Casopis Ceské evangelické luteránské církve
listopad - prosinec 2011
Pečeť víry Citáty pro vánoční čas
Návrhy na vánoční dárky Nepříteli: odpuštění. Odpůrci: pochopení. Příteli: své srdce. Potřebnému: štědrost. Všem: lásku. Dítěti: dobrý příklad. Sobě: úctu.
Boží návštěva – Přijde i k VÁM? Přichází doba Adventu a blíží se čas Vánoc. Jejich hlavní téma by se dalo shrnout dvěma slovy: „Boží návštěva“. A jaká že to tenkrát byla návštěva! Vůbec se nepodobala ani jen návštěvě prezidenta či populárního herce. Žádný luxus. Žádný přepych. Žádné ohňostroje. Naopak. Chudá, neznámá dívka. Obyčejná stáj. Prosté jesličky. Pastýři a andělé. A to nejúžasnější: malé, bezbranné dítě. Bůh v těle. Ježíšek. A v něm naplněné dávné proroctví o příchodu Immanuela. Ježíš je ten slíbený „Bůh s námi“ – s námi všemi, tedy i s tím nejposlednějším z nás. Proto přišel: aby byl s námi, aby nás utěšil, poučil, bránil a zachránil ve chvílích životních zkoušek, v čase těžkostí, v hodině smrti a ve dni soudu. Ježíš je „Bůh s námi“ až na věčnost. Ale to všechno dává člověku smysl a je mu to přínosem, jen pokud Ježíši věří. K čemu je vám, máte-li po ruce mocného přítele, když ho ignorujete a spoléháte na sebe? A přitom „blízko tebe je slovo, je v tvých ústech a ve tvém srdci; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ Přichází doba, kdy i VY můžete uvěřit ve svém srdci a vyznat svými ústy, že to dítě, kdysi narozené v Betlémě a později vzkříšené z hrobu, poslal právě pro VÁS milující Bůh, aby VÁS zachránil po sebe. Požehnaný Advent a pokojné Vánoce! Vždyť s námi je Bůh! Petr Krákora,Váš pastor
Byly jen jedny Vánoce. Ty ostatní jsou výročí. Pokud nenajdete vánoční Dar ve svém srdci, nenajdete ho ani pod stromečkem.
Vánoční svíčka je půvabná věc. Nevydá hlásku, ale dává sebe. Nesobecky směřuje k zániku. A přitom světu dává světlo. Zdroj: Wikiquote
Kam patřím?
TLUČNÁ (Sbor sv. Petra)
Napište si do kalendáře
Oslavy 10 let tlučenského sboru - pátek 2. prosince, 17 hod. Štědrovečerní bohoslužba - sobota 24. prosince, 24 hod. Pravidelné bohoslužby - neděle od 8:30 hod.
ROCHLOV (Zámecká kaple) Předvánoční slovo - 10. prosince, od 15 hod. Štědrovečerní bohoslužba - středa 24. prosince, 22 hod. Neděle 4.12. od 10 hod. je poslední bohoslužba, které budou přítomni manželé Scheweovi - chcete-li jim spolu s námi poděkovat za jejich působení u nás, přijďte! Novoroční rozjímání - bohoslužba 1.1. se koná od 17 hodin!
STALO SE... Vzpomínka na oslavu dvaceti let působení mise
Termíny vánočních bohoslužeb, aktivit a zpívání dětí: PLZEŇ (Sbor sv. Pavla) 1. adventní - neděle 27. listopadu, 18 hod. (zpívají děti ze 4.A + 4.B, 5.-9. ZŠML a učitelé a hosté) 2. adventní - neděle 4. prosince, 10 hod. (zpívají děti ze 2.A + 2.B ZŠML) 3. adventní - neděle 11. prosince, 10 hod. (zpívají děti ze 1.A + 1.B ZŠML) 4. adventní - neděle 18. prosince, 18 hod. (zpívají děti ze 3.A + 3.B, KDG Frogs + Suns ZŠML) Štědrovečerní bohoslužba - sobota 24. prosince, 22 hod. Novoroční bohoslužba - neděle 1. ledna, 17 hod. !!! (účastní se i sbory z Tlučné a H. Břízy)
HORNÍ BŘÍZA (Sbor sv. Kříže) Pravidelné bohoslužby - každou druhou neděli, od 17 hod.
2
HISTORIE BIBLE III. Napsal Paul Zell, profesor na Wisconsin Lutheran Seminary
Věk apoštolů Svatá křesťanská církev spočívá na impozantním základě. Je „stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci“ (Ef 2:20). Apoštolové psali poté, co Ježíš vstoupil na nebesa. Ale které knihy jsou opravdu autorským dílem apoštolů? Které z psaných textů z doby vzniku Nového zákona se staly základem pro církev?
Sbírka se pomalu objevuje Kdykoli svatí prvního století obdrželi posvátné spisy a dopisy od apoštolů, četli je nahlas ve svých shromážděních. Rozmlouvali o jejich obsahu, ručně je opisovali, dělili se o ně s věřícími v dalších městech. Ale zdá se, že nebylo naléhavě nutné sbírat všechny texty apoštolů, protože samotní apoštolové byli s nimi. Kromě toho církve v prvním století byly na mnoha různých a vzdálených místech a nemohly si mezi sebou snadno sdělovat, jaké texty kdo obdržel. Dnes, v době emailů a textových zpráv, můžete poslat zprávu na druhou stranu zeměkoule a očekávat, že dorazí během okamžiku. Avšak v době apoštolů mohlo trvat i několik let, než se jedna církev dozvěděla o jiných dopisech od apoštolů a obdržela jejich kopii.
Foto ze křtu
Existuje ale dostatek důkazů, že se sebírání spisů opravdu odehrávalo. Apoštol Jan zemřel na konci prvního století. O jednu generaci později byla už každá kniha Nového zákona citována ve spisech nejméně jednoho z tehdejších církevních otců. Kolem roku 175 po Kristu Tacián ze Sýrie sestavil Diatessaron, ve kterém sladil Matouše, Marka, Lukáše a Jana do jednoho svazku. První syrské překlady Nového zákona vznikaly krátce poté. Tyto překlady obsahovaly všechny texty dnešního Nového zákona kromě 2. listu Petrova, 2. a 3. listu Janova, listu Judova a Zjevení Janova. Zhruba v té době vznikající první latinské překlady zahrnovaly všechny knihy kromě listu Židům, listu Jakubova a 1. a 2. listu Petrova.
Bartoloměje Václava Pecháčka (11/9) - Přejeme Bártovi radost a požehnání shůry! Vždyť „kdo uvěří a přijme křest, bude spasen!“ (Marek 16:16a)
Zdá se však, že žádný ze sborů nevlastnil kompletní sbírku Nového zákona. Celý proces potřeboval ještě čas. Kolem roku 340 si Eusebios z Kaisareie všímá, že 26 apoštolských knih – všechny kromě Zjevení – je považováno za pravé apoštolské knihy. V roce 367 píše Atanáš Alexandrijský, že „není těžké mluvit o knihách Nového zákona“, a zmiňuje přitom 27 knih, kte-
3
Otázky přetrvávaly
ré používáme dnes. Dodává: “Jsou to fontány spásy, aby ten, kdo žízní, mohl být uspokojen živými slovy v nich obsaženými.“ Krátce nato vyjadřuje svůj souhlas i Augustin z Hippo.
Církev v raných dobách pečlivě vyhlížela pravé apoštolské spisy a opatrně přijímala texty za Slovo od Boha. U listů Židům a 2. a 3. Janově listu přetrvávaly otázky týkající se identity jejich autorů. Jakubův list způsobil obavy u některých církevních otců, že v ní obsažený důraz na ovoce víry by mohl zatemnit chápání spásy jako daru, který Bůh uděluje z milosti. Druhý list Petrův měl také své kritiky, protože jeho styl je odlišný od 1. Petrova listu a také proto, že byl poměrně málo citovaný církevními otci. List Judův byl pranýřován za to, že v jednom verši pisatel cituje fiktivní židovský text zvaný První Enochův. Někteří z prvotních věřících byli znepokojeni i nad knihou Zjevení, protože falešní učitelé ji používali k rozšiřování představy, že až se Kristus vrátí, vytvoří tisícileté království na zemi.
Objevují se i nepravé spisy a skryté texty Určitě si dovedete spočítat, že uplynuly tři celá století od doby, kdy žili apoštolové, až do doby, kdy Atanáš, Augustin a místní církevní sněmy pronesli své schvalující výroky. Proč církvi trvalo tak dlouho, než se shodla na tom, že Nový zákon má dnešních 27 knih? Průtahy nebyly způsobeny jen velkou vzdáleností a pomalou komunikací, ale také pečlivým zkoumáním a tříbením. Od počátků byli věřící bombardováni stovkami pseudoepigrafů, neboli „lživě psaných“ spisů. Napodobeniny evangelií a epištol byly běžně v oběhu a mnohé z nich nesly nadpisy, kterými si nárokovaly apoštolský původ. Raní věřící se rovněž museli probrat svazky, jako byly Skutky Janovy, Skutky Ondřejovy a Skutky Tomášovy. Skutky Petrovy např. vypráví známý příběh o tom, jak apoštol Petr žádal, aby byl ukřižován hlavou dolů. Prvotní křesťané přesto nahlíželi na tuto knihu jako na sbírku pověstí.
Historikové popisují tyto spisy jako antilegomena neboli „sporné“ spisy („proti-mluvené“, protože někteří mluvili proti nim). Přesto koncem 4. století věřící docílili shody. I všech těchto sedm sporných spisů bylo považováno za Boží Slovo. Dostávalo se jim stejné vážnosti jako dvaceti textům Nového zákona, které byly bez výjimky uznávány, jakmile se v církvích objevily.
Byli to už sami apoštolové, kteří připravovali církev na takové podvodné spisy. Pavel radil Tesalonickým, aby „se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás“ (2. Tesalonickým 2:2). Jan zase dostal pokyn, aby pochválil křesťany v Efezu, protože „vyzkoušeli ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledali, že jsou lháři“ (Zjevení 2:2).
Duch a život Knihy Nového zákona vyprávějí o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše, našeho Spasitele. Popisují růst církve. Odhalují to, čemu křesťané mají věřit a co mají dělat. Jde o neocenitelné texty! Krom toho, že přezkoumáte historii Písma svatého, na základě čeho si však můžete být jisti, že čtete záznamy, které Bůh opravdu chce, abyste četli jako slovo od Něho?
Některým textům byla nějaký čas věnována vážná pozornost, nakonec však byly vyřazeny. Tyto texty se nazývají novozákonní apokryfy neboli „skryté texty“, protože bylo běžné skrývat tyto knihy před všemi kromě kněží. Například někteří z raných věřících zbožně četli Pastýře Hermasova. Přesto většina tento spis odmítala, protože budil pochybnosti o tom, zda Ježíš Kristus měl fyzické tělo a skutečně zemřel na kříži. Skutky Pavla a Tekly rozvíjejí líčení o ženě, která se obrátila na víru, když slyšela apoštola kázat v Ikoniu (Skutky 14). Příběh Tekly poutal představivost čtenářů, jelikož Tekla byla údajně ušetřena smrti sérií úžasných zázraků. Nicméně nakonec většina chápala knihu jen jako romantickou fikci. Didaché (nebo-li Učení) Apoštolů byl dokument užitečný pro vyučování před křtem, avšak není v něm sebemenší náznak od jeho neznámého autora, že by byl napsán samotnými apoštoly.
Stačí se do nich zaposlouchat. Číst je trpělivě. A přitom zjistíte, že „Slovo Boží je živé a mocné“ (Židům 4:12). Poznáte, že evangelium, dobrá zpráva o spáse v Kristu, nepřichází „pouze ve slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti“ (1. Tesalonickým 1:5). Ježíš prohlásil: „Slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život“ (Jan 6:63). Evangelia a epištoly Nového zákona mají v sobě moc od Boha přesvědčit své čtenáře, že Duch svatý v nich říká Boží životodárnou pravdu. Konec konců naše důvěra v Písmo není založena na doporučeních církevních otců a není výsledkem historického zkoumání. Důvěřujeme Písmu, protože důvěřujeme Bohu. Ten, který tak miloval umírající svět, že obětoval svého jediného Syna, aby zachránil hříšníky, je stále věrný. A tak dokončil a uchoval základ, kterým jsou „apoštolové a proroci“ – Nový zákon stejně jako Starý zákon – jakožto pevný základ Jeho církve.
Age of the Apostles. Forward in Christ, Vol. 98, 10/2010, © 2010 Forward in Christ, adm. by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.) Přeložila Pavla Boorová.
4
PŘEDPOTOPNÍ ZRŮDY, NADLIDÉ, HYBRIDI … nebo jen OBROVITÍ TYRANI A RVÁČI?
tud „dcery lidí“). Výsledkem byla degenerace zbožnosti ve „smíšených“ manželstvích a také agresivní děti, které čněly nad ostatními – „nefilim“.
„Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. … Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy (nefilim), ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři (válečníci, mocní) dávnověku, mužové pověstní.“ Genesis 6:1-4
Výraz nefilim (nephilim) s největší pravděpodobností pochází z hebrejského kmene npl („padat“ nebo také „napadat“) a popisuje „padlé“ lidi, tj. buď bezbožné rebely, nebo agresivní tyrany, kteří „napadali“ a „přepadali“ druhé a poráželi je. Nefilim může pocházet také z kmene pl´ („být děsivý, úžas vyvolávající“). Tenhle název by pak zdůrazňoval, že šlo o lidi vyčnívající svým tělesným vzrůstem a konstitucí, svými výkony a úspěchy, věhlasem, a to i díky (vezmou-li se v úvahu i dávné tradice) tyranizování druhých v roli podobné dnešním vyděračům a mafiánům.
OTÁZKA: Kdo byli ti „synové božští“, „dcery lidské“ a „nefilim“, které zmiňuje Bible v Genesis 6? Jak tito „nefilim“ přežili potopu?
Prvotní nefilim zahynuli při potopě (Genesis 7:21 – „A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.“), ale další obrovití lidé se rodili po potopě. Nefilim se nutně nemusí vázat ke konkrétní rase či kmeni, ale spíše popisuje lidi, kteří nesli stejné obecné charakteristiky. Mezi nimi byli Anákovci, Refájci a Emejci zmínění v Numeri 13:33, Deuteronomiu 3:11 („Předtím v něm sídlili Emejci, veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci.“) a 2:10 („Neboť právě bášanský král Óg zůstal ze zbytku Refájců. Hle, jeho lože, lože železné, je v Rabě Amónovců. Je dlouhé devět loket a široké čtyři lokte, měřeno běžným loktem.“). Pelištejský (filištínský) bojovník Goliáš je pravděpodobně nejznámějším příkladem agresivního giganta (1. Samuelova 17:4 – „I vycházíval z pelištejských šiků soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď.“), ale existují svědectví, že lidé výjimečné velikosti žili v různých částech světa během skoro celé historie lidstva.
ODPOVĚĎ: Autor: Forrest L. Bivens, Q&A, Forvard in Christ, Volume 97, October 2010, Copyrighted by WELS, Forward in Christ © 2009
Zmíněné verše už vyvolaly mezi čtenáři Bible mnoho obrazotvorných interpretací a staly se líhništěm bezpočtu fantastických spekulací. Dovolím si zde zmínit dvě základní možnosti a svůj komentář k nim.
BIZARDNĚJŠÍ, ZATO MÉNĚ PRAVDĚPODOBNÁ MOŽNOST Nejméně věrohodná, a přesto stále populární představa je, že v Genesis 6 se mluví o padlých andělech („synové božští“), kteří oplodnili vybrané krásné ženy („dcery lidské“). Jejich démonsky-lidské potomstvo („nefilim“, v Českém ekumenickém překladu přeloženo „zrůdy“) byly obry, žijícími v době před potopou. Protože se ale mluví o nefilim také po potopě (Numeri 13:33 – „Viděli jsme tam zrůdy – Anákovci totiž patří ke zrůdám – a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví.“), znamená to, že tihle obři nějak přežili potopu, nebo začali znovu existovat po další, popotopní invazi démonů, sexuálně se stýkajících s lidmi.
KTERÉ MOŽNOSTI DÁT PŘEDNOST? Obě nastíněné možnosti interpretace textu v Genesis 6 jsou možné. Důvod, proč uvádím ten druhý scénář jako pravděpodobnější, je ten, že představa andělů, kteří jsou schopni, mají zájem a je jim Bohem dovoleno oplodňovat lidské ženy, je naprosto cizí zbytku Písma. Slova Ježíše v Markovi 12:25 („Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.“) nás vedou k závěru, že andělé nejsou pohlavní bytosti jako lidé. Teorie o andělsko-lidských hybridech pochází z pozdějších, mimo-biblických zdrojů.
Takový scénář samozřejmě přitahuje pozornost lidí. Nadlidští obři! Hybridní kreatury! A je nutno otevřeně přiznat, že – čistě gramaticky a lingvisticky vzato – je možné k tomuto závěru na základě četby textu v Genesis 6 dojít. Nicméně takový pohled je naprosto zjevně v rozporu se zbytkem Písma.
MÉNĚ BIZARDNÍ, ZATO PRAVDĚPODOBNĚJŠÍ MOŽNOST
Existuje i další důvod, proč preferovat druhý pohled. Odpovídá vzorci, před kterým jsme na stránkách Písma často varováni, přestože se opakuje v dalších a dalších generacích. Bůh varuje věřící před činěním kompromisů ve své víře skrze špatné volby, včetně volby životního partnera. Tento důvod pro druhé vysvětlení však pramení spíše z obecné teologie Písma, než ze samotného textu a jeho výkladu.
Méně exotické vysvětlení, zato kompatibilní se vším ostatním, co Bible zjevuje, říká, že mužští potomci Adama a Evy skrze jejich syna Šéta (z hlavní linie věřících; odtud „synové boží“) se začali ženit s atraktivně vyhlížejícími ženskými potomky Kaina (z hlavní linie nevěřících; od-
5
Liturgie bohoslužby – část 5.
Závěrečná slova obvykle zmiňují jméno, díky němuž máme odvahu „přijít Bohu se svými modlitbami na oči“. „Modlíme se VE JMÉNU JEŽÍŠE KRISTA, Tvého Syna a našeho Pána.“
V tomto vydání Pečetě víry pokračujeme v sérii článků přibližujících části bohoslužebné liturgie. Naposledy jsme se věnovali vyznání víry, zpívání chval a významu kázání. Nyní přichází na řadu obecná modlitba, chvalozpěv a vybírání darů Bohu.
VZDEJME CHVÁLU PÍSNÍ I DARY! Po obecné modlitbě přichází na řadu dva způsoby chvály a děkování: jednak skrze píseň a jednak skrze dary Bohu. Oboje je odpovědí naší víry na nám zvěstované Boží sliby, nám dané Boží dary, nám zjevenou Boží dobrotu, nám udělená Boží požehnání. Nabízíme Bohu své srdce a své životy, aby nás On sám učinil horlivé a odhodlané konat Jeho vůli ve slovech i skutcích. S vděčností vybíráme dary směřované Bohu a určené na práci Jeho církve, na šíření Jeho poselství, na podporu chudých a potřebných, které On nepřehlíží.
VYSLYŠ SVOU NEVĚSTU, PANE! Již jsme se zmiňovali o úvodní modlitbě před čtením z Písma, které se také říká modlitba dne či kolekta. Ta „shrnuje“ prosby přítomných věřících a odráží základní téma pro daný den či období. Modlitbě po kázání se pak zpravidla říká obecná modlitba nebo také modlitba církve. To napovídá, že se v ní shromáždění (= církev) pod vedením pastora obvykle modlí za církev, za svět i za individuální potřeby věřících. Církev zde vlastně koná svou kněžskou roli „přímluvců“.
„Ošatka darů Bohu“ koluje v lavicích, aby všichni měli možnost chválit Boha svým darem, věnovaným ochotně a s radostí. Vždyť víme, že„kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť `radostného dárce miluje Bůh´. Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, jak je psáno: `Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.´“ (2. Korintským 9:6-9)
Modlitby za církev obsahují prosby, aby poselství Božího Slova – právě čteného z Písma a vyloženého v kázání – zasáhlo srdce přítomných a působilo v nich to, k čemu je Bůh poslal. Vyskytují se zde i prosby za ochranu církve ve světě, za církevní a misijní pracovníky, apod. V obecné modlitbě se také jako křesťané přimlouváme za svět. Prosíme Boha za pokoj a právo doma a ve světě, za mocné šíření evangelia o smíření v Kristu blízko i daleko, za Boží požehnání pro naši zemi, kraj i město a jejich vládní představitele. To vše v souladu s výzvou apoštola Pavla: „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1. Timoteovi 2:1-4)
Dary jsou nakonec přineseny na oltář jako znamení, že jen vracíme Pánu část z toho, co nám On sám daroval – jako když dítě věnuje dárek rodičům pořízený za peníze, které od nich dostalo. Pastor pronese děkovnou modlitbu a prosí o požehnání přinesených darů, aby se staly zdrojem ke konání Božího díla mezi lidmi.
V obecné modlitbě je prostor i pro individuální potřeby věřících. Jsou zde předkládány prosby za nemocné či hospitalizované, za jednotlivce či rodiny procházející těžkým obdobím (např. truchlící nad úmrtím svých blízkých), za opuštěné či jinak přehlížené mezi námi. Vyjadřujeme tu však i vděčnost Bohu za různá konkrétní požehnání, jako jsou výročí, svatby, narození dětí, aj.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ. Předchozí díly naleznete na internetu www.luterani.cz >> Sbory >> Pečeť víry CZ: 1: 5-6/2010; 2: 7-8/2010; 3: 11-12/2010; 4: 5-6/2011.
Příchozí na bohoslužbu také mohou na lístek k tomu určený (je k dispozici v předsíni kostela) napsat jména osob, za které se chtějí společně a veřejně pomodlit, připojit popis situace či konkrétní důvod prosby a lístek ještě před bohoslužbou předat pastorovi. Někdy se během této obecné modlitby nechává i časový prostor pro tichou individuální modlitbu. Ačkoli to není v našich sborech zvykem, všechny tyto prosebné, přímluvné a děkovací modlitby mohou mít antifonní formát. Tj. na každou jednotlivou část modlitby, předloženou Bohu ústy pastora, reaguje shromáždění slovy, kterými ukazuje, že jde také o jejich prosby a modlitby. Příkladem jsou repliky: „Pane, vyslyš nás.“ „Pane, smiluj se.“ „Pane, slyš naše modlitby.“
Výsledky sbírky 9-10/2011 V plzeňském sboru sv. Pavla darovali návštěvníci a členové sboru během měsíců září a října celkem 18563 Kč. Díky všem za dary, které slouží na podporu šíření evangelia skrze naše sbory a školu! Soli Deo Gloria! Za práci na tomto vydání Pečetě víry děkujeme pastoru Petru Krákorovi, Pavle Boorové a Milanu Karasovi ml.
6
