Květ nenávisti
Bolest člověka Myslím na dívky, na krásný vyhlídky, na tu spoustu lidí, na to lidský smetí. Na prokletý žití v závazku, na bolest dětí. Na bolest dětí, chlapečku; na tvojí slzu, pro lásku. Na slzy dívky v posteli, na její oči zmatený. Na krásnou duši člověka, na bolest toho člověka. Na vůni, která obléká, na vánek, který jí odvléká. Myslím na ticho, na černý víko, na svíčky u nohou, na hlavu červy prolezou. Na svoje tělo, v rozkladu, na tvoje, v rozkvětu. 1
Cesta z měsíce Originalita a extravagance, za každou cenu. Raději zešílím, než abych přijal, že láska nemá cenu. Vás se to netýká, křeče malýho člověka. Strach místo rozumu.
2
Jako loni Jsem strašně smutnej člověk, co neví co znamená nevděk. Jsem smutný sloní muž, věřím v to, že život skončí, už. Že to přežene, že mě "Tam" zažene. Něco, jako víra, že je. Melodie, zvuky, tváře. Kdo, že to projede? Proč jen "Ta" vůně, stín... a vůbec,...zabít se smím? Nenávidím v co věřím. Nenávidím to, čemu věřím. Nenávidím se, že věřím. Omlácené tváře, že věřím. Smutný jsem, že...?
3
Jenomchtění Chtěl jsem jí pohladit. Neřekla ne, neřekla jo. Nevěděl jsem, že jo. Stála a když jsem chtěl, tak tančila. Mým slovům se smála; mým očím uhýbala. Sama pro sebe žila. Nechtěl jsem nic zvláštního, jenom trochu, snad pěknýho = polibek, vůni,...její dotyk. Vůni z dechu nepoznáš; pohledem se vzdáš. Jejím svodům podléháš. Proč se vlastně na to ptáš? Miluju, co píšu = zdá se mi, že Ž I J U. V Á Ž N Ě, tu věc co mám od rodičů jednou smyju.
4
Na židli u stolu Nuda lidí; mne to tuze stůně. Jejich zvuky = to mě sere. Zaplatil jsem, nějak, na svůj vkus, směle. Houba je dobrá a i káva skvělá. Hm, citron na brčku. Brčko v patoku. Otázka na počet. Odpověď na počest. Zabít se.
5
Nápadná snaha A je to docela příjemný. Jen tak sedím, poslouchám, chce se mi něco napsat. Už dlouho nic. Přichází možná něco. Stále neví, kde se nachází, ani jeden z nás. Možná jim nic neschází. Sví drahý trápení, a hledání. Kde by se vzalo tolik vzpomínek, kdyby člověk všechno prožil. Uzavřít se, nemyslet, hloupě bezmyšlenkovitě se protáčet, podle plynoucích přání cizích. Ani to nejde, ale nejde. Nejde se zbavit sebe, možná...nějak určitě. Nezní to lépe ve snu? Nevim, nezkoušel jsem nesnít. Probuzení... čekat, vyhýbat se, bojovat se sebou, hádat se, nutit.
6
Nevim I. Otázka Sssssssssssssssmrt............. Říkáš, že sssssssssmrt všechno vyřeší? Říkáš, že smrt to vyřeší? Sssssssmrt,.........fakt věříš, že smrt? Věříš,že smrt? Že ta to vyřeší? Že smrt to vyřeší? Věříš vůbec na něco? Věříš v něco? Věříš, že smrt? Věříš? Fakt věříš? Nech toho! Sssssssmrt! Řekni, že smrt! Řekni už konečně, smrt! Vdechni jí dech! Smrti...dech vdechni! Vdechni jí! Věříš jí? Mlč už, tak mlč, řekni, mlč.....! Nevim, že smrt,.... nevim, že ta to vyřeší,
7
nevim, říkám, nevim to, věřim, nevim, vyřeší to? Slova, věty, smrt... život na nebi... dech, voda, dech, pára, smrt věří, že... II. Odpověď Věřím, nezbývá než věřit, po každém probuzení, jak těžké je procitat, ptám se často,... vlastně stále: "Už?" Nevěřím, nemám vlastně naději, vždy, když se probouzím, jak těžké je procitat, zvyk,....... ani se neptám: "Už?"
8
Konec ...hm a dál?! nu, snad už sám, za jeden sedmi-denní proces; do setmění; pak už nic, nebo všechno. Jedno, druhý...poslední. "Vyprávění jiných je mi cizí, jako ostatní; nezajímají mě jiní; ti cizí jsou vzdálení." 3x2=6 2x3=6 šest dvanáct osum devět sto konec
9
Procházka ...když mráz barví tváře do ruda a očím dává lesk. Já klečím; brečím do ticha a zase bez peněz. To ticho z očí bez zájmu, z tváří nemajících náladu. ..když život dali mi, na to, že žiju, ohled nevzali. Já klečím; brečím do ticha, jsem jejich smutná panenka.
10
Přemýšlím Když si o mně někdo něco myslí, tak mu to nevyvrátim, leda, že se zastřelim, až pak... Ježíšmárjá ten byl... Proč se zabil? Jakej měl důvod? Byl to slaboch! Řekni, že mě nenávidíš. Vím, že Ti jsem lhostejnej. Já to neumim, to jediný se za život naučim. Bla bla Nechci už nikoho, nemůžu slyšet. Nemůžu poslouchat, musim se stydět. Rozkvetlý rampouch, uprostřed léta. Schovaná pod dekou, není jí zima. Kaluž a Tráva
11
Skoky do vody Nemyslim si, že bych byl. Nejsem hudebník a nikdy nebudu hudebníkem. Jsem strašně smutnej a nikdy nebudu veselej. Jsem sám a nerad. Jsem hnusnej a blbej. Jsem němej a hluchej. Jsem zlej. Jsem opilec a troska. Jsem lempl na nic, stále ještě panic. Jsem sám. Jsem na nic.
12
Sezení Je mi mizerně. Opuštěně. Prázdno. Co dělat, s kým být? Nikde nikdo na dohled. Ve mně pusto, bezútěšně nic, na co bych se mohl zadívat. Odpudivý zrcadlo. Poplivat. Ať mluvím s kým mluvím, vždycky z toho vzejde sebepohrdání. Každý má něco do sebe, něco dokázal, něco dělá, s někým je. 27. červenec 2003 Tak jsem se vrátil a opět stejný myšlenky, díra v hlavě, v žaludku mizerně, hlava ....hihi....bác-zas. Asi se nenasytím myšlenkou na ztroskotání, musí to vyjít, prosím, já to dokážu, když budu chtít-a Já chci. Rozhodl jsem se, dneska, pro "Lásku", jdu do toho. Splní se mi konečně, topo čem jsem toužil.
13
ach........ bolest.... strach.... tolik slz..... sbohem.......
14
