bílé krvinky = leukocyty o bezbarvé buňky o mají jádro tvar – nepravidelný, proměnlivý výskyt – krev, tkáňový mok, míza význam – fagocytóza - většina, tvorba protilátek – některé ( lymfocyty) délka života – různá: hodiny – dny ( sto i více) – měsíce; denně jich mnoho zaniká a současně vznikají nové množství – 4000-10 000/mm3, není rozdíl mezi muži a ženami, děti více než dospělí leukopenie – pokles pod 4000 leukocytóza – zmnožení nad 10 000; po jídle, tělesné námaze, v těhotenství, vlivem operačního zásahu, záněty, infekční choroby, otravy, krvácení, při některých nádorech Mají schopnost pohybu – amébovitý pohyb + diapedéza ( asi 2mm/hod) – chemotaxe. tvorba - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek o granulocyty – 75% všech leukocytů laločnatě členěné jádro v cytoplazmě hrubší zrna glykogenu, tuků aj. vznikají v červené kostní dřeni fagocytóza bezbarvé – lze je barvit - neutrofilní 70% - eozinofilní 1-9% - bazofilní 0,5% o agranulocyty okrouhlé, nesegmentované jádro v cytoplazmě nejsou barvitelná zrna - lymfocyty 20 – 40 tvoří 2 skupiny lymfocyty T→ buněčná imunita lymfocyty B→ látková imunita monocyty 2 – 8% krevní destičky = trombocyty o tělíska nepravidelného tvaru o nejmenší o bezjaderné o 200 000 - 300 000/mm3 o trombopoéza - vznikají v červené kostní dřeni odškrcováním cytoplazmy obrovských buněk = megakaryocytů o životnost – několik dní (4) význam – zástava krvácení Zástava krvácení: složitý proces Podstata – přeměna rozpuštěného fibrinogenu na vláknitý nerozpustný fibrin zúžení cév v poraněném místě pokles tlaku v místě poranění nahromadění trombocytů srážení krve - trombocyty se rozpadají a uvolňuje se z nich enzym trombokináza
trombokináza + Ca2+ ionty → přeměňují neúčinný enzym protrombin (vzniká v játrech) z krevní plazmy na aktivní trombin - trombin vyvolá přeměnu rozpustného fibrinogenu na nerozpustný vláknitý fibrin - fibrin je vláknitý => zachycuje krevní buňky a vzniká sraženina – tzv. krevní koláč - krevní koláč tuhne a stahováním vláken fibrinu vytlačuje krevní sérum ( tj. plazma bez fibrinogenu) => smrštění trombu - prorůstání trombu pojivem => hojení rány (jizva) - rozpuštění trombu = fibrinolýza po uzavření cévy začínají působit protisrážlivé faktory ( antitrombin, protein C vznikající v játrech, plazminogen) nedostatek těchto faktorů = inhibitorů srážení krve => trombóza; trombus = sražená krev v cévě, je-li zanesen na jiné místo a ucpe cévu zásobující orgán => embolie -
IMUNITA schopnost organizmu bránit se proti cizorodým látkám a patogenům. Cizorodé látky – makromolekulární látky, bílkoviny nebo polysacharidy. Patogen – virus, bakterie, houby, někteří prvoci. Rozdělení: imunita nespecifická imunita specifická o látková o buněčná Nespecifická imunita = vrozená podílí se na ní: • lidská kůže – mechanická zábrana proniknutí cizorodých látek a patogenů; baktericidní působení – některé látky v potu ( org. kys.; močovina; soli) • sliny – obsahují baktericidně působící enzym lysozym • HCl – v žaludeční šťávě • fagocytující buňky – eozinofilní a neutrofilní granulocyty, monocyty, makrofágy • interferony – bílkovinné látky produkované buňkami, které byly napadeny viry. Interferony se vážou na receptory v membránách dosud nenapadených buněk ⇒ rezistence proti virům • bílkoviny krevního séra – produkují je některé fagocytující buňky = komplement • zvýšení tělesné teploty – účinkem látek = pyrogenů, ty jsou uvolňovány některými leukocyty. Pyrogeny působí na termoregulační centrum ⇒ zvýšení teploty – nepříznivě působí na množení a metabolismus patogenů. Zánět – ochranné a opravné nespecifické reakce na dráždění tkání ( mechanické či chemické) nebo na infekci. Do postiženého místa pronikají fagocytující buňky → likvidují bakterie. Projevy – zčervenání, zduření, bolestivost, zvýšení teploty v místě. Hnisavý zánět – hnis = zaniklé leukocyty, tkáňové buňky, bakterie. Pro záněty některých orgánů jsou zavedené názvy: • pneumonie = zánět, zápal plic • angína = zánět mandlí
Specifická imunita • není dědičná • působí proti konkrétnímu antigenu a vzniká až po setkání s ním • zprostředkovává ji specifický imunitní systém - a to lymfocyty B a lymfocyty T ( jen u obratlovců) Antigen - látka, proti níž se vytváří protilátka. Chemicky je to bílkovina nebo polysacharid a vzhledem k tkáním vlastního těla je cizorodou látkou. Antigen do těla ⇒ v lymfocytech tvorba specifických protilátek a ty zničí antigen = složité děje Protilátky - bílkoviny ( globuliny) a protože působí v imunitních procesech = imunoglobuliny Specifická imunita = při vniknutí cizorodých látek vzniká specifická imunitní reakce 1. LÁTKOVÁ IMUNITA - zajišťují B - lymfocyty
antigen do těla B - lymfocyty jdou z krve do mízních tkání rozpoznají antigeny na základě struktury jejich makromolekul ( bílk.+ polysach.) = specifická imunita vazba antigenů na receptory na lazmatické membráně lymfocytu receptory=vazná = vazebná místa - jsou to imunoglobuliny označované jako receptorové protilátky vazba antigenů na receptory na plazmatické membráně lymfocytu => aktivace B lymfocytů zvětšení B - lymfocytů dělení lymfocytů = proliferace-tím vznikají: o paměťové buňky - menší, přetrvávají v těle = imunologická paměť, schopny znovu reagovat s antigeny. Při vniknutí téhož antigenu do těla se díky nim protilátky vytvářejí rychleji a ve větším množství = sekundární imunitní odpověď o plazmatické buňky - větší, produkují protilátky a ty jsou v krvi, (sekretech některých žláz, v mateřském mléce) kde likvidují antigen => látková = humorální imunita; primární imunitní odpověď; protilátky se vážou na antigen ( bakterii apod.) a vznikají 3 druhy reakcí: 1. označené buňky jsou zničeny K - lymfocyty = zabíječské buňky 2. protilátky vyvolají děje, které vedou ke vzniku membránových kanálků, kterými do nitra bakterií vniká voda ⇒ zvětšení obsahu - prasknutí = lyze
3. označené buňky jsou fagocytovány makrofágy Každý lymfocyt tvoří jen jeden druh imunoglobulinu - antigenů milióny druhů ⇒ v těle vznikají milióny různých druhů lymfocytů. 2. BUNĚČNÁ IMUNITA – zajišťují T-lymfocyty
na jejich povrchu receptory na receptory se vážou antigeny cizorodé buňky nebo buňky napadené viry nebo vlastní pozměněné buňky díky vazbě s antigeny ⇒ aktivace Tlymfocytů dělení T-lymfocytů a vznikají:
o paměťové T –bky o cytotoxické T-bky – vážou se a ničí buňky napadené nitrobuněčnými parazity ( viry, bakterie), ničí buňky nádorové i buňky transplantátů ⇒ buněčná imunita; jejich reakci potlačují imunosupresiva o pomocné T-bky = lymfocyty – ovlivňují činnost B-lymfocytů a aktivují makrofágy o supresorové T-lymfocyty – potlačují ostatní lymfocyty a tím zabezpečují adekvátnost imunitní odpovědi Imunita specifická a nespecifická se navzájem doplňují a ovlivňují. Alergická reakce – neúměrná imunologická reakce Imunizace organizmu – založena na schopnosti organizmu specificky odpovídat na přítomnost antigenů a patogenů tvorbou protilátek. 1. Aktivní – tvorba protilátek díky kontaktu s antigenem • proděláním nemoci
•
očkováním – do těla vpraveny mrtvé nebo oslabené mikroorganizmy nebo jejich toxiny; vakcína 2. Pasivní – získání hotové protilátky • aplikací hotové protilátky = sérum • placentou a mateřským mlékem ⇒ dítě je asi do 6 měsíců odolné proti nákazám, proti nimž je imunní matka Tvorba lymfocytů – v kostní dřeni z kmenových buněk, dozrávání v primární lymfoidní tkáni – kostní dřeň ( B-lymfocyty) a brzlík ( T-lymfocyty); pak vstupují do sekundární lymf. tkání mízní uzliny, slezina, mandle aj. shluky lymf. tkáně – tam se aktivují kontaktem s antigenem, množí se a většina jde do krevního oběhu → odtud mezi buňky do tkáňových prostorů, do lymfy a zpět do krevního oběhu. Oslabení a snížení imunity ⇒ nebezpečí pro člověka; ovlivňují faktory vnějšího prostředí – RA záření – kostní dřeň Úplné selhání imunity – při chorobě AIDS = syndrom získaného selhání imunity – smrtelné onemocnění; původce – virus HIV – RNA virus ze skupiny retrovirů. Viry HIV přednostně infikují T4-lymfocyty – tj. skupina pomocných T-lymfocytů a v nich zůstávají skryty různě dlouhou dobu ( měsíce – roky). Virus je přenášen krví a spermatem, je přítomen v slzách a slinách.
