Biologie poznámky 5.A GVN

BIOLOGIE

Biologie – poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 21. září 2006

Charakteristické znaky živých organismů– výměna látek s okolím – metabolismus (přeměna látek a energií) – reprodukce (rozmnožování) – růst a vývoj – jedince (ontogeneze) – druhu (fylogeneze) – dráždivost (reagují na podměty z okolí) – každý druh má v přírodě (ekosystému Země) své místo – ekologickou niku (místo ve vztazích) – chemické složení – informační molekula – DNA, RNA – bílkoviny – základní stavební a funkční makromolekuly příklad klíčové fce proteinů – biokatalyzátory účastnící se všech dějů v buňkách – ENZYMY obory biologie -

biochemie (chem. děje v buňkách) molekulární biologie (např. DNA) genetika (dědičnost) cytologie (buňky) histologie (pletiva,tkáně) organologie (orgány) morfologie (vnější stavba) anatomie (vnitřní stavba) fyziologie (funkce orgánů, soustav) taxonomie (taxony) virologie (viry) mikrobiologie (bakterie,..) botanika (rostliny) mykologie (houby) zoologie (zvířata) ornitologie (ptáci) briologie (mechy) vývojová biologie (ontogeneze) evoluční biologie (fylogeneze) ekologie (vztahy organismů) etologie (chování zvířat) entomologie (hmyz)

Strana 1 (celkem 36)

BIOLOGIE

Buňka – poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 21. září 2006

Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. buněčná teorie – pol. 19. stol. – Schleiden, Schwann – J.E.Purkyně

Stavba a struktura obecné buňky 1

2

5 4

3 1 – plazmatická membrána (průměr asi 5 nm, polopropustná - semipermeabilní) 2 – „vnější buněčný povrch“ (př. buněčná stěna – rostliny, celulóza, propustná, průměr v µm) 3 – cytoplazma (H2O + rozpuštěné soli,...Cl-, K+, živiny...) 4 – jádro nebo jaderný ekvivalent (DNA – inf. makromolekula – nese genetické informace – geny o celém organismu/buňce – genetický aparát buňky) 5 – ribozómy (průměr asi desítky nm, výroba bílkovin v buňce – proteosyntetický aparát buňky)

↓další látka


BIOLOGIE

Chemické složení buňky – poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 21. září 2006

1/ biogenní prvky 2/ malé anorganické molekuly 3/ malé organické molekuly 4/ biomakromolekuly 5/ nadmolekulární komplexy ad 1/ makroprvky – H, O, C, N, P, S,...K, Na, Ca, Cl, Mg,... mikroprvky – Fe, Zn, Cr,... stopové prvky – I,... ad 2/ voda plyny – O2, CO2, NH3 soli – NaCl, KCl, Ca3(PO4)2,... kyseliny – HCl,.. ad 3/ monosacharidy – glukóza C6H12O6 , fruktóza,... mastné kyseliny – kys. stearová C17H35COOH,... aminokyseliny – ob. vzorec –

nukleotidy – pohotovostní konzerva energie – základní stavební jednotky nukleových kyselin ob. vzorec –

N báze trifosfát

pětiuhlíkatý cukr


BIOLOGIE ad 4/ biomakromolekuly – vznikají polymerací malých organických podjednotek – polysacharidy – vznikají z monosacharidů (tisíce) – zásobní fce – škrob (rostliny) – glykogen (živočichové, houby) – stavební fce – celulóza (rostlinné buňky) – chitin (exoskelet členovců) – lipidy (tuky) – estery glycerolu a mastných kyselin – zásobní fce – stavební fce – biomembrány jsou tvořeny fosfolipidy

lipid

– proteiny (bílkoviny) – vznikají z aminokyselin – fce – katalytická – enzymy – koncovka – áza – DNA polymeráza nukleáza,... – účastní se všech reakcí – stavební – vlasy, nehty – keratin – klouby, šlachy - kolagen – pružné bílkoviny – elastin – pohybová – myozin – umožňuje pohyb svalů – transportní – hemoglobin – transport O2 – signální – inzulin – snižuje hladinu glukózy v krvi – živočišné jedy – povaha bílkovin (hadi,..) – nukleové kyseliny – vznikají z nukleotidů – informační makromolekuly – DNA, RNA DNA – hlavní inf. molekula – v jádře v chromozomech – obsahuje veškeré informace o organismu – jednotkou gen. informace je gen


BIOLOGIE – gen – informace k výrobě konkrétního proteinu RNA – vedlejší „pomocná“ informační molekula – zprostředkovává přenos gen. informace

DNA

jádro

→ RNA → proteiny

cytoplazma

ad 5/ nadmolekulární komplexy – ribozóm – nm – komplex proteinů + rRNA (ribozomální) – biomembrány – tvořeny dvojitou vrstvou fosfolipidů – (průměr 5 nm) – uspořádání fosfolipidů

– chromatin (→chromozóm) – obsah jádra eukaryotní buňky – DNA + proteiny (histony)

↓další látka


BIOLOGIE

Viry – poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 22. září 2006 – nebuněční parazité buněk – nepovažují se za živé organismy – nejsou schopni autoreprodukce (tj. množení vlastními prostředky) – nemají samostatný metabolismus – velikost virové částice (tzv. virion) se pohybuje cca od 10 do 200 nm schéma virionu

kapsid bílkovinný obal

nukleová kyselina - buď RNA ,nebo DNA → RNA viry, DNA viry

Pronikají do hostitelské buňky, kde využijí enzymového aparátu a ribozómů ke svému namnožení. Příklady virových onemocnění rostliny – mozaiková onemocnění tabáku, brambor, rajčat zvířata – kulhavka, slintavka, vzteklina lišek, myxomatóza králíků, mor u drůbeže člověk – dětská obrna, rýma, chřipka, spalničky, příušnice, zarděnky, klíšťová encefalitida, opar, pásový opar, plané neštovice, bradavice, infekční žloutenka aj.

bakteriofág


BIOLOGIE

Prokaryota a eukaryota – poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 23. prosince 2006 Charakteristika prokaryotické buňky nucleus = karion = jádro - vznikla dříve – asi před 3,5 mld lety - jednodušší stavba, řádově asi 10x menší než eukaryota - nukleoid – bakteriální chromozom – jaderný ekvivalent – není ohraničen jadernou membránou – 1 kruhová molekula DNA - ribozómy, membrány,...viz obecná buňka Charakteristika eukaryotické buňky - vznik později – asi před 3 mld lety - vznik podmíněn endosymbiózou s prokaryoty - složitější stavba – membránové organely, jádro – tvoří tkáně, pletiva,..

- jaderná DNA v komplexu s histony (proteiny)


BIOLOGIE

Tři domény života – poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 23. prosince 2006 1. doména – BACTERIA 2. doména – ARCHEA 3. doména – EUKARYOTA 1. BACTERIA - jednobuněčné organismy tvořené prokaryotickou buňkou - buněčná stěna obvykle tvořena látkou peptidoglykan (murein) - rozmnožují se nepohlavně schéma

Tvary bakteriálních buněk: koky – kulovité bakterie diplokoky streptokoky stafylokoky zakřivené bakterie vibria spirochety větvící se bakt. buňky mykobakterie


BIOLOGIE Ekologický význam bakterií - půdní bakterie - patogenní bakterie - sinice – autotrofní bakterie - symbiotické bakterie Půdní bakterie – saprofyté – rozkládají odumřelou organickou hmotu ↓ humifikace – rozklad velkých org. molekul na malé org. molekuly a poté i na anorg. látky ↓ mineralizace - z těchto rozložených látek vzniká „hnojivo“, které si rostliny berou znovu ze země. – umožňují koloběh látek a prvků v přírodě (hlavně dusíku) Patogenní bakterie – způsobují onemocnění – příklady bakterií lidských nemocí

– angína, spála – zubní kaz – střevní problémy – tetanus – botulismus – cholera – tuberkulóza – kapavka – sifilis – borelióza

Sinice – Cyanobacteria – autotrofní prokaryota – fotosyntetizují – tělo tvoří 1 buňka nebo vláknitá stélka – nemají bičíky – primitivní organely – thylakoidy – fotosyntetické membrány fotosyntetická barviva – chlorofil a – umožňuje fotosyntézu – fykocyanin – zachytává světlo (modré zbarvení) – allofykocyanin – zachytává světlo – fykoerithrin – (oranžové zbarvení) – evoluční význam – vznikly před 3 mld lety, před 2 mld lety dominovaly – v této době asi jediný výrobce kyslíku na Zemi – umožnily vznik eukaryot – ekologický význam – producenti kyslíku – některé jsou schopné vázat vzdušný dusík – kolonie sinic – vodní květ – produkce různých toxinů


BIOLOGIE Symbiotické bakterie – umožňují býložravcům trávení celulózy (enzym celuláza) – umožňují bioluminiscenci (ve světélkujících orgánech živočichů, enzym luciferáza) – umožňují vznik kompletně podvojných organismů (lichenismus) lišejník – houba + řasa , houba + sinice

2. ARCHEA - jednobuněčná prokaryota - nemají buněčnou stěnu z peptidoglykanu - syntéza nukleových kyselin a proteinů připomíná více eukarya - obývají extrémní biotopy – extrémně halofilní archea – slaná jezera roztoky NaCl 10 – 20 % - hypertermofilní archea – vroucí prameny 70 – 100 °C

další látka ↓


BIOLOGIE

Rostlinná buňka – poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 25. prosince 2006 eukaryotická základní znaky – buněčná stěna z celulózy – chloroplasty – vakuoly struktura –

a – vakuola b – váček c – plazmatická membrána d – Golgiho aparát e – plastid (chlorofil) f – plazmodesm g – endoplazmatické retikulum h – jádro i – jadérko j – chromatin k – ribozómy l – mitochondrie m – cytoplasma n – buněčná stěna

Cytoplazma – obsah buňky mimo organely – vodní roztok bílkovin, aminokyselin, solí, cukrů,.. Cytoskelet – systém bílkovinných vláken – funkce – opora a pohyb – charakteristický pro eukaryota – vlákna asi prům. 10 – 20 nm – mikrotubuly – prům. 24 nm – mikrofilamenta, střední filamenta Buněčná stěna – propustná – permeabilní – pevná, z celulózy – druhotné tloustnutí – a) impregnace – ukládání org. látek – lignin, hemicelulózy, suberin, kutin,.. b) inkrustace – ukládání anorg. látek – třeba inkrustovaná špička trichomů kopřiv


BIOLOGIE – mechanické vlastnosti pletiva určuje charakter buněčné stěny – buňky v pletivu a – střední lamela b – b. stěna primární c – cytoplazma d – cytoplazmatická membrána e – b. stěna sekundární e b c d a

protoplasty buněk jsou propojeny přes kanálky

Plazmatická membrána – tvořena dvojitou vrstvou fosfolipidů (+ bílkoviny)

oligosacharid

hydrofilní

hydrofobní

hydrofilní

oligosacharidy – navázané na povrchu, určují charakteristický povrch – několikauhlíkatý cukr


BIOLOGIE glykokalyx – cukerný „kartáč“, který určuje charakteristický povrch – membrána polopropustná – semipermeabilní – skrz lipidy projde – kyslík, oxid uhličitý, voda, alkohol,.. – iontové kanály selektivně propouští – ionty – K, Cl, Na, Ca,.. – glukózu (iontové kanály jsou v integrovaných proteinech)

Jádro – kryto dvojitou membránou s póry

jadérko – organizační centrum ribozómů

Endoplazmatické retikulum – systém plochých kanálků z membrán – slouží k výrobě proteinů na drsném e. retikulu (s ribozómy) lipidů na hladkém e. retikulu (bez ribozómů)


BIOLOGIE Golgiho aparát – komplex membránových váčků a cisteren – funkčně navazuje na ER (en. retikulum) – konečná úprava produktů ER – balení produktů do váčků hlavní produkce – celulóza

Semiautonomní organely – vznikly endosymbioticky – mají vlastní genetický aparát – mají vlastní proteosyntetický aparát (prokaryotické ribozómy) – dvojitá membrána mitochondrie –

aerobní respirace – buněčné dýchání kyslík → mitochondrie MK, glukóza →

→ oxid uhličitý → voda → ENERGIE (ATP) adenozintrifosfát

MK – mastné kyseliny


BIOLOGIE

chloroplast – fotosyntéza – světelné procesy fotosyntézy – na tylakoidech – Calvinův cyklus – ve stromatu

světelná energie → ATP → přeměna látek pomocí energie oxid uhličitý → → kyslík voda → chloroplast ENERGIE → → glukóza

Plastidy bez fce fotosyntézy – chromoplasty – specifické zbarvení listů a květů – xyntofyly, flavony, fykoerithrin,.. – leukoplasty – zásobárna škrobu → škrobová zrna – zásobní fce

Vakuola – stěnu tvoří tonoplast – jednovrstvá membrána – obsahuje – zplodiny metabolismu – zplodiny i sekundárního metabolismu – jedovatost – toxiny – zásobní látky – barviva – antokyany – odstíny červené, fialové – buněčnou šťávu – hlavně voda – zvyšují turgor (tlak na buň. stěnu)


BIOLOGIE Inkluze – nemembránové části, vyskytují se volně v cytoplazmě – krystaly zásobních látek (tř. šťavelan vápenatý) ...olejové krůpěje

další látka ↓


BIOLOGIE

Rostlinná pletiva – poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 26. prosince 2006 histologie – soubory buněk stejného původu a společné funkce – klasifikace dle impregnace b. stěny – a) parenchym – pletivo, tvořené tenkostěnnými buňkami s mezibuněčným prostorem tzv. intercelulárním – vyplňují vnitřek rostlinných orgánů

bs – b. stěna i - interceluláry

b) aerenchym – vzdušné pletivo – typ parenchymu – plovoucí orgány rostlin

růžové prostory – buňky aerenchymu béžové prostory - interceluláry


BIOLOGIE

c) kolenchym – pletivo bez intercelulár – b. stěna druhotně tloustne pouze v rozích buněk – stonky bylin i – interceluláry par – parenchym kol – kolenchym ku – kutikula e- epidermis

d) sklerenchym – druhotně ztloustlé b. stěny buňky – tvrdé části rostlin. orgánů – dřevo, kůra, pecky,..

par – parenchym skl – sklerenchym (chl – chlorenchym) e – epidermis kol – kolenchym cs – cévní svazek

– klasifikace pletiv podle funkce

– prvotní dělivá pletiva (primární meristémy) – prvotní trvalá pletiva – druhotná dělivá pletiva (sekundární meristémy) – druhotná trvalá pletiva


BIOLOGIE prvotní děl. pletiva – nacházejí se na vzrostných vrcholech – umožňují vertikální růst ↕ – odvozují se od meristému embria

prvotní trv. pletiva – vznikají z prvotních děl. pletiv – 3 typy – krycí pletiva – vodivá a zpevňovací pletiva – základní pletiva

krycí pletiva – pokožka prýtu – epidermis – prvotní krycí pletivo


BIOLOGIE kutikula – tuková až vosková izolační vrstva zabraňující odparu vody. epidermis – jedna vrstva buněk bez intercelulár trichomy – odvozeniny od listu typy trichomů – krycí trichomy – zabraňují odparu vody – žahavé trichomy – př. kopřiva

ht – inkrustovaný hrot, bt – báze, ve které je kys. mravenčí po odlomení hrotu se vylije kys. mravenčí – lepavé trichomy – tentakule

krycí pletiva – průduchy – tvar se mění díky změně turgoru dle potřeby rostliny


BIOLOGIE

– vodní skuliny – hydatody – takové průduchy, které ztratily schopnost se otevírat a zavírat, vylučují vodu v kapalném skupenství

krycí pletiva – pokožka kořene – rhizodermis – nemá žádnou kutikulu, průduchy ani trichomy – kořenové vlášení – rhiziny – „trichomy“ s absorpční fcí

vodivá a zpev. pletiva – vznik těchto pletiv umožnil přechod rostlin na souš – vznik rozlišeného těla – kormus – umožňuje rozvod živin a roztoků po těle rostlin

floém – lýková část vodivých pletiv – vede roztoky živin do kořenů – asimilační proud xylém – dřevní část vodivých pletiv – vede roztoky min. látek a vodu – transpirační proud


BIOLOGIE xylém – cévice, cévy – dřevní vlákna – dřevní parenchym cévice – kapraďorosty, nahosemenné rostliny – tracheidy

cévy

– ostatní – tracheje – nemají protoplast – rozvádí vodu a roztoky min. látek dřevní parenchym – umožňuje vedení roztoků horizontálně na krátkou vzdálenost

1 – sítkovice 2 – cévy 3 – ztlustlé cévy


BIOLOGIE floém – prvotní lýko – buňky sítkové → sítkovice – lýkový parenchym – lýková sklerenchymatická vlákna – pomalejší proudění

cévní svazky – vodivá pletiva jsou sdružená do cévních svazků – jsou tvořeny dřevní a lýkovou částí – procházejí stonkem, kořeny i listy (žilnatina) cévnaté rostliny mají vodivá pletiva, mají kormus bezcévnaté rostliny – mechy, řasy (stélka)


BIOLOGIE typy CS – bočný CS (kolaterální)

– uspořádání bočných CS ve stonku většiny vyšších rostlin

– dvoubočný CS (bikolaterální)

hnědá – dřevo, zelená – lýko a – dřevostředný, b – lýkostředný c – dvoubočný, d – bočný, e – paprsčitý

– paprsčitý CS (radiální) – v kořenech vyšších rostlin – dřevostředný CS – oddenky kapradin

koncentrické CS

– lýkostředný CS – oddenky puškvorce

základní pletiva – vyplňují prostor mezi krycími a vodivými pletivy – jsou tvořeny parenchymatickými buňkami funkce – v listu – fotosyntetická – ve stoncích – zásobní – sukulenty (voda) – v orgánech – zásobní – vegetativní rozmnožování (hlízy brambor - škrob) součástí ZP mohou být mléčnice – kanálky, ve kterých se shromažďuje mléko (latex) ↓ produkt sekundárního metabolismu pryšec, pampeliška, smetánka, kaučukovník, mák, vlaštovičník, fikus


BIOLOGIE druhotná dělivá pletiva – ve stoncích / kořenech víceletých, druhotně tloustnoucích rostlin (dřevin) – umožňuje horizontální růst ↔ a b

c

a – kambium svazkové b – kambium mezisvazkové c – felogén kambium – produkuje druhotné dřevo a druhotné lýko felogén – produkuje druhotnou kůru – druhotné krycí pletivo – korkotvorné pletivo – buňky jsou impregnovány suberinem – druhotná část odumřelé kůry – borka – vznikají obnovením dělivé činnosti speciálních pletiv trvalých druhotné lýko (deuterofloém)

kambium

– produkuje směrem ven buňky druhotného lýka – produkuje směrem dovnitř buňky druhotného dřeva druhotné dřevo (deuteroxylém)

druhotná trvalá pletiva – deuterofloém a deuteroxylém

letokruh – přírůstek druhotného dřeva za jednu sezónu (patrný u dřevin mírného pásu)


BIOLOGIE

Rostlinné orgány – poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 26. prosince 2006 organologie

– vegetativní orgány – zajišťují růst a výživu (kořen, stonek, listy) – generativní orgány – zajišťují pohlavní rozmnožování

Vegetativní orgány cévnatých rostlin Kořen – radix – podzemní nečlánkovaný orgán neomezeného růstu, neobsahuje chlorofyl (výživou je závislý na prýtu) – fce – absorpce vody + min. látek – upevnění rostliny v půdě – zásobní – vegetativní rozmnožování – zprostředkování biosymbiózy, parazitizmu (jmelí) vnitřní stavba – příčný řez – v absorpční zóně

a b c

d

e f

a – střední válec b – xylém (paprsčité CS) c – floém d – prvotní kůra (parenchym) e – rhizodermis f – pericykl (povrch středního válce) – vytváří se zde postranní kořeny


BIOLOGIE – podélný řez

slouží k upevnění rostliny v půdě

kořenové vlášení

počet buněk se nemění, buňky se zvětšují, fčí specializace

kořenová čepička – kalyptra – ochranná fce

vnější stavba – kořenové systémy cévnatých rostlin – hlavní kořen + vedlejší – svazčité kořeny

metamorfózy kořene – hlízy rostlin – ztlustlý kořen (kedlubna,..) – epifyty – rostou na kmenech jiných rostlin – parazité – orgány haustoria – prorůstávají pletivem a nabourávají se do CS – vzdušné kořeny – přijímají vzdušnou vlhkost – pneumatofory – dýchací fce – mangrove, tisovce – kontraktilní kořeny – stromy škrtiče – baniány


BIOLOGIE Stonek – caulis – článkovaná, obvykle nadzemní část rostliny

z internodií vyrůstají listy fce – transportní – zásobní – (kaktus) – fotosyntetická

typy stonku – lodyha – stvol – stéblo – oddenek – podzemní stonek – kmen – zdřevnatělý stonek – dřeviny

vnitřní stavba – příčný průřez – bylinný stonek e epidermis k primární kůra kol kolenchym skl sklerenchym pe pericykl f floém x xylém d dřeň epidermis – pokožka u dřevin nahrazena borkou větvení stonku – monopodiální – sympodiální – vidličnaté


BIOLOGIE střední válec

bočný CS

metamorfózy stonku – oddenek – podzemní stonek – oddenkové hlízy (brambor) – šlahouny (jahodník) – kolce (trnka) – brachyblasty (modřín) – stonkové hlízy (ředkvička)

hospodářské využití – len, konopí – textil – dřeviny – dřevo – cukrová třtina – cukr

List – postranní, obvykle plochý zelený útvar, převážně omezeného růstu – fce – fotosyntéza – transpirace – odpařování vody – výměna plynů

postavení listů na stonku – vstřícné – střídavé – přeslenité


BIOLOGIE

palisádový parenchym – tvořen chloroplasty, obrácen ke světlu, fotosyntetizuje houbový parenchym – hromadí se zde plyny a pára, prochází zde CS metamorfózy listu – zásobní fce – cibule – krycí fce – cibulka lilie – ochranná fce – trny dřišťálu – příchytná fce – úponky – lapací fce – masožravé rostliny – květy – kvetoucí rostliny

další látka ↓


BIOLOGIE

Dělení buněk – poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 8. ledna 2007 - buněčný cyklus – sled procesů, které musí buňka prodělat, aby došlo k jejímu rozdělení - umožňuje reprodukci

M G3 G1 S

- fáze

M - fáze – dělení buňky – 1. dělení jádra (karyokineze) 2. dělení buňky (cytokineze) – trvá řádově hodiny

G1 - fáze – objemový růst buňky – syntetické procesy...výroba bílkovin, fosfolipidů,... – G z anglického gap (mezera, pauza) S - fáze – dochází k replikaci DNA v jádře – S z anglického synthetic (syntetizovat) G2 - fáze – příprava na dělení – příprava cytoskeletu, pohotovostních konzerv energie,.

M - fáze – dělení jádra – mitóza – způsob dělení jader somatických (tělních) buněk (geneticky identické buňky) – meióza – způsob dělení jader, které vede ke vzniku gamet (pohlavních buněk)


BIOLOGIE Mitóza – má 4 fáze – 1. profáze (předfáze) 2. metafáze (střední fáze) 3. anafáze („vzestupná“ fáze) 4. telofáze (konečná fáze) ↓ cytokineze

profáze – kondenzace chromatinu – vznik chromozómů – vytváří se mitotický aparát

chromozóm chromatin

................................. jádro

chromatin – DNA + histony chromozóm – pentlicovitý útvar, který vzniká kondenzací chromatinu

kinetochor

dvě sesterské chromatidy jsou geneticky identické


BIOLOGIE mitotický aparát – je tvořen – dělícími vřeténky – astrálními vřeténky

jsou tvořena mikrotubuly (součást cytoskeletu, prům. 25 nm)

metafáze – rozpad jaderné membrány – chromozomy se shromažďují v rovníkové rovině mitotického aparátu a váží se na dělící vřeténka v oblasti kinetochoru obrázek viz nahoře


BIOLOGIE anafáze – dochází k podélnému rozdělení chromozomů (na chromatidy) – rozchod chromatid k pólům

telofáze – chromatidy v pólech buňky despiralizují – dochází k rekonstrukci dceřiných jader (tvorba jaderné membrány) – začíná cytokineze

– v každém jádře jsou jednochromatidové chromozomy

Dělení buňky – cytokineze – nastupuje s koncem telofáze – mezi dceřinými jádry se tvoří přepážka pomocí fragmoplastu


BIOLOGIE zbytky z mit. aparátu (celé to, s váčky se stavebním materiálem b. stěny, tvoří fragmoplast) b. stěna

fragmoplast – je útvar uplatňující se při cytokinezi rostlinné buňky – je tvořen mikrotubuly a membránovými váčky – vytvoří přepážku

pozn.: Existence 2 sesterských chromatid je důsledkem replikace DNA v S-fázi.

Pojmy z meiózy – poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 17. ledna 2007 karyotyp – obraz chromozomů v jádře – druhově specifický počtem, tvarem, ...

dvojnásobná chromozomová sada (diploidní)….2n u somatických (tělních) buněk ↓ důsledkem syngamie (splynutí pohlavních buněk)


BIOLOGIE princip pohlavního rozmnožování MEIÓZA

♂ gameta

♀ gameta

[n]

[n]

syngamie ↓ vzniká ZYGOTA [2n] zygota – 1. somatická buňka nového organizmu [n] + [n] → [2n]

jednoduchá (haploidní) sada chromozomů

MITÓZA zygota se dělí mitoticky

Protože by bylo neefektivní stahovat velký objem dat kvůli posledním zápiskům, další látka z biologie bude ke stažení na stejné stránce, pouze v jiném souboru.


Biologie poznámky 5.A GVN

Recommend Documents