„Už se ten Tálínskej rybník nahání, dosahá voděnka k samému kraji…“
Blatná – Písek – Týn nad Vltavou – Bechyně 3. - 5. 12. 2012 tip od Lenky Dědečkové z knihovny v Jičíně Mám štěstí, že mám šanci žít život, jaký chci. V pondělí 3. 5. jsem odjel vlakem z Jičína v 5.23 hodin přes Nymburk – Prahu a Březnici do Blatné, kde jsem vystoupil z motorového vlaku v 9.51 hodin. Bylo to 218 km a zlevněné jízdné činilo 142 Kč. Blatná ČD – Blatná zámek (440) 1 km – Sedlice 13 km – rybník Milava 18 km – Dubí Hora (464) 20 km – Pamětnice 22 km – Mladotice 26 km stopem Písek (428) 6 km – po městě Písek + 4 km, celkem 30 km Město Blatná leží na břehu řeky Lomnice, někdo jej nazývá městem růží. Dominantou je pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Nejvíce
mne zaujal vodní zámek věží,
s bílou odrážející
se v rybníku a park s bývalým
panským dvorem. Od nádraží do města jsem obdivoval také opravené fasády měšťanských empírových jsem
domů.
opustil
turistické
Město
po
červené
značce
kolem
rybníků směrem Buzice do malebného městečka s lidovou architekturou Sedlice, kde je řada barokních a empírových domů. Líbil
se
mi
renesanční
Šternberský dům se sgrafity a
vedle kostel sv. Jakuba Většího. Bylo polojasno, teplota kolem nuly, jen slabý vítr. Cesta vede mírně zvlněným terénem, převážně v lesích nebo kolem mnoha rybníků, některé už byly zamrzlé, jiné
vypuštěné.
Před
obcí Dubí Hora jsem ztratil
turistickou
značku,
což
jsem
vyřešil tím, že jsem šel po cyklostezce a pokračovat
do
Pamětnic po úzké asfaltce mezi poli, kde mi cestu zkřížil utíkající kňour; než jsem stačil vyndat foťák, už byl pryč.
Podobná byla silnička bez provozu i do Mladotic, kde se obloha skoro vyčistila, a slunce začalo hřát. Minul jsem tak Velký Kamýk s rozhlednou.
S ohledem
na
pokročilou dobu a brzké stmívání jsem se rozhodl, že bych se mohl dostat do Písku rychleji, např. stopem a vyfotit alespoň některé památky. To mi pomohl ihned realizovat sympatický mladší pan M. Kapl, majitel firmy opravující elektromotory v Písku, který mi zastavil, odvezl do Písku a ještě doporučil směr vycházky po městě; děkuji. Nabídku na kávu jsem odmítl,
neboť
slunce
brzy
zapadalo a focení by bylo obtížné. Začal jsem starého
procházku
bývalého
kolem
pivovaru,
později sladovny, což je zajímavá budova.
Pokračoval
jsem
královským městem podél řeky a městských hradeb k nejstarší veřejné vodní
elektrárně
na
místě
Podskalského mlýna. Písek byl první
české
město
se
stálým
veřejným osvětlením díky vynálezci
Františku
Křižíkovi. Kousek odtud je nejstarší kamenný most v Čechách, kde mne zaujalo i sousoší na mostě.
Odtud náměstí,
jsem kde
stoupal je
na
překrásná
radnice a vedle muzeum, dříve hrad. Zatím co mně bylo teplo, baterky ve
foťáku ztratily
kapacitu a tak nezbylo nic jiného,
než
koupit
nové. Mezitím se však začalo stmívat a tak jsem si stačil prohlédnout jen krásná sgrafita na kostele sv. Kříže, další opravené fasády domů na náměstí a místní knihovnu, kde jsem chtěl využít internet, ale byl jen za poplatek 14 Kč, což jsem odmítl; v knihovnách po celé Evropě poplatek neplatím! Kolem farního kostela jsem přišel k hotelu Biograf, kde jsem měl na recepci domluvené klíče od ubytovny BG Studio. Recepční hotelu jsem požádal o
vytištění plánku, jak se na ubytovnu dostanu. Bohužel na uvedené adrese Pražská 467 žádná už není. Po dlouhém pátrání jsem zjistil, že tu je pouze sídlo firmy „Casta“ vlastnící tuto ubytovnu a podařilo se mi po delším čekání zastavit zaměstnance této firmy odjíždějícího z práce (budova byla uzavřená), který telefonicky zjistil u kolegů, kde se nachází jejich ubytovna a ochotně mne tam
dovezl; tomu se říká štěstí v neštěstí. Třípatrová budova, ale ubytovaných minimálně. Měl jsem klíče jak od vchodu, tak od sekce “B“ a také od pokoje. Zde byly dva pokoje po dvou lůžkách, moderní sociální zařízení a vybavená kuchyňka; vše jen pro mne za pouhých 250 Kč za noc. Připravil jsem si jako obvykle teplou večeři z vlastních zdrojů a nemusel použít vlastní vařič ani nádobí. 4.12 úterý Písek – Písek, náměstí 2 km – V Živci 6 km – Nové sedlo (530 7 km – Velký Mehelník (633) 10.5 km – Novodvorská křižovatka 13 km – rybník Němec 14.5 km – Albrechtice 22 km – Neznašov 30 km – Týn nad Vltavou 34 km – Hněvkovice 38 km Po snídani „na vidličku“ už v 7.15 hodin jsem se vrátil do města jednak odevzdat klíče do hotelu, který též patří firmě „Casta“ a hlavně pořídit fotky zajímavých budov, které včera večer už byly ve tmě. Nejprve to byl klášterní
kostel Povýšení sv. Kříže a vedle
farnosti
a
znovu
úžasná
radniční budova na náměstí. Odtud
jsem
pokračoval
průchodem do parku a po červené turistické značce jsem začal
stoupat
převážně
bukovým lesem na vrch zvaný
překrásná
fasáda
„V
Živci“,
kde je velká chalupa
se
zajímavým nápisem:
„Poutníku postůj! Odpočiň zde než k poháru krásy nad mořem lesů tam žíznivý přichýlíš ret“. L.P.1933 Jaromír Borecký. Tak jsem se kochal skoro 25 km zalesněným hřebenem Píseckých hor k údolí Vltavy, který je dnes přírodním parkem, kde se střídají smrkové lesy s jedlemi, buky a javory. Vrchol je Velký Mehelník, kam jsem musel odbočit po zelené Naučné stezce. Místo je bez výhledu, je tu jen velký plochý balvan zvaný „Loupežnický stůl“ a zde jsem potkal jediného staršího turistu z Písku. Počasí pro
dlouhé putování bylo
s příjemnou teplotou nad bodem mrazu
a
vysoká oblačnost; jen
občas pár
slunečních paprsků a bylo v dálce vidět až na chladící věže atomové elektrárny v Temelíně.
U rybníku Němec jsem na turistickém označení
rozcestníku Evropská
viděl
dálková
cesta E 10 Baltské moře – Gibraltar v ČR
Varnsdorf –
Vyšší Brod. Že bych se o to ještě
někdy
pokusil?
Před
polednem začaly poletovat první vločky
sněhu
neodbočil rybníku,
a
tak
jsem
k Tálínskému ale
pokračovat
hlubokými lesy po asfaltové silnici stále přímo do Albrechtic.
Zde
jsou
sice
tři
hospody, ale z toho dvě uzavřené a třetí otvírala až v 15 hodin. Požádal jsem proto u Benziny o možnost občerstvení. Měli pouze nápoje a tak to spravilo plzeňské a jídlo
z batohu,
ale
v příjemném
teplém
prostředí u stolečku a zajímavou diskusí se
starší paní obsluhující čerpací stanici. Stejně příjemná byla cesta lesem do obce Neznašov, odkud jsem sestoupil k soutoku řek Lužnice s Vltavou.
Tato
oblast
bývá
nazývána
„Česká Kanada“. Do Týna nad Vltavou jsem musel jít podél potoka a dokonce jej čtyřikrát přeskakovat
s kamene
na
kámen, neboť mostky zde chybí.
Do města jsem přišel už za drobného
sněžení
a
setmění.
Ihned jsem pokračoval podél řeky Vltavy už za tmy, naštěstí po cyklostezce do 4 km vzdálené osady Hněvkovice, kde jsem měl předem zaplacené ubytování 220 Kč. Bylo to v internátu učňovské školy, kde je ubytováno asi 50 studentů starších 15 let, ale vyučují tu cca 90 žáků v nejrůznějších oborech. Já měl k dispozici velký třílůžkový pokoj včetně sociálního zařízení, kuchyň a televizní místnost. Opět jsem vše využil k maximální spokojenosti. Plzeňské jsem si nakoupil předem, aby stačilo v batohu vychladnout na správnou teplotu; červený tramín pochopitelně také. 5. 12. středa Hněvkovice – Týn nad Vltavou 4 km bus – Semenec 2 km – Koloděje nad Lužnicí (335) 5 km – Červený mlýn 8.5 km – Proti židovské strouze 10.5 km – Bechyně 13 km – Bechyně ČD 14 km Ranní budíček tentokrát obstaral rozhlas v internátě v 6.30 hod., což mi trochu připomnělo buzení v některých poutních ubytovnách ve Španělsku, kde jsou poutníci buzeni také hudbou, ale sakrální a někdy i modlitbou. Mohl jsem si přispat, neboť pro zpáteční cestu do Týna nad Vltavou jsem využil školní bus přivážející děti do zdejší internátní školy. Za deset minut už jsem vystoupil na náměstí v Týně, kde je chrám sv. Jakuba a barokní kašna.
Odtud jsem pokračoval na vyhlídku Semenec s betonovou rozhlednou, a kde začíná stezka zvaná „Na onen svět“. Příjemné počasí s teplotou kolem + 3°C s
vysokou
oblačností,
opět
bezvětří. Nejprve lesem, potom asi 1 km po silnici do Kolodějů nad Lužnicí, kde byl překrásný pohled
na
barokní
zámek
zrcadlící se v řece. Po novém
mostě
jsem
přešel na druhou stranu řeky Lužnice a znovu fotil zámek a sousední starý pivovar Mitrowicz, kde žil český loutkář Matěj Kopecký. Do Bechyně už jsem pokračoval stále proti proudu řeky Lužnice, kde je mnoho chatových táborů pro vodáky střídavě na obou březích řeky. Lužnice je asi nejznámější a nejvyhledávanější řeka pro české vodáky pro plynulý pomalý tok a krásné, občas skalnaté okolí. Toto jsem si vychutnával i já
skoro dvě hodiny, než jsem přišel do Bechyně, městečka
Petra
z Rožmberka,
kde
Voka se
v roce 1580 oženil. Ten nechal původní gotický hrad
přestavět
na
renesanční zámek, který je otevřen jen v létě. Na skále nad řekou je klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie s unikátní klenbou. Dominantou náměstí je kostel sv. Matěje.
Moc se mi líbila krásná sgrafita na restauraci Protivínka, též na náměstí. Po městě mi byl průvodcem muž provázející návštěvníky kláštera, kde jsou prohlídky v každou sudou hodinu. Já bohužel spěchal na odjezd vlaku v 12.03 domů. Vyprávěl, jak zde teprve nyní objevili vykopávky keltského sídliště a tak jsou dnes na náměstí obrysy jeho budov podobně, jako jsem to viděl minulý týden u Libice nad
Cidlinou, bývalého hradiště Slavníkovců. odjezdem
Před jsem
výbornou
polévku
„prdelačku“ Tramínu. z města
stihl
a
nákup
Odjížděl
jsem
po
překrásném
obloukovém železobetonovém mostě 50 m
nad
řekou
Lužnici
zvaném „Bechyňská duha“; zase jsem nestačil včas použít fotoaparát k jedinečnému závěrečnému pohledu na město nad řekou; snad někdy příště, bude-li . Příjemná, ale trochu dlouhá byla cesta přes Tábor, Prahu a Nymburk do Jičína, což bylo 222 km za jízdné 145 Kč. Stihl jsem ještě přednášku manželky v místní knihovně o Indii, kam budu cestovat v únoru 2013. Překvapila mne velká účast, neboť bylo Mikuláše a svátek slavily Jitky, tj. také manželka i snacha.
„Když jsem já šel tou putimskou branou, dívaly se dvě panenky za mnou …“ Až budu muset jednou umřít, pojedu si pro smrt lokálkou, co jezdí z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice Ivan Jičín, 6.12.2012 Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2012
