www.zlinskedumy.cz
BOHUMIL HRABAL 28.března 1914 - 3.února 1997
Český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století.
BOHUMIL HRABAL
„S velikou hrůzou jsem usedl v opuštěné kanceláři nymburského pivovaru s ručením omezeným, v sobotu a v neděli jsem natočil účtenku a zíral jsem na bílou plochu papíru a neuměl jsem psát na psacím stroji, a tak jsem hledal písmenka a venku pršelo a já jsem tedy napsal svoje první slovo… Prší.., a čekal jsem se zdviženýma prstama, co mi to první slovo hodí za slovo další.., a dočkal jsem se a napsal jsem,., slzy… a pak.., kapou.,. a rychle jsem vyklepal písmenka na tom psacím stroji značky Underwood.., po víčkách oken,.. a po chvíli napjatého ticha jsem psal dál.,. a kouř zalévá město.., a srdce mi bušilo a spánky tikaly a vyťukával jsem.., modravým studem… Bohumil Hrabal – Proč píšu
Život 28.března 1914 Marii Kilianové se v Židenicích -Brno narodil syn Bohumil. Otec důstojník rakouské armády Bohumil Blecha, k otcovství se nehlásil. Dítě bylo pokřtěno Bohumil František Kylián.
BOHUMIL HRABAL
Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem (předobraz literární postavy Francina)
V srpnu 1919 se rodina přestěhovala do Nymburka, kde je František Hrabal jmenován správcem pivovaru. 1925 Bohumil Hrabal ukončil obecnou školu a 1. září nastupuje do primy Českého státního gymnasia v Brně. Výroční vysvědčení Bohumila Hrabala vykazuje šest nedostatečných. Žák není způsobilý, aby postoupil do vyšší třídy.
BOHUMIL HRABAL
1934 Bohumil Hrabal obdržel vysvědčení dospělosti, opravňující jej býti zapsán jako řádný posluchač na vysokých školách. 1935 Bohumil Hrabal byl zapsán jako řádný posluchač na právnické fakultě University Karlovy. 1939 Říšský protektor von Neurath uzavírá české vysoké školy. Bohumil Hrabal se vrací do Nymburka.
Bohumil Hrabal nastupuje jako pomocná síla u notáře JUDr. Josefa Možuty v Nymburce.
BOHUMIL HRABAL
1944 Bohumil Hrabal skládá v Hradci Králové teoretickou část a 8. prosince v Kostomlatech praktickou část předepsaných zkoušek. Od té doby je elév Bohumil Hrabal na stanici Kostomlaty jako záškolák, později výpravčí. 1948 odchází jako zaměstnanec Obchodních domů, n.p. na dvouletou brigádu do SONP Kladno. 1954 Bohumil Hrabal nastupuje zaměstnání v n. p. Sběrné suroviny. Pracuje jako balič starého papíru v provozovně ve Spálené ulici 10. Zde se potkává s Jindřichem Peukertem ( literární postava Haňta). 1962 stává se "spisovatelem na volné noze". 1968 cena Americké filmové akademie (Oscar) za nejlepší zahraniční film roku 1967 (Ostře sledované vlaky - adaptace stejnojmenné prózy, režie Jiří Menzel).
1950–1973 část svého života prožil v pražské Libni – v ulici Na Hrázi zde ho navštěvovali jeho přátelé: básník a výtvarník Jiří Kolář (1914 – 2002)
grafik a malíř Vladimír Boudník (1924 – 1968) básník a filozof Egon Bondy /Zbyněk Fišer/ (1930 – 2007)
BOHUMIL HRABAL
V roce 1965 si manželé Hrabalovi koupili v Kersku u Nymburka chatu. V 70. a 80. letech nebyly být vydány jeho knihy, a proto některé vyšly až v exilu a samizdatu Oficiální vydání knih byla cenzurována
Po roce 1989 cestuje po Evropě, obdrží množství mezinárodních cen a vyznamenání Jsou vydávány sebrané spisy Bohumila Hrabala 1997 Bohumil Hrabal hospitalizován v nemocnici Na Bulovce.
BOHUMIL HRABAL
3.února 1997 v odpoledních hodinách Bohumil Hrabal po pádu z 5. patra budovy ortopedické kliniky nemocnice na Bulovce v Praze tragicky zahynul. Je možné, že spáchal sebevraždu, protože mu zemřela žena, byl nemocen a ztratil smysl života.
Proč píšu
BOHUMIL HRABAL
A tak jsem dál ten čas psal s nůžkami v prstech, dokonce jsem psal jen proto, abych se dočkal chvíle, kdy napsaný text jsem mohl rozstříhat a sestavit jej v něco, co mne ohromovalo tak jako film", A dál jsem chodil do práce jako balič starého papíru a pak jako kulisák a vždycky jsem se těšil, že budu mít volno a mohu si pro sebe psát i pro své přátele, a sestavoval jsem z textů takové samizdaty a vlastně jsem byl spisovatelem, originál a čtyři kopie, A pak jsem se stal opravdovým spisovatelem, od svých osmačtyřiceti let jsem vydával jednu knížečku za druhou, každou knihou jsem téměř onemocněl, protože jsem si říkal, tak teď vydávají to, co já jsem si myslel, že to je jen pro mne a pár mých přátel", Ale čtenářů jsem měl statisíce a čtou ty moje texty jako Sportovní noviny", A já jsem psal dál, naučil jsem se dokonce myslet jen psacím strojem, dál moje hra pokračuje už s jistým nádechem melancholie, celé týdny čekám, až se ve mně akumulují obrazy a pak ten povel, kdy musím usednout k psacímu stroji a přehrčím do stránek to, co se už ze mně dralo ven,..
BOHUMIL HRABAL
Texty jsou psány v prudkém letním slunci, které rozpalovalo psací stroj tak, až se několikrát za minutu zakusoval a koktal. Nemoha hleděti na oslnivě bílé čtvrtky papíru, neměl jsem kontrolu toho, co jsem psal, psal jsem tedy ve světelném opojení automatickou metodou, světlo slunce mne tak oslepovalo, že jsem viděl jen obrysy třpytícího se stroje, plechová střecha byla tak rozpálená na několik hodin, že napsané stránky se otáčely horkem do válců. A protože události, které se posledního roku na mne valí tak, že jsem ještě neměl čas zaregistrovat matčinu smrt, tak ty události mne nutí, nechat text tak jak je v prvních záběrech a doufat, že jednou budu mít čas a odvahu text znovu a znovu smolit a přepracovávat k jisté klasičnosti a nebo pod dojmem chvil a za předpokladu, že bych mohl setřít tu první spontánnost obrazů, vzít na text pouze nůžky a pod dojmem chvil vystříhat z něj ty obrazy, které odstupem času budou mít ještě svěžest. A kdybych už na světě nebyl, at to udělá některý z mých přátel. Ať z toho sestříhají malou novelku nebo větší povídku. Tak!
BOHUMIL HRABAL
„Po půlnoci zbytečně očichávám Jeseninovu smrtku, zbytečně oplakávám děravou Majakovského lebku, zbytečně vřeštím nad skokanem z okna Konstantinem. Ale opravdu, dokud nebudou zjasněny podivné sebevraždy, do té doby budeme vřeštící opice, proč naši bratří končí takto, když přeci teprve teď mohli svobodně, a tedy krásně žít ve větvičkách dialektiky. Anebo, o hrůzo, církevní Otcové vstávají znovu z živých? Že by nebyli dost pečlivě uškrceni?“ „V noci z 24. na 25. prosince 1849 byl Dostojevskij zakován do pout a poslán na Sibiř. V noci z 24. na 25. prosince 1925 se na lustru moskevského hotelu oběsil a pro jistotu zastřelil Jesenin. O štědrovečerní noci!“ Bohumil Hrabal
BOHUMIL HRABAL
• Ten čas, kdy Vladimír psával za noci svůj deník, který se podobal protokolu na operačním sále, knize, do které se zapisuje poloha vnitřností, tak jak žil Na hrázi Věčnosti v č. 24 se mnou, zrovna tak hnal svůj rytmus lásky a zloby nejen proti svým spolužákům z výtvarné školy, ale i proti své matce a spoludělníkům a svým představeným. Vůbec obrazem pohybů jeho vztahů k lidem byla sinusoida, příliv a odliv, černá a bílá. Tak bláznivě miloval a terorizoval každého, s kým se setkal, protože raději se jevil jako pomatenec než maloměšťák. Básník Egon Bondy, který nás často navštěvoval, pokaždé když mu Vladimír četl ze svého deníku, dupal podrážkami svých malých střevíců do podlahy a křičíval: Kurva fix! Než já najdu jeden takový vobraz, tak prstíčkem musím překopat celý náměstí! A von jich celý stovky sype takhle z rukávu! Vladimíre, proboha! Pište básně, kurva fix! A Vladimír se prostomyslně smál, vrkoče vlasů mu padaly do čela, smál se a zářil štěstím, protože v jistou chvíli Vladimír býval přístupný dojetí a pochvale, že se podobal dítěti, které spatřilo rozzářený vánoční stromek. A protože Bondy míval pořád strach, že večer zavřou všechny hospody, už odpoledne jsme nosili na ten případ konve a lavory piva. Když Vladimír měl dobrou náladu, jen jsme vyšli na ulici, vyhodil nohu tak vysoko, že položil podrážku botek na ten nejvyšší šprycl žebříku, který byl řetízkem připoután k plynovému kandelábru. A skoro dvoumetrový Vladimír si v té poloze zavazoval tkaničku a Egon se procházel pod jeho pokrčeným kolenem a křičel vzhůru: Kurva fix! Až vo tomhle budu vyprávět Zbyňkovi Fišerovi, ten bude mít radost!
citace: Mazal, Tomáš, Spisovatel Bohumil Hrabal, Praha : Torst, 2004, ISBN 80-7215-226-2 Hrabal, Bohumil, Něžný barbar, Praha : Mladá fronta, 2006 ISBN 80-204-1394-4 Otakar Slanař, Obsahy a rozbory děl: k Literatuře - přehledu SŠ učiva / Třebíč: Petra Velanová, 2006, ISBN 80-902571-7-8
