ČESKÁ REPUBLIKA > zima 2008
Biopaliva: zelený sen či noční můra? emise > Peníze za emise > Peníze za emise > Pev dětském pekle > Vítejte v dětském pekle > Vítejte v dětském ACH, na jedy bič > REACH, na jedy bič > REACH, na jedy bič > REACH, na jedy bič > REACH, na jedy
© Ibra Ibrahimovič
> Fotografie čísla
© Ibra Ibrahimovič
Horní Jiřetín, Česká republika – Dobrovolníci Greenpeace zablokovali obří rypadlo v uhelném velkolomu ČSA před Horním Jiřetínem. Greenpeace se společně s místními obyvateli a dalšími organizacemi již třetím rokem snaží zabránit společnosti Mostecká uhelná, aby Horní Jiřetín a Černice srovnala kvůli uhlí se zemí. Účastníci akcí také vyjádřili podporu vládní novele horního zákona, kterou se nyní uhlobaroni snaží v parlamentu potopit.
<2>
© Greenpeace
> Ve zkratce Editorial Petra Krystiánová
Za celé Greenpeace Vám přeji krásné Vánoce a šťastný nový rok 2009. Petra Krystiánová
Fotografie čísla ........................................................................ 2 Editorial | Novinky................................................................... 3 Klima | Komunisté by bourali . .......................................... 4 Klima | Peníze za emise ....................................................... 5 Energetika | Biopaliva: zelený sen či noční můra? ... 6-7 Reportáž | Vítejte v dětském pekle .......................... 8-9 Toxic | REACH, na jedy bič................................................ 10 Podpořte Greenpeace . ....................................................... 11
Oslo, Norsko — Mezi letošní nadějné laureáty Nobelovy ceny míru patřila i organizace Greenpeace. Nobelovou cenu za mír si však nakonec odnesl bývalý finský prezident Martti Ahtisaari. Nominace Greenpeace na Nobelovu cenu za mír, stejně jako loňské vítězství Ala Gora a Mezinárodního panelu pro klimatické změny, potvrzují skutečnost, že ochrana životního prostředí a mír jsou dvě vzájemně provázané veličiny. © Greenpeace / Morgan
Milé čtenářky a čtenáři, zimní večery jsou ideální pro posezení u krbu, horkého nápoje a samozřejmě našeho magazínu. Jan Rovenský pro Vás proto připravil poutavé čtení o žhavém problému dneška: biopalivech. Málokteré ekologické téma rozděluje veřejnost silněji než právě biopaliva. Podle jedněch hrají klíčovou úlohu v plánech na ochranu klimatu, podle druhých stojí za kácejím pralesů, nárůstem emisí skleníkových plynů a hladomorem v rozvojových zemích. Mnohé asi překvapí, že za celosvětovou kampaní za jejich používání nestojí ekologické organizace včetně Greenpeace. Současnou masivní podporu biopaliv si jako první vymohli zemědělští lobisté z amerického Středozápadu, kteří správně vycítili příležitost báječných státem garantovaných či přímo dotovaných zakázek. Vyplatí se ale jejich pěstování skutečně? Fotograf Robert Knoth, mnohokrát oceněný například v soutěži World Press Photo, již řadu let spolupracuje s Greenpeace. Výstavu jeho fotografií, které dokumentují utrpení obyvatel Ukrajiny a Běloruska postižených havárií v Černobylu, jsme představili i u nás pod názvem „Oběť číslo 000358“. Tentokrát se Knoth vypravil společně s pracovníky Greenpeace do Asie, aby zdokumentovali práci na obří skládce elektronického odpadu v pákistánském přístavu Karáčí. Ve zdejší čtvrti Lyari se to jen hemží dětmi, které na místní skládce pracují. Malí pracovníci přitom inhalují dioxiny a jiné vysoce toxické zplodiny, které při tavení a spalování elektrošrotu vznikají. Působivou fotoreportáž najdete na stranách 8 a 9. Právě v souvislosti s nebezpečnými látkami ale můžeme v Evropě slavit malé vítězství. Greenpeace dlouho prosazovaná reforma chemické politiky Evropské unie (REACH) začíná přinášet ovoce. Na prioritní seznam Evropské chemické agentury se dostalo prvních patnáct nebezpečných chemikálií. Více na straně 10. A do nového roku tu máme jedno očekávání. Česko začne předsedat Evropské unii. A tak na nás zřejmě bude i organizace klíčových jednání pro přijetí „klimaticko-energetického balíčku“. Co v něm nalezneme? O tom již Martin Kloubek v článku Peníze za emise.
Konin, polský velkolom – právě na jeho hraně Greenpeace v listopadu otevřelo stanici pro záchranu klimatu „Země nad propastí“. Stanice tvarem i barvou vypadá jako dvacet metrů velká planeta Země a byla otevřena tři týdny před zasedáním světové klimatické konference COP14, která se uskutečnila na začátku prosince. Greenpeace požaduje, aby Polsko jakožto hostitel konference plnilo roli lídra v boji proti globálnímu oteplování a zavázalo se snížit své emise CO2 namísto rozšiřování nových dolů. Polská energetika je dnes přitom na uhlí závislá z 93%. Na vytvoření stanice se podíleli zástupci 15 zemí světa, kteří vysvětlovali, jakou hrozbu spalování uhlí pro planetu znamená. Stanice je součástí mezinárodní kampaně na ukončení těžby uhlí, v jejímž rámci se v letošním roce uskutečnila řada setkání a akcí v Oceánii, jihovýchodní Asii a Evropě. © Greenpeace / Morgan
Vydává: Greenpeace Česká republika Prvního pluku 12, Praha 8 – Karlín, 186 00 tel.: +420 224 320 448 nebo +420 224 319 667 e-mail:
[email protected] | www.greenpeace.cz Šéfredaktorka: Petra Krystiánová Grafická úprava: Petr Slezák Registrováno MK ČR 6616, ISSN 1211 81 68 Podávání novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt Praha, čj. NP 2417/1993 ze dne 14. 12. 1993 Tištěno na 100% recyklovaném papíře <3>
© Greenpeace
> Klima Jan Rovenský kampaně Greenpeace
přiznali, že se zbouráním Horního Jiřetína nemají problém. Zůstali naštěstí sami. Strana zelených naopak z odpisu zásob učinila jednu z priorit svého předvolebního programu. Na její kampani, která trpěla jistou roztříštěností, to bohužel bylo znát jen částečně.
> ODS proti Mostecké uhelné
Komunisté by bourali
O největší překvapení se nakonec postarala severočeská ODS. Již od jara bylo jasné, že limity prolomit nechce. Dva týdny před volbami však hejtman Šulc doslova vytáhl do boje s Mosteckou uhelnou. Rada Ústeckého kraje, v níž měla ODS většinu, schválila usnesení, kterým vyzvala vládu k odpisu zásob pod Horním Jiřetínem, a krajský úřad začal připravovat potřebné podklady. Škoda, že k tomuto kroku nenašli krajští radní odvahu o dva roky dříve: naše kampaň už by patrně úspěšně skončila. Volby na severu dopadly podobně jako po celé zemi. Zvítězila sociální demokracie následována ODS, komunisty a stranou Severočeši.cz. Zelení se do zastupitelstva nedostali. Šance na „odpisovou“ koalici, jejímž přirozeným základem by byli právě zelení a ODS, se dramaticky snížila. Znamená to tedy, že jsme prohráli a stovky hodin času našich dobrovolníků, desítky tisíc korun a vůbec celé naše úsilí přišlo vniveč? Určitě nikoliv.
<4>
08
V dané situaci jsme dosáhli maxima možného. Je zřejmé, že výsledky voleb určovala témata jako zdravotnictví a radar, regionální témata měla vliv mnohem menší než obvykle. Nicméně nebýt naší kampaně a změn v postojích jednotlivých stran, mohlo se krajské zastupitelstvo na další čtyři roky docela snadno stát důležitým spojencem uhlobaronů. O kraj se sice nejspíš nebudeme moci v další kampani opřít, ale nebude nám patrně ani házet klacky pod nohy. Naše strategie se částečně změní. Místo důrazu na region se zaměříme na projednávání novely horního zákona, která ministerstvu životního prostředí otevře cestu, aby mohlo návrh na odpis zásob podat bez obtíží samo. Ale cíl zůstává stejný: zachránit Horní Jiřetín a zabránit emisím lim 1,2 miliardy tun oxidu uhličitéate t ur 20 ho, které by spálením uhlí za o limity vznikly.
C
Ovlivnit postoj všech pěti největších stran k otázce limitů těžby a odpisu zásob uhlí pod Horním Jiřetínem a jeho okolím, to jsme si dali za nelehký úkol naší „předvolební“ kampaně. Chtěli jsme, aby se všechny strany zavázaly k zachování limitů a nadpoloviční většina z nich se vyjádřila příznivě či alespoň neutrálně k odpisu zásob (čili že zdejší uhlí se už nebude moci těžit). To by dalo naději na vznik krajské koalice, která by odpis pomohla aktivně prosadit na národní úrovni. S politiky se nakonec podařilo pohnout víc, než očekávali ti největší optimisté (včetně autora tohoto textu). Severočeští sociální demokraté, kteří před třemi lety aktivně požadovali prolomení limitů, si jejich zachování vetkli přímo do krajského volebního programu. Ne všem se samozřejmě tato změna kursu zamlouvala. Například svéhlavý lídr kandidátky Jaroslav Foldyna program své vlastní strany těsně před volbami veřejně kritizoval, za což si vysloužil stejně veřejnou kritiku části svých kolegů, včetně stranických špiček. Nicméně i po volbách ČSSD potvrdila, že za svým programem stojí a Jiřetín bourat nechce. Strana Severočeši.cz, nový ambiciózní hráč na krajské scéně, nejdříve usilovně mlžila, odmítala se účastnit veřejných debat a na položené otázky neodpovídala buď vůbec, nebo vyhýbavě. Teprve protestní akce Greenpeace před mosteckou radnicí přiměla jedničku severočechů – náměstkyni mosteckého primátora Hanu Jeníčkovou – ke dvěma zásadním výrokům: Greenpeace jsou ekoteroristé, protože nám demonstrují před magistrátem. Nicméně slibujeme, že limity neprolomíme. Tomu prvnímu jsme se zasmáli, ten druhý nás potěšil. Komunisté se zpočátku také snažili jasné odpovědi vyhnout. Na Fóru kandidátů, které jsme společně s Hnutím Duha uspořádali v Ústí nad Labem, se ovšem celkem rychle a nijak překvapivě
© Greenpeace
Naše severočeská kampaň před volbami soustředila veškeré síly na vytvoření tlaku na politiky, kteří kandidovali do krajského zastupitelstva. Co znamenají volební výsledky pro existenci města Horní Jiřetín?
> Klima Martin Kloubek
Peníze za emise © Greenpeace
Česko začne s příchodem nového roku předsedat Evropské unii. A tak na nás zřejmě bude i organizace klíčových jednání pro přijetí „klimaticko-energetického balíčku“.
kampaně Greenpeace
se tak úplně zastavil, či by pouze v pozvolném tempu doklopýtal k nevyhnutelné klimatické katastrofě.
> Emise rovná se prosperita?
© Greenpeace
Nedá se nic dělat. Brusel není Praha a tvorba evropské legislativy nám asi nikdy nebude moci nabídnout tolik vzrušení jako česká politika v podobě pikantních odposlechů, poslanců skotačících ve vířivkách či autogramiád, na něž se chodí s kolty proklatě nízko. Nicméně nejdůležitější změny k nám probublávají spíše z bruselských chodeb než z hotelové vířivky. V oblasti životního prostředí to platí čím dál více. A pokud jde o boj proti změnám klimatu, je role Evropské unie naprosto nezastupitelná. Mluvíme-li o budoucnosti energetiky a ochraně klimatu, nemůžeme pominout klimaticko-energetický balíček EU. Pro velkou část členských států a pro ekologické organizace zejména, Greenpeace nevyjímaje, jde o naprosto prioritní věc evropské politiky. O co se vlastně jedná? Klimaticko-energetický balíček je zásadní soubor nové evropské legislativy, která má podpořit snižování emisí skleníkových plynů, rozvoj obnovitelných zdrojů energie, zvýšení energetických úspor a zefektivnit evropský systém obchodování s emisními povolenkami (namísto dosavadního systému přidělování povolenek zdarma podle národních kvót si budou muset zvláště energetické podniky všechny povolenky kupovat na trhu). Na základě solidarity a rozdílných výchozích podmínek má být mezi členské státy rozdělen celoevropský závazek dosáhnout do roku 2020 podílu 20% obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě a snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 rovněž o 20%, podle hesla „dvacet, dvacet, dvacet v roce 2020“. Důležitost včasného přijetí balíčku mimo jiné spočívá v tom, že je nutným předpokladem k dosažení ambiciózní globální dohody navazující na Kjótský protokol po roce 2012. Tato dohoda přitom musí být uzavřena už koncem příštího roku v Kodani. Pokud Evropská unie, která na sebe vzala závazek stát se lídrem v globálních snahách o snižování emisí skleníkových plynů, nebude schopna přijmout prostřednictvím klimaticko-energetického balíčku své vlastní závazky, těžko přinutí ostatní velké znečišťovatele k potřebné dohodě. Post-kjótský proces by
Česká republika přitom nemusí v tomto procesu hrát druhé housle. Pokud totiž nedojde ke schválení balíčku ještě do konce tohoto roku za francouzského předsednictví, bude ČR jako předsednická země EU organizovat klíčová finální jednání v Radě EU, která určí klimatickou politiku EU na mnoho let dopředu. Postoj mnoha českých vládních představitelů v čele s ministrem průmyslu, jež má klimaticko-energetický balíček v gesci, však budí spíše rozpaky. Věrni odkazu svého otce zakladatele považují ekologii za třešničku na dortu a o znepokojivých klimatických scénářích hovoří jako o jakýchsi strašidelných pohádkách ve stylu Hanse Christiana Andersena. V opatřeních balíčku vidí pouze náklady vyhozené oknem ven, nikoliv investici a příležitost. Vyznávají přímou úměru mezi emisemi a prosperitou (čím více emisí, tím větší prosperita), ačkoliv kdyby platila, mluvili bychom již dnes asi o všech státech evropské pětadvacítky jako o rozvojových zemích zralých pro příjem humanitární pomoci. Přitom všechny peníze, které české podniky vydají za nákup emisních povolenek, zůstanou samozřejmě u nás doma a budou použity na rozvoj obnovitelných zdrojů energie, na zateplení domů, do nových technologií, což vytvoří nejen nová pracovní místa, sníží závislost na dovozu energií z Ruska, ale hlavně přispěje ke snížení našeho podílu na vypouštění skleníkových plynů. Bitva o klimatický balíček bude ještě zajímavá, nicméně již nesmí být dlouhá. Po celé Evropě se brousí mnoho nožů, které mají z balíčku co nejvíce ukrojit. Je úkolem nejen pro Greenpeace, aby až balíček rozbalíme, byl na dně neporušený dort a ne jen ona pomyslná třešnička.
<5>
© Greenpeace / Daniel Beltra
> Energetika
Biopaliva: zelený sen či noční můra? Mají klíčovou roli v plánech na ochranu klimatu, nebo naopak emise skleníkových plynů zvyšují? Hladovějí kvůli nim lidé ve Třetím světě a ubývá deštných pralesů? Kolem biopaliv je pořádný zmatek.
© Greenpeace / Daniel Beltra
Není pravda, že současnou masivní a často nezodpovědnou podporu biopaliv prosadily ekologické organizace v čele s Greenpeace. Nijak zvlášť nepřekvapí, že tento mýtus nadšeně šíří zásadoví odpůrci obnovitelných zdrojů energie, kterým slouží jako důkaz hlouposti a neschopnosti environmentalistů. Jenže skutečnost je trochu jiná. Současnou masivní podporu biopaliv si jako první vymohli zemědělští lobisté z amerického Středozápadu, kteří správně vycítili příležitost báječných státem garantovaných či přímo dotovaných zakázek. Naopak Greenpeace nikdy podporu biopaliv z veřejných zdrojů neprosazovalo (alespoň pokud se autorovi to-
hoto článku podařilo zjistit) a již několik let naopak upozorňuje na její negativní důsledky. Druhým rozšířeným omylem je volné zaměňování biopaliv a energetické biomasy. V novinách se pak můžete dočíst, že pěstování jakékoliv biomasy přispívá k hladovění ve Třetím světě a kácení tropických pralesů. Autoři podobných katastrofických závěrů si obvykle neuvědomují, že pěstování šťovíku či topolů na více než půlmiliónu hektarů pozemků, které dnes u nás leží ladem, nijak dramaticky neovlivní produkci potravin ani v České republice, o Africe či Amazonii nemluvě. Další mýtus praví, že dnes běžně vyráběná evropská biopaliva vyprodukují při své výrobě více emisí skleníkových plynů, než ušetří. Srovnáním veřejně dostupných výsledků výzkumu životního cyklu jednotlivých biopaliv, které provedly například státní laboratoře pro obnovitelnou energii ve Spojených státech nebo univerzita ve skotském Glasgow, zjistíme, že je tomu naopak. Zatímco spálením litru klasické motorové nafty vzniknou téměř 4 kilogramy oxidu uhličitého, v případě bioethanolu to jsou 2 kilogramy (tedy polovina) a u bionafty dokonce 1 a čtvrt kilogramu (tedy přibližně třetina). Zatracovat všechna biopaliva kvůli jejich údajnému negativnímu vlivu na klima je tedy bezdůvodné.
> Zoufalé výsledky Můžeme se tedy zaradovat a prohlásit biopaliva za kouzelný elixír ekologické energetické revoluce? Ani náhodou. Biopaliva mají především dost zoufalé výsledky ve srovnání s energetickou biomasou užitou ke kombinované výrobě tepla a elektřiny. Plocha dostupné zemědělské půdy je samozřejmě konečná a většinu z ní potřebujeme a budeme potřebovat k výrobě potravin.
<6>
> Energetika
Dobrá, řeknete si možná, ale proč tedy biopaliva nedovážet ze zámoří? Protože to může být, a dnes již částečně je, ještě horší. Rozšiřování plantáží palmy olejné představuje v současnosti jedno z velkých rizik pro tropické pralesy, místní komunity a nepřímo i klima. Hlad po nové půdě pro pěstování energetických plodin vede v posledních letech k masivnímu vypalování pralesů a rašelinišť – například v Indonésii. Vezmeme-li v potaz, že za čtvrtinu současných emisí oxidu uhličitého je zodpovědné odlesňování, může být uhlíkový účet za takto získaná biopaliva „pěkně mastný“.
Jan Rovenský kampaně Greenpeace
Čísla uvedená v první části tohoto článku zde neplatí, naopak: biopaliva získaná za cenu odlesnění vedou nutně k větším emisím skleníkových plynů než minerální ropa. Připočtěte vyhánění domorodých obyvatel z půdy, která jim odvěků patřila, ničení biotopů ohrožených druhů rostlin a živočichů (včetně lidoopů) a nadšení pro dovoz „zeleného“ paliva z Jihu docela ochladne.
> Konec biopaliv? Znamená to, že biopaliva jsou tedy špatná a měli bychom je zakázat? To zase ne. V ekologické energetické ®evoluci mohou hrát roli užitečného, byť okrajového zdroje. Abychom jejich výrobou nenapáchali více škody než užitku, měli bychom ale přijmout několik jednoduchých pravidel: 88 Suspendovat evropský závazný cíl pro využití biopaliv. 88 Zrušit jakoukoliv podporu výroby biopaliv z veřejných zdrojů a ušetřené prostředky investovat do udržitelnějších a perspektivnějších obnovitelných zdrojů. 88 Stanovit ekologické a sociální standardy pro výrobu biopaliv dovážených do Evropské unie. 88 Podporovat výzkum a vývoj snižování spotřeby automobilů. 88 Snížit veřejné investice do infrastruktury pro individuální automobilovou dopravu a ušetřené prostředky investovat do rozvoje veřejné dopravy. Volnou zemědělskou půdu využívat přednostně pro pěstování energetické biomasy pro výrobu tepla a elektřiny. 88 A hlavně nepanikařit. Ve srovnání s ostatními problémy naší planety představují zatím biopaliva celkem okrajové riziko. Pokud se budeme chovat rozumně, tak okrajovým rizikem zůstanou, a mohou dokonce i trochu prospět. © Greenpeace / Daniel Beltra
Na zbývající plochy – v Česku jde o zmíněný půlmilion hektarů ležících ladem – můžeme zasít buď šťovík, topoly či technické konopí a pálit je v decentralizovaných kogeneračních jednotkách vyrábějících teplo a elektřinu, nebo řepku či obilí a vyrábět z nich bionaftu či bioethanol, které spálíme v autech. Podívejme se na energetickou a emisní bilanci obou možností. Z hlediska emisí oxidu uhličitého vycházejí biopaliva třináctkrát hůř než energetická biomasa. Stejná plocha zemědělské půdy může posloužit k výrobě elektřiny pro polovinu českých domácností, nebo nahradit jednu desetinu tuzemské spotřeby nafty. Palivo pro automobily lze přitom považovat za podstatně luxusnější zboží než teplo a elektřinu pro domácnosti. To samo o sobě je dostatečný důvod dát v Evropě biopalivům červenou.
<7>
Vítejte v dětském pekle 250 miliónů dětí na světě je nuceno pracovat. A nejvíc z nich najdete v Asii, která se svými 61% bezkonkurenčně vede před Afrikou (32%) a Latinskou Amerikou (7%). Greenpeace se společně s fotografem Robertem Knothem podařilo zmapovat práci na obří skládce elektronického odpadu v pákistánském přístavu Karáčí.
Spalování elektroodpadu je nekončící proces, jehož trvalou součástí je hustý dým. Igbal Hussain (20) dohlíží na to, aby oheň zbavil měděné provázky veškerého plastu, který jej obklopuje. Zbytek černě uškvařeného odpadu nahrne do blízké řeky. Pracovníci oheň zapalují benzínem a čekají na prudké vzplanutí, při kterém vzniká svědění po celém těle – to pokračuje po celý den.
<8>
© Greenpeace / Robert Knoth
Ehsam Emad (19) a Wasim Khan (21) jsou bez práce. Nezaměstnanost v Pákistánu je velmi vysoká. Jediná možnost, jak získat peníze, je sbírat kovový odpad poblíž řeky Lyari. © Greenpeace / Robert Knoth
Nová dálnice v Lyari, která vede okolo nejchudší oblasti Karáčí. Tento asfaltový had je každým dnem i nocí pokryt hustým dýmem z okolního spalování elektroodpadu.
© Greenpeace / Robert Knoth
© Greenpeace / Robert Knoth
Asie je známá jako masivní pohřebiště elektronického odpadu. Tady končí – často v dětských rukou – mobilní telefony a počítače, které se roztavují nad ohnivými plameny, aby se z nich získalo nepatrné množství drahých kovů. Malí pracovníci inhalují jedovaté dioxiny a jiné vysoce toxické zplodiny, které při tavení a spalování elektronických součástí vznikají. Smutná realita nás zavedla do největšího pákistánského přístavu Karáčí, kde se to ve čtvrti Lyari pracujícími dětmi jen hemží. Cena, kterou za těžkou práci platí, je ale příliš vysoká.
Řeka snese všechno. Tedy aspoň v Lyari. Zde se ochlazují místní krávy, přitom dno řeky slouží jako pokračování skládky. Voda je silně znečištěna velkým množstvím odpadu, který pochází ze spalovaní umělohmotných elektrických kabelů.
© Greenpeace / Robert Knoth
> Reportáž Lenka Boráková tisková mluvčí Greenpeace
Ali (9) prosévá hlínu a zbytky popele, z kterého se snaží ještě získat železo a jiné kovy pro další možný prodej. Některé zbytky jsou ještě horké z vyhaslého ohně.
© Greenpeace / Robert Knoth
Ptáci i jiná zvířata se sytí rozkládajícím se koněm, který leží v korytě řeky Lyari.
© Greenpeace / Robert Knoth
Abu Bakar (vlevo) je dvanáctiletý sirotek z Afganistánu, který ztratil rodiče ve válce a žije pouze z milodarů. Jeho kamarád Omar Sharif je o dva roky starší a pomáhá mu s tříděním a pálením elektroodpadu.
© Greenpeace / Robert Knoth
© Greenpeace / Robert Knoth
Mohammed Fahim (24) pracuje v tavírně se zlatem více než 10 let. Zlaté částice pochází z elektronického odpadu, z něhož se extrahují pomocí chemikálií a tavení. Fahim pracuje v dílně bez ochranného oděvu. Zakryté má pouze ústa a snaží se nedýchat, když jsou výpary moc silné. V noci ho bolí plíce a ledviny. Proti silnému kašli jí sladkosti. Pochází z malé vesnice Punjab, kde má šest bratrů a čtyři sestry. Jeho otec pracuje s mědí a domů si přináší 3000 rupií (800 Kč). Fahim s bratrem dělají tutéž práci. Domů posílá měsíčně vydělaných 5000 rupií (1300 Kč). Tito lidé nežijí dlouho.
Shajawal (17) pracuje na skládce už tři roky. Vydělá okolo 3000 rupií měsíčně a pracuje od osmé hodiny ranní do sedmé večerní. Utekl ze školy, protože ho bil učitel. Dnes svého rozhodnutí lituje. Žádné jiné východisko však už nevidí.
<9>
REACH, na jedy bič
REACH je již vcelku dobře známým pojmem. Je to název pro novou chemickou politiku Evropské unie. Greenpeace na kampani vedoucí k přijetí této legislativy pracovalo dlouhá léta. Letos na podzim přinesl REACH pro spotřebitele první konkrétní plody. Evropská chemická agentura (ECHA) zveřejnila 28. října 2008 oficiální seznam prioritních nebezpečných chemikálií. Prozatím bylo na seznam zařazeno 15 látek, které jsou rakovinotvorné, perzistentní, bioakumulativní, toxické nebo reprotoxické. Jsou mezi nimi i chemikálie, které běžně najdete ve spotřebním zboží i v českých obchodech. Výkonný ředitel ECHA Geert Dancet zdůraznil, že zařazením nebezpečných chemikálií na prioritní seznam vznikla výrobcům a dovozcům těchto látek do EU zákonná povinnost poskytnutí informací jejich odběratelům. Tímto krokem ECHA zároveň pro spotřebitele otevírá možnost, jak se nebezpečným látkám při nákupu zboží snáze vyhnout.
Evropská chemická agentura zveřejnila v říjnu oficiální seznam prioritních nebezpečných chemikálií. Zařadila sem prozatím 15 látek. Neoficiální černá listina ale obsahuje 267 nejnebezpečnějších chemikálií, které jsou běžně v oběhu.
a běžně se vyskytují v lepidlech, barvách, kosmetice a zejména jako změkčovadlo ve výrobcích z PVC (pláštěnky, podlahové krytiny či zdravotní pomůcky). Koalice ekologických, zdravotních a spotřebitelských organizací seznam uvítala, ale zároveň vyjádřila zklamání, neboť jde pouze o malý zlomek ze stovek známých nebezpečných chemikálií. Jednou z příčin je skutečnost, že pouze sedm zemí EU (například Velká Británie či Švédsko) využilo svého práva navrhnout nebezpečnou chemikálii k zařazení na prioritní seznam. Je smutnou skutečností, že Česká republika žádnou nebezpečnou látku na seznam nenavrhla a stejně se zachovaly i všechny ostatní postkomunistické země. Zřejmě je jim zdraví občanů lhostejné, a to dokonce i těch nejzranitelnějších, tedy malých dětí. Ftaláty (DINP, DiDP a DNOP) jsou sice již zakázány v rámci směrnice EU o hračkách, ale do seznamu pro REACH se nedostaly. A stejně tak ani Bisphenol A, nebezpečná látka, která narušuje hormonální systém a je obsažena – světe, div se – i v kojeneckých lahvích.
Proč nejsou na seznamu? Ftaláty (DINP, DiDP a DNOP)
Bisphenol A
Výskyt: Podlahové krytiny, kabely a spotřební zboží, které jsou z měkčeného PVC. Také v inkoustech, lepidlech, tmelech, barvách, lacích a lubrikantech. V interiérech aut či textilních barvivech.
Výskyt: Kojenecké lahve, hračky, nádobí, potravinové a nápojové kontejnery, lahve na balenou vodu, kancelářské potřeby. Časté je jeho využití v elektronice, například v mobilních telefonech či počítačích. Najdete ho ale také v kontaktních čočkách, lepidlech, barvách nebo stavebním či zdravotnickém materiálu.
Hlavní nebezpečí: Negativní vliv na hormonální a reprodukční systém, oslabují imunitu. Nebezpečné jsou také jejich účinky na játra, ledviny, plíce a na srážlivost krve. S jejich zvýšenými koncentracemi v prostředí může souviset také nárůst astmatu a alergií u dětí. Poslední výzkumy naznačují reprodukční toxicitu.
Hlavní nebezpečí: Zvýšené riziko onemocnění rakovinou, včetně rakoviny prsu a prostaty. Vliv na snížení plodnosti. Dráždí dýchací ústrojí, může vážně poškodit zrak, při kontaktu dráždí pokožku. Při testech byl nalezen u více než 90% vzorků moči, přičemž nejvyšší koncentrace jsou u dětí.
Mezi 15 chemických látek zařazených na prioritní seznam ECHA se dostal například hexabromocyklododekan (HBCDD), který je používán jako bromovaný zpomalovač hoření zejména v plastech, textilu a elektronice. V hledáčku REACH se ocitly také 3 ftaláty (DEHP, DBP, BBP), které mohou mít vážné dopady na lidskou plodnost <10>
> Dvě stě šedesát sedm jedů Profesor Philippe Grandjean, který již desítky let studuje účinky chemických látek na vývoj nervového systému, publikoval na podzim 2006 v prestižním odborném časopise Lancet zprávu nazvanou „Vývojová neurotoxicita průmyslových chemikálií“. Spolu se svými spolupracovníky v ní podrobil analýze stovky dílčích studií o účincích chemických látek na nervový systém. Vědci našli celkem 202 průmyslových chemikálií schopných poškozovat mozek člověka. Profesor Grandjean kvůli tomu požaduje důkladné prozkoumání účinků všech průmyslových chemikálií. Nevládní organizace s názvem Mezinárodní sekretariát pro chemické látky (ChemSec), jíž je Greenpeace členem, 17. září 2008 zveřejnila databázi nazvanou REACH SIN List 1.0, neoficiální černou listinu 267 nejnebezpečnějších chemických látek (rakovinotvorné, mutagenní, toxické pro reprodukci, perzistentní, bioakumulativní atd.), které jsou bohužel zatím běžně v oběhu. Dostanou se na prioritní seznam REACH? Dočkáme se?
Magdalena Klimovičová kampaně Greenpeace
> Toxic
> Podpořte Greenpeace Tričko s obrázkem velryby
Triko Save our seas
Triko Můj cíl je mír
Batikované triko
Bavlněné tričko vpředu obrázek velryby, vzadu logo Greenpeace, tmavě modré s bleděmodrým potiskem. Dámské i pánské. Velikost: S, M, L, XL
Bavlněné triko, olivová barva, vpředu znak velryby a logo Greenpeace, Dámské i pánské. Velikost: S, M, L, XL
Bavlněné bílé triko s černým napisem, terčem ve tvaru srdce a logem Greenpeace. Dámské i pánské. Velikost: M, L, XL
Dívčí triko s dlouhým rukávem, červeno-oranžová kombinace, vpředu malé černé logo Greenpeace Velikost : S, M, L
cena
300 Kč
300 Kč
cena
cena
250 Kč
Pexeso Kalendář 2009
cena
390 Kč
Nákupní taška „R–R–R“
Nákupní taška „GE“
Taška z nebělené bavlny s delšími uchy, nápis „Reduce, Reuse, Recycle“.
Nákupní taška z nebělené bavlny, nápis „Genetic Experiment“.
Pexeso – Klasická stolní hra. Kalendář 2009 – Nástěnný kalendář s fotografiemi zvířat.
Kompilace taneční hudby vydaná na podporu Greenpeace: Patrick Bergman, Over3, Ohm Square, EOST rmx by DJ Wich, Different D.I.S.C.O., Skyline, Blow, Hypnotix, ECA, Švihadlo, Nana Zorin, Underwear, Significant Other.
cena Taška „R–R–R“
cena Taška „GE“
cena Pexeso cena Kalendář 2009
cena CD Planet Dance
130 Kč
Objednávka – zima 2008
počet kusů S
Tričko s obrázkem velryby Triko Save our seas Triko Můj cíl je mír Batikované triko Nákupní taška „R–R–R“ Nákupní taška „GE“
100 Kč
M
L
XL
CD Planet Dance
40 Kč 330 Kč
Objednané zboží zašlete na adresu: celkem
Jméno: ........................................................................... Ulice, číslo: .................................................................. Město: ........................................................................... PSČ: ...............................................................................
*Telefon: ....................................................................... Podpis: .........................................................................
*Poznámka: ................................................................
Kalendář 2009
.......................................................................................... .......................................................................................... ..........................................................................................
CD Planet Dance
Pexeso
uplatňuji 30% slevu pro členy / členky RWC
50 Kč
Zboží můžete zakoupit v naší kanceláři, ale zasíláme jej i na dobírku (v tomto případě připočítáváme cca. 90 Kč na poštovné – netýká se samotné objednávky pexesa nebo klíčenky). Objednat zboží si můžete telefonicky, e-mailem, poštou i faxem. Greenpeace 1.pluku 12/143, 186 00 Praha 8, tel. 224 319 667, fax: 222 313 777 e-mail:
[email protected] *Uvedete-li na objednávce svoje telefonní číslo, případně e-mailovou adresu, urychlíte nám komunikaci s Vámi v případě, že některý z Vámi požadovaných produktů nemáme na skladě. Jako poznámku můžete uvést například nejpozdější datum, do kterého dodávku požadujete (jedná-li se například o dárek ke konkrétní příležitosti apod.). Lenka Dvořáková, která se o náš „obchod“ stará, se snaží o co nejrychlejší vyřízení Vašich objednávek, ale při jejich vysokém počtu může někdy dojít ke zpoždění. I v takovém případě usnadní uvedení telefonního či e-mailového spojení další dohodu.
<11>
Výzkumná loď Greenpeace Arctic Sunrise provádí na popud řeckých rybářů výzkum podmořské rostliny nazývané Poseidonia v Egejském moři. Tato rostlina má blahodárné účinky pro moře – podobné jako lesy pro zemi. Greenpeace pracuje celosvětově na ochraně moří a oceánů.
Kampaň Greenpeace za elektroniku bez nebezpečných chemikálií slaví úspěchy. Například společnost Apple, která dlouho toxické látky ve svých výrobcích ignorovala (i u nejnovějšího iPhonu na snímku), v září představila nové iPod přehrávače bez PVC i bromovaných zpomalovačů hoření. Součástí kamapně je i tlak na výrobce, aby dohlédli na recyklaci svých výrobků a nevytvářeli obří skládky plné jedů v rozvojových zemích.
Loď Esperanza právě připlula do indonézské Javapury, kde ji místní obyvatelé vřele vítají tradičními tanci. Greenpeace pomáhá chránit lesy a pralesy v mnoha oblastech světa. Brání ilegální těžbě, hájí práva domorodých obyvatel, podporuje trvale udržitelné hospodaření s lesním bohatstvím.
Členové Solar Generation na mezinárodní konferenci McPlanet.com. Na projektu Solar Generation, který před pěti lety iniciovalo Greenpeace, se v současnosti podílejí skupiny studentů z patnácti zemí světa od USA až po Ugandu a jejich počet stále roste. Mladí lidé pomáhají ve svém volném čase chránit klima a rozvíjet obnovitelné zdroje energie.
Společně s Vámi: pracujeme > pomáháme > přinášíme řešení
