Biologie. Přehled učiva a školních výstupů. Gymnázium čtyřleté

MODERNÍ BIOLOGIE REG. Č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048

Biologie Přehled učiva a školních výstupů Gymnázium čtyřleté Autoři: Mgr. Tomáš Hasík, Mgr. Lenka Kořínková, Mgr. Kateřina Žáková

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická Čáslav

Gymnázium osmileté – vyšší stupeň, Gymnázium čtyřleté; Biologie

Gymnázium osmileté – vyšší stupeň, Gymnázium čtyřleté Biologie Ročník: kvinta – septima, I. – III. ročník RVP: Rámcový vzdělávací plán pro gymnázia, VÚP Praha 2007, kapitola 5.3.3. Biologie, kapitola 5.3.5. Geologie Předepsané očekávané výstupy: OBECNÁ BIOLOGIE  odliší živé soustavy od neživých na základě jejich charakteristických vlastností  porovná významné hypotézy o vzniku a evoluci živých soustav na Zemi  objasní stavbu a funkci strukturních složek a životní projevy prokaryotních a eukaryotních buněk  vysvětlí význam diferenciace a specializace buněk pro mnohobuněčné organismy  odvodí hierarchii recentních organismů ze znalostí o jejich evoluci Předepsané učivo:  vznik a vývoj živých soustav; evoluce  buňka – stavba a funkce Předepsané očekávané výstupy: BIOLOGIE VIRŮ  charakterizuje viry jako nebuněčné soustavy  zhodnotí způsoby ochrany proti virovým onemocněním a metody jejich léčby  zhodnotí pozitivní a negativní význam virů Předepsané učivo:  stavba a funkce virů Předepsané očekávané výstupy: BIOLOGIE BAKTERIÍ  charakterizuje bakterie z ekologického, zdravotnického a hospodářského hlediska  zhodnotí způsoby ochrany proti bakteriálním onemocněním a metody jejich léčby Předepsané učivo:  stavba a funkce bakterií Předepsané očekávané výstupy: BIOLOGIE PROTIST  charakterizuje protista z ekologického, zdravotnického a hospodářského hlediska Předepsané učivo:


 stavba a funkce protist Předepsané očekávané výstupy: BIOLOGIE HUB  pozná a pojmenuje (s možným využitím různých informačních zdrojů) významné zástupce hub a lišejníků  posoudí ekologický, zdravotnický a hospodářský význam hub a lišejníků Předepsané učivo:  stavba a funkce hub  stavba a funkce lišejníků Předepsané očekávané výstupy: BIOLOGIE ROSTLIN  popíše stavbu těl rostlin, stavbu a funkci rostlinných orgánů  objasní princip životních cyklů a způsoby rozmnožování rostlin  porovná společné a rozdílné vlastnosti stélkatých a cévnatých rostlin  pozná a pojmenuje (s možným využitím různých informačních zdrojů) významné rostlinné druhy a uvede jejich ekologické nároky  zhodnotí rostliny jako primární producenty biomasy a možnosti využití rostlin v různých odvětvích lidské činnosti  posoudí vliv životních podmínek na stavbu a funkci rostlinného těla  zhodnotí problematiku ohrožených rostlinných druhů a možnosti jejich ochrany Předepsané učivo:  morfologie a anatomie rostlin  fyziologie rostlin  systém a evoluce rostlin  rostliny a prostředí Předepsané očekávané výstupy: BIOLOGIE ŽIVOČICHŮ  charakterizuje hlavní taxonomické jednotky živočichů a jejich významné zástupce  popíše evoluci a adaptaci jednotlivých orgánových soustav  objasní principy základních způsobů rozmnožování a vývoj živočichů  pozná a pojmenuje (s možným využitím různých informačních zdrojů) významné živočišné druhy a uvede jejich ekologické nároky  posoudí význam živočichů v přírodě a v různých odvětvích lidské činnosti  charakterizuje pozitivní a negativní působení živočišných druhů na lidskou populaci  charakterizuje základní typy chování živočichů  zhodnotí problematiku ohrožených živočišných druhů a možnosti jejich ochrany


Předepsané učivo:  morfologie a anatomie živočichů  fyziologie živočichů  systém a evoluce živočichů  živočichové a prostředí  etologie Předepsané očekávané výstupy: BIOLOGIE ČLOVĚKA  podle předloženého schématu popíše a vysvětlí evoluci člověka  využívá znalosti o orgánových soustavách pro pochopení vztahů mezi procesy probíhajícími v lidském těle  charakterizuje individuální vývoj člověka a posoudí faktory ovlivňující jej v pozitivním a negativním směru Předepsané učivo:  opěrná a pohybová soustava  soustavy látkové přeměny  soustavy regulační  soustavy rozmnožovací Předepsané očekávané výstupy: GENETIKA  využívá znalosti o genetických zákonitostech pro pochopení rozmanitosti organismů  analyzuje možnosti využití znalostí z oblasti genetiky v běžném životě Předepsané učivo:  molekulární a buněčné základy dědičnosti  dědičnost a proměnlivost  genetika člověka  genetika populací Předepsané očekávané výstupy: EKOLOGIE  používá správně základní ekologické pojmy  objasňuje základní ekologické vztahy Předepsané učivo:  základní ekologické pojmy  podmínky života


 biosféra a její členění Předepsané očekávané výstupy: SLOŽENÍ, STRUKTURA A VÝVOJ ZEMĚ  porovná složení a strukturu jednotlivých zemských sfér a objasní jejich vzájemné vztahy  využívá vybrané metody identifikace minerálů Předepsané učivo:  Země jako geologické těleso – základní geobiocykly  zemské sféry – chemické, mineralogické a petrologické složení Země  minerály – jejich vznik a ložiska; krystaly a jejich vnitřní stavba; fyzikální a chemické vlastnosti minerálů  geologická historie Země – geologická období vývoje Země; změny polohy kontinentů; evoluce bioty a prostředí Předepsané očekávané výstupy: GEOLOGICKÉ PROCESY V LITOSFÉŘE  analyzuje energetickou bilanci Země a příčiny vnitřních a vnějších geologických procesů  určí nerostné složení a rozpozná strukturu běžných magmatických, sedimentárních a metamorfovaných hornin  analyzuje různé druhy poruch v litosféře  využívá geologickou mapu ČR k objasnění geologického vývoje regionů Předepsané učivo:  magmatický proces – vznik magmatu a jeho tuhnutí; krystalizace minerálů z magmatu  zvětrávání a sedimentační proces – mechanické a chemické zvětrávání, srážení, sedimentace  metamorfní procesy – jejich typy; kontaktní a regionální metamorfóza  deformace litosféry – křehká a plastická deformace geologických objektů, vývoj stavby pevnin a oceánů; mechanismus deskové tektoniky; zemětřesení a vulkanismus, tvary zemského povrchu Předepsané očekávané výstupy: VODA  zhodnotí využitelnost různých druhů vod a posoudí možné způsoby efektivního hospodaření s vodou v příslušném regionu  podzemní vody – propustnost hornin; hydrogeologické systémy; chemické složení podzemních vod; ochrana podzemních vod Předepsané učivo:  povrchové vody – jejich rozložení na Zemi; chemické složení, pH; hydrogeologický cyklus, geologické působení vody Předepsané očekávané výstupy: ČLOVĚK A ANORGANICKÁ PŘÍRODA  určí základní vlastnosti vzorku půdního profilu a navrhne využitelnost a způsob efektivního hospodaření s půdou v daném regionu


 posuzuje geologickou činnost člověka z hlediska možných dopadů na životní prostředí  posoudí význam i ekologickou únosnost těžby a zpracovatelských technologií v daném regionu  vyhodnotí bezpečnost ukládání odpadů a efektivitu využívání druhotných surovin v daném regionu Předepsané učivo:  vznik a vývoj půd  interakce mezi přírodou a společností – přístupy environmentální geologie, rekultivace a revitalizace krajiny  práce v terénu a geologická exkurze Školní výstup: Žák… Učivo – tematický celek ... definuje biologii jako vědu zabývající se stavbou, fungováním a vývojem živé hmoty Dějiny biologie … připisuje první užití termínu „biologie“ francouzskému přírodovědci Jeanu Baptistu Lamarckovi (počátek 19. století, ve stejném období uváděn i německý přírodovědec Gottfried Treviranus) … nastíní praktický význam poznání živé přírody pro pravěkého člověka (znalost chování zvířat potřebná k jejich Pravěk ulovení, znalost poživatelných a léčivých rostlin, znalost lidského těla k léčbě a prvním chirurgickým zákrokům) … chápe význam vynalezení písma pro přenos informací, včetně informací o přírodopisném poznání Starověk … chápe starověké učence jako všestranné myslitele, nikoli specializované badatele … uvede jako příklady starořeckých učenců Hippokrata z Kóu a Aristotela ze Stageiry … vysvětlí smysl novodobé Hippokratovy přísahy … má povědomost o tom, že učení Aristotelovo ovlivnilo prostřednictvím teologa Tomáše Akvinského vnímání světa ve středověké Evropě … vysvětlí princip Aristotelovy teorie naivní abiogeneze (vznik živé hmoty z neživé) … uvede francouzského mikrobiologa Louise Pasteura jako badatele, který v 19. století vyvrátil teorii naivní abiogeneze … uvede jako příklady starořímských učenců Plinia (kompilační souhrn starověkého přírodovědného poznání Historia naturalis) a lékaře Marca Aurelia Galena … charakterizuje stav přírodovědného poznání ve středověké Evropě Středověk …popíše vliv církve na přírodovědná bádání ve středověku … uvede příklady perzekucí, jimž byli vystavováni středověcí přírodovědci ze strany církve a vysvětlí důvody, proč tomu tak bylo … klade do období 12. století vznik prvních evropských univerzit … popíše výuku lékařství na středověkých univerzitách jako teoretickou, odkazující na starověké autory … objasní význam prvních univerzitních pitev na rozvoj lékařské vědy … klade centrum středověké vzdělanosti v oblasti přírodovědného bádání (matematika, geografie, astronomie, lékařství) do oblasti Arabské říše


… uvede jako příklad proslulých středověkých učenců známého lékaře v Arabské říši Avicennu (známý též jako Abu Alí Ibn Síná al-Husajn Ibn Abdalláh) … zhodnotí vliv Avicennova učení na evropskou lékařskou vědu … popíše společenské a hospodářské změny na počátku novověku a jejich vliv na charakter přírodovědného bádání … zhodnotí význam vynálezu knihtisku (rok 1445) pro šíření informací a přírodovědných poznatků … klade do období 16. a 17. století počátky moderních přírodovědných disciplín … dává do souvislosti nastupující novověký humanismus se zájmem o poznání lidského těla … uvede dílo Vláma Andrea Vesalia (rok 1543, O stavbě lidského těla knihy sedmery) jako první moderní učebnici lidské anatomie … uvede Angličana Wiliama Harveyho jako průkopníka fyziologie (17. století, výzkum krevního oběhu) … označí 16. století za období osamostatnění botaniky a zoologie … uvede 16. století jako období vzniku botanických a zoologických atlasů (např. i v Čechách vydaný Herbář Pietra Andrea Mattioliho) … klade do období kolem roku 1590 konstrukci prvního mikroskopu otcem a synem Janssenovými, brusiči z Holandska … klade do období 17. století působení průkopníků mikroskopování Angličana Roberta Hooka (pozorování prvních buněk roku 1665), Itala Marcella Malpighiho (objev krevních vlásečnic) a Holanďana Antony van Leeuwenhoeka (objev bakterií roku 1676 a prvoků roku 1683) … zhodnotí význam nově zakládaných (v průběhu 17. století) vědeckých akademií pro rozvoj přírodovědného poznání ve srovnání s univerzitami té doby … zhodnotí význam binomické nomenklatury a taxonomického systému zavedených švédským přírodovědcem Carlem Linné … vysvětlí princip binomické nomenklatury (tj. užívání jména rodového a druhového) …chápe jako základní předpoklad pro zařazení druhu do biologického systému jeho příbuzenské vztahy k ostatním organismům … uvede jako klíčová Linnéova díla Species plantarum (rok 1753) a Systema naturae (rok 1758) … označí Carla Linného za přírodovědce, který odmítal myšlenku evoluční přeměny druhů … označí období 18. a 19. století jako dobu překotného vývoje přírodovědného poznání a postupující specializace jednotlivých disciplín … chápe Angličana Edwarda Jennera jako průkopníka moderního očkování (rok 1796, vakcinace virem kravských neštovic zabránila nákaze pravými neštovicemi) … uvede francouzského přírodovědce Georgese Cuviera jako vynikajícího anatoma, odmítače evoluce a


Novověk

Mikroskop

Carl Linné

protivníka Jeana Baptista Lamarcka … uvede Jeana Baptista Lamarcka jako autora evoluční teorie označované lako „lamarckismus“ … nastíní princip lamarckismu a vysvětlí jeho chybné závěry … uvede Jana Evangelistu Purkyně jako cytologa a fyziologa světového formátu … vysvětlí podstatu buněčné teorie (tj. myšlenku, že základem živého organismu je buňka) … uvede německé fyziology Matthiase Schleidena a Theodora Schwanna jako tvůrce buněčné teorie (rok 1839) … uvede estonského lékaře německého původu Karla Ernsta von Baera jako embryologa, který poukázal na to, že zárodek během embryonálního vývoje nabývá nejprve znaků obecných, poté znaků typických pro skupinu a následně znaků konkrétního druhu … připisuje prvotní výzkum zárodečných listů Karlu Ernstu von Baerovi … uvede Charlese Roberta Darwina jako autora evoluční teorie zvané „darwinismus“ … vysvětlí podstatu darwinismu … vysvětlí podstatu principu přírodního (též přirozeného) výběru (tj. selekce rozmanitého potomstva prostředím) … jmenuje Darwinovo klíčové dílo O původu druhů (rok 1859), ve kterém nastínil principy evoluce … vysvětlí termín „sociální darwinismus“ a upozorní na nebezpečí vyplývající ze zneužití Darwinova učení … uvede jako průkopníka genetiky Gregora Johanna Mendela … uvede zajímavosti z Mendelova životopisu (např. narozen v Hynčicích ve Slezsku, „Moravan německé řeči“, opat augustiniánského kláštera v Brně, rok 1866 zveřejnění výsledků křížení hrachu Versuche über PlanzenHybriden) … přiřadí Gregorovi Johannu Mendelovi autorství tzv. Mendelových zákonů … vysvětlí stručně podstatu Mendelových zákonů jako zákonitostí přenosu dědičných znaků z generace rodičovské na dceřinou … má povědomí o faktu, že Mendelovo dílo v době svého vzniku nevzbudilo pozornost a zapadlo … uvede francouzského přírodovědce Louise Pasteura jako významného mikrobiologa a průkopníka očkování proti vzteklině (rok 1885) … jmenuje německého mikrobiologa Roberta Kocha jako objevitele původce tuberkulózy (rok 1882, Mycobacterium tuberculosis, tzv. Kochův bacil) … zhodnotí význam rozvoje mikrobiologie pro potíráním infekčních onemocnění … uvede Dmitrije Ivanovského jako jednoho z prvních přírodovědců, jimž se podařilo izolovat virové částice (rok 1892, virus mozaiky tabáku) … jmenuje Julia Sachse jako průkopníka moderní rostlinné fyziologie, který naznačil podstatu fotosyntézy … jmenuje Karla Landsteinera jako objevitele krevního systému ABO (rok 1901) a Rh faktoru (rok 1940)


Buněčná teorie

Charles Darwin

Gregor Johann Mendel

Rozvoj mikrobiologie

Objev virů

… jmenuje Ivana Petroviče Pavlova jako významného ruského fyziologa a popíše jeho pokusy se psy (podmíněné reflexy) … jmenuje Wiliama Batesona jako přírodovědce, který poprvé užil termínu genetika a objevitele díla Gregora Johanna Mendela … jmenuje genetika Thomase Morgana jako autora tzv. Morganových zákonů … uvede Alexandra Ivanoviče Oparina jako autora teorie evoluční abiogeneze … vysvětlí na přiměřené úrovni podstatu teorie evoluční abiogeneze … jmenuje Alexandra Fleminga jako objevitele penicilinu (rok 1928, zveřejnění 1929, izolace 1940 E. Chain a H. Florey, všichni Nobelova cena 1945) … zhodnotí význam antibiotik pro léčbu bakteriálních onemocnění … uvede Konráda Lorenze jako jednoho ze zakladatelů etologie … jmenuje Jamese Watsona, Francise Cricka a Maurice Wilkinse jako objevitele struktury DNA (rok 1953, Nobelova cena 1962) … popíše strukturu DNA jako dvoušroubovici složenou z deoxyribózy, fosfátu a purinové či pyrimidinové báze … jmenuje Hanse Adolfa Krebse jako biochemika, který popsal tzv. Krebsův cyklus (cyklus kyseliny citronové) … chápe Krebsův cyklus jako důležitou součást buněčného dýchání … jmenuje Melvina Calvina jako biochemika, který popsal tzv. Calvinův cyklus … chápe Calvinův cyklus jako důležitou součást fotosyntézy … uvede Stanleyho Normana Cohena jako tvůrce prvního transgenního organismu (rok 1973) … jmenuje evolučního biologa Richarda Dawkinse jako autora teorie sobeckého genu (rok 1976) … vysvětlí na přiměřené úrovni princip teorie sobeckého genu … jmenuje naše významné přírodovědce a uvede obory jejich činnosti: Tadeáš Hájek z Hájku – lékař Rudolfa II., astronom, překlad Mattioliho Herbáře; Jan Jesenský – první veřejná pitva na našem území roku 1600; Kašpar Maria Šternberk – spoluzakladatel Vlasteneckého musea v Čechách roku 1818 (dnešní Národní muzeum); Filip Maxmilián Opiz – botanik 19. století, čáslavský rodák; Jan Evangelista Purkyně (1787 – 1869) – cytolog, fyziolog, položil základy buněčné teorie, založil časopis Živa, Purkyňovy buňky v mozečku, Purkyňova vlákna v srdci; bratři Preslové – botanici 19. století; Gregor Johann Mendel (1824 – 1884) – průkopník genetiky, zformuloval tzv. Mendelovy zákony, opat augustiniánského řádu v Brně; Joachim Barrande – francouzský inženýr a paleontolog, proslavil prvohorní oblast našeho území zvanou Barrandien; Jan Janský – psychiatr, objev krevních skupin systému ABO (rok 1907), propagátor dárcovství krve; Aleš Hrdlička – antropolog českého původu působící v USA, doložil asijský původ amerických indiánů, teorie jednotného původu člověka; Bohumil Němec – rostlinný fyziolog, objevitel statolitového škrobu v kořenové čepičce, Antonín Holý – virolog světového významu, preparáty k léčbě hepatitidy a AIDS


Genetika

Evoluční abiogeneze Penicilin

Objev struktury DNA

Čeští přírodovědci

… jmenuje následující biologické či hraniční disciplíny a přiřadí k nim objekt jejich výzkumu: botanika – rostliny; zoologie – živočichové; mykologie – houby; antropologie – člověk; mikrobiologie – mikroorganismy; virologie – viry; algologie – řasy; bryologie – mechy; lichenologie – lišejníky; dendrologie – dřeviny; graminologie – trávy; entomologie – hmyz; malakozoologie – měkkýši; ichtyologie – ryby; herpetologie – obojživelníci a plazi; ornitologie – ptáci; mammalogie (= terologie) – savci; protozoologie – prvoci; parazitologie – cizopasníci; taxonomie (= systematika) – třídění organismů; molekulární biologie – molekulární úroveň organismů; obecná biologie – obecné zákonitosti fungování organismů; cytologie – buňka; histologie – pletiva a tkáně; morfologie – vnější stavba organismů; anatomie – stavba organismů; fyziologie – fungování organismu; patologie – důsledky chorob na organismus; imunologie – imunita (obranyschopnost organismu); genetika – dědičnost a proměnlivost; embryologie – embryonální vývoj organismu; ekologie – vztah organismu a prostředí; etologie – chování živočichů; paleontologie – vyhynulé organismy; evoluční biologie – vznik a vývoj organismů; biogeografie – rozšíření organismů na Zemi; fytogeografie – rozšíření rostlin na Zemi; zoogeografie – rozšíření živočichů na Zemi; biochemie – chemická stránka životních dějů; bionika – užití biologických principů v technice; lékařství (= medicína) – zdraví a léčba … si je vědom postupné specializace vědních disciplín … zhodnotí význam biologie pro ostatní vědní disciplíny a její význam pro praktický život … jmenuje základní metody vědecké práce v biologii (pozorování, pokus a práce s literaturou) … popíše rozdíl mezi pozorováním a pokusem … uvede technická zařízení používaná k pozorování (lupa, světelný mikroskop, stereoskopický mikroskop, elektronový mikroskop) … porovná zvětšení světelného (řádově ve stovkách) a elektronového (řádově ve statisících)mikroskopu … rozlišuje pozorování preparátů v procházejícím a dopadajícím světle … popíše princip funkce světelného mikroskopu … popíše stavbu světelného mikroskopu (okulár, objektiv, revolverová hlavice, tubus, stojan, pracovní stolek, zaostřovací šroub, zdroj osvětlení) … používá bezpečně mikroskop k laboratorní práci … uvede způsob výpočtu zvětšení světelného mikroskopu (zvětšení objektivu x zvětšení okuláru) … popíše rozdíl mezi monokulárním, binokulárním a trinokulárním mikroskopem … popíše rozdíl mezi trvalým a dočasným mikroskopickým preparátem … zhotovuje dočasné mikroskopické preparáty … dodržuje pravidla bezpečnosti práce při zhotovování preparátů … rozlišuje a správně používá podložní a krycí sklíčko … uvede mikrotom jako nástroj k pořizování tenkých mikroskopických řezů


Biologické vědy

Metody práce v biologii

Světelný mikroskop

Mikroskopický preparát

… zhotovuje řezy jednoduchým mikrotomem … zhotovuje jako doklad své práce zápis, případně obrazovou dokumentaci … rozlišuje rozdíl mezi termíny hypotéza (nepotvrzená domněnka) a teorie (je již podložena vědecky získanými důkazy) … jmenuje vlastnosti modelových pokusných organismů (např. nenáročnost chovu či pěstování, rychlá reprodukce, větší množství potomstva, dostupnost) … uvede důvody, proč se člověk nehodí jako modelový pokusný organismus (zejména etické důvody, ale i pomalá reprodukce, málo potomků, pozdní dospívání) … jmenuje různé druhy pokusných modelových organismů (např. bakterie Escherichia coli, octomilka Drosophila melanogaster, myš domácí, potkan, králík domácí, rostlina huseníček Arabidopsis) … jmenuje obecné vlastnosti živých organismů (hierarchické uspořádání organismu, metabolismus, dráždivost, rozmnožování a dědičnost, podléhání evolučním změnám) … podá informaci o hierarchickém uspořádání organismu (atomy – molekuly – buněčné organely – buňka – pletiva a tkáně – orgány – orgánové soustavy – organismus – populace nebo individua vyššího řádu) … uvede příklady individuí vyššího řádu (včely, mravenci, termiti aj.) … objasní životní strategii individuí vyššího řádu … charakterizuje metabolismus jako přeměnu látek a tok energie … nahlíží na organismy jako na neizolované systémy vyměňující si s okolím látky, energii a informace … popíše rozdíly mezi anabolickými a katabolickými reakcemi … uvede jako příklad anabolického procesu fotosyntézu … uvede jako příklad katabolického procesu buněčné dýchání … charakterizuje dráždivost (vnímavost) jako schopnost organismu reagovat na podněty … rozlišuje pohlavní a nepohlavní rozmnožování … popíše rozdíly mezi pohlavním a nepohlavním rozmnožováním … chápe biologické taxony jako v čase proměnlivé systémy … uvede Carla Linného jako zakladatele moderní taxonomie a binomické nomenklatury (podvojného názvosloví) … si uvědomuje změny v biologických systémech v závislosti na osobě jejich autora a době a místě jejich vzniku … uvede stupeň vzájemné příbuznosti organismů jako hlavní kritérium jejich zařazení do systému … nahlíží na vzhled organismů jako na zavádějící kritérium pro jejich zařazení do systému … porovná mechanismy zařazování organismů do systémů v minulosti a dnes … zdůrazní, že celý systém je složený ze systematických jednotek (taxonů) … vysvětlí pojem konvergence jako sbíhavost znaků různých taxonů


Hypotéza a teorie Modelové organismy

Obecné vlastnosti živých organismů

Taxonomie a binomická nomenklatura Systém přírody

Konvergence

… uvede příklady konvergence (např. žralok, tuňák, ryboještěr, delfín) … vysvětlí pojem divergence jako rozbíhavost znaků u jednoho taxonu … uvede příklady divergence (např. australští vačnatci, tzv. Darwinovy pěnkavy na Galapágách, šatovníci na Havajských ostrovech) … chápe druh (= species) jako základní taxonomickou jednotku … objasní definici druhu jakožto taxonomické jednotky zahrnující organismy, které mají společný původ, plodně se mezi sebou kříží, jsou přizpůsobeny určitým podmínkám prostředí a jsou v dané etapě fylogenetického vývoje charakterizovány společnými morfologicko-fyziologickými znaky, jimiž se odlišují od ostatních organismů … uvede taxon jako synonymum pro systematickou jednotku … definuje příslušníky určitého taxonu jako soubor jedinců, kteří se určitými společnými vlastnostmi odlišují od jedinců jiné systematické jednotky … jmenuje v příslušné posloupnosti jednotlivé taxonomické úrovně používané v systému rostlin (říše, oddělení, třída, řád, čeleď, rod, druh) … jmenuje v příslušné posloupnosti jednotlivé taxonomické úrovně používané v systému živočichů (říše, kmen, třída, řád, čeleď, rod, druh) … si je vědom existence dalších taxonomických jednotek (podkmen, podtřída, nadčeleď apod.) … jmenuje taxonomické jednotky nižší než druh (poddruh, rasa, aberace aj.) … vysvětlí pojem: parafyletický taxon (taxon, který zahrnuje jedince, kteří mají společného předka, ale nezahrnuje všechny potomky tohoto společného předka – např. ptáci jsou úzce příbuzní s krokodýly, ale nejsou řazeni mezi plazy – plazi jsou tedy parafyletickým taxonem) … popíše rozdíl mezi monofyletickým taxonem (jeho příslušníci pochází z jedné vývojové linie) a polyfyletickým taxonem (jeho příslušníci pocházejí z více vývojových linií) … zařadí do systému rostlin modelový druh rostliny dle vlastního výběru … zařadí do systému živočichů modelový druh živočicha dle vlastního výběru … chápe binomickou nomenklaturu jako způsob pojmenovávání organismů nezbytný pro jejich řazení do systému … rozklíčuje vědecké názvy jednotlivých druhů na jméno rodové, jméno druhové, jméno autora a rok pojmenování (zařazení do systému) … má povědomost o tom, že v názvech druhů pojmenovaných nejznámějšími autory se pro uvedení jména autora často užívá specifická zkratka (např. Linné – L.) … uvede latinu jako oficiální jazyk pro pojmenovávání jednotlivých taxonů … má povědomí o tom, že princip binomické nomenklatury je aplikován i v českém názvosloví … si je vědom toho, že česká pojmenování organismů nevznikají jako doslovný překlad z latinského


Divergence

Druh

Taxon

Binomická nomenklatura

pojmenování … má povědomí o tom, že princip binomické nomenklatury není v některých jazycích respektován (např. v němčině, angličtině) … zařadí viry do systému živé přírody … uvede virologii jako disciplínu zkoumající problematiku virů … jmenuje Dmitrije Ivanovského jako jednoho z prvních přírodovědců, jimž se podařilo izolovat první virové částice (rok 1892, virus mozaiky tabáku) … charakterizuje viry jako nebuněčné organismy životně závislé na buňce … vysvětlí pojem: vnitrobuněčný parazit … uvede velikost virů v rozmezí 16 – 300 nm (k největším patří virus mozaiky tabáku či poxviry) … popíše obecnou stavbu virionu: nukleová kyselina (DNA, RNA), kapsid (bílkovinný obal) a lipoidní (tukový, vnější) obal … popíše a načrtne stavbu bakteriofága (kapsid s DNA, stažitelný bičík, příchytná bičíková vlákna) a virionu chřipky (RNA, kapsid, vnější obal s hroty) … popíše průběh infikace virem u různých typů virů (bakteriofág – do buňky proniká pouze DNA; virus chřipky – do buňky proniká celý virion) … nastíní princip reprodukce viru … popíše hlavní fáze lytického a lyzogenního cyklu … uvede počet v současné době známých virů (asi 2 800) … rozdělí viry podle jejich nukleové kyseliny (DNA – viry; RNA – viry; retroviry, tj. RNA – viry schopné reverzní transkriptázou přepsat genetickou informaci do DNA, která je začleněna do DNA hostitelské buňky … rozdělí viry podle typu napadané hostitelské buňky (bakteriální buňka – bakteriofágy, živočišná buňka – zooviry, rostlinná buňka – fytoviry, buňka hub – mykoviry) … rozdělí viry podle typu nukleové kyseliny na viry s jednovláknovou DNA, dvouvláknovou DNA, jednovláknovou RNA a dvouvláknovou RNA … jmenuje základní skupiny virů, včetně příkladů onemocnění, jež způsobují: herpesviry – opar; paramyxoviry – spalničky, příušnice; polioviry – obrna; rhabdoviry – vzteklina; orthomyxoviry – chřipka; poxviry – pravé neštovice (= Variola), plané neštovice (= Varicella), kravské neštovice (= Vaccinia); papilomaviry – bradavice, genitální bradavice, původci rakoviny) … uvede člověka jako jediného hostitele viru pravých neštovic (díky absenci rezervoáru viru u zvířat se očkováním podařilo pravé neštovice zcela zlikvidovat; k dispozici pouze ve vojenských laboratořích jako biologické zbraně, riziko zneužití) … jmenuje příklady onemocnění způsobených fytoviry (virus mozaiky tabáku)


Viry

Charakteristika virů Stavba virové částice

Reprodukce virů

Klasifikace (členění) virů

Virová onemocnění

… uvede příklady onemocnění způsobených zooviry (slintavka, kulhavka, vzteklina) … popíše možné cesty vniknutí viru do lidského organismu (např. sliznicí dýchacích cest, úst, tenkého střeva, močového a pohlavního ústrojí, kůží) a možnosti jeho šíření z těla (hlenem, slinami, krví, poševním sekretem, spermatem, močí, stolicí aj.) … vyjmenuje nemoci člověka způsobené DNA-viry (opar, neštovice, dětská obrna) a RNA-viry, včetně retrovirů (chřipka, rýma, zarděnky, spalničky, hepatitida, AIDS, příušnice, klíšťová encefalitida, mononukleóza, SARS, ebola, onkoviry jako spouštěče rakoviny) a charakterizuje je (průběh nemoci, inkubační doba, příznaky, léčba) … popíše onemocnění AIDS (Syndrom získaného selhání imunity) a jeho důsledky pro lidskou společnost: způsobené retrovirem HIV, napadá CD4+ T- lymfocyty, inkubační doba je 2 – 6 týdnů, doba latence v průměru 10 let, při propuknutí nemoci se objevují kožní skvrny léze, zápaly plic, toxoplazmóza, Kaposiho sarkom, člověk umírá na běžné infekční choroby; nákaza zejména pohlavní cestou – tj. nechráněným pohlavním, vaginálním, orálním či análním stykem, krevní cestou (transfúze, transplantace orgánů, infikované injekční stříkačky) či z matky na plod (k nákaze plodu dochází až v 1/3 případů, podáváním antivirotik lze riziko přenosu minimalizovat); v malé koncentraci je přítomen též v slzách, slinách a moči; v České republice k 31. 8. 2014 infikováno 2286 osob, z toho 413 s AIDS; celosvětově nakaženo asi 40 milionů lidí, negativní dopady na ekonomický růst silně postižených zemí … podá informace o chřipce a projevech onemocnění: přenos kapénkami, inkubační doba 1-3 dny, existují 3 typy: typ A infikující savce a ptáky, typ B infikující jenom lidi, typ C infikující lidi a prasata; nejvíce epidemií způsobují různé kmeny typu A – nebezpečný je např. kmen H5N1 (podtyp ptačí chřipky přenosný na člověka) … uvede příklady chřipkových epidemií z historie (např. celosvětová pandemie španělské chřipky z let 1918 – 1920 vyvolaná typem A H1N1, kdy zemřelo více než 20 milionů lidí; hongkongská chřipka z roku 1968, celosvětově 1 milion obětí) … objasní význam vakcinace proti virovým nemocem … uvede povinná očkování v České republice (očkování hexavakcínou ve 4 dávkách – proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, nákaze bakterií Haemophilus influenzae, hepatitidě B a dětské obrně; dále proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám; bylo zrušeno povinné očkování proti TBC) … uvede příklady nepovinných očkování proti virovým chorobám (např. proti chřipce, klíšťové encefalitidě, hepatitidě A, žluté zimnici aj.) … uvede možnosti ochrany zdraví člověka před virovou infekcí (zdravý životní styl, otužování, posilování imunity, pestrá strava, hygiena) … uvede možnosti pozitivního využití virů (biologický boj proti škůdcům, příprava vakcín proti virovým onemocněním, vektory při tvorbě transgenních organismů) … nastíní důsledky zneužití virů jako biologických zbraní (např. použití viru pravých neštovic)


AIDS

Chřipka

Vakcinace a prevence

Využití virů

… zařadí mezi subbuněčné částice viroidy a priony … charakterizuje viroidy jako parazitické cyklické RNA … uvede negativní dopad viroidů na hospodářské rostliny (brambory, citrusy, kokosové palmy aj.) … definuje a charakterizuje priony jako zvláštní infekční bílkoviny, které po proniknutí do mozku vyvolávají změnu konformace mozkových proteinů do podoby prionů (důsledkem je degenerace mozku v houbovitou tkáň) … uvede extrémní odolnost prionů vůči působení vysokých teplot (nelze zničit tepelnou úpravou pokrmů) i působení štěpných enzymů … uvede délku inkubační doby prionů (až 40 let) … uvede alimentární cestu jako cestu vstupu prionů do lidského těla … uvede konzumaci mozku a vysoce inervovaných tkání jako rizikovou pro nákazu priony … uvede příklady onemocnění člověka způsobených priony (Creutzfeld-Jakobova choroba = CJD, kuru) … uvede příklady onemocnění zvířat způsobených priony (bovinní spongiformní encefalopatie = BSE = nemoc šílených krav, scrapie = klusavka = drbavka) … uvede skupiny prokaryotických organismů: archebakterie, bakterie, sinice, prochlorofyty … rozdělí buňky na prokaryotické a eukaryotické … popíše stavbu prokaryotní buňky (buněčná stěna, cytoplasmatická membrána, nukleoid, plasmidy, ribozomy, cytoplasma, bičík, brvy) … uvede peptidoglykan jako sloučeninu, z níž je postavena buněčná stěna prokaryot … uvede význam buněčné stěny … zhodnotí význam cytoplasmatické membrány pro buněčné dýchání prokaryot … charakterizuje nukleoid jako cyklickou dvoušroubovici DNA … řadí prokaryotní buňky do buněk haploidních … vysvětlí pojem haploidní buňka … uvede ribozomy jako buněčné komponenty, spjaté se syntézou bílkovin … chápe plasmidy jako malé cyklické DNA … si je vědom významu plasmidů pro horizontální přenos genetické informace … zařadí bakterie do skupiny Prokaryota … definuje bakterie jako jednobuněčné organismy s prokaryotickou buňkou … uvede Holanďana Antony van Leeuwenhoeka jako objevitele bakterií (rok 1676) … uvede bakteriologii jako obor zkoumající bakterie … uvede místa výskytu bakterií v přírodě (vzduch, voda, půda) … popíše, nakreslí a charakterizuje jednotlivé části bakteriální buňky – pouzdro (z bílkoviny či polysacharidu),


Další subbuněčné částice Viroidy Priony

Prokaryotická buňka

Bakterie

Stavba bakteriální buňky

buněčná stěna, cytoplazmatická membrána, plazmidy, nukleoid = cyklický chromozom, ribozomy, fimbrie (nepohyblivé brvy), bičíky (pohyblivé) … uvede velikost bakterií (řádově v µm, viditelné světelným mikroskopem) … rozdělí bakteriální buňky podle tvaru na: kulovité – koky, diplokoky (dvě koky u sebe), streptokoky (koky do řetízku) a stafylokoky (koky do hroznu); tyčinkovité – bacily; zakřivené – vibria (rohlíčkovitý tvar), spirily (spirálovité) a větvící se (např. aktinomycety) … uvede dělení jako nepohlavní rozmnožování bakteriálních buněk … chápe zdvojení nukleoidu jako klíčovou součást dělení bakterií … rozlišuje pojmy: mateřská a dceřinná buňka … porovná genetickou výbavu mateřské a dceřiných bakteriálních buněk … chápe bakteriální dělení v optimálních podmínkách za rychlý proces (ca 20 minut) … popíše bakteriální konjugaci jako spojení dvou bakterií, kdy dojde k přenosu plazmidu z jedné buňky do druhé … charakterizuje sporulaci jako proces tvorby spor … popíše princip vzniku buněčné spory ztrátou vody a její opětovný příjem pro obnovení činnosti bakterie … objasní význam spor pro život bakterií (přečkání nepříznivého období, spory přežívají vysoké i velmi nízké teploty: +100°C, -190°C) … rozdělí „bakterie“ do dvou zcela nepříbuzných skupin: archebakterie (Archebacteria) a bakterie (Bacteria) … jmenuje příklady archebakterií (halofilní bakterie, termoacidofilní bakterie, metanogenní bakterie) … charakterizuje prostředí, ve kterém žijí archebakterie jako obecně pro jiné skupiny organismů krajně nepříznivé … rozdělí bakterie (Bacteria) ve vztahu ke kyslíku na aerobní, anaerobní, fakultativně anaerobní … rozdělí bakterie podle vztahu ke zdroji uhlíku: autotrofní (zdrojem uhlíku pro tvorbu organických látek je CO2) a heterotrofní (zdrojem uhlíku jsou organické látky, jedná se o saprofyty a parazity) … rozdělí bakterie podle vztahu ke zdroji energie na fototrofní (zdrojem energie je světlo) a chemotrofní (zdrojem energie jsou chemické látky – anorganické v případě chemolitotrofie a organické v případě chemoorganotrofie) … rozdělí autotrofní bakterie na fotoautotrofní (získávají energii ze světla) a chemoautotrofní (získávají energii oxidací anorganických látek vzdušným O2) … uvede fotosyntetické bakterie jako příklad fotoautotrofních bakterií … uvede fotosyntetické bakterie jako první organismy schopné fotosyntézy … rozdělí chemoautotrofní bakterie na nitrifikační, sirné a metanotrofní … charakterizuje nitrifikační bakterie jako bakterie oxidují amoniak přes dusitany NO2- (tzv. nitritace) na


Rozmnožování bakterií

Sporulace

Klasifikace bakterií Archebakterie (Archebacteria)

Bakterie (Bacteria)

Autotrofní bakterie

Fotosyntetické bakterie Nitrifikační bakterie

dusičnany NO3- (tzv. nitratace) … uvede příklady nitrifikačních bakterií (rod Nitrosomonas) … popíše význam dusičnanů NO3- pro výživu rostlin (zdroj dusíku) … charakterizuje sirné bakterie jako bakterie oxidující síru či sirovodík na sírany SO4 … charakterizuje metanotrofní bakterie jako bakterie oxidující metan na oxid uhličitý a vodu … zařadí mezi heterotrofní bakterie patogenní bakterie, dekompoziční bakterie, symbiotické bakterie … objasní termín patogenní bakterie jako bakterie vyvolávající onemocnění (způsobují destrukci napadené tkáně či produkují toxiny nebo zplodiny metabolismu) … jmenuje aktinomycety (=aktinobakterie) jako bakterie působící jako dekompozitoři v půdě, vazači vzdušného dusíku (rod Frankia), producenti antibiotik (rod Streptomyces) či původci onemocnění (rod Mycobacterium) … charakterizuje tzv. bakterie mléčného kvašení (kysání) jako bakterie, které přeměňují laktózu v mléce na kyselinu mléčnou (např. rody Lactobacillus, Bifidobacterium) – využívají se při výrobě mléčných produktů (jogurt, kefír, acidofilní mléko), ve střevech zamezují přemnožení škodlivých bakterií, podporují peristaltiku, syntetizují vitamíny … zařadí bakterie mléčného kvašení mezi tzv. probiotika … uvede jako příklad symbiotických bakterií rozkladače celulózy (např. rod Bacteroides)žijící v trávicím traktu býložravců (např. v bachoru) … uvede jako příklad symbiotických bakterií hlízkové bakterie figurující v přírodě jako vazači vzdušného dusík (N2), který převádí do podoby amoniaku NH3 v hlízkách kořenů bobovitých rostlin … uvede příklady vazačů dusíku ze skupiny bakterií (asi 50 druhů, např. hlízkové bakterie rodu Rhizobium, nehlízkující rodu Azotobacter) … uvede příklady bakteriálních chorob (bakterióz) člověka a krátce je charakterizuje (angína, tuberkulóza TBC, tetanus, tyfus, různé záněty, salmonelóza, cholera, záškrt, úplavice, příjice (=syfilis), kapavka, botulismus, mor, černý kašel) … uvede příklady bakteriálních chorob u rostlin (např. měkká hniloba mrkve) … zdůrazní význam antibiotik pro léčbu bakteriálních onemocnění … uvědomuje si význam vakcinace proti bakteriálním onemocněním … chápe sinice jako podskupinu bakterií (Bacteria) … definuje sinice jako prokaryotické autotrofní organismy … načrtne a popíše stavbu buňky sinic (jeden cyklický chromozom, ribozomy, tylakoidy s chlorofylem a, cytoplazmatická membrána, buněčná stěna, slizový obal) … popíše vznik tylakoidů vchlípením a odškrcením cytoplazmatické membrány a jejich význam jako nosičů barviv ve fykobilizómech (bílkovinných struktur na povrchu tylakoidů)


Sirné bakterie Metanotrofní bakterie Heterotrofní bakterie

Bakterie mléčného kvašení

Rozkladači celulózy Vazači vzdušného dusíku

Bakteriální onemocnění

Sinice Stavba sinic

… vyjmenuje barviva na tylakoidech přítomná u různých sinic: chlorofyl a, β – karoten, modrý fykocyan a červený fykoerytrin … chápe výslednou barvu sinic jako výsledek kombinace barviv, které jednotlivé druhy obsahují … uvede zásobní látku přítomnou v sinicích – sinicový škrob a glykogen … uvede místa výskytu sinic (voda, teplé prameny, vlhká půda, skály, kůra stromů, sněhová pokrývka) … rozdělí sinice na jednobuněčné (mohou být slizem pospojovány do kolonií) a vláknité … uvede jako příklad jednobuněčných sinic rod Microcystis (tvoří kolonie spojené slizem) … uvede jako zástupce vláknitých sinic rod Oscillatoria … objasní funkci tvarově odlišné heterocysty u vláknitých sinic (fixace vzdušného dusíku) … uvede sinice rodu Nostoc a Anabaena jako sinice se schopností vázat vzdušný dusík … popíše rozmnožování sinic jednobuněčných (příčné dělení) a vláknitých (prostřednictvím hormogonií, kdy se několik buněk vlákna oddělí od mateřského jedince a následně vlákna dorostou do původní velikosti) … objasní pojmy: akineta (spora, klidové stádium vzniklé splynutím několika sousedních buněk obalené tlustou buněčnou stěnou), pseudovakuola (plynná vakuola u planktonních druhů sinic sloužící k nadnášení), vodní květ (stav ve vodních nádržích vznikající přemnožením sinic) … uvede možná nebezpečí plynoucí z přítomnosti vodního květu při letním koupání (výskyt alergií až ekzémů) … popíše význam sinic (symbióza s houbou u lišejníků, součást planktonu, fixace dusíku, produkce kyslíku) … nastíní význam sinic při vzniku kyslíkaté atmosféry … zařadí sinice mezi nejstarší organismy na Zemi (stáří přes 3 mld. let) … zařadí sinice mezi pionýrské organismy a vysvětlí tento pojem (organismy rychle osídlující nová stanoviště) … definuje skupinu prochlorofyt jako prokaryotních organismů s výskytem chlorofylů a, b … uvede výskyt prochlorofytů na povrchu sumek … jmenuje eukaryotní organismy (rostliny, živočichové, houby) … nastíní látkové složení buněk (v průměru ca 70% voda, 30% sušina – látky anorganické a organické) ... si je vědom rozdílného množství vody v jednotlivých typech buněk (např. buňky suchých plodů x buňky listů stínomilných rostlin) … popíše rozdíly mezi prokaryotickou a eukaryotickou buňkou … vysvětlí vznik eukaryotických buněk podle endosymbiotické teorie (symbiotické soužití mezi eubakteriemi se schopností efektivního buněčného dýchání, popř. sinic se schopností fotosyntetizovat a archebakterií) … popíše stavbu eukaryotické buňky (buněčná stěna, cytoplasmatická membrána, jádro, plastidy, mitochondrie, ribozomy, endoplasmatické retikulum, Golgiho aparát, lyzozomy, vakuoly, cytoskelet) … popíše rozdíly mezi živočišnou a rostlinnou buňkou (např. u živočišné buňky menší velikost, absence buněčné stěny, absence plastidů, drobnější či chybějící vakuoly, přítomnost lyzozomů, při dělení tvorba buněčné


Zástupci

Význam sinic

Prochlorofyty Eukaryotická buňka

Endosymbiotická teorie Stavba eukaryotické buňky

přehrádky od obvodu dovnitř) … používá pojem buněčná organela … popíše význam buněčné stěny pro rostlinnou buňku … uvede celulózu jako hlavní součást buněčné stěny rostlinných buněk … uvede chitin jako hlavní součást buněčné stěny buněk hub … vysvětlí pojem lignifikace (např. lignifikace buněčné stěny) a uvede xylém jako místo častého výskytu lignifikace … vysvětlí význam plasmodesem pro komunikaci mezi buňkami … porovná propustnost buněčné stěny a cytoplasmatické membrány … popíše a načrtne strukturu cytoplasmatické membrány jako fosfolipidové mozaiky … ukáže na nákresu cytoplasmatické membrány hydrofobní a hydrofilní konec … si je vědom faktu, že stavba biomembrán v plastidech a mitochondriích je obdobná stavbě cytoplasmatické membrány … chápe cholesterol jako důležitou složku cytoplasmatické membrány živočišných buněk … chápe buněčné jádro jako úložiště dědičné informace v podobě chromozomů … popíše stavbu buněčného jádra (jaderný obal s póry, chromatin, jadérko) … označí jadérko jako místo syntézy rRNA … označí mitochondrie za místo průběhu buněčného dýchání (respirace) … stručně nastíní průběh buněčného dýchání, včetně jeho zjednodušené chemické reakce … zhodnotí význam buněčného dýchání … porovná výskyt mitochondrií a plastidů v buňkách různých typů organismů (rostliny, živočichové, houby) … načrtne strukturu mitochondrie a ukáže vnější membránu, vnitřní membránu a matrix … jako součást mitochondrií označí mitochondriální ribozomy prokaryotního typu a mitochondriální DNA … zařadí mitochondrie mezi semiautonomní organely … vysvětlí pojem semiautonomní organela … vysvětlí pojem proteosyntetický aparát … rozdělí plastidy na chloroplasty, chromoplasty a leukoplasty … popíše vznik jednotlivých typů plastidů jako diferenciaci z výchozích proplastidů … uvede možnost vzájemných přeměn jednotlivých typů plastidů na základě působení vnějšího prostředí (např. změna leukoplastů na chloroplasty v hlízách bramboru či chloroplastů na chromoplasty v opadávajícím listí) … označí chloroplasty za místo průběhu fotosyntézy … nastíní stručně průběh fotosyntézy, včetně její chemické reakce … zhodnotí význam fotosyntézy (syntéza sacharidů, produkce kyslíku)


Buněčná stěna

Cytoplasmatická membrána

Buněčné jádro

Mitochondrie

Plastidy

… načrtne strukturu chloroplastu a ukáže vnější membránu, vnitřní membránu, granální tylakoidy, stromatální tylakoidy a stroma … lokalizuje do membrány tylakoidů barviva chlorofyly a karotenoidy (tzv. světelná past) … uvede jako součást chloroplastu ribozomy prokaryotního typu a kruhová dvouvlákna DNA … zařadí chloroplasty mezi semiautonomní organely … si je vědom skutečnosti, že většina enzymů řídících fotosyntézu je kódována v buněčném jádře … uvede místa výskytu chromoplastů a jejich význam (např. zabarvení květů, listů, plodů) … jmenuje karotenoidy (xantofyly a karoteny) jako barviva obsažená v chromoplastech … uvede význam leukoplastů jako zásobních organel … jmenuje amyloplasty obsahující škrob jako konkrétní příklad leukoplastů … uvede výskyt amyloplastů v hlízách bramboru … popíše pokus s jodem dokazující přítomnost škrobu v hlízách bramboru … nahlíží na ribozomy jako na organely nezbytné pro proteosyntézu (tvorbu bílkovin) … popíše stavbu ribozomu z malé a velké podjednotky sestávající z rRNA a bílkovin … charakterizuje endoplasmatické retikulum jako membránový systém váčků sloužící k syntéze lipidů (hladké endoplasmatické retikulum) a bílkovin (drsné endoplasmatické retikulum s ribozomy) … charakterizuje Golgiho aparát jako membránový systém váčků sloužící k posttranslačním úpravám bílkovin … popíše mechanismus transportu produktů z membránových systémů buňky prostřednictvím odškrcovaných váčků … charakterizuje vakuolu jako nádrž ohraničenou membránou zvanou tonoplast … porovná množství a velikost vakuol v mladé a starší buňce … popíše význam vakuol jako nádržek obsahujících vodu, odpadní látky, buněčné inkluze či barviva (antokyany) … nahlíží na lyzozomy jako na váčky s hydrolytickými enzymy … uvede zánik ocasu pulce jako příklad činnosti lyzozomů … zhodnotí význam cytoskeletu pro pohyb cytoplasmy a organel, pro améboidní pohyb a pro vznik dělícího vřeténka … uvede složení cytoskeletu z bílkovinných mikrotubulů a mikrofilament … uvede polotekutý charakter cytoplasmy … nazývá komplex cytoplasmy s organelami jako protoplast … popíše jednotlivé fáze buněčného cyklu (G1 – syntéza organel, S – replikace, tj. syntéza sesterských chromatid, G2 – příprava na mitózu, M – mitóza) … popíše rozdíl tvorby buněčné přehrádky u buněk rostlinných (tvorba cytoplasmatické membrány a fragmoplastu z nitra buňky k okrajům) a živočišných (syntéza cytoplasmatické membrány od okrajů směrem do


Ribozomy Endoplasmatické retikulum Golgiho aparát

Vakuola

Lyzozomy Cytoskelet

Cytoplasma Buněčný cyklus

středu) … rozdělí typy dělení buněčného jádra na mitózu a meiózu … vyjmenuje jednotlivé fáze mitózy (profáze, metafáze, anafáze, telofáze) … popíše podle obrazového schématu průběh mitózy … vysvětlí pojmy: buňka diploidní, buňka haploidní, buňka mateřská, buňky dceřinné … chápe meiózu jako dělení jádra při vzniku pohlavních buněk (gamet) … vyjmenuje jednotlivé etapy meióza: 1. redukční dělení, tzv. heterotypické – profáze (leptotene, zygotene, pachytene, diplotene a diakineze), metafáze, anafáze, telofáze; 2. redukční dělení, tzv. homotypické (pozn.: prodělávají ho 2 haploidní buňky, jež jsou výsledkem 1. redukčního dělení) – profáze, metafáze, anafáze, telofáze … popíše podle obrazového schématu průběh meiózy … popíše a načrtne mechanismus crossing-overu … zařadí výskyt crossing-overu do profáze prvního redukčního dělení meiózy … definuje pojem pletivo jako soubor buněk stejného tvaru, přizpůsobený k plnění určité funkce … rozdělí pletiva podle dělivé schopnosti buněk na dělivá (meristémy) a trvalá … uvede jednotlivé typy meristémů: protomeristém (původní dělivé pletivo), prvotní (= primární) meristém – přítomen ve vegetačních vrcholech kořene, stonku a listu a druhotný (= sekundární) meristém – zahrnuje kambium, felogén a kalus (vznikají obnovením dělivé funkce již rozlišených, trvalých pletiv, vyskytují se u druhotně tloustnoucích orgánů) … popíše vznik trvalých pletiv z buněk, které ztratily schopnost se dělit … rozdělí trvalá pletiva podle typu buněk: parenchym (buňky stejných rozměrů s neztloustlými buněčnými stěnami), prozenchym (buňky neztloustlé a protáhlé v jednom směru), kolenchym (buňky s buněčnými stěnami ztloustlými jen v určitých místech, např. v rozích), sklerenchym a sklereidy (buňky mají silně ztloustlé buněčné stěny) … charakterizuje sklereidy jako izolované sklerenchymatické buňky … uvede příklady výskytu parenchymu (vnitřní část listů), prozenchymu (slupka cibule), kolenchymu (stonek hluchavky), sklerenchymu (pecka) a sklereid (dužnina hrušky) … rozdělí trvalá pletiva podle funkce na krycí (na povrchu rostlinných orgánů), vodivá (tvoří cévní svazky umožňující transport látek) a základní (z parenchymatických buněk, vyplňují prostory mezi ostatními pletivy) … objasní u primárních krycích pletiv pojmy: pokožka (epidermis u nadzemních orgánů, rhizodermis u kořene), kutikula (vrstva nad pokožkou tvořená kutinem, někdy pokryta i vosky), trichomy (= chlupy, vyrůstají z buněk pokožky), ostny (vznikají přeměnou trichomů – u růže, angreštu, ostružiníku) … uvede příklady jednotlivých typů trichomů i s příklady jejich výskytu: krycí (chrání pokožku, do špičky, různé


Mitóza

Meióza

Rostlinná pletiva Meristémy

Trvalá pletiva dle typu buněk (parenchym, prozenchym, kolenchym, sklerenchym)

Trvalá pletiva dle funkce Primární krycí pletiva

tvary, africké fialce dodávají sametový vzhled, u divizny se přeslenitě větví); žláznaté (zakončené paličkou, po odlomení vylučují éterické olej, pelargonie či máta); žahavé (odlomením ztenčené křemičité koncové části se uvolní pálivá tekutina, kopřiva) … charakterizuje korek (felém) jako druhotné krycí pletivo, vzniklé činností felogenu pod pokožkou, jeho buňky mají ztloustlou buněčnou stěnu, odumírají a plní se vzduchem … charakterizuje borku (nesprávně tzv. kůru) jako rozpraskanou a odumřelou korkovou vrstvu na obvodu stonku (kmene) vzniklou činností felogenu ... zdůrazní význam korku při krytí jizev po opadu listů … uvede příklady využití korku člověkem (obklady, podlahy, zátky) … dává do souvislosti vznik vodivých pletiv s přechodem rostlin na souš … rozdělí stavbu cévních svazků na část dřevní (xylém) a lýkovou (floém) … objasní význam xylému pro vedení minerálního roztoku (voda s minerálními látkami) z kořenů do listů (tzv. transpirační proud) … objasní význam floému pro vedení asimilátů (cukerných produktů fotosyntézy) z listů do míst spotřeby (tzv. asimilační proud) … nastíní vznik vodivých pletiv z prokambia, kdy vzniká v cévním svazku prvotní xylém a prvotní floém, část prokambia se zachovává a vytváří kambium (druhotný meristém) … zdůrazní význam kambia při tvorbě druhotného dřeva a lýka, tedy při druhotném tloustnutí kořene a stonku (tvorba letokruhů u dřevin) … nakreslí a popíše řez kmenem s jarním a letním dřevem, kambiem a lýkem … vysvětlí, proč rostliny rovníkového pásma nemají letokruhy … popíše stavbu floému: sítkovice (živé protáhlé buňky bez jádra, navzájem spojené příčným proděravělými přepážkami, životnost rok, poté se sítko ucpe kalózou, na jaře vytvoří kambium sítkovice nové), lýkový parenchym (zásobní funkce) a sklerenchym (mechanická funkce – lýková vlákna využitelná v textilním průmyslu – len, konopí) … popíše stavbu xylému: cévy (= tracheje, trubicovité útvary s charakteristicky ztloustlými stěnami, vznikly splynutím jednotlivých buněk, jejichž přepážky se rozpustily, buňky odumřelé), cévice (= tracheidy, protáhlý tvar buněk se zešikmenými konci, buňky odumřelé), dřevní parenchym a sklerenchym … dává do souvislosti absenci cév u jehličnanů s jejich evolučním stářím … rozdělí základní pletiva a uvede jejich význam pro rostlinu: asimilační (buňky s chloroplasty, např. v mezofylu listů), zásobní (k uchovávání látek – oleje, škroby, v oddencích), vodní (hromadí se v nich voda, sukulenty), vyměšovací (hromadí a vyměšují se z nich silice, alkaloidy, patří sem mléčnice obsahující latex – fíkus, pampeliška) a aerenchym (buňky tvaru hvězdiček s velkými intercelulárami vyplněnými vzduchem, sítina)


Sekundární krycí pletiva

Vodivá pletiva

Základní pletiva

… definuje rostlinné orgány jako soubory pletiv s charakteristickou stavbou a určitou funkcí … rozdělí orgány na vegetativní a generativní (reprodukční) … zařadí mezi vegetativní orgány kořen, stonek a list … zařadí mezi reprodukční orgány květ, semeno a plod … uvede možnost dělit rostlinné orgány na homologické (různého vzhledu, funkce či vnitřní stavby, ale stejného původu) a analogické (obdobného vzhledu a funkce, ale jiného původu) … jmenuje příklady homologických orgánů (např. listy a listové úponky hrachu) … jmenuje příklady analogických orgánů (např. úponky hrachu listového původu a úponky vinné révy stonkového původu) … objasní pojem metamorfóza jako přeměna orgánu vykonávající druhotně specifickou funkci … definuje kořen jako zpravidla podzemní rostlinný orgán … uvede a vysvětlí funkce kořene – nasávací (příjem vody a v ní rozpuštěných minerálních látek, tzv. minerální roztok), vodivou (vedení minerálního roztoku do nadzemních částí rostliny), zásobní (ukládání zásobních látek), syntetickou (tvorba aminokyselin či alkaloidů) a rozmnožovací (vegetativní rozmnožování) … zdůrazní heterotrofní povahu kořene (absence fotosyntetických barviv) … vysvětlí, popíše a načrtne dva typy kořenových soustav – allorhizie a homorhizie … charakterizuje allorhizii jako stav, kdy z hlavního kořene vyrůstají vedlejší (postranní) kořeny … uvede výskyt allorhizie u dvouděložných rostlin … charakterizuje homorhizii jako stav, kdy je hlavní kořen nahrazen svazkem náhradních (adventivních) kořenů … uvede výskyt homorhizie u jednoděložných rostlin … rozpozná na vzorcích rostlin typ kořenové soustavy a zařadí dané rostliny mezi jednoděložné či dvouděložné … načrtne a popíše podélný řez kořenem (kořenová čepička = kalyptra, zóna dělivá, zóna prodlužovací, zóna kořenového vlášení) … objasní význam jednotlivých zón kořene (zóna dělivá – zde meristematické pletivo zajišťující dělení buněk, zóna prodlužovací – počet buněk se nemění, buňky se prodlužují a kořen tak roste do délky, zóna kořenového vlášení – kořen zde disponuje kořenovým vlášením a cévními svazky k příjmu a vedení minerálního roztoku) … zdůrazní význam kalyptry ve smyslu ochrany kořenového vrcholu díky vylučovanému slizu a tím snadněji proniká kořen do půdy … vysvětlí princip činnosti a význam přesýpavého škrobu v kořenové čepičce … načrtne a popíše příčný řez kořenem (rhizodermis s kořenovým vlášením, primární kůra, endodermis, střední válec s radiálními cévními svazky) … charakterizuje kořenové vlášení jako výběžky kořenové pokožky (rhizodermis) … objasní význam kořenového vlášení (zvětšení povrchu kořene pro intenzivnější příjem minerálního roztoku)


Morfologie a anatomie rostlin Vegetativní a generativní orgány

Homologické orgány

Analogické orgány

Kořen Funkce kořene

Typy kořenových soustav

Podélný řez kořenem

Příčný řez kořenem

… objasní význam endodermis pro vedení minerálního roztoku do kořenových cévních svazků (zde pouze tzv. symplastická cesta – rostlina kontroluje, které látky se dostanou do cévních svazků) … popíše rozdíl ve stavbě cévních svazků mezi jednoletým a víceletým kořenem (ve víceletých kořenech výskyt kambia a sekundárního dřeva a lýka) … rozpozná nákresy jednoletého a víceletého kořene … dává do souvislosti dřevnatění kořenů dvouděložných dřevin s činností kambia (kořeny bylin jsou dužnaté s primární stavbou) … zdůrazní primární stavbu u jednoděložných rostlin po celý život, oproti dvouděložným a nahosemenným, kde je nahrazena druhotnou … uvede metamorfózy (přeměny) kořene i s příklady – kořenové hlízy (jiřina), bulvy (řepa, celer), vzdušné kořeny (monstera), příčepivé kořeny (břečťan), haustoria (jmelí) … nastíní hospodářský význam kořene: potravina (kořenová zelenina); v potravinářském průmyslu (tzv. cikorka, tj. rozemletý a usušený kořen čekanky do kávovinové směsi – např. Caro, Vitakáva; řepa cukrovka k výrobě cukru); k výrobě léčiv (kořen lékořice, rulíku či ženšenu) … definuje stonek jako nadzemní orgán rostliny nesoucí listy a reprodukční orgány … uvede funkce stonku: vodivá funkce (prochází jím transpirační a asimilační proud), nosič listů (zajišťuje optimální polohu pro fotosyntézu), květů (optimální poloha pro rozmnožování) a pupenů … vysvětlí pojmy: oddenek (podzemní stonek) a prýt (nadzemní část rostliny) … rozlišuje na stonku nody (uzliny) a internodia … podle charakteru stonku rozdělí rostliny na byliny (druhotně netloustnou) a dřeviny (druhotně tloustnou díky činnosti kambia … rozlišuje typy bylinných stonků: lodyha (olistěný stonek, kopřiva), stvol (neolistěný stonek s přízemní listovou růžicí, sedmikráska), stéblo (většinou dutý stonek s kolénky, lipnicovité rostliny) … rozděluje rostliny s dřevnatým stonkem na: keře (do 3 m výšky, větví se od země, zlatice), polokeře (dřevnatí pouze spodní část větví, brusnice borůvka), stromy (mají nevětvící se kmen a větvící se korunu, buk) … označí pojmem liána rostliny s ovíjivými a popínavými dřevnatými stonky … uvede příklady našich lián (např. břečťan) … charakterizuje pupeny jako základy budoucích rostlinných orgánů (větví, listů, květů) … rozdělí pupeny na stonku podle polohy (vrcholové – na vrcholech stonků, úžlabní – v úžlabí listů, adventivní – nahodile po stonku), dále podle toho, co z nich vzniká (stonkové, listové, květní, smíšené), podle postavení (střídavé, vstřícné) a podle přítomnosti šupin (šupinaté, polonahé, nahé) … zdůrazní význam pupenů při určování druhů stromů v zimě … uvede typy větvení stonku i s příklady – vidličnaté (vzrostný vrchol se rozdělí na dva, nejpůvodnější, jmelí);


Metamorfózy kořene Hospodářský význam kořene

Stonek Funkce stonku

Byliny a dřeviny Lodyha, stvol, stéblo Keře, polokeře, stromy

Pupeny

Typy větvení stonku

postranní hroznovité (postranní větve nepřerůstají hlavní stonek, jehličnany); postranní vrcholičnaté (postranní větve převažují nad hlavním stonkem, jabloň) … vysvětlí termín: habitus (celkový vzhled či silueta rostliny, daná zejména charakterem stonku) … uvede rozdíl v uspořádání cévních svazků u dvouděložných rostlin (uspořádané do kruhu) a jednoděložných rostlin (roztroušené) … vysvětlí funkci kambia a jeho význam pro druhotné tloustnutí stonku … objasní princip vzniku letokruhu – kambium na jaře vytváří (odděluje) velké tenkostěnné buňky a tak vzniká řídké (světlé) jarní dřevo (dřevina roste rychle) a naopak v létě vytváří tlustostěnné buňky a tak vzniká husté (tmavé) letní dřevo (dřevina roste pomalu) … definuje letokruh jako přírůstek dřevní hmoty za jedno vegetační období (jaro a léto) nebo jako hranici mezi letním a jarním dřevem … zdůrazní u starších stromů vznik tmavého jádra (odumíráním buněk dřeva) a kolem na obvodu vznik funkčního bělu … charakterizuje borku (nesprávně tzv. kůru) jako rozpraskanou a odumřelou korkovou vrstvu na obvodu stonku (kmene) vzniklou činností sekundárního meristému – felogenu …charakterizuje kalus (= zával) jako ochranné pletivo tvořící se v místech poranění dřevin či jako následek bakteriálních či houbových onemocnění … objasní vznik a význam čočinek (= lenticel) na borce dřevin (vznik činností felogenu, na zimu uzavírání korkem, význam pro dýchání) … uvede příklady dřevin s výrazně vyvinutými čočinkami (např. bez, bříza) … srovná rozdíl v činnosti čočinek a průduchů … uvede metamorfózy (přeměny) stonku i s příklady: oddenek (podzemní stonek s šupinovitými listy, kosatec, kapraďorosty, pýr); oddenkové hlízy (brambor); stonkové hlízy (kedluben, hypokotylovou hlízu má ředkvička); šlahouny (jahodník); stonkové úponky (vinná réva); brachyblasty (zkrácené větévky, modřín); stonkové trny neboli kolce (trnka, hloh – z brachyblastů); fylokladia (listům podobné útvary, asparágus) … nastíní hospodářský význam stonku – jako potraviny (brambory, kedluben), v potravinářství (kůra ze skořicovníku, výroba cukru z cukrové třtiny; koření (zázvor, kurkuma); stavební materiál; nábytkářství; výroba papíru; korku; píce na krmení (jetel) … definuje list jako obvykle plochý zelený orgán cévnatých rostlin s fotosyntetickou funkcí … popíše funkce listu (dýchání, transpirace, fotosyntéza) … popíše listový pupen (složené listy jsou chráněny šupinami) … načrtne a uvede různá postavení listu na stonku: listy střídavé (bříza), vstřícné (vrbina penízková), vstřícné (hluchavka), přeslenité (svízel), v přízemní růžici (pampeliška)


Cévní svazky Kambium a letokruhy

Borka, felogen, kalus, čočinky

Metamorfózy stonku

Hospodářský význam stonku

List Funkce listu Postavení listů na stonku

… vysvětlí význam křižmostojného postavení listů na stonku (optimální využití světla listy) … uvede příklad rostliny s křižmostojným postavením listů (např. hluchavka) … načrtne a popíše vnější stavbu listu (řapík, čepel, žilnatina, palisty) … porovná list souměrný (lípa) a nesouměrný (jilm) … porovná list dvoulící (se svrchní a spodní stranou, např. u dubu) a jednolící (svrchní a spodní strana se neliší, např. u kosatce) … charakterizuje řapík jako nosič čepele, kterým prochází cévní svazky ze stonku do čepele … charakterizuje čepel jako plochou část listu s fotosyntetickou funkcí … charakterizuje listovou žilnatinu jako uspořádání cévních svazků na listu … zdůvodní odolnost listové žilnatiny vůči rozkladu přítomností sklerenchymatických pochev … uvede druhy žilnatiny i s příkladem rostlin, u kterých se vyskytují: souběžná (rovnoběžná u trav, obloukovitá u čeledi liliovité), síťnatá (dlanitá u javoru, zpeřená u dubu), vidličnatá (evolučně nejstarší typ, u jinanu dvoulaločného) … popíše palisty jako ploché útvary na bázi řapíku … uvede příklady rostlin s výskytem palistů (např. u hrachu, růže šípkové, violky) … rozdělí listy na jednoduché a složené (skládají se z dílčích lístků) … uvede příklady základních typů listových okrajů (např. celokrajný, pilovitý) a tvarů listů … spatřuje význam znalosti listových okrajů a tvarů listů pro determinaci rostlin … rozdělí jednoduché listy na listy s celistvou čepelí a dělenou čepelí … rozdělí a načrtne složené listy na dlanitě složené (trojčetný – jahodník, pětičetný – mochna plazivá, vícečetný – vlčí bob mnoholistý) a zpeřené (lichozpeřený – ořešák, sudozpeřený – vikev, vícenásobně zpeřený – kapradiny) … popíše různolistost (heterofylii) jako stav, kdy se na rostlině vyskytují listy různých tvarů … uvede příklady rostlin s výskytem heterofylie (břečťan, pámelník) … načrtne a popíše vnitřní stavbu listu (kutikula, svrchní a spodní pokožka, mezofyl složený z houbového a palisádového parenchymu, cévní svazek) … popíše průduchy (= stomata) na povrchu listu jako útvary sloužící k výměně plynů mezi rostlinou a okolím … nakreslí a popíše stavbu průduchu (svěrací buňky, průduchová štěrbina) … popíše lokalizaci průduchů u různých typů rostlin (u dvouděložných na spodní straně listu, u jednoděložných rostlin po obou stranách; u vzplývavých vodních rostlin na svrchní straně listu a u zcela ponořených rostlin chybí) … popíše princip otevírání průduchů (nasátí vody do svěracích buněk, zvětšení turgoru uvnitř, vyklenutí svěracích buněk a otevření štěrbiny – proudění O2 a CO2 v obou směrech) a jejich zavírání (ze svěracích buněk


Vnější stavba listu

Vnitřní stavba listu

odchází voda, turgor se zmenší, svěrací buňky se narovnají, štěrbina se uzavírá) … objasní význam opadávání listů na podzim (zamezení ztrátám vody výparem, zacelení jizvy korkem) … objasní princip zbarvování listů na podzim spočívající v přeměně chloroplastů na chromoplasty … uvede metamorfózy (= přeměny) listu i s příklady: trny (dřišťál); různé listy masožravek (žláznatý list rosnatky, baňka láčkovky); cibule ze zdužnatělých spodních částí listů (cibule); listeny (barevné u Anturie, zelený zákrov u pampelišky); úponky (hrách); palisty (hrách) … popíše hospodářské využití listů: listová zelenina (zelí); léčivky (máta); koření (vavřín - bobkový list); pochutiny (čajovník); píce (vojtěška); průmysl tabákový (tabák) či textilní (agáve sisálová) … zařadí květ a plod mezi generativní orgány … definuje květ jako reprodukční orgán listového původu … načrtne a popíše stavbu květu: květní obaly (okvětní nebo kališní a korunní lístky), vlastní reprodukční orgány (tyčinky a pestík) a květní lůžko … definuje okvětí (= perigon) jako soubor nerozlišených květních obalů … uvede výskyt okvětí jako typický znak jednoděložných rostlin … popíše kalich (= calyx) jako květní obal ze zelených lístků (volných u hořčice nebo srostlých např. u hluchavky) … popíše korunu (= corolla) jako pestře zbarvený květní obal složený z korunních lístků, mohou být srostlé (hluchavka) či volné (čeleď brukvovité) … uvede výskyt kalicha a koruny jako typický znak dvouděložných rostlin … popíše funkci koruny jako lákadla pro opylovače (lákání barvou a vůní) … objasní význam absence květních obalů (tzv. bezobalné květy) u některých rostlin (vrba, lipnicovité rostliny) … načrtne a popíše stavbu tyčinky (soubor tyčinek = andreceum) jako samčího pohlavního orgánu rostlin, který produkuje pylová zrna (skládá se z nitky a prašníku složeného ze dvou prašných váčků a čtyř prašných pouzder s pylovými zrny) … načrtne a popíše stavbu pestíku (soubor plodolistů = gyneceum) jako samičího pohlavního orgánu (blizna, čnělka a semeník s vajíčky) … objasní vznik semeníku srůstem z jednoho či více plodolistů … uvede přizpůsobení povrchu blizny k zachycení pylového zrna (lepkavý povrch) … uvede příklady jednotlivých typů semeníku: svrchní (květní obaly jsou pod semeníkem, brukvovité); spodní (květní obaly nad semeníkem, hvězdnicovité); polospodní (lomikámen) … definuje květní lůžko jako rozšířenou horní část stonku (květní stopka), na které vyrůstají květy … rozdělí květy podle přítomnosti tyčinek a pestíku na oboupohlavné (přítomen pestík i tyčinky) a jednopohlavné (zvlášť je květ samičí a samčí) … vysvětlí pojmy: jednodomá rostlina (na jedné rostlině přítomny květy samičí i samčí) a dvoudomá rostlina


Metamorfózy listu

Hospodářský význam listu Generativní (rozmnožovací) orgány Květ Květní obaly

Tyčinky

Pestík

(rostlina nese pouze květy samičí či samčí) … rozdělí květy podle souměrnosti na zygomorfní (lze je rozdělit jednou rovinou souměrnosti na zrcadlově stejné poloviny, hluchavka), aktinomorfní neboli paprsčitě souměrné (lze je rozdělit více rovinami souměrnosti na dvě zrcadlově stejné části, jabloň) a nepravidelné neboli asymetrické (bez roviny souměrnosti, kozlík lékařský) … vysvětlí rozdíl mezi květním vzorcem (udává stavbu květu pomocí ustálených značek) a květním diagramem (grafické znázornění postavení květních částí při pohledu shora pomocí symbolů) … dokáže rozklíčovat květní vzorce … ovládá značky používané v květních vzorcích (P – okvětí, C – koruna, K – kalich, A – tyčinky, G – pestík z plodolistů) … uvede příklady hospodářského využití květu: léčivé čaje (heřmánek); výroba léčiv ve farmaceutickém průmyslu; výroba krémů a parfémů (růže); koření (hřebíček); zelenina (květák); zdroj pylu a nektaru pro tvorbu medu; okrasné rostliny (zahradní, pokojové, skleníkové) … definuje květenství jako soubor květů uspořádaných na společném stonku podle určitých pravidel … rozdělí květenství na jednoduchá a složená … rozdělí jednoduchá květenství na hroznovitá (postranní stonky nepřerůstají stonek hlavní, květy rozkvétají zdola nahoru či od obvodu ke středu květenství) a vrcholičnatá (postranní stonky přerůstají zkrácený stonek hlavní, květy rozkvétají shora dolů či od středu k okraji) … vyjmenuje a na obrázku rozpozná jednotlivé druhy hroznovitých květenství (uvede příklady rostlin s danými květenstvími): lata (oves, vinná réva); hrozen (rybíz); klas (jitrocel); palice (kukuřice); jehněda (bříza); hlávka neboli strboul (jetel); úbor (tvořený trubkovitými a jazykovitými květy a zákrovem z listenů, u hvězdnicovitých); okolík (s obalíkem, u pelargonie) … vyjmenuje druhy vrcholičnatých květenství: mnohoramenný vrcholík (bez černý); vidlan neboli dvouramenný vrcholík (hvozdík); jednoramenný vrcholík (srpek – mečík, vějířek – kosatec, vijan – pomněnka) … uvede příklady složených květenství: složený okolík z okolíčků (miříkovité); hrozen z vijanů (jírovec maďal) … definuje pojem opylení jako přenesení pylu z prašníku tyčinky na bliznu pestíku … vysvětlí samosprašnost (= autogamii) jako opylení květu pylem z vlastní rostliny … vysvětlí cizosprašnost (= alogamii) jako přenesení pylu z tyčinky květu jedné rostliny na bliznu květu jiné rostliny stejného druhu … popíše způsoby přenosu pylu na bliznu: entomogamie (opylení hmyzem, rostliny jsou hmyzosnubné, patří mezi ně 80 % druhů rostlin, pylová zrnka jsou lehká) a anemogamie (opylení větrem, rostliny jsou větrosnubné, pylová zrna jsou opatřena vzdušnými váčky) … zařadí pylová zrna mezi alergeny


Květní vzorec a diagram

Hospodářský význam květu

Květenství

Jednoduchá květenství hroznovitá

Jednoduchá květenství vrcholičnatá Složená květenství Opylení

… objasní dlouhou životnost pylových zrn díky přítomnosti odolného sporopoleninu obsaženému v exině (vnější vrstva pylového zrna) … charakterizuje oplození jako splynutí samčí a samičí pohlavní buňky … lokalizuje rostlinná vajíčka do semeníku … popíše podle nákresu stavbu vajíčka (poutko zajišťující výživu ze semeníku, integumenty, samičí pohlavní buňka = vaječná buňka, 2 buňky pomocné = synergidy, 3 buňky protistojné = antipody, diploidní centrální jádro zárodečného vaku, otvor klový) … vysvětlí proces dvojitého oplození u krytosemenných rostlin: pylové zrno se přichytí na blizně a vyklíčí v pylovou láčku, ve které postupně vznikají mj. dvě samčí spermatické buňky, první spermatická buňka splývá s vaječnou buňkou za vzniku zygoty, druhá spermatická buňka splývá s diploidním centrálním jádrem zárodečného vaku za vzniku triploidního živného pletiva (endospermu), endosperm vyživuje zárodek vzniklý ze zygoty v semenu … popíše přeměnu zygoty v embryo, oplozeného vajíčka v semeno (z vaječných obalů vzniká jeho osemení) a semeníku v plod … zdůrazní odlišnosti ve stavbě semen jednoděložných rostlin (jedna děloha) a dvouděložných rostlin (dvě dělohy), u nahosemenných rostlin více děloh … popíše strukturu zárodku v semenu (děloha či dělohy, základ kořene – radicula, základ stonku) … si je vědom tvarové a velikostní rozmanitosti semen … definuje plod jako mnohobuněčný rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin obsahující semena … popíše funkci plodu (výživa semen, ochrana semen a jejich šíření) … rozdělí plody na pravé (vznikají pouze ze semeníku či celého pestíku) a nepravé … rozdělí pravé plody na suché (pukavé, nepukavé, poltivé) a dužnaté (bobule, peckovice) … uvede příklady suchých pukavých plodů: měchýřek (pivoňka); lusk (hrách); tobolka (mák, jírovec); šešule (brukev řepka olejka, měsíčnice); šešulka (kokoška pastuší tobolka, penízek rolní) … uvede příklady suchých nepukavých plodů: nažka (bříza, slunečnice, dub, buk, pampeliška); oříšek (líska, lípa, habr); obilka (obilniny) … uvede příklady suchých poltivých plodů: struk (ředkev ohnice); tvrdka (hluchavka); dvounažka (javor, miříkovité); diskový plod (sléz) … uvede příklady pravých dužnatých plodů: bobule (rozlišeny na blanitý exokarp, dužnatý mezokarp i endokarp; okurka, rajče, vinná réva); peckovice (rozlišeny na blanitý exokarp, dužnatý mezokarp a sklerenchymatický endokarp – pecku; třešeň, slivoň, vlašský ořech, kokosový ořech) … označí hesperidium citrusů jako specifický typ bobule a popíše ho: složeno z barevné vnější části (flavedo), střední houbovité bílé části (albedo) a dužninových váčků


Oplození

Semeno

Plod

Suché pukavé plody Suché nepukavé plody Suché poltivé plody Dužnaté plody

… vysvětlí vznik nepravých plodů, na jejichž tvorbě se podílejí i jiné květní části (např. květní lůžko) … uvede příklady nepravých plodů: češule (vzniká srůstem květního lůžka se spodními částmi květních obalů a tyčinek, uvnitř jsou nažky; např. „šípek“ růže); malvice (složena z exo, mezo a endokarpu; jabloň, hrušeň, jeřáb) … charakterizuje souplodí jako soubor plodů vzniklých z jednoho květu s apokarpním gyneceem – např. souplodí nažek (jahodník); souplodí peckoviček (ostružiník) … charakterizuje plodenství jako soubor plodů vzniklých přeměnou květenství (např. hrozen bobulí u rybízu) … charakterizuje diaspory jako částice, jimiž se rostliny rozšiřují (semena, plody, šlahouny) … uvede příklady rozšiřování plodů a semen: anemochorie (větrem, přítomna létací zařízení jako chmýr u pampelišky či křídla u javoru); zoochorie (živočichy, přítomny háčky, lopuch); hydrochorie (vodou, vodní rostliny); autochorie (vlastními silami – vrhači jako netýkavka či zavrtávači jako podzemnice olejná); antropochorie (člověkem) … rozdělí zoochorii na endozoochorii (diaspora prochází zažívacím traktem, jmelí); exozoochorii (přichycení na povrchu těla háčky, lopuch); myrmekochorii (mravenci, violka) … definuje fyziologii rostlin jako disciplínu zkoumající principy fungování rostlinného těla … rozdělí prvky vyskytující se v rostlinném těle na makrobiogenní a mikrobiogenní … definuje makrobiogenní prvky jako prvky s převážně stavební funkcí, které tvoří obsahově v sušině desetiny až desítky % … vyjmenuje makrobiogenní prvky v těle rostlin: uhlík, kyslík, vodík, dusík, síra, draslík, fosfor, hořčík, vápník a železo … zdůrazní výraznou převahu čtyř základních makrobiogenních prvků v tělech organismů – C, O, H, N … definuje mikrobiogenní prvky jako prvky s převážně katalytickou funkcí a obsahem v tisícinách % … jmenuje mikrobiogenní prvky jako měď, zinek, mangan, molybden, bor, chlor, železo … zdůrazní nebezpečí nahromadění olova z výfukových plynů v tělech rostlin … vysvětlí důležitost správné minerální výživy rostlin pro jejich růst a rozmnožování … uvede jako zdroj uhlíku plynný CO2 a v menší míře z půdy přijímaný anion HCO3… zdůrazní význam uhlíku jako klíčového prvku ve struktuře organických látek … uvede jako zdroj kyslíku plynný O2 z ovzduší … zdůrazní význam kyslíku pro aerobní respiraci … uvede jako zdroj vodíku H2O či organické sloučeniny … zdůrazní význam vodíkových protonů H+ v energetickém metabolismu … uvede jako zdroj dusíku anionty NO3- a NH4+ přijímané kořeny … zdůrazní neschopnost rostlin přijímat dusík v plynné podobě ze vzduchu, tak jako to mohou dělat vláknité sinice s heterocystou nebo hlízkovité bakterie


Nepravé plody

Souplodí Plodenství Šíření plodů a semen

Fyziologie rostlin Prvkové složení rostlinného těla Makrobiogenní prvky

Mikrobiogenní prvky

Minerální výživa rostlin Uhlík Kyslík Vodík Dusík

… řadí dusík k nejvýznamnějším prvkům podílejícím se na stavbě aminokyselin a tedy i bílkovin … uvede jako zdroj fosforu anionty H2PO4- nebo HPO42- přijímané z půdy … uvede význam fosforu v látkovém a energetickém metabolismu, jako součást nukleových kyselin, ATP, vitamínů … uvede jako zdroj síry SO42- přijímaný z půdy … uvede význam síry pro rostlinu jako součást některých aminokyselin (cystein, metionin) … zdůrazní škodlivost vysokých koncentrací SO2 pro rostlinu … orientuje se v problematice příčin vzniku a následků kyselých dešťů … uvede jako zdroj draslíku K+ a zdůrazní jeho význam pro změny osmotického tlaku a transport látek v rostlině … uvede jako zdroj hořčíku Mg2+ a zdůrazní jeho význam ve struktuře chlorofylu … uvede jako zdroj vápníku Ca2+ a zdůrazní jeho význam pro stimulaci rozvoje kořenové soustavy … uvede jako zdroj železa Fe2+ nebo Fe3+ a zdůrazní jeho nejvyšší obsah v listech (v chloroplastech) … uvede jako příklad nedostatku železa žloutnutí listů (= chloróza) a jejich rychlý opad … zhodnotí význam hnojení hospodářských a okrasných rostlin … rozdělí hnojiva na statková (organická) a průmyslová … zahrne do statkových hnojiv hnůj, močůvku a kompost … uvede běžně používané typy průmyslových hnojiv: hnojiva dusíkatá (KNO3); fosforečná (superfosfát); draselná (KCl); vápenatá (mletý vápenec, pálené vápno); kombinovaná (NPK) … zhodnotí rizika nadměrného hnojení v konvenční zemědělské výrobě … vysvětlí princip tzv. zeleného hnojení (do půdy se zaorají rostliny s vysokým podílem minerálních prvků (hořčice, vikev, jetel), které půdu obohatí) … porovná klady a zápory biozemědělské výroby … zmíní se o důležitosti testování potravin (zejména kojenecké stravy) na přítomnost dusičnanů obsažených v zelenině … definuje vodní režim rostlin jako příjem, vedení a výdej vody rostlinou … uvede funkce vody v rostlině – rozpouštědlo, zajišťuje stabilní vnitřní prostředí, účast na metabolických reakcích (fotosyntéza, dýchání), participuje na některých pohybech rostlin, transport látek v cévních svazcích, termoregulační funkce (odvod tepla), účast na oplození výtrusných rostlin, účast při rozšiřování semen a plodů … uvede průměrný obsah vody v rostlinných pletivech od 70 do 80 % (hmotnosti čerstvé rostliny) … uvede rozmanité hodnoty obsahu vody v různých typech rostlin či v různých rostlinných částech (obsah vody u vodních rostlin okolo 95 %, v semenech 5 %) … uvede příjem vody celým povrchem těla jako způsob příjmu vody u vodních rostlin … vysvětlí příjem vody (minerálního roztoku) kořenovým vlášením na principu difuze a osmózy


Fosfor

Síra

Draslík Hořčík Vápník Železo Hnojení

Vodní režim rostlin Funkce vody v rostlinném těle

Obsah vody v rostlinném těle

Příjem vody

… definuje difuzi jako fyzikální děj, při kterém probíhá transport částic (molekul) z míst vyšší koncentrace (z koncentrovanějšího roztoku) do míst s nižší koncentrací (do zředěného roztoku), tedy podle koncentračního spádu bez potřeby energie, současně proniká voda opačným směrem za účelem vyrovnání koncentrací … definuje osmózu jako zvláštní případ difuze, kdy přes polopropustnou cytoplasmatickou membránu pronikají pouze molekuly vody (rozpouštědla) … srovná dobrou propustnost cytoplasmatické membrány pro vodu s její nepropustností pro molekuly rozpuštěných látek (např. glukózy) … uvede příklady osmoticky aktivních (např. glukóza, NaCl) a osmoticky neaktivních (např. škrob) látek … vysvětlí pojem hypertonické, hypotonické a izotonické prostředí … charakterizuje turgor jako tlak protoplastu na cytoplasmatickou membránu … popíše princip plazmolýzy a deplazmolýzy … uvede příklady deplazmolýzy z běžného života (praskání třešní či kedlubnů po dešti) … popíše cestu minerálního roztoku z kořenových vlásků přes buňky korového parenchymu a endodermis do dřevní části cévních svazků (xylému) na základě osmotických jevů a odtud přes stonek do listů na základě transpiračního sání či kořenového vztlaku … porovná vedení minerálního roztoku v kořeni cestou apoplastickou (skrze interceluláry a buněčné stěny) s cestou symplastickou (skrze protoplasty) … zmíní význam endodermis pro regulaci látek vstupujících do centrální části kořene (přes endodermis vede pouze symplastická cesta) … charakterizuje transpirační sání jako mechanismus vedení vody xylémem, jehož hnací silou je podtlak vznikající při výparu vody z listů (transpirace) … uvede, že na transport transpiračním sáním nevynakládá rostlina žádnou energii … uvede hodnotu rychlosti transpiračního proudu: 1-50 m/hod. (nejvyšší hodnoty jsou u lián) … definuje transpiraci jako výdej vody zejména z listů ve stavu plynném (odpařování) … jmenuje transpiraci jako hlavní mechanismus zajišťující pohyb vody v xylému … rozdělí transpiraci na stomatární a kutikulární … popíše stomatární transpiraci jako odpařování vody průduchy a to nejprve z buněk listového mezofylu do mezibuněčných prostor a odtud průduchovými štěrbinami ven z listu … popíše kutikulární transpiraci jako odpařování vody skrze kutikulu a to nejčastěji u mladých listů s tenkou kutikulou … uvede převahu stomatární transpirace (okolo 90 %) nad kutikulární … zmíní se o změnách rychlosti transpirace v průběhu dne – maximální je před polednem, v poledne snížení, odpoledne stoupání a k večeru pokles


Difuze, osmóza, osmotické jevy

Vedení vody

Transpirace

… chápe činnost průduchů jako činnost regulující intenzitu transpirace … vysvětlí pojem transpirační koeficient jako množství vody, které projde rostlinou při transpiraci, potřebné k vytvoření určitého množství rostlinné sušiny (např. u kukuřice 200kg vody/1kg sušiny) … vysvětlí význam znalosti transpiračních koeficientů hospodářsky významných plodin pro zemědělskou produkci … uvede kohezi a kapilaritu jako fyzikální mechanismy podporující pohyb vody v cévních svazcích … definuje kohezi jako soudružnost molekul vody, kdy je díky vodíkovým můstkům mezi molekulami vody vytvořen v cévních svazcích souvislý vodní sloupec … popíše význam kapilarity pro vedení vody v rostlině (v úzkých cévních svazcích voda vzlíná po okrajích cévních svazků směrem vzhůru) … definuje kořenový vztlak jako energeticky náročný mechanismus vytlačování vody xylémem do nadzemních částí rostliny … zdůrazní význam kořenového vztlaku v jarním období, kdy díky absenci listů neprobíhá transpirační sání … uvede sekundární projevy kořenového vztlaku: vytékající „míza“ z poraněných stromů na jaře nebo gutace (výdej kapek vody skrze listové hydatody – skuliny) … uvede nejčastější časový výskyt gutace – časně zrána po chladné noci, kdy je atmosféra nasycena vodní párou a není možná transpirace … uvede častý výskyt gutace v tropických deštných lesích, kdy se na konečcích listů objevuje voda … definuje pojem vodní bilance jako poměr mezi příjmem a výdejem vody rostlinou … popíše vadnutí rostlin jako projev vodního deficitu při nadměrném výparu, jehož důsledkem je pokles turgoru … uvede tři způsoby výživy rostlin: autotrofie, heterotrofie a mixotrofie … definuje autotrofii jako způsob výživy, kdy je zdrojem uhlíku oxid uhličitý … uvede dva možné způsoby autotrofie – fotoautotrofii a chemoautotrofii … popíše fotoautotrofii jako způsob výživy, při kterém fotosyntetizující organismy dokáží vytvářet z přijatého CO2 za pomoci světelné energie organické látky … zařadí mezi autotrofní organismy fotosyntetizující bakterie, sinice, řasy a vyšší zelené rostliny … popíše chemoautotrofii jako způsob výživy, při kterém organismy k vazbě CO2 do organických látek využívají energii uvolněnou při oxidaci anorganických látek … zařadí mezi chemoautotrofní organismy železité, sirné, vodíkové, nitrifikační či metanotrofní bakterie … definuje heterotrofii jako způsob výživy, kdy je zdrojem uhlíku organická látka … zařadí mezi heterotrofní organismy většinu bakterií, houby, prvoky, živočichy a nezelené rostliny (např. podbílek, záraza)


Koheze a kapilarita

Kořenový vztlak

Gutace

Vodní bilance

Výživa rostlin Autotrofie

… popíše heterotrofii u rostlin jako vývojově původnější … rozdělí heterotrofní organismy na saprofyty a parazity … definuje saprofyty jako organismy živící se odumřelými organickými zbytky … zařadí mezi saprofyty většinu bakterií, houby a velmi vzácně rostliny – např. z čeledi orchidejovité … zdůrazní význam saprofytů při rozkladu odumřelých těl organismů … definuje parazity jako organismy čerpající látky z živých organismů (hostitelů), na nichž žijí … rozdělí rostlinné parazity na poloparazity (hemiparazity) a úplné parazity (holoparazity) … popíše hemiparazity jako zelené rostliny schopné fotosyntézy, využívající z hostitele vodu s rozpuštěnými minerálními látkami, kterou čerpají pomocí haustorií … uvede příklady hemiparazitů (ochmet evropský, jmelí bílé) … uvede dub jako dřevinu, na níž ochmet parazituje … popíše holoparazity jako nezelené rostliny, které odebírají hostitelské rostlině organické látky a vodu s rozpuštěnými minerály (nabourávají se do floému i xylému hostitelské rostliny) … zdůrazní absenci chlorofylu a neschopnost fotosyntézy u holoparazitů … uvede příklady holoparazitů – záraza, kokotice, podbílek šupinatý … definuje mixotrofii jako přechod mezi autotrofií a heterotrofií, při které si autotrofní rostliny zajišťují další přísun organických látek … uvede příklady mixotrofie (masožravé rostliny) … popíše masožravé rostliny jako zelené rostliny žijící v půdách chudých na dusík a fosfor (např. na rašeliništích), které musí doplňovat živiny z chyceného hmyzu … uvede příklady masožravých rostlin i s jejich lapacími zařízeními: rosnatka (lepkavé listy s trichomy zvanými tentakule); tučnice (lepkavé listy); mucholapka (svěrací listy); láčkovky (listová láčka s víčkem a enzymy na dně); bublinatka (nasávání kořisti podtlakem do speciálních měchýřků) … vysvětlí význam trávicích enzymů produkovaných tentakulemi či lapacími zařízeními … zmíní symbiotická soužití jako prostředek k vylepšení zásobování rostlin živinami … definuje symbiózu jako prospěšné soužití dvou či více organismů … uvede jako příklad symbiózy soužití bobovitých rostlin s hlízkovitými bakteriemi (vázání vzdušného dusíku bakteriemi žijícími v hlízkách kořenů bobovitých rostlin, transformace N2 do podoby NO3-, zužitkování rostlinou) … uvede využití bobovitých rostlin jako zeleného hnojení … uvede jako příklad velmi časté symbiózy mykorhizu, tj. symbiózu hub s vyššími rostlinami … vysvětlí princip mykorhizy (houbová vlákna se stýkají s kořeny vyšších rostlin, rostlina poskytuje houbě organické látky – cukry, houba poskytuje rostlině vodu s minerálními látkami) … uvede příklady názvů hub odkazujících na mykorhizu (např. kozák březový, hřib smrkový, křemenáč osikový)


Heterotrofie

Saprofyti

Paraziti

Hemiparaziti

Holoparaziti

Mixotrofie

Masožravé rostliny

Symbiotická soužití

Mykorhiza

… uvede narušení mykorhizy v důsledku okyselení půdy jako příčinu odumírání jehličnanů … chápe fotosyntézu jako jeden z nejdůležitějších dějů v živé přírodě … chápe fotosyntézu jako hlavní zdroj kyslíku na Zemi … definuje fotosyntézu jako syntézu energeticky bohatých organických sloučenin (cukrů) z jednoduchých anorganických látek (CO2, H2O) umožněnou světelnou energií za vzniku odpadního O2 … popíše fotosyntézu jako děj, jehož podstatou je zabudování uhlíku přijatého v podobě CO2 do organické látky (hexózy) za využití energie světelného záření … vyjmenuje fotosyntetické organismy (fotosyntetické bakterie, sinice, nižší rostliny, vyšší rostliny) … zapíše rovnici fotosyntézy: 6 CO2 + 12 H2O – C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O … rozdělí průběh fotosyntézy do dvou částí: světelné fáze (= primární, fotochemická) a temnostní fáze (= sekundární, syntetická) … lokalizuje průběh fotosyntézy do chloroplastů eukaryotické buňky … charakterizuje viditelnou část slunečního spektra o vlnové délce 400 – 750 nm jako záření využitelné pro fotosyntézu … popíše červenou oblast viditelného světla jako část spektra optimální pro fotosyntézu … vyjmenuje typy chlorofylů (chlorofyl a, b, c, d) … přiřadí k jednotlivým skupinám fotosyntetizujících organismů příslušné sestavy chlorofylů … uvede atom hořčíku jako nezbytný stavební prvek chlorofylu … popíše stavbu chloroplastu (vnější a vnitřní membrána, stroma, granální a stromatální tylakoidy) … vysvětlí pojmy: světelná past, fotosystém I, chlorofyl P700, fotosystém II, chlorofyl P680 … uvede příklady dalších fotosyntetických pigmentů (karoteny, xantofyly) … popíše podle schématu děje světelné fáze fotosyntézy … objasní význam primárních procesů fotosyntézy spočívající v přeměně energie světelné na chemickou … uvede hlavní děje probíhající ve světelné fázi fotosyntézy (pohlcení světla fotosyntetickými barvivy, fotofosforylace – vznik ATP, fotolýza vody, vznik komplexu NADPH+H+) … lokalizuje děje primární fáze fotosyntézy na membrány chloroplastu … uvede příklady přenašečů elektronů na membráně chloroplastu (ferredoxin, plastocyanin aj.) … popíše molekulu chlorofylu „a“ jako zdroj elektronů pro primární fázi fotosyntézy … popíše redukci jako děj, při kterém molekula přenašeče přijímá elektron … popíše oxidaci jako děj, při kterém molekula přenašeče odevzdává elektron … popíše fotofosforylaci jako proces vzniku ATP dotovaný energií uvolňovanou při přenosu elektronů z jednoho přenašeče na druhý … rozdělí fotofosforylaci na cyklickou a necyklickou


Fotosyntéza Definice fotosyntézy

Chemická reakce

Světlo a chloroplast

Světelná fáze fotosyntézy

Fotofosforylace

… definuje fotolýzu vody (= Hillova reakce) jako rozklad molekuly vody H2O … zapíše reakci fotolýzy vody: H2O → ½O2 + 2H+ + 2e… objasní, že chybějící elektron na fotosystému I je doplněn emitovaným elektronem z fotosystému II, kde je nahrazen elektronem z fotolýzy vody … charakterizuje kyslík uvolněný při fotolýze vody jako odpadní produkt fotosyntézy … uvede, že s necyklickým přenosem elektronů je propojena fotolýza vody (elektrony vzniklé fotolýzou nahrazují elektrony vydané fotosystémem II) … vyjmenuje produkty primárních procesů fotosyntézy: kyslík O2, ATP, komplex NADPH + H+ … pojmenuje NADP+ jako nikotinamidadenindinukleotidfosfát a charakterizuje ho jako příjemce elektronů ez fotosystému I a vodíkových protonů 2H+ za vzniku komplexu NADPH + H+ … charakterizuje komplex NADPH + H+ jako komplex transportující vodíkové protony do sekundární fáze fotosyntézy … vysvětlí podstatu sekundárních procesů fotosyntézy (temnostní fáze) jako fixaci oxidu uhličitého na organický akceptor, který je redukován na cukr … uvede, že sekundární procesy fotosyntézy probíhají ve stromatu chloroplastu … jmenuje produkty světelné fáze fotosyntézy, které vstupují do temnostní fáze (ATP, komplex NADPH + H+) … podle schématu popíše průběh Calvinova cyklu … vysvětlí zkratku RuBP jako ribuloza-1,5-bisfosfát … vysvětlí zkratku RUBISCO jako ribuloza-1,5-bisfosfát karboxyláza … charakterizuje RuBP jako akceptor CO2 za vzniku šestiuhlíkatého meziproduktu rozpadajícího se na dvě molekuly kyseliny 3-fosfoglycerové … popíše redukční fázi Calvinova cyklu jako redukci kyseliny 3-fosfoglycerové na hexózu … uvede fakt, že v rámci Calvinova cyklu dochází k neustálé obnově molekul RuBP … uvede fakt, že na obnovu 1 molekuly RuBP a tvorbu 1 molekuly hexózy je třeba fixovat 6 molekul CO2 … popíše rozdíly v metabolismu C3 rostlin (Calvinův cyklus, fixace jen atmosférického CO2, nižší intenzita fotosyntézy) a C4 rostlin (Hatch-Slackův cyklus, vyjma fixace atmosférického CO2 též fixace CO2 vznikajícího jako produkt dýchání rostliny, který je zachycován pochvou z buněk kolem cévních svazků) … uvede příklady C3 rostlin (pšenice) a C4 rostlin (kukuřice, rýže, proso, ananasovník, cukrová třtina) … provede geografickou lokalizaci výskytu C3 rostlin (rostliny mírného pásu, výkyvy teplot, změny v intenzitě slunečního záření) a C4 rostlin (rostliny tropických oblastí, teplo, sucho, vyšší intenzita slunečního záření) … podle schématu odliší průběh Hatch-Slackova cyklu od Calvinova cyklu … objasní pojem fotorespirace (= světelné dýchání) jako proces, při kterém se na RuBP místo CO2 váže O2, ve výsledku dochází k odštěpení a ztrátám CO2


Fotolýza vody

Produkty primární fáze fotosyntézy

Temnostní fáze fotosyntézy

Calvinův cyklus

C3, C4, CAM rostliny

Fotorespirace

… popíše negativní dopady fotorespirace na energetickou bilanci rostlin … porovná průběh temnostní fáze fotosyntézy u C3 rostlin (vazba CO2 na RuBP a následně rozpad na 2 molekuly kyseliny 3-fosfoglycerové, tj. 2 tříuhlíkaté sloučeniny, proto C3 rostliny) a C4 rostlin (v listovém mezofylu vazba CO2 na fosfoenolpyruvát za vzniku oxalacetátu – čtyřuhlíkaté sloučeniny, proto C4 rostliny, dále přeměna na malát, který je transportován do buněk pochev cévních svazků, zde vyštěpení CO2 do Calvinova cyklu) … charakterizuje CAM rostliny (rostliny aridních oblastí – např. sukulenty, které z důvodu zamezení ztrátám vody otevírají průduchy v noci, přijímaný CO2 ukládají v podobě malátu, ze kterého se ve světlé části dne CO2 uvolňuje pro Calvinův cyklus) … rozdělí faktory ovlivňující fotosyntézu na vnější a vnitřní … zařadí do vnějších faktorů světlo, koncentraci CO2, teplotu (optimum pro fotosyntézu je 15 – 25°C), vodu (při nedostatku vody se uzavírají průduchy) … uvede fakt, že se u rostlin při nízkých teplotách fotosyntéza zastavuje (u rostlin tropických oblastí se fotosyntéza zastavuje při +8°C, u rostlin mírného pásu při -1°C) … zařadí do vnitřních faktorů ovlivňujících fotosyntézu množství chlorofylu, stáří listů, minerální výživu a zdravotní stav rostliny … uvede jako předstupeň buněčného dýchání štěpení polysacharidů na glukózu (popřípadě tuků na glycerol a mastné kyseliny či bílkovin na aminokyseliny) … zapíše chemickou rovnici dýchání … charakterizuje jednotlivé děje tvořící buněčné dýchání (anaerobní glykolýza, vznik acetylkoenzymu A, Krebsův cyklus, dýchací řetězec na vnitřní membráně mitochondrie) … charakterizuje anaerobní glykolýzu jako metabolickou dráhu, která zahajuje odbourávání glukózy … lokalizuje proces anaerobní glykolýzy do cytoplazmy … uvede fakt, že glykolýza probíhá vždy v anaerobních podmínkách (i tehdy, pokud má buňka kyslík k dispozici) … jako produkt anaerobní glykolýzy jmenuje 2 molekuly pyruvátu (= kyseliny pyrohroznové) vzniklé štěpením jedné molekuly glukózy … uvede čistý výtěžek anaerobní glykolýzy při štěpení 1 molekuly glukózy (2 molekuly ATP) … uvede, že odbourávání pyruvátu v anaerobních podmínkách probíhá podle druhu organismu jako alkoholové nebo mléčné kvašení za produkce ethanolu, resp. kyseliny mléčné … vysvětlí, proč dochází ve svalech při nadměrné fyzické námaze k syntéze kyseliny mléčné … uvede proces dekarboxylace a dehydrogenace pyruvátu jako nezbytný krok při vytváření acetylkoenzymu A … lokalizuje vznik pyruvátu do mitochondriální matrix … lokalizuje Krebsův cyklus do mitochondriální matrix


Faktory ovlivňující fotosyntézu

Buněčné dýchání Chemická reakce

Anaerobní glykolýza

Krebsův cyklus

… popíše podle schématu podstatu Krebsova cyklu … charakterizuje dýchací řetězec jako závěrečnou fázi aerobního katabolismu, při které se tvoří procesem oxidativní fosforylace molekuly ATP … lokalizuje dýchací řetězec na vnitřní membránu mitochondrií … objasní podstatu dýchacího řetězce spočívající v přenosu vodíkových protonů přes systémy transmembránových přenašečů z jedné strany vnitřní membrány mitochondrie na druhou (k transportu je využita energie elektronů, které jsou taktéž přenášeny soustavou membránových přenašečů až na molekulární kyslík), přečerpané protony vodíku se vrací zpět na vnitřní stranu membrány v místě ATP-ázové jednotky, kde je energie průchodu protonů využita k syntéze ATP; vodíkové protony se poté spojují s kyslíkem za vzniku odpadní vody … uvede fakt, že z 1 molekuly glukózy je procesem oxidativní fosforylace získáno 36 molekul ATP a k tomu 2 molekuly ATP z předchozí anaerobní glykolýzy … porovná energetickou výtěžnost rozkladu organických látek v aerobních a anaerobních podmínkách … popíše podmínky, při kterých dochází k intenzivní buněčné respiraci (vyšší teplota, dostatek kyslíku) … definuje růst jako jeden ze základních projevů života rostliny … popíše růst jako nevratné zvětšování objemu a hmotnosti rostliny spojené se změnami tvaru a vnitřního uspořádání rostlinných orgánů … vyjmenuje tři růstové fáze rostlinné buňky: zárodečnou, prodlužovací a rozlišovací … popíše zárodečnou (embryonální) fázi spočívající v neustálém dělení buněk meristémů ve vegetativních vrcholech … popíše prodlužovací (elongační) fázi jako období, kdy se buňky prodlužují, ale nedělí se … popíše rozlišovací (diferenciační) fázi, kdy se buňky tvarově odlišují, rozrůzňují se k vykonávání určitých funkcí a získávají definitivní podobu … rozliší podmínky (faktory) růstu na vnitřní a vnější … zařadí do vnitřních faktorů růstu fytohormony (rostlinné hormony) … zařadí do vnějších faktorů růstu světlo, teplotu, vodu, stupeň znečištění prostředí … popíše význam světla pro fotosyntézu … vysvětlí význam etiolizace pro rostlinu … popíše vzhled rostlinných orgánů vzniklých etiolizací (nápadné prodloužení stonků, bledě žlutá barva orgánů, potlačení růstu listů a málo vyvinutá mechanická pletiva) … uvede jako příklad etiolizace klíčení brambor ve tmě či typický vzhled rostlin v extrémně hustých porostech … zdůrazní nestejnoměrnost, popřípadě periodicitu růstu podle měnících se podmínek prostředí (např. během dne a noci či v průběhu roku)


Dýchací řetězec

Růst a vývin rostlin Definice růstu Růstové fáze

Faktory růstu

… charakterizuje denní periodicitu jako zvýšení rychlosti růstu v noci a snížení během dne … charakterizuje roční periodicitu rostlin mírného pásu jako střídání období vegetačního růstu (jaro, léto) a období vegetačního klidu (podzim, zima) … objasní pojem růstové korelace jako vzájemné působení a ovlivňování jednotlivých částí rostlinného těla (všechny části rostlinného těla tvoří jednotnou soustavu a změna jedné části působí fyziologicky na ostatní části) … uvede fakt, že pokud je orgán ve spojení s celou rostlinnou chová se jinak, než když je od ní oddělen … uvede příklad rostlinné korelace (např. po odříznutí hlavních větví vyrostou ze spících oček větve s velkými listy sloužícími k rychlému dosažení potřebné fotosyntetizující plochy) … zařadí do základních korelací apikální dominanci … definuje apikální dominanci jako nadvládu vzrostného vrcholu stonku, který brání růstu úžlabních pupenů (apex = vrchol) … uvede příklady využití apikální dominance v řezu ovocných stromů a okrasných dřevin (po odstranění vzrostného vrcholu se rozrostou boční větve) … popíše projev polarity jako růst stonku na apikálním pólu a kořenů na bazálním pólu rostliny … uvede příklady polarity – zavěšený proutek vrby ve skleníku roste tak, že na apikálním pólu vyrostou větve a na bazálním kořeny, při jeho převrácení se polarita zachovává – větve vyrůstají dole opět z apikálního pólu, kořeny nahoře z bazálního pólu) … popíše zacelování ran kalusem (hojivé pletivo) či korkem jako ochranný mechanismus … použije pojem ontogeneze jako synonymum individuálního vývoje rostliny … definuje ontogenezi jako období od vzniku zygoty až po jeho zánik organismu (smrt), charakterizované kvalitativními změnami ve stavbě, látkové výměně i aktivitě rostliny a jejích částí … zdůrazní proces rozmnožování jako hlavní proces během života jedince … rozdělí ontogenezi vyšších rostlin do čtyř fází (vývojových období): embryonální období, vegetativní období, generativní období a období stárnutí (= senescence) … charakterizuje embryonální období jako vývoj embrya od vzniku zygoty až po dozrání semene … popíše vegetativní období jako období od klíčení semene po tvorbu vegetativních orgánů (kořen, stonek, list) … zdůrazní možnost pouze vegetativního rozmnožování ve vegetativním období ontogeneze rostliny … popíše generativní období jako období tvorby reprodukčních orgánů s tvorbou pohlavních buněk (gamet) či výtrusů (spor) … charakterizuje období stárnutí jako období, kdy v rostlinném těle převažují rozkladné procesy a odumírají rostlinné orgány … popíše dormanci jako období vegetačního klidu, které má rostlině zajistit přečkání nepříznivého období


Periodicita růstu

Růstové korelace

Apikální dominance

Polarita růstu

Regenerace Ontogeneze rostliny

Fáze ontogeneze

Dormance

… definuje klíčení semene jako přechod z klidové fáze k růstu zárodku a vzniku klíční rostliny … zdůrazní řídící funkci fytohormonů při procesu klíčení … zmíní vliv teploty, vlhkosti a kyslíku na klíčení rostliny … definuje bobtnání jako zvětšování objemu semen v důsledku příjmu vody … vyjmenuje typy rostlin podle délky a povahy jejich životního cyklu: efemerní rostliny (= efeméry), ozimy, jednoletky, dvouletky, víceleté (= plurieny) a vytrvalé (= pereny) rostliny … charakterizuje efemery jako rostliny, u nichž trvá celý vývoj, od vyklíčení do vytvoření plodů, pouze několik týdnů … uvede jako příklad efemerních rostlin osívku jarní … charakterizuje ozimy jako rostliny zaseté na podzim, klíčící do zimy, přezimující a na jaře dalšího roku pokračující ve vývoji a v témže roce umírající … uvede jako příklad ozimů ozimý ječmen či ozimou pšenici … charakterizuje jednoletky (= anuely) jako rostliny s životním cyklem probíhajícím během jednoho vegetačního období, tedy v jednom roce vykvetou, vytvoří plody a odumírají … zdůrazní u jednoletek přečkání zimy ve formě semen a uvede jako příklad letničky – např. aksamitník (tzv. afrikán) … charakterizuje dvouleté rostliny (= bieny) jako rostliny, které prvním rokem vytvoří růžici přízemních listů, druhým rokem vykvetou, vytvoří plody a odumírají … zařadí mezi dvouletky řepu cukrovku, zelí či mrkev … charakterizuje víceleté rostliny (= plurieny) jako rostliny žijící několik let ve vegetativním stavu, posléze vykvétají, plodí a uhynou … uvede jako příklad víceletých rostlin agáve … charakterizuje vytrvalé rostliny (= trvalky, pereny) jako rostliny žijící více vegetačních období, opakovaně přinášející plody a zimu přečkávající podzemními zásobními orgány (oddenky, cibule, hlízy) … uvede trvalky jako nejrozšířenější skupinu rostlin mezi bylinami i dřevinami … definuje monokarpické rostliny jako rostliny tvořící plody jenom jednou za život (karpós = z řečtiny plod) … zařadí do monokarpických rostlin efemery, ozimy, jedno a dvouletky či víceleté rostliny … definuje polykarpické rostliny jako rostliny kvetoucí a plodící mnohokrát za život … zařadí do polykarpických rostlin trvalky … zařadí mezi faktory ovlivňující vývoj rostlin teplotu a světlo … definuje pojem jarovizace (vernalizace) jako působení nízkých teplot na semena či rostliny, které vyvolává díky fyziologickým změnám kvetení těchto rostlin (přechod od vegetativní fáze ke generativní) … uvede jako nejvhodnější rozmezí teplot pro jarovizaci 0 – 7 °C


Klíčení semene

Životní cyklus rostlin Efemery

Ozimy

Jednoletky

Dvouletky

Víceleté rostliny

Vytrvalé rostliny

Monokarpické rostliny Polykarpické rostliny

Jarovizace

… definuje fotoperiodismus jako přizpůsobování rostlin rozdílné délce dne a noci, projevující se změnami růstu a vývoje … označí světlou část dne jako fotoperiodu … zdůrazní potřebu vhodné délky dne k tvorbě květů u různých rostlin … rozdělí rostliny podle nároků na délku dne a noci na krátkodenní, dlouhodenní a neurální … uvede u krátkodenních rostlin potřebu krátkého denního osvětlení ke kvetení a dlouhý čas tmy … zařadí mezi krátkodenní rostliny chryzantémy, rýži či sóju … uvede u dlouhodenních rostlin potřebu dlouhého denního osvětlení (14-16 hodin) a krátký čas tmy … zařadí mezi dlouhodenní rostliny obilniny mírného pásu, řepu či brambory … vysvětlí u neutrálních rostlin nezávislost na délce světla a tmy (kvetou v dlouhém i krátkém dni) … zařadí mezi neutrální rostliny pampelišku, pelargonii či sedmikrásku … definuje dráždivost jako schopnost reakce na různé podněty, které vyvolávají pohyby některých orgánů rostlin … rozdělí pohyby rostlin na aktivní a pasivní … uvede příklady pasivního pohybu jako ohýbání větví větrem, unášení rostlin a jejich částí vodou, větrem či živočichy … rozdělí aktivní pohyby rostlin na fyzikální a vitální … zařadí do fyzikálních pohybů hygroskopické a kohezní pohyby … definuje hygroskopické pohyby jako pohyby vznikající rozdílnou bobtnavostí buněčných stěn v určitých částech rostliny … uvede jako příklad hygroskopických pohybů rozevírání šišek jehličnanů za sucha a jejich zavírání za vlhka … uvede jako příklad hygroskopických pohybů zkrucování zralých lusků bobovitých rostlin … definuje kohezní pohyby jako pohyby dané kohezí (soudržností) molekul vody a jejich přilnavostí k buněčné stěně … uvede jako příklad kohezních pohybů otevírání výtrusnic kapradin … popíše mechanismus otevírání výtrusnic kapradin v důsledku pnutí vznikajícího při ztrátách vody na povrchových buňkách výtrusnic s nestejně ztlustlou buněčnou stěnou … popíše vitální pohyby jako pohyby, které vykonávají pouze živé rostliny a jejich části … zařadí do vitálních pohybů taxe (= lokomoce) a ohyby … definuje taxi jako pohyb z místa na místo, nejčastěji pomocí brv či bičíků … uvede příklady taxe u jednobuněčných řas a gamet či spermatozoidů mechorostů a kapraďorostů … rozdělí taxi podle orientace vůči zdroji podráždění na pozitivní (pohyb směrem k podnětu) a negativní (pohyb směrem od podnětu)


Fotoperiodismus

Rostliny krátkodenní Rostliny dlouhodenní Rostliny neutrální Pohyby a dráždivost rostlin

Fyzikální pohyby Hygroskopické pohyby

Kohezní pohyby

Vitální pohyby Taxe (lokomoce) a ohyby Taxe

… rozdělí taxe podle typu podnětu vyvolávajícího podráždění na fototaxe (vyvolané světlem) a chemotaxe (vyvolané chemickými látkami) … jmenuje jako příklad pozitivní fototaxe pohyb krásnoočka ke světlu … rozdělí ohyby na indukované (vyvolané podrážděním) a samovolné … zařadí mezi indukované ohyby tropismy a nastie … definuje tropismy jako indukované orientované pohyby vyšších rostlin … popíše reakci na zdroj podráždění jako kladnou (pozitivní) ke směru podráždění nebo zápornou (negativní) od směru podráždění … uvede fototropismus, geotropismus a hygrotropismus jako příklady tropismů … uvede příklady pozitivního fototropismu (ohyby stonků a listů za světlem vznikající v důsledku nestejnoměrné distribuce a tím i růstu osluněných a zastíněných částí) … uvede příklad negativního fototropismu (ohyb kořene od světla) … uvede příklad pozitivního geotropismu (růst kořenů ve směru zemské tíže) … uvede příklad negativního geotropismu (růst hlavních stonků směrem vzhůru) … jmenuje kořenovou čepičku s přesýpavým škrobem jako receptor gravitace … popíše princip fungování přesýpavého škrobu v kořenové čepičce … uvede jako příklad pozitivního hygrotropismu růst kořenů ve směru vody … definuje nastie jako indukované neorientované (všesměrné) pohyby rostlin, vyvolané změnami teploty, intenzity světla či otřesy … uvede jako příklady nastií termonastii, fotonastii a seismonastii … uvede příklad termonastie (otevírání květů vlivem rostoucí teploty a zavírání květů vlivem klesající teploty) … uvede příklad fotonastie (otevírání a zavírání květů změnou intenzity světla, např. u vlčích máků) … uvede příklad seismonastie (např. sklápění listů po doteku v důsledku změny turgoru v řapíku citlivky nebo sklápění žláznatých chlupů u rosnatky) … definuje samovolné (= autonomní) pohyby jako pohyby vznikající bez vnějšího podráždění … uvede jako příklad samovolných pohybů kruhové pohyby stonků (hrách) či kývavé pohyby lodyžek klíčních rostlin … definuje fytohormony jako látky syntetizované v určitých pletivech vyšších rostlin vyvolávající různé fyziologické procesy (růst, blokování růstu, kvetení, opad listů aj.) v jiných částech rostliny … charakterizuje fytohormony jako látky účinné již v malých koncentracích … rozdělí fytohormony na stimulátory (podporující růst) a inhibitory (zastavující růst) … zařadí mezi stimulátory auxiny (IAA), cytokininy (K) a gibereliny (GA) … zařadí mezi inhibitory ethylen a kyselinu abscisovou


Ohyby Tropismy

Nastie

Samovolné pohyby

Rostlinné hormony (fytohormony)

Stimulátory a inhibitory

… uvede vrcholy stonků jako místo vzniku auxinů … vysvětlí funkci auxinů spočívající v podpoře zakořeňování rostliny a brždění růstu postranních stonkových pupenů … uvede příklad praktického využití znalosti funkce auxinů (vyvolání zakořenění rostlinných řízků, podpora bočního větvení stonku odříznutím vzrostného vrcholu při řezu dřevin) … uvede jako příklad konkrétního auxinu kyselinu trichlorfenoxyoctovou (2,4,5 – T) … uvede kyselinu trichlorfenoxyoctovou jako složku defoliantu Agent Orange využívaného americkou armádou při válce ve Vietnamu … lokalizuje místo vzniku cytokininů do kořenů … vysvětlí funkci cytokininů spočívající v podpoře růstu nadzemních částí rostliny, rušení apikální dominance a vyvolání větvení stonku, inhibice rozpadu chlorofylu – zamezení opadů listů … uvede místo vzniku giberelinů v nejmladších listech a kořenech … vysvětlí funkci giberelinů spočívající v ukončení období klidu u semen, hlíz a cibulí, vyvolání partenokarpie (tvorba bezsemenných plodů) … lokalizuje místo vzniku kyseliny abscisové do dospělých listů … vysvětlí význam kyseliny abscisové ve vyvolání opadu listů a plodů, navození dormance a inhibici klíčení … lokalizuje místo vzniku ethylenu do zralých plodů … uvede význam ethylenu jako stimulátoru dozrávání plodů … popíše využití ethylenu pro urychlení dozrávání plodů (např. banánů) ve skladištích … uvede možnost využití zralých plodů syntetizujících ethylen k dozrávání plodů v domácích podmínkách … uvede taxonomii jako vědní disciplínu třídící organismy do systému … uvede systematickou botaniku jako vědu zabývající se tříděním rostlin do systému … jmenuje Carla Linného jako zakladatele moderní systematické botaniky … podá informace o základních i dílčích taxonomických jednotkách botanického systému … podá informace o binomické nomenklatuře … si je vědom nejednotnosti současných systémů živé přírody … chápe evoluční příbuznost jako hlavní kritérium zařazení organismů do přirozeného systému přírody … uvede příčiny nejednotnosti v řazení organismů do systémů … uvede tradiční rozdělení organismů do skupin Prokaryota (viry, bakterie, sinice, prochlorofyty) a Eukaryota (rostliny, živočichové, houby) … uvede jedno z možných současných rozdělení eukaryot do skupin: živočichové (Metazoa), houby (Fungi), „prvoci“ (Protozoa) a Chromalveolata (např. rozsivky, chaluhy), ruduchy (Rhodophyta), rostliny (Plantae) … objasní pojem výtrusná rostlina (vyšší rostlina netvořící semena množící se výtrusy) a začlení sem skupiny


Auxiny

Cytokininy

Gibereliny

Kyselina abscisová Ethylen

Systematika rostlin

Výtrusné rostliny

rostlin, které tuto podmínku splňují – ryniofyty, mechorosty, kapraďorosty … definuje ryniofyty (Rhyniophyta) jako nejjednodušší vyšší rostliny rostoucí v mělkých vodách v siluru a devonu … uvede ryniofyty jako významnou přechodovou skupinu rostlin z vody na souš … popíše stavbu těla ryniofyt, které se členilo na podzemní část – rhizomoid (plnil funkci kořene), nadzemní část – mezom (vidličnatě se dělící stonek) a telomy („větve“) … rozdělí telomy na sterilní (s asimilační funkcí) a fertilní (zakončené výtrusnicemi u sporofytu či pohlavními orgány u gametofytu) … uvede přítomnost dřevostředného cévního svazku ve stonku ryniofyt … vysvětlí pojem metageneze (rodozměna) jako střídání gametofytu (pohlavní generace) a sporofytu (nepohlavní generace) … porovná počet sad chromozomů u gametofytu (haploidní část cyklu) a sporofytu (diploidní část cyklu) … popíše průběh izomorfní rodozměny (vizuální shoda gametofytu se sporofytem) … uvede jako zástupce ryniofyt rody Rhynia a Psilophyton … definuje mechorosty jako výtrusné stélkaté rostliny … popíše mechorosty jako organismy pocházející z období karbonu … uvede obecně místa výskytu mechorostů (vlhkobytné rostliny, v lesích na kůře či přímo na zemi, na skalách, na střechách domů) … rozdělí mechorosty na tři třídy – mechy, jatrovky a hlevíky … načrtne a popíše stavbu těla mechů: rhizoidy (kořínky), kauloid (lodyžka), fyloidy (lístky), štět, tobolka s víčkem (uvnitř výtrusy) … zdůrazní absenci pravých vodivých pletiv u většiny mechorostů … uvede jako zvláštnost přítomnost vodivého pletiva ve středu lodyžky u ploníku … popíše stavbu tobolky: kryta víčkem, na obvodu víčka je řada zubů reagujících na vzdušnou vlhkost (slouží k otevírání tobolky) … popíše heteromorfní rodozměnu mechorostů … vyjmenuje části vývojového cyklu představující gametofyt: výtrus, prvoklíček (= protonema), mechová rostlinka … vyjmenuje části vývojového cyklu představující sporofyt: štět a tobolka s víčkem … popíše životní cyklus jednodomých mechů: z tobolky vypadne výtrus (spora), ve vlhku z něho vyklíčí prvoklíček (protonema), z něho vyroste mechová rostlinka nesoucí na jedné straně samčí pohlavní orgány (pelatky neboli antheridia) ve kterých se tvoří spermatozoidy a na druhé straně samičí pohlavní orgány (zárodečníky neboli archegonia) s vaječnou buňkou; prostřednictvím kapky vody dojde k oplození za vzniku


Ryniofyty

Mechorosty

Stavba těla

Rodozměna

Životní cyklus

zygoty, z níž vyroste štět s tobolkou, ve které meioticky vznikají nové výtrusy, po otevření tobolky výtrusy vypadnou a cyklus se opakuje … uvede možnost vegetativního rozmnožování a to úlomky mechové rostlinky nebo rozpadem prvoklíčku (tak vznikají celé mechové koberce) … vyjmenuje zástupce mechů se stručnou charakteristikou: rašeliník (vývojově nejstarší, lístky nemají střední žebro, spodní část odumírá – vznik rašeliny), nahoře přirůstá, v lístcích jsou chlorocysty (živé buňky s chloroplasty) a hyalocysty (mrtvé buňky za sucha naplněné vzduchem a za mokra vodou); měřík (kulaté lístky); bělomech sivý (bochánky v jehličnatých lesích); ploník obecný (velmi běžný mech); dvouhrotec chvostnatý, travník Schreberův (v trávnících), prutník stříbřitý (mezi dlažbou), rokyt cypřišovitý (na borce stromů), zkrutek vláhojevný (na spáleništích, hruškovité výtrusnice), pramenička rakouská (vodní mech) … popíše tělo jatrovek na příkladu porostnice mnohotvárné: dvoudomá lupenitá stélka – jedna nese terče s pelatkami a druhá nese nosiče se zárodečníky … zdůrazní výskyt jatrovek na velmi vlhkých místech (často pod kapající vodou) … uvede zástupce hlevíků (hlevík tečkovaný) … poznává předložené zástupce mechorostů: rašeliník, měřík, bělomech sivý, ploník obecný, dvouhrotec chvostnatý, rokyt cypřišovitý, travník Schreberův, zkrutek vláhojevný, porostnice mnohotvárná … spatřuje význam mechorostů jako organismů zadržujících v krajině vodu a poskytujících útočiště a potravu jiným organismům … zhodnotí význam rašeliny … uvede místa těžby rašeliny u nás a ve světě … definuje kapraďorosty jako výtrusné rostliny se sporofytem velikostně převládajícím nad gametofytem, tedy s heteromorfní rodozměnou, s tělem členěným na kořen, stonek (popřípadě oddenek) a listy, s cévními svazky a průduchy … charakterizuje obecné podmínky výskytu kapraďorostů (vlhká, stinná místa, teplo) … rozdělí kapraďorosty na plavuně, přesličky a kapradiny … rozdělí listy kapraďorostů podle velikosti na mikrofylní (malé, čárkovité) a megafylní (velké, zpeřené) … rozdělí listy kapraďorostů dle funkce na asimilační (zelené trofofyly), výtrusné (sporofyly nesoucí výtrusnice) a trofosporofyly (s asimilační i výtrusnou funkcí) … definuje pojem stejnovýtrusné kapradiny jako kapradiny produkující stejně velké nerozlišené výtrusy … definuje pojem různovýtrusné kapradiny, které tvoří menší samčí mikrospory a větší samičí megaspory … popíše rodozměnu kapraďorostů … zdůrazní u kapraďorostů přítomnost pravých cévních svazků … popíše období prvohor (karbonu) jako dobu hlavního rozmachu kapraďorostů


Mechy

Jatrovky

Hlevíky Zástupci mechorostů na poznávačku Význam mechorostů

Kapraďorosty

Prvohorní kapraďorosty

… zmíní fakt, že v prvohorním období měly mnohé druhy kapraďorostů stromovitý charakter (dnes převažují v bylinném pásmu) … zdůrazní význam karbonských kapraďorostů pro vznik černého uhlí … jmenuje lokality současné i bývalé těžby černého uhlí na území České republiky … popíše stavbu těla plavuně (kořeny; plný, nečlánkovaný a vidličnatě se větvící stonek; zelené trofofyly, výtrusnicové sporofyly tvořící výtrusnicový klas) … uvede přítomnost radiálního (paprsčitého) cévního svazku v kořenech plavuní … uvede přítomnost dřevostředného cévního svazku ve stonku plavuní … popíše životní cyklus plavuní: z výtrusu vyklíčí prokel, na něm se vytváří u stejnovýtrusných (tj. jednodomých) druhů samčí a samičí gametangia (pohlavní orgány), u různovýtrusných (tj. dvoudomých) druhů vyrůstá ze samčího výtrusu samčí prokel s pelatkami a ze samičího výtrusu samičí prokel se zárodečníky; z pelatky se uvolní dvoubičíkatý spermatozoid a směřuje k vaječné buňce v zárodečníku, oplodní ji a vzniká zygota, ze zygoty vzniká mladá rostlina nesoucí výtrusnicový klas, ve kterém redukčním dělením vznikají výtrusy, které vypadnou a cyklus se opakuje … uvede, které části vývojového cyklu plavuní představují gametofyt a které sporofyt … uvede zástupce plavuní: plavuň vidlačka, plavuň pučivá, vranec jedlový, vraneček brvitý, tropické plavuně, vyhynulé rody Lepidodendron, Sigillaria … zdůrazní právní ochranu všech našich plavuní … uvede příklady využití recentních plavuní: pokojové a skleníkové rostliny, výtrusy po zapálení prudce vzplanou – používaly se k pyrotechnickým efektům a jako zdroj osvětlení při fotografování („blesk“) … popíše stavbu těla přesličky (plazivý oddenek s kořeny, podélně rýhovaný přeslenitě větvený dutý stonek, drobné asimilační listy, výtrusnicový klas) … zdůrazní u přesličky rolní přítomnost dvou typů lodyh: jarní (nezelené s výtrusným klasem) a letní (zelená, fotosyntetizující) … popíše vzhled výtrusu přesličky (kulovitý útvar se 4 hapterami, které se ve vlhkém prostředí prodlužují a proplétají s hapterami sousedních výtrusů – tím se zvyšuje šance na to, že se do těsné blízkosti dostane samčí výtrus se samičím) … popíše průběh životního cyklu přesličky rolní: z jarní lodyhy vypadne výtrus, vyklíčí v jednopohlavný prokel s pelatkami či zárodečníky, dojde k oplodnění (mnohobičíkatý spermatozoid splyne s vaječnou buňkou), vzniká zygota, ze které vyroste letní lodyha s asimilační funkcí (asimiláty ukládány do oddenku), ta na zimu odumírá, zůstává pouze oddenek, z něhož na jaře dalšího roku vyrůstá jarní lodyha, v jejímž výtrusném klasu proběhne meióza, vytvoří se výtrusy a cyklus se opakuje … uvede, které části vývojového cyklu přesliček představují gametofyt a které sporofyt


Plavuně

Životní cyklus

Zástupci

Význam a využití Přesličky

Životní cyklus

… uvede zástupce přesliček: přeslička rolní (dva typy lodyh), přeslička lesní (jedna lodyha – na asimilační části vyrůstá výtrusná část), přeslička bahenní (jedna lodyha) … popíše léčivé účinky přesličky rolní (močopudné účinky – urologický čaj) … popíše přesličku rolní jako polní plevelnou rostlinu … zdůrazní mírnou jedovatost odvarů z přesliček a jejich možné použití jako postřiku proti houbám (fungicidní účinky) a roztočům (akaricidní účinky) … uvede jako zajímavost využití přesliček k mytí nádobí v minulosti (obsahují SIO2, možná náhrada drátěnky na nádobí) … popíše stonek kapradin jako plný, nečlánkovaný, vyrůstající ze šupinovitého oddenku … popíše listy kapradin jako megafylní, 2-3 krát zpeřené, trofosporofylní, v mládí spirálně svinuté … zdůrazní přítomnost kupek výtrusnic chráněných blánou (= ostěra) na rubu listů kapradin … vysvětlí princip praskání výtrusnic a uvolňování výtrusů u kapradin … popíše životní cyklus kapradiny: z výtrusu vyroste srdčitý jednodomý prokel s rhizoidy, nese pelatky i zárodečníky, spermatozoid oplodní vaječnou buňku, ze zygoty vzniká nová rostlina, v jejíchž výtrusnicích meiózou vzniknou výtrusy, výtrusy se uvolní a cyklus se opakuje … uvede, které části vývojového cyklu kapradin představují gametofyt a které sporofyt … uvede příklady zástupců kapradin: kapraď samec, papratka samičí, osladič obecný, sleziník červený, sleziník routička, hasivka orličí, žebrovice různolistá; pokojové – parožnatka, ledviník, netík … popíše tvar ostěr – ledvinovité u kapradě samce, čárkovité u papratky či bez ostěr osladič … popíše u žebrovice různolisté přítomnost dvou typů listů – výtrusnicových sporofylů a asimilačních trofofylů … charakterizuje hasivku orličí jako naši nejvyšší kapradinu s až dvoumetrovými listy … zdůrazní význam stromovitých karbonských kapradin jako současného zdroje černého uhlí … zařadí semenné rostliny do systému vyšších rostlin … uvede jako specifický znak semenných rostlin schopnost tvořit semena (slouží k rozmnožování a šíření rostlin i k přečkání nepříznivých podmínek) … zdůrazní nezávislost na vodě při procesu oplození semenných rostlin oproti výtrusným rostlinám … definuje nahosemenné rostliny jako rostliny s vajíčky volně uloženými na plodolistech (ne v pestíku), bez květních obalů a blizny (pyl je přenášen přímo na vajíčko) … uvede jako typický znak nahosemenných rostlin tvorbu samčích a samičích šištic (tvořených tyčinkami, resp. plodolisty) … odvodí podle přítomnosti cévic v xylému evoluční starobylost nahosemenných rostlin … rozdělí nahosemenné rostliny na rostliny lyginodendrové, cykasy, jinany, jehličnany … popíše lyginodendrové (= kapraďosemenné rostliny) jako vyhynulé stromovité rostliny s velkými zpeřenými


Zástupci Význam a využití

Kapradiny

Životní cyklus

Zástupci

Význam Semenné rostliny

Nahosemenné rostliny

Lyginodendrové rostliny

listy a zařadí jejich výskyt do období devon – jura … objasní význam kapraďosemenných rostlin jako předků cykasů a krytosemenných rostlin … jmenuje zástupce kapraďosemenných rostlin: rod Lyginodendron … popíše cykasy jako rostliny s velkými zpeřenými listy s asimilační funkcí na vrcholu kmene, samčími šišticemi (z výtrusných listů mikrosporofylů – tyčinek) a samičími šišticemi (z výtrusných listů megasporofylů – plodolistů) … popíše vzhled semene cykasů, tzv. semennou peckovici (semeno s vnější dužnatou vrstvou, která může inhibovat klíčení semene) … lokalizuje vznik vajíček na megasporofyly … lokalizuje vznik pylových zrn na mikrosporofyly … charakterizuje cykasy jako dvoudomé rostliny … uvede karbon jako období vzniku cykasů a druhohory jako období jejich největšího rozkvětu … uvede tropy a subtropy jako místa současného výskytu cykasů … popíše cykasy jako okrasné rostliny pěstované ve sklenících i domácnostech … jmenuje zástupce cykasů: rody Cycas, Zamia … zařadí cykasy mezi dlouhověké rostliny (stáří až 1000 let) … uvede význam cykasů (kuchyňské využití, byť jsou celé rostliny jedovaté: škrobnatý střed kmene některých druhů se konzumuje jako tzv. ságo, obdoba palmového sága; konzumace semen) … definuje jinany jako dvoudomé opadavé stromy s dvoulaločnými listy s vidličnatou žilnatinou vyrůstajícími na dlouhých brachyblastech … zařadí jinany mezi rostliny opylované větrem … popíše semennou peckovici jinanů a její využití jako lahůdky v japonské a čínské kuchyni (máčení ve slané vodě a smažení) … uvede jediného recentního zástupce jinanů: jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) … uvede perm jako období prvního výskytu jinanů a období třetihor jako dobu největšího rozvoje skupiny … jmenuje JV Čínu jako oblast endemického výskytu jinanu v přírodě … popíše současné rozšíření jinanů v botanických zahradách, parcích a okrasných zahrádkách … jmenuje, popřípadě navštíví místa v okolí svého bydliště s výskytem jinanu dvoulaločného … zařadí jinan dvoulaločný mezi tzv. živé zkameněliny … označí jinan dvoulaločný jako relikt … zmíní posvátnost jinanu v Číně, Koreji a Japonsku, kde je označován jako strom života a štěstí … popíše léčebné účinky jinanu: údajné zlepšení krevního oběhu, paměti, imunity … uvede možnost užívání preparátů s výtažky jinanu ve volně prodejných doplňcích stravy


Cykasy

Jinany

… jmenuje literární dílo Jaroslava Foglara jako dílo, kde je jinan dvoulaločný zmiňován (dílo Stínadla se bouří) … definuje jehličnany (= konifery) jako většinou stálezelené rostliny stromovitého či keřovitého vzrůstu s jehlicovitými či šupinovitými listy … popíše stavbu jehlice a zdůrazní důležitou funkci kutikuly ke snížení ztrát vody … popíše strukturu samčí rozmnožovací šištice (= mikrostrobila) skládající se z tyčinek (= samčí výtrusné listy, mikrosporofyly) …popíše strukturu samičí rozmnožovací šištice (= megastrobila) skládající se z plodolistů (= samičích výtrusných listů, megasporofylů) nesoucí dvojice nekrytých vajíček a podpůrných šupin … popíše vajíčko jehličnanů (integument, otvor klový, archegonia s vaječnou buňkou) … označí jehličnany jako rostliny opylované větrem (= anemogamní, větrosnubné) … popíše, jakým způsobem jsou pylová zrna jehličnanů přizpůsobena opylování větrem (velké množství malých a lehkých zrn se vzdušnými vaky) … uvede fakt, že po oplození se zygota mění na zárodek (= emryo); vajíčko se mění na semeno a samičí šištice se mění na šišku (zvětší se a zdřevnatí) … popíše stavbu semene jehličnanů (semeno s křídlem) … definuje šišku jako zdřevnatělou samičí šištici (pozn.: u jedle a cedru se rozpadající) … popíše podle schématu životní cyklus jehličnanů … uvede jako období největšího rozvoje jehličnanů druhohory (pozn.: výskyt od konce karbonu) … charakterizuje arboretum jako zahradu specializovanou na pěstování dřevin (včetně jehličnanů) … vyjmenuje významné zástupce jehličnanů a krátce je charakterizuje … charakterizuje smrk jako strom s kuželovitou korunou, pichlavými jehlicemi a mělkými kořeny … objasní důvody častých smrkových vývratů … uvede dva nejrozšířenější druhy smrku v České republice: smrk ztepilý (u nás původní) a smrk pichlavý (ze Severní Ameriky), včetně poddruhu smrk pichlavý (sivý) – subspecie „glauca“ – lidově „stříbrný smrk“ … nastíní problematiku nevhodné výsadby nepůvodních smrků do nižších poloh, kde trpí smrkové monokultury vývraty a škůdci (oproti přirozenému výskytu nad 800 - 1000 m n. m.) … objasní pojem: monokultura … popíše rizika spočívající ve výsadbě smrkových (i jiných) monokultur … uvede důvody, proč člověk vysazuje monokultury … označí smrkový porost jako smrčinu … charakterizuje jedli bělokorou: jehlice do dvou řad se dvěma bílými proužky, šiška směřuje vzhůru a po dozrání se rozpadá, hladká borka … zařadí jedli k našim nejvyšším dřevinám (výška až 50 metrů)


Jehličnany

Smrk

Jedle

… zařadí jedli k dlouhověkým dřevinám (stáří až 300 let) … charakterizuje jedli jako bioindikátor čistoty vzduchu … zdůvodní úbytek jedlí na našem území intenzivními kyselými dešti v 70. a 80. letech 20. století … zařadí přirozený výskyt jedle do buko-smrko-jedlového pásma … charakterizuje douglasku tisolistou jako severoamerickou dřevinu (vyskytující se u nás v parcích) dorůstající značné výšky (nejvyšší jedinci až 120 metrů) … charakterizuje borovici jako strom s hlubokým kůlovitým kořenem, který ji udrží v písčitých půdách … označí borovicový porost jako bor … lokalizuje výskyt borů do oblastí s písčitými půdami (u nás např. Polabí) či skalami (např. pískovcová skalní města) … zařadí borovici mezi dřeviny s pryskyřičným dřevem … zmíní se o použití pryskyřice jehličnanů k výrobě terpentýnu (kapalný – z něho výroba barev a laků, k inhalacím) a kalafuny (pevná – užití při domácích zabíjačkách vepřů, mazání smyčce houslí, pájení) … rozliší jednotlivé druhy borovic podle počtu jehlic a krátce je charakterizuje: borovice lesní (jehlice délky 5-7 cm ve svazku po dvou), borovice černá (ze Středomoří, ve třetihorách přirozený výskyt i na našem území, dnes častá v parcích, jehlice délky 7-14 cm ve svazku po dvou), borovice vejmutovka (ze Severní Ameriky, jehlice ve svazku po pěti), borovice kleč (tzv. kosodřevina, zakrslý vzrůst, výskyt nad horní hranicí lesa, jehlice ve svazku po dvou), borovice pinie (Středomoří, jehlice ve svazku po dvou až třech, jedlé piniové oříšky = semena), borovice limba (vysokohorský druh, jehlice ve svazku po pěti, jedlá semena jako limbové oříšky), borovice Coulterova (Kalifornie, až 30 cm velké šišky), borovice osinatá (Kalifornie, nejstarší organismy na světě, stáří téměř 5000 let) … uvede modřín opadavý jako zástupce opadavých jehličnanů a charakterizuje ho (jehlice na brachyblastech ve svazku až po 40 kusech, vysoký obsah pryskyřice, trvanlivé načervenalé dřevo) … uvede příklady některé druhy jalovců: jalovec obecný, jalovec virginský či chvojka klášterská … uvede výsadbu některých forem jalovců jako okrasných dřevin … popíše u jalovce zdužnatělé samičí šištice a jejich využití v kuchyni (koření jalovčinky), při výrobě ginu (obilný destilát s přísadou jalovčinek) a borovičky (přímo destilát z jalovčinek) … charakterizuje tis červený jako jedovatou dřevinu bez pryskyřice s nejtěžším a nejtvrdším dřevem z našich dřevin … popíše červený dužnatý míšek (arilus) kolem semene jako jedinou nejedovatou část tisu … vysvětlí význam přítomnosti míšku u tisu pro jeho rozšiřování … zařadí přirozený výskyt tisu červeného do suťových lesů … objasní příčinu vzácnosti tisu v naší přírodě (kdysi hojně kácen pro své kvalitní dřevo, např. k výrobě zbraní –


Douglaska Borovice

Modřín Jalovec

Tis

luků, kopí) … jmenuje tis červený mezi dřevinami hojně se vyskytujícími v parcích, na hřbitovech a zahradách (živé ploty) … charakterizuje zerav západní (lidově zvaný „tůje“) jako severoamerický jehličnan s šupinovitými listy, vyskytující se v parcích, zahradách a na hřbitovech … uvede a charakterizuje další zástupce jehličnanů: cypřiše (ze Středomoří, podobné některým jalovcům), cypřišek Lawsonův (parková dřevina ze Severní Ameriky), cedr libanonský (Blízký východ, na vlajce Libanonu, rozpadavé šišky), sekvojovec obrovský (stromy s nejmohutnějšími kmeny, výška až 80 metrů, NP Sequoia v Kalifornii, General Sherman – nejobjemnější strom světa), sekvoj stálezelená – výška až 115 metrů, NP Redwood v Kalifornii), araukárie (= blahočet, druhohorní relikt, i jako pokojová rostlina, Jižní Amerika, Austrálie), metasekvoj čínská (Čína, příbuzná sekvojím, u nás v parcích) … zdůrazní u sekvojí a sekvojovců odolnost proti ohni (tlustá borka, vysoko položená koruna) … pozná předložené zástupce nahosemenných rostlin – cykas, jinan dvoulaločný, smrk ztepilý, smrk pichlavý, jedle bělokorá, douglaska, borovice lesní, borovice černá, borovice vejmutovka, modřín opadavý, jalovec obecný, tis červený, cypřišek Lawsonův, zerav západní, cedr, araukárie … uvede charakteristické znaky znaky krytosemenných rostlin (tvorba květů, uložení vajíček v semeníku, tvorba plodů, dvojité oplození) … popíše stavbu vegetativních a reprodukčních orgánů krytosemenných rostlin, zejména květů a plodů … rozdělí krytosemenné rostliny na jednoděložné a dvouděložné … charakterizuje jednoděložné rostliny jako rostliny s jednou dělohou v semeni, svazkem náhradních kořenů, uzavřenými cévními svazky roztroušenými po celém stonku, souběžnou žilnatinou (rovnoběžnou či obloukovitou) a trojčetnými květy s okvětím … charakterizuje dvouděložné rostliny jako rostliny se dvěma dělohami, hlavním kořenem a kořeny postranními, kruhovitě uspořádanými cévními svazky ve stonku, dlanitou či zpeřenou žilnatinou v listech, pětičetnými květy rozčleněnými na korunu a kalich … rozklíčuje květní vzorce jednotlivých skupin krytosemenných rostlin … uvede a krátce charakterizuje řády patřící do jednoděložných rostlin … uvede zástupce užitkových rostlin řádu liliotvarých: česnek kuchyňský – segmentovaná cibule; česnek cibule – cibule bohatá na silice; pažitka pobřežní, pór zahradní … uvede zástupce planě rostoucích liliotvarých rostlin: lilie zlatohlávek, vraní oko čtyřlisté, ocún jesenní, křivatec žlutý, kandík psí zub, bledule jarní, sněženka podsněžník … uvede jako zajímavost kvetení ocúnu na podzim (slovensky „jeseň“) … uvede zástupce okrasných liliotvarých rostlin: tulipán (rod Tulipa), lilie (rod Lilium) … zmíní přítomnost alkaloidů (org. látkách, většinou jedech) v tělech mnohých liliotvarých rostlin (např.


Zerav Ostatní jehličnany

Zástupci nahosemenných rostlin na poznávačku Krytosemenné rostliny

Rostliny jednoděložné a dvouděložné rozdíly

Jednoděložné rostliny Řád liliotvaré (Liliales)

kolchicin u ocúnu jesenního) … uvede zástupce planě rostoucích rostlin řádu chřestotvarých: konvalinka vonná, kosatec (rod Iris), šafrán (rod Crocus) – jako koření se používají sušené čnělky; pstroček dvoulistý, kokořík (rod Polygonatum) … zařadí mezi chřestotvaré rostliny orchideje (čeleď vstavačovité): střevíčník pantoflíček, vstavač (rod Orchis), prstnatec (rod Dactylorhiza), falenopsis (Phalaenopsis) – běžně prodávaná orchidej; vanilka (rod Vanilla) – fermentovaná tobolka s obsahem aromatického vanilinu … popíše závislost klíčících orchidejí na symbióze s houbami (tzv. orchideoidní mykorhiza, semena orchidejí obsahují jen malé množství živin, je třeba, aby došlo k infikaci mykorhizní houbou, která je zdrojem uhlíkatých látek – orchidej se zpočátku živí heterotrofně) … popíše tropické orchideje jako epifyty … uvede CHKO Bílé Karpaty jako známou oblast výskytu orchidejí … zdůvodní význam kosení trávy na lokalitách s výskytem našich orchidejí … uvede okrasné zástupce chřestotvarých rostlin: narcis (rod Narcissus), mečík (rod Gladiolus), modřenec (rod Muscari), ladoňka (rod Scilla), hyacint (rod Hyacinthus), agáve (rod Agave) a juka (rod Yucca) … zmíní výrobu mexických národních nápojů tequilla a mezcal z agáve americké … uvede zástupce chřestotvarých rostlin pěstovaných jako pokojovky: dračinec (rod Dracaena), tenura (rod Sansevieria) – tzv. tchýnin jazyk … uvede hospodářsky významné zástupce chřestotvarých rostlin: chřest (rod Asparagus) … zařadí do řádu lipnicotvarých rostlin čeleď lipnicovité, šáchorovité, sítinovité, orobincovité, bromeliovité … uvede planě rostoucí zástupce čeledi lipnicovitých rostlin: lipnice roční, ovsík vyvýšený, srha říznačka, psárka luční, bojínek luční, pýr plazivý, jílek vytrvalý, rákos obecný, tomka vonná, kostřava luční … definuje obilniny jako kulturní trávy a začlení k nim pšenici setou, žito seté, ječmen setý, oves setý, kukuřici setou, proso seté a rýži setou … uvede další užitkové lipnicovité rostliny: bambus (např. rod Bambusa), cukrovník lékařský … charakterizuje lipnicovité rostliny jako anemogamní rostliny … popíše stonek lipnicovitých rostlin jako stéblo (většinou duté s kolénky) … popíše základní znaky listu lipnicovitých rostlin: souběžná žilnatina, list rozlišený na pochvu, čepel, jazýček a ouška … charakterizuje květenství lipnicovitých rostlin jako klas z klásků (pšenice) či latu z klásků (oves) … popíše stavbu klásku: podpěrné plevy (jedná se o listeny), pluchy (často s osinou, jedná se o listeny), plušky (vzniklé přeměnou okvětních lístků), uvnitř pestík a tyčinky, květní obaly celkově redukované … uvede obilku jako typický plod lipnicovitých rostlin … vysvětlí pojmy: kroupy (oloupané obilky ječmene), jáhly (oloupané obilky prosa), melta (směs drceného


Řád chřestotvaré (Asparagales)

Řád lipnicotvaré (Poales) Čeleď lipnicovité

kořene čekanky a obilek žita) … definuje šáchorovité jako rostliny vzhledově podobné trávám s trojhrannou lodyhou se dření a bez kolének … uvede zástupce rostlin z čeledi šáchorovitých: šáchor papírodárný (zdroj papyru ve starověkém Egyptě), šáchor střídavolistý (okrasná rostlina), ostřice, suchopýr … uvede jako zástupce sítinovitých rostlin sítinu (rod Juncus) … popíše sítinu klubkatou jako mokřadní rostlinu s provzdušňovacím pletivem … uvede jako zástupce orobincovitých rostlin zevar (rod Sparganium) a orobinec (rod Typha), lidově tzv. doutník … uvede jako zástupce bromeliovitých rostlin ananasovník (rod Ananas), bromélie (rod Bromelia) a guzmánie (rod Guzmania) … popíše vznik plodenství ananasu splynutím jednotlivých bobulí tvořících se ze semeníků jednotlivých květů nahloučených kolem osy (později zdřevnatělé vřeteno ananasu) květenství … zařadí bromélie a guzmánie mezi tropické epifytické rostliny … zařadí mezi rostliny řádu puškvorcotvaré puškvorec (rod Acorus) … charakterizuje puškvorce jako mokřadní či vodní rostliny s typickým oddenkem … zařadí mezi rostliny řádu šmelotvaré okřehek (rod Lemna) – lidově tzv. žabinec, alokázie (rod Alocasia) – tropická okrasná rostlina, ďáblík bahenní, kryptokoryna (rod Cryptocoryne) – častá akvarijní rostlina, diffenbachie (rod Diffenbachia) – jedovatá pokojová rostlina, potos (rod Epipremnum) – pokojová rostlina, monstera (rod Monstera) – pokojová rostlina … uvede jako zástupce řádu pandánotvarých rostlin pandán (rod Pandanus) – pokojová rostlina … zařadí do řádu arekotvaré rostliny datlovník (rod Phoenix), žumaru nízkou – původní evropská palma a kokosovník ořechoplodý … zařadí do řádu zázvorotvarých banánovník (rod Musa), strelicii (rod Strelitzia) – okrasná rostlina a zázvor (rod Zingiber) – kořen užívaný jako koření … podá základní informace o banánovníku: původ JV Asie, nejrozšířenější pěstování partenokarpických (bezsemenných) rostlin, nejznámější produkční oblast Latinská Amerika (tzv. banánové republiky), řada odrůd a kříženců, též škrobnaté banány na vaření … charakterizuje nižší dvouděložné rostliny jako evolučně starší typ krytosemenných rostlin s výskytem od spodní křídy … zařadí do řádu šácholanotvarých rostlin šácholan (rod Magnolia) … uvede název magnólie jako běžné synonymum pro šácholan … charakterizuje květy šácholanu jako květy s apokarpním gyneceem a okvětními lístky uspořádanými do spirály


Čeleď šáchorovité

Čeleď orobincovité Čeleď bromeliovité

Řád puškvorcotvaré (Acorales) Řád šmelotvaré (Alismatales)

Řád pandánotvaré (Pandanales) Řád arekotvaré (Arecales) Řád zázvorotvaré (Zingiberales)

Nižší dvouděložné rostliny (Magnoliopsida) Řád šácholanotvaré (Magnoliales)

… uvede plodenství měchýřků jako typický znak šácholanu … zařadí různé druhy šácholanu mezi okrasné dřeviny … charakterizuje leknínotvaré rostliny jako skupinu vodních či bahenních rostlin … zařadí mezi leknínotvaré rostliny leknín bílý, stulík žlutý a viktorii královskou … popíš viktorii královskou jako jihoamerickou rostlinu s obrovskými listy (průměr až 3 m, unese malé dítě) … uvede, že jako první podal svědectví o existenci viktorie královské český cestovatel a učenec Tadeáš Haenke (1761 – 1817) … zařadí mezi vavřínotvaré rostliny vavřín (rod Laurus) – tzv. bobkový list a skořicovník (rod Cinnamomum) – aromatická borka … zařadí mezi pepřotvaré rostliny kopytník evropský a pepř (= pepřovník) černý … zařadí do řádu miříkotvarých rostlin čeledi miříkovité a aralkovité … uvede synonyma pro označení čeledi miříkovitých: mrkvovité nebo okoličnaté … charakterizuje rostliny z čeledi miříkovitých jako byliny s dutými článkovanými a podélně rýhovanými lodyhami a složenými listy s nápadnými palisty … popíše květy miříkovitých rostlin jako drobné bílé květy uspořádané ve složeném okolíku z okolíčků … zařadí plody miříkovitých rostlin mezi dvounažky … zdůrazní typický znak miříkovitých rostlin a to přítomnost siličných kanálků, které dávají rostlinám charakteristickou vůni … zhodnotí význam miříkovitých jako kořenové a naťové zeleniny nebo koření … jmenuje druhy rostlin z čeledi miříkovitých využívaných jako zelenina: mrkev obecná setá, petržel obecná, miřík celer, pastinák setý … jmenuje druhy rostlin z čeledi miříkovitých využívaných jako koření – kmín kořenný, kopr vonný, bedrník anýz, fenykl obecný … jmenuje planě rostoucí druhy z čeledi miříkovitých: bršlice kozí noha, kerblík lesní, bolehlav plamatý, bolševník obecný, bolševník velkolepý, mrkev obecná pravá … zařadí bolševník velkolepý mezi invazní druhy a uvede zajímavosti o něm (původem z Kavkazu; vysazován v parcích, poté šíření do krajiny; alergenní rostlina; těžko likvidovatelná; výskyt např. v povodí Ohře) … uvede jako zástupce čeledi aralkovitých břečťan popínavý a ženšen pravý … charakterizuje břečťan popínavý jako stálezelenou liánu … zmíní přítomnost heterofylie u břečťanu … zmíní výskyt mnohých farmakologicky významných látek v ženšenu (zejména v jeho kořenu) … zařadí do řádu hvězdnicotvarých rostlin čeledi hvězdnicovité a zvonkovité … definuje hvězdnicovité jako jednu z nejpočetnějších čeledí rostlin (ve světě asi 20 000 druhů, u nás 3 500)


Řád leknínotvaré (Nymphaeales)

Řád vavřínotvaré (Laurales) Řád pepřotvaré (Piperales) Vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida) Řád miříkotvaré Čeleď miříkovité

Čeleď aralkovité

Řád hvězdnicotvaré (Asterales) Čeleď hvězdnicovité

… jmenuje úbor jako typické květenství hvězdnicovitých rostlin a popíše jeho stavbu (květy trubkovité a jazykovité) … uvede nažku jako typický plod hvězdnicovitých rostlin … popíše různé modifikace nažky hvězdnicovitých rostlin (např. nažku s chmýrem u pampelišky či plodenství nažek s háčky u lopuchu) … uvede přítomnost polysacharidu inulinu (nahrazuje škrob) jako charakteristický znak hvězdnicovitých rostlin … jmenuje planě rostoucí zástupce čeledi hvězdnicovitých: pampeliška lékařská, heřmánek pravý (= lékařský), heřmánek terčovitý, heřmánkovec nevonný, rmen rolní, podběl lékařský, pcháč oset, chrpa modrá (= polní), lopuch plstnatý, pelyněk černobýl, vratič obecný, sedmikráska chudobka, devětsil lékařský, pěťour malokvětý, bodlák obecný, čekanka obecná, kopretina bílá, řebříček obecný, hvězdnice alpská, plesnivec alpský … zdůrazní léčivé vlastnosti heřmánku, podbělu a třapatky nachová (Echinacea purpurea) … uvede rozdíly mezi heřmánkem (vyklenuté a duté květní lůžko, jazykovité květy směřují dolů) a rmenem (ploché a plné květní lůžko, jazykovité květy vodorovně) … jmenuje okrasné druhy rostlin z čeledi hvězdnicovitých: hvězdnice (= astra, rod Aster), třapatka (rod Echinacea), jiřina (rod Dahlia), aksamitník (= afrikán, rod Tagetes), kamzičník (rod Doronicum), ostálka (= cínie, rod Zinnia), smil listenatý – tzv. slaměnka, gerbera (rod Gerbera) … jmenuje hospodářsky významné druhy hvězdnicovitých rostlin: slunečnice roční – olejnina, locika salát – listová zelenina, čekanka – čekankové puky, melta … uvede jako příklad zvonkovitých rostlin zvonek (rod Campanula) … zařadí do řádu Boraginales čeleď brutnákovité … jmenuje zástupce čeledi brutnákovitých: pomněnka (rod Myosotis), plicník lékařský, kostival lékařský … zařadí do řádu brukvotvarých čeleď brukvovité … uvede šešuli (brukev řepka olejka) a šešulku (penízek rolní) jako typické plody brukvovitých rostlin … popíše mechanismus vzniku látek zodpovědných za štiplavou vůni či chuť u některých druhů brukvovitých rostlin (např. u hořčice, křenu): po rozrušení buněk dojde k reakci mezi glukosinoláty a specifickým enzymem, jejímž výsledkem jsou látky s antibakteriálními či antifungicidními účinky … jmenuje planě rostoucí druhy brukvovitých rostlin: hořčice rolní, česnáček lékařský, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, ředkev ohnice (= ohnice polní), řeřišnice luční, tařice skalní – výskyt na skalách a zdech … zařadí brukev řepku olejku mezi významné olejniny … zdůvodní velkoplošné pěstování řepky olejky v České republice (produkce bionafty) … jmenuje významné druhy zeleniny, které jsou odrůdami brukve zelné: kedluben, květák, zelí, kapusta (hlávková, kadeřavá, růžičková) a ředkev setá ředkvička … uvede brukvovité zástupce pochutin: hořčice bílá, křen selský


Čeleď zvonkovité Řád Boraginales Čeleď brutnákovité Řád brukvotvaré (Brassicales) Čeleď brukvovité

… zařadí do řádu zimostrázotvarých rostlin zimostráz (rod Buxus) … jmenuje zimostráz vždyzelený jako rostlinu vysazovanou v živých plotech … zařadí do řádu hvozdíkotvarých rostliny hvozdíkovité, merlíkovité, rosnatkovité, rdesnovité, kaktusovité … uvede zástupce čeledi hvozdíkovitých: kohoutek luční, hvozdík kartouzek, ptačinec žabinec, koukol polní … zařadí prodávané velkokvěté karafiáty do druhu hvozdík (= karafiát) zahradní … uvede zástupce čeledi merlíkovitých: lebeda lesklá, merlík bílý, řepa obecná (formy červená, cukrová, krmná) – hospodářsky významná bulva, špenát setý – listová zelenina … porovná charakter cukrovarnictví na území České republiky v minulosti a dnes … uvede častý výskyt merlíkovitých rostlin na stanovištích bohatých na dusík … uvede častý výskyt merlíkovitých rostlin na rumištích … objasní pojem: rumiště … uvede zástupce čeledi rosnatkovitých: rosnatka okrouhlolistá – masožravá rostlina … uvede další příklady masožravých rostlin z různých čeledí: mucholapka, láčkovka … uvede zástupce čeledi rdesnovitých: rdesno obojživelné, rdesno hadí kořen … charakterizuje rdesna jako vlhkomilné až vodní rostliny … charakterizuje rostliny čeledi kaktusovitých jako původem americké rostliny adaptované na aridní prostředí … popíše adaptace kaktusů zamezující ztrátám vody (zdužnatělý stonek) a zajišťující ochranu před herbivory (listy přeměněné v trny) … zařadí mezi kaktusovité „kaktusy“ a „opuncie“ … uvede hospodářské využití kaktusovitých: konzumace plodů některých opuncií … zařadí do řádu jesencotvarých rostlin brslen evropský – keř … zařadí do řádu dřínotvarých okrasné rostliny hortenzii (rod Hydrangea), pustoryl (Philadelphus) a svídu (rod Cornus) … zařadí do řádu tykvotvarých čeleď tykvovité … uvede bobuli jako typický plod tykvovitých … uvede zástupce čeledi tykvovitých: tykev obecná – cuketa, tykev obecná – patizon, tykev obecná – dýně, lubenice obecná – tzv. vodní meloun, meloun cukrový – tzv. cukrový meloun, okurka setá … zařadí do řádu štětkotvarých bez černý, bez chebdí a kalinu (rod Viburnum) – okrasný keř … zařadí do řádu vřesovcotvarých netýkavku malokvětou, vřes obecný, pěnišník (= rododendron, azalka rod Rhododendron), brusinku obecnou, brusnici borůvku, čajovník čínský, prvosenku (rod Primula) … zařadí brusnici borůvku mezi kalcifobní rostliny … při sběru borůvek a dalších plodů dodržuje pravidla ochrany životního prostředí … jmenuje známé oblasti pěstování čajovníku ve světě


Řád zimostrázotvaré (Buxales) Řád hvozdíkotvaré (Caryophyllales) Čeleď hvozdíkovité Čeleď merlíkovité

Čeleď rosnatkovité Čeleď rdesnovité Čeleď kaktusovité

Řád jesencotvaré (Celastrales) Řád dřínotvaré (Cornales) Řád tykvotvaré (Cucurbitales) Čeleď tykvovité

Řád štětkotvaré (Dipsacales) Řád vřesovcotvaré (Ericales)

… popíše rozdíl mezi černým (lístky prodělávají oxidaci) a zeleným čajem (lístky prochází jen krátkodobou oxidací, které je zabráněno tepelnou úpravou) … zařadí do řádu bobotvarých čeleď bobovité … uvede název vikvovité jako synonymum pro čeleď bobovité … charakterizuje zástupce čeledi bobovitých jako entomogamní rostliny se složenými listy s palisty, úponky listového původu a plodem luskem … rozliší korunu bobovitých rostlin na pavézu, člunek a křídla … zhodnotí význam symbiózy bobovitých rostlin s hlízkovými bakteriemi … zmíní široké hospodářské využití rostlin z čeledi bobovité (luštěniny: hrách setý, fazol obecný, čočka kuchyňská (= jedlá); olejniny: podzemnice olejná; pícniny: jetel luční, tolice vojtěška, bob obecný; zelené hnojení: bob obecný) … vysvětlí pojem: zelené hnojení (zaorání biomasy pěstovaných plodin, často se jedná o bobovité rostliny schopné poutat díky symbióze s bakteriemi vzdušný dusík, půda je obohacena o humus, zlepší se její struktura, v době růstu plodiny je chráněna před erozí aj.) … uvede příklady planě rostoucích bobovitých: hrachor (rod Lathyrus), vikev (rod Vicia), janovec metlatý … uvede okrasnou rostlinu z čeledi bobovitých: vlčí bob mnoholistý (= lupina mnoholistá) … jmenuje a pozná zástupce dřevin z čeledi bobovitých: trnovník akát – původem ze Severní Ameriky, trny vzniklé přeměnou palistů, významná medonosná rostlina) … jmenuje další medonosné rostliny (lípa, divizna, jetel inkarnát) a zhodnotí jejich význam … zařadí do řádu bukotvarých čeledi bukovité a břízovité … jmenuje zástupce čeledi bukovitých: buk lesní, dub letní, dub zimní, dub červený – původem ze Severní Ameriky, kaštanovník jedlý – původem ze Středomoří … uvede poznávací znaky dubu letního a zimního v místě přirůstání čepele k řapíku … uvede jako plod bukovitých nažku zčásti či zcela uzavřenou v číšce (miskovitě rozšířeném květním lůžku) … popíše plod buku jako dvě trojboké nažky ukryté v čtyřcípé ostnité číšce (lidově bukvice) … popíše plod dubu jako nažku v miskovité číšce (lidově žalud) … uvede, v jakých nadmořských výškách se na území České republiky vyskytují dubové lesy - doubravy a bukové lesy – bučiny … porovná původní výskyt doubrav a bučin na území České republiky se současným stavem (vysvětlí příčiny rozdílu) … uvede jehnědu jako typické květenství a nažku (bříza, olše) či oříšek (líska, habr) jako typický plod čeledi břízovitých … zařadí mezi rostliny řádu hořcotvaré hořec (rod Gentiana), brčál (rod Vinca), svízel přítula – plevel, kávovník


Řád bobotvaré (Fabales)

Řád bukotvaré (Fagales)

Řád hořcotvaré (Gentianales)

arabský, kávovník robusta … jmenuje Etiopskou vysočinu jako domovinu kávovníku … uvede oblasti významné pěstováním kávovníku … uvede kofein jako stimulační močopudný alkaloid obsažený v plodech kávovníku … zařadí mezi rostliny řádu kakostotvaré kakost luční a pelargonii (= muškát, rod Pelargonium) – původem z jižní Afriky … zařadí do řádu hluchavkotvarých rostlin čeledi hluchavkovité, olivovníkovité, zárazovité, jitrocelovité a krtičníkovité … uvede obsah éterických olejů jako typický znak některých hluchavkovitých rostlin … jmenuje bylinky a koření z čeledi hluchavkovitých: šalvěj lékařská, majoránka zahradní, rozmarýn (= rozmarýna) lékařská, dobromysl obecná (= oregáno), tymián obecný (= mateřídouška obecná), meduňka lékařská, bazalka pravá, máta peprná, levandule (rod Lavandula) … jmenuje planě rostoucí druhy hluchavkovitých: mateřídouška časná, hluchavka bílá, hluchavka nachová, hluchavka žlutá, popenec břečťanovitý, zběhovec plazivý … uvede zástupce rostlin čeledi olivovníkovité: olivovník evropský, šeřík obecný, zlatice (rod Forsythia), ptačí zob obecný, jasan ztepilý … uvede Středomoří jako oblast pěstování olivovníku evropského … jmenuje peckovici jako plod olivovníku … chápe olivový olej jako jeden z nejhodnotnějších kuchyňských olejů … uvede rozdíl mezi zelenými (nezralé) a černými (zralé) olivami … jmenuje zárazu bílou jako holoparazitickou rostlinu z čeledi zárazovitých … jmenuje jitrocel kopinatý, jitrocel větší a rozrazil (rod Veronica) jako zástupce rostlin čeledi jitrocelovitých … jmenuje zástupce čeledi krtičníkovitých: divizna velkokvětá, náprstník velkokvětý, rozrazil rezekvítek, lnice květel … zařadí podbílek šupinatý mezi holoparazitické rostliny čeledi krtičníkovitých … zařadí do řádu slézotvarých: sléz (rod Malva), ibišek (rod Hibiscus) – okrasná teplomilná dřevina, bavlník (rod Gossypium) – nejvýznamnější textilní plodina, kakaovník pravý – bobule se semeny zvanými kakaové boby, lípa (rod Tilia) – český národní strom, lipové ratolesti na prezidentské standardě; lýkovec jedovatý – jedovatá dřevina … uvede, která část bavlníku se zpracovává na bavlnu (vlákna na semenech) … zařadí bavlník mezi rostliny, jejichž pěstování významně zatěžuje životní prostředí (intenzivní používání chemikálií, zavlažování) … uvede státy s rozsáhlým pěstováním bavlníku (Čína, USA, Indie, Pákistán, Uzbekistán)


Řád kakostotvaré (Geraniales) Řád hluchavkotvaré (Lamiales) Čeleď hluchavkovité

Čeleď olivovníkovité

Čeleď zárazovité Čeleď jitrocelovité Čeleď krtičníkovité

Řád slézotvaré (Malvales)

… uvede oblasti proslulé pěstováním kakaovníku (země Guinejského zálivu, Brazílie) … zařadí do řádu myrtotvarých: myrta obecná- větévky na svatbách, blahovičník (rod Eucalyptus) – původem australský rod obsahující přes 700 druhů, pimentovník pravý – nové koření (sušené plody), hřebíčkovec (= hřebíkovec) kořenný – hřebíček (sušená poupata), marhaník granátový – tzv. granátové jablko … zařadí šťavel kyselý do řádu šťavelotvarých … zařadí do řádu pryskyřníkotvarých čeledi pryskyřníkovité, makovité, dřišťálovité … popíše charakteristické znaky čeledi pryskyřníkovitých: apokarpní gyneceum, souplodí nažek (pryskyřník) či měchýřků (blatouch), přítomnost prudce jedovatých alkaloidů … jmenuje zástupce pryskyřníkovitých typických v jednotlivých biotopech: louky – pryskyřník prudký, upolín nejvyšší (= evropský), koniklec luční, hlaváček jarní, orsej jarní, les – sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, jaterník podléška, u vody – blatouch bahenní, pole – ostrožka stračka, okrasné – orlíček (rod Aquilegia), čemeřice (rod Helleborus) … zařadí do čeledi makovité mák vlčí – planě rostoucí, mák setý – hospodářsky významný, dymnivka dutá – rostlina jarního aspektu, srdcovka zdobná – okrasná rostlina, vlaštovičník větší … jmenuje mák jako rostlinu, jehož latex s obsahem alkaloidů (např. morfin) se využívá jako surovina pro výrobu opia a následně heroinu (derivát morfinu) … uvede oblasti proslulé pěstováním máku a produkcí opia (např. Afghánistán, Zlatý trojúhelník) … zhodnotí rizika toxikomanie … zařadí mezi zástupce dřišťálovitých dřišťál (rod Berberis) – okrasný keř … rozdělí řád růžotvarých na čeledi růžovité, konopovité, morušovníkovité, kopřivovité a jilmovité … uvede základní charakteristiku čeledi růžovitých: dřeviny a byliny se střídavými listy opatřenými palisty, květ většinou oboupohlavný, pětičetný, rozlišený na korunu a kalich, opylení hmyzem … uvede nejčastější typy plodů růžovitých: měchýřek (tavolník), souplodí nažek (jahodník, mochna), peckovice (slivoně, souplodí peckoviček (ostružiníku), malvice (jabloň, jeřáb) … uvede zástupce planě rostoucích bylin z čeledi růžovitých: jahodník (rod Fragaria), ostružiník maliník, ostružiník ostružinatý, růže šípková, kontryhel lékařský, řepík lékařský, mochna husí, kuklík městský, krvavec toten … uvede zástupce dřevin z čeledi růžovitých: třešeň obecná (Prunus avium), švestka domácí = slivoň švestka (Prunus domestica), broskvoň obecná (Prunus persica), meruňka obecná (Prunus armeniaca), jabloň domácí (Malus domestica), hrušeň obecná (Pyrus communis), hloh obecný, trnka obecná, jeřáb ptačí … si je vědom existence celé řady odrůd jednotlivých ovocných dřevin … jmenuje příklady našich národních odrůd ovocných dřevin (např. meruňka velkopavlovická) … zařadí do čeledi konopovitých chmel otáčivý a konopí seté


Řád myrtotvaré (Myrtales)

Řád šťavelotvaré (Oxalidales) Řád pryskyřníkotvaré (Ranunculales) Čeleď pryskyřníkovité

Čeleď makovité

Čeleď dřišťálovité Řád růžotvaré (Rosales) Čeleď růžovité

Čeleď konopovité

… jmenuje samičí šištice chmele otáčivého jako významnou surovinu při vaření piva … stručně popíše postup a suroviny používané při výrobě piva … uvede nejznámější oblasti pěstování chmele v České republice … charakterizuje konopí seté jako jednoletou dvoudomou rostlinu s obsahem tetrahydrocannabinolu (THC) a cannabidiol (CBD) … charakterizuje marihuanu jako substanci obsahující psychoaktivní vrcholy samičích květenství konopí … charakterizuje hašiš jako substanci obsahující konopnou pryskyřici … si je vědom zdravotních a právních rizik spojených s držením omamných látek … zařadí konopí seté mezi textilní plodiny … uvede hospodářsky významné druhy morušovníkovitých: fíkovník smokvoň, morušovník černý … zařadí do čeledi kopřivovitých kopřivu dvoudomou a kopřivu žahavku – jednodomá rostlina … popíše stavbu žahavého trichomu kopřivy (křehký hrot s obsahem SiO2, kyselina mravenčí) … zařadí kopřivu dvoudomou mezi nitrofilní druhy s původním výskytem v oblasti lužních lesů … zařadí do čeledi jilmovitých jilm (rod Ulmus) … charakterizuje jilmy jako stromy s asymetrickou listovou čepelí … zdůvodní úbytek jilmů v Evropě v důsledku houbové choroby grafiózy … zařadí do řádu lomikamenotvarých pivoňku (rod Paeonia), srstku angrešt (= meruzalka srstka), rybíz černý, rybíz červený (červené a bílé variety), netřesk (rod Sempervivum) - sukulent … zařadí do řádu lilkotvarých čeledi lilkovité a svlačcovité … zdůrazní přítomnost alkaloidů (např. atropin, nikotin) u lilkovitých rostlin … jmenuje hospodářsky významné druhy lilkovitých rostlin původem z Ameriky: lilek brambor, rajče jedlé, paprika roční, tabák virginský … si je vědom jedovatosti lilku brambor, vyjma konzumované oddenkové hlízy … rozdělí brambory dle typu kuchyňské úpravy na kategorie A (salátové), B (přílohové) a C (na bramborovou kaši) … rozdělí brambory na konzumní a technické … rozdělí brambory na rané a pozdní … jmenuje Českomoravskou vrchovinu jako nejznámější oblast pěstování brambor v České republice … jmenuje planě rostoucí druhy lilkovitých rostlin: rulík zlomocný (jedovatý alkaloid atropin), lilek černý, blín černý … jmenuje okrasné druhy lilkovitých rostlin: mochyně židovská třešeň – plody způsobují zažívací problémy, petunie (rod Petunia), durman (rod Datura), kustovnice cizí – okrasný keř, kustovnice čínská – sušené plody zvané „goji“


Čeleď morušovníkovité Čeleď kopřivovité

Čeleď jilmovité

Řád lomikamenotvaré (Saxifragales) Řád lilkotvaré (Solanales) Čeleď lilkovité

… charakterizuje svlačcovité jako popínavé rostliny … uvede jako zástupce svlačcovitých svlačec (rod Convolvulus) … uvede jako zástupce řádu révotvarých révu vinnou a přísavník trojcípý – popínavá rostlina na zdech … uvede hlavní oblasti pěstování révy vinné ve světě a v České republice … popíše rostliny z čeledi vrbovité (řád Malpighiales) jako dřeviny s jehnědovitým květenstvím a plodem tobolkou … jmenuje zástupce z čeledi vrbovitých: vrba jíva, vrba náhrobní (tzv. smuteční vrba), topol bílý, topol černý vlašský, topol osika … porovná způsob opylení vrb (hmyzem) a topolů (větrem) … zdůrazní význam vrb jako první jarní potravní nabídky pro včely … jmenuje další rostliny z řádu Malpighiales: pryšec chvojka, pryšec zářivý (tzv. Kristova trnová koruna) – pokojová rostlina, třezalka tečkovaná – léčivá rostlina, len setý – textilní plodina, mučenka (rod Passiflora) – okrasná rostlina, mučenka jedlá – plody „maracuja“, raflézie (rod Rafflesia) – parazitická rostlina s největšími květy (průměr až 1 metr na světě), kořenovník (rod Rhizophora) – mangrovové porosty, violka (rod Viola), maceška (rod Viola) – planě rostoucí druhy i okrasné formy (tzv. maceška) … jmenuje a pozná zástupce z řádu mýdelníkotvaré: javor mléč, javor klen, javor babyka, jírovec maďal – původem z jihovýchodní Evropy … jmenuje dvounažku jako plod javorů … jmenuje známé užitkové druhy subtropických mýdelníkotvarých rostlin: citroník rajský (grapefruit), citroník limonový (citrón), citroník čínský (pomeranč), mandarinka obecná (mandarinka), citroník limonový (limetka) … definuje „řasy“ jako stélkaté organismy s převážně fotoautotrofním způsobem života … uvede jako zajímavost výskyt nepatrného množství parazitických a saprofytických druhů řas … definuje algologii jako vědu o řasách (z latinského „algae“ = řasy) … chápe výsledné zbarvení řas jako důsledek přítomnosti různých typů chlorofylů a jiných barviv … definuje stélku (thallus) jako tělo nerozlišené na kořen, stonek, list a postrádající cévní svazky … nastíní současný pohled na zařazení „řas“ do systému: říše Chromalveolata: zlativky, rozsivky, chaluhy; říše rostliny (Plantae): zelené řasy Chlorophyta a říše ruduchy (Rhodophyta) … podle kombinací přítomných typů chlorofylů rozlišuje tři uměle vytvořené skupiny „řas“: červenou, hnědou a zelenou … uvede přítomnost cholorofylů „a“ a „d“ jako typický znak červených řas – ruduch … uvede přítomnost cholorofylů „a“ a „c“ jako typický znak „hnědých řas“ … uvede přítomnost cholorofylů „a“ a „b“ jako typický znak zelených řas … jmenuje různé typy zásobních látek u řas (např. škrob, chrysolaminaran)


Čeleď svlačcovité Řád révotvaré (Vitales) Řád Malpighiales

Řád mýdelníkotvaré (Sapindales)

„Řasy“

Systém řas

… uvede příklady a na obrázcích rozpozná různé typy jednobuněčných stélek u řas: bičíkatá (monadoidní), měňavkovitá (améboidní), kulovitá (kokální) … uvede příklady a na obrázcích rozpozná různé typy mnohobuněčných stélek u řas: vláknitá (trichální), trubicovitá (sifonální) a pletivná … popíše pletivnou stélku jako nejdokonalejší typ stélky rozlišený na kauloid (lodyžku), rhizoidy (příchytná vlákna, pakořínky) a fyloidy (lístky) … uvede pohlavní a nepohlavní rozmnožování řas jako dva typy jejich rozmnožování … uvede možnosti nepohlavního rozmnožování pomocí pohyblivých bičíkatých zoospor či aktivně nepohyblivých bezbičíkatých aplanospor nebo dělení buněk (u jednobuněčných řas) či rozmnožování vegetativní … popíše jako podstatu pohlavního rozmnožování řas splývání samčích a samičích pohlavních buněk … uvede tři možnosti pohlavního rozmnožování u řas: izogamii, anizogamii a oogamii … popíše izogamii (z řečtiny „izos“ = stejný) jako splývání tvarově a velikostně stejných pohlavních buněk – samčího spermatozoidu a samičí vaječné buňky (odlišnost je pouze fyziologická) … popíše anizogamii (z řečtiny „anizos“ = nestejný) jako splývaní velké vaječné buňky s o mnoho menším spermatozoidem … popíše oogamii jako splývání nepohyblivé vaječné buňky – oosféry s menším spermatozoidem … vysvětlí pojem rodozměna jako střídání pohlavní generace (= gametofyt) a nepohlavní generace (= sporofyt) … chápe sporofyt jako diploidní stadium ve vývoji řas … chápe gametofyt jako haploidní stadium ve vývoji řas … popíše podle schématu průběh rodozměny u řas … charakterizuje ruduchy jako červené řasy s chlorofylem „a“ a „d“ a červenými barvivy β-karotenem nebo fykoerytrinem (= fykoerythrinem) … charakterizuje ruduchy jako řasy žijící převážně v mořích … charakterizuje ruduchy jako řasy s převážně mnohobuněčnými stélkami s polysacharidovými buněčnými stěnami … uvede jako zajímavost výskyt ruduch i ve větších hloubkách (až 200 metrů) umožněný přítomností fykoerytrinu, který dovede zachytit modrozelené spektrum světla pronikající jako jediné do těchto hloubek … jmenuje zástupce ruduch: např. potěrka (rod Batrachospermum, žijící v horských potocích), rod Porphyra a rod Gelidium … zmíní se o pěstování rodu Porphyra pro kulinářské účely ve východní Asii … uvede využití stélek rodu Gelidia k získávání agaru (slouží jako živné médium pro mikroorganismy v laboratořích) a k tvorbě potravinářské želatiny želatiny


Jednobuněčné stélky Mnohobuněčné stélky

Rozmnožování řas Nepohlavní rozmnožování

Pohlavní rozmnožování Izogamie Anizogamie Oogamie Rodozměna

Červené řasy – ruduchy

… charakterizuje „hnědé řasy“ jako organismy s chlorofylem „a“ a „d“, β-karotenem a hnědým barvivem fukoxantinem (ze skupiny xantofylů) … zařadí mezi hnědé řasy zlativky, rozsivky a chaluhy … charakterizuje zlativky jako mořské i sladkovodní „hnědé řasy“ s mixotrofním způsobem výživy … jmenuje jako zástupce zlativek rod Dinobryon (vytváří chitinózní schránku – loriku) či rod Chrysamoeba (vytváří měňavkovitou stélku) … uvede jako důsledek přemnožení zlativek žlutohnědé zbarvení vody a její zápach po rybím tuku (častý úkaz ve vodních nádržích) … popíše rozsivky jako sladkovodní či mořské jednobuněčné (kokální) „hnědé řasy“ uzavřené ve schránce z oxidu křemičitého … popíše vzhled schránky rozsivek (do sebe zapadající větší a menší miskovité útvary) … vysvětlí mechanismus rozmnožování rozsivek (po nepohlavním dělení stélky – mitóze, získává každá ze vzniklých buněk polovinu původní schránky, ke které si dotvoří vždy menší část; během generací u některých linií dochází ke zmenšování velikosti až do určité hranice, po jejímž dosažení proběhne pohlavní rozmnožování oogamie a takto vzniklé rozsivky získají původní velikost) … vysvětlí pojem křemelina (= diatomit) jako horninu vzniklou ukládáním schránek odumřelých rozsivek … uvede možnosti využití křemeliny jako izolačního materiálu či k výrobě filtračních náplní (např. v pivovarnictví) či dynamitu … jmenuje zástupce rozsivek: rod Diatoma, člunovka (rod Navicula) … definuje chaluhy jako makroskopické mnohobuněčné hnědé řasy s vláknitou až pletivnou stélkou, žijící pouze v mořích … zdůrazní výskyt jódu ve stélkách chaluh a popíše použití jódu v lékařství (desinfekční přípravky, např. Jodisol) … uvede všestranné využití chaluh člověkem (topivo, hnojivo, krmivo pro hospodářská zvířata, výroba jódu, sody, potaše (uhličitan draselný) a alginových kyselin, potravina … vysvětlí použití alginových kyselin jako želírovací látky, stabilizátoru či zahušťovadla v potravinách (zmrzliny, želé, pudinky, pasty, jogurty) … uvede označení v rámci aditiv (přídatných látek) jako E 400 pro alginové kyseliny v potravinách … jmenuje zástupce chaluh: chaluha bublinatá (Fucus vesiculosus), bobulák (rod Macrocystis), rod Sargassum, rod Laminaria … jmenuje bobulák jako nejdelší řasu s délkou až 200 m tvořící celé podmořské „lesy“ … uvede Sargasové moře jako místo se značným výskytem řas (rod Sargassum) … ukáže Sargasové moře na mapě … jmenuje Sargasové moře jako místo tření úhoře říčního


„Hnědé řasy“

Zlativky

Rozsivky

Chaluhy

… popíše zelené řasy (oddělení Chlorophyta) jako nižší rostliny se širokou škálou stélek a přítomným chlorofylem „a“ a „b“ (vyskytují se i další barviva, např. β-karotenem) a celulózní buněčnou stěnou … zdůrazní společné znaky zelených řas a vyšších rostlin (přítomnosti chlorofylu „a“ a „b“, celulózní buněčná stěna, škrob jako zásobní polysacharid) … vysvětlí pojem: pyrenoid (bílkovinné tělísko obalené škrobem vyskytující se u některých zelených řas) … vysvětlí pojem: vegetační zbarvení vody (přemnožení zejména zelených řas, obdoba „vodního květu“ způsobeného sinicemi) … rozdělí zelené řasy na třídy: zelenivky (Chlorophyceae), Ulvophyceae, spájivky (Conjugatophyceae), trubicovky (Bryopsidophyceae) a parožnatky (Charophyceae) … charakterizuje zelenivky jako zelené řasy žijící jednotlivě, v koloniích či cenobiích … definuje kolonii jako soubor buněk různých generací spojených slizem, jednotlivé buňky nejsou specializované a po oddělení jsou soběstačné – např. řetízovka (rod Scenedesmus) … definuje cenobium jako složitější soubor pravidelně uspořádaných buněk jedné generace, kde jsou přítomny specializované soubory buněk – např. váleč koulivý (Volvox globator) s cenobii až 3 mm velkými … chápe cenobium jako předstupeň mnohobuněčnosti … jmenuje jako zástupce třídy zelenivky (Chlorophyceae): pláštěnku (rod Chlamydomonas) – dvoubičíkatá stélka, zrněnku (rod Pleurococcus) – suchozemská řasa tvořící povlaky na kmenech stromů, součást tzv. aeroplanktonu; zelenivku (rod Chlorella) – výroba antibakteriálních a detoxikačních přípravků; koloniální řetízovku (rod Scenedesmus); cenobiální váleč koulivý (Volvox globator); a žabí vlas (rod Cladophora)a … jmenuje jako zástupce třídy Ulvophyceae porost locikový – tzv. „mořský salát“ (Ulva lactuca) s lupenitou stélkou, využívaný jako pokrm ve středomořské kuchyni a kadeřnatku (rod Ulothrix) s vláknitou stélkou … definuje třídu spájivky (Conjugatophyceae) jako řasy s typickým pohlavním rozmnožováním – spájením (= konjugací) – kdy prostřednictvím můstků mezi dvěma řasovými vlákny splývají protoplasty sousedních buněk za vzniku tlustostěnné zygospory, ze které po čase vyklíčí nová řasa … jmenuje jako zástupce spájivek šroubatku (rod Spirogyra) – charakteristická šroubovitě uspořádaným chloroplastem a vřetenovku (rod Closterium) … jmenuje jako zástupce třídy trubicovek (Bryopsidophyceae) lazuchu (rod Caulerpa) s trubicovitou stélkou … definuje třídu parožnatky (Charophyceae) jako nejsložitější zelené řasy s pletivnou stélkou, rozlišenou na rhizoidy, kauloid a fyloidy … zmíní se o výskytu parožnatek v čistých sladkých vodách, na dně tůní … jmenuje jako zástupce parožnatek parožnatku (rod Chara), jejíž stélka je obohacena o CaCO3 … přirovná vzhled parožnatek k přesličkám … chápe „prvoky“ jako skupinu několika říší jednobuněčných organismů tvořených eukaryotickou buňkou


Zelené řasy Znaky společné s vyššími rostlinami

Kolonie a cenobium

Zelenivky

Ulvophyceae Spájivky

Trubicovky Parožnatky

„Prvoci“ (Protozoa)

živočišného typu … charakterizuje prvoky jako kosmopolitní organismy … uvede vodu jako hlavní součást buňky prvoků (až 90 % obsah) … uvede vodní či vlhké prostředí jako optimální pro výskyt prvoků … jmenuje dvě možnosti způsobu výživy prvoků – fotoautotrofii (krásnoočko) a heterotrofii (saprofyté, parazité, „predátoři“) … zmíní Anthony van Leeuwehoeka jako prvního člověka, který pozoroval prvoky (Giardia lamblia ve vlastní stolici roku 1665) … popíše obecnou stavbu buňky prvoků a vyjmenuje její struktury: organely opory a ochrany (buněčná stěna – absentuje u „klasických“ prvoků, pelikula, schránky z CaCO3, SiO2 či chitinu), organely pohybu (bičíky, brvy, panožky), organely trávicí (potravní vakuola, buněčná ústa, hltan a řiť, celý povrch těla), organely vylučovací (pulsující vakuola), smyslové organely (brvy, světločivná skvrna – stigma), rozmnožovací organely (buněčné jádro, makronukleus, mikronukleus) … charakterizuje cystu prvoků jako opouzdřenou buňku vytvořenou za nepříznivých podmínek (sucho, mráz), v níž stráví prvok latentní část života, po obnovení optimálních podmínek cysta puká a prvok ji opouští … charakterizuje pulsující (stažitelnou) vakuolu jako váček sloužící k odstraňování přebytečné vody z buňky … vysvětlí funkci pulsující vakuoly, kdy se přebytečná voda a metabolity ukládají do pulzující vakuoly, která se po dosažení určité velikosti spojí s povrchem buňky a voda se vyleje ven … zdůrazní fakt, že spolu s vodou odcházejí prasknutím pulzující vakuoly z buňky také škodlivé látka (metabolity) … uvede mezi příklady nepohlavního rozmnožování prvoků dělení (podélné – u bičíkovců nebo příčné u nálevníků), pučení (nálevníci), schizogonii a sporogonii (výtrusovci) … uvede způsoby pohlavního rozmnožování prvoků – kopulace a konjugace … definuje kopulaci prvoků jako splynutí dvou jedinců, kteří představují pohlavní buňky … definuje konjugaci jako spojení dvou prvoků, při kterém si vymění části mikronukleu (např. u trepky) … rozdělí prvoky do říší: Amoebozoa (hlenky a panoženky), Excavata (krásnoočka a prabičíkovci), Rhizaria (dírkonošci, slunivky, mřížovci, Cercozoa), Chromalveolata (výtrusovci, nálevníci, „hnědé řasy“, řasovky) … rozdělí říši měňavkovců (Amoebozoa) na hlenky a panoženky … definuje hlenky jako jednoduché heterotrofní (saprofytické, parazitické i fagocytující) organismy schopné měňavkovitého pohybu, v jejichž vývojovém cyklu se objevuje mnohojaderné plasmodium (vzniká opakovaným dělením jádra bez současného dělení cytoplasmy) a rozmnožující se pomocí plodnic se sporami … zmíní se o nápadném zbarvení plazmodií od žluté, přes oranžovou a růžovou k červené … uvede vlhká a tmavá místa v lesích (pařezy, opadanka) jako místa výskytu hlenek


Obecná stavba buňky prvoků

Rozmnožování prvoků

Systém prvoků Říše měňavkovci (Amoebozoa) Hlenky

… uvede jako zástupce hlenek vlčí mléko … uvede panožky (pseudopodia) jako hlavní tělesný znak měňavek (skupina panoženky) sloužící k pohybu a příjmu potravy … popíše měňavkovitý (améboidní) druh pohybu měňavek (cytoplazma přelévá pomocí panožek z jednoho místa na druhé) … popíše fagocytózu jako druh příjmu potravy měňavek (panožky obklopí potravu (např. bakterii), vytvoří kolem ní potravní vakuolu (váček obklopený cytoplazmatickou membránou), v níž dojde k trávení potravy pomocí enzymů, potravní vakuola s nestrávenými zbytky se přiblíží k povrchu buňky, splyne s ním a obsah se uvolňuje ven) … zařadí mezi zástupce měňavek měňavku velkou (1 mm, sladkovodní, potravou jsou jednobuněčné řasy), měňavku zubní (živí se bakteriemi v ústní dutině) a měňavku úplavičnou … uvede amébovou dyzentérii jako onemocnění způsobené měňavkou úplavičnou (parazituje v tlustém střevě, živí se buňkami střevní sliznice, způsobuje horečky a krvavé průjmy – katary, ročně umírá několik desítek tisíc lidí, zejména z rozvojových zemí s teplým a vlhkým klimatem) … zařadí do říše Excavata krásnoočka (krásnoočko zelené, krásnoočko krvavé) a prabičíkovce (trypanozomu spavičnou, bičenku poševní, lamblii střevní, bičivku rybí, trubénku Haeckelovu) … definuje krásnoočko jako většinou fotosyntetizujícího jednobuněčného bičíkovce s jedním až dvěma bičíky, světločivnou skvrnou, chloroplasty a pelikulou … popíše pelikulu jako pružnou bílkovinnou blánu umístěnou pod cytoplasmatickou membránou … upozorní na možný heterotrofní způsob výživy krásnooček … uvede paramylon jako zásobní polysacharid krásnooček … jmenuje barviva v těle krásnoočka: chlorofyl „a“, chlorofyl „b“, β-karoten a xantofyly … uvede bakterie a prvoky jako potravu krásnooček … popíše obecný výskyt krásnooček v silně znečištěných sladkých vodách – v kalužích, rybnících, kanálech … zařadí zástupce rudu Trypanosoma mezi prabičíkovce … uvede parazitický způsob života trypanozomy spavičné (Trypanosoma brucei gambiense, T. b. rhodesiense): parazituje v tělních tekutinách – krvi a mozkomíšním moku … lokalizuje výskyt trypanozomy spavičné do tropické Afriky … popíše stavbu těla trypanozomy spavičné (jeden bičík a typická undulující (vlnící se) membrána) … uvede spavou nemoc jako onemocnění způsobeného trypanozomou spavičnou – chronická forma vyvolaná Trypanosoma brucei gambiense, akutní forma vyvolaná T. b. rhodesiense … vysvětlí projevy a důsledky spavé nemoci – zduření uzlin, horečky, hubnutí, mentální retardace, naprosté vyčerpání až smrt (ročně spavou nemocí onemocní asi 0,5 milionu lidí, úmrtnost 8 %)


Panoženky

Říše Excavata Krásnoočka

Prabičíkovci Trypanozoma spavičná a spavá nemoc

… uvede mouchu bodalku tse-tse jako hlavního přenašeče onemocnění … jmenuje onemocnění Nagana způsobené druhem Trypanosoma brucei brucei, která hubí africké kopytníky i domácí skot … uvede bičenku poševní jako původce nemoci trichomonázy (= trichomoniázy) … popíše trichomonázu jako zánětlivé onemocnění močového měchýře s hnisavými výtoky z pochvy, které se šíří pohlavním stykem (muži jsou pouze přenašeči) … uvede lamblii střevní jako prvoka způsobujícího záněty tenkého střeva (giardióza či lamblióza) … jmenuje bičivku rybí jako prvoka parazitujícího na kůži ryb a rybího plůdku, způsobuje často úhyn napadených ryb … uvede trubénku Haeckelovu jako prvoka tvořícího kolonie … zařadí do říše Rhizaria skupiny dírkonošci, mřížovci, slunivky a Cercozoa … popíše dírkonošce jako mořské organismy se schránkami tvořenými uhličitanem vápenatým … popíše schránku dírkonošců jako útvar s množstvím otvorů pro nitkovité panožky … uvede význam dírkonošců jako horninotvorných činitelů … definuje mřížovce jako mořské organismy se schránkami z oxidu křemičitého … pojmenuje nezpevněné sedimentární vrstvy ze schránek mřížovců jako radioláriové bahno … charakterizuje slunivky jako obyvatele sladkovodních rašelinišť se schránkami z oxidu křemičitého nebo chitinu, z nichž vystupují tenké panožky … zařadí do skupiny Cercozoa nádorovku kapustovou … charakterizuje nádorovku kapustovou jako parazita v kořenech kapusty (způsobuje jejichnádory, rostlina nemůže přijímat živiny) … zařadí do říše Chromalveolata výtrusovce, nálevníky, „hnědé řasy“ a řasovky … definuje výtrusovce jako endoparazity buněk způsobující četná onemocnění u živočichů, včetně člověka … zařadí mezi výtrusovce zimničky a kokcidie … zdůrazní, že typickým znakem výtrusovců je střídání pohlavní a nepohlavní generace … charakterizuje zimničky (rod Plasmodium) jako prvoky vyskytující se v tropech a subtropech a napadající červené krvinky obratlovců … uvede malárii jako onemocnění způsobené zimničkami … zařádí malárii mezi závažná a rozšířená onemocnění končící často smrtí (ročně onemocní asi 500 milionů lidí, 1 – 2 miliony umírají) … popíše různý průběh malarických záchvatů v závislosti na druhu zimničky způsobující nemoc: zimnička tropická (P. falciparum) – každodenní záchvaty, zimničku třetidenní (P. vivax) – záchvaty co tři dny) a zimničku čtvrtodenní (P. malariae) – záchvaty co čtyři dny


Bičenka poševní

Lamblie střevní Bičivka rybí Trubénka Haeckelova Říše Rhizaria Dírkonošci

Mřížovci Slunivky Cercozoa

Říše Chromalveolata Výtrusovci

Zimnička a malárie

… popíše projevy malárie – bolesti hlavy a svalů, únava, později malarické záchvaty s horečkou a zimnicí, anemie (chudokrevnost) … definuje životní cyklus zimničky jako střídání nepohlavního rozmnožování v těle obratlovce (člověka) a pohlavního rozmnožování v těle samičky komára rodu Anopheles … vysvětlí malarický záchvat jako stav, kdy praskají červené krvinky a zde vzniklé merozoity se uvolňují spolu s toxiny do krve, doprovázeno horečkami … uvede jako antimalarikum dříve používaný chinin (alkaloid kůry chinovníku) a dnes např. chlorochin … popíše způsoby boje proti malárii (hubení komárů insekticidy, biologický boj prostřednictvím živorodek požírajících komáří larvy, používání moskytiér) … při cestách do tropických oblastí dodržuje preventivní opatření před nákazou (vyhýbá se malarickým oblastem, používá vhodné oblečení, moskytiéry a repelenty, případně užívá před cestou antimalarika – tzv. antimalarická profylaxe) … charakterizuje kokcidie jako endoparazity v buňkách jater, střev či ledvin obratlovců … uvede dva nejznámější zástupce kokcidií: kokcidie jaterní (Eimeria stiedae) a kokcidie kočičí (Toxoplasma gondii) … uvede kokcidiózu jako onemocnění způsobené kokcidií jaterní způsobující hnisavé záněty na játrech a žlučovodech zajícovců … popíše projevy kokcidiózy u králíka: průjem, tekoucí hlen z nosu, hubnutí, kývavé pohyby hlavou do stran, bělavé skvrny na játrech (hnisavá ložiska) a končí smrtí … popíše pozření infikovaných výkalů jako cestu nákazy kokcidií jaterní u králíků … popíše možnosti prevence před nákazou kokcidiózou (čistota kotců, vody, potravy a případná likvidacie napadených jedinců) … uvede fakt, že další druhy kokcidií způsobují kokcidiózu u dalších hospodářských zvířat (drůbež, prasata) … charakterizuje kokcidii kočičí jako parazita bílých krvinek obratlovců … uvede toxoplasmózu jako onemocnění způsobené kokcidií kočičí (tzv. toxoplasma) … uvede kočku jako hlavního přenašeče toxoplasmy na myši či člověka (nákaza alimentární cestou pozřením oocyst z kočičího trusu) … uvede jako důsledek napadení toxoplasmou sníženou imunitu … popíše projevy toxoplasmózy (únava, horečka, zvětšené mízní uzliny) … uvede akutní nákazu toxoplasmou jako velmi nebezpečnou u těhotných žen, u kterých nejsou přítomny protilátky (dosud se s toxoplasmou nesetkaly) – vede k potratu či deformacím plodu … zmíní se o povinném vyšetření krve těhotných žen na přítomnost protilátek na toxoplasmu … uvede, že celosvětově (včetně České republiky) je toxoplasmou nakažena (většinou bez zásadních projevů)


Kokcidie

Kokcidie jaterní (Eimeria stiedae) a kokcidióza

Kokcidie kočičí (Toxoplasma gondii) a toxoplasmóza

minimálně 1/3 až 1/2 populace … uvede schopnost toxoplasmy měnit chování svého mezihostitele (myši) tak, aby se zvyšovala šance na jeho ulovení predátorem (kočkou) a tím mohl pokračovat rozmnožovací cyklus … uvede fakt, že lidé nakažení toxoplasmou mají pomalejší reakce a prokazatelně se stávají častějšími účastníky dopravních nehod … uvede, že nákaza toxoplasmou představuje smrtelné nebezpečí pro nemocné AIDS … vysvětlí vznik českého pojmenování nálevníků podle výskytu v senném nálevu, kam se dostanou spolu se senem cysty, které se ve vodě aktivují … uvede nejčastější výskyt nálevníků ve sladké a slané vodě, méně často i v trávicí soustavě obratlovců … uvede značnou velikost některých nálevníků (např. trepka velká okolo 0,2 mm) … definuje nálevníky jako prvoky s brvami či řasinkami (cilie) na celém povrchu těla … zdůrazní význam brv pro pohyb a příjem potravy nálevníků … uvede jako potravu prvoků bakterie, řasy nebo jiné prvoky … vyjmenuje zástupce nálevníků: trepka velká, mrskavka, bachořci, vakovka … načrtne a popíše stavbu těla trepky velké (označí struktury: pelikula, brvy, makronukleus, mikronukleus, potravní vakuola, buněčná ústa, buněčný hltan, buněčná řiť, stažitelné vakuoly) … uvede jako místo výskytu trepky a mrskavky sladkou a organicky znečištěnou vodu (hodně potravy) … zdůrazní přítomnost dvou jader u trepky (velkého jádra – makronukleus a malého jádra – mikronukleus) … popíše funkci makronukleu jako řídící jednotky nálevníka … popíše funkci mikronukleu jako rozmnožovací (při konjugaci, kdy dochází k výměně a splývání částí těchto jader) … popíše dvě možnosti množení trepky – nepohlavní (příčné dělení, pučení) a pohlavní (konjugace se splýváním mikronukleí) … popíše mechanismus trávení trepky (příjem potravy buněčnými ústy pomocí brv, postup do buněčného hltanu, vytvoření potravní vakuoly a odchod nestrávených zbytků buněčnou řití procesem exocytózy ven z buňky … uvede odstraňování metabolitů prostřednictvím pulsujících vakuol ve tvaru hvězdičky (voda či odpadní látky jsou z pulsující vakuoly odváděny ven z buňky prostřednictvím kanálků či procesem exocytózy) … uvede význam bachořců v žaludku (bachoru) přežvýkavců (krávy) spočívající ve schopnosti trávení celulózy … označí vztah mezi bachořcem a krávou jako vztah symbiózy … označí vakovku jako komenzála žijícího v tlustém střevě prasat, přenositelného i na člověka (vzácně způsobuje závažné záněty a vředy, tzv. balantidiózu) … podá informace o systému, stavbě, ekologii a významu „hnědých řas“ (chaluhy, zlativky, rozsivky) – viz učivo


Nálevníci

„Hnědé řasy“

o skupině „Řasy“ … definuje řasovky jako saprofyty či parazity vyšších rostlin, které žijí ve vodě a ve vlhké půdě … uvede přítomnost celulózy v buněčné stěně řasovek … zařadí mezi zástupce řasovek plíseň bramborovou a plíseň (= vřetenatka, perenospora) révovou … zařadí plíseň bramborovou mezi parazity (parazituje zejména na listech rostlin z čeledi lilkovité – brambory, rajčata – zde choroba nazývána plíseň rajčat, petunie) … jako vhodné podmínky pro šíření plísně bramborové uvede chladná a vlhká léta … zhodnotí hospodářské dopady zavlečení plísně bramborové do Evropy v 19. století … uvede jako možnou ochranu před šířením plísně bramborové užití fungicidních postřiků a výsadbu odolných odrůd brambor … uvede napadání listů i bobulí vřetenatkou révovou za vzniku bělavých skvrn na povrchu listů a hnědnutím a scvrkáváním bobulí … popíše životní cyklus vřetenatky révové – na spodní straně listů se vytváří bílý povlak sporangioforů, z nich vypadne zoospora, vyklíčí v hyfu, ta proniká průduchem do mezibuněčných prostor listu a vysílá haustoria do buněk – z průduchů vyčnívají sporangiofory … zmíní se o nutné chemické ochraně vinohradů před šířením vřetenatky révové … definuje houby jako jednobuněčné či mnohobuněčné eukaryotické stélkaté organismy heterotrofní povahy s chitinózními buněčnými stěnami … datuje výskyt nejstarších hub do prekambrického období, výskyt hub současného typu na počátek kambria … označí mykologii jako vědu o houbách … uvede vlhká a teplá místa jako optimální pro výskyt hub … označí vlákna hub jako hyfy … označí shluky hyf jako podhoubí (mycelium) … zmíní se o možném saprofytickém či parazitickém způsobu života hub, dále o možné symbióze (např. v lišejnících a mykorhize) … definuje mykorhizu jako výhodné soužití hub a kořenů vyšších rostlin (houba systému dodává vodu a minerální látky, vyšší rostliny dodávají asimiláty, týká se až 4/5 vyšších rostlin) … vysvětlí význam hub jako rozkladačů organických látek, producentů antibiotik, enzymů a vitamínů … popíše parazitické houby jako organismy vyvolávající infekce živočichů i rostlin … uvede příklady negativního působení hub na potraviny, textilie, dřevo apod. … zhodnotí význam hub v potravních řetězcích a jídelníčku člověka … zmíní nejednotnost současných systémů hub … popíše jedno z možných členění říše hub (Fungi): chytridiomycety (Chytridiomycota), houby spájivé


Řasovky

Houby

Výživa hub

Význam hub

Systém hub

(Zygomycota), houby vřeckovýtrusé (Ascomycota), houby stopkovýtrusé (Basidiomycota) … charakterizuje chytridiomycety jako saprofyty či parazity … uvede vodu či vlhkou půdu jako místa výskytu chytridiomycet … zařadí mezi zástupce chytridiomycet lahvičkovku zelnou a rakovinec bramborový … uvede lahvičkovku jako původce „padání klíčních rostlinek“ (v jeho důsledku dochází ke zčernání hypokotylu a kořenů u rostlin z čeledi brukvovitých, např. zelí, kapusta) … uvede rakovinu brambor jako důsledek napadení rakovincem (v jeho důsledku se na hlízách z čeledi lilkovitých vytváří nádory) … označí houby spájivé jako tzv. zygomycety … uvede půdu jako časté místo výskytu hub spájivých (součást edafonu) … charakterizuje houby spájivé jako organismy s parazitickým či saprofytickým způsobem života … popíše rozmnožování spájivých hub jako cyklus střídání pohlavního (tzv. spájení, při kterém splývají výběžky dvou sousedních různopohlavních hyf) a nepohlavního rozmnožování … uvede zástupce hub spájivých: kropidlovec černavý a plíseň hlavičkovou … uvede častý výskyt kropidlovce na starém chlebě či ovoci (podoba až 2 cm vysokých povlaků) … uvede výskyt plísně hlavičkové na trusu či potravinách … označí vřeckovýtrusé houby za nejpočetnější skupinu hub … vysvětlí původ názvu vřeckovýtrusých hub od výtrusnice kyjovitého tvaru – vřecka (vřecko = kapsa) … uvede převážně saprofytický (méně častěji parazitický) způsob života vřeckovýtrusých hub … zmíní velkou mnohotvárnost vřeckovýtrusých hub – od mikroskopických rozměrů až po makroskopické, od jednobuněčných po druhy s hyfami a případně plodnicemi … charakterizuje vřecko (ascus) jako výtrusnici, ve které vzniká meiózou a následnou mitózou 8 výtrusů (askospor), pomocí kterých se vřeckovýtrusé houby v určité fázi vývojového cyklu rozmnožují … zařadí kvasinky mezi zástupce jednobuněčných vřeckovýtrusých hub … popíše obecně kvasinky jako jednobuněčné houby tvořící pseudomycelia (nepravá podhoubí vznikající pučením) … odvodí pojmenování kvasinek od procesu kvašení … zdůrazní význam kvasinek při alkoholovém kvašení, kdy dochází za nepřístupu kyslíku k přeměně (rozkladu) cukru na oxid uhličitý a alkohol … uvede obsah 15 % alkoholu v kvasícím substrátu jako limitující hranici pro život kvasinek (při vyšších koncentracích samotné kvasinky odumírají) … jmenuje jako zástupce kvasinek kvasinku pivní (Saccharomyces cerevisiae) a její varietu kvasinku vinnou (S. cerevisiae ellipsoideus)


Chytridiomycety

Zástupci

Zygomycety (houby spájivé)

Zástupci

Houby vřeckovýtrusé

Kvasinky

… vysvětlí princip vzniku vína pomocí kvasinky vinné, která přezimuje v půdě, nalézá na bobule vinné révy a při lisování se dostává do moštu, kde probíhá alkoholové kvašení (mohou se přidávat i průmyslově vyráběné kvasnicové kultury) … objasní význam kvasinky pivní při zkvašování sladu a výrobě piva či při výrobě lihu a pečení chleba … definuje droždí jako slisované kvasinky pivní s moukou … zmíní použití kvasinek do krmných směsí hospodářsky chovaných zvířat … zdůrazní význam kvasinek jako zdroje bílkovin a vitamínu B ve stravě … definuje kandidózy jako onemocnění způsobené přemnožením kvasinek, např. Candida albicans – známé mykózy na nohou či v poševní oblasti … zdůvodní nutnost používání sprchových gelů s obsahem kyseliny mléčné pro intimní hygienu ženy (ničí kvasinky, přirozené prostředí v pochvě a okolí je kyselé) … popíše výskyt paličkovice nachové v semeníku žita (či jiných lipnicovitých), který se postupně mění v námel Paličkovice nachová … definuje námel jako tmavý rohovitý útvar vypadávající z klasu na zem, kde přezimuje a na jaře z něho vyrůstají paličkovité útvary s červenooranžovými výtrusnicemi … zdůrazní jedovatost námelu (obsah jedovatých alkaloidů) a zároveň jeho využití k výrobě léčiv … zmíní umělé pěstování paličkovice (námele) pro výrobu léčiv – na stažení dělohy či zástavu krvácení … zdůrazní nebezpečí výskytu námele v obilí a následně v potravinách i přes chemickou ochranu vysévaných obilek zejm. žita (dříve časté otravy) … zařadí do hub vřeckovýtrusých štětičkovec (rod Penicillium) Štětičkovec (Penicillium) … zmíní druh Penicillium notatum jako producenta antibiotik ničících bakterie … uvede Alexandra Fleminga jako objevitele penicilinu (rok 1928, Nobelova cena 1945) … uvede jiné druhy rodu Penicillium působící při zrání sýru jako P. camembertii (výroba sýrů Camembert a Brie), P. roqueforti (sýr Niva a Roquefortu), P. candidum (sýr Hermelín), P. glaucum (v italské Gorgonzole) … uvede kropidlák jako původce plísní v kompotech a producenta nebezpečných aflatoxinů … vysvětlí nebezpečí konzumace plesnivých kompotů (aflatoxiny způsobují rakovinu jater) … zařadí mezi další zástupce hub vřeckovýtrusých padlí jabloňové, hlízenku ovocnou, šedou plíseň jahod, Další zástupci kadeřavost broskvoní, strupovitost jablek a hrušek … popíše příznaky napadení rostlin padlím (moučné povlaky na listech, stoncích a plodech) … popíše moniliózu jako onemocnění způsobené hlízenkou ovocnou … popíše projevy moniliózy jako bělavé soustředné kružnice konidioforů na napadeném ovoci (např. jablkách) … jmenuje druhy vřeckovýtrusých hub tvořící plodnice: smrž obecný, ucháč obecný (!), lanýž černý … charakterizuje lanýž jako houbu tvořící podzemní hlízovité plodnice používané k dochucování jídel … uvede jako zajímavost vyhledávání lanýžů pomocí cvičených prasat či psů


… definuje stopkovýtrusé houby jako organismy převážně saprofytické, některé parazitické … zdůrazní význam stopkovýtrusých hub jako dekompozitorů … popíše mycelium stopkovýtrusých hub jako přehrádkované (v místě přehrádky se nachází z obou stran soudečkovitě ztloustlé otvory, které zajišťují spojení sousedních buněk) … uvede dva způsoby rozmnožování a to méně časté nepohlavní a pohlavní … vysvětlí nepohlavní rozmnožování pomocí konidií či fragmentací (rozpadem mycelia) … popíše rozmnožovací cyklus stopkovýtrusých hub: bazidiospory (pohlavně rozlišené) vyklíčí v hyfy primárního podhoubí, které je tvořeno jednojadernými buňkami – po setkání dvou houbových vláken (vzniklých z „+“ a „-„ bazidiospor - výtrusů) nastává plazmogamie a vzniká sekundární dvoujaderné podhoubí, které za příznivých podmínek tvoří plodnice, koncové buňky výtrusorodé vrstvy plodnice sekundárního podhoubí tvoří kyjovité bazidie – v nich dochází ke karyogamii a po meiotickém dělení se na stopečkách vytváří 4 haploidní bazidiospory (tvarově stejné, ale fyziologicky rozlišené na „+“ a „-„) … definuje hymenium neboli výtrusorodé rouško jako tenkou vrstvičku tvořenou bazidiemi, která se nachází na spodní straně klobouku na povrchu rourek, lupenů či hrotů … označí nosič hymenia jako hymenofor a rozdělí ho na rourkovitý (u hřibovitých hub), lupenatý (u lupenitých hub) a hrotnatý (u lišek) … popíše stavbu plodnice stopkovýtrusých hub (klobouk, třeň, plachetka, pochva, závoj, prstenec) … uvede u některých plodnic v mládí obalení plachetkou (velum generale), která se růstem trhá a zanechává zbytky na klobouku v podobě „bradavek“ a na bázi třeně v podobě „pochvy“ … uvede časté zakrytí hymenoforu v mládí závojem (velum partiale) spojujícím okraj klobouku a třeň … vysvětlí vznik prstence na plodnici při jejím růstu ze závoje … zařadí mezi „nižší“ stopkovýtrusé houby rzi a sněti … definuje rzi jako parazity rostlin netvořící plodnice a vysílající do buněk hostitelských rostlin haustoria, v pletivech hostitele vytváří mycelium a následně výtrusy (žluté či rezavé) … uvede jako zástupce rzí rez travní způsobující škody na obilovinách a jiných trávách … popíše sněti jako parazity přeměňující semeníky rostlin na útvary plné sazovitých výtrusů … zařadí mezi sněti prašnou sněť pšeničnou, ovesnou a ječnou … chápe sněti jako parazitické houby způsobující hospodářské škody na obilninách … rozdělí „vyšší“ stopkovýtrusé houby na rourkaté, lupenaté a ostatní … rozdělí „vyšší“ stopkovýtrusé houby na jedlé, nejedlé a jedovaté … jmenuje zástupce z čeledi žampionovitých: žampion (pečárka) polní, bedla vysoká, hlíva ústřičná … jmenuje žampion polní a hlívu ústřičnou jako komerčně pěstované houby … zmíní léčebné účinky hlívy ústřičné proti alergiím a k posílení imunitního systému


Houby stopkovýtrusé

Rozmnožovací cyklus

Hymenium

Plodnice

Rzi a sněti (nižší stopkovýtrusé houby)

Vyšší stopkovýtrusé houby Čeleď: žampionovité

… jmenuje zástupce z čeledi čirůvkovitých: čirůvka májovka, špička obecná, václavka obecná, závojenka olovová … zmíní se o dřevokaznosti špičky a václavky … jmenuje zástupce z čeledi muchomůrkovitých: muchomůrku růžovku (tzv. masák), muchomůrku červenou (!), zelenou (!), tygrovanou (!) a citronovou (!) … jmenuje zástupce z čeledi holubinkovitých: holubinka trávozelená, holubinka namodralá, ryzec pravý, ryzec syrovinka, ryzec kravský (!) … uvede typický znak ryzců – ronění „mléka“ po naříznutí … uvede jako typický znak hřibovitých hub přítomnost rourkovitého hymenoforu … jmenuje zástupce hřibovitých: hřib dubový, smrkový, hřib kovář, hřib žlučník, hřib satan (!), suchohřib hnědý, suchohřib žlutomasý, křemenáč osikový, kozák březový, klouzek modřínový … popíše zástupce čeledi chorošovitých jako rozkladače celulózy či ligninu (dřevoviny) a uvede jako místo jejich výskytu trouchnivějící pařezy, větve či kmeny … uvede zástupce čeledi chorošovitých: choroš šupinatý, dřevomorka domácí, sírovec žlutooranžový … zdůrazní nebezpečí dřevomorky spočívající v rozkladu dřevěných podlah, stropů či krovů (dnes jejich ochrana mořením) … uvede možnost sírovce k obalování a smažení jako řízek … uvede zástupce čeledi kuřátkovitých: kuřátka sličná (!), kotrč kadeřavý … uvede zástupce čeledi liškovitých: liška obecná … uvede zástupce čeledi pýchavkovitých: pýchavka obecná, pýchavka obrovská (= vatovec) … uvede zástupce čeledi hadovkovitých: hadovka smrdutá … rozdělí otravy houbami na primární a sekundární … uvede příklady primárně jedovatých hub a možnost jejich záměny s druhy jedlými – např. muchomůrka šedivka x muchomůrka tygrovaná (!), holubinka trávozelená x muchomůrka tygrovaná (!) … spatřuje riziko otrav jedovatými houbami v pozdním nástupu příznaků otravy (např. u muchomůrky zelené běžně po 10 hodinách i více) … popíše první pomoc při otravě houbami: nutnost vyvolat zvracení, podávání aktivního uhlí a tekutin (ne mléko), zajištění transportu do nemocnice … popíše sekundární otravu z plesnivých či zapařených hub … zmíní se o akumulaci těžkých kovů (olovo, rtuť a kadmium) v plodnicích hub rostoucích v blízkosti frekventovaných silnic … uvědomuje si rizika spjatá s konzumací halucinogenních hub … uvede jako příklady halucinogenních hub lysohlávky (obsahuje halucinogenní psilocin a psilocybin) a muchomůrku červenou (halucinogenní houba starých Slovanů, obsah muscilonu)


Čeleď: čirůvkovité Čeleď: muchomůrkovité Čeleď: holubinkovité

Čeleď: hřibovité Čeleď: chorošovité

Ostatní zástupci

Toxicita hub

… označí „houbu“ kombuchu jako společenství (symbiózu) kvasinek a bakterií, jejíž výluh se konzumuje jako zdravotně prospěšný … označí lišejníky latinským názvem Lichenes … chápe pojem lichenizované houby jako synonymum pro lišejníky … označí lichenologii jako vědu o lišejnících … definuje lišejníky jako podvojné organismy složené z houby (nejčastěji vřeckovýtrusé) a řasy nebo z houby a sinice … popíše vztah mezi řasou (sinicí) a houbou jako vztah symbiózy (přesněji mutualismu), kdy houba představuje heterotrofní složku a řasa autotrofní složku … zdůrazní funkci houby, která dává lišejníku tvar, poutá ho k podkladu, a dodává celému systému vodu a minerální látky … popíše funkci řasy (sinice) spočívající v tvorbě organických látek vzniklých fotosyntézou … popíše stavbu lišejníku na obrázku: houbová svrchní kůra, řasová (sinicová) vrstva, houbová vrstva, houbová spodní kůra, svazky příchytných houbových vláken … rozliší tři typy lišejníkové stélky: korovitou, lupenitou a keříčkovitou … popíše korovitou stélku jako přirostlou pevně k podkladu zdí či skal … jmenuje zástupce lišejníků s korovitou stélkou: mapovník (lišejník) zeměpisný … popíše lupenitou stélku jako přirostlou velkou plochou k podkladu s volnými, laločnatými okraji … uvede mezi zástupce lišejníků s lupenitou stélkou: terčovka bublinatá, terčník (terčovník) zední, hávnatka psí … popíše keříčkovitou stélku jako pevně přirostlou k podkladu v jednom místě … jmenuje zástupce lišejníků s keříčkovitou stélkou: dutohlávka sobí, dutohlávka pohárkatá, pukléřka islandská … uvede provazovky jako zástupce lišejníků s vláknitou stélkou … popíše rozmnožování lišejníků rozpadem stélky a pomocí soredií … definuje soredie jako shluky řas obklopené houbovými vlákny, které se po narušení kůry z mateřského lišejníku uvolňují – řasa se množí uvnitř stélky dělením a houba pomocí askospor … popíše charakteristická místa výskytu lišejníků: skály (rozrušují povrch vylučovanými látkami), zdi, borka stromů, povrch půdy, často na extrémních stanovištích pouští, velehor a polárních oblastí … zařadí lišejníky mezi pionýrské organismy, které osídlují nová stanoviště jako první … popíše pomalý růst lišejníků (rychlost růstu 1 cm za rok, v nepříznivých podmínkách i mnohem méně) … objasní význam lišejníků jako bioindikátorů čistoty ovzduší (citlivě reagují zejména na přítomnost SO2 v ovzduší) … definuje pojem lišejníková poušť jako místo bez výskytu lišejníků (např. v okolí hliníkáren) … zdůrazní význam lišejníků jako hlavní složky jídelníčku sobů


Lišejníky

Symbióza

Stavba lišejníku Typy stélek

Rozmnožování lišejníků

Výskyt a význam lišejníků

… zhodnotí význam lišejníků při vzniku humusu v chladných klimatických oblastech … definuje náplň vědního oboru biologie člověka … vysvětlí pojmy: antropologie, somatologie, morfologie, anatomie, fyziologie, histologie, cytologie, embryologie, genetika … charakterizuje jednotlivé lékařské obory zabývající se péčí o zdraví člověka … vysvětlí pojmy: chirurgie, interna, ortopedie, dermatologie, oftalmologie, otorhinolaryngologie, endokrinologie, alergologie, imunologie, onkologie, anesteziologie, stomatologie, pediatrie, neurologie, kardiologie, gynekologie, urologie, sexuologie, psychiatrie … chápe význam oborů, které s lékařstvím souvisí např. hygieny, farmakologie … uvede význam oborů na pomezí několika věd např. psychologie, archeologie, sociologie, ergonomie … popíše stupně organizace lidského těla na příkladech jednotlivých soustav … vysvětlí pojmy: buňka, tkáň, orgán, orgánová soustava, organismus … popíše stavbu buňky a význam jejích nejdůležitějších organel … definuje tkáň a rozdělí tkáně podle funkčních vlastností a histologické stavby … vysvětlí pojmy: epitel, vazivo, chrupavka, kost, hladké svalstvo, svalstvo příčně pruhované (kosterní), srdeční svalovina, neuron, neuroglie … rozdělí epitely podle funkce a uvede příklady těchto tkání … rozdělí pojivové tkáně podle charakteru jejich buněk a mezibuněčné hmoty … uvede typy svalové tkáně (hladká svalovina, kosterní = příčně pruhovaná svalovina, srdeční svalovina), charakterizuje je a popíše jejich výskyt v lidském organismu … označí neuron za základ nervové tkáně … popíše stavbu neuronu … chápe pohyb jako základní vlastnost organismů … rozlišuje pasivní a aktivní pohybový aparát … uvede významné funkce opěrné soustavy spočívající v opoře těla, určení tvaru a rozměrů těla, zajištění držení těla a pohybu, ochraně životně důležitých orgánů a krvetvorbě … rozdělí kosti podle tvaru na kosti dlouhé, krátké, ploché a nepravidelné a uvede příklady k jednotlivým skupinám … popíše stavbu a chemické složení kosti … vysvětlí, čím je v kterých částech pokryt povrch kosti … rozliší kostní tkáň hutnou a houbovitou a určí jejich výskyt v kostech … charakterizuje kostní dřeň a popíše její typy … uvede pohyblivé a pevné (nepohyblivé) typy spojení kostí a uvede jejich příklady


Úvod do biologie člověka Vědy o člověku Tkáně Tkáň krycí a výstelková Tkáň pojivová Tkáň svalová Tkáň nervová

Soustava opěrná (kosterní) Funkce kostry

Stavba kosti

Spojení kostí

… popíše stavbu kloubu a vysvětlí význam jeho jednotlivých částí … rozdělí klouby podle tvaru styčných ploch na kulovité, elipsovité, válcovité, sedlové a uvede příklady jednotlivých typů … vysvětlí princip růstu kostí do délky a do šířky … vysvětlí pojmy: pojivo, okostice, kostní tkáň hutná, kostní tkáň houbovitá, kostní dřeň, osteoblasty, osteocyty, diafýza, epifýza, Haversovy kanálky, kloub, meniskus, osifikace, růstové chrupavky … rozdělí kostru lidského těla na kostru osovou a kostru končetin … zhodnotí význam páteře spočívající v opoře těla a ochraně míchy a kořenů míšních nervů … chápe páteř jako osu celé kostry a uvede typy obratlů, ze kterých se skládá … popíše stavbu obratle a vysvětlí pojmy: tělo obratle, obratlový oblouk, trnový výběžek, příčný výběžek, kloubní výběžek … popíše stavbu nosiče a čepovce, vysvětlí rozdíly v jejich stavbě oproti ostatním obratlům a jejich funkci při pohybech hlavy … objasní význam dvojesovitého zakřivení páteře a popíše kyfózu jako prohnutí směrem dozadu a lordózu jako prohnutí směrem dopředu … vyjmenuje kosti tvořící hrudník a popíše způsob jejich spojení … rozlišuje žebra pravá, žebra nepravá a žebra volná a uvede jejich počty … rozliší kosti mozkové a obličejové části lebky a posoudí, zda se jedná o kosti párové nebo nepárové … určuje na modelu nebo nákresu následující kosti lebky: kost čelní, kosti temenní, kost týlní, kosti spánkové s kostí skalní, kost klínovou, kost čichovou, dolní čelist, horní čelist, kosti patrové, kost radličnou, kosti lícní, kosti slzní, kosti nosní, jazylku … na modelu nebo nákresu ukáže šev věnčitý, šev šípový, šev lambdový, šev šupinový a jmenuje kosti, které spojují … uvědomuje si rozdíly mezi lebkou současného člověka a jeho vývojových předků … popíše stavební plán končetin skládající se z pletence a volné končetiny … objasní odlišné funkce horní a dolní končetiny a vysvětlí jejich přizpůsobení těmto funkcím … jmenuje kosti tvořící kostru horní končetiny: kost klíční, lopatka, kost pažní, kost loketní, kost vřetenní, kosti zápěstní, kosti záprstní, články prstů – a dolní končetiny: kost pánevní, kost stehenní, čéška, kost lýtková, kost holenní, kosti zánártní, kosti nártní, články prstů … podle nákresu odvodí rozdíl mezi ženskou a mužskou pánví … určuje na modelu nebo nákresu jednotlivé kosti kostry lidského těla … používá a vysvětluje následující odborné názvy: kompakta, spongióza, periost, atlas, axis, vertebra, cranium, thorax, sternum, costae, scapula, clavicula, humerus, radius, ulna, carpus, metacarpus, pelvis, femur, tibia,


Růst kostí Kostra lidského těla

fibula, tarsus, metatarsus, patella … popíše růst a vývoj lebky před narozením a v prvních obdobích života po narození … vysvětlí pojem čelní a týlní fontanely, ukáže jejich polohu a určí období jejich zániku … jmenuje a charakterizuje významné vady, onemocnění a úrazy opěrné soustavy … vysvětlí pojmy: skolióza, osteoporóza, artritida, artróza, dna, fraktura, distorze, luxace … popíše rozdíl mezi fyziologickým a patologickým prohnutím páteře … ovládá a aplikuje pravidla první pomoci při úrazech opěrné soustavy … uvede funkce pohybové soustavy spočívající v zajištění pohybu jednotlivých částí těla i pohybu celého těla – lokomoci … rozliší typy svalstva lidského těla (kosterní, hladká, srdeční) … objasní, že kontraktilní bílkoviny (aktin, myozin) jsou přítomny ve všech typech svalové tkáně, ale jsou jinak organizovány v kosterním a srdečním svalu a jinak v hladkém svalu … porovná možnosti ovládání kosterní, hladké a srdeční svaloviny lidskou vůlí … uvede, že kosterní svaly tvoří 40 – 50 % celkové tělesné hmotnosti … popíše tvar svalových buněk příčně pruhovaného svalstva (= svalových vláken) … vysvětlí pojem myofibrila … popíše složení myofibril ze dvou druhů bílkovinných vlákének – ze silných filamentů, které jsou tvořeny bílkovinou myozinem, a slabých filamentů, které jsou tvořeny bílkovinou aktinem … popíše stavbu kosterního svalu … vysvětlí pojmy: povázka, šlacha, svalové bříško, svalový úpon … popíše podstatu svalového stahu založenou na zasouvání slabých filamentů mezi filamenty silné … vysvětlí průběh svalového s tahu a získání energie štěpením ATP … vysvětlí pojem antagonistické svaly a uvede příklady … rozdělí svaly podle funkce na natahovače, ohýbače, přitahovače, odtahovače, rotační svaly … rozdělí svaly podle tvaru na svaly ploché, krátké, dlouhé, kruhové … rozdělí svaly podle polohy v těle na skupiny … na obrázku určí zevní svaly lidského těla … uvede významné svaly hlavy: např. žvýkací svaly – zevní žvýkací sval, spánkový sval a mimické svaly – kruhový sval ústní, oční kruhový sval, sval čelní, sval spánkový … uvede významné svaly krku: např. krční kožní sval (platysma), pravý a levý zdvihač hlavy, jazylkové svaly … uvede významné svaly hrudníku: např. velký prsní sval, malý prsní sval, přední pilovitý sval, mezižeberní svaly, bránice … uvede významné svaly břišní: např. přímý břišní sval, zevní šikmý sval břišní, příčný břišní sval


Nemoci a úrazy opěrné soustavy

Soustava pohybová (svalová)

Kosterní (příčně pruhované) svaly

Svalový stah

Svaly lidského těla

… uvede významné svaly zad: např. trapézový sval, široký sval zádový, velký a malý kosočtverečný sval, horní a dolní zadní pilovitý sval … uvede významné svaly a skupiny svalů horní končetiny: např. sval deltový, dvojhlavý sval pažní, trojhlavý sval pažní, svaly předloktí, svaly ruky … uvede významné svaly a skupiny svalů dolní končetiny: např. velký hýžďový sval, dlouhý stehenní sval (krejčovský), čtyřhlavý stehenní sval, dvojhlavý stehenní sval, přední holenní sval, trojhlavý lýtkový sval, svaly nohy … uvede nejčastější nemoci, poranění a úrazy pohybové soustavy … vysvětlí příčiny, popíše příznaky a způsob léčby zánětu šlach … vysvětlí pojmy: svalová dystrofie, svalová atrofie … chápe význam přípravy a protažení svalů před sportem … chápe význam pohybu pro zdravý životní styl … uvede místa výskytu hladké svaloviny v lidském těle (stěny trávicí trubice, stěny dýchacích cest, cévy, děloha) … načrtne vřetenovitý tvar buňky hladké svaloviny … zhodnotí význam a činnost srdeční svaloviny … definuje tělní tekutiny jako vodné roztoky organických a anorganických látek … odhaduje, že lidské tělo obsahuje asi 42 l vody (muž o hmotnosti 70 kg) … rozliší tělní tekutiny na tekutinu mimobuněčnou (extracelulární) a nitrobuněčnou (intracelulární) … popíše složení extracelulární tekutiny zahrnující velké množství iontů sodných, chloridových, menší množství iontů vápenatých, hydrogenuhličitanových, glukózu, mastné kyseliny, kyslík, oxid uhličitý … popíše složení intracelulární tekutiny zahrnující velké množství iontů draselných, menší množství iontů hořečnatých a fosforečnanových … rozdělí extracelulární tekutinu na mezibuněčnou tekutinu (tkáňový mok) a na tekutinu proudící v cévách (krev a míza) … uvede význam tkáňového moku při tvoření životního prostředí všech tkáňových buněk … odhaduje množství tkáňového moku v těle okolo 10 l … uvědomí si, že mezi krví a tkáňovým mokem existuje stav dynamické rovnováhy – obě tekutiny se mohou vzájemně doplňovat … popíše, jak vzniká tkáňový mok filtrací … odliší složení tkáňového moku od krevní plazmy a rozdíl vysvětlí (tkáňový mok neobsahuje větší molekuly bílkovin, protože stěna vlásečnic je pro ně nepropustná) … vysvětlí pojem homeostáza … definuje homeostázu jako stálý stav vnitřního prostředí udržovaný různými fyziologickými mechanismy


Nemoci a úrazy pohybové soustavy

Hladká svalovina Srdeční svalovina Tělní tekutiny a oběhová soustava

Tkáňový mok

… uvědomí si, že větší porucha v homeostáze se projeví poruchou v činnosti organismu … vysvětlí, že nadbytečný tkáňový mok je z tkání odváděn soustavou mízních cév jako míza (= lymfa) do krve … odvodí, že složení mízy se liší podle toho, v kterých orgánech vzniká (míza z trávicího ústrojí je bohatá na tuky) … vysvětlí, že pohyb mízy je udržován činností svalstva … objasní příčinu vzniku otoků při snížení nebo znemožnění pohybu mízy … uvědomí si, že krev tvoří 1/13 hmotnosti těla, což je u mužů 5-6 l a u žen asi 4,5l … definuje krev jako červenou neprůhlednou vazkou tekutinu, která zabezpečuje stálost vnitřního prostředí … vyjmenuje základní funkce krve - k buňkám tkání přináší krev kyslík a živiny a odvádí zplodiny látkové přeměny, rozvádí po těle hormony a vitaminy, podílí se na udržování stálé tělesné teploty, chrání tělo před infekcí … vyjádří složení krve z krevní plazmy (55 %) a krevních tělísek (45 %) … charakterizuje krevní plazmu jako nažloutlou tekutou složku krve tvořenou z 91 % vodou a 9 % rozpuštěnými látkami (8 % organické látky a 1 % anorganické látky) … vyjmenuje nejdůležitější organické součásti krve, mezi které patří krevní bílkoviny – albuminy, globuliny, fibrinogen, sacharidy - glukóza, lipidy ve formě lipoproteinů a mastných kyselin … vyhledá hodnoty proteinemie – koncentrace bílkovin v krvi (60 – 80 g/l) … vysvětlí funkci albuminů v krvi – udržují stálost vnitřního prostředí … vysvětlí funkci globulinů v krvi – přenášejí hormony, vitaminy, anorganické látky, jsou podstatou protilátek … vysvětlí funkci fibrinogenu v krvi – uplatňuje se při krevní srážlivosti … vysvětlí význam glukózy jako nejdůležitějšího energetického zdroje pro svalové a nervové buňky … uvede orientační hodnoty glykemie – hladiny glukózy v krvi (3,6 – 6,3 mmol/l) … vyjmenuje nejdůležitější hormony, které ovlivňují glykemii – inzulin, glukagon … vyhledá hodnoty lipemie – hladiny tukových látek v krvi (4 – 10 g/l) … uvede příklady iontů obsažených v krevní plazmě – ionty sodné, chloridové, hydrogenuhličitanové, draselné … uvede normální pH krevní plazmy (7,4) … si uvědomuje, že ztráta krve větší než 1,5 l ohrožuje život … rozdělí krevní tělíska na tři skupiny – červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky … uvede fakt, že krevní tělíska vznikají v kostní dřeni … označí červené krvinky jako erytrocyty … charakterizuje červené krvinky jako kruhovité, bezjaderné buňky, tvaru dvojdutého kotouče … uvede počet červených krvinek v krvi u muže (5.1012/l) a u ženy (4,5.1012/l) … porovná počet červených krvinek u dospělého člověka a u novorozence (5-7.1012/l)


Míza (lymfa)

Krev

Krevní plasma

Červené krvinky (erytrocyty)

… uvede hlavní funkce červených krvinek spočívající v přenosu kyslíku z plic do tkání pomocí hemoglobinu a přenos oxidu uhličitého z tkání do plic a dále mají podíl na udržování pH krve … vysvětlí pojem anemie (chudokrevnost) … objasní, že pro tvorbu červených krvinek je nutný dostatečný přísun bílkovin, železa a vitamínu B12 … uvede, že červené krvinky přežívají v oběhu asi 120 dní … uvede, že červené krvinky zanikají ve slezině a játrech … objasní pojem hemolýza a vysvětlí průběh lehké novorozenecké žloutenky … označí bílé krvinky jako leukocyty … charakterizuje bílé krvinky jako průsvitné buňky s různě tvarovaným jádrem … uvede počet bílých krvinek v krvi (5-9.109/l) … uvědomí si, že počet bílých krvinek ovlivňují nemoci a záněty … vysvětlí pojem fagocytóza a uvede, že tuto schopnost má většina bílých krvinek … podle velikosti, tvaru jádra, přítomnosti a charakteru barvitelných zrníček (granul) v cytoplazmě rozdělí bílé krvinky na granulocyty a agranulocyty … rozdělí granulocyty podle barvitelnosti granulí na neutrofilní, eozinofilní a bazofilní … vysvětlí, že funkce granulocytů spočívá hlavně ve fagocytóze … charakterizuje neutrofilní granulocyty jako fagocytující bílé krvinky, které mají schopnost měnit svůj tvar a protlačit se póry ve stěně vlásečnic do místa ohroženého infekcí … charakterizuje eozinofilní granulocyty jako bílé krvinky, jejichž množství stoupá při alergických a parazitárních onemocněních … charakterizuje bazofilní granulocyty jako bílé krvinky, které mohou rozšiřovat průměr cév a mít protisrážlivé účinky … rozdělí agranulocyty na lymfocyty a monocyty … charakterizuje lymfocyty jako bílé krvinky s významnou rolí v imunitním systému … charakterizuje monocyty jako nezralé krevní buňky, které se ve tkáních přeměňují na fagocytující makrofágy … uvede, že monocyty nacházíme ve tkáních, jako jsou lymfatické uzliny, slezina, játra a vazivo … vysvětlí pojem leukémie (rakovina krve – velké množství nefunkčních leukocytů v krvi) … označí krevní destičky jako trombocyty … uvede počet krevních destiček v krvi (150-300.109/l) … charakterizuje krevní destičky jako úlomky buněk … popíše funkci krevních destiček spočívající v zástavě krvácení a v regeneraci cévního endotelu … popíše, jak probíhá zástava krvácení … vysvětlí podstatu srážení krve spočívající v přeměně rozpustné krevní bílkoviny fibrinogenu na nerozpustný


Bílé krvinky (leukocyty)

Krevní destičky

fibrin, v jehož síti vláken se zachycují krevní tělíska a plazma, a vznikne krevní koláč … objasní pojem hemofilie (geneticky podmíněná choroba, při které je porušena krevní srážlivost … rozdělí lidskou krev do čtyř hlavních skupin A, B, AB, 0 podle přítomnosti aglutinogenů v červených krvinkách … docení význam Jana Janského jako spoluobjevitele krevních skupin … charakterizuje krevní skupinu A jako skupinu, která obsahuje aglutinogen A v červených krvinkách a aglutinin anti-B v krevní plazmě … charakterizuje krevní skupinu B jako skupinu, která obsahuje aglutinogen B v červených krvinkách a aglutinin anti-A v krevní plazmě … charakterizuje krevní skupinu AB jako skupinu, která obsahuje aglutinogen A i B v červených krvinkách a žádný aglutinin v krevní plazmě … charakterizuje krevní skupinu 0 jako skupinu, která neobsahuje žádný aglutinogen v červených krvinkách a aglutinin anti-A i anti-B v krevní plazmě … uvědomuje si riziko aglutinace (shlukování krvinek) při smísení neslučitelných krví … vyhledává informace o krevní transfúzi … rozliší krev podle přítomnosti dalšího aglutinogenu (Rh-faktor) na krev Rh-pozitivní a krev Rh-negativní … vyhledává informace o riziku neshody Rh-faktorů mezi matkou a plodem (matka Rh-, plod Rh+), kdy v krvi matky vznikají protilátky proti krvinkám plodu, které se následně rozpadají, a zvyšuje se množství zbytků bilirubinu, který může poškodit mozek plodu … jako příklad dalších krevních systémů uvede systém MN … vyhledává informace o dárcovství krve … uvede funkci oběhové soustavy spočívající v zajištění oběhu krve pomocí rytmických stahů srdce … definuje oběhovou soustavu obratlovců jako uzavřenou cévní soustavu, neboť tepny a žíly jsou spojeny pomocí menších cév v jeden uzavřený celek … zmíní jména W. Harvey, který popsal krevní oběh, a M. Malpighi, který popsal kapiláry … uvede, že u člověka existují dva oběhové kruhy, které začínají a končí v srdci … vysvětlí, že krev odkysličená je čerpána do pravé poloviny srdce a krev okysličená do levé poloviny srdce … popíše stavbu malého oběhu (plicního oběhu) - odkysličená krev je z pravé poloviny srdce čerpána do plicnicového kmene a dále pravou a levou plicní tepnou do pravé a levé plíce, odkud se vrací plicními žilami do levé poloviny srdce … popíše stavbu velkého tělního oběhu (systémový oběh) – okysličená krev z levé poloviny srdce se srdečnicí (aortou) do všech tkání těla a zpět je odkysličená krev přivedena horní a dolní dutou žílou do pravé poloviny srdce … rozdělí srdečnici (aortu) na tři úseky – aortální oblouk, hrudní aortou a břišní aortou


Krevní skupiny

Krevní oběh

… vysvětlí, jak z aorty vystupují arterie (tepny), které se větví v arterioly (tepénky), ze kterých vychází síť kapilár (vlásečnic) … objasní, že kapilární síť se spojuje ve venuly (žilky) a veny (žíly) a dvěma velkými žílami – horní a dolní dutou žílou - ústí do srdce … ve velkém tělním oběhu rozliší několik obvodů např. horní systémový obvod (paže, hlava), srdeční obvod (srdce), vrátnicový obvod (játra), ledvinný obvod (ledviny), dolní systémový obvod (nohy) … zdůrazní význam srdečního obvodu tvořeného věnčitými cévami sloužícími k zásobování srdce … rozdělí cévy na tepny, žíly a vlásečnice a popíše stavbu jejich stěn … popíše stavbu stěn tepen sestávající z vazivové tkáně s kolagenními vlákny na vnější straně, dále z vrstvy elastických vláken s hladkou svalovinou a z vrstvy výstelkových buněk – endotelu … popíše stavbu stěn vlásečnic sestávající jen z vrstvy plochých výstelkových buněk – endotelu … objasní proces výměny látek a plynů v kapilárách mezi krví a tkáněmi – prolínáním endotelovými buňkami vlásečnic nebo štěrbinami mezi nimi … popíše stavbu stěn žil sestávající z vazivové tkáně s kolagenními vlákny na vnější straně, dále z vrstvy elastických vláken se slabou svalovinou a z vrstvy výstelkových buněk – endotelu … objasní funkci kapsovitých chlopní v žilách dolních končetin, které brání zpětnému toku krve … objasní, že žilní návrat krve se udržuje hlavně vlivem činnosti kosterního svalstva a vlivem změn nitrohrudního tlaku … vysvětlí pojmy křečové žíly (varixy – zeslabení a vakovité rozšíření stěn povrchových žil v dolních končetinách) a bércové vředy (vznikají při poruše výživy kůže) … charakterizuje srdce jako orgán uložený v osrdečníku (perikard) … popíše stavbu srdce z příčně pruhované srdeční svaloviny (myokard) … objasní, že srdce má vlastní automacii a rytmicitu … popíše členění srdce na 4 oddíly – na pravou a levou srdeční síň a pravou a levou srdeční komoru … uvede, že vnitřek srdce je vystlán nitroblánou (endokard) … objasní, že svalovina komor je silnější než svalovina síní a svalovina levé komory je nejsilnější … objasní význam chlopní cípatých a poloměsíčitých, které brání zpětnému průtoku krve … uvede, že mezi pravou síní a pravou komorou je chlopeň trojcípá … uvede, že mezi levou síní a levou komorou je chlopeň dvojcípá … uvede, že na začátku aorty a plicní tepny jsou chlopně poloměsíčité … objasní, že při uzavření srdečních chlopní slyšíme srdeční ozvy … popíše, že první ozva odpovídá uzavření cípatých chlopní při systole, druhá ozva odpovídá uzavření poloměsíčitých chlopní při diastole


Cévy

Srdce

… vysvětlí, že při vadách chlopní nejsou ozvy ostře ohraničené (šelesty) … popíše průběh srdeční revoluce … vysvětlí pojmy diastola (relaxace - ochablé srdce se plní krví ze žil) a systola (stah - stahem se srdce vyprazdňuje do tepen) … uvede fáze srdeční revoluce – krev proudí do ochablých síní – plnění síní se dokončuje a cípaté chlopně se otevírají – krev proudí do ochablých komor – nastane stah síní a dokončí se plnění komor – začíná stah komor a začínají se plnit krví i síně – stah komor vypudí krev do srdečnice a plicnice … objasní pojem tep (pulz) – tlaková vlna, která při srdeční činnosti probíhá arteriální částí cévního systému – a uvede klidovou hodnotu (72 tepů za minutu) … uvede možnost měření tepu na vřetenní tepně (na krkavici) a jeho význam pro diagnostiku činnosti srdce (např. v bezvědomí) … objasní příčinu srdeční ischemie (zúžení nebo uzavření srdečních cév způsobuje nedostatečné zásobení srdce krví) … objasní vznik a průběh srdečního infarktu (např. při ucpání cévy aterosklerotickým plátem odumírají srdeční buňky nedostatečně zásobené kyslíkem, v příznivém případě se poškozené místo hojí jizvou) … objasní původ rytmické činnosti srdce a její regulace … vysvětlí pojmy sinusový uzlík, síňokomorový uzlík, síňokomorový svazek, Purkyňova vlákna … objasní význam zrychlování a zpomalování rytmicity srdce autonomními vegetativními nervy … definuje krevní tlak jako tlakovou sílu proudící krve působící na plošnou jednotku cévní stěny … popíše a vysvětlí regulaci krevního tlaku (kardiovaskulární centrum v prodloužené míše ovládá pomocí sympatických a parasympatických nervů činnost srdce, hladkého svalstva cév, ve velkých tepnách jsou čidla – baroreceptory – ta zaznamenávají výšku krevního tlaku – informace přichází do center v prodloužené míše – mechanismus negativní zpětné vazby) … uvede, že kardiovaskulární centrum v prodloužené míše je ovlivňováno z vyšších oddílů mozku zvláště z hypotalamu a mozkové kůry … popíše, že při lékařském vyšetření se jako krevní tlak označuje tlak krve měřený v horní části paže v pažní tepně … označí krevní tlak měřený při stahu komor jako systolický, při uvolnění komor jako diastolický … uvede obvyklé hodnoty systolického (100 – 160 mm Hg) a diastolického tlaku (horní hranice 90 mm Hg) … jako normální krevní tlak označí krevní tlak 120/80 mm Hg … trvalé hodnoty krevního tlaku vyšší než 160/90 mm Hg považuje za vysoký krevní tlak (hypertenzi) … chápe hypertenzi jako závažné onemocnění, které má negativní vliv na srdce a cévy … uvádí různé příčiny hypertenze


Krevní tlak

… hodnoty krevního tlaku nižší než 90/60 mm Hg považuje za nízký krevní tlak (hypotenze), který může vyvolávat poruchy prokrvení mozku … vysvětlí pojem elektrokardiografie (registrace elektrické aktivity srdce) … uvědomí si, že EKG je důležitým diagnostickým prostředkem lékaře, neboť umožňuje zjistit poruchy srdečního rytmu … na obrázku elektrokardiogramu rozliší pět kmitů označených písmeny P Q R S T … vyhledá, že vlna P odpovídá systole síní, kmity Q R S odpovídají systole komor, vlna T odpovídá diastole komor … definuje tepový objem srdeční jako množství krve, které se vypudí ze srdce do tepen při srdeční systole … uvede klidové hodnoty tepového objemu srdečního a porovná ho s hodnotami při práci (70 – 80 ml, při práci 150 – 200 ml) … definuje minutový objem srdeční (za jednu minutu srdce v klidu přečerpá okolo 5 l krve) … uvede nejčastější nemoci srdce a cév … vysvětlí pojmy arterioskleróza, infarkt myokardu, mozková mrtvice … definuje arteriosklerózu jako chorobné změny ve složení a stavbě cév, které se projevují ztluštěním cév a ztrátou elasticity … popíše vznik ateromů (plátů ve stěně tepen tvořených cholesterolem, vápenatými solemi, zbytky rozpadlých buněk a pojivovou hmotou) a jejich důsledky při zužování arterií … odhadne vnější příznaky při podezření na infarkt myokardu (silné bolesti za hrudní kostí šířící se do oblasti krku, ramen a paží nebo náhlé srdeční selhání) a poskytne první pomoc (srdeční masáž, frekvence stlačování hrudníku 100x za minutu) … uvádí metody prevence srdečních a cévních onemocnění (tělesný pohyb, cvičení, denní režim střídající práci, sport, odpočinek, strava bez přemíry živočišných tuků, vyvarování se kouření) … odvodí souvislost mezi nemocemi srdce a cév a rizikových faktorů k nim přispívajícím jako jsou cukrovka, vysoký krevní tlak, obezita, zvýšená hladina cholesterolu v krvi … uvědomuje si rizika onemocnění srdce a cév a věnuje se včasné prevenci … definuje mízní (lymfatickou) soustavu jako jednosměrnou dráhu z mezibuněčných prostor do krve … tekutinu uvnitř mízní soustavy označí jako mízu (lymfu) … popíše stavbu mízní soustavy z mízních cév a mízních uzlin … vysvětlí pojmy mízní kapiláry, mízovody, mízní uzliny … objasní, že mízní kapiláry jsou propustné pro všechny látky v mezibuněčných prostorách … uvede, že mízní kapiláry se sbíhají v mízovody, které ústí do žil v dolní části krku … jmenuje hrudní mízovod jako největší v těle


Nemoci srdce a cév

Obrana organismu proti infekci Mízní (lymfatická) soustava

… uvede, že míza z celého těla se soustřeďuje v hrudním mízovodu a v pravostranném mízním kmeni … uvede příklady významných mízních uzlin na těle (příušní uzliny, podčelistní uzliny, krční uzliny, podpažní uzliny, střevní uzliny, tříselné uzliny) … vyjmenuje základní funkce mízní soustavy spočívající v odvádění přebytku tkáňového moku zpět do krve, odvádění tuku v podobě tukových kapének z trávicí soustavy do horní duté žíly a v obranných mechanismech těla … vysvětlí, že porucha v mízní soustavě vede ke vzniku otoků … popíše stavbu a funkci mízních uzlin … vysvětlí, že se uvnitř uzlin hromadí lymfocyty, které vytvářejí protilátky, a jsou zde uloženy fagocytující makrofágy … objasní, že v mízních uzlinách zasažených infekcí probíhají obranné reakce (nastává zde zánět – uzliny se zvětšují) … vysvětlí, že při rakovinném onemocnění se v mízních uzlinách zachycují nádorové buňky i ze vzdálených míst (metastáze) … charakterizuje slezinu jako největší lymfatický orgán v těle … lokalizuje uložení sleziny v lidském těle (v břišní dutině pod levou brániční klenbou při páteři) … popíše, že slezina je tvořena dvojím typem tkáně – červenou a bílou pulpou … vysvětlí, že slezinou denně protéká velké množství krve (250 – 350 l) … popíše červenou pulpu, ve které jsou v mezibuněčných prostorách červené krvinky … objasní, že bílá pulpa je tvořena uzlíčky tkáně složené především z lymfocytů a dále jsou zde monocyty přeměňující se na makrofágy … vysvětlí funkci makrofágů ve slezině (odbourávají zanikající červené krvinky) … objasní, že slezina je místem důležitým pro zahájení imunitní reakce látkové i buněčné … definuje pojem imunita jako schopnost organismu bránit se napadení a působení cizorodých látek a patogenů … uvede příklady patogenů (bakterie, viry, houby, prvoci, ploštěnci, hlísti) … vysvětlí pojem nespecifická imunita (je nezávislá na předchozím styku s cizorodým materiálem) … objasní, že nespecifická imunita spočívá hlavně ve fagocytóze … popíše průběh fagocytózy (vazba fagocytu na povrch částice, pohlcení, vznik fagocytární vakuoly a granul, uvolnění účinných látek, usmrcení pohlceného a jeho destrukce … uvede další příklady nespecifické imunity (buňky napadené viry uvolňují bílkoviny, které brání množení virů, obranné vlastnosti bílkovin, které tvoří některé fagocytující buňky) … uvede, které bílé krvinky mají fagocytární schopnost - neutrofilní a eozinofilní granulocyty (mikrofágy) a


Slezina

Imunita

Nespecifická imunita

monocyty (makrofágy) … vysvětlí pojem zánět (ochranné a opravné nespecifické reakce na mechanické nebo chemické dráždění tkání nebo na infekci) … popíše příznaky zánětu, příp. vzhled zánětlivého místa … objasní použití přípony – itis k názvu orgánu pro vyjádření zánětu příslušného orgánu (appendicitis) … uvede příklady zánětů se zavedeným názvem (angína – zánět mandlí) … vysvětlí pojem pyrogeny (látky, uvolňované leukocyty, vyvolávající horečku) … objasní, že horečka působí na průběh zánětu příznivě, neboť zvyšuje účinnost imunitního systému … uvede, že specifická imunita je zajištěna specifickým imunitním systémem … vysvětlí, že specifická imunita spočívá ve vzniku specifické imunitní reakce … vysvětlí, že funkční jednotkou imunitního systému jsou lymfocyty … objasní pojem antigen – substance, proti které se tvoří protilátka … zařadí protilátky mezi bílkoviny – globuliny (imunoglobuliny) … popíše, že při obranných reakcích se uplatňují T-lymfocyty a B-lymfocyty … vysvětlí, že T-lymfocyty se vyvíjejí pod vlivem brzlíku (thymu) … jako primární lymfoidní tkáň označí kostní dřeň a brzlík a objasní její význam (v kostní dřeni dozrávají Blymfocyty, v brzlíku T-lymfocyty) … objasní funkci sekundární lymfoidní tkáně, která spočívá v aktivaci lymfocytů kontaktem s antigeny a jejich pomnožení … jako sekundární lymfoidní tkáň označí lymfatické uzliny, slezinu, mandle … rozliší, že T-lymfocyty jsou zodpovědné za buněčnou imunitu a B-lymfocyty za látkovou imunitu … vysvětlí pojem buněčná imunita a popíše průběh aktivace T-lymfocytů (netvoří se protilátky, dochází přímo ke zneškodnění cizorodé buňky) … vysvětlí pojem látková imunita a popíše průběh aktivace B-lymfocytů (lymfocyty rozpoznají antigeny, antigeny reagují s imunoglobuliny na plazmatických membránách lymfocytů, dojde k namnožování lymfocytů, vznikají plazmatické a paměťové buňky a plazmatické buňky pak tvoří protilátky, které ničí antigeny, paměťové buňky jsou připravené reagovat při budoucím vniknutí antigenu do organismu) … vysvětlí pojem alergen (antigen po kontaktu se zvlášť citlivým organismem vyvolává přecitlivělost – alergickou reakci, která vede k poškození vlastních buněk, tkání, nebo orgánů) … prostuduje nejčastější typy alergií a zásady první pomoci při náhlé alergické reakci … rozdělí imunitu na vrozenou a získanou … odliší imunitu získanou pasivně (podáním protilátky) a aktivně … uvědomí si, že aktivní způsob získání imunity zahrnuje očkování oslabeným antigenem nebo překonáním


Specifická imunita

Imunita vrozená a získaná Vakcinace

infekce … vyhledá informace o povinném ochranném očkování dětí v České republice … informuje se o doporučených a povinných očkováních při cestování do zahraničí … charakterizuje chorobu AIDS jako onemocnění, při kterém nastává úplné selhání imunitního systému … uvede virus HIV jako původce onemocnění AIDS a jeho vliv na T-lymfocyty … podá informace o leukémii … objasní, že buňky živočišného organismu získávají energii pro životní děje z biologických oxidací … uvede kyslík jako plyn přijímaný při dýchání a oxid uhličitý jako produkt metabolismu z těla odstraňovaný … označí pohyb vzduchu do plic a z plic jako dýchání (respiraci) … uvede další funkce dýchací soustavy – podílí se regulaci tělesné teploty a hospodaření s vodou … zařadí pod pojem dýchání tři na sebe navazující pochody – plicní ventilaci, výměnu plynů mezi vzduchem a krví a krví a tkáněmi a buněčné dýchání … vysvětlí pojem plicní ventilace jako výměnu vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi … označí jako vnější dýchání plicní ventilaci a výměnu plynů mezi vzduchem a krví … označí jako vnitřní dýchání výměnu plynů mezi krví a tkáněmi a tkáňové dýchání … objasní, že koordinace dýchací a oběhové soustavy je řízena z center v prodloužené míše … podle obrázku popíše stavbu dýchací soustavy … rozliší dýchací cesty na horní a dolní cesty dýchací podle místa, kde se kříží dýchací cesty s trávicí trubicí … k horním cestám dýchacím uvede dutinu nosní, nosohltan … k dolním cestám dýchacím zařadí hrtan, průdušnici a průdušky … používá pojmy larynx, trachea, bronchi, bronchioli, alveoli, pulmo … charakterizuje dutinu nosní … popíše utváření nosní sliznice – je kryta řasinkovým epitelem bohatým na hlenové buňky … vysvětlí funkci řasinek řasinkového epitelu při odstraňování nečistot a bakterií … objasní význam dýchání nosem – je zdravější než ústy, protože kromě odstraňování nečistot se vzduch také předehřívá a zvlhčuje … uvědomí si propojení dutiny nosní s vedlejšími dutinami nosními v lebečních kostech … zmíní komplikace způsobené zánětem sliznice dutiny nosní nebo vedlejších dutin nosních … popíše uložení čichového epitelu v horní části dutiny nosní … označí horní úsek hltanu jako nosohltan … objasní význam Eustachových trubic, které spojují střední ucho a nosohltan … do nosohltanu lokalizuje nosohltanové mandle … popíše hltan jako trubici, kterou prochází vzduch i potrava


Onemocnění imunitního systému

Dýchací soustava

Orgány dýchací soustavy

… uvede, že hltan se na dolním konci rozděluje na jícen a hrtan … popíše polohu hrtanu a hltanu (hrtan leží před hltanem) … objasní funkci hrtanové příklopky v ochraně hrtanu před vstupem potravy při polykání … označí hrtanovou příklopku jako epiglottis … vysvětlí význam chrupavek, které zpevňují dolní cesty dýchací a udržují jejich stálý tvar … jako největší z hrtanových chrupavek označí chrupavku štítnou … popíše polohu hlasových vazů v hrtanu a vysvětlí princip tvorby hlasu … vyhledá, na čem závisí barva a výška hlasu … charakterizuje průdušnici jako trubici zpevněnou 16 – 20 chrupavkami … popíše funkci sliznice průdušnice (řasinkový epitel s hlenovými žlázkami – odstranění částic z dýchací soustavy) … vysvětlí, že průdušnice se větví na dvě hlavní průdušky, které se zanořují do plic … objasní pojem bronchiální strom – větvení průdušek v plicích na tenčí průdušky … označí průdušky s průměrem menším než jeden milimetr jako průdušinky … vysvětlí průběh, příčiny a léčbu průduškového astmatu … popíše tvar a uložení plic (kuželovitý tvar, hrudní dutina) … popíše rozdělení plic na laloky a uvede počet laloků každé plíce – pravá plíce – 3 laloky, levá plíce – 2 laloky … charakterizuje plicní tkáň – je složena z větších a menších trubic a z plicních váčků, je prostoupena cévami a nervy … uvede, že na povrchu plic je jemná vazivová blána, kterou označí jako poplicnici … vysvětlí, že na vnitřní straně hrudníku je jemná blána a označí ji jako pohrudnici … vysvětlí, že mezi poplicnicí a pohrudnicí je pohrudniční dutina vyplněná vodnatou tekutinou … objasní význam přiléhání plic k hrudní stěně v důsledku podtlaku v pohrudniční dutině … popíše způsob vyklenutí stěny plicních váčků v plicní sklípky … vysvětlí význam vyklenutí stěny plicních váčků v plicní sklípky (plocha 80 m2) … popíše pronikání kyslíku a oxidu uhličitého přes jednovrstevný epitel sklípků a kapilární stěnu difúzí … vysvětlí pojem plicní ventilace – mechanický proces, při kterém se pohybuje vzduch do plic a z plic … porovná skladbu vdechovaného (78 % N2, 21 % O2, 0,03 % CO2) a vydechovaného vzduchu (79 % N2, 16 % O2, 4 % CO2) … popíše, že vdech se uskutečňuje pomocí stahů bránice a mezižeberních svalů, které zvětšují objem hrudní dutiny … vysvětlí, že bránice je před začátkem vdechu vyklenutá a stahem se zplošťuje … popíše, že pohyby bránice a mezižeberních svalů pasívně následuje plicní tkáň


Plíce

Plicní ventilace

… objasní, že vdech je děj aktivní a výdech děj pasívní (uvolnění dýchacích svalů) … rozliší žeberní a brániční dýchání … definuje dechový objem jako množství vzduchu vystupující a vystupující během jednoho dechu … uvede, že v klidu se vyměňuje asi 500 ml vzduchu … uvede, že frekvence dýchání v klidu je asi 14 – 18 vdechů za minutu … definuje vitální kapacitu plic jako množství vzduchu, které vydechneme po hlubším vdechu usilovným vydechnutím … vysvětlí pojmy celková kapacita plic, reziduální objem, inspirační rezervní objem, expirační rezervní objem … podle diagramu znázorňujícího množství vzduchu, které se vyměňuje v plicích při dýchání, popíše významné hodnoty v grafu … objasní pojem kyslíkový dluh (po ukončení tělesného cvičení se spotřeba kyslíku nevrací ihned k hodnotám před začátkem cvičení, ale přetrvává zvýšené dýchání, neboť je třeba doplnit kyslík v hemoglobinu červených krvinek, dále kyslík, který se spotřebovává v důsledku zvýšené tělesné teploty tkání, a kyslík k oxidaci kyseliny mléčné) … objasní, že bránice a mezižeberní svaly se jako kosterní svaly stahují jen pomocí nervového podráždění … popíše, že míšní nervy, které inervují dýchací svaly, jsou aktivovány z dýchacího centra v prodloužené míše … vysvětlí, že neurony v prodloužené míše jsou citlivé na zvýšení obsahu CO2 a snížení O2 a s jejich pomocí se činnost dýchacího centra urychluje … vysvětlí, že smyslové buňky reagující na změny obsahu CO2 a O2 jsou uloženy i v některých cévách … popíše, že pří zvýšení parciálního tlaku CO2 v krvi aktivují signály z receptorů dýchací centrum a zvýší se plicní ventilace … uvede, že činnost dýchacího centra ovlivňuje i aktivita vycházející z mozkové kůry a podkorových oblastí … objasní pojem volní dýchání … objasní způsob přenosu kyslíku a oxidu uhličitého … vysvětlí, že kyslík se krví přenáší ve dvou formách – rozpuštěný v plazmě a vázaný na hemoglobin v červených krvinkách … popíše stavbu molekuly hemoglobinu a její vlastnost vázat kyslík … objasní pojmy oxyhemoglobin, deoxyhemoglobin, karbonylhemoglobin, methemoglobin … vysvětlí, že CO se váže na hemoglobin velmi pevně, a tím znemožňuje vazbu s kyslíkem … uvědomí si, že otrava CO je smrtelně nebezpečná … vysvětlí, že přítomnost dusičnanů a dusitanů v potravě nebo ve vodě způsobuje oxidaci FeII v hemoglobinu na FeIII, což znemožní přenášení kyslíku (velké riziko u kojenců) … popíše, že oxid uhličitý se krví přenáší ve třech formách – rozpuštěný v plazmě, ve formě HCO3- a vázaný na


hemoglobin … vyjmenuje nerespirační funkce dýchací soustavy spočívající v obraně před vstupem škodlivých látek do těla, účasti na tvorbě řeči, ohřívání a zvlhčování vzduchu před vstupem do plic … vysvětlí, že na vytváření artikulované řeči se podílí hrtanové svaly, hlasivkové vazy a mluvidla (měkké patro, dásně, jazyk, zuby, rty) … objasní, že aktivitu řasinek epitelu dýchacích cest potlačují SO2, nikotin, dehet … jmenuje nejčastější onemocnění dýchací soustavy např. angína, záněty horních a dolních cest dýchacích, zánět (zápal) plic, tuberkulóza, astma, rakovina plic … mezi nemocemi dýchací soustavy rozliší infekční a neinfekční onemocnění … uvádí kapénkovou infekci jako nejčastější způsob přenosu většiny nemocí dýchacích cest … definuje astma jako alergické onemocnění, které se projevuje stahy hladké svaloviny průdušek, což způsobuje dušení … uvádí příčiny vzniku astmatu např. alergeny, infekcí, léky, námahou … uvědomuje si velké riziko kouření při poškození dýchací soustavy … popíše, jak škodlivé látky vdechované při kouření působí v lidském těle a poškozují ho … jmenuje zdravotní problémy způsobené kouřením např. chronická bronchitida, rakovina plic, ischemická choroba srdeční, infarkt, mozková mrtvice, roztroušená skleróza, snížení imunity … vzdělává se v zásadách první pomoci využitelných při zdravotních komplikacích s dýcháním (umělé dýchání) … vyhledá princip inhalátoru a nastuduje jeho použití … dbá na bezpečnost práce v prašném prostředí a seznamuje se s ochrannými pracovními pomůckami (ochranné roušky, respirátory) … uvede funkce trávicí soustavy spočívající v příjmu a zpracování potravy … popíše stavbu stěny trávicí trubice skládající se z vaziva, hladkého svalstva a sliznice … vyjmenuje části trávicí soustavy (dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo s konečníkem s řitním otvorem) … uvědomí si, že trávicí soustava může být cestou pro vstup škodlivých látek, bakterií, virů a parazitů do organismu … objasní význam mechanického zpracování potravy … vysvětlí, že chemické trávení se uskutečňuje pomocí enzymů trávicího traktu … objasní proces vstřebávání látek vzniklých trávením (molekuly procházejí membránami střevních buněk a dostávají se do krve a do lymfy) … vymezí dutinu ústní jako prostor ohraničený patrem, rty, tvářemi a na spodině jazykem svaly připojenými k dolní čelisti


Nerespirační funkce dýchací soustavy

Nemoci dýchací soustavy

Trávicí soustava

Dutina ústní

… vysvětlí funkci dutiny ústní spočívající v příjmu potravy a jejím mechanickém a chemickém zpracování … popíše význam zubů a rozdělí je podle tvaru a funkce na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky … popíše strukturu zubu zahrnující korunku, krček a kořen(y) … objasní, že korunka zubu je část vyčnívající z dásně, krček je část krytá dásní a kořen(y) je zub zasazen v čelisti … popíše a charakterizuje struktury na povrchu a uvnitř zubu (zubní sklovina, zuboviny, zubní dřeň) … používá pojmy email, dentin, pulpa … porovná tvrdost zubní skloviny a zuboviny … charakterizuje zubovinu jako tkáň blízkou kosti … definuje zubní dřeň jako vazivovou tkáň s rozvětvením nervů a cév … charakterizuje zubní cement, který pokrývá zubovinu v oblasti kořene … popíše uložení zubů v čelisti v zubních jamkách a jejich připevnění ke kosti ozubicí … označí chrup dospělého člověka jako trvalý – definitivní … uvede počet zubů definitivního chrupu … označí dočasný chrup dítěte jako mléčný chrup … uvede počet zubů mléčného chrupu … porovná složení definitivního chrupu a mléčného chrupu … označí řezáky jako dentes incisivi, špičáky jako dentes canini, zuby třenové jako dentes premolares stoličky jako dentes molares … zapíše zubní vzorec definitivního a mléčného chrupu … uvede období prořezávání mléčného chrupu (6. – 24. (30.) měsíc) a trvalého chrupu (6. – 15. rok, poslední stoličky až po 18. roku) … uvádí pravidla péče o chrup … objasní průběh vzniku zubního kazu … objasní význam fluoridizace (přidávání nepatrného množství fluoridu sodného do pitné vody a do zubních past) … vysvětlí nebezpečí onemocnění parodontopatií (krvácení dásní, bolestivost a viklavost zubů až jejich ztráta) … jmenuje tři páry slinných žláz (příušní, podčelistní a podjazykové) … popíše složení slin sestávající z 99 % vody, 1 % solí, bílkovin, ptyalinu … objasní význam mucinu – bílkoviny vylučované v celém trávicím traktu – při ochraně trávicího traktu … vysvětlí, že enzym ptyalin štěpí škrob na maltózu … popíše způsob řízení sekrece slin … popíše význam hltanu pro polykání … popíše průběh polykání a objasní jeho řízení


Hltan

… popíše postup potravy peristaltickými pohyby z jícnu do žaludku … definuje peristaltické pohyby jako rytmické kontrakce a relaxace hladké svaloviny ve stěně trávicí trubice … uvede funkci žaludku spočívající ve shromáždění přijaté potravy a její úpravě v tráveninu … odhadne objem potravy, který žaludek obvykle přijme (2 – 3 l) … popíše vznik tráveniny mechanickým zpracováním pohyby žaludečních stěn a promícháním se žaludeční šťávou … uvede složení žaludeční šťávy … vysvětlí význam enzymu pepsinu při štěpení bílkovin … popíše vznik aktivní formy pepsinu z pepsinogenu v prostředí kyseliny chlorovodíkové … objasní význam kyseliny chlorovodíkové v žaludeční šťávě spočívající v usnadnění trávení masa, ochraně před infekcí trávicí cestou (baktericidní účinky) … objasní ochranu sliznice žaludku proti působení kyseliny chlorovodíkové a trávení … popíše průběh a rychlost vyprazdňování žaludku … definuje tenké střevo jako hlavní místo trávení potravy a vstřebávání živin … odhadne délku a šířku tenkého střeva (3 – 5 m, 3 – 3,5 cm) … rozdělí tenké střevo na tři oddíly: dvanáctník (= dvanácterník), lačník, kyčelník … popíše stavbu stěny tenkého střeva ze záhybů, které vytvářejí klky, které mají na povrchu mikroklky … objasní význam složení stěny tenkého střeva z klků a mikroklků (zvětšují povrch střeva na 300 m2, zvětšení vstřebávací plochy) … popíše hlavní pohyby, které vykonává svalstvo stěny střeva a označí je jako segmentační pohyby … vysvětlí význam střevní šťávy … uvede, že do dvanáctníku ústí společným vývodem slinivka břišní a žlučník … odhadne délku a šířku tlustého střeva (1,5 m, 5 – 7 cm) … popíše stavbu sliznice tlustého střeva (nízké řasy) … rozdělí tlusté střevo na slepé střevo, tračník – vzestupný, příčný, sestupný, esovitá klička, konečník … popíše slepou vychlípeninu slepého střeva jako červovitý výběžek (appendix vermiformis) obsahující mízní tkáň … popíše příznaky zánětu appendixu (bolest břicha, nevolnost, zvracení, velký rozdíl teplot v podpaží a v konečníku) … uvede funkci tlustého střeva spočívající v shromažďování nestrávených a nestravitelných zbytků, ve vstřebávání solí a vody, probíhají zde kvasné a hnilobné procesy působením bakterií … uvede význam bakterií tlustého střeva pro tvorbu vitaminů B12 a K … popíše rozdíly ve stavbě vnitřního (hladká svalovina) a vnějšího (kosterní svalovina) svěrače konečníku


Jícen Žaludek

Tenké střevo

Tlusté střevo

… popíše proces defekace a defekační reflex … charakterizuje nejznámější nemoci trávicí soustavy, popíše jejich průběh, léčbu a prevenci (např. žaludeční vředy, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, syndrom dráždivého tračníku, zánět slepého střeva) … označí slinivku břišní jako pankreas … lokalizuje uložení slinivky břišní v těle (pod žaludkem) … popíše, že slinivka břišní obsahuje tkáň exokrinní i endokrinní … objasní, že endokrinní část slinivky břišní vylučuje do krve hormony inzulín a glukagon … popíše, že exokrinní část slinivky břišní vylučuje do dvanáctníku dva druhy šťáv – jednu s obsahem hydrogenuhličitanu, druhou s mnoha enzymy … vysvětlí význam hydrogenuhličitanu v pankreatické šťávě při neutralizaci tráveniny ze žaludku … objasní význam trypsinu při štěpení bílkovin … definuje játra jako největší žlázu těla … si uvědomuje význam jater jako životně důležitého orgánu … označí játra jako hepar … označí játra za největší žlázu lidského těla (skládají se ze dvou laloků, hmotnost asi 1,5 kg) … lokalizuje játra do pravé brániční klenby … uvede cévní zásobení jater z jaterní tepny a vrátnicové žíly a odvod krve jaterní žílou … uvede významné funkce jater: přeměna živin, zásobárna živin, účast na řízení přeměny živin, přeměna vitaminů a hormonů, tvorba tepla, detoxikační činnost, tvorba žluče, podíl na krvetvorbě, význam pro srážení krve, krevní nádrž … uvede, že jaterní buňky tvoří žluč … popíše způsob, kterým se žluč dostává do dvanáctníku (shromažďuje se ve žlučníku a žlučovodem se dostává do dvanáctníku) … popíše složení žluči ze žlučových barviv a solí žlučových kyselin … objasní význam žluči při trávení a vstřebávání tuků … definuje bilirubin jako barvivo způsobující žlutohnědé zabarvení žluči … popíše vznik bilirubinu z hemoglobinu v játrech, slezině a kostní dřeni … objasní původ žlutého zbavení kůže při žloutence … popíše proces odbourávání bilirubinu ve střevě bakteriemi na urobilinogen, který způsobuje zabarvení stolice a moči … objasní procesy přeměny cukrů v játrech – jednoduché cukry se mění na glykogen a glykogen na glukózu … popíše podle schematu proces deaminace i tvorby aminokyselin a vznik močoviny … vysvětlí význam jater při udržování glykemie, aminoacidemie, lipemie


Slinivka břišní

Játra

… vysvětlí, že v játrech vzniká 15 % tepla v těle a krev odtud odtékající je nejteplejší v celém těle (39°C) … uvede fakt, že játra zneškodňují některé toxické látky v těle např. alkohol, jedy z hub, hypnotika, sedativa … objasní význam jater pro krvetvorbu – tvoří se zde bílkoviny krevní plazmy, složky hemoglobinu, zásoba železa a vitaminu B12 … uvede vznik fibrinogenu a protrombinu, ale i heparinu v játrech … si uvědomuje, že se játra svou schopností zadržet až 1 l krve podílejí na řízení krevního oběhu … jmenuje nejznámější nemoci jater, jejich projevy, průběh, léčbu a prevenci … popíše příčiny, průběh, léčbu a prevenci hepatitidy … si uvědomuje, že v buňkách lidského těla probíhá nepřetržitá chemická a energetická přeměna – metabolismus … definuje anabolismus jako proces výstavby organismu, při kterém z jednoduchých látek vznikají látky složité, a spotřebovává se energie … definuje katabolismus jako procesy štěpení složitých látek, při kterých se energie uvolňuje … popíše způsoby uvolňování energie z živin – oxidoredukční reakce, při kterých se živiny štěpí na konečné produkty a získávání energie z makroergních vazeb (ATP) … uvede fakt, že příjem potravy je řízen centry z mezimozku … objasní pojmy bazální energetická potřeba, pracovní energetická potřeba, celkový metabolismus … uvede fakt, že cukry jsou nejpohotovějším zdrojem energie pro metabolické procesy … uvede, že v přijaté potravě se sacharidy nacházejí především v podobě polysacharidů a disacharidů … popíše, že konečným produktem metabolismu sacharidů jsou monosacharidy – glukóza, galaktóza, fruktóza … uvědomí si, že cukry jsou pravděpodobně jediným zdrojem energie pro nervové buňky a hlavním zdrojem pro kosterní svaly … popíše děje týkající se využití glukózy v organismu (glukóza se v tenkém střevě rychle vstřebává, dostává se do jater, kde vstupuje do metabolických dějů nebo je ukládána ve formě glykogenu, glukóza z krve je oxidována tkáněmi nebo přeměna na tuk nebo glykogen) … objasní pojem glykemie … uvede, že glukóza v krvi pochází z trávicího ústrojí a z jater … jmenuje hormony, které snižují (inzulin) nebo zvyšují glykemii (glukagon, glukokortikoidy, adrenalin, somatotropin) … rozliší jaterní a svalový glykogen a jejich význam … uvede oddíly trávicí trubice, ve kterých dochází k trávení sacharidů (dutina ústní – ptyalin, tenké střevo – pankreatická amyláza, disacharidázy) … uvede důležité funkce tuků v organismu (tvoří alternativní zdroj energie ke glukóze, součást buněčných


Metabolismus

Metabolismus sacharidů

Metabolismus lipidů

membrán, podkožní izolace, obaluje nervová vlákna) … rozdělí tukovou tkáň na hnědou a bílou a objasní rozdíly mezi buňkami, které je tvoří … uvede, že hnědá tuková tkáň se vyskytuje pouze v novorozeneckém období v oblasti kolem lopatek … objasní, že hnědá tuková tkáň má význam při udržování stálé tělesné teploty … popíše, že bílá tuková tkáň se objevuje hlavně v okolí břišních orgánů … uvede hlavní skupiny tukových látek, které organismus přijímá – triacylglyceroly, fosfolipidy, cholesterol … objasní význam cholesterolu v těle … vysvětlí, že většina přijatého tuku se objeví v lymfě jako tukové kapénky, z lymfy se dostávají do oběhu a do tukové tkáně v kůži nebo do jater, v případě potřeby se tuk štěpí na glycerol a mastné kyseliny, které se v tkáních oxidují … uvede oddíl trávicí trubice, ve kterém dochází k trávení tuků (tenké střevo – lipáza, žluč – emulgace tuků) … definuje bílkoviny jako jediný zdroj aminokyselin … uvede význam aminokyselin v organismu – v dětství k růstu, ke stavbě svaloviny, v dospělosti k obnově buněk a tkání k tvorbě enzymů, hormonů, krevních bílkovin, obranných látek … objasní pojem esenciální aminokyseliny (tělo je získává potravou) … vysvětlí proces deaminace probíhající v játrech (katabolismus aminokyselin, vzniklé organické kyseliny se zapojují do metabolismu, vzniká i amoniak – jedovatý pro buňky) … objasní, že amoniak sloučením s kyselinou uhličitou vytvoří močovinu, která je z těla vyloučena močí … vysvětlí, že aminokyseliny v krvi slouží k tvorbě bílkovin tělu vlastních – proteosyntéza … objasní, že proteosyntéza probíhá v buňkách a je řízena kódovým systémem DNA a RNA … uvede oddíly trávicí trubice, ve kterých dochází k trávení bílkovin (žaludek – pepsin, tenké střevo – trypsin pankreatické šťávy, enteropeptidáza, aminopeptidázy, dipeptidázy) … uvede základní požadavky, které musí strava člověka splňovat: energetická vydatnost, optimální poměr mezi cukry, tuky a bílkovinami (50 – 55 %, 30 – 40 %, 15 – 20 %), obsah nezbytných mastných kyselin a aminokyselin, obsah vitaminů, minerálních látek a vody … uvede významné sacharidy přítomné v potravě … zdůrazní význam celulózy jako těžko stravitelné látky a tedy součást hrubé vlákniny … uvede významné zdroje vlákniny (zelenina, ovoce, zrno) … objasní funkci vlákniny (podporuje pohyb střev, snižuje hladinu cholesterolu v krvi) … uvede příklady potravin obsahujících esenciální aminokyseliny (vejce, mléko, játra, maso, obiloviny) … uvede příklady esenciálních mastných kyselin a jejich zdroje (kyselina linolová, linolenová – rostlinné oleje) … objasní význam nenasycených mastných kyselin ve výživě (snižují hladinu cholesterolu v krvi) … definuje vitamíny jako životně důležité nízkomolekulární organické sloučeniny


Metabolismus bílkovin

Strava

Vitamíny

… rozdělí vitaminy na vitaminy rozpustné v tucích a vitaminy rozpustné ve vodě … zařazuje vitaminy A, D, E, K k vitaminům rozpustným v tucích … zařazuje vitaminy skupin B a C k vitaminům rozpustným ve vodě … uvede, že vitaminy jsou součástí enzymových systémů, účinkují jako katalyzátory chemických přeměn, podmiňují odolnost organismu … vysvětlí pojem provitamin … objasní význam střevních bakterií při tvorbě některých vitaminů … rozliší hypovitaminózu, avitaminózu a hypervitaminózu … uvádí významné potravinové zdroje jednotlivých vitaminů … označí vitamin A jako retinol … uvědomuje si, že při nedostatku vitaminu A nastává šeroslepost, slepota a poruchy sliznic … označí vitamin D jako kalciferol … uvědomuje si, že při nedostatku vitaminu D dochází v dětství k vzniku křivice a v dospělosti k měknutí kostí … označí vitamin E jako tokoferol … uvědomuje si, že při nedostatku vitaminu E dochází k poruchám růstu, nervového systému a ke sterilitě … označí vitamin K jako fytochinon … uvědomuje si, že při nedostatku vitaminu K není zajištěna dostatečná krevní srážlivost … přiřadí vitaminy ze skupiny B a C k jejich odborným názvům – thiamin, riboflavin, kyselina pantotenová, pyridoxin, kyanokobalamin, biotin, kyseliny listová, kyselina nikotinová, kyselina askorbová … uvědomuje si význam skupiny vitaminů B např. pro metabolismus, nervovou soustavu, kůži a krvetvorbu … uvědomuje si význam vitaminu C pro odolnost organismu proti infekcím … uvede příklady významných minerálních látek pro organismus (např. soli sodíku, draslíku, vápníku, hořčíku, fosforu, chloridy, uhličitany, ionty železa, jodu, zinku, mědi) … objasní funkce vody v organismu … uvědomí si význam vody a podle aktivity a období odhaduje denní příjem vody pro organismus … popíše způsoby, kterými se uskutečňuje vstřebávání ze střeva (prostou difúzí, difúzí za účasti přenašeče, aktivním přenosem proti koncentračnímu spádu) … chápe soustavu žláz s vnitřní sekrecí jako důležitou složku řízení organismu … uvádí hormony jako biologicky aktivní látky, které zprostředkují řízení organismu … popisuje rozložení endokrinních žláz v těle a uvědomuje si, že soustava endokrinních žláz netvoří zcela jednotnou soustavu … uvědomuje si pomalejší působení hormonů oproti nervové soustavě … rozlišuje způsob vylučování žláz endokrinních a exokrinních spočívající ve vylučování do krevního oběhu u


Soustava žláz s vnitřní sekrecí

žláz s vnitřní sekrecí a vylučování vývodnými trubicemi do svého okolí u žláz s vnější sekrecí … rozlišuje hormony vylučované endokrinními žlázami a tkáňové hormony vylučované některými tkáněmi, které mají primárně jinou funkci … uvádí základní funkce soustavy žláz s vnitřní sekrecí spočívající v zajištění růstu, rozmnožování a udržování homeostáze … vysvětlí pojem homeostáza a její význam v udržení podmínek pro stabilitu životních funkcí … rozděluje hormony podle chemického složení na deriváty aminokyselin, na hormony bílkovinné povahy, peptidy a vlastní bílkoviny a na steroidní hormony … rozděluje hormony podle charakteru účinku na hormony s přímým tkáňovým účinkem a hormony regulační, které ovlivňují jiné endokrinní žlázy … vysvětlí regulování působení jednotlivých hormonů pomocí zpětných vazeb … uvědomuje si, že hormony působí již při velmi malé koncentraci … jmenuje životní funkce, které hormony ovlivňují (např. celkový metabolismus, hospodaření s ionty a vodou, růst, rozmnožování) … jmenuje žlázy s vnitřní sekrecí a určuje jejich polohu v těle … popíše polohu podvěsku mozkového (hypofýzy) v těle … vysvětlí význam spojení hypofýzy s hypotalamem … popíše složení hypofýzy z předního laloku (adenohypofýzy) a zadního laloku (neurohypofýzy) … jmenuje hormony předního laloku hypofýzy (somatotropin, prolaktin, kortikotropin, tyrotropin, folitropin, lutropin) … definuje somatotropin jako hormon působící při růstu organismu … uvědomuje si důsledky nadbytku růstového hormonu (gigantismus) a nedostatku růstového hormonu (nanismus) … definuje prolaktin jako hormon stimulující růst mléčné žlázy a zahajující a podporující laktaci po porodu … vysvětluje, že zakončení –tropin v názvu hormonu značí ovlivňování činnosti jiných endokrinních žláz … definuje kortikotropin jako hormon, který stimuluje syntézu a vylučování hormonu kůry nadledvin … uvádí tyrotropin jako hormon, který řídí činnost štítné žlázy … definuje folitropin jako hormon podporující u žen růst folikulů ve vaječnících a tvorbu estrogenu a vyvolávající u mužů spermiogenezi … uvádí lutropin jako hormon, který podporuje u žen růst folikulů, vyvolává ovulaci a tvorbu žlutého tělíska a u mužů ovlivňuje tvorbu testosteronu … vysvětlí, jak je činnost adenohypofýzy řízena z hypotalamu … jmenuje hormony zadního laloku hypofýzy (antidiuretický hormon, oxytocin)


Endokrinní žlázy a jejich hormony Hypofýza

… popíše vznik hormonů zadního laloku hypofýzy v hypotalamu … vysvětlí význam antidiuretického hormonu, který působí na stěny sběracích kanálků v ledvině a zvyšuje jejich propustnost pro vodu … definuje oxytocin jako hormon, který podporuje stahy hladkého svalstva dělohy při porodu a při laktaci podporuje vydávání mléka … uvede polohu štítné žlázy v těle … popíše stavbu štítné žlázy … jmenuje hormony štítné žlázy (tyroxin a trijodtyronin, kalcitonin) … uvádí význam hormonů štítné žlázy v ovlivňování metabolismu a účinnosti jiných hormonů … chápe význam jodidace soli a strumu jako projev poruchy činnosti štítné žlázy … vysvětlí příčiny a příznaky hypertyreózy a hypotyreózy … uvede význam kalcitoninu při snižování hladiny vápníku v krvi … popíše polohu příštítných tělísek v těle … uvede parathormon jako hormon příštítných tělísek … vysvětlí význam parathormonu při regulaci hladiny vápníku v krvi … popíše uložení nadledvin v těle … rozliší kůru a dřeň nadledvin jak stavbou, tak funkcí … uvede glukokortikoidy a mineralokortikoidy jako druhy hormonů kůry nadledvin … jmenuje kortisol jako nejvýznamnější glukokortikoid … uvede význam kortisolu při udržování hladiny glukózy v krvi … uvede význam kortikoidů při léčbě zánětů … jmenuje aldosteron jako hlavní hormon ze skupiny mineralokortikoidů … popíše funkci aldosteronu při řízení hospodaření s vodou a minerálními látkami … jmenuje hormony dřeně nadledvin (adrenalin a noradrenalin) … chápe význam adrenalinu při fyzické a psychické zátěži … vysvětlí význam slinivky břišní jednak jako žlázy s vnější sekrecí, jednak jako žlázy s vnitřní sekrecí … popíše funkci Langerhansových ostrůvků slinivky břišní … uvede účinek inzulínu spočívající v regulaci hladiny glukózy v krvi … popíše příčiny a komplikace onemocnění cukrovkou (diabetes mellitus) … rozliší diabetes mellitus I. a II. typu … vysvětlí význam glukagonu, který zvyšuje štěpení glykogenu na glukózu v játrech … jmenuje významné hormony tvořené varlaty a vaječníky … charakterizuje testosteron jako hormon ovlivňující tvorbu spermií, růst a vývoj pohlavních orgánů a chování


Štítná žláza

Příštítná tělíska Nadledviny

Slinivka břišní

Pohlavní orgány

muže … charakterizuje estrogeny jako hormony ovlivňující tvorbu vajíček, růst a vývoj pohlavních orgánů a chování ženy … vysvětlí význam progesteronu při vlivu na těhotenství … popíše endokrinní funkce placenty a význam hormonů, které produkuje … popíše polohu a funkci šišinky v těle … uvede význam melatoninu při kontrole cyklu bdění a spánku … popíše uložení a funkci brzlíku v těle … uvede příklady tkáňových hormonů, místo jejich vzniku a účinek na lidský organismus (např. gastrin, erythropoetin) … uvede významné funkce nervové soustavy spočívající v ovládání činnosti všech orgánů v těle, vytváření chování organismu a komunikaci s okolním světem … rozdělí řídící funkce nervové soustavy na řízení kosterního svalstva a řízení vnitřních orgánů … zařadí instinktivní a emotivní chování, učení, paměť mezi vyšší nervové funkce … chápe myšlení, řeč, vědomí sebe samého a uvědomělé smyslové vnímání jako nejvyšší funkce mozku specifické pro člověka … definuje neuron jako základní jednotku nervové soustavy … vysvětlí funkci neuronu a její fyzikální podstatu … chápe význam neuronu nejen jako spojovacího prvku, ale i jako vodivého a integračního prvku nervové soustavy … popíše základní části neuronu a zakreslí je do schématu … vysvětlí pojmy: dendrity, buněčné tělo, iniciální segment, axon (neurit, nervové vlákno), myelinová pochva, Ranvierovy zářezy, nervová zakončení … chápe dendrity a buněčné tělo jako vstupní část neuronu, kde se přijímají signály z jiných neuronů … uvede iniciální segment jako místo, kde vznikají akční potenciály … popíše axon jako dlouhý výběžek neuronu specializovaný k vedení akčních potenciálů a uvede ho jako vodivou část neuronu … vysvětlí význam myelinové pochvy s Ranvierovými zářezy pro urychlení přenosu akčních potenciálů po nervovém vlákně … chápe nervová zakončení jako výstupní část neuronu specializovanou k uvolnění chemických přenašečů umožňujících přenos signálu mezi neurony a mezi neurony a cílovými buňkami … označí nervy a nervové dráhy jako svazky nervových vláken ve vazivovém obalu … rozliší nervy jako svazky nervových vláken, které jsou součástí periferního systému, a nervové dráhy, které


Další endokrinní žlázy

Tkáňové hormony Soustava nervová

Neuron

jsou uvnitř centrálního nervového systému … vysvětlí podstatu nervového signálu vznikajícího na základě toku náboje zprostředkovaného tokem iontů napříč plazmatickou membránou neuronu … popíše synapsi jako místo spojení dvou neuronů nebo spojení neuronu a smyslové buňky … objasní, že se přenáší signál na další neuron v podobě chemického signálu … vysvětlí pojmy: synaptický knoflík, synaptická štěrbina, neurotransmiter, postsynaptická membrána, synaptický potenciál, akční potenciál, Na+-K+ pumpa … objasní pojmy: nervový obvod, periferní nervová soustava, centrální nervová soustava, smyslový neuron, interneuron, motorický neuron, reflex, reflexní oblouk, reflex nepodmíněný, reflex podmíněný … definuje centrální nervovou soustavu jako část, která je uložena v páteři a lebce … rozliší centrální a periferní nervovou soustavu … označí neurony, které vedou signály ze smyslových orgánů do centrální nervové soustavy, jako neurony senzorické (smyslové) a neurony, které vedou signály z centrální nervové soustavy k výkonným orgánům, jako neurony motorické (hybné) … definuje interneurony jako neurony zcela uložené v centrální nervové soustavě … definuje reflexní oblouk jako nervový obvod složený ze senzorického a motorického neuronu, které jsou spojeny přímo nebo pomocí interneuronů … definuje reflex jako nervový děj, při kterém je přenášen signál z čidla nervovou dráhou k výkonnému orgánu … vysvětlí průběh reflexu v reflexním oblouku na příkladu obranného míšního reflexu … zajímá se o přínos I. P. Pavlova fyziologii … rozliší reflexy nepodmíněné (vrozené) a reflexy podmíněné, které vznikají na základě spojení podmíněného podnětu s nepodmíněným reflexem … uvede příklady nepodmíněných a podmíněných reflexů … objasní princip centralizace neuronů, neboli vytváření nervových center u obratlovců v páteři a lebce, a význam tohoto jevu … definuje míchu jako část nervové trubice uložené uvnitř páteřního kanálu … rozliší 31 párů míšních nervů na krční, hrudní, bederní, křížové a kostrční … popíše uložení šedé a bílé hmoty míšní na průřezu míchou … rozliší složení šedé hmoty, kterou tvoří hlavně těla neuronů s výběžky, a bílé hmoty, kterou tvoří axony neuronů … uvede, že středem míchy prochází míšní kanálek, který obsahuje mozkomíšní mok … vysvětlí, že zadními kořeny vstupují do míchy nervová vlákna smyslových neuronů a axony motorických neuronů vystupují z míchy jako přední kořeny


Reflexy

Centrální nervová soustava Mícha

… chápe, že přerušení sestupných míšních drah nebo poškození motorických neuronů vede k vážným poruchám hybnosti … vysvětlí pojmy: paréze, plegie, paraplegie … uvede významné funkce mozku … popíše rozčlenění nervové trubice v průběhu embryonálního vývoje obratlovců nejprve na mozek přední, střední a zadní, později vznik mozku koncového a mezimozku z předního mozku a prodloužené míchy a mozečku z mozku zadního … uvědomuje si, že u savců dochází k rozlišení šesté části mozku, kterou je most … používá pojem mozkový kmen pro prodlouženou mích, most a střední mozek … popíše polohu mozkových komor v příslušných částech mozku … uvede tři obaly, kterými je pokryt mozek a mícha … rozliší tvrdou plenu, která pevně přiléhá k lebečním kostem, pavučnici, která je uložená pod ní, a omozečnici, která přiléhá k povrchu mozku a míchy … uvede, že mezi měkkými plenami je úzký prostor vyplněný mozkomíšním mokem … vyjmenuje části mozku a uvede jejich nejvýznamnější funkce … zakreslí nebo označí na schématu tyto části mozku: prodloužená mícha, most, mozeček, střední mozek, mezimozek, koncový mozek … uvede význam a funkci hlavových nervů a jejich označení anatomickými čísly a názvy … rozdělí zadní mozek na prodlouženou míchu, most a mozeček … uvede životně důležitá centra – dýchací a kardiovaskulární – v prodloužené míše, která řídí soustavu dýchací a oběhovou … vyjmenuje další významné funkce prodloužené míchy spočívající např. v řízení soustavy trávicí a vylučovací nebo význam při udržování bdělého stavu … uvede uložení jader IX. až XII. hlavového nervu v prodloužené míše a význam těchto nervů pro mluvení … definuje most (= most Varolův) jako místo, kterým procházejí nervové dráhy spojující míchu, mozeček a vyšší oddíly mozku … uvede uložení jader V. až VIII. hlavového nervu v zadní části mostu … definuje mozeček jako důležité senzoricko-motorické centrum … uvede význam mozečku spočívající v koordinaci motorické aktivity a udržování polohy a postoje … chápe střední mozek jako část mozku, kudy procházejí významné vzestupné a sestupné nervové dráhy … popíše střední mozek jako ústředí reflexů zrakových a sluchových … uvede uložení jader III. a IV. hlavového nervu ve středním mozku … rozdělí přední mozek na mezimozek a koncový mozek


Mozek

Zadní mozek

Střední mozek

Přední mozek

… popíše utváření mezimozku z talamu a hypotalamu … uvede významné funkce talamu spočívající např. v integraci smyslových informací … chápe hypotalamus jako nejvyšší centrum řídící činnost vnitřních orgánů … popíše hypotalamus jako centrum integrující funkce dýchací, oběhové, trávicí, tělesnou teplotu a rozmnožování … uvede význam hypotalamu při řízení hypofýzy (podvěsku mozkového) …definuje koncový mozek jako největší část mozku u člověka … uvede rozdělení koncového mozku na pravou a levou hemisféru … jmenuje následující struktury koncového mozku: mozková kůra, bazální ganglia, limbický systém … popíše význam trámce mozkového při spojení pravé a levé hemisféry … charakterizuje mozkovou kůru jako plášť na povrchu hemisfér o tloušťce 2-5 mm … vysvětlí pojem gyrifikace … chápe význam zprohýbání mozkové kůry do závitů, které zvětšují její povrch … rozčlení hemisféry podle typických rýh do čtyř laloků … pojmenuje laloky mozkové kůry jako čelní, temenní, týlní, spánkový … rozčlení mozkovou kůru z hlediska funkčního … lokalizuje oblast motorickou do čelních laloků, somatosenzorickou oblast do temenních laloků, zrakové centrum do týlních laloků, sluchové centrum do spánkových laloků … lokalizuje Brockovo centrum řeči a čichové centrum do čelního laloku … lokalizuje Wernickeovo centrum porozumění řeči na rozhraní spánkového a týlního laloku … charakterizuje mozkovou kůru jako významné centrum asociačních oblastí … uvede zajímavosti o asymetrii v uložení některých vyšších nervových funkcí v mozkových hemisférách … definuje bazální ganglia jako skupiny neuronů uložených pod mozkovou kůrou a uvede jejich význam pro vytváření pohybové aktivity … charakterizuje limbický systém jako oblast koncového mozku, kde se uskutečňuje komplexní instinktivní a emocionální chování … vysvětlí oddělené řízení kosterního svalstva a útrobních orgánů … definuje somatickou nervovou soustavu jako část nervové soustavy řídící kosterní svalstvo … popíše tři úrovně řízení motorické činnosti zahrnující míchu, mozkový kmen a mozkovou kůru … popíše, jak jsou vysílány signály z motorické kůry k motorickým neuronům v míše a rozliší přímou (kortikospinální, pyramidovou) a nepřímou dráhu … vysvětlí, proč se poškození v jedné části mozku projeví poruchou hybnosti na opačné straně (většina motorických drah se kříží v prodloužené míše)


Somatická nervová soustava

… definuje vegetativní (autonomní) nervovou soustavu jako část nervové soustavy, která řídí činnost vnitřních orgánů … rozdělí eferentní nervová vlákna vegetativní soustavy vycházející z mozku a míchy na sympatikus a parasympatikus … uvede, že eferentní nervová vlákna sympatiku vychází z hrudní a bederní míchy … uvede, že eferentní nervová vlákna parasympatiku vychází z jader v mozkovém kmenu a z křížových úseků míchy … jmenuje bloudivý nerv jako nejvýznamnější parasympatický nerv … objasní antagonistickou funkci sympatiku a parasympatiku u některých orgánů … popíše regulační úrovně řízení vegetativní nervové soustavy zahrnující míchu, prodlouženou míchu a hypotalamus … chápe hypotalamus jako nejvyšší nervové centrum vegetativní (autonomní) nervové soustavy … uvede význam zachování rovnováhy mezi obdobími, kdy je aktivován sympatikus a parasympatikus, pro zdraví organismu … uvede významné nemoci nervové soustavy a popíše jejich příčiny, průběh a léčbu … uvědomuje si následky úrazů míchy a mozku … vysvětlí pojmy: mozková mrtvice, klíšťová encefalitida, vzteklina, lymeská borelióza, roztroušená skleróza, epilepsie, Parkinsonova nemoc, Alzheimerova nemoc … zajímá se o metody prevence nemocí a úrazů nervové soustavy … uvědomuje si význam smyslových orgánů při získávání informací o vnějším světě … rozlišuje exteroreceptory (získávají a zpracovávají informace o vnějším světě), interoreceptory (zaznamenávají změny ve vnitřních orgánech) a proprioreceptory (zaznamenávají změny v pohybové soustavě) … podle typu podnětů rozlišuje mechanoreceptory, fotoreceptory, chemoreceptory, termoreceptory, nociceptory … uvádí, že pro mechanoreceptory je podnětem mechanická deformace citlivých zakončení smyslových buněk … řadí k mechanoreceptorům hmatové receptory, receptory zaznamenávající natažení, receptorové buňky vestibulárního a sluchového orgánu … vysvětlí, jak hmatové receptory reagují na dotyk a tlak … popíše hmatové receptory jako volná nervová zakončení často opatřená přídatnými strukturami (Paciniho hmatová tělíska) … rozlišuje různou hustotu a citlivost hmatových receptorů v různých částech těla … uvádí jazyk a konečky prstů jako místa na těle nejcitlivější na dotyk a tlak a kůži zad jako nejméně citlivou … definuje proprioreceptory jako čidla pohybového ústrojí zaznamenávající natažení svalů a šlach


Vegetativní (autonomní) nervová soustava

Smyslové orgány Rozdělení receptorů

… řadí mezi proprioreceptory šlachová tělíska a svalová vřeténka … lokalizuje vestibulární neboli rovnovážný orgán do vnitřního ucha … definuje vnitřní ucho jako útvar ohraničený kostěným pouzdrem v kosti skalní (kostěný labyrint) … vysvětlí pojmy blanitý labyrint, perilymfa, endolymfa … popíše stavbu labyrintů z váčku vejčitého a kulovitého, tří polokruhovitých kanálků a hlemýždě … popíše stavbu vestibulárního ústrojí, které se skládá z váčku vejčitého (utriculus), váčku kulovitého (sacculus) a tří polokruhovitých kanálků vzájemně na sebe kolmých … vysvětlí, že čidlo polohy je umístěno ve váčku vejčitém a kulovitém a čidlo pohybu je uloženo ve třech polokruhovitých kanálcích vzájemně na sebe kolmých … označí receptorové buňky vestibulárního ústrojí jako vláskové buňky a vysvětlí význam jejich vlásků … vysvětlí pojem otolity (krystalky uhličitanu vápenatého) a lokalizuje je do vnější vrstvy rosolovité hmoty ve váčku vejčitém a kulovitém … vysvětlí, že signály z receptorových buněk ve vestibulárním ústrojí jsou převáděny na smyslová nervová vlákna VIII. hlavového nervu (nerv předsíňohlemýžďový), která vedou vzruchy do mozkového kmenu a mozečku … objasní, že při déletrvajícím dráždění statokinetického čidla, např. při houpání na vlnách, jízdě autem, na pouťových atrakcích, někdy dochází ke kinetóze (zblednutí, žaludeční nevolnosti, zvracení, závrati, pokles krevního tlaku) … vysvětlí, že sluchem zaznamenáváme zvukovou energii šířící se jako vlna zhušťování a zřeďování molekul částic vzduchu … uvede, že lidské ucho vnímá zvukové vlny v rozsahu frekvencí 20-20000 Hz … uvede, že lidské ucho je nejcitlivější pro tóny v oblasti okolo 1000-3000 Hz – mluvené slovo … porovná rozsah vnímání zvukových vln u člověka a u zvířat (např. u psa), kde je rozsah posunut většinou k vyšším frekvencím … popíše stavbu sluchového ústrojí skládajícího se ze tří částí – ze zevního, středního a vnitřního ucha … vyjmenuje části patřící k zevnímu uchu (boltec a zevní zvukovod zakončený bubínkem) … popíše střední ucho jako středoušní dutinu se třemi kůstkami … pojmenuje kůstky ve středním uchu jako kladívko, kovadlinku a třmínek … zařadí hlemýžď do vnitřního ucha … popíše způsob postupování zvukového vlnění uchem … lokalizuje receptory zvukových vln do vnitřního ucha do blanitého hlemýždě … popíše stavbu hlemýždě – vazivová slepě uzavřená trubička stočená do tvaru ulity … popíše uložení hlemýždě - v kostěném hlemýždi v perilymfě


Vnímání rovnováhy

Sluch

… objasní, jak blanitý hlemýžď rozděluje kostěný hlemýžď na dvě patra – patro bubínkové a patro předsíňové, která se ve vrcholu hlemýždě spojují … uvede, že sluchové receptory v blanitém hlemýždi jsou součástí Cortiho orgánu … popíše přenos zvukových vln sluchovými kůstkami na oválné okénko, které rozechvěje perilymfu, dále endolymfu uvnitř blanitého hlemýždě, která dráždí receptorové buňky uvnitř Cortiho orgánu … vysvětlí, že vlnění perilymfy se vyrovnává vyklenutím kulatého okénka do dutiny středního ucha … objasní, že vláskové buňky sluchového orgánu jsou ve spojení s vlákny nervových buněk VIII. hlavového nervu (nerv předsíňohlemýžďový) … vysvětlí, že podráždění vláskových buněk sluchového orgánu se přenáší na nervová vlákna, která vedou do mozkového kmene a dále až do spánkového laloku mozkové kůry … uvádí, že pro fotoreceptory je podnětem světelné záření Zrak … uvědomuje si, že zrak je pro člověka nejdůležitější orgán … uvádí, že asi 80% informací z okolí získáváme pomocí zraku … popíše ochranu orgánu zraku – oka (je uložené v očnici, oční víčka,řasy, nadočnicové oblouky, obočí) … vyjmenuje základní struktury oka – bělima, rohovka, cévnatka, řasnaté těleso, duhovka, čočka, sklivec, sítnice … charakterizuje bělimu jako vazivovou blánu tvořící vnější vrstvu oka … vysvětlí funkci bělimy při udržování stálého tvaru oka … popíše, že bělima v přední části oka přechází v průhlednou rohovku … objasní, čím je rohovka chráněna na svém povrchu (tenká vrstva slz vylučovaná slznými žlázami) … lokalizuje cévnatku v oku – mezi bělimou a sítnicí … charakterizuje cévnatku jako vrstvu hodně protkanou cévami, které zásobují sítnici … vysvětlí, že buňky cévnatky obsahují pigment, který zabraňuje rozptylu světla uvnitř oka … popíše, že vepředu cévnatka přechází v řasnaté těleso … vysvětlí funkci řasnatého tělesa spočívající ve změně zakřivení čočky … charakterizuje duhovku jako kruhový terčík z hladkého svalstva uprostřed s kruhovým otvorem – zornice … popíše zornicový reflex (v jasném světle se svaly duhovky stahují, tedy se zmenšuje průměr zornice) … vysvětlí význam změny průměru zornice při upravování množství světla působícího na sítnici … vysvětlí, čím je dána barva oka (pigmentem v buňkách epitelu duhovky) … objasní závislost množství pigmentu v buňkách epitelu duhovky na barvě oka … lokalizuje umístění čočky v oku – je zavěšena na vláknech řasnatého tělesa … popíše čočku jako útvar z rosolovité průhledné hmoty na povrchu s vazivovým pouzdrem … objasní proces vyklenutí čočky při uvolnění tahu vláken řasnatého tělesa … charakterizuje sklivec jako rosolovitou průhlednou hmotu, která vyplňuje většinu oční koule


… vyjmenuje struktury tvořící světlolomný systém oka – rohovka, přední oční komora s komorovou vodou, čočka, sklivec … uvědomuje si, že obraz, který se promítá na sítnici je zmenšený obrácený obraz předmětu … charakterizuje sítnici jako vlastní světločivný systém oka tvořící nejvnitřnější vrstvu oční koule … označí místo, kde z oční koule vychází zrakový nerv (II. hlavový nerv), jako slepou skvrnu … uvědomí si místa zpracování zrakových informací ve zrakovém centru v týlním laloku mozkové kůry … označí receptorové buňky sítnice jako tyčinky a čípky … popíše schopnost tyčinek zaznamenávat jen malé množství světla, a proto působí jako receptory za šera a v noci … vysvětlí, že tyčinky zaznamenávají pouze odstíny šedi … uvádí pigment rhodopsin obsažený v tyčinkách … objasní proces absorbování světla rhodopsinem a jeho následný chemický rozpad na opsin a retinal … odvodí význam vitaminu A v potravě pro dostatek rhodopsinu … vysvětlí pojem šeroslepost – zhoršené vidění za šera způsobené nedostatkem vitaminu A … objasní princip jevu označeného adaptace na tmu … porovná tyčinky a čípky a jejich citlivost … uvádí, že čípky jsou aktivní jen při větším stupni osvětlení, a proto působí jako receptory pro vidění za dne … vysvětlí pojem žlutá skvrna (místo, kde je nejvíce čípků) … objasní, že sítnice obsahuje kromě receptorových buněk i dvě vrstvy neuronů významných pro zpracování zrakových informací … popíše tři druhy čípků v sítnici a vysvětlí, že každý druh je citlivý na jeden druh světla s citlivostí na jednu základní barvu – modrou, zelenou, červenou … vysvětlí, jak vznikají vjemy různých barev a bílého světla … vyjmenuje přídatné orgány oka – okohybné svaly, oční víčka, slzné žlázy, spojivka … uvede funkci okohybných svalů spočívající v zajištění pohybu a postavení očních bulbů … objasní příčinu šilhání – rozdíl v délce jednoho z okohybných svalů … vysvětlí význam očních víček při ochraně oka a při mrkání, které zvlhčuje oko slzami … popíše uložení slzných žláz při okraji očnice … objasní, že slzy z vnitřního koutku oka odtékají do slzného váčku a do nosní dutiny … charakterizuje spojivku jako tenkou blanku vystýlající vnitřní plochu víček … objasní princip akomodace oka – při pozorování blízkých předmětů se čočka ztlušťuje … vysvětlí, že akomodace je zprostředkována stahem svalstva v řasnatém tělese … popíše změny vlastností čočky s přibývajícím věkem


… objasní pojmy šedý zákal, zelený zákal, astigmatismus … vysvětlí podstatu šedého a zeleného zákalu a uvede možnosti léčby … uvede způsoby prevence šedého a zeleného zákalu … si uvědomuje význam pravidelných preventivních prohlídek u očního lékaře … vyjmenuje nejčastější vady zraku – krátkozrakost, dalekozrakost … vysvětlí podstatu krátkozrakosti spočívající v situaci, kdy se obrazy vzdálených předmětů nepromítají na sítnici, ale před ni … uvede rozptylku jako čočku využívanou ke korekci krátkozrakosti … vysvětlí podstatu dalekozrakosti spočívající v situaci, kdy se obrazy blízkých předmětů nepromítají na sítnici, ale za ni … uvede spojku jako čočku využívanou ke korekci dalekozrakosti … označí smyslové buňky reagující na přítomnost chemických látek v prostředí jako chemoreceptory … řadí k chemoreceptorům čidla pro vnímání chuti a čichu … uvede, že chuťové receptory jsou uložené v chuťových pohárcích v povrchu jazyka … rozliší chuťové vjemy do čtyř skupin – sladkost, kyselost, slanost, hořkost … lokalizuje vnímání sladkosti především na špičku jazyka … lokalizuje vnímání slanosti především po stranách jazyka v přední části … lokalizuje vnímání kyselosti především po stranách jazyka v zadní části … lokalizuje vnímání hořkosti především v oblasti kořene jazyka … popíše střed jazyka jako citlivý na vnímání dotyku, tepla a bolesti … uvědomí si, že chuť má význam pro řízení činnosti trávicího ústrojí … uvede, že chuťová dráha je tvořena chuťovými vlákny VII. hlavového nervu (nerv lícní), IX. hlavového nervu (nerv jazykohltanový) a X. hlavového nervu (nerv bloudivý) a končí v chuťovém jádře v prodloužené míše, odtud se chuťová informace dostává do temenního laloku mozkové kůry … lokalizuje čichové receptory do sliznice v horní části dutiny nosní … zařadí člověka mezi mikrosmaty – živočichy s málo vyvinutým čichem … uvědomí si, že čichové vnímání se velmi rychle adaptuje vůči podnětu … uvědomí si, že čichové vnímání se při různých okolnostech snižuje (při nachlazení) nebo zvyšuje (při hladu) … popíše, že informace z čichových receptorů jsou vedeny čichovým nervem (I. hlavový) do čichových center v mozku … označí receptory na teplo a chlad jako termoreceptory … označí receptory zaznamenávající bolest jako nociceptory … chápe termoreceptory a nociceptory jako volná zakončení dostředivých nervových vláken


Zrakové vady

Chuť

Čich

Kožní čití

… uvědomí si, že teplo a chlad jsou zaznamenávány dvěma samostatnými typy receptorů … porovná výskyt a četnost a hloubku uložení tepelných a chladových receptorů na těle … vysvětlí význam bolesti jako informace o ohrožení nebo poškození organismu … vysvětlí, že receptory bolesti jsou stimulovány chemickými látkami uvolňovanými poškozenými buňkami … rozliší bolest povrchní, útrobní a hlubokou … bolest povrchní definuje jako signály z oblasti kůže … bolest útrobní definuje jako signály z vnitřních orgánů hrudní a břišní dutiny … bolest hlubokou definuje jako signály ze svalů, šlach, kloubních pouzder a okostice … uvědomí si, že receptory pro bolest se neadaptují … označí většinu termoreceptorů, některé nociceptory a hmatové receptory jako kožní čidla … objasní, že kombinovanou činností kožních čidel vnímáme i další vjemy např. hladkost nebo drsnost, povrchu, vlhkost nebo suchost … chápe význam exkrece (vylučování) pro organismus … uvede hlavní odpadní produkty metabolismu (močovina, oxid uhličitý, voda, přebytečné soli) … uvede cesty, kterými se z těla dostávají odpadní produkty metabolismu (plíce, kůže, ledviny) … objasní, že plícemi se odvádí z lidského těla oxid uhličitý a voda … vysvětlí, že potními žlázami v kůži se vylučuje voda, malé množství chloridu sodného, močoviny, kyseliny mléčné … objasní, že ledvinami se vylučuje voda, močovina a soli … vyjmenuje významné funkce ledvin zahrnující funkci exkreční, osmoregulační, metabolickou a produkci tkáňových hormonů … definuje osmoregulaci jako děj, kterým se zajišťuje v tělních tekutinách stále přibližně stále stejná koncentrace solí a obsah vody … uvede, že metabolická funkce ledvin spočívá například v novotvorbě cukrů … uvede příklad tkáňového hormonu, který ledviny produkují, a jeho funkci (erytropoetin – krvetvorba) … vyjmenuje orgány vylučovací soustavy, ke kterým patří ledviny, močovody, močový měchýř, močová trubice) … definuje ledviny jako párový orgán fazolovitého tvaru o velikosti přibližně 12 x 6 x 3 cm … lokalizuje uložení ledvin v těle (v horní části břišní dutiny po obou stranách bederní páteře) … vysvětlí význam tukového polštáře, který ledviny obaluje … popíše napojení ledvin ledvinnými tepnami na břišní aortu … odhadne, že každá ledvina je tvořena asi milionem nefronů … definuje nefron jako anatomickou a funkční jednotku ledvin … popíše, že nefron se skládá z části cévní a z části tubulární


Vylučovací soustava

Ledviny

Nefron

… označí část cévní jako cévní klubíčko – glomerulus … popíše utváření tubulů z jedné vrstvy epiteliálních buněk, které se v jednotlivých částech nefronu liší svou funkcí … objasní pojem Bowmanův váček (slepý váček z vaziva, kterým začínají tubuly a který obklopuje glomerulus … užívá pojem Malpighiho tělísko pro ledvinné tělísko tvořené Bowmanovým váčkem a glomerulem … popíše, že tubulární systém se skládá z proximálního stočeného kanálku, Henleovy kličky, distálního stočeného kanálku, který ústí do sběracího kanálku … popíše stavbu ledviny, která je tvořena vazivovým pouzdrem, kůrou, dření s pyramidovými útvary a ledvinnou pánvičkou … kůru ledviny definuje jako světlejší vrstvu tvořenou nefrony … dřeň ledviny definuje jako tmavší část, ve které se sběrací kanálky sbíhají do pyramidových útvarů … uvede obvyklý počet pyramidových útvarů v ledvině (8 – 12 pyramid) … vysvětlí, že na vrcholcích pyramidových útvarů ústí sběrací kanálky ledvinnými papilami, odkud odtéká moč do ledvinných kalichů a do ledvinné pánvičky … uvede glomerulární filtraci a tubulární resorpci jako základní pochody v ledvině … popíše děje v glomerulu, kde se část plazmy filtruje a vstupuje do tubulů … objasní, že při filtraci v glomerulech přecházejí do proximálních tubulů všechny složky plazmy kromě krevních bílkovin … pojmenuje tekutinu vzniklou při filtraci v glomerulu jako primární moč … objasní proces tubulární resorpce, při kterém se z primární moči přenášejí látky z tubulů do okolních kapilár … popíše, že v proximálním stočeném kanálku se vstřebá zpět do krve většina vody, část solí, všechen cukr a část močoviny, a v Henleově kličce a distálním stočeném kanálku se ještě vstřebává voda a soli … uvede, že konečná úprava moče (zahušťování) je výsledkem činnosti sběracích kanálků … chápe, že děje v Henleově kličce slouží k vytvoření hypertonického prostředí kolem sběracích kanálků … objasní, že propustnost sběracích kanálků pro vodu (resorpce vody) je řízena antidiuretickým hormonem … chápe, že zvýšeným nebo sníženým vylučováním antidiuretického hormonu se upravuje množství tekutiny vylučované z těla … uvede, že výsledkem pochodů v ledvině je definitivní moč … odhadne, že u člověka se během dne vytvoří asi 1,5 l moči … vyjmenuje vývodné cesty močové zahrnující močovody, močový měchýř, močovou trubici … definuje močovody jako trubice o průměru asi 4 – 7 mm a délce asi 25 – 30 cm … objasní, že močovody vykazují peristaltický pohyb, proto je v nich moč unášena v močovém vřeténku … vysvětlí význam šikmého ústění močovodů do močového měchýře, což zabraňuje při plném měchýři


Močovody

zpětnému toku moče … definuje močový měchýř jako trojhranný dutý orgán uložený za sponou stydkou … uvede, že potřeba močení se objevuje při objemu 400 – 600 ml moči … označí močení (mikce) jako reflexní děj uskutečněný stahem hladkého svalstva měchýře … uvede, že centrum reflexu močení je u člověka v křížové části páteřní míchy a podílí se na něm i mozková kůra – volní močení … objasní, že volní ovládání močení dozrává mezi 3. až 4. rokem života … definuje polyurii jako zvýšené močení (nad 2 l moči) … objasní příčiny polyurie spočívající v nadměrném příjmu tekutin nebo u onemocnění cukrovkou nebo u pokročilých stádií ledvinových chorob … označí oligourii jako snížené močení (pod 500 ml) … objasní příčiny oligourie spočívající v dehydrataci organismu nebo v ledvinovém selhávání … uvědomí si, že při anurii se moč netvoří a že je to smrtelným nebezpečím pro organismus … chápe význam vyšetření moče při diagnostice různých chorob … uvede nejznámější onemocnění vylučovací soustavy, jejich příčiny, průběh, léčbu a prevenci (záněty močových cest, ledvinová kolika, ledvinové kameny, transplantace ledvin, dialýza) … uvede nejčastější onemocnění vylučovací soustavy např. záněty močových cest, močové kameny v ledvinách … vysvětlí příčiny, popíše průběh a léčbu nejčastějších onemocnění vylučovací soustavy … odvodí pravidla prevence onemocnění vylučovací soustavy … uvědomí si, že ledviny jsou životně důležitý orgán, jehož selhání může být smrtelné … zjišťuje a vyhledává informace o dialýze a transplantaci ledvin … vysvětlí princip dialýzy … vyjmenuje nejdůležitější funkce kůže (ochrana před mechanickými, chemickými a bakteriálními vlivy, vylučovací funkce, termoregulační funkce, účast na dýchání, účast na smyslovém vnímání, představuje krevní nádrž – pojme až 1 l krve, tvoří se v ní vitamin D) … popíše stavbu kůže z pokožky, škáry a podkožního vaziva … definuje pokožku jako vrchní vrstvu kůže, která se skládá z několika vrstev plochých buněk … vysvětlí, že buňky pokožky se ve své zárodečné vrstvě neustále dělí a vytlačují buňky nad nimi k povrchu … popíše, že buňky nejblíže k povrchu pokožky rohovatějí, odumírají a odlupují se … uvědomí si, že v pokožce jsou pigmentové buňky, které způsobují zbarvení kůže … označí pigment v buňkách pokožky jako melanin … objasní funkci pigmentu melaninu při zachycování ultrafialové složky slunečního záření (melaninu působením ultrafialových paprsků přibývá, kůže opalováním hnědne, a tím se tvoří pigmentová clona, která chrání níže


Močový měchýř

Nemoci vylučovací soustavy

Kůže Funkce kůže Stavba kůže Pokožka

položené tkáně) … odvodí, že čím více je pigmentu melaninu v kůži, tím je kůže tmavší … uvědomí si, že ke zbarvení kůže přispívá i stupeň jejího prokrvení (zrudnutí, zblednutí, zmodrání) … definuje škáru jako spodní vrstvu kůže, která se skládá z vazivových buněk a vláken kolagenu a elastinu, mezi kterými se nacházejí i tukové buňky … uvědomí si, že škára je prostoupena cévami a nervy … uvede, že ze škáry vyrůstají vlasy a chlupy … uvede, že ve škáře jsou uložené mazové a potní žlázy … popíše, že mazové žlázy ústí do vlasových váčků … vysvětlí význam mazových žláz při ochraně kůže a vlasů proti vysychání a proti působení vody z okolí … lokalizuje rozložení potních žláz na těle (nejvíce na dlaních, chodidlech, na čele a v podpaží) … odhadne, že u dospělého člověka se denně vyloučí potními žlázami při normální teplotě asi 100 ml vody, při zvýšení teploty prostředí i těla až 10 l potu … uvede funkci potu spočívající ve zvlhčení a ochlazení pokožky … uvede složení potu sestávající se z vody, chloridu sodného, malého množství močoviny, kyseliny močové, mastných kyselin a aminokyselin … uvědomí si, že při intenzivním pocení je třeba nahrazovat ztráty vody a solí … definuje pachové žlázy jako zvláštní potní žlázy uložené v podpaží a v kůži vnějších pohlavních orgánů … objasní význam pachových žláz při sexuální komunikaci … uvede, že vývojovou variantou potních žláz jsou i mléčné žlázy … popíše vývoj a funkci mléčných žláz … uvede, že na dlaňové straně ruky a na chodidle tvoří kůže souvislé linie (papilární linie) zcela charakteristické pro každého člověka … vysvětlí, že papilární linie se během života nemění a mají význam v kriminalistice v daktyloskopii … definuje podkožní vazivo jako síť kolagenních a elastických vláken, mezi kterými jsou uloženy vazivové buňky, a v němž se může ukládat tuk … na lidském těle rozliší chloupky, vlasy, řasy, obočí, chloupky v nose a zvukovodu, chlupy v podpaží a na ohanbí, vousy … popíše stavbu vlasu (chlupu) (vlasový kořen uložený v prohlubni pokožky nazvané vlasová pochva, vlasová cibulka, hrot) … uvědomí si, že vlasy (chlupy) se celý život stále vyměňují … odhadne celkový počet vlasů na 120 000 až 140 000 … vysvětlí, že barva vlasů je dána množstvím pigmentu totožným s kožním melaninem


Škára

Podkožní vazivo

Vlasy

… porovná kvalitu vlasů mužů a žen (ženy mají zpravidla vlasy silnější než muži) … definuje nehet jako rohovou destičku na hřbetní straně posledních článků prstů … popíše stavbu nehtu (kořen, tělo, volný okraj) … uvede, že podloží nehtu tvoří nehtové lůžko … objasní, že pod kořenem nehtu je zárodečná vrstva, ze které se tvoří nehet … uvede nejznámější nemoci a poruchy kůže, jejich příčiny, průběh, léčbu a prevenci … uvědomuje si riziko slunění při vzniku rakoviny kůže … ovládá pravidla první pomoci při poraněních kůže … definuje termoregulaci jako schopnost organismu udržovat stálou tělesnou teplotu … uvědomí si, že produkce tepla organismem (termogeneze) je nepřetržitý proces, při kterém teplo vzniká jako vedlejší produkt metabolismu – hlavně v játrech … popíše změnu při reakci na chlad – zvýšení svalového napětí, které přechází ve svalový třes (třesová termogeneze) … uvědomí si, že chronický chlad způsobí zvýšení tvorby tepla zvýšením metabolismu (chemická termogeneze) … uvede, že významným zdrojem tepla u kojenců je hnědý tuk uložený mezi lopatkami … uvede způsoby, kterými u člověka uniká tělesné teplo tělesným povrchem (sálání, vedení, proudění, odpařování) … definuje sálání jako proces, při kterém je přenášeno teplo z jednoho předmětu na druhý, aniž se vzájemně dotýkají … definuje vedení jako děj, při kterém dochází k výměně tepla vzájemně dotýkajících se předmětů … definuje proudění jako pohyb molekul plynu nebo tekutiny z místa s určitou teplotou do místa o jiné teplotě … uvědomí si, že k odpařování vody a ochlazování kůže dochází především při pocení … uvede hodnoty fyziologické teploty lidského těla (36,0 – 37,0 °C) … uvede příklady kolísání teploty lidského těla během dne (ranní minimum – mezi 4. – 6. hodinou, odpolední maximum – mezi 16 – 18 hodinou) … uvědomuje si, že informace o tělesné teplotě patří mezi základní diagnostické údaje … rozlišuje axilární teplotu (naměřená v podpaží), orální teplotu (naměřená v ústech), rektální teplotu (naměřená v konečníku) … vyhledá rozdíly mezi hodnotami axilární, orální a rektální teploty (teplota v ústech je o asi 0,3 °C vyšší než v podpaží, teplota má fyziologické hodnoty mezi 36,5 – 37,4 °C) … vysvětluje, že vaginální teplota je ovlivňována hormonálními změnami a během ovulace nastává její zvýšení o 0,5 °C (bazální teplota) … definuje horečku (febris) jako hodnoty tělesné teploty nad 38 °C


Nehty

Nemoci kůže

Řízení tělesné teploty

… objasní, že horečka je vyvolána působením pyrogenů, které ovlivní hypotalamický termostat (všechny složky, které se podílejí na řízení tělesné teploty) a nastaví ho na vyšší teplotu, než je teplota fyziologická … vysvětlí, že pyrogeny uvolňují při infekci leukocyty … uvede, že antipyretika potlačují vznik pyrogenů a tak snižují horečku … rozlišuje kontinuální, remitentní a návratnou horečku … uvědomuje si význam hypotalamu pro řízení tělesné teploty … objasní význam hypotermie (snížení tělesné teploty na 28 – 30 °C) v chirurgii při operacích kvůli omezení krvácení … rozliší úpal a úžeh … chápe rozmnožování jako základní vlastnost všech organismů … vysvětlí podstatu pohlavního rozmnožování … objasní význam meiózy při vzniku pohlavních buněk … popíše, že splynutím gamet vzniká zygota, která se vyvíjí v nového jedince … uvede, že jádra tělních buněk člověka obsahují diploidní počet chromozomů - 46 chromozomů … uvede karyotyp člověka … v karyotypu člověka rozliší 22 párů autozomů a 1 pár pohlavních chromozomů … rozliší pohlavní chromozomy X a Y … vysvětlí, že vajíčko obsahuje vždy pohlavní chromozom X a spermie pohlavní chromozom X nebo Y … objasní možnosti vzájemných kombinací gamet člověka (XX, XY) … popíše fáze vývoje pohlavních buněk (fáze rozmnožovací, růstová, zrací) … rozliší primární a sekundární pohlavní znaky … uvede, že od šestého týdne nitroděložního života se začínají diferencovat vaječníky a varlata ze společného základu … objasní, že funkční vývoj pohlavních orgánů končí v období puberty schopností tvorby zralých vajíček nebo spermií … chápe význam hypotalamu a adenohypofýzy při řízení funkcí pohlavních orgánů … vysvětlí funkci hormonů folitropinu a lutropinu … popíše stavbu a funkci pohlavní soustavy muže … uvede orgány pohlavní soustavy muže … rozliší orgány pohlavní soustavy muže na vnitřní a zevní … na obrázku označí jednotlivé části pohlavní soustavy muže … mezi vnitřní pohlavní orgány muže zařadí varlata, nadvarlata, chámovody, měchýřkovité žlázy a žlázu předstojnou


Pohlavní soustava Rozmnožování

Stavba pohlavní soustavy muže

… mezi zevní pohlavní orgány muže zařadí šourek a pyj … uvede, že varlata se zakládají v břišní dutině a do porodu sestoupí do šourku … objasní význam uložení varlat v šourku mimo břišní dutinu (teplota kolem 33 °C) … uvede funkce varlat spočívající v produkci spermií a tvorbě a uvolňování pohlavních hormonů … popíše, že spermie vznikají v semenotvorných kanálcích varlete ze spermatocytů … uvede, že při spermatogenezi vznikají z každého spermatocytu 4 haploidní spermie … popíše, že zrání spermie trvá asi 74 – 75 dní … popíše stavbu spermie a její části označí na obrázku … vysvětlí funkci Sertoliho buněk (výživa zrajících spermií) a Leydigových buněk (syntéza pohlavních hormonů) … uvede, že varlata patří mezi žlázy s vnitřní sekrecí … zařadí mužské pohlavní hormony mezi steroidní látky … uvede testosteron jako hlavní mužský pohlavní hormon … popíše, že testosteron ovlivňuje růst a vývoj pohlavních orgánů a celého těla, rozvoj sekundárních pohlavních znaků a navozuje chování typické pro muže … lokalizuje nadvarle na horní pól každého varlete … popíše funkci nadvarlat (zadržení zralých spermií a jejich smísení se sekretem nadvarlete, spermie zde získávají pohyblivost, jsou zde uchovány funkční až 40 dní) … definuje chámovody jako 40 cm dlouhé vývody nadvarlete, které spojují nadvarle s močovou trubicí … popíše uložení chámovodů v těle … objasní pojmy ejakulát, ejakulace, poluce … vysvětlí funkci měchýřkovitých žláz a prostaty … uvede funkci penisu, který umožňuje koitus … popíše stavbu penisu (párové a nepárové topořivé těleso, žalud) … objasní průběh a řízení erekce … objasní funkce močové trubice jako společné vývodné cesty pro moč i spermie … uvede příklady sekundárních pohlavních znaků muže a ženy … vyjmenuje pohlavní orgány ženy … na obrázku označí jednotlivé části pohlavní soustavy ženy … rozliší pohlavní orgány ženy na vnitřní a zevní … zařadí mezi vnitřní pohlavní orgány ženy vaječníky, vejcovody, dělohu a pochvu … zařadí mezi zevní pohlavní orgány ženy velké a malé stydké pysky, vestibulární žlázy a topořivé tkáně … uvede funkce vaječníků spočívající v produkci zralých vajíček a pohlavních hormonů … lokalizuje vaječníky do spodní části břišní dutiny


Stavba pohlavní soustavy ženy

… popíše proces oogeneze … uvede nejvýznamnější ženské pohlavní hormony a jejich funkce … popíše uložení a funkci vejcovodu spočívající v zachycení vajíčka a jeho transportu do dělohy … charakterizuje dělohu jako dutý silnostěnný orgán tvořený hladkou svalovinou … uvede funkci dělohy … popíše pochvu jako svalovou trubici, která spojuje dělohu se zevními pohlavními orgány … uvede, že vchod do pochvy je před prvním pohlavním stykem téměř uzavřen slizniční řasou (panenská blána – hymen) … rozliší ovulační a menstruační cyklus … popíše průběh folikulární a luteální fáze ve vaječnících … uvede, že ve folikulární fázi se ve vaječníku vytváří Graafův folikul … popíše Graafův folikul a jeho funkci při produkci estrogenů … jako ovulaci označí uvolnění zralého vajíčka z Graafova folikulu … uvede, že ovulace probíhá zpravidla 12. až 15. den po menstruaci … uvede, že k uvolnění vajíčka z folikulu je zapotřebí zvýšení hladiny hormonů adenohypofýzy folitropinu a lutropinu … uvede, že v luteální fázi vzniká žluté tělísko, které produkuje asi 10 dnů pohlavní hormony (hlavně progesteron) … uvede, že děložní sliznice prodělává 4 fáze menstruačního cyklu – menstruační, proliferační, sekreční a ischemickou fázi … popíše průběh jednotlivých fází menstruačního cyklu … uvede dobu trvání jednotlivých fází menstruačního cyklu … uvede, že optimální doba pro oplození vajíčka je asi 10 až 15 hodin po ovulaci … uvede, že k oplození dochází zpravidla ve vejcovodu … popíše vznik oplozeného vajíčka … popíše průběh dělení oplozeného vajíčka a vysvětlí pojmy morula, blastula, gastrula … uvede, že 5. až 6. den dojde k nidaci vajíčka do děložní sliznice … vysvětlí, že vajíčko se postupně mění v zárodek a poté v plod … popíše, že plod je uzavřený ve třech plodových obalech (amnion, alantois, chorion) … charakterizuje placentu a její vývoj … objasní význam plodové vody, která chrání plod před nárazy a infekcí a podílí se na regulaci tělesné teploty … uvede významné funkce placenty (výměna látek mezi plodem a matkou, endokrinní funkce, ochranná funkce)


Ovulační a menstruační cyklus

Oplození, těhotenství a porod

… popíše placentární oběh plodu … uvede význam pupečníkové žíly a pupečníkových tepen, vysvětlí pojem Botallova dučej … uvede příklady hormonů, které tvoří placenta (choriový gonadotropin, progesteron, estrogeny, choriový somatomammotropin) … stručně popíše vývoj jedince v prenatálním období … popíše vlivy těhotenství na ženu a změny na těle ženy během těhotenství … uvede délku trvání těhotenství (240 – 310 dní) … popíše průběh porodu a charakterizuje jednotlivé doby porodní … uvede význam šestinedělí, ve kterém se organismus ženy vrací do stavu před těhotenstvím … uvede příklady příčin neplodnosti … jmenuje příklady metod antikoncepce … rozdělí metody antikoncepce na mužské a ženské … rozdělí ženské antikoncepční metody na hormonální a nehormonální metody … seznámí se s výhodami a nevýhodami různých antikoncepčních metod … uvede pravidla prevence pohlavně přenosných chorob … rozdělí pohlavně přenosné choroby na virové, bakteriální a způsobené zevními parazity a prvoky … popíše příznaky, průběh a rizika různých pohlavně přenosných chorob … mezi nejvážnější pohlavně přenosné choroby zařadí AIDS, syfilis a kapavku … rozdělí nitroděložní období na období rýhování vajíčka, vývoj zárodku a vývoj plodu … stručně popíše prenatální vývoj … označí novorozenecké období jako období do 28 dnů po narození … charakterizuje novorozenecké období jako období adaptace na život ve vnějším prostředí (dýchání, redukce počtu červených krvinek, výživa mateřským mlékem) … uvědomí si význam nepodmíněných reflexů vytvořených u novorozence (sací, polykací, dýchací, vyměšovací, obranné, uchopovací…) … označí kojenecké období jako období do 1 roku života … charakterizuje kojenecké období jako období rychlého růstu a rychlého rozvoje nervové soustavy … uvede začátek prořezávání mléčného chrupu do kojeneckého období … označí období batolete jako období do 3 let života … charakterizuje období batolete jako období intenzivního motorického a neuropsychického vývoje (lokomoce, činnost ruky, řeč) … uvede konec prořezávání mléčného chrupu koncem 3. roku života … označí období předškolního věku jako období do 6. roku života


Antikoncepce

Pohlavně přenosné choroby

Etapy života člověka

… charakterizuje předškolní věk jako období rozvoje centrálního nervového systému, vegetativních funkcí a změny tělesných proporcí … uvede konec předškolního věku jako období prořezávání prvních trvalých zubů … rozdělí období školního věku na mladší školní věk (do 10 – 11 let) a straší školní věk (do 15 let) … popíše mladší školní věk jako období rozvoje motoriky a rozumových schopností … popíše starší školní věk jako období dospívání (puberta) … charakterizuje období dospívání jako období, ve kterém probíhají významné morfologické (zrychlení růstu končetin, tvorba sekundárních pohlavních znaků), fyziologické (dozrávání pohlavních orgánů) a psychické změny (zájem o druhé pohlaví) … označí dorostenecké období (adolescence) jako období do 18 let … charakterizuje dorostenecké období jako období konce tělesného růstu (do asi 21 let) a rozvoje psychiky … definuje dospělost jako období největší fyzické a psychické aktivity člověka … člení období dospělosti na období plné dospělosti (18 – 30 let), období zralosti (30 – 45 let) a období středního věku (45 – 60 let) … charakterizuje období plné dospělostí jako období vyznačující se vývojem svalové soustavy a období vhodné pro reprodukci … charakterizuje období zralosti jako období duševního dozrávání … uvádí období zralosti jako období s větším sklonem k ukládání podkožního tuku, s prvními známkami stárnutí, u žen s počátky klimakteria … charakterizuje střední věk jako období vrcholu psychický schopností a poklesu tělesné výkonnosti … chápe stařecké období jako období poklesu činnosti orgánových soustav, např. nervové soustavy (ztráta paměti, nedokonalá funkce smyslových orgánů, ztráta zubů…) … uvědomuje si, že zdravým způsobem života, fyzickou nebo psychickou aktivitou lze stárnutí zpomalit … uvede, že rozmnožování buněk probíhá v podmínkách příznivých pro život … označí rozmnožování buněk jako buněčné dělení … uvede, že průběh buněčného dělení byl popsán na přelomu 70. a 80. let 19. století (W. Fleming a E. A. Strasburger) … popíše eukaryotický chromozom jako lineární vláknitý útvar tvořený DNA a bílkovinami … označí raménko chromozomu jako chromatidu … objasní význam centromery při jaderném dělení … označí konce ramének jako telomery … uvede, že chromozom může být složen z jedné nebo ze dvou chromatid … vysvětlí, že dvouchromatidový chromozom se vytváří zdvojením jednochromatidového chromozomu před


Rozmnožování buněk

Chromozómy

začátkem jaderného dělení (S-fáze buněčného cyklu) … objasní, že obě chromatidy dvouchromatidového chromozomu nesou shodnou genetickou informaci a jsou spojeny v místě centromery … uvede, že dělení buňky se skládá ze dvou fází – z dělení jádra (karyokineze) a dělení celé buňky (cytokineze) … podle typu karyokineze rozliší amitózu, mitózu a meiózu … charakterizuje amitózu jako přímé dělení, které probíhá u nemocných buněk (dceřiné buňky pak nemají rovnocenné množství DNA) … stručně popíše průběh amitózy … charakterizuje mitózu jako nepřímé dělení, které zabezpečuje rovnoměrné rozdělení genetického materiálu mezi dceřiné buňky … vyjmenuje fáze, ze kterých se skládá karyokineze mitózy (profáze, metafáze, anafáze, telofáze) … popíše průběh profáze u mitózy … charakterizuje profázi jako fázi, ve které zaniká jaderná membrána a ve které vznikají chromozómy … uvede rozdíly v profázi mitózy mezi rostlinnými a živočišnými buňkami … popíše průběh metafáze u mitózy … charakterizuje metafázi jako fázi, ve které se chromozómy soustředí do středu buňky a naváží se centromerami na vlákna dělícího vřeténka … popíše průběh anafáze u mitózy … charakterizuje anafázi jako fázi, ve které se rozestupují poloviny chromozómů na opačné póly buňky … popíše průběh telofáze u mitózy … charakterizuje telofázi jako fázi, ve které se dceřiné chromozómy mění na chromatin a vytvářejí se jádra ohraničená membránou … vysvětlí pojmy: centriola, dělicí vřeténko, karyotyp, haploidní počet chromozómů – 1n, diploidní počet chromozómů – 2n, ekvatoriální rovina, metafázní destička, spiralizace a despiralizace chromozómů … popíše průběh cytokineze … rozliší pučení, zaškrcování, přehrádečné dělení a uvede, u kterých buněk probíhají … uvede, že po rozdělení vstupuje buňka do interfáze … označí životní cyklus buňky jako buněčný cyklus a charakterizuje ho jako období od konce jednoho dělení po ukončení dělení následujícího … uvede, že buněčný cyklus vytváří interfáze a M-fáze (mitóza) … charakterizuje interfázi jako období, kdy je buněčné jádro ohraničeno membránou a jednotlivé chromozómy nelze pozorovat … vyjmenuje fáze interfáze a označí je jako G1, S a G2 fáze


Amitóza

Mitóza

Buněčný cyklus

… charakterizuje G1, S a G2 fázi … objasní význam hlavního kontrolního bodu buněčného cyklu v G1 fázi … charakterizuje meiózu jako redukční dělení, které se uplatňuje při zrání rozmnožovacích buněk … objasní význam meiózy, který spočívá v tom, aby při pohlavním rozmnožování nedocházelo k násobení počtu chromozómů v jádře … vysvětlí, že při meióze z jedné diploidní mateřské buňky vzniknou čtyři haploidní buňky dceřiné … uvede, že meióza se skládá z I. redukčního dělení (heterotypické) a z II. redukčního dělení (homeotypické) … uvede, že I. redukční dělení se sestává z karyokineze a cytokineze, která se uskuteční jen u živočišné buňky … označí fáze karyokineze I. redukčního dělení jako profázi, metafázi, anafázi a telofázi a charakterizuje je … rozliší profázi I. redukčního dělení na leptotene, zygotene, pachytene, diplotene a diakinezi … objasní, že při leptotene se v buněčném jádře spiralizují chromozómy … vysvětlí, že v zygotene se k sobě přikládají homologní chromozómy a spojují se synaptickou bílkovinou (bivalenty) … popíše průběh pachytene a zdůrazní význam crossing overu … charakterizuje diplotene jako fázi, ve které se homologní chromozómy rozestupují, ale chiasmatech jsou nadále spojeny … popíše průběh diakineze, ve které dochází k rozpuštění jaderné membrány a tvoří se dělicí vřeténko …objasní pojmy: bivalenty, tetráda, crossing over, chiasmata … zdůrazní, že během I. redukčního dělení se na každém pólu buňky seskupí celá jedna sada chromozómů – haploidní počet … popíše průběh II. redukčního dělení a uvede, že jeho jednotlivé etapy jsou shodné s mitózou (rozestupují se poloviny chromozómů) … vysvětlí pojem metabolismus – přeměna látek a energií … rozdělí organismy podle zdroje přijímané energie na fototrofy a chemotrofy … uvede, že zdrojem energie pro fototrofy je sluneční záření … uvede, že zdrojem energie pro chemotrofy je oxidace organických a anorganických sloučenin … rozdělí organismy podle zdroje stavebního materiálu na autotrofy a heterotrofy … definuje autotrofy jako organismy schopné syntetizovat organické látky z anorganických … definuje heterotrofy jako organismy, které používají jako stavební materiál organické látky … rozdělí organismy podle vztahu ke kyslíku na aeroby, anaeroby a fakultativní anaeroby … označí jako aeroby organismy, pro které je kyslík nepostradatelný … označí jako anaeroby organismy, které kyslík nepotřebují … vysvětlí pojmy striktní aeroby a striktní anaeroby


Meióza

Metabolismus buňky Formy výživy buňky

… objasní pojem fakultativní anaeroby (používají aerobní i anaerobní metabolismus, ale preferují aerobní, protože je energeticky výhodnější … užívá a vysvětluje pojmy: fotoautotrofní, chemoautotrofní, fotoheterotrofní, chemoheterotrofní typ výživy … třídí organismy podle typu výživy a metabolismu … uvědomí si, že podmínkou existence buňky je neustálá výměna molekul mezi buňkou a okolím … vysvětlí pojmy pasivní a aktivní příjem látek buňkou, endocytóza, exocytóza, osmóza … v rámci pasivního příjmu látek buňkou rozliší prostou a usnadněnou difúzi … uvede příklady látek, které jsou přenášeny prostou a usnadněnou difúzí … objasní, že aktivní příjem látek buňkou je spojený se spotřebou energie … rozliší primární a sekundární aktivní transport … vysvětlí, že endocytóza spočívá v příjmu makromolekul, kapének nebo celých buněk přestavbou plazmatické membrány … v rámci endocytózy rozliší pinocytózu a fagocytózu … popíše průběh pinocytózy … popíše průběh fagocytózy … vysvětlí, že při exocytóze buňka vydává nepotřebné, přebytečné, škodlivé látky nebo látky mající v organismu určité funkce (enzymy, hormony apod.) … popíše průběh exocytózy … objasní význam cytoskeletární soustavy při endocytóze a exocytóze … definuje osmózu jako jednostrannou difúzi molekul rozpouštědla přes polopropustnou membránu z prostředí o nižší koncentraci rozpuštěných látek do prostředí o vyšší koncentraci rozpuštěných látek … vysvětlí a používá pojmy izotonické, hypotonické, hypertonické prostředí … objasní průběh osmózy u živočišných a rostlinných buněk v hypotonickém a hypertonickém prostředí … vysvětlí pojmy plazmoptýza, plazmorýza, plazmolýza … vysvětlí funkce enzymů spočívající v usnadnění a urychlení metabolických reakcí … uvědomí si význam enzymů pro buňky, neboť bez nich by většina reakcí neproběhla nebo proběhla pomalu … objasní pojmy: specifita substrátová, specifita účinku, aktivní místo enzymu, apoenzym, kofaktor, holoenzym … popíše složení molekuly enzymu z části bílkovinné (apoenzym) a části nebílkovinné (kofaktor) … uvede molekuly ATP jako nejvýznamnější přenašeče energie … pojmenuje ATP jako adenosintrifosfát … vysvětlí, proč je ATP energeticky bohatá sloučenina (obsahuje makroergní fosfátovou vazbu) … zapíše rovnicí vznik ATP z ADP a fosfátového zbytku … uvědomí si, že ATP vzniká především v mitochondriích


Příjem a výdej látek buňkou

Enzymy jejich úloha

Přenos energie v buňce

… uvědomí si, že molekuly ATP nemohou difundovat membránami, a tedy nemohou procházet plazmatickou membránou do sousedních buněk … objasní, že buňky si navzájem nemohou poskytovat energii ve formě ATP, ale jen ve formě živin … chápe význam glykogenu u živočichů, škrobu a inulinu u rostlin jako zásobních látek … popíše rozdíly mezi anabolismem a katabolismem … označí anabolické děje jako asimilační nebo biosyntetické … definuje anabolické děje jako děje, které vedou ke vzniku chemicky složitějších látek … uvede, že při anabolických dějích se spotřebovává energie (endergonické děje) … uvede fotosyntézu jako příklad anabolického pochodu … označí katabolické děje jako rozkladné nebo disimilační … definuje katabolické děje jako děje, při kterých z látek složitějších vznikají látky jednodušší … uvede, že při katabolických dějích se energie uvolňuje (exergonické děje) … uvede buněčné dýchání jako příklad katabolického pochodu … vysvětlí pojem amfibolické dráhy (plní obě funkce metabolismu, např. citrátový cyklus) … uvede příklady hlavních metabolických drah … uvede význam a funkci nukleových kyselin … rozliší dva typy nukleových kyselin – DNA a RNA … zhodnotí přínos J. Watsona a F. Cricka, kteří objasnili organizaci a strukturu DNA … definuje nukleotidy jako stavební jednotky nukleových kyselin … popíše složení nukleotidu ze sacharidové jednotky, dusíkaté báze a zbytku kyseliny fosforečné … rozliší přítomnost sacharidové jednotky v DNA (2-deoxy-D-ribóza) a v RNA (D-ribóza) … zařadí dusíkaté báze mezi heterocyklické sloučeniny … rozliší purinové a pyrimidinové báze … vyjmenuje purinové báze (adenin, guanin) … vyjmenuje pyrimidinové báze (cytosin, thymin, uracil) … uvede, které báze se vyskytují v DNA (A, G, C, T) … uvede, které báze se vyskytují v RNA (A, G, C, U) … charakterizuje typy vazeb, kterými jsou v nukleotidu navázány fosfátové skupiny (kovalentní fosfodiesterová vazba) a dusíkaté báze (N-glykosidická vazba) … definuje gen jako charakteristickou sekvenci nukleotidů v DNA … popíše strukturu DNA (2 vlákna stočená do šroubovice) … uvede komplementární báze, mezi kterými se v DNA tvoří vodíkové vazby (A a T, C a G) … objasní, že polynukleotidové řetězce v DNA jsou antiparalelní (jeden orientován ve směru 5´- 3´ a druhý


Anabolismus a katabolismus

Replikace a proteosyntéza Nukleové kyseliny

opačně 3´- 5´) … vysvětlí pojem replikace DNA … uvede, že k syntéze DNA jsou potřebné nukleotidy, DNA jako matrice, ATP, DNA-polymeráza … uvede, že replikace začíná oddělením vláken mateřské DNA a popíše, že ke každému nukleotidu z mateřského řetězce se přiřazuje komplementární nukleotid, jejichž spojením vzniká nový řetězec, který s mateřským vláknem vytváří dvoušroubovici … označí replikaci DNA jako semikonzervativní proces … rozliší odlišný průběh replikace na antiparalelních vláknech DNA … popíše, že na vlákně DNA ve směru 3´- 5´probíhá syntéza kontinuálně … objasní vznik Okazakiho fragmentů na vlákně DNA ve směru 5´- 3´ po rozpletení určitého úseku … objasní význam DNA-ligázy při spojování Okazakiho fragmentů … uvede základní typy RNA a objasní jejich funkci (mRNA, rRNA, tRNA) … vysvětlí pojem proteosyntéza a uvede její dvě fáze, které označí jako transkripci a translaci … popíše průběh transkripce – přepisu sekvence nukleotidů v daném genu do sekvence mRNA … uvede, že syntéza mRNA probíhá v jádře a katalyzuje ji RNA-polymeráza … uvede, že translace probíhá v cytoplazmě, kde jsou k molekule mRNA připojeny ribozomy … označí trojici nukleotidů v mRNA jako kodon … popíše, že aminokyseliny jsou do ribozomu transportovány pomocí tRNA … popíše molekulu tRNA (tvar jetelového listu) a vysvětlí pojmy akceptorové a antikodonové rameno … objasní, že každý antikodon v tRNA je komplementární ke kodonu v mRNA … uvede, že proteosyntézy se účastní 20 různých molekul tRNA a každá nese jednu z 20 aminokyselin, jejíž připojení k tRNA katalyzuje aminoacyl-tRNA-syntetáza (20 typů) … popíše, že TrNA s navázanou aminokyselinou přichází na ribozom s připojenou mRNA, v jehož nitru se aminokyselina připojí do peptidového řetězce … definuje genetický kód jako systém přiřazení aminokyseliny k určitému tripletu … uvede, že jednotlivé aminokyseliny jsou většinou kódovány dvěma až šesti různými triplety … objasní, že žádný triplet nemůže kódovat více než jednu aminokyselinu (degenerace genetického kódu) … uvede kodony, které označují závěr translace (UAA, UAG, UGA) a označí je jako koncové – terminační kodony (stop-kodony) … označí kodon AUG pro metionin jako bifunkční a objasní, že uvnitř řetězce kóduje metionin a má význam i jako iniciační kodon (Eukarya, Archea) … objasní, že genetický kód je univerzální – platný pro všechny organismy … popíše centrální genetické dogma molekulární biologie (DNA ↔DNA → RNA → protein)


Replikace DNA

Proteosyntéza

… rozliší primární, sekundární, terciární a kvartérní strukturu bílkovin … rozdělí geny na geny strukturní, regulační a geny pro RNA a vysvětlí jejich význam … vysvětlí, že gen na úrovni DNA je ohraničen regulačními oblastmi - promotor, transkripční jednotka, terminátor … objasní pojmy promotor, transkripční jednotka, terminátor … objasní, že u bakterií vytvářejí geny ucelenou jednotku – operon … popíše, že geny tvořící operon mají společný promotor a terminátor … vysvětlí pojmy operátor (regulační sekvence za operonovým promotorem) a represor (regulační protein, který za určitých podmínek znemožňuje transkripci) … popíše vznik funkční mRNA u Eukaryí posttranskripčními úpravami … objasní pojmy introny, exony, sestřih (splicing) … charakterizuje genetiku jako nauku o dědičnosti a proměnlivosti … uvede Johanna Gregora Mendela jako průkopníka genetiky … vysvětlí rozdíly mezi pohlavním a nepohlavním rozmnožováním … nastíní podstatu vzniku klonů … uvede příklady přirozeného klonování v přírodě … používá pojmy (křížení, hybrid, gen, alela, genotyp, fenotyp, lokus, karyotyp, genom, idiogram) … charakterizuje křížení jako záměrné pohlavní rozmnožování … charakterizuje hybrida (křížence) jako produkt křížení … popíše gen jako úsek DNA, který kóduje informaci pro určitý znak … charakterizuje alelu jako jednu konkrétní formu genu ze skupiny možných forem, které může gen nabývat … vysvětlí na konkrétním příkladu (např. krevních skupin) podstatu pojmu alela … charakterizuje genotyp jako soubor genů (přesněji alel) jedince … charakterizuje fenotyp jako vnější projev genotypu vyjádřený vlastnostmi a znaky jedince (např. jeho vzhled) … popíše lokus jako místo na chromozomu, kde se nachází pozice konkrétního genu („adresa genu na chromozomu“) … rozdělí geny na strukturní a funkční … chápe strukturní geny jako geny přímo kódující znaky … chápe funkční geny jako geny ovlivňující činnost ostatních genů … chápe karyotyp jako soubor všech chromozomů v jádře buňky … chápe genom jako soubor všech genů vyskytujících se v organismu (včetně genů lokalizovaných mimo jádro buňky) … charakterizuje idiogram jako vizuální obraz utříděných chromozomů jádra buňky


Úvod do genetiky

Gen

… jmenuje optimální vlastnosti modelových organismů užívaných v genetickém výzkumu … jmenuje příklady modelových organismů užívaných v genetickém výzkumu … vysvětlí, že díky vlivu vnějšího prostředí nemusí vždy dojít k odrazu genotypu ve fenotypu … chápe expresi genu jako míru (stupeň)vyjádření genotypu ve fenotypu … rozlišuje vzájemné vztahy mezi alelami: úplná dominance – recesivita, kodominance, neúplná dominance … rozlišuje označení dominantní alely velkým písmenem a recesivní alely malým písmenem … uvede příklady úplné dominace, recesivity a kodominance u alel kódujících krevní skupiny … vysvětlí termíny: dominantní homozygot, recesivní homozygot, heterozygot … uvede genotypový zápis dominantního homozygota, recesivního homozygota a heterozygota … načrtne nákres chromozomu a provede jeho popis (chromatidy, centromera) … popíše vnitřní strukturu chromozomu jako lineární dvoušroubovici DNA a různé bílkoviny (např. histony) … lokalizuje chromozomy do buněčného jádra … rozlišuje sesterské a nesesterské chromatidy … uvede S-fázi buněčného cyklu jako období vytvoření sesterské chromatidy procesem replikace DNA … rozlišuje diploidní a haploidní buňky … vysvětlí termín: chromozomový pár … vysvětlí význam přítomnosti párů chromozomů u diploidních buněk … uvede existenci různých typů chromozomů dle polohy centroméry … chápe počet chromozomů v buňce jako druhově specifický … nespojuje počet chromozomů v buněčném jádře s evoluční vyspělostí organismů … uvede počet chromozomů v buněčném jádře lidských buněk, tj. 23 párů … chápe Mendelovy zákony jako zákonitosti přenosu alel z rodičovské na dceřinou generaci … vysvětlí (možno i na příkladu) princip prvního Mendelova zákona „O stejnorodosti první generace kříženců“ … vysvětlí (možno i na příkladu) princip druhého Mendelova zákona „O nestejnorodosti druhé generace kříženců“ či „O segregaci alel (tj. jejich rozchodu během meiózy)a jejich kombinaci ve druhé generaci kříženců“ … vysvětlí (možno i na příkladu) princip třetího Mendelova zákona „O volné kombinovatelnosti alel“ … rozlišuje rodičovskou generaci (parentální – P) a dceřinou (filiální – F) … uvede genotypový štěpný poměr u F1 generace jako 1:2:1 (tj. 25 % dominantních homozygotů, 50 % heterozygotů, 25 % recesivních homozygotů) … uvede fenotypový štěpný poměr u F1 generace jako 3:1(tj. 3 jedinci vzhledu dle dominantní alely, 1 jedinec vzhledu dle recesivní alely) … chápe genotypové a fenotypové štěpné poměry jako poměry matematicky pravděpodobné, které vždy


Vztahy mezi alelami

Chromozom

Mendelovy zákony

nemusí přesně odpovídat reálné skutečnosti … vysvětlí rozdíl mezi monohybridním a polyhybridním (např. dihybridním) křížení … uvede fenotypový štěpný poměr u dihybridního křížení u F2 generace jako 9:3:3:1 (tj. 9 jedinců vzhledu dle obou dominantních alel, 3 jedinci vzhledu dle první dominantní a druhé recesivní alely, 3 jedinci dle první recesivní a druhé dominantní alely a 1 jedinec vzhledu dle obou recesivních alel) … načrtne mendelistický čtverec pro monohybridní i polyhybridní křížení … uvědomuje si vztah mezi počtem sledovaných znaků a počtem gametických kombinací jednotlivých rodičů a následně počtem zygotických kombinací … řeší genetické úlohy s využitím mendelistického čtverce … uvede amerického genetika Thomase Morgana jako nositele Nobelovy ceny za objasnění funkce chromozomu coby nositele dědičnosti … uvede Thomase Morgana jako autora tzv. Morganových zákonů … uvede znění 1. Morganova zákona – chromozom obsahuje geny uspořádané lineárně za sebou … uvede znění 2. Morganova zákona – geny jednoho chromozomu tvoří tzv. vazebnou skupinu (jsou ve vazbě) a dědí se jako celek … chápe crossing-over jako proces pozměňující alelickou sestavu nesesterských chromatid homologických chromozomů … popíše význam crossing-overu pro variabilitu potomstva … popíše, popřípadě načrtne mechanismus crossing-overu … zařadí výskyt crossing-overu do profáze prvního redukčního dělení meiózy … uvede, že síla vazby genů je dána vzdáleností lokusů sledovaných genů … chápe zákonitost, že čím jsou sledované geny dále od sebe, tím je síla vazby menší a pravděpodobnost vzniku crossing-overu v oblasti sledovaných genů je vyšší … uvědomuje si skutečnost, že síla vazby se určuje pouze v případě, že sledované geny leží na jednom chromozomu … rozlišuje uspořádání alel heterozygota v obou sledovaných znacích ve vazbě cis (dominantní alely obou znaků A, B leží na jednom homologickém chromozomu, recesivní alely a, b leží na druhém homologickém chromozomu) a ve vazbě trans (dominantní alela A a recesivní alela b leží na jednom homologickém chromozomu a recesivní alela a a dominantní alela B leží na druhém homologickém chromozomu) … uvede informaci, že síla vazby se zjišťuje pomocí znalosti četností jednotlivých fenotypů (fenotypových tříd) tzv. B1 generace, která vzniká tzv. zpětným křížením … charakterizuje zpětné křížení jakožto křížení jedinců genotypů AaBb x aabb … rozlišuje u zpětného křížení fenotypové třídy B1 generace: a1 (fenotyp „AB“), a2 (fenotyp „Ab“), a3 (fenotyp


Vazba genů

Morganovy zákony

Crossing-over

Síla vazby

Vazba cis a trans

Zpětné křížení

„aB“), a4 (fenotyp „ab“) … uvede, že zpětné křížení je třeba vždy fyzicky provést … uvede, že pokud sledované znaky „A“ a „B“ leží na stejném chromozomu, nelze předpovědět, s jakou pravděpodobností se (díky zásahu možného crossing-overu) tvoří gamety jednotlivých alelických sestav a tudíž nelze fenotypy B1 generace odvozovat vytvořením mendelistického čtverce … vypočítá sílu vazby pomocí Batesonova a Morganova čísla … rozklíčuje vzorec pro výpočet Batesonova čísla jako podíl potomků B1 generace na jejichž vzniku se podílely gamety, které neprodělaly při meióze crossing-over mezi sledovanými alelami (potomci s tzv. nerekombinovaným fenotypem) vůči potomkům B1 generace, na jejichž vzniku se podílely gamety, které prodělaly při meióze crossing-over mezi sledovanými alelami (jedinci s tzv. rekombinovaným fenotypem) … odvodí vzorec Batesonova čísla pro vazbu cis a vazbu trans … rozklíčuje vzorec pro výpočet Morganova čísla jako podíl jedinců B1 generace s rekombinovaným fenotypem vůči všem potomkům B1 generace … odvodí vzorec Morganova čísla pro vazbu cis a trans … porovná maximální možnou hodnotu Batesonova a Morganova čísla … znalost síly vazby mezi různými geny využívá k sestavení pořadí genů na chromozomu (tzv. chromozomové mapy) … chápe mimojadernou dědičnost jako dědičnost znaků lokalizovaných mimo chromozomy jádra buňky … lokalizuje uložení mimojaderných genů u prokaryotických organismů do plasmidů … lokalizuje uložení mimojaderných genů u eukaryotních organismů do plastidové a mitochondriální DNA … chápe plastidy a mitochondrie jako semiautonomní organely neschopné samostatné existence … vysvětlí termín: matroklinita jako dědičnost mimojaderných znaků po matce … chápe polygenní dědičnost jako dědičnost kvantitativních znaků … vysvětlí rozdíl mezi kvalitativními a kvantitativními znaky, včetně uvedení příkladů … porovná množství fenotypů u kvalitativních a kvantitativních znaků … načrtne prostřednictvím Gaussovy křivky výskyt četností jednotlivých fenotypů kvantitativních znaků v populaci … nastíní mechanismus kódování kvantitativních znaků prostřednictvím řady genů malého účinku (tzv. polygenů), jejichž účinky se sčítají … charakterizuje mutace jako změny v genetické výbavě organismů … vysvětlí termín: mutagenní faktory … rozdělí mutagenní faktor na fyzikální a chemické … uvede konkrétní příklady mutagenních faktorů


Batesonovo číslo

Morganovo číslo

Mimojaderná dědičnost

Polygenní dědičnost

Mutace

… rozdělí mutace na posunové a záměnové … rozdělí mutace na genové, chromozomové a genomové … vysvětlí termín: letální mutace … vysvětlí princip posunových mutací … vysvětlí princip záměnových mutací … porovná dopady posunových a záměnových mutací na organismus … popíše souvislost mezi posunovými mutacemi a čtením tripletů při proteosyntéze … porovná možnosti vizuálního rozpoznání genových, chromozomových a genomových mutací … zhodnotí nebezpečnost genových mutací postihující geny regulující dělení buněk … popíše podstatu různých typů chromozomových mutací (delece, duplikace, inverze, translokace, reciproká translokace) … uvede jako příklad delece syndrom kočičího křiku (=syndrom Cri du chat) … charakterizuje genomové mutace jako změny v počtu chromozomů či v počtu sad chromozomů … rozdělí genomové mutace na aneuploidie (monozómie a trizómie) a polyploidie … vysvětlí termíny: monozómie a trizómie … uvede jako příklad trizómie Downův syndrom, Patauův syndrom a Edwardsův syndrom … popíše Downův syndrom (= mongolismus) jako trizómii 21. chromozomu … popíše charakteristický vzhled nositele Downova syndromu (mongoloidní oční štěrbiny, krátké paličkovité prsty, epikantus, zubní anomálie, snížený intelekt aj.) … uvede četnost výskytu Downova syndromu u porodů na 1:700 … uvede jako rizikový faktor vzniku syndromů vyšší věk matky (cca nad 35 let) … řadí mezi aneuploidie pohlavní syndromy (např. Turnerův, Klinefelterův, supermuž, superžena) … porovná četnost a dopady polyploidie na rostliny a živočichy … nastíní význam reparačních mechanismů … definuje populaci jako soubor jedinců téhož druhu, vyskytujících se v určitém čase na určitém místě … definuje genofond populace jako soubor všech alel členů populace … rozdělí populace na autogamní a alogamní … definuje autogamní populaci jako takovou, kterou tvoří jedinci s neodděleným pohlavím, kteří oplodňují samy sebe (někteří hermafroditi, samosprašné rostliny) … vysvětlí skutečnost, že z autogamních populací během několika generací prakticky vymizí heterozygoti … charakterizuje alogamní populaci jako takovou, kterou tvoří jedinci neoplodňující samy sebe (gonochoristi, někteří hermafroditi, cizosprašné rostliny) … uvede jako příklad alogamní populace populaci panmiktickou


Genetika populací Typy populací

… definuje panmiktickou populaci jako populaci, ve které dochází k náhodnému párování – každý jedinec se může křížit se stejnou pravděpodobností s kterýmkoliv jiným jedincem … uvede skutečnost, že se v panmiktické populaci v průběhu času její genotypové složení nemění (HardyWeinbergův zákon) … uvede znění Hardy-Weinbergova zákona: frekvence výskytu alel a genotypů je v panmiktické populaci z generace na generaci konstantní … uvede Hardy-Weinbergovu rovnici p2+2Pq+q2=1 za předpokladu p + q = 1 a vysvětlí ji (p2 – četnost výskytu dominantních homozygotů, 2pq – četnost výskytu heterozygotů, q2 – četnost výskytu recesivních homozygotů, p – četnost výskytu dominantní alely, q – četnost výskytu recesivní alely) … řeší genetické úlohy s využitím Hardy-Weinbergovy rovnice … vysvětlí termín inbreeding jako příbuzenskké křížení, které může v malých populacích vést ke zvyšování podílu dominantních i recesivních homozygotů na úkor heterozygotů … vysvětlí význam heterozygotních jedinců v populaci, jakožto „ochránců-přenašečů“ recesivních alel … vyjmenuje faktory narušující rovnováhu genofondu populace: přírodní výběr (selekce prostředím, výběrová volba partnera), migrace genů z okolních populací, genetický posun (=drift) v důsledku nerovnoměrného zapojení jedinců s různými alelami do rozmnožování, mutace … vysvětlí princip působení jednotlivých faktorů narušujících rovnováhu genofondu populace … uvede skutečnost, že ke změnám genofondu jsou náchylné zejména menší populace … vysvětlí princip efektu hrdla láhve, který se uplatňuje v genetickém posunu … uvede skutečnost, že v důsledku mutací mohou vznikat nové alely či se mění síla stávajících alel (dominantní se změní na recesivní) … uvede skutečnost, že pohlavnost jedinců je primárně kódována prostřednictvím pohlavních chromozomů … uvede skutečnost, že druhotné pohlavní znaky se rozvíjí působením pohlavních chromozomů … dělí chromozomy na autozómy a gonozómy … vysvětlí termíny: homogametické a heterogametické pohlaví … rozlišuje chromozomové určení pohlaví u savčího typu (též typ Drosophilla) a ptačího typu (též typ Abraxas) … označuje gonozómy člověka jako X a Y … rozlišuje na gonozómech homologický a heterologický (= heterologní)úsek … uvede gen SRY lokalizovaný na heterologní části chromozomu Y jako gen klíčový pro rozvoj mužského pohlaví … uvede příklady znaků lokalizovaných na heterologní části chromozomu X (např. hemofilie, daltonismus) … charakterizuje gynandromorfismus jako stav, kdy část jedince vykazuje samčí a část samičí genotyp i fenotyp … charakterizuje Barrovo tělísko jako jeden ze dvojice chromozomů X, který jev interfázi buněčného cyklu inaktivován


Hardy-Weinbergův zákon

Inbreeding

Faktory narušující rovnováhu genofondu

Dědičnost a pohlaví Autozómy a gonozómy

Barrovo tělísko

… uvede, že inaktivaci prodělává v jednotlivých buňkách ženy se stejnou pravděpodobností jeden či druhý chromozom X … uvede, že Barrovo tělísko lze obarvit a využít pro determinaci pohlaví či pohlavních syndromů … vysvětlí princip mozaiky související s pohlavními chromozomy … zařadí mezi ženské pohlavní syndromy Turnerův syndrom a syndrom Superžena … stanoví genotyp nositelky Turnerova syndromu (XO) a syndromu Superžena (XXX) … popíše znaky vyskytující se u nositelek Turnerova syndromu … zařadí mezi mužské pohlavní syndromy Klinefelterův syndrom a syndrom Supermuž … stanoví genotyp nositele Klinefelterova syndromu (XXY) a syndromu Supermuž (XYY) … uvede neplodnost jako znak doprovázející výskyt pohlavních syndromů … na idiogramu rozpoznává jednotlivé pohlavní syndromy … uvede počty Barrových tělísek u nositelů jednotlivých pohlavních syndromů … chápe lidskou populaci jako alogamní – panmiktickou … uvede překážky ve výzkumu dědičnosti člověka … uvede jako základní metody výzkumu dědičnosti člověka metodu genealogickou („rodokmenovou“) a gemelilogickou (výzkum dědičnosti u dvojčat) … na předložených genealogických schématech rozpoznává jednotlivé značky zde používané … rozděluje geneticky podmíněné choroby na autozomálně dominantní, autozomálně recesivní, gonozomálně dominantní a gonozomálně recesivní … uvede příklady autozomálně dominantních onemocnění (např. polydaktilie, syndaktilie, Huntingtonova chorea = tanec sv. Víta) … uvede příklady autozomálně recesivních onemocnění (např. úplný albinismus, fenylketonurie, cystická fibróza) … uvede příklady gonozomálně dominantních onemocnění (např. D – vitamínorezistentní rachitis) … uvede příklady gonozomálně recesivních onemocnění (např. hemofilie, daltonismus) … popíše strategii uchování v populaci u dominantních alel způsobujících letální onemocnění … jmenuje základní metody užívané v genetickém poradenství: prekoncepční metoda, prenatální metoda, postnatální metoda … vysvětlí, ve které fázi rodičovství se uplatňují jednotlivé metody genetického poradenství a jaký mohou mít praktický dopad … popíše princip rozboru plodové vody a jeho význam … si je vědom možnosti vkládání fragmentů genomu jednotlivých organismů do tzv. vektorů (= přenašečů), jimiž jsou bakteriální plasmidy či některé viry


Pohlavní syndromy

Genetika člověka

Autozomálně dominantní onemocnění Autozomálně recesivní onemocnění Gonozomálně dominantní onemocnění Gonozomálně recesivní onemocnění

Genové inženýrství

… si je vědom možnosti klonování fragmentů genomů jednotlivých organismů prostřednictvím vkládání vektorů (např. v podobě plasmidů s rekombinantní DNA obsahující požadovaný fragment genomu daného organismu)do bakteriálních buněk, které se dále rozmnožují (dělí) … chápe genomovou knihovnu jako soubor fragmentů celého genomu daného organismu uchovaného v mnoha plasmidech s rekombinantní DNA vložených do mnoha bakteriálních buněk … nastíní význam genomových knihoven pro vědecké a hospodářské účely, uchování biodiverzity apod. … popíše geneticky modifikované organismy (= GMO, transgenní organismy) jako organismy obsahující nepůvodní geny (tzv. transgeny)uměle vložené do jejich genomu z jiných typů organismů za účelem pozměnění jejich vlastností (zejména hospodářsky významných) … uvede způsoby vpravování transgenů do GMO prostřednictvím přirozené infekce virovými či plasmidovými přenašeči na jedné straně a umělé způsoby jako např. vpich plasmidu mikrojehlou do buňky na straně druhé … uvede hospodářsky významné vlastnosti, jichž se dociluje pomocí transgenů u rostlin (např. odolnost proti hmyzím škůdcům, plísním a virům, odolnost vůči herbicidům, odolnost vůči nepříznivým abiotickým podmínkám, prodloužení trvanlivosti plodů aj.) … uvede hospodářsky významné vlastnosti, jichž se dociluje pomocí transgenů u živočichů (např. rychlejší růst, požadovaná nutriční hodnota masa, produkce farmakologicky významných látek) … uvede příklady produktů transgenních jednobuněčných organismů (např. inzulín či růstový hormon jako produkt transgenních bakterií, vakcína proti hepatitidě B jako produkt transgenních kvasinek) … chápe klonování organismů jako tvorbu jejich identických kopií … si je vědom potenciální výhodnosti klonování organismů (včetně transgenních) s požadovanými vlastnostmi … popíše na příkladu ovce Dolly princip možného klonování živočichů … nastíní na přiměřené úrovni možnosti genové terapie (tj. odebrání kmenových buněk pacientovi, přenos požadované alely prostřednictvím vektoru do kmenových buněk, pomnožení transgenních kmenových buněk a jejich následný návrat do těla pacienta) … si je vědom toho, že veškeré buňky v organismu nesou totožnou genetickou výbavu představující „výrobní manuál“ pro celý organismus a že jednotlivé buňky v různých částech těla realizují jen určitou část tohoto „výrobního manuálu“ (tzv. genová exprese) … charakterizuje kmenové buňky jako dělící se buňky, které mají zachovánu možnost následné diferenciace (v organismu i v laboratorních podmínkách) v širokou škálu různých typů dalších buněk … uvede příklady výskytu kmenových buněk v těle člověka (např. kostní dřeň, kmenové buňky mozku, raná stadia embrya) … uvede příklad přirozené diferenciace buněk kostní dřeně v různé typy krevních buněk … vysvětlí totipotenci rostlin jako schopnost vzniku (za určitých laboratorních podmínek)kompletní rostliny


(klonu) z jakékoliv somatické buňky dané rostliny … uvede Anaximandrose z Milétu jako starořeckého učence, který vysvětloval vznik jedněch organismů z jiných … charakterizuje období evropského středověku jako období, kdy bylo nemožné prezentovat myšlenky připouštějící přeměny organismů a tento stav zdůvodní … uvede zamítavý postoj Carla Linného k možným přeměnám druhů, zejména živočichů … jmenuje Georgese Leclerca Buffona jako významného francouzského přírodovědce 18. století, který svými názory na přeměnu druhů ovlivnil názory další generace přírodovědců (např. J. B. Lamarcka) … jmenuje vynikajícího anatoma Georgese Cuviera jako významného odpůrce teorie vývoje organismů, stoupence katastrofismu a protivníka J. B. Lamarcka … popíše teorii katastrofismu jako teorii vysvětlující výskyt různých zkamenělin v různých horninových vrstvách coby pozůstatek organismů zahynulých při katastrofách, na jejichž místo se následně nastěhovali organismy z katastrofou nepostižených oblastí … jmenuje Jeana Baptiste Lamarcka jako autora první ucelené evoluční teorie známé jako „lamarckismus“ … vysvětlí podstatu lamarckismu jako myšlenku přenášení znaků získaných během života jedince na jeho potomstvo (princip: častým používáním určitý orgán zesílí a u nové generace se již objeví zesílený) … označí teorii lamarckismu jako neplatnou (znaky získané během života nelze předávat následné generaci, pokud nejsou geneticky zakotveny v pohlavních buňkách svých nositelů – neexistuje mechanismus přepisu struktury bílkovin do DNA) … zařadí anglického přírodovědce Charlese Roberta Darwina (1809 – 1882) k nejvýznamnějším osobnostem, které kdy ovlivnily dějiny vědy … jmenuje Charlese Roberta Darwina jako autora přelomové evoluční teorie zvané „darwinismus“ … uvede jako klíčová Darwinova díla „O původu druhů přírodním výběrem“ (1859) a „O původu člověka“ (1871) … objasní, proč měla Darwinova díla ve své době mnoho odpůrců … vysvětlí termín přírodní (=přirozený) výběr jako mechanismus selektující potomstvo organismů na úspěšné a neúspěšné (přežívají a rozmnožují se jedinci lépe vybavení pro dané prostředí, méně vhodní jedinci se rozmnožují méně či vůbec) … vysvětlí princip přírodního výběru na konkrétním příkladu (např.: V populaci hmyzu jsou jedinci více i méně odolní proti působení konkrétního insekticidu. Po aplikaci postřiku jedinci méně odolní zahynou, odolnější přežijí a svou geneticky danou odolnost přenesou na většinu svého potomstva. Nová generace je tak proti danému insekticidu rezistentní.) … chápe přírodní výběr jako klíčový evoluční mechanismus … zmíní Darwinovu cestu kolem světa na lodi Beagle jako významnou pro získání podkladů pro formulaci jeho evoluční teorie


Vývoj evolučních teorií

Jean Baptiste Lamarck

Charles Darwin

Přírodní výběr

… uvede jméno anglického biologa Alfreda Russela Wallaceho, který jakožto Darwinův současník dospěl k obdobným evolučním závěrům … vysvětlí termín sociální darwinismus jako myšlenkový směr aplikující Darwinovu teorii na lidskou populaci … vysvětlí, proč nelze na lidskou populaci nahlížet v plné míře optikou přírodního výběru … zdůvodní nebezpečí plynoucí z praktické aplikace sociálního darwinismu na lidskou populaci (např. zneužití vůči sociálně slabším či zdravotně handicapovaným skupinám obyvatel) … uvede informaci, že Charles Darwin nedisponoval závěry výzkumů Johanna Gregora Mendela, přestože se jednalo o současníky … chápe neodarwinismus jako teorii původního darwinismu doplněnou o moderní poznatky genetiky, molekulární biologie, paleontologie apod. … uvede jako autora teorie sobeckého genu evolučního biologa Richarda Dawkinse … vysvětlí podstatu teorie sobeckého genu jako teorii nahlížející na těla organismů jako na schránky pro geny mající za úkol zajistit jejich přenos do další generace … vysvětlí existenci altruistického a vandalského chování prostřednictvím teorie sobeckého genu (altruistické chování jedinců, kteří jsou nositeli určité alely, vůči jiným nositelům dané alely napomáhá šíření těchto alel v populaci, vandalské chování napomáhá šíření určitých alel tím, že omezuje jiné jedince, kteří jsou nositeli konkurenčních alel) … uvědomuje si fakt, že i v současné době nemá značná část populace (zejména ovlivňovaná náboženskými kruhy)o evolučních mechanismech dostatek informací, popřípadě evoluci přímo odmítá … vysvětlí teorii kreacionismu jako teorii vysvětlující vznik jednotlivých forem organismů vytvořením Stvořitelem … vysvětlí teorii panspermismu jako teorii vysvětlující výskyt života na Zemi zavlečením z vesmíru … definuje biologickou evoluci jako zákonitý vývoj organismů založený na postupných změnách jejich genetické výbavy … uvědomuje si, že evoluce není cílená (vývoj nesměřuje k předem určenému cíli – např. k vytvoření nějakého konkrétního orgánu) … uvede, že biologická evoluce probíhá v interakci s abiotickými i biotickými vlivy prostředí … chápe jako předstupeň biologické evoluce evoluci chemickou, jejímž výsledkem byl vznik organických látek … rozdělí biologickou evoluci na tzv. mikroevoluci (evoluční mechanismy vedou ke změnám na úrovni druhů) a makroevoluci (evoluční mechanismy vedou ke změnám na úrovni taxonů vyšších než druh) … vysvětlí pojem speciace jako proces vzniku nových druhů … rozdělí speciaci na štěpnou (=kladogenetickou) a fyletickou … vysvětlí štěpnou speciaci jako proces vzniku druhů ze společného předka vlivem působení reprodukčně


Sociální darwinismus

Neodarwinismus Teorie sobeckého genu

Kreacionismus

Biologická evoluce

Speciace

izolačních mechanismů (tzv. RIM) … vysvětlí fyletickou speciaci jako proces vzniku druhů postupnou přeměnou jednoho druhu v jiný (v rámci jedné neštěpící se linie)bez vzniku RIM … chápe RIM jako mechanismy vedoucí nejen ke vzniku druhů, ale i zamezující mezidruhovému křížení … rozdělí RIM na prezygotické a postzygotické … chápe prezygotické RIM, jako mechanismy zamezující vzniku zygoty … zařadí mezi prezygotické RIM následující mechanismy: geografická izolace, biotopová segregace, etologický nesoulad, nesoulad pohlavních orgánů, gametický nesoulad, časová segregace … uvede jako příklad geografické izolace oddělení dvou populací určitého druhu prostřednictvím horstva, řeky, průlivu apod. … chápe biotopovou segregaci jako vazbu jedné populace na jeden biotop a druhé populace na jiný biotop (populace se tudíž nesetkávají) … chápe etologický nesoulad jako rozdílné chování jedinců dvou populací, které vede k tomu, že se příslušníci obou populací nekříží … chápe nesoulad pohlavních orgánů jako anatomické odlišnosti ve stavbě pohlavních orgánů příslušníků dvou populací, které vede k zamezení možnosti vzájemného křížení … chápe gametický nesoulad jako mechanismus zabraňující spojení pohlavních buněk a vzniku zygoty … chápe časovou segregaci jako mechanismus spočívající v odlišném období životní aktivity příslušníků dvou populací (populace se tudíž nesetkávají) … zařadí mezi postzygotické RIM následující mechanismy: zygotická či embryonální mortalita, mortalita či sterilita F1 generace, mortalita či sterilita F2 generace … vysvětlí pojem zygotická a embryonální mortalita coby RIM jako zánik zygoty či embrya … uvede příklad koně a osla jako příklad křížení dvou biologických druhů, jejichž kříženci, tj. muly a mezci (příslušníci F1 generace), jsou neplodní … uvede, že mortalita či sterilita F2 generace je nebezpečnější pro existenci druhů než mortalita jedinců F1 generace a toto tvrzení zdůvodní … zařadí mezi mikroevoluční činitele rekombinaci, mutace, horizontální přenos genů, migrace (=tok) genů, genetický posun (drift), přírodní výběr, koevoluce … uvede, že rekombinace je proces, při kterém vznikají nové sestavy alel (na chromozomech při meiotickém vzniku gamet s uplatněním crossing-overu nebo v rámci genotypu při vzniku zygoty spojením alelických sestav spermie a vajíčka) … uvede skutečnost, že při rekombinaci nevznikají nové geny … charakterizuje mutace jako změny genetické výbavy vyvolané působením mutagenních faktorů


RIM

Prezygotické RIM

Postzygotické RIM

Mikroevoluční činitelé Rekombinace

Mutace

… uvede skutečnost, že pro biologickou evoluci mají význam zejména mutace fixované v pohlavních buňkách (je možno je předat do další generace) … popíše horizontální přenos genů jako přenos genů z organismu jednoho druhu do organismu většinou jiného druhu (oproti tomu vertikálním přenosem genů je myšlen přenos genů z generace na generaci v rámci jednoho druhu organismu) … uvede jako příklad horizontálního přenosu genů přenos plasmidů z jedné bakterie do druhé … uvede přenos plasmidů mezi bakteriemi jako možnost šíření rezistence bakterií proti antibiotikům … jmenuje jako činitele přenášející cizorodé geny do genomu eukaryotních organismů retroviry … uvede migraci (tok) genů jako mechanismus měnící frekvenci výskytu alel v dané populaci přísunem alel ze sousedních populací (např. v důsledku migrací živočichů, přenosem pylových zrn apod.) … uvede, že migrace genů mění genetickou strukturu zejména u málo početných populací … uvede skutečnost, že genetický posun (= drift) představuje změnu ve výskytu frekvence alel v populaci v průběhu času – genofond populace se posunuje („driftuje“) určitým směrem … uvede, že genetický posun ovlivňuje genetickou strukturu zejména malých populací, kde navíc nedochází k uskutečnění všech možných rodičovských genotypových spojení … vysvětlí princip efektu hrdla láhve jako vymizení určitých alel z genofondu populace v důsledku drastického snížení velikosti populace, kdy nositelé vzácnějších alel s velkou pravděpodobností nepřežijí tlak prostředí a své alely tak nemohou předat následné generaci … vysvětlí princip přírodního výběru jakožto hlavního činitele měnícího frekvenci výskytu alel v populaci … charakterizuje koevoluci jako vývojovou spjatost druhů, které jsou spolu provázány mezidruhovými ekologickými vztahy (změna jednoho druhu vede k tlaku na změnu druhého druhu, např. rostlina – opylovač, hostitel – parazit aj.) … jmenuje jako základní makroevoluční mechanismy dlouhodobé působení mikroevoluce, speciaci (vznik druhů), vznik tzv. aromorfóz (= zásadních evolučních novinek) a významné změny prostředí … vysvětlí termín preadaptace jako určité tělesné struktury, které v době svého vzniku neslouží svému dalšímu potenciálnímu účelu, neboť neexistuje tlak na takové využívání. Po změně podmínek je organismus může začít využívat k novému účelu (je na nové podmínky připraven – preadaptován). … uvede jako příklady preadaptací peří (u dinosaurů termoizolační funkce, zároveň preadaptace k létání u ptáků) či kutikulu pravěkých mořských členovců (původní význam mechanická ochrana těla, preadaptace proti vysychání těla po přechodu na souš) … uvede jako příčinu vzniku preadaptací tzv. heterochronie (genetické změny v regulaci ontogeneze, které vedou k vytvoření nových tělesných struktur či naopak způsobují zastavení ontogeneze v určité fázi vývoje) … uvede únik z pasti přílišné vývojové specializace jako příklad pozitivního dopadu zastavení ontogeneze


Horizontální přenos genů

Migrace (tok) genů

Genetický posun (drift)

Přírodní výběr Koevoluce

Makroevoluční mechanismy Preadaptace

Heterochronie

v určité fázi vývoje (organismus nedosáhne k původní přílišné specializaci, stane se univerzálnějším) … jmenuje jako klíčové produkty evoluce: přechod k aerobní respiraci, zformování eukaryotické buňky, vznik diploidie a pohlavního rozmnožování … chápe aerobní respiraci (buněčné dýchání) jako energeticky výhodnější než dýchání v anaerobních podmínkách … dává do souvislosti zvyšování množství kyslíku v pravěké atmosféře s přechodem k aerobní respiraci … uvede sinice jako organismy, které stály u zrodu kyslíkaté atmosféry … uvede endosymbiotickou teorii jako teorii vysvětlující vznik eukaryotických buněk … vysvětlí princip vzniku chloroplastů eukaryotické buňky jako symbiotické soužití sinice (základ pro chloroplast, know-how pro fotosyntézu) s archebakteriální buňkou (základ pro eukaryotickou buňku) … vysvětlí princip vzniku mitochondrií jako symbiotické soužití bakterií se schopnostmi efektivní buněčné respirace s archebakteriální buňkou (základ pro eukaryotickou buňku) … klade vznik eukaryotických buněk do období asi před 2 – 1,5 mld. let … chápe význam diploidie v možnosti uchovávat různé alely v genetické informaci bez nutnosti jejich projevu v genotypu … vidí v pohlavním rozmnožování mechanismus tvorby nových genomů ze stávající alelové nabídky rodičů (vytváření potomků s rozmanitou genetickou výbavou, která je „namíchána“ z genetické výbavy rodičů) … zhodnotí význam následujícího dopadu pohlavního rozmnožování: vytváření geneticky variabilního potomstva, včetně vzniku potomstva s výhodnou sestavou alel … zhodnotí význam následujícího dopadu pohlavního rozmnožování: možnost vytvoření jedinců, v jejichž genomu se sejdou různé „pozitivní“ mutace, jejichž nositeli jsou původně dva různí jedinci populace … zhodnotí význam následujícího dopadu pohlavního rozmnožování: zamezení kumulace mnoha „mírně škodlivých“ mutací v genomu určitých členů populace v průběhu několika generací (při crossing-overu dochází k „očištění“ chromozomu od zmutovaných alel při jejich přesunu do druhého homologického chromozomu – následně vznikají na jedné straně „očištění“ jedinci s vysokou životaschopností, kteří jsou v průběhu generací tímto mechanismem negativních mutací zbavováni a na straně druhé jedinci slabší, v nichž se v průběhu generací negativní mutace kumulují … zhodnotí význam následujícího dopadu pohlavního rozmnožování: chromozom se při crossing-overu může zbavit nevýhodné alely, kterou vymění za výhodnou alelou z druhého homologického chromozomu … jmenuje mezi zápory pohlavního rozmnožování skutečnost, že vybudování a udržování rozmnožovacího aparátu (včetně samotného chování spjatého s pohlavním rozmnožováním) je energeticky náročné … porovná hypotetický růst početnosti populace druhů pohlavně a nepohlavně se rozmnožujících … uvede skutečnost, že při pohlavním rozmnožování může docházet k rozpadu osvědčené kombinace alel


Klíčové produkty biologické evoluce Aerobní metabolismus

Vznik eukaryotické buňky

Diploidie a pohlavní rozmnožování

… uvede skutečnost, že při pohlavním rozmnožování hrozí jeho účastníkům riziko infekce či parazitace … spatřuje význam vzniku mnohobuněčnosti v možnosti následné existence rozmanitých „stavebních plánů“ těl mnohobuněčných organismů … klade vznik prvních mnohobuněčných rostlin (řas) do období asi před 1 mld. let … klade vznik prvních mnohobuněčných živočichů do období asi před 650 mil. let … datuje stáří Země na cca 4,6 mld. let … popíše v hrubých rysech vznik zemského tělesa z prachoplynového mračna … orientuje se v tabulce geologických období … dělí období prekambria na prahory (4,6 mld. – 2,6 mld. let) a starohory (2,6 mld. – 570 mil. let) … datuje vznik života na Zemi do období před cca 3,8 mld. let … uvede skutečnost, že biologické evoluci předcházela evoluce chemická … uvede, že výsledkem chemické evoluce byl vznik organických látek … nastíní proces vzniku organických látek v prahorách … popíše složení jedovaté atmosféry vzniklé odplyněním zemského nitra … popíše vznik prvních organických látek (např. aminokyselin)jako důsledek působení abiotických faktorů (UV záření, teplota, elektrické výboje) na prahorní jedovatou atmosféru … ve stručnosti popíše pokus, kterým v roce 1953 prokázali Harold Urey a Stanley Miller možný vznik organických látek z látek anorganických … jmenuje Alexandra Ivanoviče Oparina jako autora teorie o vzniku života zvané evoluční abiogeneze … nastíní ve stručnosti princip teorie evoluční abiogeneze … charakterizuje koacerváty jako shluky organických látek v prahorním oceánu, ve kterých došlo ke vzniku prvních živých organismů … jmenuje bílkoviny a nukleové kyseliny jako klíčové látky pro vznik živých organismů … rozpozná na obrázku stromatolity a charakterizuje je jako anorganické produkty fotosyntetizujících bakterií … uvede Shark Bay v Austrálii jako místo recentního výskytu stromatolitů … klade vznik prvních eukaryotických buněk do období před 2 - 1,5 mld. let … klade vznik prvních mnohobuněčných rostlin (v podobě řas) do období před 1 mld. let … klade vznik prvních mnohobuněčných živočichů (např. živočišných hub či žahavců) do období před 650 mil. lety … uvede australskou lokalitu Ediacara jako naleziště fosilií jedněch z nejstarších mnohobuněčných živočichů … klade výskyt prvních strunatců na konec období prekambria … přirovná první strunatce k larvám dnešních sumek či ke kopinatcům … klade výskyt prvních obratlovců (v podobě bezčelistnatců) na období přelomu prekambria a kambria


Mnohobuněčnost

Vývoj života na Zemi

Prekambrium

Evoluční abiogeneze

Stromatolity Eukaryotická buňka Mnohobuněční živočichové

… vyjmenuje jednotlivá období prvohor (= paleozoikum) (570 mil. let – 240 mil. let): kambrium, ordovik, silur, devon, karbon, perm … jmenuje typické představitele života prvohorních moří (trilobiti, lilijice, hlavonožci se schránkami aj.) … jmenuje Joachima Barranda jako badatele, který se zabýval zkoumáním života prvohorních moří na našem území … pojmenuje oblast prvohorních mořských sedimentů mezi Prahou a Plzní jako Barrandien a pražskou čtvrť proslulou nalezišti prvohorních zkamenělin jako Barrandov … označí trilobity za výhradně prvohorní živočichy … klade proces přechodu rostlin z vodního prostředí na souš do období siluru … označí za první suchozemské rostliny rhyniofyty … klade vznik prvních čelistnatců (třída trnoploutví) do období siluru … datuje vznik ryb na přelom siluru a devonu … zhodnotí význam devonských lalokoploutvých ryb pro vznik prvních suchozemských čtvernožců (obojživelníků ve svrchním devonu) … popíše biotop, v jakém žily devonské lalokoploutvé ryby jako vysychající vodní nádrže … uvede jako zástupce recentních lalokoploutvých ryb latimerii podivnou … jmenuje anatomické zvláštnosti latimerie podivné (plíce, specifická stavba ploutví) … charakterizuje karbonské klima na území dnešní České republiky jako tropické … lokalizuje území dnešní České republiky v období karbonu do oblasti rovníku … popíše vzhled krajiny v období karbonu na našem území (močálovité oblasti s pralesy kapraďorostů) … jmenuje skupiny rostlin, které řadíme mezi kapraďorosty (plavuně, přesličky, kapradiny) … zhodnotí hospodářský význam prvohorních kapraďorostů, coby výchozího materiálu pro vznik černého uhlí … jmenuje a na mapě ukáže lokality současné i minulé těžby černého uhlí u nás (Plzeňsko, Kladensko, Žacléř, Rosice, Oslavany, Zbýšov u Brna, Ostrava, Karviná) … zdůvodní, proč jsou ložiska černého uhlí skryta stovky metrů pod zemským povrchem … porovná způsob těžby černého a hnědého uhlí a popíše jeho dopady na krajinu … jmenuje vážku rodu Meganeura (rozpětí křídel 70 cm) jako zajímavého zástupce karbonské fauny … datuje vznik plazů z obojživelníků do období svrchního karbonu … dává do souvislosti změny klimatu na přelomu karbonu a permu se změnou tehdejší fauny a flóry … popíše permské klima jako aridní (= suché a teplé) … popíše ústup kapraďorostů a rozšíření rostlin nahosemenných v období permu … popíše ústup obojživelníků a rozšíření plazů v období permu … chápe permské savcoidní plazy jako předchůdce pozdějších savců


Prvohory

Rhyniofyty

Lalokoploutvé ryby

Karbonské močály

Nahosemenné rostliny

… vyjmenuje jednotlivá období druhohor (= mezozoikum) (240 mil. – 65 mil. let): trias, jura, křída … označí druhohory jako éru plazů … vysvětlí termín: radiace plazů jako rozvoj plazů spočívající ve vzniku a vývoji mnoha jejich rozmanitých skupin … klade do období triasu vznik prvních savců a dinosaurů … přirovná vzhled prvních savců k dnešním hmyzožravcům … uvede skutečnost, že první savci byli vejcorodí … popíše první savce jako živočichy s noční aktivitou … uvede nahosemenné rostliny jako dominantní skupinu rostlin v období druhohor … zařadí mezi nahosemenné rostliny cykasy, jinany a jehličnany … charakterizuje období jury a křídy jako éru dinosaurů … jmenuje příklady dinosaurů (např. Apatosaurus, Stegosaurus, Tyranosaurus, Triceratops aj.) … uvede, že někteří zástupci dinosaurů byli zřejmě živočichové homoiotermní (= se stálou tělesnou teplotou) … si je vědom, že řada známých druhohorních plazů nepatřila do skupiny dinosaurů (např. ptakoještěr Pterodactylus, ryboještěr Plesiosaurus, ryboještěr Nothosaurus) … klade do období jury počátky vzniku ptáků … označí jako předky ptáků drobné druhy bipedních dinosaurů … porovná tvar těla pštrosa a menších bipedních dinosaurů … jako ukázku přechodných typů mezi dinosaury a ptáky jmenuje archeopteryxe (Archaeopteryx lithographica) … označí archeopteryxe za slepou vývojovou linii, která nevedla ke vzniku dnešních ptáků … označí archeopteryxe za plaza (dinosaura), který je z didaktických důvodů často uváděn v systému ptáků … jmenuje břidlicové lomy v Solnhofenu jako místo nálezů fosilií archeopteryxe … jmenuje ptačí znaky, jimiž archeopteryx disponoval (např. peří, srostlé klíční kosti) … jmenuje plazí znaky, jimiž archeopteryx disponoval (např. ozubený zobák, zachované prsty na křídlech, dlouhý ocas vyztužený páteří) … označí jako primární funkci peří u dinosaurů termoizolaci … zařadí existenci peří u dinosaurů mezi tzv. preadaptace … popíše let prvních ptáků jako klouzavý … vysvětlí pojem mořská transgrese (= záplava) a regrese (= ústup) … jmenuje jako významnou transgresi, která postihla naše území transgresi v období křídy … uvede Českou tabuli, jako území zaplavené křídovým mořem … jmenuje příklady geologických a paleontologických lokalit na území České tabule (např. Kamajka u Chotusic, Zbyslavská mozaika, Kaňk u Kutné Hory) … rozdělí období zvané kenozoikum na třetihory (= terciér) a čtvrtohory (= kvartér)


Druhohory

Dinosauři

Archaeopteryx

Křídová transgrese

… vyjmenuje jednotlivá období třetihor (65 mil. – 2 mil. let): paleogén, neogén … označí třetihory jako éru savců … označí třetihory za období radiace savců, během níž vznikly recentní (současné)i fosilní řády savců … popíše ve stručnosti vývoj koně od malých pětiprstých forem, přes formy tříprsté po jednoprsté zástupce … uvede jako zajímavé příslušníky třetihorní fauny obří dravé a mrchožravé ptáky Jižní Ameriky (např. Phorusrhacos) … popíše charakter třetihorní krajiny v oblasti podkrušnohorských pánví (močálovitý charakter, krytosemenné rostliny a jehličnany – např. tisovec) … zhodnotí hospodářský význam těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří … vyjmenuje jednotlivá období čtvrtohor: pleistocén (2 mil. let – 10 tis. let) a holocén (10 tis. let – současnost) … popíše charakter pleistocenní krajiny v předpolí ledovců (tundry, stepi, výskyt velkých savců) … uvede jako charakteristický klimatický rys pleistocénu střídání dob ledových (= glaciálů) a meziledových (= interglaciálů) … jmenuje alespoň některé z dob ledových (horská zalednění Alp – Donau, Günz, Mindel, Riss, Würm) … uvede příklady známých pleistocenních savců (mamut, srstnatý nosorožec, jeskynní medvěd, jeskynní lev) … vysvětlí termín: živá zkamenělina (organismus vyskytující se v pravěku, který víceméně v nezměněné podobě existuje dodnes … uvede příklady živých zkamenělin (např. latimérie podivná, haterie novozélandská, jinan dvoulaločný) … objasní termín: relikt (= organismus, který přežívá z dob minulých do současnosti) … uvede příklady glaciálních reliktů u nás (např. ostružiník moruška, praménka rakouská) … zařadí současného člověka do zoologického systému (říše: živočichové, kmen: strunatci, podkmen: obratlovci, třída: savci, řád: primáti, podřád: vyšší primáti (Haplorrhini), čeleď: hominidi, lidé (Hominidae), rod: člověk (Homo), druh: člověk moudrý (Homo sapiens), poddruh: člověk moudrý vyspělý (Homo sapiens sapiens) … orientuje se ve fylogenetickém stromu zobrazujícím vývoj člověka … si je vědom omezeného množství fosilních pozůstatků člověka, ze kterého vycházejí jeho tělesné rekonstrukce (většina nálezů má jen fragmentální charakter) … uvede, že vývoj člověka doprovází trend hominizace a sapientace … vysvětlí termín hominizace jako trend ve vývoji tělesných znaků, které jsou typické pro rod Homo (např. zploštělý hrudník, vzpřímená postava, dvojesovitě prohnutá páteř, opozice palce, zmenšené nadočnicové oblouky, zvětšování podílu mozkovny nad obličejovou částí, zmenšování zubů) … vysvětlí termín sapientace jako trend ve vývoji rozumových schopností člověka vedoucí k zformování Homo sapiens … nastíní přehled základních vývojových stupňů člověka (zástupci rodu Ramapithecus, zástupci rodu


Třetihory

Podkrušnohorské pánve

Čtvrtohory

Vývoj člověka

Hominizace

Sapientace

Australopithecus, zástupci rodu Homo – Homo habilis, Homo ergaster, Homo erectus, Homo heidelbergensis, Homo neanderthalensis, Homo sapiens aj.) … uvědomuje si koexistenci mnohdy několika vývojových linií člověka v určité době, z nichž jen jedna vedla k současnému člověku … si je vědom existence rozmanitých hypotéz vývoje člověka, které jsou na základě nových výzkumů aktualizovány … popíše na aktuálním fylogenetickém schématu současný vědecký pohled na vývoj člověka … uvede pro vývoj člověka jako klíčovou změnu klimatu v Africe, která vedla k zániku tropických lesů a rozšíření savan … označí přechod k bipednímu pohybu za adaptaci na život v savaně (pozn.: jsou i hypotézy vysvětlující bipední chůzi a lysé tělo člověka jako adaptaci na častý pobyt ve vodě) … charakterizuje zástupce rodu Ramapithecus: výskyt před 10 – 14 mil. lety v jižní Asii a východní Africe, na hranici lesa a savany, předpoklady pro přechod k bipednímu pohybu, slabý rozvoj hominizačních znaků, neprokázáno užívání nástrojů, patrně stojí mimo přímou vývojovou linii člověka … charakterizuje zástupce rodu Australopithecus: různé druhy v období před 4 – 1,2 mil. let, jižní a východní Afrika, bipední pohyb, 120 cm, 35 kg, parabolický zubní oblouk, užívání nástrojů, sběrač a lovec drobných živočichů, A. africanus zřejmě na přímé linii vedoucí k současnému člověku, nejmladší formy jako Australopithecus (Paranthropus) boisei specializované na příjem rostlinné stravy … charakterizuje druh Homo habilis (člověk zručný): výskyt před 2,3 – 1,7 mil. lety, nejstarší známý zástupce rodu Homo, východní Afrika, 130 cm, 40 kg, doložena výroba nástrojů (kamenné asi před 2,5 mil. lety), zřejmě slepá vývojová větev … charakterizuje druh Homo ergaster (člověk dělný): spolupopsán Vratislavem Mazákem, výskyt před 1,8 – 1,3 mil. lety, východní Afrika, Čína, zřejmě dosud nejstarší známý přímý předek dnešního člověka patřící do rodu Homo … charakterizuje druh Homo erectus (člověk vzpřímený): výskyt před 1,8 – 0, 15 mil. lety, Afrika, Asie, Evropa, 140 – 180 cm, 40 – 70 kg, využívání ohně asi před 700 tisíci lety … charakterizuje druh Homo heidelbergensis (člověk heidelberský): výskyt před 0,6 – 0,3 mil. lety, Afrika, Asie, Evropa, 175 cm, 70 kg, zřejmě výchozí druh pro vznik Homo neanderthalensis a Homo sapiens … charakterizuje druh Homo neanderthalensis (člověk neandertálský): výskyt před 230 – 30 tis. lety, Evropa – např. údolí Neandertal, Asie, 165 cm, tzv. klasičtí neandrtálci přizpůsobeni životu v chladném klimatu, robustní tělesná stavba, pohřbívání zemřelých, možné křížení s Homo sapiens … charakterizuje druh Homo sapiens (člověk moudrý): (300) 200 tisíc let – současnost, podle jedné z teorií vznikl ve východní Africe a odsud se rozšířil do celého světa, před 10 tis. lety zemědělství


Ramapithecus

Australopithecus

Homo ergaster

Homo erectus Homo heidelbergensis Homo neanderthalensis

Homo sapiens

… uvede poddruhy Homo sapiens – recentní Homos sapiens sapiens, fosilní Homo sapiens palestinus (Blízký východ), Homo sapiens idaltu (východní Afrika) … uvede jeskyně Altamira (Španělsko) a Lascaux (Francie) jako lokality nálezů nejznámějších jeskynních maleb … uvede a časově zařadí přelomové okamžiky ve vývoji člověka – vzpřímená chůze (před 5 mil. lety), výroba kamenných nástrojů (před 2,6 mil. let), používání ohně (před 700 tis. let), rozvoj řeči, schopnost plánování, pohřbívání zemřelých (před 100 tis. lety), umění (před 30 tis. lety), zemědělství (před 10 tis. lety), domestikace zvířat, zpracování kovů (před 9 tisíci lety) … uvede nálezy artefaktů Homo erectus z našeho území (např. Přezletice u Prahy, Stránská skála u Brna) … uvede nálezy kosterních pozůstatků Homo neanderthalensis z našeho území (např. jeskyně Kůlna v Moravském krasu, jeskyně Šipka u Štramberka) … uvede známá paleolitická naleziště Homo sapiens sapiens z našeho území (např. Dolní Věstonice, Předmostí u Přerova, Mladeč u Litovle, Moravský kras, Praha, Český kras) … uvede pořadí jednotlivých aktivit, jimiž si člověk obstarával potravu: sběrač – lovec drobných zvířat – lovec velkých zvířat – pastevec a zemědělec … uvede pojídání uhynulých zvířat jako jednu ze strategií obstarání potravy u pravěkého člověka (člověk jako mrchožrout, zdechlinář) … spatřuje v zemědělství činnost, kterou člověk začal významně přetvářet krajinu … spatřuje v zemědělství činnost, která vedla k produkci takového množství potravy, které umožnilo početní růst lidské populace … chápe význam studia mutací na chromozomu Y u pravěkých i současných lidí pro stanovení příbuznosti lidských populací v různých částech světa a pro stanovení jejich migračních tras v minulosti … popíše vznik planety Země kumulací meteoritů a planetesimál ... nakreslí řez zemským tělesem a označí zemskou kůru, zemský plášť, vnější a vnitřní jádro, Mohorovičičovu vrstvu, astenosféru a litosféru ... objasní význam astenosféry ... rozlišuje pojmy: zemská kůra a litosféra ... uvede hlavní prvky a sloučeniny vyskytující se v jednotlivých částech zemského tělesa ... vysvětlí rozdílné složení a hustotu v různých částech zemského tělesa ... porovná možnosti a limity jednotlivých způsobů výzkumu zemského nitra (doly, vrty, výzkum seismických vln) ... rozlišuje pevninskou a oceánskou zemskou kůru a uvede jejich typickou mocnost a horninové složení … definuje atmosféru jako vzdušný obal Země


Vznik zemského tělesa a jeho vývoj Vznik planety Země Řez zemským tělesem

... popíše vznik prvotní atmosféry odplyněním zemského nitra a její vývoj přes různá stadia (vodíko-heliová, jedovatá vzniklá odplyněním zemského nitra, kyslíkatá atmosféra) ... uvědomuje si význam jedovaté atmosféry pro vznik života ... objasní původ většiny kyslíku v atmosféře jako odpadního produktu fotosyntézy ... uvede složení suché atmosféry v objemových procentech … popíše vznik prvotní hydrosféry z vodní páry zemského nitra … uvede fakt, že od prahor dochází k interakcím mezi hydrosférou, atmosférou a litosférou, v jejichž důsledku dochází ke změně chemického složení jednotlivých geosfér … definuje litosféru jako horninový či pevný obal zemského tělesa ... rozlišuje pojmy: litosféra a zemská kůra ... objasní vznik povrchových a hlubinných vyvřelin, sedimentů (usazenin) a metamorfitů (přeměněných hornin) ... uvede základní příklady vyvřelých, sedimentárních a metamorfovaných hornin ... chápe litosféru jako soubor litosférických desek ... uvede příklady litosférických desek s různými typy zemské kůry a lokalizuje je na mapě ... objasní princip pohybu litosférických desek a uvede typy rozhraní mezi deskami (konvergentní – kolize, subdukce, obdukce, divergentní – na dně oceánu, na pevnině, neutrální) ... schematicky zakreslí jednotlivé typy rozhraní včetně příslušného popisu (užívá termíny rift, středooceánský hřbet, hlubokomořský příkop, transformní zlom apod.) ... uvede konkrétní příklady rozmanitých typů rozhraní mezi deskami a lokalizuje je na mapě ... uvede příklady hlubokooceánských příkopů (např. Mariánský příkop, Atacamský příkop, Portorický příkop) a středooceánských hřbetů (např. Středoatlantský hřbet) ... uvede jednu z udávaných hloubek Mariánského příkopu (10 911 m, 11 034 m) ... uvede Jacquese Piccarda a Dona Walshe v batyskafu Trieste jako první lidi na dně Mariánského příkopu (pozn.: rok 1960) ... objasní princip vzniku ostrovů na horké skvrně (= hot spot) a uvede příklady (Havajské ostrovy, Galapágy) ... uvede důkazy pohybu litosférických desek (měření, naleziště surovin či zkamenělin, kompatibilní tvar kontinentů) ... spojuje rozhraní litosférických desek s orogenetickými pochody (sopečná činnost, vrásnění, pohyby podél zlomů) a zemětřesením ... popíše krajinu modelovanou sopečnou činností (používá pojmy sopka = vulkán, kráter, kaldera, parazitický kráter, sopouch, magma, láva, stratovulkán, štítová sopka, tuf, sopečná bomba, popel, lahaar, tephra, výrony plynů) ... uvede příklady činných sopek z různých částí světa a lokalizuje je na mapě


Vznik atmosféry

Vznik hydrosféry

Litosféra Definice litosféry Základní typy hornin Litosférické desky Rozhraní litosférických desek

Horká skvrna (hot spot)

Sopečná činnost

... popíše sopečnou činnost na našem území v minulosti a lokalizuje na mapě konkrétní oblasti a útvary sopečného původu … načrtne podzemní magmatická tělesa batolit (=pluton) a lakolit ... nastíní význam pojmu tektonika (tektonická činnost) … popíše princip vrásnění ... schematicky zakreslí a popíše vrásu (synklinála, antiklinála) ... uvědomuje si existenci vrás různých velikostí (od cm až po celé horské hřbety) a směrů ... vysvětlí pojem: příkrov a uvede příklady příkrovových pohoří … načrtne hrásť a prolom jako útvary vzniklé vertikálními pohyby podél zlomů … uvede příklady našich i zahraničních pohoří a pánví vzniklých pohyby podél zlomů ... dělí zemětřesení podle vzniku na tektonická, sopečná a řítivá a stanoví dle výskytu nejčastější typ ... vysvětlí pojmy: epicentrum a hypocentrum ... uvede Richterovu a Mercalliho stupnici jako škály intenzity zemětřesení ... uvede příklady nejničivějších zemětřesení ... určí oblasti s nejvýznamnější zemětřesnou aktivitou u nás a ve světě ... porovná účinky různě silných zemětřesení v různých částech světa a určí příčiny odlišných dopadů ... zhodnotí rizika výstavby jaderných elektráren v tektonicky aktivních oblastech … definuje minerál (= nerost) jako homogenní přírodninu, která vznikla v důsledku geologických pochodů a jejíž složení lze vyjádřit chemickým vzorcem … uvede skutečnost, že minerály jsou složeny z chemických prvků nebo chemických sloučenin … definuje mineralogii jako vědu o minerálech, která studuje jejich vlastnosti, složení, vznik a výskyt … rozděluje minerály na krystalované, krystalické a amorfní … charakterizuje krystalované minerály jako minerály tvořené velkými, okem rozpoznatelnými krystaly … charakterizuje krystalické minerály jako minerály tvořené drobnými, mikroskopem rozpoznatelnými krystaly, tvořícími shluky (agregáty) … charakterizuje amorfní (= beztvaré) minerály jako minerály, které netvoří krystaly … charakterizuje krystal jako geometrické těleso omezené krystalovými plochami, které se stýkají v hranách a ty v rozích … uvede krystalizaci jako proces vzniku krystalů … popíše, za jakých podmínek vznikají velké, dobře vyvinuté krystaly (pomalá krystalizace s dostatkem prostoru) a krystaly malé, nedokonalé (rychlá krystalizace s nedostatkem prostoru) … uvede výchozí materiály pro krystalizaci (horniny v pevném i tekutém stavu – magma, kapalné roztoky, plyny)


Vrásnění

Pohyby podél zlomů Zemětřesení

Mineralogie

Krystal

… pojmenuje označením drúza skupinu krystalů vyrůstajících na společném základě … pojmenuje označením geoda skupinu krystalů vykrystalizovaných na stěnách dutiny … jmenuje prvky souměrnosti krystalu: rovina souměrnosti, osa souměrnosti, střed souměrnosti … charakterizuje rovinu souměrnosti jako myšlenou rovinu, kterou můžeme proložit krystalem tak, aby vznikly dvě zrcadlově shodné poloviny … charakterizuje osu souměrnosti jako myšlenou přímku, která prochází středem krystalu a podle které můžeme krystal otáčet o 360° … vysvětlí termíny: dvoj- , troj- , čtyř- a šestičetná osa souměrnosti (kolikrát se při otáčení krystalu o 360° okolo osy souměrnosti objeví poloha shodná s polohou výchozí, tolikačetná osa je) … charakterizuje osní kříž jako systém krystalových os procházející středem krystalu … charakterizuje střed souměrnosti jako bod, od něhož jsou stejnocenné body opačných stran krystalu stejně vzdáleny … chápe krystalovou mřížku jako základ vnitřní struktury krystalu … popíše krystalovou mřížku jako prostorové uspořádání atomů, které jsou v rovnovážné poloze, ve které se vzájemné působení přitažlivých a odpudivých sil mezi jednotlivými atomy eliminuje … uvede fakt, že vlastnosti minerálů se odvíjejí od struktury krystalové mřížky (srovná vlastnosti grafitu a diamantu) … uvede fakt, že amorfní minerály nemají krystalovou mřížku … uvede skutečnost, že strukturu krystalové mřížky lze zkoumat pomocí rentgenového záření … podle charakteru souměrnosti krystalu (zejména podle vzhledu jejich osního kříže) zařadí jednotlivé krystaly do krystalových soustav (trojklonná, jednoklonná, kosočtverečná, čtverečná, krychlová, šesterečná, klencová) … charakterizuje trojklonnou krystalovou soustavu (osy a, b, c nesvírají pravý úhel) … charakterizuje soustavu jednoklonnou (osa b je kolmá na osu c, osa a je kolmá na osu b) … charakterizuje soustavu kosočtverečnou (osy a, b, c vzájemně svírají pravý úhel) … charakterizuje soustavu čtverečnou (osy a1, a2, c vzájemně svírají pravý úhel) … charakterizuje soustavu krychlovou (osy a1, a2, a3 svírají vzájemně pravý úhel, osa c je šestičetná) … charakterizuje soustavu klencovou (osy a1, a2, a3 svírají vzájemně pravý úhel, osa c je trojčetná) … rozliší vlastnosti minerálů na fyzikální a chemické … zařadí mezi fyzikální vlastnosti minerálů hustotu, tvrdost, štěpnost, lom, lesk, pevnost, soudržnost, optické, magnetické a elektrické vlastnosti … uvede jednotky hustoty (g/cm3, kg/m3) … uvede vzorec pro výpočet hustoty ρ=m/V … jmenuje příklady minerálů s vysokou (ryzí kovy, galenit) a nízkou (halit) hustotou


Prvky souměrnosti

Krystalová mřížka

Krystalové soustavy

Fyzikální vlastnosti minerálů

… jmenuje minerály ze stupnice tvrdosti t 1 – 10 (mastek, halit, kalcit, fluorit, apatit, živec ortoklas, křemen, topaz, korund, diamant) … uvede, při jaké tvrdosti lze do minerálu rýpat nehtem (t = 1, max. t = 2) … uvede, od jaké tvrdosti lze minerálem rýpat do skla (t = 6 a více) … popíše praktické využití velmi tvrdých minerálů (brusky, řezné kotouče, vrtáky) … charakterizuje štěpnost jako schopnost oddělovat při mechanickém působení vrstvy rovných ploch … uvede příklady minerálů s výbornou (slída, sádrovec) a nedokonalou (křemen) štěpností … označí nerovné plochy po odloučených úlomcích minerálů jako lom … uvede křemen jako příklad minerálu s lasturnatým lomem … vysvětlí, že lesk minerálu vzniká odrazem světla od krystalových nebo štěpných ploch … charakterizuje pevnost jako schopnost minerálu odolávat tlaku, tahu či nárazu … charakterizuje soudržnost minerálu jako schopnost jednotlivých stavebních částic minerálu zůstávat pohromadě … uvede křemen jako příklad křehkého minerálu (po nárazu se rozletí na jednotlivé úlomky) … uvede ryzí kovy jako příklady kujných minerálů (při nárazu či úderu mění tvar, ale drží pohromadě) … řadí mezi optické vlastnosti minerálů propustnost světla, vryp a barvu … rozděluje minerály podle množství světelných paprsků, které minerál propouští na průhledné, průsvitné a neprůsvitné … charakterizuje průhledné minerály jako takové, přes které lze číst text … charakterizuje průsvitné minerály jako takové, přes které proniká světlo, ale text je nečitelný … charakterizuje neprůhledné minerály jako takové, které nepropouští světlo … charakterizuje čiré minerály jako průhledné a bezbarvé … určuje charakter vrypu podle barvy prášku vzniklého mechanickým oděrem vzorku minerálu … mezi barevné minerály řadí takové, jejichž prášek je barevný … mezi zbarvené minerály řadí takové, které vykazují barevnost, ale jejich vryp je bílý … mezi bezbarvé minerály řadí takové, které nevykazují barevnost a jejichž prášek je bílý … označí jako magnetické takové minerály, které mají schopnost vychylovat střelku kompasu … rozlišuje minerály podle toho, zda vedou či nevedou elektrický proud … je si vědom skutečnosti, že některé minerály získávají po úderu elektrický náboj (např. křemen) … uvede využití vlastnosti křemene získávat elektrický náboj v piezoelektrických zapalovačích … zařadí mezi chemické vlastnosti minerálů chemické složení, rozpustnost ve vodě, reakce s kyselinami, barvení plamene … rozlišuje minerály polymorfické (mají stejné složení, ale různé vlastnosti, např. grafit a diamant) a izomorfické


Chemické vlastnosti minerálů

(mají rozdílné chemické složení, ale obdobné vlastnosti) … má povědomí o třídění minerálů do tříd na základě jejich chemického složení a struktury … vyjmenuje jednotlivé třídy minerálů: prvky, sulfidy, halogenidy, oxidy a hydroxidy, uhličitany, sírany, fosforečnany, křemičitany, organické minerály … rozdělí prvky na kovy a nekovy a uvede jejich příklady (např. kovy: zlato, stříbro, platina; nekovy: grafit, diamant, síra) … podá charakteristiku ryzího zlata: vzorec: Au; vlastnosti: výskyt v podobě plíšků, valounků, zlatinek; vysoká hustota 19 g/cm3; měkký kov; rozpustný v lučavce královské (kyselina dusičná + kyselina chlorovodíková); vznik na hydrotermálních křemenných žílách, po zvětrání zlatonosné horniny v náplavech vodních toků; využití: šperkařství (obsah zlata v klenotnických slitinách uvádí počet karátů – ryzí zlato = 24 karátů), mincovnictví, zubní lékařství, elektrotechnický průmysl, bankovní rezerva; výskyt v ČR: Jílové u Prahy, Kašperské Hory, Zlaté Hory; výskyt ve světě: RJA, Rusko, Austrálie, Kanada, USA … podá charakteristiku ryzího stříbra: vzorec: Ag; vlastnosti: výskyt v podobě drátků, plíšků, nepravidelné kusy; vynikající elektrická vodivost, využití: šperkařství, mincovnictví, výroba fotografických materiálů; výskyt v ČR: Kutná Hora, Jihlava; výskyt ve světě: Mexiko, Bolívie, Kanada … podá charakteristiku ryzí platiny: vzorec: Pt; vlastnosti: vzácný, chemicky odolný kov bélé barvy; využití: automobilové katalyzátory, slitiny k výrobě nádobí pro tavení vzorků, šperkařství; výskyt ve světě: RJA Kimberley, Rusko – Jakutsko … podá charakteristiku tuhy (=grafit): vzorec: C; vlastnosti: měkký minerál (tvrdost 1), soustava šesterečná, odolává vysokým teplotám a kyselinám; využití: žáruvzdorné kelímky na tavení kovů, elektrody, mazivo do ložisek, regulační tyče v atomových reaktorech; výskyt v ČR: Český Krumlov; výskyt ve světě: Čína … podá charakteristiku diamantu: vzorec: C; vlastnosti: nejtvrdší minerál, vysoký lesk, soustava krychlová; využití: šperkařství (briliant = diamant vybroušený do specifického tvaru, diamant je možno brousit i do jiných tvarů), hmotnost diamantů se uvádí v metrických karátech (ct) – 1 ct = 0,2 g, syntetické diamanty (vyráběné z grafitu při obrovských tlacích a teplotách) jsou součástí obráběcích nástrojů, brusných a řezných kotoučů, korunky vrtných souprav; výskyt v ČR: ojediněle v Českém Středohoří; výskyt ve světě: jižní Afrika, Austrálie, Rusko … podá charakteristiku síry: vzorec: S; vlastnosti: žlutý křehký hořlavý nerost vznikající usazováním z plynů či sirných roztoků, popřípadě bakteriální činností, vytváří lesklé krystaly či matnou kusovou síru; využití: výroba kyseliny sírové, fungicidní přípravky, kožní lékařství, síření vinných sudů či včelích úlů; výskyt ve světě: Polsko, Itálie … charakterizuje halogenidy jako sloučeniny halogenů s kovy (F – fluoridy, Cl – chloridy, Br – bromidy, J – jodidy)


Prvky

Halogenidy

… zařadí mezi halogenidy halit a fluorit … podá charakteristiku halitu (= sůl kamenná): vzorec: NaCl; vlastnosti: soustava krychlová, bezbarvý či přimíšeninami zabarvený nerost, vznik odpařením vodných roztoků; naleziště ve světě: Slovensko - Prešov, Rakousko – Solná Komora, Polsko – Wieliczka, tvoří 75 % solí v mořské vodě; využití: potravinářský průmysl (do kuchyňské soli se přidává jodid draselný), chemický průmysl, posypy silnic, solné jeskyně … podá charakteristiku fluoritu: CaF2; vlastnosti: nejčastěji fialový, naleziště v ČR: Krušné Hory, Harrachov; využití: sklářský průmysl, přísada při výrobě hliníku a oceli snižující teplotu tání … charakterizuje sulfidy (= sirníky) jako bezkyslíkaté sloučeniny síry s kovy … zařadí mezi sulfidy galenit, sfalerit, pyrit, chalkopyrit … podá charakteristiku galenitu: vzorec: PbS; vlastnosti: nápadně těžký, obsahuje malé příměsi stříbra; výskyt v ČR: Příbram, Stříbro, Oloví v Krušných horách; využití: ruda olova – olověné desky akumulátorů, ochranné desky proti rentgenovému záření, zdroj stříbra … podá charakteristiku sfaleritu: vzorec: ZnS; výskyt v ČR: Příbram, Stříbro, Kutná Hora, využití: hlavní ruda zinku, pozinkované plechy odolné vůči korozi … podá charakteristiku pyritu: vzorec: FeS2; vlastnosti: zlatožlutá barva (nazýván kočičí zlato), na rozdíl od zlata černý vryp, není kujný, častý výskyt v uhlí – při jeho hoření se uvolňuje oxid siřičitý; výskyt v ČR: Zlaté Hory, Chvaletice u Přelouče; využití: dříve využíván k výrobě kyseliny sírové … podá charakteristiku chalkopyritu: vlastnosti: mosazně žlutá barva; výskyt v ČR: Příbram, Kutná Hora, Zlaté Hory; výskyt ve světě: USA – Bingham, Chile; využití: ruda mědi – elektrotechnický průmysl, střešní krytina (reakcí s CO2 vzniká tzv. měděnka, tj. nazelenalá vrstvička uhličitanu měďnatého), okapy, dříve nádobí, slitiny odolné vůči korozi (mosaz = měď + zinek, bronz = měď + cín) … charakterizuje oxidy jako sloučeniny prvků s kyslíkem … rozdělí oxidy na bezvodé (krevel, korund, křemen, magnetit = magnetovec, kasiterit = cínovec, uraninit = smolinec) a vodnaté (opál, limonit = hnědel, bauxit) … podá charakteristiku krevelu: vzorec: Fe2O3; vlastnosti: proniká do jiných minerálů a hornin a způsobuje jejich zabarvení do červena, včetně zabarvení půdy; výskyt v ČR: Ejpovice, Mníšek pod Brdy; výskyt ve světě: Švédsko – Kiruna, Ukrajina – Krivoj Rog, USA, Kanada, Brazílie; využití: ruda železa … podá charakteristiku korundu: vzorec: Al2O3; vlastnosti: vysoká tvrdost, vytváří řadu odrůd vyhledávaných jako drahokamy – modrý safír, červený rubín; výskyt v ČR: Jizerské hory; výskyt ve světě: Indie – Kašmír, Srí Lanka; využití: šperkařství, uměle vyráběný – ložiska mechanických hodinek, brusný materiál (smirek) … podá charakteristiku křemene: vzorec: Si O2; vlastnosti: soustava klencová a šesterečná, jeden z nejrozšířenějších nerostů, součást mnoha hornin, velmi špatná štěpnost, bílý vryp, různé zabarvení – bílý (obecný křemen), čirý (křišťál), fialový (ametyst), kouřově hnědý (záhněda), růžový (růženín), žlutý (citrín); další


Sulfidy

Oxidy

formy: chalcedon – tvořen mikroskopickými zrny křemene, jaspis – neprůhledná forma chalcedonu, achát – střídavé vrstvy křemene a chalcedonu, popřípadě opálu vyplňující dutiny ve vyvřelých horninách, onyx – černobíle (popřípadě černohnědě či černočerveně) žíhaná odrůda chalcedonu (využit na výzdobu brněnské vily Tugendhat); výskyt v ČR: řada odrůd křemene se nachází na čedičovém vrchu Kozákov v Ještědskokozákovském hřbetu; význam: šperkařství, sklářský průmysl … podá charakteristiku magnetitu: vzorec: Fe3O4; vlastnosti: magnetické vlastnosti – odchyluje střelku kompasu; výskyt ve světě: Rusko – Ural, Švédsko – Kiruna; využití: nejvýznamnější železná ruda (až 72 % obsah železa) … podá charakteristiku kasiteritu: vzorec: SnO2; výskyt v ČR: Cínovec v Krušných horách; výskyt ve světě: Malajsie; využití: cínová ruda … podá charakteristiku uraninitu: vlastnosti: černý, smolně lesklý, radioaktivní minerál; výskyt v ČR: Jáchymov (v 50. letech pracovali v Jáchymově političtí vězni), Příbram, Dolní Rožínka; využití: ruda uranu, palivo do jaderných reaktorů, lékařství, zbrojní průmysl; zajímavosti: z jáchymovského uraninitu izolovala Marie Curie – Sklodowská prvek radium … podá charakteristiku opálu: vlastnosti: amorfní minerál různých barev s lasturnatým lomem; výskyt ve světě: Austrálie; využití: šperkařství – polodrahokam … podá charakteristiku limonitu: vlastnosti: amorfní minerál; význam: železná ruda; zajímavost: limonit tvoří tmel v pískovcích kokořínských pokliček … podá charakteristiku bauxitu: vlastnosti: hnědě zbarvený, špatně tavitelný minerál (vysoké náklady na tavení); výskyt ve světě: Francie, Austrálie, Rusko, Maďarsko, Jamajka, Kanada; využití: ruda hliníku … zařadí mezi uhličitany kalcit, siderit (= ocelek)magnezit, dolomit, malachit, azurit … zařadí mezi uhličitany: kalcit, siderit, magnezit, dolomit, azurit, malachit Uhličitany … podá charakteristiku kalcitu: vzorec: CaCO3; vlastnosti: soustava klencová, křehký nerost se skelným leskem a velmi dobrou štěpností, bezbarvý či různá zabarvení příměsemi, vznik možný ze schránek mořských živočichů či vysrážením z roztoků; využití: jako součást vápence či mramoru v průmyslu stavebních hmot, dekorační kámen, sochařství … podá charakteristiku sideritu: vzorec: FeCO3; využití: železná ruda … podá charakteristiku magnezitu: vzorec: MgCO3; výskyt ve světě: Rakousko, Slovensko; využití: ruda hořčíku, výroba žáruvzdorných cihel (vyzdívka vysokých pecí), hořčík součást hnojiv … podá charakteristiku dolomitu: vzorec: CaMg(CO3), vlastnosti: podobné kalcitu; výskyt v ČR: Pavlovské vrchy; výskyt ve světě: pohoří Dolomity (tvoří spolu s kalcitem horninu dolomit) … podá charakteristiku azuritu: vlastnosti: modrá barva; výskyt ve světě: Rusko – Ural; využití: šperkařství … podá charakteristiku malachitu: vlastnosti: zelená barva; výskyt ve světě: Rusko – Ural; využití: šperkařství


… zařadí mezi dusičnany ledek (= chilský ledek) … podá charakteristiku ledku: vzorec: NaNO3; výskyt ve světě: Chile - Atacama; využití: dusíkatá hnojiva, dříve součást střelného prachu, pyrotechnika, potravinářství – konzervant masných výrobků … zařadí mezi sírany sádrovec, baryt … podá charakteristiku sádrovce: vlastnosti: bílá barva či průhledný, jemnozrnný zářivě bílý sádrovec se nazývá alabastr, růžice okrové barvy se nazývají pouštní růže, průhledné tabulky se nazývají mariánské sklo; výskyt v ČR: Kobeřice u Opavy; využití: pálením sádrovce vzniká sádra – využití ve stavebnictví, též jako přísada do cementů, ozdobné předměty z alabastru … podá charakteristiku barytu: využití: zdroj barya, přísada do omítek a betonů zachycujících radioaktivní záření (např. v jaderných elektrárnách), kontrastní látka při vyšetření žaludku a střev, přísada do bílých barev … zařadí mezi fosforečnany apatit … podá charakteristiku apatitu: výskyt ve světě: Rusko – poloostrov Kola; využití: výroba hnojiv, fosforu a jeho sloučenin … zařadí mezi křemičitany olivín, živec, kaolinit, slídu, granát, amfibol, augit … podá charakteristiku olivínu: vlastnosti: žlutozelená barva, tvoří agregáty a zrna v čediči, tvoří průhlednou odrůdu chrysolit; výskyt v ČR: Kozákov, České středohoří; využití: polodrahokam - šperkařství … rozdělí živce na draselné (tzv. ortoklas krystalizující v soustavě jednoklonné) a sodnovápenaté (tzv. plagioklas krystalizující v soustavě trojklonné) … podá charakteristiku živce: vlastnosti: barva šedobílá, oranžová, načervenalá; využití: jeden z nejhojnějších minerálů, častá součást hornin (např. žula), při zvětrávání zdroj draslíku, vápníku a sodíku – živiny pro rostliny … podá charakteristiku kaolinitu: vlastnosti: vznik zvětráváním živců; výskyt v ČR: Karlovarsko, Plzeňsko – Horní Bříza; výskyt ve světě: Německo – Míšeň, Čína; využití: významná složka kaolínu – suroviny pro výrobu porcelánu, součást cihlářských hlín … podá charakteristiku slídy: štípatelná v tenkých pružných destičkách, žáruvzdorná; výskyt v ČR: Velké Meziříčí; využití: žáruvzdorná okénka v kamnech (muskovit), ochranné brýle, elektrické izolátory, součást vyvřelých (žula) i metamorfovaných hornin (rula, svor) … rozdělí slídy na biotit (tmavá slída) a muskovit (světlá slída) … podá charakteristiku granátů: vlastnosti: výskyt v podobě zrn zarostlých v horninách či samostatně v náplavech, jedná se o křemičitany obsahující atomy různých kovů (Ca, Mg, Al, Fe aj.), vytváří barevné odrůdy – obecný granát (červenohnědý), pyrop neboli český granát (tmavě červený – tzv. barva holubí krve), almandin (fialový), uvarovit (zelený); výskyt v ČR: České Středohoří (pyrop), Starkoč u Čáslavi (almandin); využití: polodrahokam – šperkařství … podá charakteristiku amfibolu: vlastnosti: tmavě zbarvený minerál; využití: bez praktického využití, součást


Dusičnany

Sírany

Fosforečnany

Křemičitany

některých vyvřelých hornin … podá charakteristiku augitu: vlastnosti: tmavě zbarvený minerál; využití: bez praktického využití, součást některých vyvřelých hornin … charakterizuje organolity jako minerály organického původu … zařadí mezi organolity jantar … podá charakteristiku jantaru: vytváří valouny a zrna žluté barvy, průhledný, hořlavý, vznikl fosilizací pryskyřic nejčastěji třetihorních jehličnanů, může obsahovat organickým materiálem ohraničené dutiny po uvězněných bezobratlých živočiších nebo částech rostlin; výskyt v ČR: vzácně v sedimentech pevninských ledovců, dále např. odrůda valchovit – Valchov u Boskovic z křídového období; výskyt ve světě: pobřeží Baltského moře; využití: šperkařství, St. Peterburg – kopie Jantarové komnaty zmizelé během 2. světové války … charakterizuje petrologii jako disciplínu zkoumající složení, vlastnosti a výskyt hornin … chápe skalní výchozy jako místa, kde vystupují horniny přímo na zemský povrch … označí minerály, které jsou základní složkou hornin jako horninotvorné … uvede příklady základních horninotvorných minerálů (živec, křemen, slída, amfibol, kalcit) … dělí horniny podle jejich vzniku na vyvřelé (=vyvřeliny), usazené (=sedimenty) a přeměněné (= metamorfované, metamorfity) … charakterizuje monominerální horniny jako horniny tvořené jedním minerálem … uvede příklady monominerálních hornin (vápenec, mramor, křemenec) … popíše vznik vyvřelin jako magmatickou krystalizaci … charakterizuje magma jako taveninu, jejímž chladnutím vznikají krystaly minerálů … popíše časovou posloupnost při krystalizaci minerálů: nejdříve krystalizují tmavé minerály (augit, amfibol, biotit), později světlé minerály (draselný živec – ortoklas, muskovit)a nakonec křemen … dělí vyvřeliny na hlubinné, žilné a povrchové (= výlevné, sopečné) … chápe hlubinné vyvřeliny jako horniny vytvářející rozsáhlá podpovrchová tělesa zvaná plutony (= batolity, masívy) … chápe žilné vyvřeliny jako horniny vytvářející žíly … rozdělí hlubinné vyvřeliny na kyselé (granit = žula), intermediální (granodiorit, diorit), bazické (gabro) a ultrabazické (peridotit) … podá charakteristiku granitu: vlastnosti: složky křemen, živec, slída (muskovit, biotit), kvádrovitá odlučnost; výskyt v ČR: prvohorní plutony, Liberecko, Mrákotín, Žulová; využití: náhrobky, pracovní desky, obklady, římsy, schodiště … podá charakteristiku granodioritu: vlastnosti: složení podobné jako u granitu, plagioklas převládá nad ortoklasem, složení odpovídá průměrnému složení zemské kůry; výskyt: např. Posázaví, patří k nejrozšířenějším


Organolity

Petrologie

Vyvřeliny

Hlubinné vyvřeliny

vyvřelinám … podá charakteristiku dioritu: vlastnosti: tvoří menší tělesa; výskyt: Benešovsko, Příbramsko; využití: štěrk, např. mezi železniční pražce, silnice … podá charakteristiku gabra: vlastnosti: tmavě zbarvená hornina, obsahuje augit; výskyt: v ČR menší tělesa, např. Staré Ransko, využití: obklady, pomníky … podá charakteristiku peridotitu: vlastnosti: obsahuje velké množství olivínu – při obsahu nad 90 % se označuje jako dunit … rozdělí povrchové vyvřeliny podle množství obsaženého SiO2 na kyselé (ryolit), intermediální (andezit, fonolit), bazické vyvřeliny (bazalt) a ultrabazické vyvřeliny (pikrit) … podá charakteristiku ryolitu: vlastnosti: výlevná obdoba granitu; využití: štěrk … podá charakteristiku andezitu: vlastnosti: výlevný ekvivalent dioritu; výskyt: Andy (název dle tohoto pohoří), Popocatepetl, Fuji, Ključevskaja, Vihorlat; využití: štěrk … podá charakteristiku fonolitu (= znělec): vlastnosti: při poklepu znělý zvuk, nazelenalá barva; výskyt: Milešovka, Kunětická hora, Bezděz; využití: dlažba … podá charakteristiku bazaltu (= čedič): vlastnosti: výlevný ekvivalent gabra, sloupcovitá odlučnost (tvoří tzv. kamenné varhany); výskyt: České středohoří, Doupovské hory, Dekan (Indie), středooceánské hřbety (Island), Hawai, bazalty měsíčních moří; využití: štěrk, nevhodné pro dlažební kostky – kluzké … podá charakteristiku pikritu: vlastnosti: výlevný ekvivalent peridotitu, tmavě zbarvená hornina s vysokým podílem olivínu … definuje sedimenty jako produkty akumulace materiálu vzniklého zvětráváním vyvřelin, metamorfitů a starších sedimentů … popíše procesy zvětrávání, transportu a sedimentace (=usazování) … rozdělí sedimenty na klastické (= úlomkovité) sypké, klastické zpevněné, neklastické chemogenní a neklastické organogenní … charakterizuje klastické sedimenty jako horniny vzniklé usazováním mechanicky transportovaných úlomků materiálu … rozdělí klastické sedimenty na sypké a zpevněné (zrna sypkých sedimentů jsou u nich spojena např. jílovým tmelem) … rozdělí klastické sedimenty podle velikosti zrn a k sypkým sedimentům uvede jejich zpevněnou obdobu: psefity: suť (tj. volná neopracovaná ostrohranná zrna) x brekcie (obsahuje zpevněná ostrohranná zrna); štěrk (částečně opracovaná volná zrna)x slepenec (obsahuje zpevněná zaoblená zrna); psamity: písek x pískovec, arkóza, droba; aleurity: spraš x prachovec; pelity: jíl x jílovec; slíny x opuka; pyroklastika: tefra x tuf, tufit … uvede příklady nezpevněných a jim odpovídajících zpevněných psefitů: suť x brekcie; štěrk x slepenec


Povrchové vyvřeliny

Sedimenty

Klastické sypké a klastické zpevněné sedimenty

… podá charakteristiku suti: nezpevněný ostrohranný úlomkovitý sediment vznikající mechanickým rozpadem horninových výchozů … podá charakteristiku brekcie: zpevněný sediment tvořený ostrohrannými úlomky, může být tvořena úlomky jednoho či více typů hornin … podá charakteristiku štěrku: nezpevněný sediment tvořený zaoblenými či polozaoblenými zrny, často se tvoří sedimentací v říčním prostředí či na okrajích moří, může obsahovat psamitickou (písečnou) složku … podá charakteristiku slepence: zpevněný sediment tvořený zaoblenými či polozaoblenými zrny … uvede příklady nezpevněných a jim odpovídajících zpevněných psamitů: písek x pískovec, arkóza, droba … podá charakteristiku písku: vlastnosti: velikost zrn od 0,05 do 2 mm, nejčastěji křemenný, může být i korálový (vznik rozpadem schránek korálů), dle původu dělíme na mořské, říční, váté – výskyt u Bzence; využití: stavebnictví, slévárenství (písky s příměsí jílu), sklářství (nejčistší křemenné písky), v přírodě funguje jako přirozený filtrační materiál vody … podá charakteristiku pískovce: vznik stmelením písku, výskyt: Česká tabule, východní Morava (např. Moravskoslezské Beskydy); využití: stavební a dekorační kámen … podá charakteristiku arkózy: hornina typu pískovce (liší se podílem jílu a živců) … podá charakteristiku droby: hornina typu pískovce (liší se podílem jílu a živců) … uvede příklady nezpevněných a jim odpovídajících zpevněných aleuritů: spraš x prachovec … podá charakteristiku spraše: vlastnosti: eolický sediment čtvrtohorního původu z křemenných a vápenatých zrn, žlutavé zabarvení způsobeno přítomností oxidů železa, (vznik zejména z obnažených hornin v oblastech po ústupu ledovce), matečná hornina pro vznik černozemí, sprašové sedimenty náchylné k erozi – strže; výskyt: středozápad USA, Čína, jižní Morava … podá charakteristiku prachovce: vlastnosti: hornina vzniká zpevněním prachových (= siltových) částic (obsah prachových částic min. 2/3) … uvede příklady nezpevněných a jim odpovídajících zpevněných pelitů: jíly x jílovec; slíny x opuka … podá charakteristiku jílů: sypká hornina tvořená jílovitými částicemi (převaha částic velikosti pod 2 μm), vznik sedimentací na dně mořských pánví, při styku s vodou získává plastický charakter – po vypálení ztvrdne; výskyt: kaolin: Karlovarsko, Plzeňsko, Čína; využití: po styku s vodou tvoří pro další vodu nepropustnou vrstvu využívanou jako podloží pro přehradní hráze či skládky, výroba keramiky a porcelánu (kaolin), příměs do barviv a papíru (kaolin), příměs do grafitu při výrobě tužek (ovlivňuje tvrdost tužky) aj. … podá charakteristiku jílovce: vlastnosti: hornina vzniklá zpevněním jílovitých částic (obsah prachových částic max. 1/3 horniny) … podá charakteristiku slínů: jedná se o jíl s převahou uhličitanu vápenatého (tzv. vápenitý jíl) … podá charakteristiku opuky: hornina vzniklá zpevněním slínů obsahující fosilní jehlice mořských hub, využití:


stavební materiál (zejména v románském období) … uvede příklady nezpevněných a jim odpovídajících zpevněných pyroklastik: tefra x tuf, tufit … podá charakteristiku tefry: nezpevněný pyroklastický materiál … podá charakteristiku tufu: zpevněná hornina obsahující pyroklastický materiál … podá charakteristiku tufitu: zpevněná hornina obsahující pyroklastika i materiál nevulkanického původu … charakterizuje neklastické chemogenní sedimenty jako horniny vzniklé chemickými pochody (např. vysrážením z roztoků) … zařadí mezi neklastické chemogenní sedimenty laterit, bauxit, evapority … podá charakteristiku lateritů: vlastnosti: tvoří se v podmínkách tropického klimatu se střídáním deštivých a suchých období, červenavá až hnědá barva, vzniká rozpuštěním a vyluhováním většiny látek z matečné horniny až na oxidy hliníku a železa … podá charakteristiku bauxitu: vlastnosti: jedná se o laterit s vysokým podílem hliníku, využití: ruda hliníku … podá charakteristiku evaporitů: vlastnosti: vznikají vysrážením některých minerálů (např. halitu), často při odpařování mořské vody … charakterizuje neklastické organogenní sedimenty jako horniny biogenního původu … zařadí mezi neklastické organogenní sedimenty vápence, dolomity, kaustobiolity (pevné – uhlí, rašelina; kapalné – asfalt, ropa) … podá charakteristiku vápence: vlastnosti: hornina tvořená kalcitem, dle vzniku vápence rozdělujeme na chemogenní (vznik chemickým srážením kalcitu – např. sintr, vřídlovec, travertin) a organogenní (vznik akumulací schránek organismů); … podá charakteristiku dolomitu: hornina tvořená z více než 90% nerostem dolomitem, příměs kalcitu; výskyt: Dolomity (Itálie) … podá charakteristiku uhlí: organogenní sediment vzniklý z rostlinných zbytků uvězněných v anaerobních podmínkách … rozdělí uhlí dle množství uhlíku na černé (nad 73,5 %) a hnědé (pod 73,5 %) … jmenuje antracit jako nejkvalitnější typ černého uhlí a lignit jako nejméně kvalitní typ hnědého uhlí … uvede příměsi, které bývají součástí uhlí (např. síra, voda) … srovná geologické stáří černého a hnědého uhlí … uvede prvohorní kapraďorosty jako rostliny, ze kterých vzniklo černé uhlí … uvede třetihorní nahosemenné a krytosemenné rostliny jako výchozí materiál pro vznik hnědého uhlí … jmenuje oblasti současné i bývalé těžby hnědého a černého uhlí u nás … jmenuje Čínu jako zemi s největšími zásobami uhlí na světě … zhodnotí význam uhlí pro průmysl a energetiku


Neklastické chemogenní sedimenty

Neklastické organogenní sedimenty

… porovná způsob těžby černého (v dolech) a hnědého (v lomech)uhlí … zhodnotí dopady těžby uhlí na krajinu … podá charakteristiku rašeliny: vlastnosti: částečně rozložený rostlinný materiál vytvářející vrstvy v bažinatých oblastech - rašeliništích, jedná se o první stupeň přeměny rostlinného materiálu na uhlí, kyselé pH, rašeliniště dělíme na slatinná (výskyt v nížinách, tvořená rákosem, ostřicí, přesličkami) a vrchovištní (tvořená mechem rašeliníkem); využití: fosilní palivo, zahradnický substrát, lázeňství … podá charakteristiku asfaltu: vlastnosti: nejhustší složka ropy, často se nachází na ložiscích ropy po odpaření jejích lehčích frakcí, 99 % asfaltu je vyráběno uměle z ropy; využití: povrchy vozovek, izolační materiály proti působení kyselin … podá charakteristiku ropy: kapalina tvořená směsí uhlovodíků s příměsemi neuhlovodíkových organických sloučenin a písku, vznik: přeměnou materiálu organického původu (zejména mořského planktonu) v podmínkách vysokých tlaků v hloubce 2 – 4 km a teplot 60 – 120°C (ve větších hloubkách se při teplotě mezi 120 – 200+ °C se tvoří plyn); výskyt: Blízký východ (Saúdská Arábie, Kuvajt, Irák aj.), Rusko, USA, v ČR Hodonínsko; využití: zpracování v petrochemickém průmyslu – benzín, nafta, olej, asfalt … definuje přeměněné horniny (= metamorfity) jako horniny vzniklé procesem metamorfózy z vyvřelých, sedimentárních či jiných metamorfovaných hornin … rozdělí metamorfózu na kontaktní, šokovou a regionální … charakterizuje kontaktní metamorfózu jako přeměnu vyvolanou působením žhavého magmatu na okolní horniny … charakterizuje šokovou metamorfózu jako přeměnu vyvolanou náhlým zvýšením tlaků a teplot působících na horniny, např. v důsledku dopadu meteoritu či úderu blesku … charakterizuje regionální metamorfózu jako plošně rozsáhlou (stovky i tisíce km2) přeměnu hornin vyvolanou jednosměrnými horotvornými tlaky či tíhou nadložních vrstev … zařadí mezi metamorfované horniny rulu, svor, fylit, serpentinit (= hadec), amfibolit, mramor … podá charakteristiku ruly: patří mezi tzv. krystalická břidlice, vznik přeměnou usazených či vyvřelých hornin; obsah živce, křemene a slídy … podá charakteristiku svoru: patří mezi tzv. krystalická břidlice, vznik metamorfózou jílovitých sedimentů, obsah slídy a křemene, popřípadě mikroskopická zrna živce (mohou i chybět), často též obsahuje granáty … podá charakteristiku fylitu: patří mezi tzv. krystalická břidlice, vznik slabou metamorfózou jílovitých usazenin, hedvábný lesk … podá charakteristiku serpentinitu: metamorfit většinou tmavozelené barvy, na serpentinitu možný výskyt nanismu u rostlin (např. Mohelenská hadcová step) … podá charakteristiku amfibolitu: metamorfit obsahující amfibol a živec plagioklas, využití: štěrk


Metamorfity

… podá charakteristiku mramoru: metamorfit vzniklý přeměnou vápence, obsahuje min. 95 % kalcitu, barva bílá, šedá, načervenalá, nazelenalá, černá; nejznámější typy: kararský mramor – sněhobílý, zříceninový mramor – po vybroušení tvoří obrazce připomínající siluety zřícenin; využití: sochařství, stavebnictví


Biologie. Přehled učiva a školních výstupů. Gymnázium čtyřleté

Recommend Documents