Bože můj, z lásky své dal jsi nám dary, ať každý člověk vzývá tě a chválí, pro nás jsi vytvořil nebe i zemi, zvěř, ptáky v oblacích, spánek i bdění

Poutník

Vrbenský měsíčník Církve adventistů sedmého dne 10/2012

PRO NÁS

Bože můj, z lásky své dal jsi nám dary, ať každý člověk vzývá tě a chválí, pro nás jsi vytvořil nebe i zemi, zvěř, ptáky v oblacích, spánek i bdění.

Pro nás jsi odešel i od své matky, cesta tvá úzká už nevede zpátky, pro nás jsi putoval, svůj domov ztratil, kolika duším jsi pokoj zas vrátil.

Jen pro nás vzdal jsi se své věčné slávy, šel lidem nemocným navrátit zdraví, to pro nás přišel jsi v dítěti malém, žádný z nás nepoznal, žes mocným králem.

Pro nás jsi slovo své dal učedníkům, učil je lásku žít, umírat hříchům, pro nás jsi večeřel naposled s nimi, umyl jim nohy a smyl jejich viny.

Pro nás jsi pracoval, chudobu snášel, v tesařské dílně jsi život svůj našel, pro nás jsi v modlitbách promlouval s nebem, sytil jsi duši svou převzácným chlebem.

To pro nás na kříži srdce Tvé puká, to má Tě zranila, Ježíši, ruka, pro nás, jen pro nás jsi život svůj dal, Tvůj život pro nás je největší dar. Autor: Petr Hoff

Úvodní slovo šéfredaktora srdečně Vás vítám u říjnového čísla časopisu Poutník a přeji Vám krásné podzimní dny končícího, babího léta. Přichází období sychravých dnů, což mne nutí být více doma a tak přicházejí chvilky nudy a takzvaného nicnedělání . A tak mne napadla myšlenka či otázka, nad kterou bych se s Vámi chtěla zamyslet. Také si někdy, anebo často říkáte, proč tady vlastně jsem? Proč žiju, proč existuju? Tato otázka mě svým způsobem vrací na počátek mé cesty s Bohem. V Boha nevěřím od malička, ale stala jsem se křesťankou až ve svých 28ti letech. Tehdy jsem se s křesťany sice nesetkala poprvé, ale začala jsem mít v hlavě zmatek. Do té doby mi bylo jasné, že žádný Bůh přeci neexistuje, ale při setkání s křesťany jsem o tomto svém názoru začala pochybovat. Dobře si pamatuji, když jsem se poprvé setkala s jedním křesťanem a vedla jsem s ním dlouhý rozhovor o víře. Ve všech těch myšlenkách a otázkách, které se mi honily hlavou, jsem se ho zeptala: „Dobrá, pokud Bůh existuje, tak mám jednu otázku: Proč nás vůbec stvořil? Proč je můj život, takový jaký je, proč musím trpět a proč jsem vlastně zde? Dostalo se mi krásné odpovědi. Sama bych to nyní nedokázala lépe vyjádřit : „Víš, Bůh je láska (1. list Janův 4,8) a láska vždy hledá nové cesty, jak se projevit.“ Je to přeci láska, která žene kluka, aby vymýšlel nové romantické způsoby, jak oslovit dívku, do které se zamiloval. Je to také láska, která nás vede k zájmu a starosti o druhé. Bůh nás jednoduše stvořil, protože hledal nový způsob, jak projevit svou lásku. A v tom zároveň spočívá celý vtip křesťanské víry. Bůh totiž není neosobním Bohem, ale milujícím Otcem, který nás má rád a který se o nás stará. Víra je jednoduše o vztahu s tímto láskyplným Bohem. K tomu jsme byli stvořeni, tedy abychom s Ním měli ten vztah, abychom Boha milovali. Ne proto, že bychom museli, ale protože On miluje nás. „My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás“ (1. list Janův 4,19). Možná někteří namítnou, že přeci nelze věřit v milujícího, když je kolem tolik utrpení a tolik bolesti. Utrpení a bolest ovšem není způsobena Bohem. Utrpení a bolest nevychází z lásky, ale z nenávisti, ze sobectví člověka, který se rozhodl žít svůj život bez Boha. Proto ale Bible volá k návratu k Bohu, k milujícímu Bohu, který nás opět vede k lásce, a to nejen k Němu, ale také k druhým lidem. Co na tomto světě plném násilí v dnešní době chybí je právě láska, protože místo vztahů s Bohem a s druhými lidmi se spíše zaměřujeme na nás samotné, na naše touhy a naše uspokojení, a to upřednostňujeme před vším ostatním. K tomu jsme ovšem nebyli stvořeni. Na prvním místě jsme byli stvořeni ke vztahu a k lásce, protože láska je součástí každého dobrého vztahu. Když bych to tedy nějakým způsobem shrnula, proč tu tedy vůbec jsme? Zaprvé je to proto, že Bůh je láska, a tak nás také stvořil, aby s námi mohl mít vztah. A za druhé jsme tu proto, abychom žili v lásky plných vztazích s druhými lidmi a s Bohem a nežili si životy jen sami pro sebe. Takovým způsobem života zrcadlíme lásku Boha, k Jehož obrazu jsme byli stvořeni. AMEN Souhlasíte se mnou, nebo máte jiný názor? Pokud ano, budu ráda, pokud se s ním také podělíte v našem sborovém časopise. Vaše šéfredaktorka  - Katka Švancarová

Život s vírou Proč věřím…?

Rozhovor s br. Petrem Gruntem

Na otázku „proč věřím“, bych pravděpodobně odpověděl takto: „Věřím proto, že k tomu mám důvody.“ Ne, nemám důkazy…, potom by se už nejednalo o víru, ale o doložitelnou skutečnost. Víra je přesvědčení o něčem, či o někom, co nemohu dokázat. A právě slovíčko „přesvědčení“ je klíčové. Všichni víme, že přesvědčeným se člověk může stát různými způsoby. Nedávno minulý režim měl sousloví „přesvědčovací metody“ přímo v popisu práce. Ve skutečnosti však velká většina komunistů přesvědčena nebyla. A ona menšina „přesvědčených komunistů“ působila naivním dojmem na nepřesvědčenou většinu a také i na ostatní složky společnosti, neboť tyto si jasně uvědomovaly, že komunistické ideály jsou pouhou utopií a nikdy se nestanou reálnou skutečností. Snaha „přesvědčit“ nabrala ještě razantnější formy v bývalém Sovětském svazu, Číně či na Kubě. Úmysl vládnoucích kruhů, (či jednotlivců ), je zde sice pochopitelný – sjednocená společnost je kompaktnější, snáze řiditelná a ovladatelná, ale ve sjednocovacích a přesvědčovacích metodách až příliš často účel světí prostředky. Tím se však, BOHUžel, ničí právě ona veledůležitá schopnost, vestavěná Pánem Bohem do lidské psychiky, a tou je schopnost rozeznat pravdu, rozhodnout se pro ni, být jí přesvědčen. Že tuto schopnost má každý člověk nám potvrzuje i Bible. V listu Římanům 1.20 čteme: „Jeho (Boží) věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“ Stalo se Vám už někdy, že jste s někým diskutovali o Pánu Bohu a onen dotyčný Vás přerušil se slovy: „Prosím tě, už mi nic neříkej! Už nechci nic slyšet!“ Ano, je možné, že jste nezvolili správný způsob komunikace či správné téma…, ale často se lidé takto brání právě proto, že jasně vnímají, že to co slyší je skutečně pravda. Proč tedy věřím? Protože jsem se před cca 22 lety nebránil pravdě, i když se mi ze začátku zdála velmi nepravděpodobná... (Pán Bůh přeci není vidět, že…  ) Ale to je v pořádku. Poznání pravdy přirozeně předchází její poznávání… Je to proces, který nějakou dobu trvá. Pokud tedy člověk vědomě nebrání působení pravdy na sebe, má pravda sama v sobě silnou, přesvědčovací schopnost. Lidé se však na tento svět rodí od pravdy odděleni. Prvním krokem tedy musí být informace. I toto nám Bible potvrzuje: „Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova. Řím 10.17“ Milí čtenáři, „zvěstoval“ Vám někdy někdo, že c²=a²+b² ? Asi ano, že? Snad jsou mezi Vámi talentovaní matematici, kteří by na Pythagorovu větu přišli vlastním úsilím sami…, já k Vám žel nepatřím. Jsou věci v životě, které mi musely být sděleny. Sám bych na ně nikdy nepřišel. Proto buďme citliví k nevěřícím lidem, kterým ještě nikdy nebylo „zvěstováno“. A buďme ještě citliví k lidem, kteří, (jako já před 22 lety), pravdu zkoumají, prověřují, poznávají, pochybují, čekají, balí kufry, praští s tím, přijímají jen částečně, nepřijímají vůbec, kritizují, jsou dlouho zaměření na lidi, nedokáží porozumět problému zla, když Bůh je dobrý; tíhnou k zákonickému přístupu, rituálům, skutkům… neboť přijmout pravdu je z menší části naše záležitost (nebránit se) a z větší části Boží dar. Proč tedy věřím? Protože mi před cca 22 lety bylo zvěstováno a já jsem se nebránil, ale vzal jsem si nějaký čas na zkoumání. (Někteří lidé ve sboru CASD v Brně nebyli rádi…, chtěli, abych vše přijal hned a tak, jak to předkládali oni. Ale my takoví nechceme být, viďte?  ) Spolu se mnou tam tehdy také byla jedna mladá paní, která si řekla: „Aha, funguje to takto: Když si přečtu Bibli (zvěstování, informace), uvěřím!“ A tak četla… Za čas přišla zklamaná a rozčarovaná. Nic se nestalo. Neuvěřila. Čtení Bible s ní nic neudělalo. Ale jak to?

Víra je z menší části naše záležitost (nebránit se, vědomě nepotlačovat) a z větší části Boží dar. Opravdu si nemůžeme naplánovat: „Tak, a za čtrnáct dní uvěřím!“ Počáteční víra je vždy Boží dar, kterému dal Pán v nás vzniknout! Víme, že Bůh usiluje o každého člověka – viz. 2 Petr 3.9, ale ne každý člověk už s Pánem reálně žije. Navíc jsou lidé, kteří si myslí, že s Bohem žijí (často je to na základě biblických znalostí, které nabyli ), ale nenadálé Boží navštívení je přesvědčí o opaku. Mám na mysli apoštola Pavla a jeho zážitek u Damašku. A kruh se uzavírá. Přišla informace (nové poznání, zjevení v případě ap. Pavla), Pavel se musel rozhodnout, že se nebude bránit a Boží dar, jemu v té chvíli udělený byla nová víra, nový vztah s Bohem i lidmi. Haleluja!!!  Proč tedy věřím? V Pána Ježíše Krista věřím ze tří důvodů, výše uvedených. Věřím , že jste je postřehli a souzníte se mnou. Chci ve své „víře“ – ve svém vztahu s Pánem Ježíšem růst a zrát. Mám Ho rád pro Jeho velkou trpělivost, kterou se mnou celý život má. Ale pro lásku přece není vůbec těžké být trpělivý…, že? Obdivuji ho, že celá léta mi ponechal můj startovní typ víry – v mém případě to byl obdiv ke stvoření. Příroda, vesmír… ona úžasná komplexnost v makro i mikrosvětě. Velmi citlivě a neuspěchaně mi ukazoval, že musím jít dál. Obdivovat Boha jakožto stvořitele, Vám ještě nepomůže stát se klidným a psychicky vyrovnaným člověkem, když jste od přirozenosti nervák; získat schopnost sebeovládání, když jste spoutáni některou závislostí; být (skutečně) věrným, když se vám kromě Vaší ženy líbí ještě čtyři další; být v životě spokojeným; najít rovnováhu mezi zdravou touhou růst a jít dál a nezdravou ctižádostí a chtivostí; atd. K obdivu Jeho stvoření přidejme obdiv Jeho samého. Nebo máte snad v životě ještě někoho jiného, kdo Vás miluje natolik, že když Vám hrozilo smrtelné nebezpečí, šel do toho místo Vás? Já ne … __________________________________________________________________________________

Nevím, jestli jsem vůbec schopný důvěřovat Bohu ... Nikdy nepoznáš, že Bůh je důvěryhodný, pokud neriskuješ poslušnost jeho slovu. Bůh říká: "Já jsem s tebou!", ale strach se tě snaží přesvědčit, že tomu tak není. Kdo chceš , aby byl tvým bohem? Strach nebo Ježíš? Jen jeden z nich může být tvým pánem… "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou..." Izajáš 43.2

Vybráno z „Evangelia pro úzkostné“ Autor: Libuška Straková

Stáňa má strach Narodila jsem se jako prvorozená věřícím rodičům. Nad postýlkou jsem měla obrázek holčičky, která leží na boku, rukama si podkládá tvář, usmívá se a pod ní bylo napsáno: „Má Pán Ježíš, má mne rád“. Byl to starý obrázek, který měli nad postýlkou i můj tatínek a strýc, když byli malí a ten mně utkvěl v paměti dodnes. Od malinka mě rodiče brávali s sebou do shromáždění, také i na různé akce a výlety s ostatními spoluvěřícími. Za necelé 3 roky po mně se narodila i moje mladší sestra. Později jsme obě pravidelně navštěvovaly besídku a jezdily na dětské pobyty, nejčastěji do Tasova. V té době moje sestra ještě ani nechodila do školy. Myslím si (kromě vlivu rodičů), že právě besídka, a to co jsme se v ní učili a o čem jsme si povídali, měla obrovský vliv na můj další život. O prázdninách, kdy mně bylo necelých 9 roků, jsme byli s rodiči na dovolené. Zřejmě jsme se vrátili z nějaké procházky, bylo už navečer a já měla velký hlad. Maminka chystala večeři, já jsem ležela na posteli, čekala, kdy už to jídlo bude. Nemohla jsem se dočkat, zdálo se mně, že to trvá moc dlouho a pořád jsem otravovala, kdy už to teda bude hotové. Když jsem se zeptala poněkolikáté a večeře pořád ještě nebyla hotová, tak jsem se naštvala a řekla, že to je hrozné, že snad budu muset čekat až do soudného dne. V tom okamžiku se maminka otočila, přerušila svou práci, přišla za mnou a zeptala se mě, jestli vůbec vím co to ten soudný den je... Když jsem řekla, že ne, vysvětlila mi, že až si Pán Ježíš přijde pro svoji Církev, pro všechny ty, kteří v Něj uvěřili, vezme je k sobě a tam se potom bude muset každý postavit před soudnou stolici Kristovu a zodpovídat se za svůj život. A že to může být třeba i dnes nebo zítra, kdykoliv. No a tato slova mě jako dítě velmi zasáhla. V ten okamžik jsem byla hrůzou bez sebe co by se stalo, kdyby Pán Ježíš přišel právě teď. Vzal by si k sobě maminku i tatínka a já bych tady zůstala sama, protože Jemu ještě nepatřím. Tak jsem se začala modlit a prosit Pána Ježíše, aby mi odpustil moje hříchy a poděkovala jsem mu, že umřel i za mne na kříži… Dodnes si pamatuji na ten úžasný pocit radosti, úlevy a štěstí poté, když jsem vyslovila tato slova. Cítila jsem, jak se mi ulevilo, jak mi spadl těžký kámen ze srdce a byla jsem šťastná, že kdyby Pán Ježíš přišel teď hned, tak si mě také vezme s sebou do nebe spolu s maminkou a s tatínkem! Už ani nevím, jestli jsem pak ještě měla ten šílený hlad. Tento den poznamenal celý můj další život a nikdy, ani na chvilku jsem nelitovala, že jsem své srdce Pánu Ježíši odevzdala. Od té doby uplynulo 20 let a za ty roky jsem prožila hodně. A dnes mohu s nesmírnou vděčností a láskou Bohu děkovat, že On, na rozdíl ode mne je věrný, a že nás miluje láskou, kterou si my neumíme vůbec představit. Nyní mohu z celého srdce zpívat: Ne, nezanechá...Ne, On slíbil se mnou, že bude, nikdy mne nezanechá. Na závěr bych chtěla skončit slovy Pána Ježíše, která jsou zaznamenána v evangeliu Marka 10:14: „Nechte dítek jíti ke mně a nebraňte jim, neboť takových je království Boží.“ Stáňa

Věda

Náhody a katastrofy, dodnes mnohými považované za hlavní tvůrčí mechanismy života, se mně osobně nikdy nepodařilo aplikovat ani propojit s poselstvím zodpovědného života,

Mohu-li jako vědec a učitel říci něco s naprostou jistotou, pak je to zjištění, že čím víc vím o vesmíru, o přírodě a o tom, jak „věci" fungují, tím více a tím rychleji se vzdaluji jakýmkoliv představám o jejich náhodném vzniku (původu) a vývoji.

a víra

protože zodpovědnost a dobrý úspěch považuji za vzácné ovoce lásky, moudrosti, pečlivého plánování, píle a trpělivosti, kvalit, které jsou opakem náhody a nejlepší cestou, jak se vyhnout katastrofě. Když náhodu střídá katastrofa, říkáme obvykle, že život nestojí za nic ... proto studujeme, plánujeme, pracujeme ... milujeme. Vědu a její metody vnímám jako mocný nástroj k nabytí jistého druhu poznání ... poznání toho, jak „věci" fungují, tady a teď. Na otázku proč existují a proč jsou takové, jaké jsou, [experimentální] věda nedokáže odpovědět, stejně jako nedokáže odpovědět na otázku jak, kdy a kým byly zkonstruovány. Jakékoliv jedinečné události, jsou-li navíc v minulosti, nejsou pro svoji neopakovatelnost přístupné vědeckému zkoumání ... a počátek života na Zemi je jednou z nich. Věda může v současnosti zkoumat, za jakých podmínek a jakým způsobem spolu reagují různé chemické sloučeniny nebo co se děje v živé buňce, v rostlině nebo v člověku, už se však nedokáže přenést do minulosti a sledovat počátek života na Zemi ani není schopna tuto informaci zpětně dohledat, protože se nejedná o přírodní zákon ani o děj, který by v současnosti někde probíhal. Co pozorujeme, je předávání života z generace na generaci, vidíme jeho projevy a některé rozmanité formy, nikoliv však jeho vznik. To, že život skutečně nikde nevzniká, nýbrž pouze předává, dosvědčuje také neustálý koloběh hmoty a energie v přírodě. Život je dar a jako každý dar i tento má svého dárce ... i správce. Je na každém z

nás, jestli a jak jej přijmeme, jestli jako samozřejmost a prostor pro neomezenou seberealizaci nebo jako dar od Stvořitele a laskavou službu druhým s důsledky na celou věčnost. Život je víc než pokrm, který je stavebním materiálem těla, proto není ani nemůže být zajištěn tím, co člověk má nebo čeho v životě dosáhl. Život zůstane navždy darem od Stvořitele, k jehož přijetí je potřeba víra, naděje a láska. Kdybychom sledovali putování nějakého konkrétního atomu v přírodě, zjistili bychom například, že na jaře je součástí půdy v naší zahrádce, která je pokrmem pro všechny rostliny, v létě se atom stane součástí například jabloně a na podzim vstoupí do zrajícího jablka, které se pak po štědrovečerní hostině stane součástí našeho těla ... může skončit ve svalech, v srdci, mozku nebo v jakékoliv jiné části našeho těla. Život je skutečně víc než pokrm, ze kterého se staví a opravuje naše tělo. Život je také víc než zákon, přírodní i duchovní, protože obsahuje prvek svobody, milosrdenství a spolupráce, a je mnohem víc než statistický jev, protože se odehrává ve vztazích a významech, a je tvořivý. Jedinečnost, rozmanitost, vyváženost a věrnou spolupráci nalézáme v každém živém organismu, od jednotlivých buněk, přes rostliny a zvířata až po člověka. Pokud je některá z těchto vlastností narušena nebo zcela chybí, dostaví se nemoc (narušení života), v horším případě smrt (ztráta života). Asi nejznámějším a zároveň nejobávanějším příkladem je rakovina, nemoc spočívající v postupné ztrátě buněčné jedinečnosti a rozmanitosti, kdy buňky přestávají plnit svoji [původní] funkci a odmítají spolupracovat, zakládají nádorové tkáně, které kromě enormní spotřeby živin a energie na úkor životně důležitých orgánů, neplní v těle žádnou další funkci. Naopak, svou aktivitou způsobují rozvrat a nakonec zánik celého organismu. Sobectví a jakékoliv monokultury jsou ve všech svých podobách neslučitelné s životem, to platí jak pro jednotlivé buňky, tak pro orgány, orgánové soustavy, organismy i celé ekosystémy. Léčba rakoviny a jakékoliv jiné nemoci je stejně náročná jako léčba sobectví. Vědci se pokoušejí už mnoho desítek let přimět rakovinné buňky ke spolupráci mnoha různými způsoby, snaží se jim připomenout, kým původně byly, většinou bohužel bez úspěchu. Rakovina a v podstatě jakákoliv nemoc je důkazem toho, že život nespočívá jen v příjmu potravy, vlastní existenci a množení, ale že vychází z jedinečnosti, rozmanitosti, vyváženosti a věrné spolupráce. Přirovnáme-li život jednotlivce a společnosti k fungování těla, snadno zjistíme, že přimět pyšného a sobeckého člověka ke spolupráci a k rozpoznání vlastní hodnoty a svého životního poslání není o nic jednodušší, než vyléčit buněčnou vzpouru proti tělu jménem rakovina. Kontrast mezi životem a smrtí, mezi spravedlností a svévolí, mezi láskou a sobectvím, podle mého názoru naprosto dokonale vystihl Ježíš Kristus, a to jak svým slovem, tak celým svým životem a nepřekonatelným poselstvím Kříže ... nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu, a proto každý kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí, kdo však na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu. Text: Mgr. Libor Votoček, koordinátor projektu Maranatha Lifestyle a Science

Organizované znečišťování životního prostředí aneb chemické pokusy na lidech v reálném čase Je veřejným tajemstvím, že v naší společnosti „koluje" zhruba 116 tisíc chemikálií syntetizovaných v laboratořích. Nikdo nedokáže říci, jak tyto látky interagují mezi sebou navzájem, jak interagují ve volné přírodě s ostatními přirozenými látkami a jak interagují - z krátkodobého a z dlouhodobého hlediska - v prostředí našeho těla, říká William E. Marks, autor bestselleru „The holy order of water." (Svatý řád vody). Vezměte si množství a agresivitu chemikálií používaných dnes hojně v zemědělství jak v rostlinné tak v tzv. živočišné výrobě - herbicidy, pesticidy, fungicidy, hormony, hnojiva atd. Dále veškerá ne-přírodní kosmetika, barvy na vlasy, prací prostředky, dále potravinářská aditiva - barviva, aromata, konzervanty. Dále všechny typy hormonů - od těch, které se podávají kravám, prasatům, kuřatům a dalším zvířatům v tzv. živočišné výrobě - přes hormony používané v rostlinné výrobě - až po hormony lidské - používané k výrobě různých doplňků výživy pro sportovce nebo jako antikoncepční pilulky předepisované stále mladším dívkám - samozřejmě s řadou velice závažných zdravotních následků. Pitná voda a zemědělské chemikálie Problém samozřejmě není jen v používaných chemikáliích, ale v nadspotřebě pitné vody, která je nezbytná k rozpuštění a depozici těchto chemikálií [nejen] v zemědělské produkci. Například Indie dnes čelí obrovským problémům s nedostatkem pitné vody, protože značné množství pitné vody je používáno k aktivaci chemikálií v zemědělství. Dnes je díky tomu potřeba 5x - 10x více vody k vypěstování stejného množství zemědělských potravin. V posledních 30 letech se tato situace mnohonásobně zhoršila, říká Vandana Shiva, fyzik a environmentální aktivistka v Indii. V podobné situaci se dnes nalézá také mnoho států Evropy včetně ČR. Až 70% vody se dnes používá v zemědělské produkci, 20% v průmyslu a jenom 10% samotnými lidmi. Důvodem je zřejmý fakt, že se dnes snažíme pěstovat různé plodiny na místech, kde by neměly být pěstovány, a abychom je tam udržely, potřebujeme značné množství pesticidů a různých dalších chemikálií. Negativní dopady užívání pesticidů Podle oficiálních statistik se v blízkosti rozsáhlých zemědělských ploch v Mexiku rodí mnohem více různě postižených dětí. Napříč celou Evropou klesá plodnost lidí v oblastech, ve kterých se hojně používají pesticidy - např. Dánsko, Velká Británie, Belgie, Francie atd. Např. v Tasmánii vzrostl výskyt rakoviny o 200% ihned poté, co se začaly hojně užívat pesticidy. Děsivou zprávou je také to, že například v řece Seině se díky zvyšujícímu se obsahu různých chemikálií za posledních 5 let změnilo pohlaví u ryb. V podstatě v této řece plavou už jen samičky - a žádní samečci. Další šokující zprávou je, že toxikologové v Texasu zjistili nedávno vysoké hodnoty PROZACU v tkáních všech zkoumaných ryb. Děsivou skutečností ale je, že nemáme žádné řešení! Pokračování příště

Zdroj: www.stvoreni.cz

Kopr vonný Anethum graveolens Kopr k nám pravděpodobně přinesli mniši přes Alpy. Vždyť Řekové, Římané a Židé si cenili tuto bylinku již dávno před námi. Později se běžně pěstoval zejména v zahrádkách klášterů. V roce 820 je o něm zmínka v jedné listině kláštera St. Gallen. A také v proslulých Capitulare de Villis Karla Velikého se o něm píše.

Ve středověku měl kopr své pevné místo nejen v lékařských knihách a herbářích, ale i v lidových pověrách. Tvrdilo se, že pomáhá proti "svědění v těle, silným větrům a trhání ve střevech", ale také proti „zlým čarodějnicím a jejich kouzlům.“ V některých krajích si dávaly nevěsty v den svatby kopr do střevíčků, aby měly vládu v domě. Botanicky se kopr řadí do velké čeledi rostlin mrkvovitých. Je spřízněn s mnoha jinými bylinkami, například s pelyňkem, libečkem, petrželí, celerem a černobýlem. Kopr můžete bez velkých problémů pěstovat v květináči nebo v truhlíku. Ale měli byste vysévat jen odrůdy, které nejsou příliš vysoké, ale přesto vytvářejí mnoho listů. Vyberte slunné, před větry chráněné místo. Protože bylinka pěstovaná v nádobě rychle odkvétá, bude nejlepší, když ho vysejete opakovaně, každé čtyři týdny. Budete mít stále čerstvou zásobu pro kuchyňskou potřebu. Kopr jako koření se dá použít celý. Z mladých bylinek odtrhávejte nejdříve jen jednotlivé lístky. Později se sklízí celá bylinka. Kvetoucí i zralý kopr používejte například při nakládání okurek, zeleniny na kyselo, tykve (spolu se semeny hořčice), a k přípravě bylinkového octa. Mladé listy jemně nakrájené dávají tvarohu a rajčatům aromatickou chuť. Kopr se dále používá do salátů všeho druhu, zvláště do okurkového salátu.

Turistické okénko Kam na procházky v okolí Krnova?

V červnovém čísle Poutníka jsem slíbila pokračování procházek okolím Krnova, ale zařádil si redakční šotek a tak se na procházky kolem Krnova vydáváme poněkud se zpožděním. Tentokrát se vypravíme do jižní části krnovské přírody. Pro dobrou orientaci volíme jako východisko penzion Šelenburk. Máme tady několik možností. Vydáme se po cyklotrase kolem myslivny. Široká a velmi příjemná cesta vede listnatým lesíkem k meandrujícímu toku Hájnického potoka. Procházkou kolem potoka se dostaneme ke dvěma Hájnickým rybníkům. Nebo vykročíme po panelové cestě, projdeme kolem nízkoenergetických domků, pokračujeme rovně kolem ohrady s ovečkami a lesním úsekem sejdeme na hráz Horního Hájnického rybníka. Oba směry lze spojit v jeden asi 7 km dlouhý okruh. Na jaře tu, kolem meandrujícího Hájnického potoka, roste spousta bílých sasanek hajních a žlutého orseje jarního. Když jsme se sem vypravili znovu v létě, byli jsme zklamaní. Okolí cesty zarostlé, potůček není vidět, tabule naučné stezky jsou poškozené vandaly a Horní Hájnický rybník se skrývá za přerostlým křovím. Určitě vás ale nezklame procházka na dvě krnovské kóty. Od penzionu Šelenburk vyjdeme rovněž po panelové cestě, ale nepokračujeme dolů k lesu, ale po chvilce odbočíme vpravo do zákazu vjezdu. Vede tudy polní cesta s místním červeným značením. Červená na polní křižovatce odbočuje vpravo, a jestliže při nejbližší příležitosti opět odbočíme vpravo do kopce, vystoupáme na kótu s nadmořskou výškou 415 metrů. Najdeme tady trigonometrický bod a od něho máme nádherný rozhled. Podívat se můžeme nejenom na Krnov a okolí, ale i na Praděd. Když sejdeme zpět na polní cestu, můžeme po červené pokračovat do Krnova (ústí na ulici Na Dolním pastvišti). Vrátíme-li se z kóty na původní polňačku, po které jsme vyšli od penzionu a pokračujeme po ní, v nejvyšším místě cesty jsme na kótě s nadmořskou výškou 414 metrů. Krnovští brigádníci tu v minulosti uklízeli, vysazovali stromky a při té příležitosti místní architekt nazval toto místo Kopeček Pěti borovic. Kopec je holý, ale na jeho vrcholku opravdu najdete pět borovic. I tady je pěkný rozhled. Cesta pokračuje až na silnici, vedoucí z Krnova na Býkov a celá (od Šelenburku k hlavní silnici) je dlouhá něco přes dva kilometry. Ale pozor, po dešti tu může být blátivo!! S kopečky s nadmořskou výškou 414 a 415 metrů se můžete seznámit i na dálku. Při vjezdu do krnovské části Kostelce se podívejte vpravo k horizontu směrem na Cvilín. Posuňte se očima ve směru hodinových ručiček od Cvilína a uvidíte nejdřív kótu 415 a další kopeček je Kopeček Pěti borovic. Borovice jsou z hlavní silnice rozeznatelné. V příštím čísle se na Krnov podíváme z polské strany. Tenhle výlet si určitě nenechte ujít. Pokud ovšem v redakci opět nezařádí redakční šotek.  Fotografie k tématu na www.vrbnopodpradedem.casd.cz

Helena Rusková

Centrum ŽIVOT a ZDRAVÍ pro Vás v ŘÍJNU 2012 připravuje: Název přednášky: Kdyby zvířata uměla mluvit - technologické superlativy v říši zvířat

KDY: ČTVRTEK 4. října 2012 KDO: Mgr. LIBOR VOTOČEK

Na otázku, jestli zvířata umí mluvit, můžeme odpovědět kladně různými způsoby podle toho, co si představujeme pod pojmem "řeč". Zvířata mohou promlouvat k nám, ale také k sobě navzájem. Také my lidé nepoužíváme k dorozumívání pouze slova... Toužíte porozumět skryté řeči přírody? Chcete nahlédnout do života některých druhů zvířat a žasnout? Potom si tuto přednášku určitě nenechte ujít.

Název přednášky: Chcete přežít ve zdraví nejenom chřipkovou epidemii? Dejte zelenou česneku.

KDY: ČTVRTEK 18. října 2012 KDO: Mgr. Jiří Alex Gill a PaedDr. Bronislava Hyvnarová

Přednáška botanika Mgr. Jiřího Alexe Gilla a jeho dcery PaedDr. Bronislavy Hyvnarové o česneku vám přiblíží výhody a rizika používání této rostliny. Seznámíte se s látkami, které česnek obsahuje, připomenete si, jak působí na lidský organismus a dovíte se i o použití různých druhů česneku a příbuzných rostlin. A co nepříjemný česnekový zápach? Jistě dojdeme i k tomuto tématu :-)

Na závěr přednášek budou jako vždy připraveny ochutnávky zdravých pokrmů spolu s recepty na jejich přípravu.

Uvedené přednášky o. s. CENTRUM ŽIVOT a ZDRAVÍ se konají ve Středisku chytrých aktivit STŘECHA, Vrbno pod Pradědem. Začátek přednášek je v 18 hod. Vstup volný.

Rozpis sobotních bohoslužeb na měsíc říjen: příběh pro děti 06.10. – Mašlík Roman příběh pro děti 13.10. – Hoff Peťa Janička 03.03. – Šimáková 20.10. – Sedlák Tomáš 10.03. – Galleová Lenička 27.10. – Keilingová Andrejka 17.03. – Přecechtělová E. 03.11. – Hoffová Deniska 24.03. – Bukurová Jolanka

Rozpis sobotních bohoslužeb na měsíc březen : třída přátel třída klasická Švancarová Kačenka Hoško Ondra třída přátel třída klasická Wagenknecht Olda Galle Peťa Olinka Keilingová Andrejka Gryczová Stavárková Dája Gryczová Olinka Bukur Mirek Galle Petr Stavárková Svobodová Renatka StavárkováDája Dáša Svobodová Renatka Švancarová Kačenka Hoško Ondra Švancarová Katka Gryczová Olinka

31.03. – Společné shromáždění v Bruntále Rozpis kázání na měsíc říjen:

Přehled západů slunce ve dnech pátek – sobota v měsíci říjen 2012 :

06.10. – Mašlík Roman 13.10. – Wagenknecht Olda 20.10. – Sedlák Tomáš 27.10. – Krynský Pavel 03.11. – Wagenknecht Olda

05.10. 2012 – 18:16 hod. - 06.010. 2012 – 18:14 hod. 12.10. 2012 – 18:02 hod. - 13.10. 2012 – 18:00 hod. 19.10. 2012 – 17:48 hod. - 20.10. 2012 – 17:46 hod. 26.10. 2012 – 17:34 hod. - 27.10. 2012 – 17:32 hod. 02.11. 2012 – 16:22 hod. - 03.11. 2012 – 16:20 hod. . Rozpis učitelů sobotní školky a školy pro mládež :

Školáci 06.10.2012 - Gruntovi a Krausová Ivetka 13.10.2012 - Gruntovi a Krausová Ivetka 20.10.2012 - Gruntovi a Krausová Ivetka 27.10.2012 - - Gruntovi a Krausová Ivetka 03.11.2012 - - Gruntovi a Krausová Ivetka

Předškoláci Hoffovi a Bukurová Jolanka Hoffovi a Bukurová Jolanka Hoffovi a Bukurová Jolanka Hoffovi a Bukurová Jolanka Hoffovi a Bukurová Jolanka

Mládež - 6.10, 13.10, 20.10, 27.10, 3.11 - Dle dohody, nebo Bukur M. Mimiškolka – 6.10, 13.10, 20.10, 27.10,3.11 - Galleová Lenička

Modlitby za členy/rodiny sboru CASD Vrbno pod Pradědem:

Narozeniny ve sboru v měsíci říjnu : 11.10. – Ondra Hoško

30.09. – 06.10. - Krausovi – Radek + Ivetka + Hanka + Laďka + Kubík + Míša 07.10. – 13.10. – Macháček Štěpán + Stavárková Dáša 14.10. – 20.10. – Rozehnal Lukáš 21.10. – 27.10. – Novotná Anička 28.10. – 03.11. – Ruskovi – Bohuslav + Helenka

17.10. – Radek Grycz