návrhu nových počítacích strojů.

Obr. 1. Joseph-Marie Jacquard, autor tkalcovského stavu.

Postavení ženy ve viktoriánské společnosti Mohlo by se zdát, že ženy ve vyšší společnosti neměly těžký život. Jejich den se skládal ze šití, vyšívání, návštěv spřátelených rodin. K jejich zájmům patřilo čtení, psaní dopisů, společenská konverzace s hosty a tanec i hudba. Vzdělávání žen v abstraktních oborech tehdejší společnost nepovažovala za užitečné. Naše hrdinka Ada, dcera 1

- 9 -

známého romantického básníka Byrona, věnovala hodně času hře na harfu. Během dne ženy střídaly různé činnosti, byly to však zpravidla netvůrčí činnosti, které se stále opakovaly. Když se žena provdala, vycházela s manželem obvykle na večerní party se čtyřmi nebo pěti dalšími manželskými dvojicemi. Důležitý byl pro ni výběr oblečení, které vyjadřovalo majetnost rodiny. Ženy ve vyšší vrstvě se převlékaly až šestkrát denně. Takto mohla trávit čas také Augusta Ada, rozená Byron, po sňatku King, hraběnka z Lovelace. Ada však byla jiná. Vliv Augusty Ady Lovelace ve druhé polovině 20. století Ada se však od dětství neřadila mezi průměrné dívky své společenské vrstvy. Nadšeně se vzdělávala v exaktních oborech a přírodních vědách. Ve druhé polovině 20. století patří mezi významné osobnosti počátků informatiky. Je považována za první programátorku, není divu, že byl po ní pojmenován jeden z programovacích jazyků ADA.

2 DĚTSTVÍ A RODINNÉ ZÁZEMÍ Ada Lovelace se narodila 10. prosince 1815 jako jediná dcera básníka George Gordona Milbanke. Noela lorda Byrona a jeho ženy Annabelly Milbanke.

Obr. 2. Augusta Ada Byron Prarodiče a předkové (Richard Lovelace , 16. -17. století) Babička, matka otce, Catherine Gordon pocházela ze Skotska, dědeček byl kapitán John ‘Mad Jack’ Byron, syn viceadmirála. Zemřel na tuberkulózu ve 35 letech. Otec Ady se správně jmenoval George Byron, po sňatku převzal otec příjmení matčino Noel Gordon. V roce 1794 zemřel Georgeův prastrýc a budoucí básník v deseti letech (1798) zdědil panství Newstead Abbey (u Nottinghamu) a titul baron Byron z Rochdale. Byl finančně zajištěn, mohl studovat, cestovat a podporovat boj proti nesvobodě v Řecku. Mezi Adinými předky je několik šlechtických rodů – Lovelace, Noel, Wentworth a Byron. Najdeme mezi nimi námořníky, diplomaty, piráty, básníky nebo guvernéra New Yorku. Otec: George Gordon Byron – romantický básník

- 10 -

2

Otec Ady George Gordon Noel Byron se narodil 22. ledna 1788, zemřel 19. dubna 1824. Trpěl od dětství následky dětské obrny, přesto je znám mnoha generacím jako hrdina. Přeplaval totiž Bosporskou úžinu (Helespont). V závěru života se vypravil na pomoc Řekům při povstání proti Turkům. Vypravil také pro ně z vlastních prostředků dvě lodě. Patří mezi největší evropské romantické básníky. Svou první básnickou sbírku nazval Byron Hodina zahálky. Napsal ji ještě jako talentovaný student v Cambridge, ale sklidil kritiku. Slavným se stal v roce 1812 po vydání prvních dvou dílů lyricko-epické skladby o 4 zpěvech Pouť Childe Harolda. Hlavní hrdina díla je zahořklý, nemá rád lidi. Jediné, co mu zlepšuje náladu, je putování. Odchází z jistoty lidského společenství a bloudí přírodou. Dílo je v podstatě autobiografické. Na počátku satira rytířského románu přechází v básníkův deník. Jeho život byl spojen s množstvím výstřelků, milostných skandálů, s dluhy, obviněním z incestu. Jedna z jeho bývalých přítelkyň lady Caroline Lamb, sestřenice Annabelly, na něho vzpomínala slovy: „ ... je nebezpečné jej znát.” Byronovo dílo inspirovalo mnoho básníků, např. Adama Mickiewicze, Alexandra S. Puškina, Heinricha Heine, Edgara A. Poea a dalších. Také Karel Hynek Mácha byl ovlivněn Byronem a vytvořil Máj.

Obr. 3. George Gordon Byron Když byla Ada tříletá, vzpomněl na ni otec ve verších: Is your face like thy mother’s, my fair child! Ada! Sole daughter of my house and heart? Lord Byron zemřel v Řecku, když bylo Adě 8 let. Ada jej nikdy neviděla. Matka: Annabella Milbanke – „Rovnoběžníková princezna” Matka Augusty Ady Annabella (Anne Isabella) Noel Milbanke Byron, 11. baronesa z Wentworthu, se narodila 17. 5. 1792. Za básníka lorda Byrona se provdala 2. ledna 1815, i když jeho návrh o tři roky dříve, v roce 1812, odmítla. George Byron ji zřejmě velice obdivoval a přezdíval ji „Rovnoběžníkovou princeznou”, zabývala se totiž náruživě matematikou. 3

- 11 -

Obr. 4. Anna Isabella Milbanke, matka Augusty Ady, 1812 Charles Hayter. Jejich manželství netrvalo dlouho. Necelý měsíc po narození Ady se Annabella odstěhovala k rodičům a básník odcestoval natrvalo do Evropy. S podporou rodičů se rozvedli v roce 1816, v té době byla jejich dcera Augusta Ada jen několik měsíců stará. Později, po smrti Byronově v Řecku 19. dubna 1824, Annabella tvrdila, že se k ní básník chtěl vrátit. Matka Annabella měla vždy pokrokové radikální názory. Např. podporovala průmyslovou a zemědělskou školu v Ealing Grove (1834 – 1848). Zemřela 16. 5. 1860 a je pohřbena v Londýně na hřbitově v Kensal Green.

3 VZDĚLÁVÁNÍ Od počátku se matka podílela na Adině vzdělávání. Obávala se, aby Ada nezdědila otcovy temné sklony, bohatou představivost a fantazii. Podporovala Adu ve studiu přírodních věd a matematiky a hledala pro ni vhodné učitele. První učitelé V matematice se Ada vzdělávala od dětství. Její první učitelé byli William Frend, William King a Mary Somerville. Později ji převážně korespondenčně vzdělával Augustus de Morgan.

- 12 -

4

Péče babičky Péče o děti v první polovině 19. století se podstatně lišila od dnešních zvyků. Annabella převážně přenechávala starost o Adu své matce Judith, Lady Milbanke. Nezdá se, že by matka Annabella projevovala mnoho citu ke své dceři. V dopise matce Judith o Adě píše jako o “tom”! “I talk to it for your satisfaction, not my own, and shall be very glad when you have it under own”. Babička Judith zemřela, když Adě bylo šest let, pak se o Adu starala řada chův a vzdělaných učitelů, které matka povolala. První odborné zájmy Ady – konstrukce strojů pro létání – pojednání Flyology Ve věku 12 let se Ada rozhodla zkoumat létání. O projektu uvažovala metodicky. V únoru 1828 učinila první krok, konstruovala křídla. Zkoumala přitom různé materiály a velikosti. Studovala anatomii ptáků, aby zvolila správný poměr mezi křídlem a tělem. Rozhodla se napsat dílo o létání s celostránkovými ilustracemi. Chtěla zachytit výsledky svého studia. Zabývala se také vybavením k letu. Potřebovala kompas pro zajištění přímé cesty k cíli. Nakonec se rozhodla i zkoumat možnosti využití páry.

4 VSTUP DO SPOLEČNOSTI Setkání s Mary Somerville (podpora, knihy, zázemí) Mary Somerville (1780-1872), skotská astronomka a matematička, podporovala Adu od prvního setkání. Dříve se zabývala Laplaceovou Nebeskou mechanikou. Byla členkou Královské astronomické společnosti. Adě poskytovala zázemí, opatřovala a doporučovala knihy, vhodné učebnice. Přispěla také k důležitému setkání s Charlesem Babbagem. První seznámení s Charlesem Babbagem a jeho počítacím strojem V sedmnácti letech na jaře byla Ada představena u královského dvora (v šatech z bílého saténu a tylu, viz známý obraz z roku 1836). Setkala se s králem a královnou, vévody a francouzským diplomatem Talleyrandem. O měsíc později ji poznal Charles Babbage. Přišla k němu na návštěvu s matkou, která chtěla vidět jeho „myslící stroj“, jak ho sama nazvala. Byl to model diferenčního stroje, který Babbage vystavoval ve svém salónu. Babbage se setkal s okouzlující mladou ženou s křehkými rysy a známým jménem, jejíž znalosti matematiky byly větší než znalosti mnohých absolventů univerzit v Oxfordu a Cambridge. Poznamenejme, že v Anglii (ale i v celé Evropě) nemohly ženy studovat na univerzitách, ani se stát členkami vědeckých společností (kromě botanických a zahradnických oborů).

5

- 13 -

Obr. 5. Augusta Ada King (od r. 1838 hraběnka z Lovelace), autorka obrazu Margaret Sarah Carpenter (1836). - 14 -

6

Ada se setkala se čtyřicátníkem s výraznou tváří. Byl vtipný, jeho poznámky nebyly

povrchní. By to přesně takový muž, kterého potřebovala pro své diskuse o tématech, kterými se zabývala. Obdivovala i jeho stroj. Jeden z účastníků tohoto mimořádného setkání poznamenal: „Návštěvníci zírali na chod tohoto krásného stroje s výrazem – a troufnu si říci i s pocity – jaké prý někteří divoši projevují, když poprvé v životě pohlédnou do zrcadla nebo uslyší výstřel pušky. Slečna Byronová však i ve svém mládí chápala, jak stroj funguje a jak skvělý je to vynález“.

Obr. 6. Model diferenčního stroje, Science Museum, Londýn. Při večeři slyšela o Babbageových idejích o „Analytical Engine“ a později přeložila jeho přednášku do angličtiny a přidala poznámky k článku o stroji. Po dlouhé období si dopisovala s Babbagem, uvažovali o možnostech využití stroje. V roce 1843 předpověděla, že stroj může být použit pro vědu, tak i v praxi jako při skládání hudby a v grafické tvorbě. Říká se, že vytvořila první “počítačový program”, protože napsala manuál k výpočtu Bernoulliho čísel. Okouzlení a radost z matematiky, Adiny vyučovací zásady (definice, věty, důkazy přímé i nepřímé) Ada chtěla uplatnit svůj rozvinutý cit pro matematickou abstrakci a pro krásu vztahů a symbolů. Proto se stala učitelkou dvou dcer přítelkyně své matky. Začala přitom podrobně studovat Eukleidovy Základy, dílo, které bylo čteno již dva tisíce let. V dopise jiné učitelce napsala: „Nemyslím si, že znám nějaký výrok, dokud si nepředstavím tvar a neprojdu si v duchu konstrukci a znázornění – bez knihy nebo nějaké jiné pomoci.“ Vysvětlovala definice, uplatňovala přímé i nepřímé důkazy, doporučovala diagramy.

7

- 15 -

Sňatek Sňatek s Wiliamem s Wiliamem Kingem Kingem RokuRoku 18351835 se Ada se Ada provdala provdala za Williama za Williama Kinga, Kinga, kterýkterý se o se tři oroky tři roky později později stal, stal, díky díky předkům předkům Ady,Ady, prvním prvním hrabětem hrabětem z Lovelace z Lovelace (Earl(Earl of Lovelace). of Lovelace). ProtoProto Ada Ada používala používala převážně převážně toto toto příjmení, příjmení, nikolinikoli KingKing (The (The RightRight Honourable Honourable the Countess the Countess of Lovelace). of Lovelace). V době V době sňatku sňatku jí bylo jí bylo 19 let. 19Postupně let. Postupně se stala se stala matkou matkou tří dětí. tří dětí. Nejstarší Nejstarší syn se synnarodil se narodil 12. května 12. května 18361836 a rodiče a rodiče jej pojmenovali jej pojmenovali Byron. Byron. Po narození Po narození dcerydcery AnnyAnny Isabelly Isabelly (Annabelly) (Annabelly) 22. září 22. 1837 září 1837 Ada Ada vážněvážně onemocněla onemocněla na několik na několik měsíců. měsíců. Pak se Paknarodil se narodil poslední poslední syn Ralph syn Ralph 2. července 2. července 1839.1839. Manžel Manžel William William Adiny Adiny studijní studijní zájmyzájmy podporoval. podporoval. Stal Stal se dokonce se dokonce členem členem Královské Královské společnosti společnosti (Fellow (Fellow of the of Royal the Royal Society, Society, FRS)FRS) Oba Oba pěstovali pěstovali společenské společenské a přátelské a přátelské vztahy vztahy s oduševnělými s oduševnělými osobnostmi osobnostmi tehdejší tehdejší doby,doby, např.např. s fyzikem s fyzikem Michaelem Michaelem Faradayem Faradayem nebonebo spisovatelem spisovatelem Charlesem Charlesem Dickensem. Dickensem. Usadili Usadili se naserozsáhlém na rozsáhlém panství panství Ockham Ockham Park Park v Ockhamu v Ockhamu v hrabství v hrabství Surrey. Surrey. Léto Léto trávili trávili v Somersetu. v Somersetu.

Obr. Obr. 6. Panství 6. Panství Ockham Ockham Park,Park, kde Ada kde sAda rodinou s rodinou žila. žila. V letech V letech 18431843 – 44 –povolala 44 povolala AdinaAdina matkamatka Williama Williama Benjamina Benjamina Carpentera, Carpentera, aby vzdělával aby vzdělával Adiny Adiny děti aděti stalase stal “morálním se “morálním instruktorem” instruktorem” pro Adu. pro Adu. UčitelUčitel se doseAdy do Ady brzy brzy zamiloval, zamiloval, ale ale Ada Ada rychle rychle přerušila přerušila tentotento vztah.vztah. Jiný Jiný vztahvztah s Johnem s Johnem Crossem, Crossem, synem synem Andrewa Andrewa Crosse, Crosse, však však neskončil neskončil tak rychle. tak rychle. John John Crosse Crosse po Adině po Adině smrtismrti podlepodle dohody dohody zničilzničil většinu většinu jejichjejich korespondence. korespondence. - 16 -

8

8

Rozmluvy se Sirem Davidem Brewsterem, objevitelem kaleidoskopu

Obr. 7. David Brewster Sir David Brewster (1781-1868) byl skotský fyzik a vynikající optik, astronom, vynálezce, spisovatel, historik vědy a představitel univerzity ve skotském St. Andrews a Edinburghu. V roce 1815 (rok narození Ady Byron) objevil kaleidoskop. Zažil díky tomuto objevu velký úspěch. Během krátké doby bylo v Londýně a v Paříži prodáno přes 200 000 kaleidoskopů za čtvrt roku. Kaleidoskop je optický přístroj, v němž pomocí zrcadel lze otáčením vytvořit stále se měnící symetrické vzory. Z vnějšího pohledu připomíná malý dalekohled. Na konci, který je dál od oka, je tubus naplněn drobnými kousky barevného skla. Uvnitř tubusu jsou upevněna dvě nebo tři zrcadla. Otáčení kaleidoskopem přináší kouzelné zážitky dětem při pozorování mnoha měnících se symetrických vzorů. Tehdy to však byla senzace i pro dospělý svět. Později Brewster zdokonalil stereoskop, aby mohl být užit při fotografování. Nazýval ho „čočkový stereoskop”. Byl to první kapesní 3D přístroj. Objevil také binokulární kameru (tedy fotografický přístroj) a dva typy polarimetru. Svými objevy přispěl ke zdokonalení britského systému majáků. Přezdívali ho „Otcem moderní optiky“ nebo „Johannem Keplerem v optice“. Vynikal v popularizaci vědeckých výsledků. Je považován za jednoho ze zakladatelů Britské společnosti pro pokrok ve vědě (British Association for the Advancement of Science). První setkání této společnosti se konalo v Yorku roku 1831. Brewster společně s Babbagem a Johnem Herschelem vytvářeli program této společnosti. Byl také editorem 18-svazkové Edinburské encyklopedie. Rozhovory s ním znamenaly pro Adu další potřebnou inspiraci.

9

- 17 -

Obr. 8. Brewsterův model stereoskopu Matematické lekce pro Adu od Augusta de Morgana z maticové algebry a symbolických výpočtů. Obtížnost funkcionální analýzy Augustus de Morgan (1806 – 1871) byl prvním profesorem matematiky na londýnské univerzitě. Je jedním ze zakladatelů Londýnské matematické společnosti.

O svém životě mezi matematiky vtipně poznamenal: It is easier to square the circle than to get round a mathematician. (Je snadnější vyřešit kvadraturu kruhu, než proniknout mezi matematiky.) Tehdy mohl jen tušit, že klasická antická úloha, zvaná kvadratura kruhu, tedy sestrojit eukleidovskými prostředky čtverec o stejném obsahu jako má daný kruh, je neřešitelná. Dokázal to až roku 1882 německý matematik Ferdinand von Lindemann. Použití eukleidovských prostředků znamená, že ke konstrukci je možné užít jen kružítko a pravítko.

- 18 -

10

Obr. 9 a, b. Augustus de Morgan Inspiroval Adu Lovelace, roz. Byron, k zájmu o Babbageovo dílo. Vyučoval ji převážně korespondenčním způsobem. Posílal jí různá cvičení, Ada mu kladla otázky a svěřovala se mu se svými úvahami a pochybnostmi. Píše mu např.: „Přála bych si pokračovat rychleji.“ „Je mi líto, ale jsem velmi zatvrzelá v otázce okamžiku, kdy začíná konvergovat.“ „Přikládám ukázku mého pohledu na celou záležitost.“ „Funkcionální rovnice mi připadají zcela matoucí.“ „Přesto se snažím udržet si svůj metafyzický rozum v dobrém stavu.“ De Morgan si přes určitou naivitu a Adino nadšení povšiml, jak píše, její „myšlenkové síly …, která úplně přesahuje to, co je obvyklé u začátečníků, lhostejno zda u mužů nebo žen.“ Velmi rychle zvládla trigonometrii i diferenciální a integrální počet. Adině matce prozradil, že kdyby „takovou sílu myšlení“ zpozoroval u studenta Univerzity v Cambridgi, považoval by jej za „rozeného geniálního matematika nejvyššího řádu“. Ada se nebála pustit se do zkoumání základních principů matematických teorií a vystihla potíže, které byly vážné a opravdu v nich byly. Roku 1828 se de Morgan stal profesorem matematiky v Londýně. V roce 1830 vydal „Elements of Mathematics“ (Základy matematiky). Byla to oblíbená učebnice, mnohokrát vydaná. Zabýval se rovněž logikou a její symbolikou. Všeobecně jsou známy De Morganovy zákony pro konjunkci a disjunkci výrokových formulí a pro negaci kvantifikovaných výroků. 11

- 19 -

Měl jistý smysl pro humor. Např.: Když byl tázán na svůj věk, odpověděl otázkou: „V roce x2 jsem x let stár“. Kolik mi je tedy let? V roce 1838 definoval a zavedl metodu „matematická indukce“. Uvedl ji v článku Induction (Mathematics) v Penny Cyclopedia. Do této encyklopedie napsal postupně 712 hesel. Ve výrokové logice, booleovské algebře a teorii množin se používají de Morganovy zákony, které např. v logice vyjadřují dualitu mezi konjunkcí a disjunkcí zprostředkovanou operací unární negace. Pravidla vyjádříme v přirozeném jazyce: • Negace konjunkce výroků je disjunkce negací jednotlivých výroků. • Negace disjunkce výroků je konjunkce negací jednotlivých výroků. Zapíšeme si zákony ještě formálně: Jednotlivé výroky si označíme P a Q. De Morganův zákon pro negaci konjunkce: � (P & Q)⇔ (� P  � Q) a pro negaci disjunkce: � (P  Q) ⇔ ( � P & � Q). Díky de Morganovým lekcím Ada porozuměla možnostem symbolického jazyka.

Během jedné zimy Adu zaujal hlavolam zvaný Solitaire, tehdy ve společnosti oblíbený. Na desku s 33 otvory máte uspořádat 32 kolíčků. Pravidla jsou jednoduchá: Libovolným kolíčkem můžete přeskočit sousední kolíček, který pak vypadne ze hry. Hra končí posledním možným skokem. Cílem je, aby na desce zůstal jediný poslední kolíček. Ada adresovala tentokrát vzrušený dopis samotnému Charlesi Babbageovi: „Lidé se o to pokusí třeba tisíckrát, ale přesto neuspějí. Postupným zkoušením a pozorováním jsem to nakonec dokázala a nyní to dokážu kdykoliv. Chci ale vědět, zda lze tento problém vyjádřit pomocí určitého matematického vztahu vyjádřeného formulí a takto ho vyřešit. ... Musí existovat konečný postup. Představuji si ho jako skladbu číselných a geometrických vlastností, na nichž řešení závisí a je možné je vyjádřit v symbolickém jazyce.” Tehdy to byl zcela původní nápad – formalizovat řešení hry a přání vytvořit symbolický jazyk, do něhož by bylo možné zakódovat řešení – právě tak uvažoval i Charles Babbage, nejen nadšená Ada. Uvědomovala si, že její schopnosti jsou především matematické. Matematiku však vnímala jen jako pouhou část většího světa fantazie. Matematické proměny a úpravy jí připomínaly „některé skřítky a víly z knížek, jež v jednom okamžiku stojí před námi v jedné podobě a za minutu v úplně jiné; matematičtí skřítkové a víly jsou neobyčejně záludné, nezvedené a svůdné bytosti, přesně jako jejich vzory, které jsem našla ve světě fantazie“. Ada si skutečně stále pěstovala představivost a v těchto představách uvažovala. Můžeme zvážit, že to bylo její dědictví po otci, kterého ve skutečnosti nikdy nepoznala.

Korespondence s Michaelem Faradayem (1844) V dopisech vynikajícímu fyzikovi a chemikoviMichaelu Faradayovi (1791 – 1868), objeviteli elektromagnetické indukce, řešila Ada především obecné otázky. Píše mu např. o své víře v budoucnost výpočetní techniky: “Počítací stroje promění svět.”

- 20 -

12

Dopisy ale také svědčí o vzájemné přátelské úctě: Dear Mr Faraday, I have never yet thanked you for the little paper you sent me this spring. I read it with the deepest attention & interest, & it has suggested to me some very curious (& perhaps important) considerations for my own future use an Analyst; considerations which fell in with some previous trains of ideas I had been long gradually forming, but which you have called into more tangible existence in my mind. Perhaps no one has read your paper with such full appreciation as myself of it’s practical bearings; or has valued it so justly, both for it’s contents, & as presented to me by it’s Author, for whom I entertain an esteem little short of reverence.

Obr. 10. Ukázka rukopisu z dopisu Ady Faradayovi 13

- 21 -

Ada Lovelace napsala tento dopis 16. listopadu 1844, kdy byl Michael Faraday 53letý a Adě bylo 29 let.

Obr. 11. Michael Faraday. Později, v roce 1851, navštívila Ada Michaela Faradaye se svými třemi dětmi. Při návštěvě slíbil Adině dceři Annabelle knihu o elektrotechnice. Annabella se hned pustila do studia. Po návštěvě Adě v dopise blahopřál k dětem: “… those young creatures whom I rejoice to know as your children. Their intelligence was astonishing, their manners kind …“. Faradoyovy a Adiny dopisy jsou dostupné v rozsáhlém vydání Franka Jamese ‘The Correspondence of Michael Faraday’ (viz [4]).

- 22 -

14

5 CHARLES BABBAGE Stručně o životě Charlese Babbage (1791 – 1871) Vynikající anglický matematik, který se později zabýval systematicky vynalézáním počítacích strojů. Pocházel z rodiny bankéře. V roce 1810 začal studovat na Trinity College Cambridge, kde asi před sto lety působil Isaac Newton. Později zde byl i profesorem. Charles Babbage však byl nadšený vynálezce v různých oborech, např. zjistil, že z velmi starých stromů lze získat poznatky o klimatu dávných dob. Vynalezl např.: rychloměr, plašič krav (krávoplaš) – zařízení, které se připevňovalo na přední část parní lokomotivy, aby odhánělo dobytek z kolejí. Bylo to důležité a užitečné zařízení v době počínajícího rozvoje železnic. Navrhl jednotný systém zasílání číselných seznamů pro majáky a rozeslal ho zmocněncům přímořských zemí. Navrhl jednotnou cenu poštovného bez ohledu na bydliště adresáta. Pošty tento nápad užívají dodnes. Ke konci života uspořádal neúspěšnou kampaň za vyhnání flašinetářů a potulných muzikantů z Londýna. Hráli pak kolem jeho domu co nejhlasitěji, aby ho potrestali. Anglická námořní velmoc žádala přesné výpočty drah pohybu dělových střel z plovoucích lodí. Babbage získal na 10 let podporu ke hledání řešení tohoto problému.

Obr. 12. Charles Babbage V roce 1821 zahájil projekt “Difference Engine No. 1” pro práci na matematických tabulkách. Pokračoval dál, obětoval veškerý čas, štěstí a vládní podporu na vývoj obecného zařízení pro libovolný druh výpočtů a operace se symboly. Svou obecnou “Analytic Engine”, která měla nějaké znaky moderních počítačů, rovněž nikdy nedokončil.

15

- 23 -

Analytický stroj (Analytic Engine, Analytical Engine) Struktura stroje obsahovala „sklad“ (paměť) a „mlýnici“ (procesor), což mu umožňovalo činit rozhodnutí a opakovat instrukce – později známé příkazy IF … THEN … a LOOP (resp. FOR). Babbage si představoval, že jeho počítač bude pracovat s 50místnými čísly s pevnou desetinnou čárkou. Uvažovaný pohon měl obstarat parní stroj. Pokus o sestavení stroje skončil neúspěšně, když byl nejprve zpomalen hádkami s řemeslníkem nepřesně vyrábějícím ozubená kola a později zcela zastaven kvůli nedostatečnému financování. Babbageovým cílem bylo – oživení matematiky a odstranění chyb ve výpočtech. Vliv Johna Herschela John Herschel, astronom, způsobil obrat v Babbageově kariéře. Zabýval se kontrolou matematických tabulek používaných při astronomických, technických a navigačních výpočtech. Spojil se s Babbagem a oba byli znechuceni množstvím chyb, jež v tabulkách našli. Např. Nautické efemeridy pro nalezení zeměpisné šířky a délky na moři obsahovaly přes tisícovku chyb!!! Těmto chybám se připisovalo mnoho ztroskotání lodí a technických katastrof. Babbage se už jako student snažil o oživení anglické matematiky. Společně s Johnem Herschelem a dalším nadaným studentem Georgem Peacockem založili Analytickou společnost „zaměřenou na podporu déček a proti zvrhlosti teček“. Chtěli osvobodit diferenciální počet od Newtonovy terminologie, kde se derivace značí tečkou nad písmenem veličiny (ẏ), a nahradit Leibnizovým zápisem a jazykem (dy/dx).

Obr. 13. Astronom Sir John Herschel, syn Williama Herschela, objevitele planety Uran v roce 1781

- 24 -

16

Tři studenti se rozhodli udělat vše pro to, aby „svět, až ho budou opouštět, byl moudřejší, než jako ho našli.“ Pronajali si místnosti, četli si o novinkách ve společnosti, ve vědě a vydávali „Zprávy o činnosti“. Jednou, když se Babbage zabýval logaritmy a jejich tabulkami, pak odpověděl příteli Herschelovi: „Tyhle tabulky by mohly počítat stroje.“ A začali pracovat na logaritmických tabulkách pro Astronomickou společnost v Cambridgi. Principy Babbageových návrhů na konstrukci počítacího stroje – Difference Engines No. 1 a No. 2 (diferenční stroje č. 1 a č. 2) Dříve se matematické tabulky sestavovaly ručně, chyby byly důsledkem selhání lidského faktoru. Charles Babbage si představoval: „Kéž by Bůh dal a tyto výpočty mohla pohánět pára!“ John Herschel ho v tomto úmyslu podpořil. Do roku 1823 Babbage navrhl Difference Engine No.1 – sestávající z 25 000 součástek. Stroj měl být postaven za vládní peníze. Babbage ale své geniální projekty nedovedl uvést do života. Po deseti letech první projekt opustil a zahájil práce na Difference Engine No. 2. Výdaje na první model stály jako dvě bitevní lodě – vláda ztratila důvěru, druhý model nepodporovala. Nezdar spočíval v tom, že tento vědecko-technický projekt byl téměř dvacet let financován „na účet národa a považován za státní majetek“. Zahájil ho v roce 1823 s parlamentní dotací 1500 liber a ukončil v roce 1842, kdy ho ministerský předseda zastavil. Uvažovat o číslech jako o vyráběném zboží pomocí stroje bylo a je neobvyklé. Čísla existují v mysli ve své nekonečnosti či neomezenosti. K jejich světovým zásobám nemůže žádný stroj přidat další. Čísla, která Charles Babbage vytvářel svým strojem, měla být mimořádná – neměl jim chybět zvláštní význam. Např. číslo 2,096 910 013 má význam logaritmu již známého čísla 125. Význam čísla lze vymezit ve vztahu k jiným číslům nebo jako odpověď na určitou matematickou otázku. Babbage se snažil chápat svůj stroj prakticky – do stroje se vloží čísla a vypadnou z něho jiná čísla. Stroji položíme otázku a očekáváme odpověď. Hlavním úkolem stroje bylo vydávat nebo dokonce tisknout hledaná čísla ve velkém počtu. K zajištění jejich přenosu bylo třeba je tabelovat – vyjádřit v tabulkách a svazovat do knih. Babbage předpokládal, že svět se skládá z takových numerických dat. Znamenaly pro něho „konstanty přírody a umění“ a stále je všude sbíral. Sestavil např. tabulku konstant třídy savců – při svých cestách vytrvale počítal dechovou a tepovou frekvenci prasat a krav. Vytvořil také statistickou metodologii pro sestavení tabulek předpokládané délky života pro pochybné podnikání v oboru životního pojištění. Prozkoumal, vypočítal a vydal „Tabulku relativní četnosti příčin rozbití oken s tabulkovým sklem“. Vypsal 464 takových příčin, z nichž nejméně 14 zahrnovalo „opilé muže, ženy nebo chlapce“. Nejraději však tabeloval pouhá čísla, která tak tvořila abstraktní vzory. Okolní posluchači, když jim vysvětloval funkci stroje, ho příliš nechápali. Sám si na to stěžoval: „Dvakrát se mě lidé zeptali: ‘Pane, prosím, když do stroje vložíte špatná čísla, objeví se správné odpovědi?’ Jednou se mě zeptal člen Horní sněmovny a podruhé člen Dolní sněmovny. Nedokážu si představit, jak popletené představy musí člověk mít, aby vyvolaly takovou otázku.”

17

- 25 -

Babbage – kryptograf Babbage se uplatnil také jako kryptograf. Učinil nejvýznamnější průlom v kryptoanalýze od 9. století. O šifrování měl zájem už od dětství: „Luštění šifer je podle mého názoru tou nejúžasnější ze všech dovedností.“ „Starší chlapci vymýšleli šifry, ale mně se obvykle už z několika slov podařilo najít klíč. Důsledky této dovednosti bývaly bolestivé: tvůrci takové šifry mě dost často zbili, přestože chyba spočívala jen v jejich vlastní hlouposti.“ Výprasky ale Babbage neodradily. Např. luštil rukopisné poznámky prvního královského astronoma Johna Flamsteeda. Luštil i šifru Henrietty Marie, manželky anglického krále Karla I. Roku 1854 spolupracoval s advokátem a použil kryptoanalýzu k odhalení klíčového důkazu. Shromažďoval si dešifrované zprávy. Pracoval na díle „The philosophy of decyphering“. Kniha měla obsahovat dva příklady každého typu: rozluštěný a nerozluštěný. Zůstala nedokončena. Je málo známo, že Charles Babbage je první, kdo vyluštil slavnou Vigenèrovu šifru – „le chiffre indéchiffrable“. Podle tehdejších představ byla nerozluštitelná.

Obr. 14. Blaise Vigenèr Vigenèrova šifra je polyalfabetická šifra, odolnější vůči frekvenční analýze než ostatní tehdejší substituční šifry. Tajné heslo určuje, o kolik se posune každé písmeno zprávy v abecedě. Je-li zpráva delší, heslo se cyklicky opakuje. K zašifrování a dešifrování lze použít „Vigenèrův čtverec“ – tabulku 26×26 písmen, v níž lze odečítat posunutí. Šifru zveřejnil roku 1576 Blaise Vigenèr ve svém pojednání „Traité des chiffres“. Charles Babbage šifru prolomil!

- 26 -

18

Hledání slabin šifry: K luštění Vigenèrovy šifry Babbage přivedla korespondence s bristolským zubařem Johnem Thwaitesem. Thwaites našel šifru ekvivalentní s Vigenèrovou šifrou, napsal sdělení do Journal of the Society of Arts. Babbage pak napsal, že šifra je velmi stará a dá se najít ve většině knih. Thwaites pak vyzval Babbage, ať se pokusí jeho šifru rozluštit a Babbage začal hledat slabiny ve Vigenèrově šifře. Babbage šifru rozluštil, ale svůj postup z roku 1854 nepublikoval. Babbageův objev, jak prolomit tuto šifru, byl nalezen až ve 20. století. Postupoval ve dvou krocích: 1. Studium frekvence bigramů nebo delších opakujících se řetězců – určí se délka klíče. 2. Frekvenční analýza poloh odpovídajících zjištěné periodě. Za objevitele prolomení šifry byl do té doby považován Friedrich W. Kasiski, který nakonec svoji metodu zveřejnil v díle „Die Geheimschriften und die Gechiffrierkunst“ (Tajné šifry a umění je dešifrovat) v roce 1863, tedy devět let po Babbageovi. Friedrich Wilhelm Kasiski (1805 – 1881) byl pruský důstojník – major 33. infanterie. Narodil se na území dnešního Polska.

Analytical Engine – Babbageovy záměry v přednášce na Universitě v Turinu, podzim 1840 Komu byl analytický stroj určen? Určitě ne úředníkům nebo prodavačům, později poznamenal Babbageův syn. Úkolem stroje nebyla obyčejná aritmetika. Nebylo třeba chodit s kanónem na vrabce, jak se obvykle říká. „Bylo by to jako louskat ořechy parním bucharem“, řekl a parafrázoval Gottfrieda W. Leibnize: „Není určen prodavačům zeleniny a rybiček, ale badatelnám nebo soukromým pokojům počtářů i všem dalším lidem, kteří potřebují hodně výpočtů a snadno to zaplatí.“ Analytický stroj byl nejen přijímán, ale také zažil Babbage mnoho odmítavých pohledů. Např. Oliver Wendell Holmes st. byl skutečně pohoršen: „Tento stroj je výsměchem obyčejnému matematikovi! Je to obluda jako Frankenstein, věc bez mozku a srdce, příliš tupá na to, aby se zmýlila. Sype ze sebe výsledky jako drhlík na kukuřici. Nikdy se nepolepší a nezmoudří, ani kdyby té kukuřice nadrhla celé haldy!“

6 SPOLUPRÁCE ADY LOVELACE S CHARLESEM BABBAGEM Ada Lovelace přijala výzvu přeložit Babbageovu přednášku, kterou zapsal francouzsky Luigi Menabrea.

19

- 27 -

Luigi Menabrea (1809 – 1896) byl vojenský inženýr, matematik, generál, politik a diplomat, později, v letech 1867 až 1869, ministerský předseda Italského království.

Obr. 15. Luigi Menabrea v pozdějším věku. V době, kdy zapisoval přednášku, mu bylo 31 let. V srpnu 1840 přednášel Charles Babbage o svém analytickém stroji na Akademii věd v Turinu. Při příležitosti II. kongresu italských vědců dostal pozvánku jménem krále Karla Alberta. Byl pozván významným italským vědcem baronem Giovannim Planou (1781–1864), a tak Babbage očekával, že Plana přednášku zapíše, aby mohla být později zveřejněna tiskem.

Obr. 16. Giovanni Antonio Plana, ředitel hvězdárny v Turinu, autor mechanického kalendáře.

- 28 -

20

Byl to však Menabrea, který byl požádán, aby přednášku zachytil. Babbage byl poněkud zklamán, protože Plana byl respektovaný vědec, ale o Menabreovi nikdy neslyšel. Na Kongresu měl však Babbage s výkladem o analytickém stroji úspěch. Jeho přednáška pokračovala diskusním setkáním o analytickém stroji, kterého se účastnili Babbage, Menabrea a italský astronom, matematik a fyzik Ottaviano-Fabrizio Mossotti (1791-1863). Menabrea pak zapsal přednášku, kterou upravil myšlenkami z bohaté diskuse.

Obr. 17. Ottaviano Mossotti, účastník diskuse o analytickém stroji v Turinu Mossotti měl velké zkušenosti s numerickými výpočty v astronomii. Pro své svobodomyslné názory musel na čas opustit Itálii. Strávil několik let na universitě v Buenos Aires. Po návratu do Itálie měl mnoho studentů, jedním z nich byl matematik a fyzik Enrico Betti. Mossotti zemřel v Pise.

Obr. 18. Mossottiho náhrobek, Camposanto monumentale, Pisa. Menabrea zahájil krátce pro zpracování a vydání Babbageovy přednášky diplomatickou dráhu. Ani Menabrea a ani Mossotti nepokračovali ve vývoji mechanického počítacího stroje. 21

- 29 -

Překlad Menabreaova textu V roce 1842 Ada souhlasila s překladem textu Babbageovy turinské přednášky, kterou italský inženýr Luigi Menabrea zapsal francouzsky Notions sur la Machine Analytique de M Charles Babbage pro švýcarský časopis Bibliothèque Universelle de Genève. Článek vyšel v říjnu 1842. Překlad do angličtiny byl Adinými poznámkami podstatně rozšířen. Charles Babbage ve své přednášce v Turinu uvažuje o přesnosti výsledku v souvislosti s rychostí výpočtu. Ukazuje své představy na výpočtu posloupnosti druhých mocnin a rozdílů mezi jednotlivým rozdíly mezi mocninami. Zvolí tedy čtvercová čísla 1, 4, 9, 16, 25, 36, 64, ... . Jejich odčítáním dostává První diferenci, kterou tabeluje 3, 5, 7, 9, 11, 13, ... . Postupným odčítáním členů První diference dostává Druhou diferenci, která je konstantní. V tomto případě je rovna dvěma. K tomuto výpočtu podle Babbage použijeme 3 ciferníky s ozubenými koly, označíme je A, B, C. Na ciferníku A nastavíme vstupní hodnoty, potom z ciferníku A na ciferník B pomocí otáčení ozubených kol zjistíme První diferenci a postupně i Druhou diferenci. Je-li Druhá diference konstantní, lze opačným postupem počítat další druhé mocniny v posloupnosti. K ozubeným kolům jsou připojeny čtecí jehly a informace o hodnotě se mezi ciferníky převádějí registračními kladívky. Pokud bychom chtěli počítat hodnoty součinu dvou lineárních dvojčlenů, (a + bx) (m + nx), polynom si nejprve upravíme do tvaru am + (an + bm)x + bnx2 . Výpočet zahajuje Babbage nalezením hodnot am, an, bm, bn, pak pokračuje součty (an + bm), nakonec přidává proměnnou x. Celý postup připomíná Hornerovo schéma, které bylo publikováno v Anglii v roce 1829, a také Newtonovy interpolační úvahy. Rozdíl mezi Difference Engine a Analytical Engine Vlastní Adin výklad tvoří poznámky A až G. Vykládá v nich svoji představu o budoucnosti. Viděla do vzdálené budoucnosti, dále než sám Babbage. Podle Ady analytický stroj může umět více než jen počítat, může provádět operace. Podle jejího vymezení je operace „jakýkoliv proces, který mění vzájemný vztah dvou nebo více věcí“. K tomu dodala: „Toto je ta nejobecnější definice, která dokáže zahrnout vše v kosmu.“ Vědu, která se bude zabývat operacemi, Ada pisovala takto: “Je to věda sama o sobě, má vlastní abstraktní pravdu a hodnotu, podobně jako má svou vlastní pravdu a hodnotu logika, bez ohledu k určité věci, na kterou aplikujeme její usuzování a postupy. ... Jeden z hlavních důvodů, proč se o vlastním charakteru této vědy tak málo ví a mluví, je posun významu používaných symbolů.” Ve svých poznámkách navrhuje Ada použití symbolické logiky pro analytický stroj takové, kterou se učila užívat od svého učitele Augusta de Morgana.

- 30 -

22

V poznámce zahajuje vysvětlením výpočtu ∆7ux = 0

na diferenčním stroji. Při výpočtu, který byl důležitý ke zpracování nautických (námořních) a astronomických tabulek, popisuje postup takto: uz

=

a + bx + cx2 + dx3 + ex4 + fx5 + gx6 ,

kde konstanty a, b, c. … znamenají 7 sloupců disků, z nichž se diferenční stroj v tomto případě skládá. Počet disků je však možné rozšiřovat a zpřesňovat výpočet. Tabelují se pak diference mezi jednotlivými kroky podle Babbageovy metody diferencí. Analytický stroj naopak není určen k tabelování hodnot jedné funkce, ale jeho použití je obecnější. Ada to zapisuje symbolicky, např. výpočet neurčené funkce libovolného stupně obecnosti a složitosti. F (x, y, z, log x, sin y, xP, &c.) Pak se zabývá užitím děrných štítků podobně jako v Jacquardově tkacím stroji, užitím vhodné symboliky a zavedením nulového neboli zerového stavu stroje.

Obr. 20. Diferenční stroj

23

- 31 -

Tabulky s mnoha čísly – trigonometrické a logaritmické funkce Ada přešla v dalším výkladu od poetického vyjadřování k pratickým úvahám. Postupovala ve výkladu zamýšleného programu (počítačového, v dnešním slova smyslu), kterým by nový Babbageův analytický stroj mohl počítat známou a důležitou nekonečnou posloupnost – Bernoulliho čísla. Nevybrala si nejjednodušší cestu. Vysvětlila to i sama v poznámce: “Naším cílem není jednoduchost ..., ale znázornění možností tohoto stroje.” Navrhla postup, pravidla a posloupnost operací. O sto let později bychom použili slova algoritmus, později bychom mluvili o počítačovém programu. Své úvahy musela pečlivě vysvětlit. Algoritmus byl rekursivní, postupoval zpět ve smyčce, výsledek jedné iterace se stal potravou pro další. Babbage se o tom postupu vyjádřil výstižně: „stroj pojídá vlastní ocas“. Ada vysvětuje: „Protože každá další funkce je součástí řady, kde se vše řídí podle téhož zákona, snadno nahlédneme, že se objevuje cyklus uvnitř cyklu uvnitř dalšího cyklu atd. … Otázka je tak neobyčejně složitá, že jí zřejmě porozumí jen málo lidí. …“ Ada pokračuje: „Přesto je vnoření cyklů pro stroj velmi důležitý prvek postupu“. O překlad Menabreova textu Adu požádal Charles Wheatstone (1802 - 1875). Text vyšel v roce 1843. Ada se skromně podepsala pod každou část svého komentáře pouze iniciálami svého jména A.A.L. (Augusta Ada Lovelace). Uvedla při tom, že se k textu nechce přihlásit jako autorka, ale že chce jen autora komentářů individualizovat a ztotožnit ho s jeho dalšími pracemi, které bude podepisovat stejným způsobem - A.A.L.

Obr. 21. Charles Wheatstone Charles Wheatstone (1802–1875), přítel Babbageův, známý fyzik a vynálezce. Kromě jiného vytvořil v roce 1829 tzv. koncertinu. Je to druh knoflíkové tahací harmoniky – akordeonu. Wheatstoneova koncertina byla diatonická s šestibokým tělem. Nástroj se rychle rozšířil po celé Anglii. Adu to jistě zajímalo, neboť byla také muzikální, náruživě se věnovala hře na harfu. - 32 -

24

Obr. 22. Wheatstoneova koncertina Wheatstone je tvůrce dalších vědeckých vynálezů. Uveďme např. stereoskop (zařízení zobrazující obrázky ve třech rozměrech) nebo kódování „playfair“ (technika šifrování) a vývoj telegrafie. Známý Wheatstonův můstek slouží k měření neznámého elektrického odporu.

Obr. 23. Pokud je napětí mezi body D a B nulové (vyvážený můstek), musí platit:

Můstek vynalezl roku 1833 britský vědec a matematik Samuel Hunter Christie (1784-1865), ale zdokonalil jej a popularizoval až roku 1843 britský fyzik a vynálezce Sir Charles Wheatstone.

25

- 33 -

Analýza komentářů Ady – obdivuhodné vize do budoucnosti

Obr. 24. Ada, hraběnka z Lovelace, 1840 Dříve se uvažovalo o strojích na zpracování numerických výpočtů, Adina představa byla spojena s tím, že jde o stroj na zpracování informací. Píše: „Analytický stroj neznamená pouhý „počítací stroj“. Je zcela zvláštní … vyvíjí se nový, zcela bohatý působivý jazyk …, kterým by se mohly řídit tyto pravdy, aby byly rychleji a přesněji v zájmu lidstva použity, než umožňovaly naše dosavadní prostředky. Tak ve světě matematiky k bližšímu a účinnějšímu kontaktu nejen mezi duševní a hmotnou oblastí, ale i mezi teorií a praxí. Výstižně lze říci, že podobně jako Jacquardův tkalcovský stav tká květy a lístky tak analytický stroj tká algebraické vzory.“

- 34 -

26

Za svoji fantazii převzala odpovědnost: „To, zda měl vynálezce při sestavování stroje na mysli takové představy nebo je přijal později, opravdu nevíme. Nám se ale do mysli přímo vnutily.“ Nejdůležitější myšlenkou byla entita, kterou Ada i Babbage označovali „proměnná“. Po technické stránce proměnnými byly sloupce složené z kotoučů stroje. Používali také „proměnné štítky“. Ve slovníku dnešních programátorů bychom spíš nalezli, že jde o část paměti vyhrazenou pro uložení čísla či složitější struktury, která je označena svým symbolickým jménem. Proměnné byly pro stroj jednotkami informace. Ve srovnání s algebraickou proměnnou je to velký rozdíl. Ada vysvětlila: „Základ pro toto označení spočívá ve skutečnosti, že hodnoty sloupců se musí obměňovat všemi možnými způsoby, které si jen lze představit.“ Čísla vlastně „cestovala“ od proměnných štítků k proměnným, od proměnných k „mlýnici“ a k „úložišti“. Ada navrhla „choreografii složitého tance“, aby vyřešila problém výpočtu Bernoulliho čísel. Pracovala celé dny a občas i noci, posílala Babbageovi vzkazy a potýkala se se svou nemocí i velkými bolestmi, ale její mysl se vznášela ve vyšších sférách. „ … Zarputile se deru vpřed a zkoumám vše až k jádru věci, všechny způsoby odvození Bernoulliho čísel. Zápasím s tímto tématem a spojuji ho s jiným.“

Návrhy Ady Lovelace – Bernoulliho čísla, instrukce pro výpočty pomocí stroje algoritmizace výpočtů •

Bernoulliho čísla Bk - souvisí se součtem Sm(n) m-tých mocnin prvních n přirozených čísel (jsou to koeficienty tohoto rozvoje)

Zavádí se konvence: B1 = 1/2 nebo B1 = -1/2 •

Jacob Bernoulli vyjádřil čísla pomocí řady v 17. stol.:

•

Souvislost s exponenciální funkcí a Riemannovou funkcí

27

- 35 -

•

Bernoulliova čísla vzbuzují zájem programátorů i ve 21. století: Dvoumilionté číslo spočítané v únoru 2003 je

•

Generátor I pro současné výpočty se stále vychází ze vzorce

•

Tabulka

Aplikace Bernoulliho čísel ve druhé polovině 20. století Postupně se procesory firmy Intel jmenovaly takto: 8086 , 80286 , 80386 , 80486 … Další typ byl nazván pentium. Můžeme si položit otázku, proč nové jméno nenavázalo na předchozí? A proč se procesor pentium jmenuje pentium? Jak vysvětluje rozšířený vtip: Protože procesor pentium počítal 486 + 100 = 585,99. Ve skutečnosti se chyba procesoru projevovala v operaci dělení a podařilo se ji objevit právě při výpočtu Bernoulliových čísel! Po zjištění chyby firma Intel všem vyměnila vadný procesor.

7 ZÁVĚR ŽIVOTA Ada se stala programátorkou „Analytického stroje”, „Stroje”, který ve skutečnosti neexistoval. Programovala teoreticky, ve své mysli. Problémy, s nimiž se setkávala, před ní ještě nikdo neřešil. V dopisech Charlesi Babbageovi se svěřila: „Jsem zdrcena tím, do jak obrovské a velmi nepříjemné patálie jsem se dostala.“ Za několik dní znovu píše: „Zjišťuji, že mé plány a představy se vyjasňují a z mlhavého obrazu nabývají stále více podoby křišťálu.“ Uvědomovala si, že pracuje na novém, zatím neobvyklém. „Nevěřím, že můj otec byl (zda vůbec mohl být) takovým básníkem, jakým já budu analytikem (a metafyzikem), pro mě jsou tyto dvě oblasti nerozlučně spojeny.“ - 36 -

28

Obr. 25. Ukázka z Adiny práce: Diagram k výpočtu Bernoulliho čísel pomocí analytického stroje. Snahy objevit vítěznou strategii pro gamblery Článek o Babbageově stroji vzbuzoval po vydání za Adina života malou pozornost. Později hledala Ada nové matematické metody na pomoc hráčům k vítězství. Ve svém hledání však nebyla úspěšná, její pokusy bohužel vedly k dluhům, které pak hradil lord Lovelace. Nemoc a poslední dny Adino zdraví bylo křehké. V roce 1837 prodělala choleru. Měla např. astma. Lékaři jí dávali k utlumení bolestí silné léky jako je laudanum a opium. Její osobnost se začala postupně proměňovat. Zemřela 27. listopadu 1852, ve stejném věku jako její otec – ve 36 letech. Příčínou úmrtí byl karcinom dělohy. Poslední nemoc trvala několik měsíců, které Ada strávila pod vlivem matky Annabelly. Ta vylučovala z možnosti návštěv všechny přátele. Pod vlivem matky Adinu mysl ovládlo ortodoxní křesťanství. Ztratila kontakt se svým manželem. Navštívil ji u jejího lůžka 30. srpna, obsah rozhovoru zůstal jen mezi nimi. Na svou žádost byla pohřbena v blízkosti svého otce v kostele Sv. Máří Magdaleny v Hucknallu, dnes součásti Nottinghamu. “I shall be a better analyst [mathematician] than my father ever was a poet.“

29

- 37 -

8 ODKAZ AUGUSTY ADY LOVELACE, ROZ. BYRON, PRO 21. STOLETÍ Podíl Ady Lovelace k vývoji výpočetní techniky byl do počátku 50. let zapomenut. Její poznámky k Menabreově zápisu Babbageovy přednášky byly znovuobjeveny světu Bertramem Vivianem Bowdenem. Vydal je znovu roku 1953 ve sborníku sympozia Faster than Thought. A Symposium on Digital Computing Machines. Ada Lovelace zdůrazňuje, že stroj může sloužit nejen k numerickým výpočtům – může sloužit k tvorbě hudebních skladeb, grafických obrazů. The Analytic Engine “weaves algebraic patterns just as the Jacquard loom weaves flowers and leaves.” Ada Lovelace Myšlenka zcela obecného početního stroje vyžaduje symbolické operace a jasné definice, vytvářet novou terminologii. Ada zavádí v manuálu pro výpočet Bernoulliho čísel rekurzi a myšlenku cyklu. Mohou stroje myslet? Svými úvahami připojenými k překladu Menabreova výkladu Babbageových ovlinila Ada Lovelace Alana Turinga na cestě k rozvoji myšlenek o umělé inteligenci. Programovací jazyk ADA na její počest – U.S. Department of Defence 1979 Ministerstvo obrany Spojených států amerických pojmenovalo na počest Ady Lovelace programovací jazyk ADA (viz samostané texty o programovacím jazyku Ada v další části této publikace). Vliv na rozvoj kultury a techniky v dalším století Ada Lovelace je příkladem mimořádně zaujaté vědkyně, která se v době, kdy ještě ženy neměly příležitost studovat na univerzitách, dostala na vrchol světového poznání. Vzepřela se obvyklé představě o životě viktoriánských žen a našla způsob, jak se věnovat svému zájmu o matematiku a příbuzné obory. Při hlední poetické vědy objevila krásu matematických formulí a metod. I když žila v tvůrčí společnosti, ve svých úvahách postupovala samostatně, svobodně a nezávisle. Náleží jí čestné místo mezi osobnostmi, které přispěly k vývoji informatiky.

Poděkování: Děkuji kolegovi doc. Ing. Branislavu Lackovi, CSc., za inspiraci zabývat se životem a dílem pozoruhodné Ady Lovelace a prvním čtenářům Mgr. Ing. Jakubu Šolcovi, Ph.D. a RNDr. Antonínu Vrbovi, CSc. za cenné diskuse, které přispěly ke zdokonalení textu po obsahové i jazykové stránce.

- 38 -

30

LITERATURA:

[1] Charles Babbage, Letter to sir Humphry Davy on the application of machinery to the purpose of calculating and printing mathematical tables, London, printed by R. and A. Taylor, Shoe-Lane published by J. Booth, Duke-Street, Portland-Place and Baldwin, Cradock, and Joy, 1822. [2] Charles Babbage, Observations on the notation employed in the calculus of functions, Cambridge, J. Smith, 1820. [3] Gleick, James: Informace. Historie, teorie. Záplava. Z anglického originálu The information. A History. A Theory. A Flood. Přeložil Jan Kašpar, Dokořán/Argo 2013 [4] James, Frank, Faraday, Michael: The Correspondence of Michael Faraday, Volume 4: 1849-1855, IET 2010, ISBN 0863412483, 9780863412486. [5] Kraus, Ivo: Ženy v dějinách matematiky, fyziky a astronomie, ČVUT v Praze, Praha 2015 [6] Maurois, André: Život lorda Byrona, Československý spisovatel, Praha 1979. [7] Menabrea Luigi, F.: Sketch of the Analytical Engine Invented by Charles Babbage. With notes upon the Memoir by the Translator Ada Augusta, Countess of Lovelace. Bibliothèque Universelle de Genève 82 (October 1842). http://www.fourmilab.ch/babbage/sketch.html . [8] Pierson, Joan: The Real Lady Byron, Robert Hale, London 1992. [9] Turing, Alan M. 1950. Computing machinery and intelligence. Mind, 59, 433-460. [10] Wade, Mary Dodson. 1994. Ada Byron Lovelace: The lady and the computer. New York: Dillon Press.

31

- 39 -

Obr. 26. Část modelu diferenčního stroje, Science Museum, Londýn. Poznámka k obr. 6 a 26: Počítač, který Ch. Babbage navrhl, byl mechanický! Přesto měl všechny části samočinného počítače, jak je známe dnes: aritmetickou jednotku – „mlýnici“, pamět „špýchar“ (slova v uvozovkách jsou doslovnými překlady termínů, které používal Ch. Babbage) a mohl se programovat! V té době technické a technologické možnosti strojních zámečníků a hodinářů neumožnily navržený stroj zrealizovat. Zachovaly se jen některé díly a technické výkresy jeho základních částí. Proto byly dlouho pochybnosti, zda navržený stroj vůbec mohl fungovat a mluvilo se o něm, jako o pouhé myšlence počítače. Jako první samočinné počítače se uváděly konstrukce, k jejichž realizaci byla použita elektromagnetická relé (v Německu Konrád Zusse, v USA Howard Aiken nebo u nás Antonín Svoboda). Diferenční stroj – počítač se podařilo postavit až po 182 letech s využitím současných výrobních technologií. Tvoří ho pět tun ozubených kol. V roce 2002 ho sestavila skupina nadšenců podle zachované dokumentace. Pětitunové monstrum je funkční a fascinuje odborníky i laiky. Mechanický diferenční počítací stroj nabízí dnes návštěvníkům dvou muzeí nevšední podívanou: kalifornského Muzea počítačové historie a Technického muzea v Londýně, protože replika byla vyrobena na dvou místech. Po mnoha letech se tak musely „poopravit“ některé články o historii počítačů. Dosud se předpokládalo, že strojírenství stálo jen u zrodu mechanických počítacích pomůcek (Pascaline - sečítačka B. Pascala s ozubenými koly (1642), krokový kalkulátor s ozubeným válcem G. W. Leibnize (1673), ozubené kolo se stavitelným počtem zubů W. T. Odhnera (1873) apod.) a že teprve elektrické relé umožnilo vznik počítacích strojů, založených na binárních principech. Ukázalo se však, že strojírenství mělo významnou roli i při vzniku fenoménu dnešní doby – samočinného počítače!

- 40 -

32

Ohlédnutí za programovacím jazykem Ada

Stručný přehled českých aktivit pracovníků KS Praha v oblasti jazyka Ada Ing. Jaroslav Vladík Následujícími několika příspěvky chceme připomenout aktivity, které souvisejí s činnostmi kolem implementace kompilátoru jazyka Ada pro minipočítače řady SMEP, konkrétně pro počítač typu SM 52/12 v rámci tehdejšího podniku Kancelářské stroje Praha v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Bylo by obtížné popisovat podrobně celou tehdejší anabázi, kterou podstoupili pracovníci Kancelářských strojů a několika dalších spolupracujících institucí v ČR, včetně pracovníků našich vysokých škol, zejména FEL ČVUT v této souvislosti. Alespoň stručně je možno uvést rámcový přehled tehdejších základních aktivit rozprostřených do více než deseti let:                  

 

Analýza základních charakteristik jazyka Ada Sledování standardizace jazyka Ada (ANSI standard v 1983, ISO standard v 1987) Sledování validace kompilátorů (2 v roce 1982, 100 v roce 1987, 200 v roce 1988) Sledování vývoje kompilátorů od USA přes západní Evropu k nám Porovnání jazyka Ada s jazyky C, Pascal, COBOL, FORTRAN Rozbor obsahu kongresu o jazyku Ada v Mnichově (leden 1988); předsudky (vojenský jazyk, novinka, drahé, neefektivní, neakceptovatelné) Pracovní skupina ISO JTC1/SC22/WG9 – Ada: 13 členů včetně Maďarska a Československa Kongres Ady v Madridu (červen 1989); Ada vs. C (programování „ve velkém“ a „v malém“) Účast na konferenci Ada Europe v Stockholmu (1990) Účast na konferenci konference Ada Europe v Dublinu (červen 1990); národní abecedy Projekt Ada9X s ukončením v roce 1993 (ocenění českého příspěvku v roce 1994) Referáty o jazyku Ada na seminářích SOFSEM, MOP a na konferencích ČSVTS Práce na kompilátoru jazyka Ada v jazyku Ada: spolupráce FEL, KS a SzKI Budapest (podmínka, aby přeložil efektivně sám sebe) SSAda P (Support Systém for Ada Programmers): první kompilační systém v zemích RVHP pro počítače SM 52/12 Ada a její význam pro výuku Ženy-programátorky v Adě: Alena Kozáčiková, Milada Kubátová, Marie Reitermannová + v Maďarsku Ildikö Szilagyi a Viki Kiss. Učebnice programovacího jazyka Ada vydaná v SNTL (Müller, Plášil, Vladík) Řada článků o programovacím jazyku Ada v různých odborných časopisech u nás

1 

- 41 -

Ada pohledem roku 2015 J. Ichbiah, Ing. J. Vladík Asi není povolanější osoby ke shrnutí charakteristik jazyka Ada, než otec návrhu Jean Ichbiah. A je jistě zajímavé s odstupem třiceti let sledovat, jak v roce 1985 odpovídá na otázky vztažené tehdy k minulosti i očekávané budoucnosti a jaká je z tohoto pohledu dnešní realita. Text volně vychází z článku J. Vladík ve Výběru č.6/85. Uvedený článek vychází z interview s hlavním tvůrcem návrhu jazyka Ada Jeanem Ichbiahem (viz [9]) a navazuje na úvodní informaci o tomto jazyku (viz [1]). Další dostupná česká literatura o Adě je shrnuta v seznamu literatury. Než předložíme čtenáři několik nejzávažnějších otázek a odpovědí týkajících se Ady, shrňme v krátké časové posloupnosti deseti let (1975-1985) vývoj tohoto jazyka: 1975: stanovení požadavků na jednotný programovací jazyk podporující čitelnost, efektivnost a udržovatelnost rozsáhlých projektů 1976: zhodnocení a zamítnutí dosud existujících (26) programovacích jazyků 1977: analýza konkurzního řízení (16 návrhů) 1979: vítězí návrh nazvaný Ada na počest spolupracovnice Ch. Babbage, dcery lorda Byrona, Ady Augusty Lovelace (1815-1852) 1980: vydána oficiální referenční příručka 1983: vydána upravená definice jazyka Ada jako ANSI standard; validován první kompilátor 1984: definice Ady byla zařazena k odsouhlasení jako ISO standard; validován první kompilátor v Evropě 1985: rok předpokládaného „průmyslového“ rozšíření Ady Na dále uváděné otázky odpovídal J. Ichbiah, který byl tehdy prezidentem vlastní společnosti Alsys, zabývající se problematikou Ady. Co bylo důvodem vzniku nového jazyka Ada? Především snaha o zavedení jednotného normalizovaného jazyka. V řadě organizací a v mnoha projektech vytvářejí schopní programátoři „vylepšení“ stávajících programovacích jazyků, aby učinili svou práci na projektu o něco snazší předpokládajíce, že tím zvyšují produktivitu. Neuvědomují si však (nebo si to nepřiznají), že v následujících dvaceti letech se deset generací programátorů bude muset učit tento dialekt, aby mohli udržovat daný projekt. Eventuální nový programátor pak přichází k programu, který vypadá jako napsaný např. v COBOLU a programátor pochopitelné předpokládá, že programovací jazyk byl COBOL. Zabere mu potom více či méně času než zjistí, že tytéž zápisy představují něco úplně jiného.

2015: Zlaté pravidlo, které má, domnívám se, platnost dodnes. Otázkou však je, zda dnes, jako tehdy, jsou tvůrci programových systémů schopni a hlavně ochotni toto akceptovat. -  42 -

2 

Proto je v případě Ady kladen tak mimořádný důraz na standardní definici. V procesu standardizace do roku 1983 bylo řešitelským týmem zpracováno přes 7 000 připomínek od stovek expertů z patnácti zemí. Takovou to činnost je pochopitelně nemožné provádět pro více jazyků současně.

Jak tomu bylo s požadavkem na jazyk Ada? Poprvé v historii programovacích jazyků byla ustanovena předem skupina (pod vedením D. Fishera) specifikující přesně požadavky na nový jazyk, a to na základě konzultací expertů z oblasti průmyslu, vojenství, škol apod. nejen v USA, ale z celého světa. Pouze specifikace těchto požadavků trvala zhruba tři roky a byla upřesňována ve zprávách Strawman (1975), Woodenman (1975), Tinman (1976) a Ironman (1977). Tyto požadavky zejména akcentovaly spolehlivost, čitelnost a udržovatelnost programu, vedle víceméně klasických cílů jako portabilita a efektivnost. Kdyby tyto požadavky byly formulovány v šedesátých letech, pak by zřejmě na první místo kladly portabilitu a efektivnost před spolehlivostí a udržovatelností. Ve zprávě Ironman se konstatuje: „Jazyk musí podporovat snadnou údržbu, musí preferovat snadnou čitelnost před snadným zápisem, tj. musí podporovat průzračnost, srozumitelnost a modifikovatelnost programů před snadností kódování.“ Toto je zcela nový přístup, jelikož po řadu let byly vytvářeny programovací jazyky podporující rychlé programování. Trvalo poměrně dlouho dobu, než softwarový průmysl zjistil, že tento cíl je falešný. Vývoj většího programu může trvat třeba dva roky, zatímco udržován bude třeba dvacet let. A čím je program čitelnější, tím snazší je údržba.

2015: Tento princip by se dal „tesat“. Již před třiceti lety jsme se snažili propagovat principy „průmyslového programování“ a toto platí zřejmě dodnes. Proč dochází ke změně kritérií na požadované vlastnosti jazyka? Zastaralé jazyky jako FORTRAN, COBOL, PL/1 v sobě odrážejí technologii počátku šedesátých let; nesou v sobě pečeť tehdejších relací mezi náklady na hardware a software. Zatímco tehdy byly jeho náklady na hardware dominantní a byla snaha využít počítač 24 hodin denně, dnes jsou relace přesně opačné – hardware je levný a chceme jej použít k maximální produktivitě programátorů.

2015: Toto platí stále více, neboť cena a výkonnost HW je v relacích tehdy nepředstavitelných. Můžete se vyjádřit k některým kritikům jako Tony Hoare, kteří označují jazyk za příliš rozsáhlý? Tito tvůrci většinou chápou složitost v matematickém slova smyslu, což není zřejmě vždy bez výhrad aplikovatelné. Můj pohled na jednoduchost či složitost je ovlivněn spíš architekturou. Lidské myšlení má mimořádnou schopnost porozumět strukturám. Za předpokladu, že chápeme hlavní rysy struktury, je schopné utvořit propojení a vytvořit bezprostřední důsledky. Z toho hlediska považuji Adu za velmi jednoduchou. Toto konstatování samozřejmě nepopírá nutnost konzultovat referenční příručku v jednotlivých konkrétních případech, zejména při zápisu programů.

2015: Vždy jsem považoval a dodnes považuji Adu za jazyk s natolik logickou stavbou, že zvládnutí na úrovni Pascalu je otázkou krátkého kursu. Využití konceptů modulů či generických jednotek, jako nosných prvků onoho průmyslového programování, již odpovídá složitosti problematiky, k jejímuž řešení jsou určeny. Ale i toto je zvládnutelné vcelku bez obtíží.

 

3 

- 43 -

Na vlastní kůži jsem zažil, že ten, kdo překonal určitou bariéru, si programování v Adě doslova zamiloval. Očekáváte, že definice Ady je zmrazena na řadu let? Vydání ANSI standardu v roce l983 lze skutečně označit za okamžik zmrazení. Očekáváme však, že zhruba v pětiletých intervalech budou prováděny revize, jelikož jazyky, které nejsou aktualizovány, jsou mrtvé (latina, sanskrt). Výpočetní technika a její potřeby se vyvíjejí a Ada není výjimkou. Okolo roku l990 lze tedy očekávat revizi jazyka.

2015: Toto je zajímavá prognóza, kdy nová definice Ada93 vznikla opravdu počátkem devadesátých let. A poté ještě následovaly definice v letech 2005 a 2012. Předpokládáte, že půjde o poměrně malé změny? Ačkoliv je ještě předčasné něco podobného předvídat, jsem nakloněn předpokladu, že půjde skutečně pouze o malé změny. Vedle změn však bude trvalá potřeba poskytovat přesné či zpřesněné interpretace. I když jsou definice podávány s maximální přesností, dříve nebo později (podobně jako v přirozeném jazyce) se objeví problém, který je třeba rozřešit.

2015: Již v Ada93 byly vzaty v potaz hlavní výhrady k původní definici, zejména v konceptu procesů (Pozn. O dalších definicích a změnách již nejsem informován). Není to neobvyklé mít standard jazyka tak záhy? Francouzský humorista Pierre Dac uvedl toto „zlaté pravidlo“: „Nejprve střílej, potom zaměř a přemýšlej později“. Přesně tímto pravidlem se řídil dosud vývoj programovacích jazyků. Byl navržen jazyk, pro nějž byla vytvořena řada kompilátorů, a poté se zjistilo, že různé kompilátory neimplementují jazyk konsistentně. Teprve pak se formuloval standard. Jedná se tak o typické provádění věcí v obráceném pořadí. Ada představuje první historický případ, kdy byly věci prováděny ve správném pořadí. Nejprve byl vytvořen návrh, poté byl jazyk standardizován, následovalo vytvoření prostředků pro validaci a na závěr se objevily kompilátory. Uživatel má tak záruku, že validovaný kompilátor interpretuje jeho program konzistentně. Validace totiž sleduje nejen úplnost jazyka (nejedná-li se o podmnožinu), ale – do jisté míry- taky kontroluje, zda se nejedná o nadmnožinu.

2015: Toto je opět nadčasové. Pojem „validace kompilátorů“ byl klíčový pro zajištění přenositelnosti programů mezi různými počítači. Co zejména přispělo k vašemu vítězství ve vypsaném konkurzu? Nejpodstatnější bylo, že jsem odstartoval pět let před mými soupeři. Navíc u námi navrženého jazyka byl řadou lidí oceňován estetický faktor, který do jisté míry chyběl matematicky pojatému návrhu největšího konkurenta Ben Brozgola.

2015: Ano, Ada je půvabná.

-  44 -

4 

Kterého konceptu jazyka si sám nejvíce ceníte? Asi to bude koncept modulů, který vytváří jednoznačné oddělení viditelných částic (interface mezi uživateli) a těl modulů (doména implementace). Představme si například hodinky, na něž můžeme pohlížet jako na adovský modul. Má soubor operací, které můžeme používat, aniž bychom znali konstrukci hodinek (např. NASTAV_ČAS, UKAŽ_ČAS…) a musí mít taky mechanizmus (neviditelně uzavřený v pouzdře), který zajišťuje požadované operace. Obecné pravidlo Ady pak říká, že uživatelský pohled je koncentrován do specifikační části (nemusí se jednat pouze o modul) a implementace je pak dána odděleně (logicky nebo dokonce fyzicky). Každý může posoudit bezprostřední dopad tohoto principu na každodenní programátorskou praxi. V projektu se jistý tým dohodne na službách poskytovaných různými moduly a na základě této dohody mohou jednotlivé týmy pokračovat v projektu, využívajíce dohodnuté služby, zatímco jiné subtýmy tyto dohodnuté služby implementují, programují těla modulů, (tj. vyrábějí hodinové strojky).

2015: Toto podepisuji dnes a znovu! Na základě těchto principů jsme založili naši spolupráci mezi Kancelářskými stroji, FEL ČVUT a SzKI v Budapešti. Tehdy, kdy jsme programovali kompilátor Ady v Adě, to byla ohromná praktická škola, kdy při společných schůzkách jsme stanovili specifikace (propojení) a „doma“ pak implementovati těla. Vše se pak společně překládalo a ladilo. Bylo to efektivní a až neuvěřitelné. Jak vypadá použitelnost a používání Ady z hlediska roku l984? Podobně jako v jiných případech vzbuzuje nová technologie velký zájem a tak tomu bylo v roce l980. Poté se obvykle ke slovu dostávají kritici a skeptici tvrdíce, že technologie je příliš složitá a nebude nikdy normalizována. Myslím, že po validaci prvních kompilátorů bylo v roce l984 toto období již za námi. První validovaný kompilátor (pomalý interpret, mající spíš historickou hodnotu) pochází z newyorské univerzity. Ještě v polovině r.l983 byl validován kompilátor již průmyslového charakteru, a to společně firmami Rolm a Data Generale (pro šestnáctibitový minipočítač Eclipse). Další validovaný kompilátor byl vytvořen firmou Western Digital pro jejich mikropočítač. Koncem roku l984 mělo existovat okolo dvacítky validovaných kompilátorů. Zejména stojí za zmínku dva vládou podporované projekty v USA u firem Softech a Intermetrics, které vytvářejí kompilátory včetně podpůrného prostředí (např. pro počítače DEC VAX, IMP 370). Naše firma Alsys vyvíjí kompilátory pro minipočítače a existuje celá řada dalších firem pracujících v této oblasti, jelikož se očekává velká poptávka na trhu.

2015: Zde je (poprvé) nutné připustit, že tehdejší optimismus se v tomto směru nenaplnil. A dosud mi není úplně zřejmé, kde byl hlavní problém? Rozšíří se používání Ady? Jediná věc by mohla zabránit používání Ady, a to absence kompilátorů. Ada bude vysoce žádanou v průmyslu a orientace na ni bude stále větší. Naše firma se soustřeďuje stoprocentně na soukromý sektor, který považujeme za nadmnožinu sektoru vojenského. Ostatně, kdo by dnes řekl o COBOLU, že to je původně vojenský jazyk?

2015: Tak toto tedy tak úplně nevyšlo. Z ne zcela zjevných důvodů se „průmysl“ (až na výjimky) v Adě nezhlédnul.  

5 

- 45 -

Proč byste doporučil Adu vedoucím pracovníkům? Výhody spočívají ve více aspektech. Vedoucí pracovník se zajímá především o programátorskou produktivitu, spolehlivé programy a snadnou udržovatelnost. Požaduje také, aby mohl nového pracovníka bez velkých průtahů zapojit do údržby hotového díla, aniž by se roky prokousával do jeho podstaty. Chce také (i když snad v míře menší než dříve), aby programy byly efektivní. Všechna výše uvedená přání může Ada pokrýt. Vedoucí pracovník chce mít „portabilní programátory“, aby mohl (dle potřeby) zapojovat jednotlivé pracovníky do projektů. Používá-li se více jazyků, vznikají, samozřejmě, problémy s jejich převodem a zaškolováním.

2015: Toto naopak platí stále, ale nebere se na to příliš ohled. Redukuje Ada podstatně softwarové náklady při prvotním zápisu programů? Ada je orientována na snížení nákladů pro celý životní cyklus programového produktu, což nemusí nutně znamenat snížení nákladů na kódování (naopak, může tyto prvotní náklady zvýšit). Co vám je však platné snížení nákladů na pořízení programu, když promarníte mnohem více času (peněz)na ladění, údržbu či aktualizaci. Při programování v Adě musí programátor více namáhat svou mysl než např. ve FORTRANU, musí důkladněji promyslet problém, který řeší, a tudíž třeba stráví více času při pořizování programu. Avšak jeho program má výrazně větší šanci být správný, zabere méně času při ladění a zejména šetří náklady později při údržbě a aktualizacích.

2015: Opět nadčasové konstatování, náklady na údržbu SW byly a jsou odhadovány na mnohonásobek nákladů na pořízení SW. Musí být programy v Adě vůbec odlaďovány? Ano, ale vyžaduje to mnohem méně úsilí než dříve, jelikož více chyb je odhaleno již při kompilaci.

2015: Také toto mohu potvrdit z výše zmíněné spolupráce s maďarskou skupinou. Jaký mají vztah k Adě lidé z oblasti zpracování dat? Jak jsem očekával, byl takřka okamžitý zájem o Adu v oblasti „inženýrské“. Co mě však překvapilo, byl velmi brzký zájem o Adu také u programátorů v oblasti zpracování dat- tam jsem jej předpokládal až o hodně později.

2015: Tak to se nepotvrdilo prakticky vůbec.

-  46 -

6 

Očekáváte, že Ada bude nahrazena jiným programovacím jazykem v nejbližších deseti či dvaceti letech? Myslím, že Ada bude eventuálně nahrazena jinými prostředky pro formulování problémů na počítačích. Technologický vývoj opět pozmění ekonomické faktory. Ada je dítětem dnešní doby a stále tedy akcentuje faktor efektivnosti. Za třicet let bude již třeba možné za stejné náklady vyrábět počítače, které budou milionkrát rychlejší, a to, co se nám dnes jeví jako ekonomické, může být v budoucnu neekonomickým. Efektivnost Ady je (v kontextu osmdesátých let) chápána ve smyslu času počítače, který je nezbytný pro provedení jistých operací a takto pojatá efektivnost nemůže, samozřejmě, platit neomezeně.

2015: Vývoj HW je snad ještě rychlejší, než se předpokládalo. Paměť dnes již nehraje žádnou roli. Má smysl, aby se profesionální programátor učil Adu? Profesionální programátor by měl určitě vědět o Adě, proniknout do jejich konceptů, a jakmile je to pro něj možné, měl by ji začít používat, je-li přesvědčen, že je vhodná pro řešení jeho problému. Aby mohl fundovaně posoudit její vhodnost, musí sám sobě kriticky přiznat, zda do hloubky (nikoliv nutně do detailu) obsáhl její potenciální možnosti.

Kolik času zabere zvládnutí Ady? Učení znamená přechod z jednoho stavu znalostí do jiného a nezávisí tudíž jen na koncovém stavu, nýbrž také na stavu počátečním. Je to podobné jako při studiu např. angličtiny. Doba studia závisí (odhlédneme-li od osobních charakteristik) na tom, zda znáte příbuzný jazyk nebo více příbuzných jazyků (francouzštinu, němčinu) a také na tom, zda chcete zvládnout pouze běžnou konverzaci nebo pracovat jako profesionální tlumočník. Lidé, kteří již zvládli strukturovaný programovací jazyk jako např. Pascal, se zřejmě naučí Adu dříve než např. programátor v jazyku FORTRAN. Pascalský programátor zvládne Adu v úrovni Pascalu zhruba během týdne a je pak otázkou několika dalších týdnů, aby se naučil využívat propracovanější techniky Ady.

2015: Sám jsem vedl několik kursů Ady a mohu potvrdit, že pro programátory nebyl problém tento jazyk zvládnout. Jste osobně spokojen s Adou jaká je dnes? Nyní, když jsme Adu dokončili, musím říci, že jsem opravdu spokojen, zejména s celkovou architekturou jazyka. Vidím ji jako katedrálu, v níž se všechny architektonické linie harmonicky doplňují. Kdybych musel dělat návrh znovu, nic bych na něm nezměnil.

2015: „Dnes“, tedy zhruba po třiceti letech se zdá, že z důvodů, které by asi zasloužily samostatnou analýzu, je tento jazyk na pokraji zájmu profesionálních programátorů. (Krátký přehled, viz odstavec “Poznámky editora“ za tímto příspěvkem).

 

7 

- 47 -

V čem jste se při vývoji Ady poučil? Naučil jsem se, že tým, je-li motivován, může dosáhnout fantastických výsledků. Naučil jsem se, že je možné vyvinout celky jako je Ada s velkým počtem lidí roztroušených po celém světě, využijete-li pro komunikaci technologii sítí. Přes tyto velké počty lidí však musí podobný projekt být navržen a veden jednou silnou osobností.

2015: Toto opět můžeme jednoznačně podepsat v souvislosti se zmiňovanou spoluprací několika týmů (včetně maďarského) na kompilátoru Ady, který byl v Adě programován. Doplňující otázku zodpověděl v roce l985 hlavní řešitel projektu Ada v ČSSR Ing. J. Vladík. Jaká je minulost, současnost a budoucnost Ady v RVHP a v ČSSR? Ada představuje tak silnou vývojovou tendenci v celosvětovém měřítku, že ignorovat ji, by bylo přinejmenším krátkozraké. Projekty Ady jsou rozpracovány v řadě zemi RVHP (vedle ČSSR v LMR, NDR, PLR a SSSR). A pro konzultační a koordinační činnosti v rámci RVHP byla založena Pracovní skupina Ada (RG20) při Komisi pro problematiku výpočetní techniky (KNVVT) jednotlivých AKADEMIÍ VĚD. Tato skupina se schází zhruba jednou za rok a řeší problematiku jednak v oblasti jazyka Ada, jednak z oblasti tvorby kompilačních systémů pro tento jazyk. Kompilátory se řeší pro celou škálu počítačů JSEP a SMEP, a jelikož jsou často při řešení používány diametrálně odlišné přístupy (od interpretů přes generátory pascalských či assemblerovských programů až po generátory cílových kódů) bude zřejmě později možnost výběru, ať již podle kritérií efektivnosti nebo úplnosti kompilátorů. Z hlediska stavu v roce l985 jsou nejdále v řešení v MLR, kde přerušili práce na interpretu pro počítače SMEP a dokončují kompilátor pro počítače typu IMB a Siemens. Jelikož v ČSSR je řešení kompilátor pro počítače SMEP, je projednávána možnost nákupu licence maďarského kompilátoru pro řadu JSEP. V ČSSR pracuje na projektu Ada poměrně velký pracovní kolektiv, jehož analytickou páteř tvoří zkušení pracovníci FEL ČVUT a větší část programátorských kapacit poskytují KS Praha a KS Vsetín. Významnou měrou přispívají k řešení také pracovníci UJEP Brno. V roce l985 má být dokončen bázový kompilátor ABC (Ada Beginning Compiler) pro SM 4-20 s těmito omezeními: 1. 2. 3.

nebudou pokryty koncepty procesů, generických jednotek a specifikace reprezentací. bude omezeno používání dynamických deklarovaných proměnných, odvozených typů a typů fix. Bude dostupná pouze omezená verze správy separátní kompilace.

V letech 1986-87 by pak měl být tento bázový kompilátor doplněn do úplného tvaru a rozšířen na nové typy počítačů SMES, zejména s větším rozsahem operační paměti. Předpokládáme totiž, že právě minipočítače s větším rozsahem paměti (eventuálně mikropočítače) budou hlavní doménou pro využívání Ady. Tak jako je očekáváno hromadné rozšíření Ady v západních zemích v roce l985, očekáváme tuto situaci v našich podmínkách okolo roku l988. Devadesátá léta by pak měla být ve zněmení dominantního používání Ady v celosvětovém měřítku. Podobně jako J. Ichbiah se domnívám, že jedině absence kompilátoru Ady by mola zabránit jejímu používání a rozšiřování v RVHP. Pro nejbližší (přechodné)období může limitovat její používání omezený rozsah operační paměti dosud dostupných minipočítačů, jelikož Ada, jako nejprogresivnější prvek v rozvoji SW vyžaduje

-  48 -

8 

přiměřeně progresivní HW základnu. Zde se do jisté míry negativně projevuje skutečnost, že náš skluz za celosvětovým vývojem je v tom konkrétním případě v oblasti programovacích prostředků nepoměrně menší než v oblasti prostředků technických.

2015: V ČR byla odborně-informační úroveň po řadu let udržována na prestižních seminářích SOFSEM a MOP (viz řada odborných přednášek na toto téma). Také na mezinárodním poli jsme si udržovali (spolu s Maďary) přiměřenou prestiž, byli jsme účastníky pracovních skupin, zejména pracovní skupiny ISO JTC1/SC22/WG9, která se zabývala aktualizovaným standardem Ada9X. Je pro mne ctí, že náš přínos (zejména v oblasti generických jednotek, který byl předmětem mé aspirantské práce) byl na úrovni této skupiny v roce 1994 oceněn „Uznáním za přínos pro pracovní skupin WG9“. V dalších letech pak však došlo, bohužel, k poklesu zájmu o Adu, a to počínaje mezinárodní komunitou, přes zmíněné semináře až po fakulty a maďarskou skupinu. Závěr z pohledu roku 2015 Sám se k této problematice dostávám po řadě let, za což jsem vděčný a děkuji kolegyním a kolegům (zejména B. Lackovi), kteří využili příležitosti dvoustého výročí narození Ady Augusty Lovelace a připravili ke konci roku 2015 vzpomínkovou akci. K ní jsem se snažil oživením mých vzpomínek přispět i tímto „resuscitovaným“ článkem.

Literatura: Příručky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Základní charakteristiky jazyka Ada (J. Vladík, 1982) SMEP: Programovací jazyk ADA (kolektiv KS, 1982) Ada´83 učebnice s testy (J. Vladík, 1983) Ada´83 1. ref. příručka (J. Vladík a kol., 1985) Ada/SMEP Sbírka příkladů (J. Vladík, 1986) Ada – uživatelská příručka pro SM 52/12 s VOS 4 (J. Vladík, 1989) Učebnice jazyka Ada, SNTL (K. Müller, F. Plášil, J. Vladík)

A dále články v časopisu Výběr: 8. č. 5/82, p594: Ada – jazyk pro profesionální programování (J. Vladík, 1982) 9. č. 6/85, p770: Ada – minulost, současnost a budoucnost (J. Vladík, 1985) 10. č. 5/86, p651: Analýza obecných a ekonomických aspektů Ady (J. Vladík, 1986) 11. č. 5/87, p664: Jak se učí Ada (J. Holý, 1987) 12. č. 1/88, p78: Nové programovací jazyka pro nejširší použití (J. Vladík, 1988) 13. č. 3/88, p354: Porovnání kompilátorů pro jazyk Ada, Pascal a C (J. Holý a kol., 1988) 14. č. 4/88, p516: Informace o 3. kongresu uživatelů Ady v NSR (J. Vladík, 1988) 15. č. 6/89, p791: SSAdaP – systém programování v jazyce Ada (J. Holý, 1989) 16. č. 1/90, p79: Ada na konci osmdesátých let (J. Vladík, 1990)  

9 

- 49 -

17. č. 1/91, p91: Ada: zkušenosti a vyhlídky (J. Vladík, 1991) Poznámky editora k postavení programovacího jazyka Ada v současnosti: 1)Po prvním mezinárodním standardu programovacího jazyka Ada normou ISO z roku 1995 byla publikována novelizace standardu jazyka v roce Ada2005, což dokládalo jeho další vývoj. V současnosti je platná norma ISO/IEC 8652:2012(E), která obsahuje kompletní Ada Reference Manual (http://www.ada‐auth.org/standards/12rm/RM‐Final.pdf ).  2)Existuje jazyk PL/SQL (Procedural Language/Structured Query Language) jako procedurální nadstavba jazyka SQL firmy Oracle založená na programovacím jazyku Ada. Tato nadstavba se rozšířila a její deriváty převzaly i jiné relační databáze. Sybase a Microsoft SQL Server mají Transact-SQL, PostgreSQL má PL/pgSQL a IBM DB2 má SQL PL. Existuje též projekt Fyracle, jehož cílem je umožnit spouštění PL/SQL v relační databázi Firebird. 3) V řebříčku popularity programovacích jazyků v roce 2015, který sestavuje organizace TIOBE, zaujal jazyk Ada 27. místo s ratingem 0.708% mezi 50 citovanými jazyky: (http://www.tiobe.com/index.php/content/paperinfo/tpci/index.html)  4) Existuje řada významných firem a institucí, které ve své hlavní náplni mají údržbu, propagaci a používání jazyka Ada např. ARA – Ada Resource Association (http://www.adaic.org/community ) nebo viz stránky jiných organizací jako Intermetrics, Inc., MITRE Corporation, Inc., AXE Consultants a Ada-Europe.   5) V pořadí 21. mezinárodní konference o spolehlivosti software s využitím jazyka Ada bude uspořádána organizaci Ada-Europe v italském města Pise v příštím roce 2016 (viz pozvánka na http://www.ada-europe.org/confs/ae). Organizace pořádá tyto konference již od roku 1996. 6) Dvousté výročí narození A. Lovelace si připomněli také v největším německém muzeu výpočetní techniky v Padebornu, které vydalo k této příležitosti svoji brožuru (viz http://www.hnf.de/ausstellungen/ausblick‐ada‐lovelace.html )

Egészségedre Aneb nesouvislé vzpomínky programátora Ady v Adě Ing. Jan Holý Po několikaletém úsilí pracovníků oddělení jazyků a kompilátorů jsme v praxi ověřili, že vývoj kompilátoru jazyka Ada pro 16tibitové počítač SMEP v Pascalu zřejmě nepovede ke kýženému cíli. Ale bylo to jen zahřívací kolo k projektu, který potkáte jednou za život. V polovině 80. let minulého století spojili své síly Ada týmy Kancelářských strojů z Prahy a SzKI z Budapešti (Számítástechnikai Kutató Intézet és Innovációs Központ – dodnes si to -  50 -

10 

pamatuji), aby vyvinuly univerzální kompilační systém jazyka Ada pro různá vývojová a cílová prostředí. Před první cestou jsem byl dost nervózní. V novém pase se skvělo „AB služébnaja“ a my jsme čekali v Ruzyni na odlet do Budapešti. Šéf Jarda, Karel a já. Napoprvé jsme nastoupili do letadla spořádaně a včas. Při dalších cestách, kterých byly v průběhu přibližně pěti let desítky, jsme se před odletem uchylovali do letištního baru (ač už tehdy tam bylo pivo nekřesťansky drahé) a postupně jsme ignorovali výzvy, poslední výzvy a úplně poslední výzvy k nástupu. Když jsme zjistili, že letadlo bez pasažérů, kteří prošli check-in kontrolou, neodletí, čekali jsme na jmenovitou výzvu k nástupu. Zřejmě si nás pamatovali, protože několikrát nás přišli bez velkého váhání vyzvednout k baru osobně. Dnes to určitě nezkoušejte – žádné letadlo na vás čekat nebude! Velkou výzvou byla jazyková průprava. Zatímco Karel spoléhal na oficiální jazyk projektu – angličtinu, Jarda se zapsal do kurzů maďarštiny a já jsem si pořídil kapesní příručku anglické konverzace pro Maďary, ze které jsem pochytil několik základních frází. Když však došlo na komunikaci v maďarštině, byli jsme na tom všichni zhruba stejně. Hned při první návštěvě jsme objevili vinárnu (borozó), přiléhavější by asi byl vinný výčep, kde za směšný peníz nalévali vlašský ryzlink a modrou frankovku z konví zapuštěných do výčepního pultu naběračkami, které mi připomněly prodej mléka v dětství. Přes nepříliš vábné prostředí bylo víno dobré a my jsme se do výčepu často vraceli. A to až do doby, než jsme zjistili, že za srovnatelnou částku můžeme mít víno v řadě dalších, mnohem přívětivějších vinárničkách. A k vínu tam vždy měli zsíros kenyér – obrovský krajíc chleba se sádlem a s cibulí, naši nejoblíbenější stravu. Dobré pivo bylo tehdy v Maďarsku těžko k sehnání. Řešili jsme to importem – naše kufry obsahovaly téměř výlučně stohy papíru s výpisy programů a láhve s pivem. Jarda si pořídil speciální pevnou koženou brašnu na pivo jako kabinové zavazadlo (tehdy to bylo možné…). V Budapešti jsme objevili i několik pivnic, které tvrdily, že čepují Plzeňské. Ve všech případech tam měla chuť piva do Plzně hodně daleko. Jednou mě napadlo, že to může být podivným způsobem čepování, a tak jsem se snažil servírku svou lámanou maďarštinou alespoň trochu poučit. Za nezištnou snahu o předání informací jsme už další pivo ani po urgenci neobdrželi a do té hospody jsme si už netroufli. V Budapešti jsme ovšem pečovali nejen o své chuťové buňky, ale i o kulturní povznesení. Viděli jsme hodně filmů, které se tehdy v Československu jaksi nepromítaly. S porozuměním dialogů to bylo všelijaké. Vrcholem určitě byly Bergmanovy filmy v originále s maďarskými titulky. Mě osobně nejvíc zaujala inscenace rockové opery István a király (Král Štěpán) v budapešťském Národním divadle. Dodnes mám dvoudeskovou nahrávku na vinylu i na CD. Z domova jsem si vozil celkem pravidelně i Haškova Švejka. A pročítali jsme si zejména Švejkovy příhody v Királyhidě. V době našich návštěv se začaly na Hungaroringu jezdit závody F1. Jarda si za cenu srovnatelnou s naším měsíčním příjmem zajistil vstupenku a v neděli brzy ráno vyrazil. My s Karlem jsme umístili do lednice několik lahví šumivého vína a čekali na závod. Přímý přenos byl povedený, viděli jsme všechny

 

11 

- 51 -

klíčové okamžiky závodu i opakovaně a láhve bublinek byly příjemnými společnicemi. Jarda se vrátil pozdě večer. Hladový, žíznivý, fyzicky vyřízený. My jsme mu pak museli vyprávět, jak závod probíhal a kdo vyhrál. Dohromady nás v obou týmech bylo asi 10. Pracovních stanic, připojených k malému MicroVAX II, bylo méně. Abychom se zbytečně netlačili a využili strojový čas, pracovali jsme často na směny – Maďaři od rána, my odpoledne a v noci. A také v sobotu a v neděli, mnohdy 12 i více hodin v kuse. MicroVAX běžel naprosto spolehlivě, produktivita práce byla pro nás do té doby nevídaná. Když jsme se po dvou týdnech vrátili do Prahy, měsíc jsme se pokoušeli spustit výsledky našeho úsilí na SM 52/12. Většinou marně, bulharské disky 20 minut bez chyby běžet nedokázaly. U jazyka Ada, pro jeho relativní komplexnost, byla často zpochybňována schopnost rychlé exekuce. Proto jsme provedli porovnání několika kompilátorů pro jazyk Ada, Pascal a C. Podle očekávání zvítězil favorit C, i díky faktu, že spustitelné programy neobsahovaly žádné kontroly při běhu, na rozdíl od Ady a Pascalu, které vykázaly vzájemně srovnatelné výsledky. Po několikaletém úsilí jsme v roce 1989 mohli konečně představit první úplnou implementaci jazyka Ada ve východním bloku – SSAdap (Support Systém for Ada Programmers). Systém, vyvíjený ve VMS Ada, pracoval v prostředí VAX/VMS a IBM/OS, v přípravě byla verze pro UNIX. Pyšnili jsme se implementací generických jednotek bez obvyklých zjednodušení (Jarda) a rozšiřujícími moduly pro aritmetiku s neomezenou přesností a procesní simulaci (Karel). Hmotnost originální dokumentace SSAdaP byla 6 kg a byla doplněna českou uživatelskou příručkou pro SM 52/12 (ano, nakonec se to podařilo spustit). Ve speciálních publikacích byly popsány generické jednotky a chybová hlášení s křížovými odkazy. SSAdaP jsme představili na seminářích a konferencích a v odborných publikacích. V září 1989 jsem SSAdaP prezentoval v nizozemském Haagu na evropském symposiu DECUS. Příspěvek vzbudil zájem, ale reakce na návrhy případné spolupráce byly odtažité. V porovnání s americkou vládní Ada Joint Program Office, která nám poskytovala celé roky materiály k Adě, to bylo zklamání. Nezapomenutelným zážitkem byla návštěva Moskvy. Jednoho letního dne přišel Jarda a pověřil mě a Karla zorganizováním a účastí na společném jednání s Rusy a Maďary, a odjel na měsíc šplhat po horách. Služební pasy jsme měli, místo v letadlech jsme rezervovali, ale objevil se problém – nebyla šance získat na cestu rubly. Zjistil jsem, že jediný, kdo nemá problémy se směnou rublů, jsou členové Československo-sovětské obchodní komory (snad si název organizace pamatuji). Tak jsem přesvědčil ekonomického ředitele Kancelářských strojů, aby podepsal přihlášku a zaplatil členské příspěvky. Ač na mě padla tíseň už při přeletu československých hranic, jednání dopadlo uspokojivě a s řadou (doufám) neopakovatelných vzpomínek jsme mohli Jardovi reportovat splnění úkolu. A já jsem byl kvůli aktivitě s obchodní komorou postupně předvoláván na koberečky šéfů, až jsem skončil u generálního ředitele. Dodnes jsem na to pyšný! V Československu vzpomínám na implementace SSAdaP pro ČVUT a pro armádu. V Maďarsku měl systém rovněž několik implementací, zejména v akademickém prostředí. Po roce 1990 byly však další vývoj a údržba systému zastaveny – s postupným odbouráváním západních exportních regulací byly najednou k mání kompilátory Ady z celého světa. -  52 -

12 

Distribuční pásky jsem zlikvidoval před několika lety, a tak nám po 25 letech zbyla dokumentace, odborné publikace a hlavně vzpomínky na úžasný mezinárodní projekt.

Deskriptivní prostředek ADET Ing. Karel Petera Při exkurzi do doby realizace překladače programovacího jazyka Ada ve s.p. Kancelářské stroje stojí za pozornost zmínit i samostatný interní vývojový projekt, který měl za cíl využít syntaktické prvky jazyka Ada ke standardizaci popisu algoritmů, standardních funkcí, datových struktur a meziprocesních vazeb a interakcí při vývoji informačních a řídicích systémů průmyslových aplikací (tehdy zejména ve strojírenství). Záměrem bylo standardizací postihnout výstupní produkty těchto fází vývoje systémů: ‐ ‐ ‐

Popis řízeného subjektu a vlastního informačního systému v analýze a projektové dokumentaci Komentáře programů psaných v libovolném jazyce Uživatelskou dokumentaci

Největší význam mělo, a tudíž bylo iniciátorem vzniku prostředku ADET, jeho využití ke komentování programů. Prakticky po celá osmdesátá léta se systémy pro průmyslové prostředí programovaly v jazyku assembler s ohledem na pionýrské doby tehdejších hardwarových prostředků (SMEP) a tehdejšího systémového softwaru včetně překladačů. Pro lepší čitelnost a průhlednost programů se na našem pracovišti používal ke komentování tzv. pseudokód, vycházející ze strukturovaného jazyka Pascal k popisu algoritmických struktur a funkcí. Pseudokód byl pro svoji jednoduchost skutečně běžně používán, a to i přes notoricky známou pohodlnost a tudíž neochotu programátorů své programy komentovat. Jednoduchost pseudokódu však byla bohužel překážkou k postihnutí složitějších operací a zejména popisu vztahů a vazeb mezi autonomními procesy v reálném čase (ať těch systémových, tak procesů řízeného subjektu). Přímo se tedy nabízela možnost sáhnout k základu nově vznikajícího jazyka, jehož lingvistická výbava byla na nesrovnatelně vyšší úrovni oproti tehdy používaným jazykům a poskytovala tedy velký prostor pro standardizaci popisu. Výhodou k zahájení vývoje deskriptivního prostředku byla přítomnost pracovníků s dokonalou znalostí syntaxe a sémantiky Ady přímo ve firmě. K zahájení vývoje došlo počátkem roku 1984 a název ADET samozřejmě prvoplánově vycházel z názvu Ada, ale byl uváděn jako zkratka „Aid Developement Tool“, tedy pomocného nástroje pro vývoj systémů. Obecné nástroje pro tento účel, jako např. CASE nebyly v té době v našich podmínkách dostupné a tak jsme se drželi  

13 

- 53 -

pouze deskriptivní role tohoto prostředku. Nechtěli jsme se ale omezit pouze na popis verbálního charakteru, ale součástí ADETU měl být i popis grafický, čemuž se měla věnovat 2. etapa vývoje. Vzhledem k tomu, že prostředek neměl být vázán pouze ke komentování programů, ale měl mít širší záběr neomezující se pouze na pracovníky s programátorskou gramotností, bylo nutné použít z jazyka Ada jen základ a v zájmu jednoduchosti rezignovat na úplnou obecnost a exaktnost syntaxe a na minimalizaci délky popisu. Například namísto používání formálních parametrů postihnout alternativy výčtem nebo slovně, trochu podobně jako je tomu dnes v XML jazyku. Cílem bylo, aby i popisy systému a subjektů v analýze, projektu nebo uživatelské dokumentaci byly méně upovídané a maximálně se formalizovaly. Velký důraz při použití ADETU byl kladen na zřetelnost zápisu, na výrazné odlišení klíčových slov a formálních termínů od zbytku textu, a to i při psaní dokumentace na tehdy ještě často používaných mechanických psacích strojích. Ve výsledku bylo z Ady do ADETU převzato asi 50% prvků se shodnou syntaxí. To bylo především u operátorů, některých základních příkazů a vstupních/výstupních operací včetně popisu datových struktur. Některé prvky se převzaly částečně, jako např. příkazy pro reálný čas a popis struktury modulů a procesů. Celkový podíl prvků ADETU, které měly nějaký základ v Adě, ale byly nějakým způsobem více či méně upraveny, bylo cca 80%. Jazykové prvky, které neměly oporu v Adě, byly především z oblasti popisu vazeb a interakcí procesů v reálném čase. Pro tento účel používala Ada komunikaci přes tzv. schránky, což reprezentovalo synchronní symetrickou vazbu mezi procesy. Z hlediska popisného je to nepřímý způsob vyjádření vazby, a proto např. byly v ADETU explicitně rozlišovány procesy aktivní a pasivní, specifikovány asynchronní vazby, nastavování priorit procesů a další operace, se kterými jsme se setkávali při realizaci průmyslových aplikací systémů. Právě v těchto případech jsme předpokládali i doplnění ADETU o alternativní definice pomocí grafických výrazových prostředků, např. s pomocí Petriho sítí. Definice prostředku ADET dosáhla rozsahu téměř 60 stran, což zřejmě tehdy vyžadovalo ještě určitou optimalizaci a případnou redukci. Protože se však jednalo o interní projekt, na který nebyly vyčleněny speciální kapacity, ale realizovali ho vývojoví pracovníci ve volnější době mezi velkými realizačními akcemi, nebyl projekt dotažen do úplného konce a do širšího používání. Přispělo k tomu i snížení priority uplatnění tohoto prostředku po určitých změnách ve vedení firmy. Využíval se částečně pouze jako inovace a rozšíření původního pseudokódu při programování.    

 - 54 -

 

 

14 

Ada, já a fazole Ing. P. Kroha Na konci osmdesátých let jsem se sice společně s několika dalšími kolegy z katedry počítačů elektrofakulty v Praze zúčastnil práce na projektu překladače jazyka Ada, ale překladač jsme psali v Pascalu a k praktickému používání jazyka Ada jsem se nedostal. Na tehdejších počítačích s operační pamětí o velikosti 256 kB by to asi ani nebylo jednoduché. Když proběhly politické změny koncem roku 1989, přemýšlel jsem, jaký budou mít dopad na společnost obecně a na vysoké školy zvláště. Také mne zajímalo, o kolik jsou s programováním napřed na srovnatelných pracovištích v západní Evropě a jestli zůstat učitelem v Praze. Že v nové společnosti leckdo zbohatne, ale učitelé to nebudou, to bylo jasné od samého začátku. Do Německa to bylo nejblíž. Při práci na projektu Ada se mi dostaly do ruky výzkumné zprávy německé skupiny čtyř doktorandů z Mnichova (Ganzinger, Giegerich, Ripken a Wilhelm). Já jsem se zabýval generováním kódu a tak jsem si dopisoval s jedním z nich, s Knuthem Ripkenem. Bohužel se ukázalo, že právě on jako jediný odešel z Německa a začal pracovat u soukromé firmy v Paříži. Ostatní se uchytili na německých univerzitách, začátkem devadesátých let už měli profesorské pozice, ale vlastně jsem se s nimi neznal ani z dopisů. Napsal jsem sice do Dortmundu Haraldu Ganzingerovi, na kterého jsem měl kontakt, ale ten mi sdělil, že pro mne nemá ani místo v projektu, ani ve výuce. Další kontakt jsem měl na Fachhochschule Dortmund a tak jsem se tam zkusil vnutit. Fachhochschule je typ vysoké školy, která se nezabývá primárně výzkumem a vychovává spíše provozní inženýry pro rutinní práce. Proto neklade na vyučující tak vysoké požadavky, takže jsem měl větší šance. Nabídl jsem přednášky o Použití jazyka Ada v softwarovém inženýrství a o Objektově-orientovaných databázích. Tím se tam nikdo nezabýval. Pozvali si mne na testovací přednášku a posléze mi poslali pracovní smlouvu. Na pracovní vízum jsem čekal půl roku, takže v březnu 1991 jsem do Dortmundu opravdu dorazil a začal přednášet. Drobný háček byl v tom, že mne platili jako externistu jen za odpřednášené hodiny a honorář, beztak malý, jsem měl dostat až po skončení semestru. Za ubytování na koleji jsem ovšem musel platit hned, a jídlo a dojíždění vlakem na fakultu taky něco stálo. Přepočteno na tehdejší československé poměry to byly astronomické částky. Když jsem to konzultoval s Ganzingerem, napsal mi, že za výplatu z Fachhochschule v Dortmundu nepřežiju. Nicméně jsem se rozhodl, že to vyzkouším. Fakulta mi naštěstí zprostředkovala půjčku. Z Prahy jsem si přivezl v kufru pár masových konzerv, ale jinak jsem jedl hlavně fazole z konzervy, protože byly levné a syté. Fazolová dieta můj finanční problém ovšem nevyřešila, pouze odsunula. Němečtí studenti většinou někde pracovali a na koleji byly na nástěnkách různé nabídky brigád. Zalíbila se mi nabídka jednoho stavebního podnikatele, který hledal někoho, kdo se vyzná v databázích. Když jsem k němu do firmy dorazil, tak se ukázalo, že jeho několik programátorů napsalo databázi v systému FoxBase, která obsahovala specifikace všech oken

 

15 

- 55 -

a dveří, která němečtí architekti mohli ve svých projektech použít, pokud by si nechtěli nechat vyrobit okna a dveře na míru. Program automaticky sestavoval různé doprovodné kalkulace a měl v Německu takový úspěch, že ho svým německým kolegům přes hranice záviděli holandští architekti. Podnikatel si řekl, že by to chtělo vytvořit verzi v holandštině a to byl úkol, na který mne najal. To, že neumím holandsky, mu nevadilo, neboť na to měl dámu, která byla ochotna všechny texty přeložit. Jenomže ty texty byly uvnitř programu jako parametry různých příkazů, většinou příkazů write, display (ale ne jenom). Mým úkolem bylo vykopírovat z programu německé texty, nechat je přeložit, pak jejich překlad zase vkopírovat zpátky a vytvořit tak holandskou verzi. Dnes se tomu říká jazyková lokalizace. Za tím účelem jsem dostal rozsáhlý zdrojový program ve FoxBase, editor a dost odlehlý termín dokončení. Kdybych to byl dělal tak, jak to chtěli, tak by to byla nádeničina a nejspíš bych v tom byl nadělal spoustu chyb. Fakulta mi ale pro výuku koupila překladač jazyka Ada, tak jsem si tu úlohu udělal zajímavější. V Adě jsem napsal tzv. překladové schéma, ve kterém jsem popsal všechny možnosti, ve kterých se v programech FoxBase mohl vyskytovat řetězec znaků jako parametr výstupního příkazu. Můj program si četl daný zdrojový program ve FoxBase jako text a podle překladového schématu generoval nový program ve FoxBase, tj. vždycky když narazil na případ popsaný v překladovém schématu, tak přidal příslušný, nalezený řetězec do levého sloupce dvousloupcové tabulky textových hlášení, kterou pro tento účel vyráběl, a do programu vložil místo řetězce znaků indexovanou proměnnou ukazující na tento řetězec v tabulce. Poté, co můj program prošel celý program ve FoxBase, upravený program uložil, tabulku vytiskl a já jsem ji předal k překladu, tj. k doplnění dosud prázdného druhého sloupce. Tabulku s doplněným překladem jsem vložil zpět do programu ve FoxBase a potom jsem dalším překladovým schématem v celém programu změnil příslušné indexy z prvního sloupce německo-holandské tabulky na druhý, čímž jsem vlastně vygeneroval holandskou verzi. Naštěstí byl program ve FoxBase napsán dost primitivně, takže jsem jen opravil pár výjimek, které jsem v pravidlech nepopsal. Trochu jsem se obával, že některá holandská slova mohou být delší než německá a že bude docházet k formátovým kolizím, které budu muset řešit zkratkami, ale nebylo to nutné. Program díky své jednoduchosti začal správně fungovat překvapivě brzy. Byl jsem hotov dlouho před termínem dodání a na programátory ve firmě i na šéfa to udělalo velký dojem. Ani o jazyce Ada, ani o překladových schématech nikdy předtím neslyšeli a obojí na ně udělalo dojem velkého, vědeckého světa. Sice se živili programováním, ale v pravém slova smyslu se o profesionály nejednalo, protože neměli ani přehled v oboru, ani znalosti o gramatikách. Profesionální softwarové systémy se jistě už tenkrát programovaly tak, aby jazyková lokalizace byla co nejjednodušší, takže jsem nic nového neobjevil. Vygenerování cílového programu z nějakého předchozího zápisu je vlastně stará myšlenka makrogenerátoru, která se v různých převlecích táhne celým programováním od sedmdesátých let. Dnes se používají např. templates v C++. Obecně se hovoří o generativním programování, jehož základy byly už v Adě obsažené.

-  56 -

16 

Nicméně, použití Ady a trochy gramatik tenkrát (v roce 1991) stačilo na to, aby se mnou v německé firmě začali jednat s velkým respektem o dalších pracovních zakázkách. Fazolím odzvonilo.  

Konferenční aktivity o programovacím jazyku Ada doc. Branislav Lacko V letech 1984 až 1989 bylo uspořádáno pět konferencí, jejichž součástí obsahu byla problematika programovacího jazyka Ada. Všechny se konaly, jak v té době nemohlo být ani dost dobře jinak, v rámci ČSVTS. Mezi akcemi Odborné skupiny pro výpočetní techniku při ČSVTS figurovaly i konference o programovacích jazycích, z nichž nejznámější byly opakované konference o jazyku Pascal v Brně, o jazyku COBOL v Pardubicích, ale byly zorganizovány konference i o jiných programovacích jazycích např. BASIC a další. Série konferencí o programovacím jazyku Pascal začala prvním ročníkem již v dubnu 1979 a reagovala na všeobecné nadšení pro tento programovací jazyk u nás, který se začal v ČR používat již od roku 1975, tedy 4 roky poté, co ho prezentoval jeho autor prof. N. Wirth. Posléze se však začaly projevovat negativní důsledky odkládání mezinárodní normy tohoto jazyka a nedostatečné propracování vstupních a výstupních operací jazyka Pascal, což postrádala zejména podniková výpočetní střediska pro potřeby hromadného zpracování dat na svých sálových počítačích. Programovací jazyk Ada měl v mnohých případech podobnou strukturu jako jazyk Pascal. Proto bylo přirozené, že mnohým zastáncům jazyka Pascal se zdál programovací jazyk Ada dalším, progresivnějším krokem v oblasti programovacích jazyků. Tak došlo k tomu, že se počátky nástupu jazyka Ada u nás navázaly na používání jazyka Pascal, což se projevilo i uspořádáním několika společných konferencí. Programovací jazyky Pascal a Ada 15.-16. únor 1984 – Brno Finální návrh normy ISO 7185 jazyka Pascal, vydaný v roce 1983, nesplnil naděje vkládané do standardu. Definoval jádro jazyka Pascal bez řady navrhovaných (v praxi tolik potřebných) rozšíření. V této situaci přišli zástupci vývojového pracoviště Kancelářské stroje s nabídkou prezentovat programovací jazyk Ada a koncepci jeho implementace pro počítače JSEP v kontinuitě na jazyk Pascal. Proto byla konference poprvé uspořádána se změněným názvem, který obsahoval názvy obou jazyků. Ze čtrnácti příspěvků se většina týkala jazyka Ada, když jen 5 příspěvků se týkalo jazyka Pascal. Sborník neobsahoval referát, přednesený na konferenci, a to příspěvek doc. Kindlera o problematice simulace pomocí jazyků Pascal a Ada. Ten byl pak dodatečně rozmnožen a účastníkům rozeslán. Na konferenci navázal seminář, pořádaný v témže roce ve Vsetíně závodní pobočkou ČSVTS Kancelářské stroje OŘS Vsetín, který se zabýval dalšími specifickými problémy implementace jazyka Ada. Garantem této konference byl B. Lacko, organizátor a garant předchozích konferencí o jazyku Pascal.

 

17 

- 57 -

Přednesené referáty s tématikou jazyka Ada:       

Kozáčiková, A. (Kancelářské stroje Praha): Příkazy a výjimečné situace Kubátová, M. (KS Praha): Datové struktury a typy Vladík, J. (KS Praha): Koncepce modulů a generik (problematika množin) Petera, K. (KS Praha): Deskriptivní prostředek ADET Vaculík, Zd. (KS Vsetín): Vstupy a výstupy Müller, K. (ČVUT FEL Praha): Koncepce podprogramů Plášil, F. (ČVUT FEL Praha): Paralelizmus v jazyku Ada

Ada ´84 4. – 5. říjen 1984 – Vsetín Cílem této konference bylo seznámit tehdejší, už poměrně početnou, programátorskou veřejnost u nás, s programovacím jazykem Ada v samostatné, specializované konferenci, která proběhla pod patronací firmy Kancelářské stroje. Organizačně zaštítila konferenci závodní pobočka ČSVTS pracoviště KS n.p. ve Vsetíně, kde se také konference konala. Garantem konference byl Zd. Vaculín, Na konferenci byly předneseny výhradně referáty o jazyku Ada, skoro ve stejné skladbě jako na konferenci Pascal & Ada v únoru, ale s větším zaměřením na detaily implementace překladače, který byl připravován v Kancelářských strojích pro počítače SMEP. Jazyk Ada zde byl už představen jako perspektivní jazyk pro rozličné aplikace osmdesátých a devadesátých let. Přednesené referáty  Kubátová, M. (KS Praha): Datové struktury a typy  Kozáčiková, A. (KS Praha): Příkazy a výjimečné situace  Šolek, J. – Vaculín, Zd. (KS Vsetín): Koncepce modulů  Vaculín, Zd. – Šolek, J. (KS Vsetín): Modularita vstupů a výstupů  Vladík, J. (KS Praha): Koncepce modulů a generik  M Müller, K. (ČVUT FEL Praha): Koncepce programů a generik  Příloha: Syntax ANSI standardu Ada 83

Ada a Pascal ´86 22. – 24. duben 1986 – Velké Karlovice Konference byla dvoudenní a byla dalším ročníkem klasických konferencí o jazyku Pascal, rozšířená o problematiku používání jazyka Ada, jak bylo dohodnuto v roce 1984. Proto první den byl věnován problematice používání jazyka Pascal a druhý den používání jazyka Ada. Informace o jazyku Pascal se na této konferenci nesly v duchu jeho aplikace nejen v rámci minipočítačů řady SMEP v interaktivním terminálovém prostředí, ale i na tehdy nastupujících osmibitových domácích počítačích. Těžištěm byly příspěvky popisující kompilátor a testovací vývojové prostředí OMSI Pascal. Další den poskytli pracovníci různých pracovišť, zúčastněných na řešení resortního výzkumného úkolu Federálního ministerstva elektronického průmyslu, informace účastníkům o postupu prací na kompilátoru jazyka Ada. Zpracování sborníku zajišťovalo pracoviště kancelářských strojů Vsetín, které připravilo -  58 -

18 

kromě tradičního tištěného sborníku, i jeho verzi v podobě textového souboru na 1/2" magnetické pásce. Přednesené referáty o jazyku Ada: Vladík, Jar. (KS Praha): Analýza obecných a ekonomických aspektů Ady Kroha, P. (FEL-ČVUT Praha): Problematika generování cílového kódu pro počítače SMEP Šmídek, M. (ÚVT UJEP Brno): Problematika knihoven a separátních kompilace Bartošek, M. (ÚVT UJEP Brno): Sestavování, spouštění a vazby Ada programů Kozáčiková, A. – Kubátová, M. (KS Praha): Problematika generování mezikódu Vaculín, Zd. – Šolek, Jar. (KS Vsetín): Řešení problematiky V/V operací pro počítače SMEP Programování v jazycích Pascal a Ada 6. - 10. duben 1987 - Vrátna Dolina Tato konference proběhla jako poslední konference o jazyku Pascal a zaměřila se na používání jazyka Pascal v rámci minipočítačů řady SMEP, zejména pro model SM 52/12. Účastníci byli informováni o úspěšném průběhu prací na kompilátoru pro jazyk Ada v MLR v rámci počítačů SMEP. Byl představen kompilátor Turbo Pascal pro osobní mikropočítače třídy IBM PC. Řada příspěvků i vystoupení v diskuzi byla věnována problematice metodiky programování v souvislosti s využíváním programovacích jazyků Pascal a Ada a výuky těchto jazyků na školách. Ada ´89 29. - 31. březen 1989 – Velké Karlovice Byla to poslední konference z této řady akcí v rámci tehdejší ČSVTS, která byla opět uspořádána v rekreačním středisku SVIT Velké Karlovice podnikovou pobočkou ČSVTS Kancelářské stroje Vsetín. Byly zde již prezentovány první zkušenosti ze zkušebních testů první verze kompilátoru Ada na počítači SM 52/12 pod operačním systémem VOS. Byly podány aktuální informace o stavu mezinárodní normalizace jazyka Ada v rámci organizace ISO rozšířené o postupu normalizace jazyka C. Co říci závěrem? Tyto konference dokazují, že práce na státním rezortním výzkumném úkolu byly prezentovány programátorské veřejnosti tak, aby potenciální uživatelé byli připraveni výsledky výzkumných prací začít používat v praxi. Tomu napomáhala i velmi dobrá pracovní atmosféra na konferencích, pečlivě připravené referáty kvalitních odborníků, včas zajištěné sborníky referátů vydávané účastníkům už při prezenci a dobrá organizace přípravy a průběhu konferencí. Konferencí se běžně účastnilo průměrně kolem 50 účastníků zejména z podnikových výpočetních středisek. Po úplnost poznamenejme, že se tradičně pořádá od roku 1996 mezinárodní konference s tématikou programovacího jazyka Ada organizace Ada-Europe v různých městech Evropy, která se zaměřuje na problematiku spolehlivosti vytvářených programů. V příštím roce 2016 to již bude 21. konference.

 

19 

- 59 -

Přílohy: Autor nalezl mezi dokumenty z té doby obrázky, použité ve sbornících a jiné artefakty, které dokládají konferenční aktivity kolem jazyka ADA u nás. Call for Papers pozdějších mezinárodních konferencí poskytl J. Vladík. Obrázek ze sborníku konference programování v jazyku Pascal – rok 1981

-  60 -

20 

Obrázek ze sborníku konference Programovací jazyky Pascal a Ada – rok 1984

 

21 

- 61 -

-  62 -

22 

 

23 

- 63 -

-  64 -

24 

   

 

25 

- 65 -

     

-  66 -

26 

Erb A. Lovelace doc. Branislav Lacko První konference o programovacím jazyku Ada probíhaly v době, když ČSVTS (Česlovenská vědecko-technická společnost) byla součástí Národní fronty za minulého totalitního režimu. Proto jak pořadatelé, tak autoři se strikně drželi zásady, prezentovat jen sémantiku a syntaxi tohoto, tehdy nového, programovacího jazyka, aby obsah přednášek a texty příspěvků ve sbornících, „vyhověly“ kontrole pracovníků KSČ, kteří dohlíželi na ideologickou „čistotu“ konferencí. Nebylo proto žádoucí se zmiňovat o šlechtickém původu protagonistky, na jejíž počest byl jazyk pojmenován, ani uvádět, že vývoj jazyka je podporován ministerstvem obrany USA a směřován na využití v rámci amerických ozbrojených sil! Takové věci se říkaly neoficiálně a opatrně v kuloárech konferenčních sálů o přestávkách (rauty na tehdejších konferencích nebyly). Ostatně autor si pamatuje na bouřlivou diskuzi nad vtipným obrázkem sklenic na víno v roce 1981 o jeho zařazení či neřazazení do sborníku (viz článek o konferencích Ada v této publikaci), kdy opatrnější členové organizačního výboru vybízeli k obezřetnosti, „aby se s tím u vrchnosti nenarazilo“! Po roce 1989 však byla situace jiná! Změnila se také instituce ČSVTS, která se transformovala na Český svaz vědecko-technických společností, sice se stejnou zkratkou, ale už s vyhlídkou, že to bude samostaná odborná společnost, organizovaná a působící v rámci České republiky. Tyto transformační procesy způsobily, že se o další konferenci Ada začalo uvažovat až v roce 1992. Garant konferencí (autor tohoto textu) si uvědomil, že už je možno veřejně inzerovat i hraběcí titul A. Lovelace, což ho přivedlo na myšlenku, vložit do sborníku její hraběcí erb. Obrátil se tedy na Jiřího Loudy, který mu byl znám z tisku, jako odborník na heraldiku a byl tvůrce nového státního znaku. Ten mu odpověděl dopisem (viz níže) s přílohami, které tvořily příslušné stánky rodu Byrona a Lovelace z heraldických knih anglické šlechty a přiložil i kresbu erbu A. Lovelace, který pochopitelně v erbovních knihách nebyl. Bohužel k další konferenci už nedošlo z celé řady důvodů! Proto celá tato záležitost byla odložena ad acta. Až nyní se naskytla příležitost, se k ní vrátit a erb A. Lovelace prezentovat.

 

                                                                              

 

     Earl of Byron                                                          Earl of Lovelace     

 

27 

- 67 -

 

            -  68 -

 

28 

Vzpomínka na Jiřího Loudu Je bohužel smutnou skutečností, že se pan Jiří Louda nedožil okamžiku, kdy je možno připomenout jeho zásluhu možnosti prezentace erbu E. Lovelace v Česku. Náhle zemřel čtyři měsíce před konáním konference Ada 200 uprostřed pilné práce.

Jeho znak, který si sám navrhl

 

Život a dílo

Plk. v. v. Jiří Louda, dr. h. c., (* 3. října 1920, Kutná Hora, † 1. září 2015, Olomouc) byl významným českým heraldikem, knihovníkem a penzionovaným vojákem. K jeho nejvýznamnějším heraldickým počinům patří návrh současného českého státního znaku, podobně jako jeho varianty pro ČSFR. Nicméně také vytvořil znaky pro stovky dalších českých obcí. Byl členem Mezinárodní heraldické akademie (Académie Internationale d´Heraldique) se sídlem v Ženevě, členem Britské heraldické společnosti (Heraldry Society) v Londýně, člen Society of Heraldic Arts, členem Francouzské heraldické společnosti (Société Francaise d Héraldique et sigillographie) a členem Heraldické komise českého parlamentu. Pocházel z rodiny profesora kreslení v Kutné Hoře, kde také odmaturoval na místní reálce v roce 1938. Následně se přihlásil na ČVUT, kde ho zastihl povolávací rozkaz během mobilizace. Z armády byl propuštěn již v roce 1939 a odešel do ciziny, přes Polsko a Francii do Spojeného království, kde se dostal k parašutistům. Ve Spojeném království se seznámil s teorií heraldiky a nechal se notně ovlivnit postupy britské heraldiky. Po válce se navrátil do obnoveného Československa, kde byl za svoje zásluhy mimo jiné vyznamenán v roce 1946 Československým válečným křížem 1939–1945. V této době se také setkal s Karlem VI. Schwarzenbergem, od kterého se učil především základům české heraldiky. Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 byl poslán na dovolenou a posléze z armády propuštěn v hodnosti kapitána. Sice nebyl degradován, ale byl bez soudu uvězněn na Mírově, kde zůstal do roku 1950. Poté pracoval u lesnického úřadu. V roce 1953 si našel novou práci ve Vědecké knihovně v Olomouci, kde zůstal až do roku 1976. Od té doby se věnoval plně heraldice, nicméně ještě během působení v knihovně navrhl první znak Havířovu v roce 1966

 

29 

- 69 -

a v roce 1968 navrhl první koncept jednoho znaku pro Čechy, Moravu a Slezsko, ze kterého vychází i ten současný. V roce 2003 navrhl znak a vlajku obci Bohdalec, kraj Vysočina. Kritizoval znak Československa, protože obsahoval neheraldické prvky, a kvůli tomu byl pozván prezidentem Václavem Havlem v roce 1989 na Pražský hrad, za účelem návrhu nového znaku. Jeho návrh se osvědčil, a proto byl přizván i k tvorbě znaku pro samostatné Česko. Roku 1996 se dočkala publikace kniha Království české, na které začal pracovat ještě s Karlem Schwarzenbergem v roce 1947. V roce 1991 se mu dostalo rehabilitace a byl povýšen na plukovníka ve výslužbě. Jako první Čech se stal akademikem Mezinárodní heraldické akademie v roce 2000. Dne 28. června 2004 mu byl udělen čestný doktorát Univerzitou Palackého v Olomouci za celoživotní heraldické dílo. (Převzato ze stránek Wikipedie, otevřené encyklopedie – heslo Jiří Louda)

Medailon Heleny Puchýřové Autorka kresby erbu A. Lovelace RNDr. Helena Puchýřová, CSc. se narodila v Novém Městě na Moravě. Vystudovala přírodovědeckou fakultu Masarykovy university v Brně, obor matematika deskriptivní geometrie a v tomto oboru předložila a obhájila i doktorskou rigorórní práci. Jako pedagog působila nejdéle téměř 30 let na Stavební fakultě VUT v Brně, kde se postupně, s rozvojem výpočetní techniky, věnovala také matematické informatice a počítačovým aplikacím. V tomto oboru získala hodnost kandidáta věd. Pod vedením svého otce, akademického malíře Bohumila Puchýře, se věnovala krajinomalbě jako své zájmové činnosti. Své obrazy, převážně krajinomalby, vystavuje od roku 1986. Výčet jejích samostatných výstav by přesáhl stovku, pravidelně vystavuje v Brně (stálou výstavu má v pasáži na Josefské 7/9), ale i v dalších městech ČR. V létě vystavuje na Vysočině, v posledních deseti letech o prázdninách na Fryšavě pod Žákovou horou. V sousedním Rakousku uskutečnila řadu samostatných výstav i ve Vídni. Také se podílela na skupinových výstavách jihomoravských výtvarníků v sousedních rakouských regionech. Se skupinou „Konfese“ vystavovala po celém světě, včetně obou Amerik, Austrálie a jinde. Získala řadu ocenění zahraničních galerií. Její ateliér je v Brně – Žabovřeskách, a také na chalupě v Rokytně u Nového Města na Moravě. Do publikace k 200. výročí narození A. Lovelace, nakreslila její hraběcí erb. S ohledem na životní příběh dr. H. Puchýřové je tedy její autorství kresby více než symbolické!

-  70 -

30 

Autobiografické příspěvky současných pracovnic v oblasti informačních technologií Vysvětlení motivace zařazení autobiografických příspěvků doc. B. Lacko (editor) Musíme si uvědomit dobu, ve které A. Lovelace žila, což bylo období vlády britské královny Viktorie. Doba, po kterou vládla, bývá označována jako viktoriánské období a je charakteristická bouřlivým průmyslovým, politickým, vědeckým a vojenským rozvojem britských území na jedné straně, ale také puritánskými životními zásadami v tehdejší společnosti. Z toho vyplýval i specifický pohled na úlohu a postavení žen v tehdejší společnosti. Nejen v Británii! U nás z této doby je znám příběh spisovatelky Karoliny Světlé, kdy učitel, který mezi jejími sešity našel pokusy o sepsání povídek, ihned vyhledal její rodiče se slovy: „Kdybych to, co Vám nesu, našel u chlapce, mohl bych Vám gratulovat! Ale protože se jedná o dívku, považuji za nutnost Vás upozornit, abyste ji snahy stát se spisovatelkou zakázaly, protože to není vhodná činnost pro ženy!“. Ostatně ještě i začátkem následujícího XX. století, když se na slavné německé univerzitě v městě Göttingen ucházela o doktorát matematiky první žena, převážná část členů příslušné komise se bouřlivě stavěla proti udělení doktorátu! Tehdejší předseda komise, světový matematik prof. David Hilbert, musel členy komise mírnit slovy: „Ale pánové, naše matematická fakulta přece není mužskou částí místních městských lázní!“. Když si tyto skutečnosti uvědomíme, pochopíme, v jaké svízelné situaci se nacházela snaha A. Lovelace aplikovat matematiku a spolupracovat aktivně na něčem takovém, jako bylo sestavení prvního mechanického samočinného počítače! I dnes oblast počítačů, které jsou součástí současných informačních a komunikačních technologií, problematika jejich programování a řešení problémů s jejich požíváním, je považována především za „mužskou“ práci, jak také vyplývá např. z počtu studentů těchto oborů jak na středních, tak vysokých školách i v současnosti. Z toho pak logicky vyplývá zastoupení mužů na odpovídajících profesích v praxi. Soubor autobiografických příspěvků žen by měl ukázat současný pohled na problematiku uplatnění žen v oblasti počítačů a obecně v technice, matematice apod. Bude to zajímavé srovnání se situací, která byla před dvěma sty roky! Zařazení autobiografických příspěvků žen do monografie představuje jejich hold průkopnickým snahám, které podstoupila A. Lovelace ve své době a ocenění pionýrských vizí v oblasti používání budoucích počítačů, které předpovídala.

- 71 -

Texty autobiografických příspěvků ROZHOVOR O LITERATUŘE A POČÍTAČÍCH  

Otázky pokládala Mgr. Ivana Daňhelová Odpovídala Ing. Katarína Fialová, programátor aplikačního software ve zdravotnictví Katko, když jsem se připravovala na náš rozhovor, zjistila jsem, že naše rozdílné zájmy (tvoje programování a moje literatura) mají společného jmenovatele – hraběnku Adu Lovelace, dceru mého oblíbeného anglického básníka Lorda Byrona. Po kom podědila tato významná matematička a analytička své sklony není známo, ale dnes, po dvou stech letech, už oblast programování není výhradně doménou mužů. Co tebe přivedlo k programování? Byla jsem dobrá v matematice a úžasně mě bavila logika. Z matematiky jsem měla nejradši práci s čísly. Když to vezmu po pořádku, tak gymnázium jsem ukončila v roce 1974. Moje gymnaziální profesorka matematiky by mne nejraději viděla také za katedrou, ale učitelé matematiky a fyziky nepatří mezi oblíbené. Mohla jsem studovat matematiku jako vědecký obor, ale chtěla jsem být blíže k praxi. Význam výpočetní techniky v 80. letech nabýval velikých rozměrů. Bylo to novum. Tak proč nezkusit využít své schopnosti právě v této oblasti, které byla předpovídaná veliká budoucnost? Vystudovala jsem tedy systémové inženýrství na VŠT v Košicích a vyšlo to. Programování mne ohromně baví a svoje povolání mám nesmírně ráda. Každému bych přála, aby jej práce bavila tak jako mě. Mě zase odjakživa bavily cizí jazyky a literatura. Pro mě je práce s počítačem jako seznamování se s cizím jazykem: nejprve ho pozoruji a sleduji, jak se vyjadřuje, potom se učím jeho slovní zásobu, a nyní jsem ve fázi, kdy jsem schopná s ním konverzovat. Jenže on mě neustále překvapuje novými schopnostmi, které si musím znovu osvojovat. To je proto, že technický vývoj jde neustále dopředu, vše se zdokonaluje, počítačové programy jsou rychlejší, obrazovky barevnější, a neuvěřitelnou rychlostí roste počet dat, která se zpracovávají. Počítače jsou schopné ti práci usnadnit, jsou výkonnější, ale člověk se musí pořád učit. To platí i pro nás, programátory, nesmíme zakrnět. Taky počítačový jazyk se neustále vyvíjí, takže práce na vývoji nových softwarů jsou složitější a my musíme držet krok, protože i zákazníci jsou náročnější a mnohdy chtějí, aby za ně počítač i myslel. Ve svých čtyřiceti letech jsem studovala informatiku v Brně, protože jsem se chtěla naučit další a nové programovací jazyky. Velice mě zaujaly databázové systémy. Já ten vývoj pozoruji – u svého počítače i u sebe. Zpočátku jsem ho používala jen jako nějaký lepší psací stroj, dnes už nenosím výsledky své práce na disketě, ale pozoruji například, jak se během pár vteřin dostanou stovky stran k nakladateli. Ušetří to spoustu času a zrychlí komunikaci. Co tě na tvé práci nejvíc baví? Na programování je krásné například to, že stroj dělá to, co chci, aby udělal. A když to neudělá, tak to není chyba stroje, ale moje. Ale nejdůležitější je, že to pomáhá lidem, šetří jim práci. Ve své praxi jsem se setkala i s tím, že uživatelé byli nesmírně rádi, že již nemusí vše vyplňovat ručně, stejná data pořád dokola. Program musí lidem pomáhat, a ne být pro ně zátěží. Mým pracovním krédem je „náš zákazník = náš pán“. Programátor by si měl s programem „vyhrát“, nevolit jednodušší variantu na úkor uživatele. Musí se vcítit do role uživatele, být přitom tak trochu psychologem. Já tu práci udělám jednou, ale oni ten program budou používat roky, tak ať jim slouží jednoduše. Nebaví mě například programovat hry, - 72 -

protože si myslím, že už je toho moc a není to potřeba. A navíc spousta her jsou zabijáky, a to je špatně. Počítač je možné využít i jinak – k učení, k hledání informací, k rychlému kontaktu s lidmi, k praktickému použití. Z uživatelského hlediska vidím rozdíly mezi mužským a ženským přístupem k počítačům. Je to tak i u programátorů? V podstatě ano. Nestačí jen aplikaci pro uživatele připravit. Nutné je dbát i na vizuální stránku. Aplikace musí být pro uživatele příjemná na vzhled i použití. Okna aplikace musí být vizuálně pěkná, barevně sladěná, kolonky musí pěkně lícovat … Když uživatel spustí aplikaci, nesmí se hned leknout toho, co na něj z počítače „vybaflo“. Ano, to mám přesně na mysli. Když si kupuji například nový mobil, chci, aby byl i pěkný, nejen aby dobře fungoval. Proto by v každém programátorském týmu měla být aspoň jedna žena. Protože ženy přece jen mají lepší cit pro vzhled. Ve své praxi jsem se setkala i s tím, že mnohé zákaznice si raději nechají vysvětlit práci s aplikací od ženy než od muže. Hlavně při spolupráci se staršími uživatelkami, které neměly možnost ve škole přijít do styku s počítačem, a počítač není jejich oblíbeným nástrojem, je nutná větší dávka trpělivosti a pochopení. V literárním textu je často poznat, zda je autorem žena nebo muž. Existuje něco takového i u programátorů? Samozřejmě, existuje mnoho možností, jak program zkompletovat. Jedna věc se dá napsat mnoha různými způsoby a každý programátor má svůj vlastní rukopis, který se dá rozklíčovat. V současnosti se ale dává přednost týmové práci, takže musíme dodržovat určitá pravidla, aby byl dodržen jednotný styl, aby se každý z týmu v každém programu rychle orientoval. V čem vidíš největší ženský přínos v oblasti počítačové techniky? Vidím ho v oblasti krásy a měl by se víc využívat. Ergonomie, hlavně zaměřená na vizuální stránku aplikací, by měla být při studiu informatiky a výpočetní techniky povinná. Mnoha mužům totiž tento aspekt není příliš vlastní, ale pro zákazníka má velký význam. Mám na mysli použití barev, rozmístění ikon a kolonek na obrazovce a účelnost jejich rozmístění. Je důležité, aby software byl na pohled pěkný, přehledný, aby měl jednotný styl. Právě tento aspekt krásy a účelnosti hraje důležitou roli u zákazníků. Aplikace může být sebelepší, ale když nebude na pohled příjemná, bude vždy pro uživatele strašákem a nebude s ní rád pracovat. Překvapuje mě, že jsme našly mnoho společných bodů v našich tak rozdílných činnostech a přeji si, abychom ten náš ženský pohled vnášely do všech oblastí života, protože pak budou mnohem barevnější a zajímavější.  

POUŽÍVÁM POČÍTAČE JAKO UŽITEČNÉHO NÁSTROJE Mgr. Hana Dosedlová Asistentka HR Můj otec pracovaval jako programmátor ve výpočetním středisku velké strojírenské firmy už od šedesátých let. Proto jsem o počítačích slyšela od malička doma. Viděla jsem ho na fotografiích, jak v bílém plášti stojí mezi velkými stojany magnetických disků a pásek, - 73 -

velkých rychlotiskáren a u ovládacích pultů, které byly plné tlačítek a signalizačních žárovek. Domů nosil velké tabelační papíry, potištěné anglickými slovy programovacích jazyků a spoustou čísel. Měla jsem před těmi počítači, které tehdy stály desítky milionů korun, respekt. Pak, když už jsem chodila na gymnázium, koupil si otec domů najednou malý domácí počítač, který se mohl připojit k televizoru. Na něm se dalo hrát několik her. V té době dokonce i na našem gymnáziu byla vybudována učebna s malými školními počítači IQ 150, na kterých se nám pokoušel učitel vysvětlit základy programování počítačů prostřednictvím výukového programu KAREL. Přiznám se, že mě tyto malé počítače „neoslovily“. Respekt už jsem k nim neměla, zájem o ně také ne. Moje mladší sestra se však brzy naučila otcův domácí počítač obsluhovat a hrála na něm počítačové hry. Později, když ho otec prodal a koupil si modernější a dokonalejší, naučila se na něm psát texty a dokonce, když chodila do osmé třídy, byla schopna počítačem vytvořit požadovaný protokol z fyziky včetně výpočtů, tabulek a vytisknout si ho na malé jehličkové tiskárně, kterou si k mikropočítači otec koupil. Protože jsem se hlásila na filozofickou fakultu, obor český jazyk – historie, neviděla jsem důvod, proč se o počítače – jako speciální elektronické stroje – zajímat, když jsem se chtěla věnovat humanitně zaměřenému studiu. Příslušný předmět o programování počítačů jsem na gymnáziu absolvovala bez zvláštního nadšení, jako řadu jiných. Po maturitě jsem se na filozofickou fakultu opravdu dostala. Jaké však bylo moje překvapení, když najednou hned na začátku zimního semestru prvního ročníku nám bylo uloženo vypracovat seminární práci, přičemž profesor vyžadoval, aby mu byla odevzdána na 3 1/2 palcové disketě jako soubor textového editoru T602. Situaci jsem nakonec vyřešila tím, že jsem požádala mladší sestru, aby mi rukopis doma do počítače přes klávesnici napsala a na disketu uložila, protože to už otec měl doma stolní počítač PC, který ona uměla ovládat. Za velkou tabulku dražší čokolády to pro mě udělala. Ale ouha! Přišla další seminární práce do jiného předmětu se stejným požadavkem! I pro tu se mi ještě podařilo přesvědčit sestru, aby ji pro mě na počítači přepsala. Třetí však již odmítla a i já jsem pochopila, že to takto dál dělat nemohu. Sestra mi vysvětlila, jak se textový editor na počítači ovládá, což jsem rychle zvládla a další práce jsem si již napsala s pomocí počítače sama. Ve čtvrtem ročníku mi dokonce otec koupil v bazaru starší přenostý počítač značky Compaq s tehdy ještě jen textovou obrazovkou, který jsem pak používala až do ukončení vysoké školy. Ke konci studia už jsem si ale chodila přivydělávat na částečný úvazek do jedné pobočky zahraniční firmy, kde jsem v kanceláři musela při práci používat stolního osobního počítače připojeného na podnikovou počítačovou síť. Při práci jsem se naučila běžně používat nejen dokonalejší textový editor, ale i tabulkový program, vytvážet prezentace pro porady, vybírat i ukládat údaje do databází, komunikovat přes maily a využívat několik specializovaných firemních programů k podpoře mé práce, kterou jsem tehdy vykonávala. Dnes si již nedovedu představit, že byly doby, kdy lidé v práci počítače nepoužívali. Já s ním pracuji v současnosti každodenně nejen v práci, ale i doma, ať již k soukromým mailům nebo k přístupu na mezinárodní síť Internet k různým účelům. Naučila jsem se ho využívat stejně jako např. auto, mobil nebo automatickou pračku. Prostě mě k tomu přivedla nutnost a potřeba využívat moderní prostředek této doby pro podporu vlastní práce.

- 74 -

JAKÉ DOBRODRUŽSTVÍ! Mgr. Anna Havlíčková Expertní testerka, senior test analytička a test manažerka Když jsem ke konci základní školy uvažovala, čím chci být, sepsala jsem si seznam asi 13 povolání, které by mě zajímaly: fotografka, spisovatelka, podnikatelka, psycholožka, astronomka… Ale většina z těch věcí byla pro mě jen koníček. Například: jednou bych chtěla napsat knihu nebo mít výstavu fotografií. Brzo na to nám ve škole ukázali základy programování a já věděla, že tomu se chci věnovat naplno. Chci studovat informatiku. Nejen, že mám talent a vrozené nadání pro řešení úloh a logiku programů, ale také mi studium informatiky připadalo jako ta nejromantičtější věc na světě. Dovedete si představit něco krásnějšího a dobrodružnějšího než proniknout do světa tajemství, šifer a hackrů? Než vytvářet skutečné věci jen z vlastních myšlenek a nápadů? Než moci zkoumat tajemství vesmíru a hledat život na cizích planetách nebo prohledávat lidský genom a hledat lék na rakovinu? Než chránit lidi před skutečnými i virtuálními útoky nepřátel či protivného stále nefungujícího softwaru? Než mít na povel armádu počítačů, se kterými můžete tvořit, poznávat, zlepšovat? Mít to vše nadosah a zároveň být jedna z mála zasvěcených žen, které mohou proniknout do tohoto tajemného světa. Jaké dobrodružství! A opravdu bylo. Absolvovala jsem studijní program Informatika na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde nás bylo už na začátku prváku deset holek na tři sta kluků. Skloubila jsem svou zálibu v psychologii, programování a zkoumání nových věcí v oblasti testování softwaru, kde se snažím pomáhat vytvářet software, který je spolehlivý a uživatele neirituje ani nezastrašuje. Zkoumám zákoutí programů a odhaluji potřebné informace, vytvářím skripty, které mi pomáhají, a pracuji s chytrými sebevědomými lidmi, kteří tvoří sofistikované programy a řídí malé i velké projekty. Nemohla jsem si vybrat lépe. A i tu knihu jsem při tom taky zvládla napsat.

OHLÉDNUTÍ Ing. Marie Havlíková, Ph.D. Odborná asistentka na VŠ Asi není technický obor, ve kterém by se neuplatnily vědomosti z oblasti kybernetiky. Kybernetika má tu přednost, že naučí analyzovat problémy a požívat systémové přístupy. To jsem jako malá holka z vesnice netušila, že se jednou dostanu do oboru, který je pro mnoho lidí tak tajemný a záhadný. Kybernetika vychází z matematických popisů a fyzikálního chápání. Tady se nedá spoléhat ani tak na výbornou paměť, danému problému se musí rozumět, jinak je člověk ztracen doslova v prostoru a čase, což se nám studentům samozřejmě často stávalo. Nastalo i moje vystřízlivění z matematického opojení. Stačil první ročník studia na oboru Technická - 75 -

kybernetika a zjistila jsem, že nejsem žádný matematický génius. A to mě čekalo celkem 8 semestrů matematiky. To nejtěžší ale přišlo ve třetím a čtvrtém ročníku v podobě předmětů zaměřených na teorii řízení a regulaci, které se bez znalostí matematického aparátu vůbec nedaly absolvovat. Patřím ke generaci, která vyrůstala ještě na analogových počítačích MEDA. Učili jsme se modelovat fyzikální systémy. Byl zážitek modelovat potenciometry, kondenzátory nebo operační zesilovače všech možných typů a zapojení a sledovat průběhy vstupních a výstupních signálů. Ve druhém ročníku jsme měli programování, konkrétně jazyky Algol a Fortran. Dodnes oceňuji, jaké výborné základy programování nám daly dvě dámy – RNDr. Hanzálková a doc. Ing. Rábová, CSc. Kromě vysoké odbornosti byly pro nás vzorem společenského chování. Pro absolvování předmětu musel každý student napsat a odladit program na počítači. Tím počítačem byl sálový počítač DATASAAB D21ve výpočetním středisku na Třídě obránců míru v Brně, dnes tato ulice nese název Údolní. Nám studentům byl počítač nepřístupný, k němu jsme se nedostali. To byla výsada pro zaměstnané odborné asistenty a počítačové techniky. Pro dnešní studenty tedy určitě proces nepředstavitelný a úsměvný, ale od této doby nás dělí „jen“ necelých 40 let. Studium jsem ukončila začátkem 80-tých let 20. století, kdy kybernetika byla ještě stále ve východním bloku něčím téměř zakázaným a měla punc západního myšlení. Mezitím se sálové počítače změnily v osobní počítače. Jejich dostupnost však byla v zemích RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) velmi obtížná. Ráda vzpomínám na první pracovní setkání s osobním počítačem AT 286 pracujícím pod operačním systémem MS-DOS. Bylo to v roce 1987 a počítač stál tehdy více jak nový model osobního automobilu Škoda Favorit. Pracovat na něm mohl jedině vedoucí oddělení. Když jsem byla přistižena, jak se v pracovní době učím vytvářet dokument v textovém editoru T602, tak mi můj uznávaný šéf s nelibostí sdělil, ať se věnuji pracovním činnostem, které mám v popisu práce. Cítila jsem velkou urážku a začala jsem uvažovat o vlastním počítači, jenomže jsem neměla dostatek peněz. Na oddělení mezitím přišel další počítač a to vyšší verze PC 386 a ani ten mi nebyl souzen. Sen o vlastním počítači se mi splnil až v roce 1995. Pořídila jsem si počítač s operačním systémem Windows 3.11 a jeho cenu 20 tisíc korun jsem musela doma zatajit. Prvotní nadšení mi dlouho nevydrželo. Firma zbankrotovala a já ztratila práci. V profesním životopise jsem však hrdě uváděla, že ovládám práci na PC. Samozřejmě, že mi počítač svým vybavením velmi rychle zastaral a v podstatě jsem ho s nástupem do nového zaměstnání ani nepotřebovala. Tam jsem měla k dispozici podstatně výkonnější počítač s operačním systémem Windows 95, který se stal součástí pracovních povinností a postupně jsem ho přestávala vnímat jako něco výjimečného. To už byla doba, kdy PC byly všude masivně nasazovány. Dnes jsem ráda, když počítač nevidím. Není den, kdy bych doma nemusela otevřít notebook a zodpovědně odpovídat na maily či dokončit práci, kterou jsem nestihla v pracovní době. Jsem pouhý uživatel počítače, nerada něco instaluji, většinou se instalace stejně někde zadrhne a já se jen zbytečně rozčilím. Konfigurace, instalace a další podobné operace raději nechávám mladším kolegům, kteří ochotně pomohou, ale občas si neodpustí poznámku, že je to přeci tak jednoduché. Uvidíme, jak si oni povedou za několik let s mladší konkurencí. Závěrem si dovolím malou rekapitulaci. Celý profesní život jsem pracovala v oboru, který jsem vystudovala a jsem vděčná všem vyučujícím, kteří mi dali tolik potřebné vědomosti,

- 76 -

abych obstála v praxi a udržela krok s nástupem nových technologií, které často bývají označovány jako domény mužů. 

MOJE VZPOMÍNKY Ing. Jana Jagrová Technik počítačové sítě pro podporou 120 uživatelů Moje směrování do oblasti výpočetní techniky bylo dáno tím, že jsem k technickým věcem odjakživa inklinovala. Začalo to už na základní škole, kdy jsme měli skvělou učitelku matematiky a pokračovalo to na střední průmyslové škole elektrotechnické, kdy jsme měli excelentního profesora z matematiky. Ve Výzkumném ústavu matematických strojů, kam jsem nastoupila po maturitě, jsem začala s návrhy desek plošných spojů a později i s jejich oživováním. Bavilo mě to, ale protože jsem navíc hodiny a hodiny opisovala na stroji jakýsi do češtiny překládaný manuál, rozhodla jsem se vystudovat dálkově VŠ. První tři roky to šlo hladce, zato druhá polovina studia pro mě byla na hranici mých schopností. A zřejmě nejen mých, protože v řádném termínu ukončila studium oboru elektronické počítače jen třetina dálkařů. Změnila jsem zaměstnání a začala se věnovat programování 8bitových mikropočítačů 8048 a 8051, později programování databází v Paradoxu, ale nebylo to ono. Cítila jsem, že nejsem tak dobrá jako někteří jiní kolegové, kteří byli schopní diktovat změny v programech telefonicky. Výborný nápad byl, že jsem si pořídila domů počítač. Mohla jsem v klidu programovat, ale také ponořit se do hloubky jeho správy. Tím jsem se nejvíc naučila. Občas potřeboval pomoc někdo známý, občas (dost často) měl někdo zavirovaný počítač. Ve firmě jsem nakonec dostala na starost software na vytváření rozvrhů pro školy. Samotné vytváření rozvrhů bylo zábavné jako sudoku, ale celá ta agenda kolem, včetně překládání manuálů z němčiny a zaškolování nových uživatelů, už méně, přesněji vůbec. A tak jsem se rozhodla, že budu hledat a měnit zaměstnání tak dlouho, až narazím na něco, v čem se opravdu najdu. Hned první pokus vyšel. Aspoň první roky, kdy jsem začala pracovat na magistrátě na Odboru městské informatiky, jsem se odborně posunula shodou okolností, ve kterých jsem se ocitla, hodně dopředu. Měsíc po mém nástupu onemocněl můj vedoucí oddělení a posléze dal výpověď. Byla jsem hozená do vody a učila se plavat. Místy to bylo docela drsné, místy i veselé. Drsné tehdy, když jsem byla v práci víc než 12 hodin, protože jsem pozdě odpoledne dostala na stůl počítač vedoucí nějakého odboru zavirovaný tehdy známým virem Cookies. S dnešními cookies to nemělo nic společného. Šlo o to, že virus po každém restartu požádal o Cookie čili sušenku a bylo potřeba napsat slovo Cookie, jinak Vám zničil další kousek disku. Veselé to bylo naopak, když jsem jako novopečený správce sítě Novell šla restartovat do servrovny printserver a až po delším hledání jsem zjistila, že printserver je jen softwarový modul běžící na fileserveru.

- 77 -

Dřela jsem do úmoru, ale nebylo mi to zatěžko, protože mě to moc bavilo a navíc jsem měla podporu od svého nadřízeného, který mi zařídil skvělé pracovní podmínky. Poprvé jsem měla vlastní kancelář, technické vybavení na slušné úrovni a dokonce i finanční ohodnocení, se kterým jsem byla spokojená. Tento slibný start přerušila mateřská dovolená, ale už na konci jsem ležela v odborných časopisech, abych mohla po návratu opět naskočit do rozjetého vlaku. Správa počítačů a počítačové sítě se ukázala jako moje parketa. Časem jsem získala zřejmě trochu neoprávněný pocit, že pokud budu mít dost času a klidu, že jsem schopná vyřešit na počítači každý problém. Dnes už ten pocit nemám. S přibývajícím věkem přibylo i trochu pokory. Po návratu z mateřské jsem zastupovala kolegu v době jeho dovolených, nemocí a studijního volna. Bylo zajímavé sledovat ten posun od stavu, kdy má uživatel problém s počítačem a když zjistí, že se toho má ujmout nějaká ženská, se zjevnou nedůvěrou říká: „A nechcete počkat na pana X až se vrátí? To zase tolik nespěchá.“ až po nějakém čase do polohy: „Tak já se Vám ozvu, až tady pan X nebude.“ Nepopírám, že na jednu stranu to pohladilo moje ego, na druhou stranu jsem v době zástupů začínala mít podezřele hodně práce. Když se na místě mojí vedoucí objevila žena, nabyla jsem ke svému překvapení dojmu, že se k ženám chová s jistým despektem. Nebo snad jen ke mně? Nevím. Faktem je, že když probíhala reorganizace odboru a chodili jsme jednotlivě na pohovory ohledně našeho pracovního zařazení, tak zatímco mnozí kolegové a kolegyně z toho byli docela nervózní, já jsem byla klidná. Cítila jsem se na svém místě, odborně lepší než mnozí jiní, nebylo třeba se obávat. V momentě, kdy jsem se dozvěděla, že bych měla přejít na evidenci majetku, mi spadla brada. Nějak jsem v tom šoku ale prohlásila, že to přece není moje kvalifikace, že jsem studovala počítače. Moje vedoucí argumentovala tím, že jsme se měli naučit UNIX, což bylo řečeno asi půl roku předtím, ale potom už žádná zmínka, tak jsme toho zase postupně všichni nechali. Tady se ale ukázalo, že těch pár let dřiny na dálkovém studiu se dá zúročit i jinak. Řekla jsem, že se UNIX naučím. Vedoucí odboru nebyl odborník, tak na jeho otázku, do kdy, jsem odpověděla po chvíli váhání, že do tří měsíců. Sama jsem ale věděla, že to je asi jako kdybych slíbila, že se do tří měsíců naučím francouzsky. V práci jsem dostala k dispozici vyřazený server se Solarisem, což je druh unixového systému, a začala se jím pomalu prokousávat. Protože byly všechny informace ohledně Solarisu k dispozici na internetu, tak jsem si ho nakonec velmi oblíbila. Některé problémy jsem řešila docela obtížně, protože nebyl nikdo, s kým bych se o tom mohla pobavit. Ale byla jsem tak zaujatá, že jsem dokonce byla ochotná kvůli získání nějaké informace dát k dispozici i svou platební kartu, jejíž použití bylo nutné pro dočasně volný přístup na jisté stránky na internetu, kde odborníci řeší složitější problémy z oboru IT. Jednou jsem se dostala do situace, kdy jsem řešila nějaký problém, bez něhož jsem se nemohla pohnout dál. Postupně jsem se prokousávala na internetu různými podobnými situacemi, až jsem dospěla přesně ke stejnému problému a stejné konfiguraci – aspoň podle anglicky znějící otázky. Jaké bylo ovšem moje zklamání, když jsem odpověď našla v japonštině! Obecně si myslím, že žen bude v oblasti IT stále přibývat. Faktem ale zůstává, že vždycky, když jdu jednou za tři roky na povinnou preventivní prohlídku k našemu závodnímu lékaři, který se ptá, jakou práci dělám, je vždycky znovu překvapený. Podle něj je „ajťák“ mladý muž, s dlouhými rozcuchanými a mastnými vlasy, popíjející jedno kafe za druhým, pojídající

- 78 -

pizzu nad klávesnicí a odklepávající popel z cigarety všude kolem sebe, a já mu do té představy vůbec nezapadám.    

JÁ A PROGRAMOVÁNÍ Ing. Vlasta Jošková IT manažerka Programováním jsem se živila jenom první rok po absolvování univerzity. Přesto myslím, že programování ovlivnilo celý můj život, a to nejen ten profesní, který byl a je svázán s IT. Nejdůležitější asi byla zkušenost, že počítač je jenom stroj, který bude sloužit tak dobře, jak chytře ho naprogramujeme, a podle toho, jak kvalitními daty ho “nakrmíme”. Díky tomu jsem měla realistická očekávání ohledně toho, co počítače (a lidé kolem nich) mohou a nemohou. Programování mě taky naučilo jakémusi analyticko-technickému přístupu k řešení problémů obecně. Jaký výstup očekávám? Co pro to budu potřebovat? Co se se vstupy musí udělat, abychom dosáhli požadovaného výstupu? Nedocenitelné v situacích, kdy kolem bouří emoce a informace se ztrácejí v šumu (pokud v něm vůbec nějaké jsou). V neposlední řadě programování nutí k přesnosti ve vyjadřování, k přesné specifikaci a pochopení, že pokud informaci nedodám, bude v systému chybět – žádné “ono se to samo... nějak... odněkud...” Pokud se na uvedené zásady podívám z genderového hlediska, řekla bych, že pokud se jimi bude řídit muž, bude se o něm mluvit jako o důsledném a přemýšlivém člověku, který dokáže pracovat s fakty a stojí oběma nohama na zemi. Žena chovající se podle stejných principů si nejspíš vyslouží nálepku studené vypočítavé potvory :-)

MŮJ PŘÍBĚH V IT Ing. Jana Kapounová Business development manager „Jsem vděčná za to, že jsem průměrná hokejistka, věčně začínající golfistka a možná ani ne úplně vynikající programátorka. Aneb pokud budeme vždy dělat jen to, v čem jsme dobří, nikdy se nenaučíme nic nového.“ Můj příběh zatím jen začíná, byť se v oblasti IT pohybuji zatím „jen“ 15 let, kdy jsem v počátcích pomáhala zažehnout IT revoluci na naší střední (obchodní) škole, poté jsem se na vysoké škole účastnila tzv. spanilých jízd a lákala nejen dívky na vysoké školy se zaměřením s IT a nyní již jen většinou žertováním o ženách v IT rozesmívám menší či větší přednáškové místnosti. Možná by se celý můj dosavadní život dal popsat pohádkovým příběhem, kdy se - 79 -

z opravdu ošklivého káčátka z chudé rodiny, přes různé překážky, nevoli rodičů k tomu, aby vůbec studovalo a různé útrapy života, se svou docela velkou vůlí a pracovitostí dopracovala až ke krásnému zámku, dychtivému princátku, úžasnému manželství a snad i k tomu, jak „žili šťastně… “. Nebylo to vždy v mém případě tak jednoduché, probojovat se i mezi tolika muži v IT oboru chtělo trochu entuziasmu, píle, ale také i toho ženského „šestého smyslu“, docela dobrých analytických a organizačních schopností, využití multitaskingu, přirozené empatie a hlavně pečlivost a smysl pro detail. V počátcích, kdy jsem studovala ještě na středním učilišti obchodním a začínala jsem se zajímat o úplně nejprvotnější základy „programování“, jsem docela vybočovala z řady. V mém případě se tedy jednalo o docela běžnou praxi, neboť již několik let jsem se věnovala hokeji a dalším zajímavým sportům a aktivitám. Nicméně právě díky zájmu o programování (v té době webových stránek) jsem se rozhodla pro studium Fakulty informačních technologií VUT v Brně společně s tehdy novým přítelem a nyní současným manželem. Začalo se mi totiž líbit přimět počítač, aby dělal to, co opravdu potřebuji, pomohl mi anebo jsem mohla vytvořit webovou prezentaci svou či svých přátel. Zároveň pro mne bylo výrazným hnacím motorem i to, že jsem v tomto „klučičím předmětu“ jednoduše kluky válcovala a dokázala plno úkolů vyřešit během zlomku času, nežli ostatní. Samotné studium vysoké školy pro mne nebylo určitě jednoduché, ale o to zajímavější. Například, kdy jsme se museli po prvním semestru dostat přes výběr, kdy se rozhodovalo, zdali půjdeme na svůj vytoužený informatický obor či nikoliv. Díky velké píli a opravdu docela výraznému doučování i ze strany kamarádů a přátel se nám to podařilo. Poté se ještě během studia objevilo několik různých překážek, ale právě i díky fakultě se nám podařilo vše zvládnout. Ihned po ukončení studia jsme s manželem založili firmu monit marketing research, jež se první dekádu zaměřovala na marketingové průzkumy podpořené vlastními on-line nástroji a zaměstnávala stovky pracovníků. Ale stále nás to táhlo „tak nějak“ více k IT. A tak jsme se po cca 10 letech úspěšného působení na trhu, práci pro mnoho nadnárodních společností a mnoha inovacích v našem dosavadním oboru rozhodli, že se chceme rozvinout a začít nabízet naše IT řešení klientům, kteří doposud nevyužívali naše analytické a výzkumné nástroje pro marketing research. To vše šlo samozřejmě ruku v ruce s narozením syna a toho, že jsme si tyto krásné chvíle chtěli také užít. A protože jsme se začali zabývat i novými technologiemi jako jsou nositelné technologie, nebo reálné využití digitálního marketingu, predikce dat, apod., tak začala být naše práce opět o to více hrou. Vrátili jsme se tedy do dětských let, hrajeme si a to je úžasné. Jen si to představte, jak s naším synem vymýšlíme různé konstrukce, možnosti a rozvíjíme teorie, kde všude bychom mohli naše technologie využít. Poté se večer s manželem předháníme v nápadech co nového a zajímavého bychom našim klientům mohli nabídnout a kam můžeme opět posunout hranice využití technologií v segmentu trhu, v němž se pohybujeme. Je to opravdu neskutečně naplňující, krásné a inspirující. A tak, když se mne tedy někdo ptá, zda bych měnila za nějaký jiný obor, nebo jiný typ práce, tak vždy odpovím: „Nikdy!“. Jsem šťastná, že jsem se mohla vypracovat tak daleko (v jiném oboru by se mi to opravdu nejspíše nepodařilo), mohu nyní pomáhat v mnoha směrech: - 80 -

charita, rozvoji většího podílu žen v IT, rodině, rodičům i přátelům a všude, kde je to potřeba. Zároveň jsem vděčná a děkuji všem, kteří mi na mé cestě pomohli – jim opravdu patří jeden z opravdu velkých DÍKY!

DIVERZITA A INKLUZE BEZ VÝHRAD – PŘECI V IT Ing. Lenka Mrázová Inspirátorka a mentorka, která po 21 letech vyměnila svět daňového poradenství a auditu, procedur a procesů ve špičkových korporacích za sféru tvořivé pomoci lidem ve zlepšování jejich osobní a pracovní efektivity. Nepracuji v žádném IT oboru. Pokus o programování v délce 3 hodiny znamená, že díky své oční vadě následujících 24 hodin nenapíšu či nepřečtu ani písmenko. Proto myslím, že mohu být považována za nezávislého pozorovatele. Snažím se o zapojení a prosazení žen v práci, v jejich kariéře zevnitř, díky jejich práci na sobě. Přicházím do různých byznysů, na různá setkávání lidí z „nezisku“ či nevládních organizací, ať v Praze i na venkově. Nikde jinde mi však nepřišlo na mysl tak jasněji, že právě IT je naprosto a jednoznačně nejpřirozenější prostředí pro diverzitu a inkluzi. Počítač nás umí přirozeně sjednotit. Má úvaha začíná na nedávném workshopu Czechitas organizovaném v sídle IT centra společnosti MSD jak si naprogramovat vlastní webovou stránku. Byl v angličtině, proto se na něm sešlo i dost cizinců žijících v Praze. Byl pro holky, proto učící se byly hlavně dívky, ale i já či další žena věku 50+. Učili nás jak kluci, tak holky, jak Češky, tak Rus, Francouz, Američan. Povolání jsme tam byly různých od mikrobioložky přes právničku k slečně z HR či projektové manažerce. A všechny jsme se den učily, jak si opravdu naprogramovat vlastní web. Výkřiky radosti, že ono to funguje, že jsem si našla svou chybu a vytvořila, co jsem vytvořit chtěla, začala střídat klidná úvaha o tom, že už dlouho jsem nebyla v tak vyrovnaném prostředí. Už dlouho jsem nebyla v tak různorodé společnosti, která by si mezi sebou rozuměla tak bez výhrad, jako to bylo zde. Podotýkám, že jsme spolu opravdu komunikovali, přestávky na kávu či hodinový oběd to byl úl, kde se bzučely problémy na hony vzdálené IT. Nezírali jsme jen do našich obrazovek, u stolů jsme se občas pěkně slovně škádlili. IT nás dokázalo tak přirozeně spojit a vyrovnat. Byla zde pozitivní energie posunu člověka, překonávání jeho bariér, byl velmi přirozený učící se proces. Začínám se proto na IT dívat jako na obor, který bude tím Oborem, který umožní zcela přirozené zapojení žen a jejich prosazení ve společnosti jako takové. Co mne vede k této úvaze? Není rozdíl v definici, kdo s technikou pracuje, počítač nerozlišuje, zda s ním pracuje muž nebo žena. My komunikujeme do techniky a ona na nás dle našich instrukcí reaguje, opět bez ohledu na věk a pohlaví. Následně my reagujeme naprosto stejně na vstup do techniky předtím zhotovený ženou či mužem. Technika nám také bez skurpulí sdělí, zda je to dobré nebo s chybou. Programování je činnost, která se opravdu dá dělat odkudkoliv, s ní nemusím sedět jen u jednoho pevného stolu. Programovat mohu kdykoliv, kdy mám dle svého vlastního - 81 -

biorytmu nejčerstvější mysl na tvorbu či naopak špičkovou pozornost na kontrolu a hledání chyb, ať je to večer nebo ráno. Programovat nemusím 10 hodin denně, to mohu dělat i jen 5 hodin denně a další část dne mohu věnovat své rodině. A nejde jen o programování samotné. V IT je hodně podobných činností, pro které platí výše uvedené. IT jazyk má své konvence, díky kterým si rozumí národnosti bez ohledu na jazyk a akcent. IT je na špičce technologického dění, zcela přirozeně tu nasaji znalost dalších mobilních technologií, aplikací, toho co hýbe a bude hýbat světem. Nenalézám důvod, proč by se ženy neměly tomuto oboru věnovat mnohem více než doposud. Na námitku, že to je těžké, odpovídám, že když jsem schopna se naučit programovat já ve svém věku bez technického vzdělání, tak nevidím důvod, proč by se to nemohl naučit někdo jiný. Programování a IT má svou železnou logiku, reakce techniky je vždy taková, jako jí předepíšu, na druhé straně není nepředvídatelný člověk s vrtošivými reakcemi. Je to prostředí opravdu pro každého. Miluje trpělivost a pečlivost, nejen super invenci každý den. Je to prostředí, kde velké slova jako diverzita a inkluze jsou realitou. Tady se veškeré vládní politiky a proklamace snadno dostanou života, protože snad není ideálnější povolání pro ženu, která chce skloubit profesi a rodinu, než je IT. Dá dělat kdykoliv a odkudkoliv. Je hodně o píli, pracovitosti i samostatnosti, nejen o mém nadání. Sama díky svým očím lituji, že moje zapojení do tvůrčího IT procesu zůstane i dál omezené.

IT DINOSAURUS V DIGITÁLNÍM VĚKU Ing. Lenka Mrázová Inspirátorka a mentorka, která po 21 letech vyměnila svět daňového poradenství a auditu, procedur a procesů ve špičkových korporacích za sféru tvořivé pomoci lidem ve zlepšování jejich osobní a pracovní efektivity. Duben 2015 - akce společnosti Microsoft pro studentky Sedím v publiku a čekám na čas své prezentace. Svižná dívčina představuje projekt, jak holky učí holky programovat. Ptá se, kdo už v životě programoval. Dle pravdy zvedám ruku. Začínám se rozpomínat na svá gymnazijní léta. „ V jakém jazyce“, padá další otázka. Kolem mne padají pro mne zvláštní pojmy jako jQuery, Java. „ V Basicu a ve Fortranu“ odpovídám. Jsem užaslá, co vše mi hlava najednou doluje. Ticho. „A to bylo v dějepise?“. Trefná otázka. Jasně, ta dívčina ani nebyla na světě, když já už programovala! Tehdy v 1984-86 na gymnáziu v rámci předmětu Základy výroby a odborné přípravy – základy programování a výpočetní techniky. Vždyť z toho mám i maturitu! Já, IT dino. Aneb zmatený dinosaurus v digitálním věku, jak se teď označuji, když chci rychle vysvětlit, proč mi některé pro mladou generaci jednoduché IT věci nejdou. Ale tehdy mi to programování šlo, na jedničky. Ochromená úžasem, co jsem už uměla a jak lehce jsem to zahodila, se hlásím k holkám na jejich workshop. - 82 -

Květen 2015 - workshop Czechitas, programování v jQuery Místnost plná dvacetiletých holek a kluků. A já, věk 45+. Kluci jsou koučové, už zkušení ITíci. Holky z Czechitas přednáší pomalu, postupně, velmi názorně jednotlivé kroky. Kluci trpělivě učí nás holky u stolu v detailu, jak máme napsat ony kouzelné věty, které mi rozhýbají web. Ono to funguje! Ten programovací jazyk má konvenci, jako to mělo tehdy. To také byly $$ a {} s přesným vymezení užití. Byly obdélníky a kosočtverce v algoritmech se specifickým významem. A já to chápu! Myšlenkové Vánoce mám v hlavě celý týden. Srpen 2015 Nechápu, proč jsem se IT tak bránila. Ono má svou logiku. Já jí chápu. Po částech a zlehka. Jsem stále IT dino. Ale teď už proto, že já jsem programovala už před 30 lety. Jsem na sebe pyšná.

PROČ SE ZAJÍMÁM O IT Žaneta Muselíková Žákyně střední odborné školy Všechno to začalo na základní škole, když jsem se měla rozhodnout, čím chci být a co budu studovat. Do 8. třídy ZŠ jsem byla přesvědčená, že budu učitelka umělecké školy, ale zároveň mě bavila matematika. Vždycky jsem ale chtěla kreslit a být dobrou malířkou, o umění a výtvarnou činnost jsem se zajímala už od svých 5 let. K základní škole jsem zároveň v odpoledních hodinách navštěvovala celkem 12 let uměleckou školu. Paní učitelka mi taky doporučila, abych v tom pokračovala dále i na střední škole. Jenže po dlouhém rozmýšlení, jak skloubit malbu a matematiku, jsem se rozhodla, že si podám přihlášku na školu informatiky a později se zaměřím na grafiku, kde budu moct uplatnit i něco z výtvarného umění. Je to sice počítačová verze malování, ale v dnešní době jsem si uvědomila, že být jen malířkou nestačí a těžko by se mi hledalo někde uplatnění. Je doba počítačová, a s tím už nic nenadělám. Grafika mě opravdu zaujala, ale také musím přiznat, že dostat se až do čtvrťáku byla makačka, občas jsem to už chtěla kvůli některým, pro mě nezáživným a těžkým předmětům, i vzdát, ale uvědomila jsem si, že to stojí za to, má to budoucnost, a tak jsem ráda, že teď jsem tu, a pevně věřím, že dojdu až do samého konce. Bude to sice ještě hodně těžké, ale že to překonám, a vidina dobrého vzdělání a nabídky z různých firem, jsou mým motorem. Pak si jen řeknu, že jsem to zvládla, dokázala a zároveň si splnila i větší část svého snu.

- 83 -

ČLOVĚK MÍNÍ, ŽIVOT MĚNÍ Ing. Bc. Petra Mynářová Konzultantka řízení rizik a interního auditu  

Když se nyní ohlédnu zpět, tak jsem nikdy neměla ambice pracovat v IT. Jako menší jsem chtěla být asi jako každá holčička baletkou, nebo herečkou. V dospívání jsem zase sama sebe proklamovala za budoucí lékařku či zubařku. Ale asi každý zná známé přísloví: „Člověk míní, život mění.“ Tak jsem se i já ocitla v roce 2010 na Vysokém učení technickém v Brně na hodinách databázových systémů a základů modelování, které byly součástí studijních programů Procesního managementu a Rizikového inženýrství. Nejen v té době byl počítač brán jako naprostá samozřejmost nejen při samotných hodinách, ale i jako běžná součást domácí přípravy. V současné době pracuji na pozici konzultantky software pro Enterprise Risk Management. Starám se o zákazníky využívající software Active Risk Manager pro řízení rizik. Mám to štěstí, že se setkávám se spoustou zajímavých lidí a pracovní dobu netrávím jen u svého počítače. Tato práce není tedy úplně typicky a stoprocentně zapadající pod zažitou představu IT. Proto si myslím, že mi tato práce vyhovuje. Převaha mužů v tomto oboru se projevuje i u nás ve společnosti. Převážná většina mých kolegů jsou muži. Musím ale vyzdvihnout obrovskou sílu našeho kolektivu. Když si někdo neví s něčím rady, je pak jedno, zda je to muž či žena, bez okolků se mu dostane pomoci a rady.  

V KRUHU INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ Ing. Monika Pavlíčková Business Affairs Požádána o příspěvek na téma vlastně historické – tedy moje vzpomínky na informační technologie, uvědomila jsem si zvláštní kruh, ve kterém se spojil můj pracovní osud a překotný technologický vývoj. Když pominu první střet s osobním počítačem a textovým editorem a přejdu rovnou ke své počítačové kariéře, octnu se v pražském zastoupení americké softwarové společnosti Autodesk. Psal se myslím rok 1991 (ano, opravdu je to tak dávno) a my jsme chystali první opravdovou počítačovou výstavu. Kdykoliv procházím kolem paláce Hybernia v Praze, okamžitě se mi vybaví had čekajících nedočkavců, vinoucí se kolem Obecního domu a zase zpátky, v tisícových zástupech. A my i naši lokální partneři jsme byli absolutně šťastní, že právě začíná nová etapa - opravdový trh informačních technologií v Čechách. Na dovoz počítačového vybavení platila tenkrát různá omezení, vyřizovali jsme hromady různě barevných formulářů a dokumentů, jezdili na celnici, a když už jsme měli hardware pohromadě, bylo potřeba software nainstalovat. Autodesk se tenkrát zabýval výhradně grafickým softwarem - AutoCAD se prodával na (nevím už přesně kolika, ale hodně) disketách a instalace znamenala sezení před obrazovkou a důsledné plnění pokynů typu: „vložte další disketu“. Ostatně i start počítače probíhal s pomocí diskety, když jsem teď nedávno používala svou tajnou zásobu prázdných CD nosičů na závěs na plašení holubů na balkóně, zase jsem si na ty zvláštní čtverce s prořízlým okénkem a vykukující magnetickou páskou vzpomněla. A to pak ještě přišly ty pevnější a menší, tři a půlky. - 84 -

V roce 2000 jsem nastoupila do společnosti IBM a najednou se mi ještě víc přiblížil ten svět neuvěřitelných objevů. A já měla tu čest několik let být jeho součástí. Potkávat lidi, z nichž mnozí byli opravdu „u toho“. Od IBM 1401 – mainframe, již zmiňovanou disketu, přes počítačovou síť, Internet, osobní počítač, Linux a stovky dalších až po e-business a řadu komplexních technologických systémů. Svět informačních technologií se ovšem stále hnal kupředu a podporoval moderní trend – multimédia. Autodesk na téhle cestě rozhodně nezahálel a dnes je mimo jiné i významným dodavatelem celé řady řešení pro tuto oblast. Takže, když jsem před zhruba deseti lety nastoupila do postprodukčního domu UPP a ocitla se tak ve zcela neznámém prostředí filmu, malou jistotu jsem přece potkala – áčkové logo mého prvního zaměstnavatele. S pomocí jeho technologií se dnes vyrábí i vizuální efekty, to bylo překvapení! Při dokončování filmů dnes totiž pracují hlavně IT specialisti. V mém „kruhu“ kolem informačních technologií se ale především octla spousta báječných lidí. Musím svou vzpomínku proto věnovat alespoň trochu i jim. Zní to odporně nostalgicky, ale jsem moc ráda, že jsem zažila dobu, kdy spolu firmy obchodně soupeřily, a přesto se jejich šéfové dokázali normálně společně pobavit. Dobu, kdy jsme na Invexu přes den dělali byznys, ale večer si zatancovali a zasmáli se, a pak objednali společný inzerát všech největších konkurentů v Softwarových novinách. VZPOMÍNKY OPERÁTORKY POČÍTAČŮ Stanislava Valentová Důchodkyně Když jsem končila základní školu, mluvilo se o počítačích s respektem, jako o zázračných matematických strojích. Většina lidí tehdy nerozuměla, jak je to možné, že nějaké elektrické stroje dovedou samy počítat, a s údivem nasluchala předpovědím, že jednou budou počítače dokonce samy myslet a hrát šachy! Začátkem roku 1968 jsem končila SVVŠ (dnes gymnázium) a já se rozhodovala kam dál po maturitě. Vzhledem k tomu, že jsem chodila do kostela a netajila jsem se s tím, byly pro mne vysoké školy (o které jsem měla zájem) téměř nedostupné. Měli jsme ale dobrou učitelku matematiky a ta mi tehdy velmi pomohla při rozhodování o tom, co budu dělat po maturitě. V Brně se v r. 1968 otevírala nástavba „Programování a obsluha počítacích strojů“ při SVVŠ na Koněvově (dnešní Vídeňské) ulici a paní učitelka mi tenkrát řekla „to by byla škola pro tebe, počítací stroje budou mít budoucnost...“. Měla pravdu! Naštěstí jsem se do školy dostala. Na tento obor se nás hlásilo asi 140 a bralo se jen 25 studentů. Hlásily se tam většinou dívky, s námi do třídy chodili chlapci jen dva. Mimo studia ekonomie, fyziky, matematematiky jsme měli také praxi. Na praxi jsme chodili do „Zbrojovky“ (tehdy Závody Jana Švermy), kde jsme se seznámili s prací na děrnoštítkových strojích a pak jsme chodili na VUT v Brně. Pro počítač byl vyhrazen velký sál, který byl plný blikajících skříní a malých obrazovek. Z miniaturní tiskárny „lezla“ papírová páska s jedničkami a nulami. Jak se v tom programátoři vyznali, je mi dodnes záhadou. V té chvíli mi bylo jasné, že programátor nebudu, ale budu pouze operátor samočinných počítačů – tak zněl oficiální název mého budoucího povolání. Po ukončení studia na nástavbě po SVVŠ jsem nastoupila do velkého výpočetního střediska - 85 -

firmy TOS Kuřim jako operátorka švédského počítače DATASAAB D 21. Tehdy v TOSu Kuřim nebyl ještě, jak se říkalo „sapo“, a tak jsme byly vysláni na VUT do Brna na „výcvik“, kde počítač již byl, dokonce stejného typu, jaký měl být dodán do VS TOS. Když konečně počítač do TOSu Kuřim dorazil, vrátila jsem se již jako zaučená operátorka a pomáhala jsem zaškolit další dívky na tuto práci. Byla to složitá práce s elektronickým počítačem a jeho perifériemi: vyměňování magnetických pásek a magnetických disků, vkládání děrných pásek a děrných štítků do počítače, zakládání tabelačních papírů do tiskáren a nastavování funkcí tiskáren, ovládání výpočtů tlačítky z pultu počítače nebo přes klávesnici elektrických psacích strojů, později obrazovkových terminálů. Tak, jak se měnily typy periferních jednotek a druhy operačních systémů, bylo potřeba se stále učit novým věcem a získávat nové dovednosti. Výpočetní středisko pracovalo ve třísměnném provozu, proto operátoři museli chodit na směny, přičemž se velmi často pracovalo i o sobotách a nedělích. Na každém operátorovi spočívala poměrně velká zodpovědnost, protože jakékoliv chyby nebo omyly obsluhy v průběhu výpočtu mohly znehodnotit složité výpočty, na jejichž výsledky čekaly stovky pracovníků v celé firmě, aby mohly zajistit provedení tisíce dílčích každodenních činností ve všech provozech a kancelářích firmy. Když výpočty proběhly pozdě nebo špatně, docházelo k velkým finančním ztrátám. Chybnou obsluhou technického zařízení počítače a jeho periférií mohlo také dojít k přímému poškození drahého zařízení, které se tehdy kupovalo v zahraničí za velké částky v cizích měnách. Rok 1970 byl nejen můj nástup do práce, ale také byl rokem uvádění počítačů do praxe. Jako operátorka jsem pracovala asi deset let. Pak jsem měla možnost pracovat jako programátorka. Po mnoha školeních, protože práce programátora již v té době, byla prací spojenou s učením dalších programovacích jazyků, tak jak šel vývoj rychle dopředu. Moje programovací začátky jsou spojeny s jazykem COBOL. Pak následoval jazyk Algol, Algol 60 a další. Zažila jsem na pracovišti náročné přechody z jednoho typu počítače na vyšší a hlavně výkonnější typ počítače. V té době bylo programování a využívání počítačů složité. V letech 1990-95 jsem pozorovala zánik firemních výpočetních středisek se sálovými počítači, které byly nahrazovány osobními mikropočítači. Spolu s tím zanikla i nomenklaturní profese „operátor samočinného počítače“ v podobě, která byla u počítačů 2. a 3. generace. Tato, tehdy nová a specifická profese, které se věnovala relativně malá skupina pracovníků ve výpočetních střediscích, mezi kterými převažovaly ženy, zanikla tak, že se vlastně od základů změnila! Dnes je každý uživatel notebooku nebo tabletu operátorem vlastního používaného mikropočítače! Jsem ráda, že jsem osobně zažila vznik a působení profese, která se v sedmdesátých a osmdesátých letech významně podílela na zavádění počítačů. Z těch se stal dnes fenomén, který používá každý.                

- 86 -

FAKULTA INFORMATIKY MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ Následující příspěvky jsou převzaty z publikace Fakulty informatiky Masyrykovy univerzity v Brně. Publikace byla realizována v rámci projektu „Rodina a práce - prosazování rovných příležitostí a slaďování rodinného a pracovního života v oblasti informačních technologií“ číslo CZ.1.04/3.4.04/76.00146 financovaného z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. Editorkou publikace, která byla vydána v roce 2015, byla doc. Petra Havlíková. Publikace nese název “Badatelky ve světě nul a jedniček“ s podtitulem „Rozhovory s akademickými a výzkumnými pracovnicemi“ Fakulty informatiky Masarykovy univerzity. Texty jednotlivých příspěvků byly tvořeny odpověďmi podle jednotné struktury dotazů. Pro účely této publikace byly vybrány odpovědi na otázku: Jaká byla Vaše cesta k informatice? Některým respondentkám byla také položena otázka: Co by pomohlo, aby se na informatické obory hlásilo více žen? RNDr. PETRA BUDÍKOVÁ, Ph.D. Vědecká pracovnice Jaká byla Vaše cesta k informatice? Poměrně přímočará. Bavilo mě ledacos, ale největší talent jsem měla na matematiku. Na odbornou matematiku jsem však nešla kvůli úzkému uplatnění. Informatika byla má druhá volba. Moje máma navíc také pracuje v informatice, takže jsem měla jakýsi vzor, že to jde. Máma mě sice před studiem trochu varovala, že je to těžký obor, v němž je málo žen a velká konkurence, ale to jsem brala trochu jako výzvu. Nakonec asi rozhodl jeden známý (také informatik), který prohlásil, že i kdybych nakonec dělala něco jiného, studium informatiky mě naučí přemýšlet, a to že se vždycky hodí. A tak jsem si řekla, že to zkusím první rok, jestli to půjde. A vyšlo to. Co by pomohlo, aby se na informatické obory hlásilo více žen? Myslím, že pro ženy stejně jako pro muže je důležitá motivace, někde se s naším oborem setkat, zjistit, co nabízí a že by člověka mohl oslovit. Kluci to mají asi jednodušší v tom, že od malička dostávají na hraní spíše stavebnice, zatímco holky panenky, na nichž si logické myšlení moc neprocvičí. Rozhodně si ale nemyslím, že by se kvůli tomu měl každému batoleti dávat tablet, ale spíše dětem bez rozdílu pohlaví ukazovat přitažlivé věci z různých disciplín a nechat je, ať si sami najdou, co je zaujme. Určitě by také pomohlo jiné pojetí výuky matematiky a informatiky na základních a středních školách, nejen učit vzorečky a postupy, ale ukazovat zajímavé problémy a podporovat studenty v přemýšlení. A tím vším nějak mladým lidem ukázat, že informatik není jen brýlatý podivín, ale normální člověk, kterého baví přemýšlet a řešit zajímavé problémy.

Ing. RNDr. BARBORA BÜHNOVÁ, Ph.D. Odborná asistentka

Jaká byla Vaše cesta k informatice? Svou cestu jsem našla díky dobrému učiteli matematiky na střední škole. Dokázal pro matematiku nadchnout většinu třídy a to není u matematiky jednoduché, ani obvyklé. Po škole

- 87 -

jsem hledala obor, v němž bych se mohla věnovat aplikaci matematiky. Nabízely se tři – ekonomie, fyzika a informatika. A protože jsem se na informatiku dostala bez přijímacího řízení, přijala jsem to jako znamení a nastoupila na ni. Současně mě vždy lákaly obory, kde ženy chybí, protože vnímám, že mám co nabídnout. prof. RNDr. IVANA ČERNÁ, CSc. Akademická pracovnice Jaká byla Vaše cesta k informatice? Celkem jednoduchá. Měla jsem zájem o matematiku a fascinovaly mě první počítače a řídicí systémy. Vše vypadalo velmi tajemně a efektně. Na střední škole jsem se rozhodla, že půjdu studovat informatiku, protože jsem měla pocit, že s informatikou najdu jako žena lepší uplatnění. Informatika tedy nebyla z nouze ctnost ani poslední volba. Věděla jsem, že chci dělat něco s matematikou, ale neuměla jsem si představit, co dělá matematik. S informatikou jsem si to představit dovedla. doc. RNDr. EVA HLADKÁ, Ph.D.

Akademická pracovnice

Jaká byla Vaše cesta k informatice? K informatice jsem se dostala na doporučení psychologa. Od malička jsem byla blonďatá copatá holčička, která se nevzpouzela, když ji nutili učit se cizí jazyky. Během základní školy jsem zvládla základy němčiny, francouzštiny, ruštiny i angličtiny a pokračovala jsem latinou na gymnáziu. Krátce před maturitou jsem však onemocněla a musela jsem se léčit. Když jsem si chtěla podat přihlášku na vysokou školu, můj dorostový lékař mi ji odmítl podepsat. Dohodla jsem se s ním, že se podrobím psychologickým testům a pokud budu nějak talentovaná, podám si přihlášku na odpovídající vysokoškolské studium. Matematické úlohy mi šly nejlépe, takže jsem se zapsala na matematickou informatiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. První rok jsem se sice musela hodně věcí doučit, ale od třetího semestru to bylo v pohodě. Psychologové neodvedli špatnou práci (smích). Kdybych nevystudovala vysokou školu, vyučila bych se zlatnicí. Bc. LUCIA KOCINCOVÁ Studentka magisterského studia

Jaká byla Vaše cesta k informatice? Od dětství jsem byla fascinována informačními technologiemi a chtěla jsem se zapojit do dění kolem počítačů. Kromě techniky jsem se zajímala také o umění. Absolvovala jsem základní uměleckou školu ve výtvarném oboru, a proto jsem tyto dva světy vždy toužila spojit. Jasné rozhodnutí pro informatiku padlo na střední škole, kde jsem se učila programování. Velmi mě to zaujalo a už tehdy jsem si říkala, že by bylo skvělé věnovat se něčemu tehdy ne zcela běžnému. V bakalářském studiu jsem měla specializaci grafický design – vyzkoušela jsem si práci v ateliéru a při tom se naučila i teorii. Grafice jsem se věnovala chvíli pracovně na různých brigádách. Grafika se může zdát velmi kreativní, ale z počátku je to hodně monotónní práce. Jelikož jsem nechtěla mít čistě grafickou bakalářskou práci, zůstala jsem u programování, a tak jsem zkusila téměř výlučně informatickou oblast zpracování přirozeného jazyka. Zjistila jsem, že je tam spousta věcí ke zkoumání, které mě také baví.

- 88 -

Co by pomohlo, aby se na informatické obory hlásilo více žen? Od doby, kdy jsem do školy nastoupila, studuje informatiku stále více žen. Rozhodujícím faktorem je podle mě výuka informatiky na středních školách. Pokud se ženy (ale samozřejmě i muži) nenaučí základy kvalitně, nemají šanci pokračovat ve vysokoškolském studiu. Dobré základy usnadní studentům i studentkám vysokoškolský start, který pro ně může být rozhodující. Dlouhodobější záležitostí je pak změna ve výchově dětí, jejich větší vedení k technickým hračkám, zvláště u dívek. Já jsem po základní škole uvažovala, zda jít na střední uměleckou školu nebo na gymnázium a dnes jsem vděčná rodičům, že mě motivovali spíše do obecnějšího vzdělání na gymnáziu. RNDr. BARBORA KOZLÍKOVÁ, Ph.D. Odborná asistentka Jaká byla Vaše cesta k informatice? Kolem šestnácti let jsem si říkala, že by mě tato oblast bavila. Tehdy jsem dostala první počítač a hned mě zaujal. Když jsem si dávala přihlášku na vysokou školu, byla to už pro mě srdeční záležitost. Nyní pracuji jako odborná asistentka. Na této pozici se zabývám výzkumem i výukou. Mým velkým snem je propojení se světovými pracovišti. Chtěla bych se věnovat špičkovému výzkumu. Za týden odjíždím na stáž do Vídně, což je takový první krok k síťování a možnost, jak se dostat k dalším zajímavým projektům. Pokoušíme se navázat spolupráci s dalšími kolegy z univerzity v Bergenu. Pomáhám také vést malou výzkumnou skupinu pod vedením docenta Jiřího Sochora a podporuji naše doktorandy, aby se účastnili zajímavých zahraničních stáží. Co by pomohlo, aby se na informatické obory hlásilo více žen? Množství žen se zvětšuje, je to výrazně lepší, než když jsem studovala. Myslím, že další nárůst není ani potřeba. Informatika má blíž k technickému a logickému myšlení, a to jde mužům podle mě trošku líp. Když jsem nastupovala do prvního ročníku, bylo nás pět žen z celkem čtyř set studentů, tedy pouhé jedno procento. doc. Mgr. HANA RUDOVÁ, Ph.D.

Akademická pracovnice

Jaká byla Vaše cesta k informatice? Už na základní škole jsem měla velmi šikovnou učitelku matematiky. Později jsem se přihlásila na gymnázium s rozšířenou výukou matematiky a fyziky. Když jsem se následně rozhodovala, kam jít na vysokou školu, byla pro mě informatika volbou s dobrým uplatněním. Co by podle Vašeho názoru pomohlo, aby se na informatické obory hlásilo více žen? Už když se zamyslím sama nad sebou, tak jsou potřeba kvalitní učitelé na středních a základních školách. Vzpomínám si, co dělali kluci u nás na střední škole. Počítače byly jejich koníček, pořád o nich mluvili, vyměňovali si informace. S kamarádkami jsme se o tom moc nebavily a o počítačových kroužcích jsme ani pořádně nevěděly. Bez toho, že by děvčata někdo dostatečně a brzy zaujal, to nepůjde. RNDr. MÁRIA SVOREŇOVÁ Studentka doktorského studia

- 89 -

Jaká byla Vaše cesta k informatice? Začínala jsem s matematikou. Bakalářské a magisterské studium jsem absolvovala na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Zároveň jsem si také zapisovala předměty z informatiky. Ty mě bavily stále více, a tak jsem začala studovat informatiku v bakalářském programu a následně jsem se rozhodla pokračovat v doktorském studiu. Studium informatiky se pro mě časem stalo srdeční záležitostí. Při rozhodování jsem se řídila spíš tím, co mi připadalo zajímavé a moc jsem neřešila praktickou stránku. Na mém výzkumu mě baví, že se snažíme propojovat teorii s praxí. Zkoumám sice čistě teoretické výsledky, ale vždy je to spojeno s reálnou motivací. Co by pomohlo, aby se na informatické obory hlásilo více žen? Ano, určitě, ale myslím, že to přijde spolu s lepší propagací oboru. Počet žen u nás na Fakultě informatiky roste, takže nemám pocit, že by bylo potřeba pro jejich větší počet něco zásadního dělat. Nevím, jestli má být v informatice stejný počet mužů a žen, proč by zrovna tohle měl být ideální stav? Není to podle mě otázka větších či menších schopností, ale je to věc zájmu o obor. Pokud v informatice nebude stejný počet žen a mužů, tak to rozhodně neznamená, že na to ženy nemají.                                         - 90 -

Vzpomínka na průkopnici zavádění počítačů v Brně doc. Ing. ZDENA RÁBOVÁ, CSc.

Doc. Zdena Rábová se narodila 17. 12. 1936 v Brně. Maturovala v r. 1955 na Gymnáziu Jana Blahoslava v Ivančicích. Stavební fakultu VUT v Brně ukončila v r. 1960. Od r. 1963 se začala zajímat o tehdy nový obor – programování na číslicových počítačích. Navštěvovala kurzy programování na počítači LGP 30 v Laboratoři počítacích strojů VUT. Od 1. 2. 1965 byla přijata na katedru počítačů FE VUT v Brně. Přednášela v programátorských předmětech počínaje strojovým jazykem, přes jazyk symbolických instrukcí, autokód až po Algol 60. Snažila se o moderní pojetí výuky a vedla k tomu i mladší učitele své pracovní skupiny. Jako první v republice začala s výukou strukturovaného programování a jazyka Pascal. Od roku 1971 přednášela předmět modelování a simulace. V této oblasti patří k uznávaným zakladatelům disciplíny a české školy simulace a modelování. Autorkou a spoluautorkou 18 titulů skript. Přes 20 let vedla skupinu - 91 -

Programování a modelování. Po mnoho let organizovala SVOČ - Studentskou vědeckou a odbornou činnost (později EEICT) na katedře počítačů a později i na FIT. Svou vědeckou a odbornou práci zaměřila do oblasti simulačních jazyků a jejich překladačů. V r. 1975 obhájila kandidátskou disertační práci "Simulace diskrétního systému". Svou habilitační práci "Abstraktní a simulační modely dynamických systémů" podala v r. 1978 a v r. 1980 byla jmenována a ustavena docentkou. Doc. Rábová vychovala několik desítek kandidátů věd a doktorů. Z její "školy" vzešli čtyři profesoři a několik docentů. Podílela se zásadním způsobem na všech přestavbách studijních programů v oblasti programování a modelování. V dané oblasti byla nositelkou nejrůznějších, většinou národních, grantů, projektů a výzkumných úkolů, velmi často ve spolupráci s průmyslem. Byla uznávanou členkou oponentských komisí na řadě vysokých škol v ČR. Patřila do skupiny nejvýznamnějších koncepčních i organizačních zakladatelů Fakulty informačních technologií. Byla zástupkyní VUT v Radě vysokých škol. Doc. Rábová byla jedinečnou a neopakovatelnou osobností, která pozitivně ovlivnila osobnostní i odborný rozvoj celé řady studentů, podřízených, kolegů i svých nadřízených. Výraznou politickou nepřízeň po většinu svého pracovního života překonávala bez výčitek neustávající vědeckou a odbornou prací s četnými a často i vysoce ceněnými výsledky. Její hluboké odborné znalosti spojené s neomylnou intuicí hluboce ovlivnily zejména personální a strukturální vývoj pracoviště, z něhož vznikla Fakulta informačních technologií. Doc. Rábová byla vzorem inženýrky, která při své skromnosti, systematičnosti, sebekritičnosti i vytříbenými schopnostmi písemného projevu pomohla ve vědecké i vzdělávací kariéře mnoha mladším inženýrům. Její citlivý lidský postoj výrazně kultivoval většinu mužského okolí. Doc. Rábová jako reprezentantka žen-inženýrek patřila k ojedinělým osobnostem nejen v rámci fakulty, na níž působila, ale i v rámci VUT a technického vysokoškolského vzdělání v naší zemi vůbec. Vysoké učení technické ocenilo zásluhy doc. Zdeny Rábové svým nejvyšším vyznamenáním – Zlatou medailí VUT v Brně. Na její památku je nejlepším studentům FIT každoročně udělována Cena Zdeny Rábové.

Zemřela v nedožitých sedmdesáti letech, uprostřed plné práce 18. 5. 2006 v Brně.

- 92 -

Seminární práce žáků Střední průmyslové školy elektrotechnické a informačních technologií Brno Purkyňova zpracované u příležitosti 200. výročí narození A. Lovelace (Vedoucí prací Ing. Petr Pernes)

ŽENY V PROFESNÍ OBLASTI IT NA PŘELOMU 20. A 21. STOLETÍ Kateřina Mladá a Daniel Chrápek ČESKÁ REPUBLIKA

doc. Ing. Zdena Rábová, CSc.  Narodila se 17. 12. 1936 do rodiny lékárníka a podnikatele PhMr. Merlíčka a jeho ženy, učitelky hudby rozené Šaškové. Byla reprezentantkou žen inženýrek, patřila k významným osobnostem Fakulty informačních technologií, na které pracovala, ale i technickému vysokoškolskému vzdělání všeobecně. Byla jednou z osob podílejících se na vývoji počítačového oboru jako samostatného celku v ČR, ale taky tvořila veškeré studijní plány a programy v software oblasti. Patřila k předním odborníkům v této oblasti v celé ČR. Zemřela 18. 5. 2006 v Brně. SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ

Grace Hopper (1906 - 1992) Autorka prvního kompilátoru pro programovací jazyky. Na Yaleově univerzitě získala titul MA v roce 1930 a v roce 1934 i titul PhD. Byla jednou ze čtyř žen v doktorském studijním programu o deseti studentech, kde doktorát v matematice byl vzácným úspěchem své doby. Stala se profesorkou na fakultě Vassar, kde nadále učila, dokud ji druhá světová válka nedonutila připojit se k námořnímu rezervnímu systému USA v prosinci 1943. Později byla přidělena do předsednictví Ordnance Computation Project na Harvardské univerzitě, kde se naučila programovat Mark I. Zavedla zde výraz „BUG“, když zjistila, že Mark II špatně fungoval a po bližším zjišťování našli v jednom z přepínačů uvízlého nočního motýla. - 93 -

Kathleen "Kay" McNulty Mauchly Antonelli (1921 - 2006) Zaměstnaná jako tzv. „lidský počítač“ za 2. světové války, později se stala jednou z prvních programátorek. Díky inzerátu, kde americká armáda hledala civilní pracovnice, se vzděláním v matematice, pro nová technická místa, na kterých dříve pracovali výhradně muži, kteří byli momentálně verbováni do armády. Společně s dalšími pěti ženami byla vybrána k jednomu z prvních programování v ENIACu, ale od června do srpna 1945 byly vybrané ženy trénovány pouze pro práci s děrnými štítky IBM, které v budoucnu měly sloužit jako I/O pro ENIAC. Ze začátku ženy nesměly pracovat v místnosti, kde byl umístěn počítač z důvodu utajení počítačového projektu, dostali pouze nákres, podle kterého psaly program na papír a teprve až po zhotovení mohly vstoupit do místnosti a ENIAC fyzicky naprogramovat.

Anita Borg (1949 - 2003) Dosáhla jako jedna z mála žen doktorského titulu (r. 1981 na New Yorské univerzitě) z počítačových věd a později se prosadila ve vývojářském týmu jedné významné IT společnosti. Do svého prvního programátorského místa se dostala roku 1969. I když matematiku milovala, původním úmyslem nebylo pracovat v oboru informatiky a programovat pro malou pojišťovací firmu. V roce 1986 začala pracovat pro jednu z prvních pionýrských společností v americkém počítačovém průmyslu, kde strávila 12 let. V roce 1997 z ní ale odešla a začala pracovat jako výzkumný pracovník v úřadu Xerox PARC. Brzy po začátku ve Xerox založila institut pro ženy a technologii. Zdroje: http://www.zkusit.cz/statistiky-zeny-v-it/ http://www.zkusit.cz/zeny-it/historie.php http://www.root.cz/clanky/programovani-mainframu-cobol/ https://en.wikipedia.org/wiki/Anita_Borg https://en.wikipedia.org/wiki/ Kathleen_Antonelli http://www.biography.com/people/grace-hopper-21406809

Poznámka: Autoři Kateřina Mladá a Daniel Chrápek zpracovali i krátký životopis A. Lovelace, který s ohledem na obsáhlý text o životě a díle A. Lovelace od doc. Šolcové,

- 94 -

nebyl do sborníku zařazen, aby se životopisné údaje neduplikovaly. Oběma autorům patří dík za jejich iniciativu.

   

POČÁTKY POČÍTAČOVÉ GRAFIKY Mikuláš Valíček – Dominik Salay V jednom z článků, které Ada Lovelace publikovala, byly její poznámky a předpovědi do budoucnosti, ve kterých se věnovala vizím ohledně pokročilých schopností počítačů. Ada měla za to, že počítače budou používány pro skládání složité hudby, vytváření grafiky nebo ke komunikaci mezi lidmi a to jak pro praxi, tak pro vědu. Ačkoliv těmito myšlenkami velmi předbíhala dobu, její vize byly správné. V jakém stavu se nachází používání počítačové grafiky v současnosti? Aplikace počítačové grafiky se dnes obvykle rozdělují do Paint graphics, která zahrnuje uměleckou počítačovou grafiku, Technical Design graphics, což jsou CAD programy a další grafické programy používající matematické funkce, Typographics, což je typografická grafika, a GUI, které slouží pro komunikaci člověka s počítačem. Na vzniku GUI (grafického uživatelského rozhraní) se podílel z velké části programovací jazyk Smalltalk, ve kterém bylo GUI poprvé vytvořeno, neboť byl dobře přizpůsoben k jednoduché práci s objekty. Přesto nejdůležitější aplikací využívající GUI a počítačovou grafiku byl ještě před Smalltalkem systém nazývaný Sketchpad, který byl vyvinut pro počítač TX-2. Sketchpad Program sketchpad byl roku 1963 naprogramován vědcem Ivanem E. Sutherlandem pro počítač TX-2 z roku 1959 a měl velký vliv na vývoj grafických uživatelských rozhraní a počítačové grafiky jako takové. V podstatě se jednalo o první systém typu CAD, který už v té době měl vlastnosti, které nemají ani CADy v dnešní době. Sketchpad byl navržen pro vytváření výkresů na počítači. Byl prvním programem založeným na principu grafického uživatelského rozhraní, které musel Sutherland nejdříve navrhnout a následně zavést. Nejdůležitější vlastnost tohoto rozhraní byla okamžitá vizuální odezva, což byla tehdy poměrně složitá a málo známá věc.

- 95 -

V této době prozatím nebyla možnost přímé interakce s počítačem, a proto bylo obtížné, pokud vůbec možné, uskutečňovat v programu některé činnosti. Do počítače TX-2 byla s příchodem Sketchpadu přidána vektorová obrazovka o velikosti 7x7 s rozlišením 1024x1024 pixelů, což bylo tou dobou nevídaně dobré. Dále byl počítač vybaven světelným perem, ovládací konzolí, která byla předchůdcem klávesnice a několika otočnými knoflíky, které byly používány pro změnu velikosti, natáčení objektů, posun obrazu a spoustu dalších možností. Sketchpad přinášel spoustu nových principů, které se následně používaly i v dalších graficky orientovaných aplikacích. Takzvaná virtuální kreslící plocha bylo jedním z těchto nápadů, protože na obrazovce mohla být vyobrazena pouze část výkresu. Posun vyobrazeného okna byl řešen čtyřmi otáčivými knoflíky pod obrazovkou, které nezajišťovaly pouze přesun po výkrese, ale i změnu velikosti. Dalším novým převratným nápadem bylo, že objekty byly složeny z úseček, kružnic a kruhových oblouků, které se zobrazovaly interaktivně a staly se součástí objektu až po stlačení příslušného tlačítka. Sketchpad obsahoval ještě jednu zajímavou novinku mezi funkcemi, a sice různá geometrická omezení, která neobsahují ani některé editory v dnešní době. Tato omezení bylo možné zadávat před začátkem kreslení, ale také bylo možné je přiřadit k již existujícím objektům. Celý systém Sketchpad byl objektově orientovaný, což znamenalo, že nakreslené objekty se mohly kopírovat a znovu vkládat do jiných výkresů s možností změny velikosti, či natočení. Velice zajímavé bylo především to, že tyto objekty byly v paměti uloženy pouze jednou a při následném vkládání byl vložen pouze odkaz na daný soubor. Začátky vývoje GUI Jednou z nejdůležitějších událostí, které stojí za vznikem GUI, byl vznik počítače Alto firmy Xerox z roku 1973. Tento počítač využíval rastrovou černobílou grafiku a byl ovládán klávesnicí a třítlačítkovou myší. Část operačního systému počítače Alto byla naprogramována v jazyce BCPL. Pro tento počítač také vzniklo mnoho aplikací, které využívaly GUI. Jednalo se například o systém Bravo s textovým editorem, který byl mezi prvními systémy, které využívaly fonty. Dalším programem byl Markus, který byl založený na Smalltalku a byl vybaven elektronickou poštou. Díky použití Smalltalku u Alta bylo možné dokonce měnit celý systém a to přímo na běžícím počítači. Alto poprvé využil nápad pracovní plochy neboli desktopu. V tomto GUI se tedy postupně objevovaly základní dnes již běžně používané prvky, jako jsou okna,

- 96 -

ikony, scrollbary, vyskakovací menu a další. Dále se vyvíjel systém, který byl schopen zobrazit bitmapy snadno a rychle. První komerčně dostupné počítače využívající GUI V roce 1965 byl na trh uveden IBM 2250, první komerčně dostupný počítač od firmy IBM. Však prvním počítačem s plnohodnotným GUI byl Apple Lisa z roku 1983, jehož prodej byl však brzy ukončen. Tento počítač používal k ovládání klávesnici a počítačovou myš pouze s jedním tlačítkem. Dále měl monitor s dvanáctipalcovou uhlopříčkou. Spolu se samotným operačním systémem byly dodávané i mnohé další aplikace, jako například textový editor nebo třeba kalkulátor a další. Prvním komerčně úspěšným počítačem využívajícím GUI byl Apple Macintosh, který byl v prodeji o rok později než Apple Lisa, tedy roku 1984. S tímto počítačem byl dodáván operační systém s GUI a ovládal se klávesnicí a jednotlačítkovou myší. V GUI se již objevuje spousta funkcí a prvků, které známe z dnešních počítačů, jako například změnu velikosti oken, jejich posouvání, možnosti umisťování dalších ovládacích prvků, tlačítek, textových polí, textových řádků a mnoho dalších. K základní výbavě počítačů Macintosh bylo dodáváno také spousta úspěšných aplikací. Jednou z těchto aplikací byl oblíbený a jednoduchý MacPaint, pomocí kterého se vytvářela jednobarevná rastrová grafika. Dokonce i pozdější Photoshop ještě používal stejné grafické uživatelské rozhraní, ačkoliv jej převyšoval v počtu funkcí. Další známou aplikací byl velice úspěšný MacWrite. Později se k těmto aplikacím přidal například vektorový editor MacDraw. BitBLT Toto byla zobecněná operace, která nahrazovala více funkcí. Zkratka BitBLT má svůj původ již od počítače Xerox Alto, který používal černobílé bitmapové obrázky. První část této zkratky, tj. Bit poukazovala na to, že se jednalo o operaci prováděnou nad bitmapami. Druhá část, tj. BLT byla odvozena od názvu instrukce pro blokový přenos. Poprvé byla tato operace využita v roce 1975 a od té doby je již skoro v každém programovacím jazyce a také se stala součástí operačních systémů a grafických knihoven. BitBLT je určena k blokovému přenosu bitmap mezi různými částmi operační paměti, ale také bylo s přenášenými pixely možné provádět různé operace, které se označovali zkratkou ROP (Raster Operations). Některé operační systémy dokázaly dokonce pracovat s dvěma až třemi bitmapami zároveň pomocí BitBLT. Tato operace je dokonce dostupná i ve Windowsech, a to přes WinAPI. Obdobu BitBLT můžeme najít i v dalších knihovnách.

Zdroje:

http://www.root.cz/clanky/squeak-a-smalltalk-historie-vyvoje-grafickeho-uzivatelskehorozhrani/ http://www.root.cz/clanky/historie-vyvoje-grafickeho-uzivatelskeho-rozhrani-2/#ic=serialbox&icc=text-title http://cs.wikipedia.org/wiki/Počítačová_grafika http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2000/matyasko_Ada%20Byron,%20Lady%20Lovela ce.htm

- 97 -

 

OVLÁDÁNÍ PROGRAMOVATELNÝCH DOMÁCÍCH ELEKTRONICKÝCH SPOTŘEBIČŮ (Anotace seminární práce)

Adele Boscardinová - Nikola Neubergová Seminární práce rozebírá na deseti stranách téma ovládání programovatelných domácích elektronických spotřebičů, což vlastně znamená, že v textu se můžete dočíst, jak vlastně fungují domácí spotřebiče. Jedno důležité slovíčko tu hraje obrovskou roli, a to „programovatelné“. Je spotřebič, který si můžeme nastavit pro naše pohodlí podle našich individuálních požadavků. Záleží jen na nás, kdy si ho nastavíme, kde si ho nastavíme a hlavně, jak si ho nastavíme. Právě o tom pojednává celá seminární práce. Jsme žákyně třetího ročníku na střední škole a toto téma jsme se rozhodly vypracovat, za účelem dozvědět se něco více o novinkách v odvětví elektroniky a využily jsme příležitosti, že v letošním roce je výročí Augusty Ady Lovelace, která se jako první žena zabývala problematikou programování. Seminární práci jsme rozdělily tak, že po úvodu o elektrických spotřebičích a možnostech jejich programování jsme podrobněji popsaly ovládání následujících, nejrozšířenějších elektrických spotřebičů:  Lednice  Fritovací hrnec  Pračka  Elektronické topení  Chytrý dům  Robotický vysavač Přitom jsme si u jednotlivých spotřebičů všímaly, jak se ovládají (dotykový displej, funkční tlačítka, připojený počítač, tablet, notebook, mobilní telefon, některé funkce lze také ovládat hlasem apod.), které funkce (např. volba pracovních kroků, výběr určitých prvků systému, např. kamer, které mají plnit svoji funkci apod.) a parametry (teplota, síla podtlaku, otáčky) se ovládají, ale také, jak se zobrazují právě probíhající programy nebo funkční stavy (displeje, signalizační diody apod.). Navíc jsme sledovaly, jaké přínosy používání takového elektrického spotřebiče znamená pro uživatele (např. můžete nejen kontrolovat stav vašich potravin v ledničce, ale můžete si je i doplňovat rovnou přes internet za pomocí seznamu chybějících potravin z dané aplikace). Takové a podobné funkce usnadňují různé práce v domácnosti, které pak zabírají daleko méně času, který se může využít k jiným účelům.

- 98 -

Do seminární práce jsme vložily řadu obrázků popisovaných programovatelných elektrických spotřebičů. Na konec jsme připojily závěr, kde jsme konstatovaly, že jsme si rozšířily znalosti o možnostech programování současných domácích elektrických spotřebičů. Uvědomily jsme si, jak moc elektronika pokročila a jak je ji možno velmi prakticky využít.

 

Ke zpracování jsme využily internetové zdroje: www.wikipedia.org https://www.google.cz/imghp?hl=cs&tab=wi&ei=f7sSVtLqLYWLU7jbqcAN&ved=0 CBIQqi4oAQ

A. Lovelace, která předpokládala využití programování pro samočinné počítače, by byla jistě překvapena, že dnes každá žena může programovat činnost domácích spotřebičů díky zabudovaným miniaturních počítačům – mikroprocesorům.       Současné programovatelné robotické vysávače

                - 99 -

Závěr Autoři textů této publikace a její editor doufají, že se jim podařilo splnit cíle, které si stanovili. Editor děkuje paní doc. RNDr. Aleně Šolcové, Ph.D. za její obšírné a výstižné popsání života a díla A. Lovelace, vystižení podmínek a charakteru doby ve vztahu k životu a práci A. Lovelace, a k výběru příběhů z jejího života, které zdůrazňují důležité osobní i pracovní okamžiky. Dík patří i skupině bývalých pracovníků firmy Kancelářské stroje Praha – Ing. J. Vladíkovi, Ing. J. Holému, Ing. K. Peterovi a Ing. J. Krohovi, kteří svými vzpomínkami na práci kolem přípravy na využívání programovacího jazyka Ada v osmdesátých letech u nás ukázali aktivní podíl našich programátorů na tehdejším progresivním dění kolem vývoje programovacích jazyků a programovacích technik v rámci mezinárodní technické spolupráce. Je potřeba poděkovat a ocenit kladnou odezvu 20 žen na výzvu, aby sepsaly svoje autobiografické vzpomínky na svoji práci kolem počítačů a působení v současné oblasti informačních technologií. Pestrá paleta jejich příběhů zahrnuje životopisné črty od žákyně střední školy po členky akademické obce, od běžných každodenních uživatelek současných osobních počítačů po vědecké pracovnice v oblasti computer science, což zřetelně dokumentuje zcela jiné postavení žen ve vztahu k počítačům v současné společnosti než postavení A. Lovelace v tehdejší viktoriánské Anglii. Samostatný medailon doc. RNDr. Z. Rábové, CSc., který vznikl díky vzpomínkám jejích spolupracovníků, dokládá, že i u nás se v pozdější době našly průkopnice, které se obětavě podílely na zavádění počítačů a výuce našich počítačových odborníků. Soubor seminárních prací žáků Střední průmyslové školy elektrotechnické a informačních technologií Brno – Purkyňova ukazuje, že historie počítačů a životní příběhy osob, které se v minulosti podílely na jejich zavádění, zajímají i současné mladé lidi, kteří již používání počítačů všeho druhu, včetně zabudovaných mikroprocesorů do běžných elektrických spotřebičů každodenního užívání, považují na standardní záležitost. Je bohužel nepříjemnou skutečností, že se dosud u nás nedostalo zaslouženého uznání a podpory vědecko-technickým společnostem, od státních institucí a průmyslových firem, jak tomu je v řadě západních zemí, což samozřejmě vede k obtížnému fungování takovýchto organizací. Proto je potřeba poděkovat členům výborů z Asociace strojních inženýrů, České společnosti pro kybernetiku a informatiku a Českomoravské společnosti pro automatizaci, že vydání publikace podpořili. Největší dík patří společnostem Aquasoft, ČSKI, LMentio a RETELA za finanční podporu, bez níž by nemohla být tato publikace vytištěna. Děkuji malířce RNDr. H. Puchýřové, CSc., která namalovala podobu erbu A. Lovelace. V neposlední řadě patří dík a uznání všem pracovníkům Akademického nakladatelství CERM Brno, kteří se zasloužili o úspěšné vydání publikace.

- 100 -

Všichni, kteří se autorsky podíleli na publikaci, věří, že se jim podařilo připomenout výjimečnou osobnost a dílo A. Lovelace u příležitosti 200. výročí jejího narození. doc. Ing. Branislav Lacko, CSc. Editor publikace

- 101 -

A.S.I. Asociace strojních inženýrů (A.S.I.) je dobrovolné stavovské sdružení, založené na vysoké odbornosti a osobních kvalitách svých členů, především strojních inženýrů. Asociace byla založena v r. 1991 s cílem všestranně napomáhat rozvoji strojního inženýrství v České republice, zvyšovat úroveň našeho strojírenství rozvíjením a zdokonalováním znalostí všech strojních inženýrů, pomáhat jim v jejich odborných, vědeckých i pedagogických aktivitách, napomáhat mezinárodním kontaktům, zajišťovat úroveň svých členů pořádáním přednášek, kurzů, seminářů a konferencí a spolupracovat s dalšími inženýrskými organizacemi u nás i v zahraničí, dále pak provádět expertizní činnost a organizovat a být garantem odborných atestačních stupňů. Po rozdělení Československa vznikla na Slovensku bratrská organizace S.A.S.I., se kterou udržujeme trvalou spolupráci na základě dohody. Činnost Asociace je založena na aktivitách jednotlivých klubů, vzniklých při vysokých školách, výzkumných a projekčních ústavech i výrobních závodech, které mají vlastní právní subjektivitu: Klub Praha - Strojní fakulta ČVUT Praha, Klub Brno - Strojní fakulta VUT Brno, Klub ESIS Brno – Ústav fyziky materiálů AVČR, Klub Plzeň – Škoda Power Plzeň, kluby MI Pardubice a Česká Třebová – Dopravní fakulta JP Univerzity Pardubice, Klub Most – VÚHU Most. Klub Praha je řízen přímo výborem A.S.I. Veškerá činnost je koordinována senátem a řízena výborem A.S.I. Poradním orgánem Asociace je její senát, složený z 35 představitelů největších a nejdůležitějších podniků ČR, který zajišťuje úzké vazby Asociace s požadavky průmyslu. Předsedou senátu je Ing. František Kulovaný. Pražský a brněnský klub Asociace pořádají pravidelná setkání v rámci tzv. Technických odpolední. Prostor pro ně poskytují příslušné strojní fakulty ČVUT a VUT. V Praze se tato setkání konají pravidelně každé prvé pracovní úterý v měsíci, v Brně pak je to každý třetí pracovní čtvrtek. Na těchto setkáních jsou členové Asociace i další zájemci, včetně studentů, seznamování formou přednášek předních pracovníků domácích i zahraničních o problémech technických, organizačních i výchovných, spojených se strojírenstvím i obecně s průmyslovou výrobou u nás i v zahraničí. Asociace vzala na sebe závažný úkol – vytvořit vlastní Návrh technické dokumentace pro důležitá zařízení jaderných elektráren, který je obdobou ASME CODE a který po rozpadu RVHP citelně chyběl. V rámci A.S.I. byla na základě iniciativy Ing. Vejvody z Brna ustavena širší skupina odborníků, a to jak z A.S.I., tak i mimo ni, která si dala za cíl vyplnit vakuum v normativech v oblasti jaderně energetických zařízení. Práce na první části je možno považovat za ukončené, protože tento materiál byl po vícekolovém schvalovacím řízení, včetně zahraničního auditu, přijat oběma našimi organizacemi, SÚJB a ITI a doporučen k používání. Výsledek je ukončen vydáním Normativně-technické dokumentace A.S.I. Důležitou činností je organizování převážně mezinárodních konferencí a seminářů, na kterých se A.S.I. podílela samostatně nebo v součinnosti s jinými organizacemi.  

Adresa:  A.S.I. ‐ sekretariát, Technická 4, 166 07 Praha 6 – Dejvice  WWW stránky: http://www.asicr.cz              E-mail: [email protected]

- 102 -

Českomoravská společnost pro automatizaci (ČMSA) sdružuje fyzické a právnické osoby působící v oblasti automatizace strojírenských výrobních procesů, nebo se zajímající o tuto problematiku. Členy společnosti jsou projektanti, vývojoví pracovníci, pedagogové, manažeři, projektové a realizační firmy, odborné školy, vysoké školy apod. Svůj program uskutečňuje ČMSA v přímé součinnosti se špičkovými pedagogickými a vývojovými vysokoškolskými pracovišti a to s Ústavem výrobních strojů a zařízení Fakulty strojní ČVUT v Praze, Ústavem výrobních strojů, systémů a robotiky Fakulty strojního inženýrství a Ústavem automatizace a informatiky VUT v Brně, Katedrou konstruování strojů Západočeské univerzity v Plzni, Ústavem mechatroniky a technické informatiky Fakulty mechatroniky TU Liberec, Katedrou robototechniky Fakulty strojní a Fakultou metalurgie a materiálového inženýrství VŠB–TU Ostrava, Technickou fakultou ČZU Praha, Střední odbornou školou a Středním odborným učilištěm v Lanškrouně. Pro své členy a technickou veřejnost společnost organizuje odborné akce, které mají za cíl oslovit specialisty a manažery. Jsou předávány informace o nejnovějších poznatcích, trendech a realizacích v oblasti automatizace výroby a montáží. Jednou z osvědčených forem jsou firemní prezentace. Náplní těchto prezentací je teoretické i praktické seznámení s nabízenou produkcí firem z oblasti dodavatelů komponent pro stavbu automatizovaných pracovišť a linek. Firmy jsou pečlivě vybírány podle míry inovativnosti jejich produkce ve světovém srovnání. Jedná se o řídící techniku, pneumatické prvky, hydrauliku, pohony, robototechniku, mechatronické soustavy, nástroje, měření, diagnostiku atd. Dobrou odezvu mají konstrukčně-technologické semináře k určité technologii jako je např. obrábění, tváření, svařování, montáže, diagnostika měření atd. a konstrukčních a technologických způsobů řešení automatizovaných nebo bezobslužných pracovišť nebo vyšších celků pro tyto technologie. Na semináře jsou přizváváni i zahraniční specialisté. Je tak umožněn kontakt s předními firmami a dochází k vzájemné výměně poznatků a k navázání přímé spolupráce. Tematické exkurze, které společnost organizuje pro své členy, umožňují rozšíření praktických znalostí a přenášení poznatků z různých oblastí automatizace zpětně do jejich vlastní činnosti. K řešení netradičních automatizačních úkolů z praxe slouží „kulaté stoly“, kde se setkávají odborníci z výzkumných a vývojových pracovišť se zástupci výroby. Významnou aktivitou společnosti je působení na výchovu nových odborníků vlastní pedagogickou činností na středních a vyšších odborných školách a na vysokých školách a vydávání odborných publikací pro jejich výuku. Poštovní adresa: Sekretariát

ČMSA, FS ČVUT v Praze, Horská 3, 128 00 Praha 2

WWW stránky: www.cmsa,cz

E-mail:

[email protected] (předseda)

- 103 -

 

 

Česká společnost pro kybernetiku a informatiku (ČSKI) je dobrovolná výběrová organizace vědeckých, vědecko-pedagogických a odborných pracovníků i studentů z oblasti kybernetiky, informatiky a příbuzných oborů. Jejím posláním je podílet se na dalším rozvoji a zvyšování úrovně v těchto oborech v České republice a na koncepční a pedagogické činnosti, jakož i na propagaci a realizaci výsledků vědeckovýzkumné činnosti. Česká společnost pro kybernetiku a informatiku (ČSKI) je přímou pokračovatelkou Československé kybernetické společnosti založené v roce 1966. K cílům ČSKI patří podpora a popularizace rozvoje kybernetiky, informatiky a příbuzných oborů; zvyšování znalostí svých členů, zajišťování služeb členům a organizování odborného života. ČSKI vyvíjí svou činnost prostřednictvím svých členů, kteří mohou pracovat v odborných skupinách společnosti. Členství umožňuje bezprostřední kontakt s domácím i zahraničním děním v tak dynamicky se rozvíjejících oborech jako jsou kybernetika a informatika. Tyto obory nabývají v moderním světě stále většího významu např. v telekomunikačních a počítačových sítích, robotice, umělé inteligenci, počítačové grafice, neuronových sítích atd. ČSKI nabízí svým členům vedle účasti na odborném životě ještě další služby a výhody, které jsou podrobněji popsány v sekci o členství. ČSKI získala v roce 1999 licenci k šíření mezinárodního konceptu ECDL (European Computer Driving Licence) a od té doby ručí za kvalitu ECDL testování v ČR, vydává ECDL Certifikáty a prostřednictvím kanceláře ECDL-CZ uděluje licenční práva k provádění ECDL testů testovacím střediskům, více podrobností na www.ecdl.cz. Provoz ECDL v ČR probíhá v souladu s požadavky stanovenými mezinárodním řídícím orgánem, kterým je ECDL Foundation (www.ecdl.com).

 

- 104 -

Adresa sekretariátu:

Další kontakty:

ČSKI Pod Vodárenskou věží 2 182 07 Praha 8 - Libeň

telefon: 266 053 901 fax: 286 585 789 e-mail , www: www.cski.cz

Přemýšlíte o své budoucí  kariéře?   

Baví Vás obor, který studujete?  Chcete vyzkoušet své znalosti a získat praktickou zkušenost již nyní?       

Tak realizujte své představy u nás a s námi. Chceme dát možnost Vám, kdo máte  zájem a chuť pracovat na reálných úkolech, vyzkoušet si týmovou spolupráci a získat  první nebo další zkušenosti v IT.       

Hledáme cílevědomé studenty a absolventy VŠ, kteří se chtějí stát  součástí naší softwarové společnosti. U nás v Aquasoftu najdete  uplatnění na pozicích   PROGRAMÁTORŮ, ANALYTIKŮ, KONZULTANTŮ.       

Nabízíme Vám prostor a odbornou konzultaci při zpracování bakalářské nebo  diplomové práce, kvalitní technické zázemí, moderní technologie a postupy,  pravidelný příjem, týmovou spolupráci v dobré partě.      Zaujala Vás naše nabídka:  Neotálejte a chtějte se o nás dozvědět více!  WWW.AQUASOFT.CZ 

      Chcete‐li se stát součástí našeho přátelského a dynamického kolektivu, neváhejte a zašlete nám  své CV s průvodním motivačním dopisem elektronicky na adresu [email protected] nebo  telefonické dotazy na čísle +420 281 093 543. 

 

AQUASOFT spol. s r.o., Rubeška 215/1, 190 00 Praha 9 | T: 281 093 400 | www.aquasoft.eu

105

Lenka Mrázová – LMentio s.r.o. Smysl je v otázkách. Hodnota je v odpovědích. Otázky. Otázky malé, otázky velké. Otázky palčivé či jen zneklidňující. Otázky ve vaší hlavě. Nalezení těch správných odpovědí pro vaší hlavu a ve vaší hlavě je naším posláním. Slepá místa v mapě vašich znalostí a dovedností. Chybějící odvaha. Absence chuti či energie problém nakousnout, přežvýkat a vyplodit řešení. To je sousto plné šťávy pro nás. Spojujeme zkušenosti, znalosti, kreativní nápady a neotřelá řešení s lidmi. Nebojíme se zarýt do závějí vašich pochyb. Nalézt unikátní řešení vhodné jen a právě pro vás a vaší cestu. Pro okamžik tady a teď i pro celý život. A podáme pomocnou ruku. Naše služby: Koučink Byznys mentoring Ženský mentoring Filantropický mentoring Přednášky, workshopy Více viz: www.lmentio.com 106

Nehoď mobil vedle, podpoř žáky z Jedle. Zbavte se svého nepoužívaného mobilního telefonu v rámci projektu REMOBIL.

Můžete tak opravdu pomoci. RETELA, s.r.o. je provozovatelem kolektivního systému a byla založena 11. 5. 2015 jako 100% dceřiná společnost Českomoravské elektrotechnické asociace, která je členem svazu průmyslu a dopravy ČR. Hlavním smyslem kolektivního systému RETELA je ochrana životního prostředí a zdraví člověka zajištěním efektivního systému sběru a recyklace elektroodpadu. RETELA se v rámci své činnosti zabývá všemi skupinami elektrozařízení dle přílohy č. 7 zákona o odpadech včetně fotovoltaických panelů a přenosných baterií.

Partner projektu

www.remobil.cz 107

Augusta Ada Lovelace – 200. výročí narození (10. prosinec 1815 – 27. listopad 1852) Branislav Lacko, Alena Šolcová, Jaroslav Vladík a kolektiv Editor Branislav Lacko Vydalo AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM®, s.r.o., Brno Vytiskl FINAL TISK s.r.o. Olomučany Vyšlo v roce 2015 Vydání první

ISBN 978-80-7204-929-5

108