březen 2016
zdarma
Možná se k vám, milí spoluobčané, donáší ať už ze sociálních sítí, webových stránek, či ústním podáním různé kritické informace o školce, škole, policii, skládce, práci na radnici atp. Věřte mi, že je někdy velmi těžké smířit se s tím, že se často jedná o informace neúplné, nepřesné, někdy záměrně, či z pouhého nepochopení, zkreslené, nebo, a to je to nejhorší, úplně vymyšlené. Je velmi těžké bojovat s takovou virtuální „pravdou“ a je mi osobně líto, že vrhá špatné světlo na práci lidí, kteří pro město poctivě pracují a nemohou se v podstatě proti takovému negativnímu vlivu nijak bránit. Nechci tvrdit, že se nám vše povede hned a na poprvé, že nemusíme překonávat nečekané překážky a že se občas nedopustíme i chyby, ale stále a vždy platí, že si vážíme důvěry vás všech, kteří jste nám dali možnost pro město pracovat, a že nám velmi záleží na tom, abychom vás nezklamali a splnili vše, k čemu jsme se zavázali, co nejlépe. Stále věřím tomu, že největším argumentem nejsou slova, ale jasné, nepřehlédnutelné a hmatatelné výsledky, které nejdou zpochybnit. Stále věřím tomu, že desítky bezvýhradných kontrol z finančního úřadu jsou jasným důkazem dobrého hospodaření se svěřenými finančními prostředky. A snad se nebudete zlobit, že jsem vážně pyšný na to, že jsem starostou města, které se rozumným tempem rozvíjí, a přitom není zatíženo ani korunou dluhu, naopak operuje s vysokým finančním přebytkem na účtu města. Mohl bych se tedy povznést nad autory různých mystifikací, kterými se snaží znehodnotit naši práci, nebo si dokonce její dobrý výsledek přivlastňují. Vážně se snažím, ale přesto mi to nedá, abych se nepokusil alespoň některé uvést na pravou míru. Nové vlakové spoje Je pravdou, že na odboru dopravy ve věci změny jízdního řádu průběžně jednají starostové dotčených obcí, v čele s kralupským starostou Petrem Holečkem. Je také pravdou, že zastupitelstvo města pověřilo k účasti na jednom z posledních jednání kolegu Sochora. Není ale již pravdou to, že jeho zásluhou budou na naší trase přidány nové spoje. Za jeho přístup k věci mu děkujeme, ale faktem je, že je toto téma stále v jednání, a pokud by v budoucnu došlo k přidání dalších vlaků, je to výsledek dlouhodobé práce celého týmu zástupců několika obcí, Středočeského kraje a Českých drah, nikoli aktivity J. Sochora. Na webu města zveřejňujeme na toto téma článek s dokumentem prokazujícím, že Libčice jsou součástí týmu 10 obcí, které se touto záležitostí intenzivně zabývají. Policejní služebna v areálu Ludvík Slyšel jsem o tom, že se město chová v této věci zdrženlivě, dokonce bylo, nechápu proč, použito hanlivé slovo „tajnůstkářsky“. Opak je pravdou. Roky se snažíme o to, aby se areál Ludvík rekonstruoval na policejní služebnu. A že to trvá roky, opravdu není vinou města, které má na realizaci tohoto záměru eminentní zájem. Vleklá jednání jsou poplatná přísnému schvalovacímu řízení na Policii ČR, které jsme ani při té nejlepší vůli nemohli urychlit. Mohu vás ale ujistit, že se jednání posunulo již tak daleko, že policejní stanice v Ludvíkovi bude, budovu budeme pro ty účely rekonstruovat a momentálně jsme s policií projednali výši nájemného, kterým nám bude náklady na rekonstrukci kompenzovat.
Skládka v Úholičkách Na toto téma už se toho namluvilo a napsalo tolik, že už to musí být pro všechny únavné. Tak budu stručný. Skládka v Úholičkách je v Úholičkách. Už tento samotný fakt může být odpovědí všem kritikům, kteří nás čas od času nutí se k provozu skládky vyjadřovat. Libčice mají omezenou možnost cokoli v technologii skládkování ovlivnit, proto respektujeme odbornou péči zkušeného provozovatele, kterým je společnost Regios, s níž máme dobře fungující obchodní vztahy. Mezi námi, přes všechny případné nevýhody, které blízkost skládky může přinášet v podobě poletujících igelitů nebo občasného zápachu, máme i jednu velkou výhodu. Tou je dobrá cena za ukládání odpadu, který nemusíme odvážet kilometry daleko. Možná si tuto výhodu více uvědomíme, až jednou bude skládka uzavřená a město bude muset odvážet odpad o několik desítek kilometrů dál na jinou skládku, případně do spalovny. Mateřská škola Jak jste si mnozí asi všimli, práce na přístavbě nového pavilonu již začaly. Mrzí mě, že po všech složitých jednáních a přípravách, těsně před zahájením demolice starého objektu, na jehož místě bude postaven nový, se začaly po městě šířit pochybnosti o bezpečnosti stavby, účelnosti, načasování atd. Doufám ale, že se tato počáteční nelibost rozptýlila šetrnou demolicí a následnou rychlou úpravou terénu, což proběhlo dle plánu, při plném a bezpečném provozu školky. Každá stavba určité nepohodlí přináší, s tím nic nenaděláme. Tak to prosím vydržte a těšte se na to, že v září bude mít školka krásný nový pavilon a renovovanou kuchyň na přípravu jídel pro větší počet dětí. Školská rada To je momentálně asi nejdiskutovanější téma, ke kterému si na str. 3 můžete přečíst více. Mám už za těch několik let práce ve veřejné funkci bohužel bohaté zkušenosti s tím, že i ten nejlepší úmysl a dobrý skutek může být zlým jazykem znehodnocen a pomluven. Osobně se mě to samozřejmě dotýká, ale mrzí mě to o to více, když je vrháno špatné světlo i na práci mých kolegů a kolegyň, či pedagogů našich škol, kteří berou svou práci vážně, poctivě se jí věnují a mnohdy pracují nad rámec svých povinností. Tak mi dovolte, abych jim touto cestou poděkoval a ujistil je, že na ně spoléhám a že si jejich práce velmi vážím. Ing. Pavel Bartoš, MBA
Zemní práce ve školce.
Foto: Pavel Bartoš
RADA MĚSTA
Rada města (Pavel Bartoš, Vít Penížek, Jiří Lain, František Hudek, Vladimír Urbánek) jednala třikrát, a to 13. 1., 20. 1. a 17. 2. Kompletní zápisy z jednání RM lze stáhnout ve formátu PDF z webu města na: http://www.libcice. cz/mesto/rada.html. Z nejzajímavějších témat projednávaných radou města uvádíme následující: • Smlouva o smlouvě budoucí s Policií ČR Podařilo se podepsat smlouvu s policií o nové policejní služebně v našem městě. Ve smlouvě se obě strany shodly na tom, že město rekonstruuje objekt „Ludvík“ na služebnu policie a v souvislosti s tím se vyjednává výše nájemného. Stavba započne na jaře 2016. Ukončení stavby bude do konce roku 2016. Podpis smlouvy se vlekl vinou policie, která má komplikovaný systém schvalování takových smluv. Uvolněná stará budova v ulici Za Kovárnou by mohla být využita jako zázemí pro spolkovou činnost. • Přístavba pavilonu mateřské školy Místostarosta Jiří Lain informoval radu města, že veškeré náležitosti ke stavbě nového pavilonu MŠ jsou splněny. Stavba započne v jarních měsících roku 2016. V současné době v MŠ probíhají bourací práce a terénní úpravy. • Etický kodex zastupitele města Rada města projednala materiál předložený spolkem LOS již podruhé. Materiál byl postoupen zastupitelstvu. Již podruhé byl materiál ZM odmítnut. Zastupitelé za Liběhrad, TOP 09 a ANO 2011 odmítli materiál opozice (LOS), který jde nad rámec platné legislativy a je prázdným populistickým gestem pro veřejnost. • Výroční zpráva ZŠ Rada města schválila výroční zprávu základní školy. S politováním radní města konstatovali, že školská rada se ke schválení výroční zprávy ZŠ bohužel ani nesešla. • Doplnění školské rady Za zřizovatele byl v minulosti do školské rady ZŠ jmenován pan Mgr. Pavel Štros, který se později stal jejím předsedou. Jeho mandát k 31. 1. 2016 skončil a rada města místo něj jmenovala na další období jako zástupce zřizovatele pana Ing. Víta Penížka, Ph.D. • Úprava rozpočtu města č. 6-2015 8/1 Rada města schválila úpravu rozpočtu č. 6/2015 města Libčice nad Vltavou (rozpočtové opatření č. 70/2015až 79/2015) s celkovými výdaji ve výši 57 589 000 Kč a celkovými příjmy ve výši 57 589 000 Kč.
• Úprava rozpočtu města č. 1-2016 9/1 Rada města doporučila zastupitelstvu města schválit úpravu rozpočtu č. 1/2016 (rozpočtové opatření č. 1/2016 až 17/2016) s celkovými výdaji ve výši 59 783 800 Kč a celkovými příjmy ve výši 59 783 800 Kč včetně zapojení zůstatku z roku 2015. • Vyhláška o místních poplatcích Rada města doporučila zastupitelstvu města revokovat usnesení č. 4/72015 návrh vyhlášky o místních poplatcích a doporučila zastupitelstvu města schválit vyhlášku č. 1/2016 o místních poplatcích s účinností od 1. 2. 2016. V ostatních bodech se rada zabývala převážně bytovou problematikou a majetkovými záležitostmi.
ZASTUPITELSTVO MĚSTA
Dne 27. ledna se uskutečnila další schůze zastupitelstva našeho města. Nejdůležitějším bodem jednání tohoto orgánu byla úprava městského rozpočtu na tento rok. V tuto dobu každoročně rozhoduje zastupitelstvo o zařazení investičních akcí a rozsáhlejších oprav do rozpočtu pro běžný rok. Je to proto, že teprve v lednu jsou známy výsledky hospodaření města předchozího roku a zastupitelé mohou odpovědně schválit objem finančních prostředků na investice na tento rok. Do rozpočtu byly zařazeny následující investice a rozsáhlé opravy: Přístavba mateřské školy za 7,3 mil. Kč, dokončení opravy střechy a fasády ZUŠ za 3,6 mil. Kč, úprava zahrady, výstavba venkovního pódia a oprava přístupové komunikace v ZUŠ za 680 tis. Kč, přestavba budovy „Ludvík“ pro potřeby policie za 5 mil. Kč, oprava chodníků v ulicích Kralupská, 5. května, Letecká čp. 426 za 340 tis. Kč. Bude také zahájena výstavba dvou nových úseků kanalizace v ulicích U krytu a Vltavské za 800 a 635 tis. Kč. V letošním roce bude vybudována filtrace vody pro koupaliště za 800 tis. Kč, rozšíření kamerového systému za 160 tis. Kč a oprava budov sběrného dvora za 200 tis. Kč. Celkové příjmy a výdaje rozpočtu pro letošní rok dosáhnou 59,8 mil. Kč. V dalších bodech schůze zastupitelstva byl přijat dar pozemku pod komunikací od občana města, změna vyhlášky o místních poplatcích, úpravy odměňování zastupitelů a harmonogram schůzí zastupitelstva pro letošní rok.
DOTACE NA I. POLOLETÍ 2016
Rada města schválila na doporučení dotační komise městské dotace na I. pololetí 2016 na podporu občansky prospěšné činnosti, na podporu projektů občanských aktivit a zájmových organizací. Vyhodnocovací tabulku dotační komise, s výší doporučených finančních prostředků, si můžete prohlédnout na webu města v sekci dotační komise zde: http://www.libcice.cz/mesto/komise-a-vybory.html. Výše doporučených a radou schválených částek se neliší, rada města plně respektovala doporučení dotační komise a dotace schválila na svém jednání 17. 2. 2016. Těší nás, že je v našem městě řada aktivních občanů a spolků vytvářejících pestrou škálu aktivit. Ti, kdo si o podporu města nepožádali v prvním pololetí, budou mít příležitost v druhém kole a podat si žádost na II. pololetí 2016. Termín bude v dostatečném předstihu uveřejněn na webu města a v Libčických novinách.
KA L E N DÁ Ř A KCÍ
Bližší informace najdete mezi plakáty či ve virtuálním kalendáři akcí na webu města www.libcice.cz. 06.3. 9:00 Jarní cvičení žen v sokolovně 12.3. 19:00 ROZŘEŽ na Plovárně 12.3. 20:00 SDH Letky – Hasičský ples v kulturáku 19.3. 10:00 Velikonoční trhy v zahradě ZŠ 19.3. 19:00 Rumtorádi na Plovárně 19.3. 20:00 SDH Libčice – Hasičský ples v kulturáku 31.3. 18:00 Učitelský koncert v ZUŠ 02.4. 10:00 Expediční kamera na Plovárně
02. 3. Literární okénko 09. 3. Ruční práce 16. 3. Zdobení kraslic 23. 3. Procvičování paměti 30.3. Program dle dohody
Alexijevič, S.: Doba z druhé ruky, Pistorius 2015. Nobelova cena za literaturu 2015 Colgan, J.: Báječný krámek s čokoládou, Argo 2014 Fučíková, R.: Praha v srdci. 189 příběhů města a lidí, Práh 2015 Giordano, P.: Osamělost prvočísel, Odeon 2009 Masterton, G.: Bílé kosti, HOST 2014 Nodl, M.: Proč padají hvězdy, Argo 2014 Palmont, E.: Šité korálky, pracovní postupy, Grada 2015 Stopa legionáře, komiks, Argo 2014 Prosím ty čtenáře, kterým byla doručena upomínka, aby knihy co nejdříve vrátili do knihovny. Děkuji. Šárka Sekerová -2-
OTEVŘENÝ DOPIS STAROSTOVI MĚSTA Pane starosto, reagujeme tímto na úvodník v únorových Libčických novinách, v němž jste obvinil dvě členky školské rady, že „zcela nespravedlivě poškodily reputaci školy”, „zpochybnily snažení zřizovatele v oblasti školství” a „vyvolaly veřejnou diskuzi”, za což dokonce očekáváte omluvu. Pane starosto, máme to štěstí, že žijeme v demokratickém zřízení, které ctí právo na svobodu projevu a které nám, rodičům dětí školou povinných, umožňuje alespoň prostřednictvím námi zvolených zástupců ovlivňovat dění ve škole, již jsme si pro vzdělávání svých dětí dobrovolně vybrali. Jsme přesvědčeni, že zveřejnění informace o stavu učebnic v 5. třídě nemohlo poškodit reputaci školy víc, než samotná podstata sdělení. O tomto problému navíc věděli dost dlouho zástupci učitelů i zástupci zřizovatele. Naopak, uveřejněný článek vyvolal okamžitou reakci, paní ředitelka podala žádost o příspěvek na nákup učebnic a rada města požadavek obratem schválila. Nerozumíme tomu, proč tato poměrně jednoduchá záležitost vyústila v takovéto osočování členů školské rady, kteří jsou našimi zástupci, Vámi, starostou města. Dobrou službu jste jistě neprokázal ani škole, protože Vaše jednání může odradit rodiče budoucích nebo i současných žáků od důvěry ve školu, jejíž zřizovatel takovýmto způsobem hodnotí opodstatněný smysl veřejného projevu rodičů. Věříme, že veřejná debata nemůže zdravé a sebevědomé instituci, jakou by škola měla být, ublížit, ba naopak! Libčice jsou malé město, které nemá mnoho aktivních občanů ochotných na úkor svého osobního času věnovat se věcem veřejným. Žádáme Vás, abyste dobrou vůli těchto lidí nezpochybňoval, respektoval mandát, který jsme jim svěřili my, rodiče školních dětí, a nezasahoval do fungování školské rady nad rámec Vašich pravomocí. Za to Vám předem děkujeme. Nehasilovi, Skálovi, Tichánkovi, Peřinovi, Kapounovi, Richterovi VYJÁDŘENÍ RADY MĚSTA Jako členové rady města děkujeme podepsaným rodičům za otevřený dopis adresovaný panu starostovi a s dovolením uvádíme některé nepřesnosti na pravou míru. Předně je třeba si uvědomit, že pan starosta není soukromou osobou a pokud zveřejňuje v LN nějaký názor, je to předem konzultováno i s ostatními členy rady, takže pokud máte nějaké výhrady, tak je třeba je adresovat na radu města a projednávat je s radou města, kam vás případně můžeme pozvat, pokud vám toto naše vysvětlení nebude stačit. Nikdo z nás rozhodně nezpochybňuje demokratické zřízení, díky
kterému jsme do vedení města byli zvoleni. Demokracie sice znamená mj. svobodu projevu, ale stále platí, že je třeba si před zveřejněním čehokoli ověřit fakta, dodržovat zákony a etiku. Samozřejmě chápeme a těší nás, že se jako rodiče o školu, kam chodí vaše děti, zajímáte a věřte, že osud školy leží na srdci i nám. Nejenom proto, že je město coby zřizovatel za ni svým způsobem zodpovědné, ale i mnozí z nás v ní máme své děti či vnoučata, někteří jsou členy školní komise i školské rady. A právě proto je naší povinností se o školu a její reputaci starat, ale také ji před případnou mystifikací bránit a vysvětlovat případná nedorozumění, což díky tomu, že jste požádali o zveřejnění svého dopisu, musíme udělat i teď a možná přitom opakovat již několikrát řečené: - Město jako zřizovatel investovalo do základní školy za posledních 10 let částku v řádu milionů korun. - Školská rada je orgánem školy, kde jsou volení zástupci rodičů, školy a města a jejím hlavním úkolem je racionální správa školy ve smyslu ustanovení školského zákona. - Zástupkyně rodičů zveřejnily a vyvolaly veřejnou debatu na téma, které ve školské radě nebylo řádně projednáno. Sám bývalý předseda školské rady připustil jistá pochybení v nepřesném zadání úkolů a nedokončeném jednání na téma učebnic. - Průběžná výměna starých učebnic se řídí celostátně platným systémem a je financována z fondu ONIV (Ostatní neinvestiční výdaje). Libčická škola tento systém nijak neporušila. - Kdybyste byli v naší roli resp. v roli pedagogů a ředitelky školy, kteří si pečlivě plní své povinnosti, jistě by se vám uměle vyvolaná kauza kolem starých učebnic v 5. třídě těsně před zápisem také nelíbila. - Položme si otázku, komu ta aféra prospívá. Možná to udělalo dobře těm anonymním či podepsaným diskutujícím, kteří se domnívají, že veřejnou a někdy i dosti příkrou kritikou všeho a každého dokážou něco vyřešit. Určitě to ale neprospělo rodičům, kteří vedli své děti k zápisu, určitě to neprospělo pedagogům a určitě to neprospělo zřizovateli, který má dobře fungující školu jako prioritu číslo jedna. - Vznikl-li dojem, že díky vyvolanému pseudo problému starých učebnic se škola konečně začala tomu problému věnovat, požádala o příspěvek a zřizovatel se uvolil pár tisíc přidat, tak je to omyl. Tento druh spolupráce se děje průběžně a není k tomu třeba vyvolávat žádné veřejné jednání. Věříme, že se tímto záležitost kolem výměny starých učebnic ve škole vysvětlila a že můžete důvěřovat vedení školy, pedagogům i zřizovateli, že rozhodně nedopustíme, aby se děti učily z nevyhovujících materiálů. Rada města
NEBEZPEČNÝ VANDALISMUS
Již 2 roky provádí naše firma Marel a spol. s r.o. údržbu veřejného osvětlení v našem městě. Jednou týdně preventivně projíždíme všechny ulice, abychom zjistili, kde jsou nefunkční svítidla a následně je opravujeme. I tak se může stát, že při kontrole žárovka svítí a bezprostředně zhasne, což se stává u všech sodíkových žárovek při jejich končící životnosti. Proto jsme rádi, když nám jakoukoli závadu na veřejném osvětlení oznámíte na tel. číslo 602 311 299, nebo na email:
[email protected], popřípadě osobně v naší provozovně v Dělnické ulici č. 728. Můžete si být jisti, že pak operativně takové závady odstraníme. Naše činnost není jen výměna žárovek u stožárů veřejného osvětlení, montáž a demontáž vánočního osvětlení, ale také osazení nových stožárů a doplnění osvětlovacích těles tam, kde je osvětlení nedostačující. V letošním roce se chceme především zaměřit na konzervaci (nátěry), výměnu nebo repasy korozí poškozených stožárů a také na opravu, tedy výměnu zemních kabelů, které vykazují při revizi špatný izolační stav. Vzhledem ke stáří rozvodů a stožárů je nutná pravidelná kontrola a důsledná údržba veřejného osvětlení, které je třeba udržovat v dobrém a provozuschopném stavu. Je nám líto, že v poslední době, především v nočních hodinách o víkendech se v našem městě množí vandalismus! Nejenže jsou převrácené popelnice, vysypané a vyvrácené odpadkové koše, ale bohužel jsou též rozkopané a zničené ochranné kryty u stožárů veřejného osvětlení, což je znepokojující. Pachatelům zřejmě vůbec nedochází, čeho se dopouštějí. Nejde jen o to, že dojde k výpadku elektrického osvětlení, ale že odhalené kryty hrozí úrazem elektrickým proudem. Že vandalové riskují svůj vlastní život je jasné asi všem, kromě nich samotných. Rád bych se touto cestou obrátil na všechny spoluobčany a požádal je, pokud budou svědky takové vandalské události, aby nebyli neteční a bezprostředně ji nahlásili na policii. Nikdy nevíte, jakým tragickým událostem tím můžete předejít. František Hudek, jednatel firmy Marel a spol. s r.o. -3-
MĚSTO LIBČICE NAD VLTAVOU VYŠŠÍ KVÓTY a
PRO SBĚR ELEKTROODPADU
Plán mobilního svozu nebezpečných složek komunálního odpadu pro město Libčice čtvrtek 14. dubna 2016, od 16:00 do 18:00 Fyzické osoby mohou v tomto časovém rozmezí odevzdat ZDARMA tyto nebezpečné odpady: zářivky a výbojky autobaterie a monočlánky vyjeté oleje a použité olejové filtry, vč. obalů použité fritovací oleje barvy a laky, včetně obalů kyseliny, rozpouštědla, čističe a další domácí chemii nádobky od sprejů staré a nepotřebné léky od 16:00 do 16:40 hod.
Letky – křižovatka ul. Letecká s ul. k Přívozu - proti bývalé samoobsluze
Podle nové legislativy by v roce 2016 měl každý z nás ročně odevzdat k recyklaci zhruba 7 kg starého elektra, což bylo ještě před pár lety nepředstavitelné množství. Nakonec to ale opravdu dokážeme. Podle původního požadavku evropské směrnice bylo určeno, že se musí v každé členské zemi ročně vysbírat nejméně čtyři kilogramy elektroodpadu na každého obyvatele. Na každého obyvatele České republiky včetně dětí nyní připadá kolem pěti kilogramů reálného sběru. V roce 2016 ale vstoupil v platnost již zmíněný nový způsob výpočtu těchto kvót, který tuto kvótu významně navýšil. Doposud jsme však bez problémů požadavek evropské směrnice plnili, dokonce i s rezervou. Česká republika bude muset podle nových parametrů zajistit sběr a recyklaci takového množství vysloužilého elektra, jaké odpovídá 40 % hmotnosti prodaných nových spotřebičů průměrně za tři roky zpětně. Ročně se u nás prodá zhruba 175 000 tun elektrozařízení, každý z nás by tedy měl odevzdat k recyklaci minimálně sedm kilo. Předběžné výsledky sběru v roce 2015, které jsou k dispozici, naznačují, že by se to mohlo podařit. Jen sběrnými místy vytvořenými kolektivním systémem ELEKTROWIN prošlo od ledna do října na 30 000 tun starých spotřebičů, což odpovídá celoročnímu sběru v roce 2014. Věříme, že především díky podpoře široké veřejnosti, které není lhostejný osud naší planety, novou vyšší kvótu letos opět s rezervou naplníme. Jaroslav Čermák, zdroj: ELEKTROWIN
od 16:45 do 17:30 hod. Libčice - náměstí Svobody
od 17:35 do 18:00 hod.
Pozor - změna stanoviště: Chýnov - sídliště Pod Saharou (parkoviště v prostoru bývalé kotelny)
TERMÍNY UMÍSTĚNÍ KONTEJNERŮ v I. pololetí roku 2016
NEDĚLE
březen duben květen červen
20. 3. 24. 4. 29. 5. 26. 6.
Kontejnery budou umístěny v uvedených termínech na těchto místech: Libčice n/Vlt. - křižovatka ulic Nerudova, Palackého, Na Radosti a Tržní Libčice n/Vlt. - Kralupská Letky - Letecké nám. Chýnov - ul. Ke Studánkám Chýnov - Sídliště Pod Saharou k čp. 705 (vedle dětského hřiště) -4-
Výrobky žáků školy včetně masek a sladkých koblih naplnily hned 3 školní masopustní stánky.
Masopustní a valentýnské cukroví napekly žákyně 2. stupně. Libčická šála, na které se podíleli i žáci ZŠ, byla na masopustu se svými 75 metry a 75 centimetry opravdu tou „nejdelší“ atrakcí.
-5-
MASOPUST
Co napsat? Možná těm, kteří u toho byli, stačí jen pár slov jako připomínka a těm, kteří chyběli také, aby příště nechyběli. Spousta masek - tři mochomůrky, čarodějnice, princezničky, kočárek Titanic s miminkem, malá smrt, velký medvěd, maminka-kočička, divoká kobyla, Amorek sbírající polibky, pruhovaní trestanci, Švejkové a mnoho dalších. A 75 metrů 75 cm dlouhá libčická šála k tomu. Spousta stánků, z nichž mnohé voněly a lákaly k ochutnání - klobásky a jitrničky, trdelník a školní koblihy, svařák a pivečko, grilované masíčko a pod kaštany za zadní zavěšený celý vepř... Milá setkání příbuzných a známých i vzácná návštěva samotného pana ministra pro lidská práva J. Dienstbiera, který na našem masopustu nebyl poprvé. A řízná kapela hrající do kroku i do skoku a tanečky a soutěže a scénky - to vše pod řízením hlavního organizátora a neodolatelného moderátora Evžena Nováka, kterému za to patří velký dík nás všech. Hannah Bartíková
VALENTÝN S ANDREOU A HANKOU
Evžen Novák, jak jej všichni dobře známe.
Foto: Hannah Bartíková
Valentýn se rok za rokem hlouběji vrývá do našich zvyků. Děti a zamilovaní si předávají srdíčkové valentýnky, drobné dárky nebo se dokonce pořádají hudební večery. Nejinak tomu bylo i u nás Na Radosti, která se 12. února rozezpívala a rozpohybovala pod vlivem písniček z 80. a 90. let v podání Andrey a Hanky. Tentokrát se společnost o přestávkách dokonce „chytila“ i na karaoke, ke kterému se obvykle odhodlají jen ti nejstatečnější. Zajímavé je, že ač jsme národ poměrně muzikální, tato zábava, která vznikla v Japonsku a poměrně úspěšně pronikla i do jiných zemí, v Čechách nic moc. Divila bych se, kdyby ale někdo nevěděl, co to znamená. Přesto s dovolením vysvětlím význam toho názvu. Kara znamená prázdný a okesutora, zkráceně oke, značí orchestr - čili bez orchestru. A přesně to se děje, neboť se zpívá na elektronický hudební základ a text písně pro amatérského zpěváka běží velkými písmeny, často do rytmu písně i zbarvenými, na obrazovce. Pokud jste někdy v televizi sledovali svého času populární pěveckou soutěž DO-RE-MI, tak to bylo typické karaoke. V Japonsku je karaoke bar na každém rohu a my jsme jej díky Andree a Hance měli na Valentýna Na Radosti. Kdo nestihl číst text na obrazovce, uchýlil se k lalala, kdo neudržel notu, uchýlil se k Andree a Hance, které ochotně vypomohly. Samozřejmě, že hlavním programem bylo jejich vlastní zpívání, ke kterému se jejich početný fun klub, jež jejich repertoár už dobře zná, rád přidal. Zkrátka to byla zase jednou ta správná radost Na Radosti. Hannah Bartíková
CESTA DO KOLUMBIE
19. února 2016 uspořádal Filmový klub na Plovárně ve spolupráci s libčickými cestovateli a jejich přáteli virtuální cestování po Kolumbii. Poutavé vyprávění Ivana Krále, Pavla Hudka, Karla Novotného a ostatních, kteří pod vedením ostříleného průvodce Richarda Slaby vyrazili na dobrodružnou cestu po stopách ztraceného města, upoutalo všechny přítomné. A je nutno podotknout, že návštěvnost na tomto cestovatelském večeru byla opravdu rekordní. Nechybělo promítání nádherných fotografií a kolumbijskou atmosféru perfektně doladil lidovou muzikou své mateřské země Ernesto Beltrán se svými kolegy. To vše nás, kteří jsme v Kolumbii nikdy nebyli, alespoň na chvilku přeneslo do Jižní Ameriky, do španělsky mluvící země, kterou oblévají hned dva oceány a jejíž hlavní město Bogota známe jen z písničky Zámoří od Karla Hály. Není nic lepšího, než neformálně podané cestovatelské historky a příjemné setkání těch, kteří tam společně byli a zájem těch, kteří by tam jednou také rádi byli. Děkujeme všem cestovatelům i muzikantům za příjemný večer a děkujeme Pavlovi Hudkovi, který je k nám všechny pozval. Hannah Bartíková -6-
VZÁCNÁ NÁVŠTĚVA
Již počtvrté navštívil náš masopust senátor a ministr pro legislativu a lidská práva pan Jiří Dienstbier. Senátora za náš region jistě není třeba nijak zvlášť představovat. Možná vám ale přátelský rozhovor, který jsme spolu vedli uprostřed masopustního reje, prozradí o tomto představiteli nejvyšší politiky něco víc, než co se můžeme dovědět z politických debat v televizi nebo v tisku. Ráda bych vám zprostředkovala své zjištění, že je to velký sympaťák, ochotný si popovídat na jakékoli téma, že nekoktá, neuhýbá otázkám, je pohotový, přesně ví, co říká, má smysl pro humor a klidně se postaví do dlouhé fronty na jitrnici, i když jsem mu nabízela, že ji může coby náš vzácný host dostat přednostně. Je milé, pane ministře, že vás v Libčicích vidíme již počtvrté, ale zeptám se možná i za mnoho jiných. Čím jsme si to zasloužili, že se k nám vracíte? Líbí se mi tu. Občas navštěvuji i jiné masopusty a musím říci, že se v Libčicích cítím velmi dobře. A co vás nejvíce zaujalo na tom dnešním masopustu? Když na mě tak nápadně mrkáte, tak nemohu říci nic jiného, než že je to ta předlouhá šála, která se tu kolem nás všude vine. Skvělý postřeh. Vím, že jste se zúčastnil soutěže v odhadu její délky a že jste se trefil téměř přesně. Máte vždy tak dobrý odhad, nebo se občas mýlíte, třeba v dění na politické scéně? Jak kdy a jak v čem. Někdy se nemýlím a někdy bych se velmi rád mýlil. Jak vám je, když se dočtete nebo doslechnete v médiích, že jste považován za nejhoršího ministra? To víte, každý chce být vnímán dobře, ale rozjitřená situace v naší zemi i v Evropě poněkud přiostřuje rétoriku kritiků. Navíc, když má člověk na starosti lidská práva v době uprchlické krize… Dotýká se vás to? Věcná kritika je určitě na místě, nad tou jsem ochoten se zamyslet a pracovat s ní, ale osobní urážky se mě moc nedotýkají. Troufnu si říci, že na běžné „sprosťárny“ jsem si už zvykl, ale to, co je v poslední době opravdu nemilé, jsou pohrůžky smrtí, které pravidelně dostávám do e-mailu, což přičítám právě té vyhrocené situaci ve společnosti. Co na to vaše rodina? Řekl bych, že ta to snáší mnohem hůře než já. Máte ochranku? Nemám a doufám, že to tak zůstane. Věřím, že se časem situace ve společnosti uklidní a člověk ve funkci, kterou zastávám já, se nebude muset bát chodit volně mezi lidi. Myslíte si, že by nějací uprchlíci mohli být v rámci kvót přiděleni i do našeho města? To je málo pravděpodobné, protože jich jsou v České republice řádově stovky a navíc u nás ani nechtějí zůstávat. Proto si myslím, že jakákoli panika není na místě. Tušíte, kolik cizinců u nás žije? Něco přes 400 000 a z nich je asi 10 000 dobře integrovaných muslimů. Ráda sleduji televizní přenosy z parlamentu a často se rozčiluji nad zbytečnými „zdržovačkami“. Jaký máte názor na rozvláčné diskusní příspěvky poslanců, kteří evidentně zabíjejí čas. Naposledy jsme to zažili, i když trochu omezeně, při hlasování o elektronické evidenci tržeb (EET). Obstrukce je legitimní nástroj opozice, ale já jsem toho názoru, že nic se nemá přehánět. Pochopil bych to snad u nějaké fatální záležitosti, která by ohrožovala svobodu. Do toho ale určitě EET nepatří. U té se jedná o férovost a spravedlnost, aby nepoctiví nezískávali konkurenční výhodu proti poctivým a aby díky vybraným daním byly finanční prostředky na služby obyvatelstvu. Předpokládá se 12 miliard ročně, to už je hezká suma, ne? To určitě ano. Chápu to tedy správně, že vy pro EET v senátu zvednete ruku? Nepochybně ano. Už to funguje v řadě evropských zemí, tak proč by to nemohlo fungovat u nás. A je to v těch evropských zemích úspěšné? Vybralo se tam na daních výrazně více? Opozice ráda uvádí příklad Chorvatska, kde se zároveň se zavedením EET výrazně snížily daňové sazby, takže to zdánlivě vyznívá jako žádný přínos, neboť výběr na daních zůstal téměř stejný. Jak to bude u nás se brzy dozvíme, ale pojďme se vrátit k vaší práci coby ministra pro lidská práva. Čím se teď nejvíce zabýváte?
Foto: Miluše Rolincová
Kromě lidských práv mám na starosti také legislativu a koordinaci protikorupčních opatření, takže je toho poměrně hodně. V parlamentu mám předložen k projednání návrh ústavního zákona o celostátním referendu, dále novelu zákona o nejvyšším kontrolním úřadu, která má rozšířit kontrolní pravomoci a oblast samosprávy a obchodních společností s majetkovou účastí státu, krajů a obcí a novelu zákona o střetu zájmů. Společně s ministrem vnitra předkládám novelu zákona o politických stranách, která má přinést větší transparentnost politického rozhodování a také už dlouhodobě projednávanou novelu o veřejném ochránci práv – ombudsmanovi, která má posílit ochranu proti diskriminaci a ochranu práv zdravotně postižených. Zajímalo by mě, zda máte v senátu schválen etický kodex senátora? Etický kodex senátora v senátu není. Nějaká pravidla jsou uvedená v jednacím řádu, který platí jak pro senát, tak pro poslaneckou sněmovnu a kromě toho mají jednotlivé strany svá pravidla. Například kandidát do senátu musí v ČSSD podepsat dokument, který se sice kodex nejmenuje, ale obsahem by se mu vyrovnal. Chtěl byste být starostou nějakého města? To jste mě zaskočila. O tom jsem nikdy moc nepřemýšlel, ale jednou jsem na podobnou pozici kandidoval – za hlavní město Prahu. Ovšem být primátorem hlavního města, nebo starostou tří tisícového města, je dosti zásadní rozdíl. Máte pravdu. Čím menší obec, tím více toho starosta musí znát. Čím větší úřad má k dispozici, tím je to pro něj snadnější. A čím větší město, tím méně se jedná na osobní rovině, čemuž se v malém městě nikdy nevyhnete. Proto mám k práci starostů respekt. Vyměnil byste si s naším panem starostou na chvíli křeslo? Pokud bych měl k ruce člověka, který by mi říkal, co mám dělat, tak možná na chvíli ano, ale bez přípravy, aniž by člověk znal situaci, by to bylo velmi těžké. To by člověk mohl napáchat více škody, než užitku. Tak to raději ani nebudeme zkoušet. Řekněte mi, co budete dělat zítra? Jak bude vypadat váš pracovní den, v pondělí 15. 2. 2016? V zásadě je to každý den velmi podobné. Denně mám diář zaplněn řadou různých jednání, každý týden zasedá vláda, zpravidla zasedá jedna, druhá nebo obě komory parlamentu, kde musím být, z titulu své funkce předsedám osmi vládním radám a na vše se musím samozřejmě připravit. Co vás z toho na můj vkus dosti velkého „balíku“ úkolů a funkcí nejvíce baví. Kam se vždy těšíte? Já bych ani nespecifikoval, kam se těším, ale spíše, co mě těší, a to je vše, co se podaří dotáhnout do konce. Z toho umím mít opravdu radost a pocit sebeuspokojení, tím spíše, když realizace některých úkolů může trvat i několik let. Takže se může stát, že to, co vy začnete, bude muset dokončit třeba někdo jiný? To se děje poměrně často. I já dokončuji některé záležitosti po svých předchůdcích. A konec konců, máme už platný služební zákon. Aha, chcete říci, že ministři odcházejí a přicházejí. Ano, a státní úředníci zůstávají a zajišťují kontinuitu… Díky, pane ministře, velmi pěkně se mi s vámi povídalo a mám radost, že se k nám brzy vypravíte znovu. Proč a kam ale neprozradím, protože je to ještě v režimu PŘÍSNĚ TAJNÉ. Hannah Bartíková -7-
NEJRADĚJI BYCH BYL SEDLÁKEM
Rozhovor s Ing. Vítem Penížkem, Ph.D. Tento měsíc jsem se rozhodla pozvat k rozhovoru jednoho z našich nejmladších zastupitelů, který je zároveň členem rady města a několika komisí. Kromě této veřejné aktivity pro naše město je jeho hlavním povoláním pedagogicko-vědecké působení na České zemědělské univerzitě na Suchdole. Je Pražák, ale, jak sám říká, už od dětství jej lákala příroda od samého základu, tedy od půdy, na kterou se ve svých studiích zaměřil a stal se z něj pedolog. Na svůj věk má až moc ušlechtilé zájmy, které bych čekala u starších ročníků, ale možná se mýlím a nejlepší včelaři, zahrádkáři a chovatelé jsou právě ti, kteří se těmto koníčkům začnou věnovat už v mladém věku. Zaujal mě ten váš obor - pedolog. Nepletou si to lidi s pedagogem? Spíš než s pedagogem s pediatrem, anebo, a to je úplně nejhorší, s pedofilem! Aby tedy nedošlo k nějakému tragickému omylu, tak se s kolegy raději představujeme jako půdoznalci nebo geologové. Takže pedologie je nauka o půdě? Přesně tak. Jejím cílem je zkoumat pedosféru, což je nejsvrchnější část pevné zemské kůry tvořená půdou. Pedologie se zabývá genezí půdy, jejím složením, vlastnostmi, klasifikací a mapováním výskytu jednotlivých typů na celém zemském povrchu. Patří do toho také i doporučení na využití jednotlivých typů půdy? Možnosti hospodářského využití se samozřejmě opírají o výsledky průzkumu půdoznalců. A nejen to. Moderní pedologie se angažuje i v předvídání změn, které v půdě mohou nastat vlivem výkyvů klimatu i tím, jak lidstvo půdu využívá. Včetně devastace, které se zákonitě lidstvo na zemi dopouští? Samozřejmě, i tyto negativní vlivy, kterým se říká degradace půd, musí pedologie zkoumat. Tím nejvýraznějším degradačním jevem je v našem okolí zábor půdy, tedy její ztráta z důvodu zastavování. A tím to končí? Teoretizování a primární výzkum nestačí. Je třeba poznatky převádět do praktických aplikací, aby se mohly využívat v každodenní praxi. Proč jste si vybral zrovna tento obor? Pro mě byla jasnou a jedinou volbou po gymnáziu zemědělská škola. Ač Pražák, vždy jsem se cítil mnohem lépe na venkově. Zvlášť v kraji asi 100 kilometrů proti proudy Vltavy, ve Středním Povltaví, odkud pochází část rodiny z maminčiny strany – starý selský rod. Neříkejte mi, že vás už jako dítě bavila práce na zahrádce? Vážně bavila. Zahrádka mě díky všem víkendům stráveným na chalupě provázela celým dětstvím, a nikdy mě neomrzela. K „hlíně“ jsem prostě tíhnul už od mala. A pokračuji v tom i dnes. Kromě zahrádky, kde pěstuji všemožnou zeleninu, jsem ještě přibral králíky a včely. Na univerzitě pracujete ve funkci odborného asistenta a zároveň se věnujete vědě. Cítíte se tedy být více vědeckým či pedagogickým pracovníkem? Přestože jsem oficiálně zaměstnaný jako odborný asistent, tedy jako pedagog, je věda velkou částí mé každodenní pracovní náplně. Takže jsem a cítím se být obojím. Obojí mi někdy přináší radost a uspokojení, ale občas i krušné chvilky a těžkou hlavu. Krušné chvilky mohou nastat i každodenním dojížděním do Prahy. Proč jste si pro své bydlení vybral zrovna Libčice, když jste bydlel v Praze a pracujete v Praze? Někdy mi dost trvá, než se rozhoupu a udělám důležité životní rozhodnutí. Podobně to bylo i s mým nápadem odstěhovat se z Prahy. Až mé více než dvouleté bydlení na italském venkově, kde jsem byl na stáži, mě přesvědčilo se odhodlat. Libčice pro mě byly lákavé svou výhodnou polohou k Suchdolu a snadnou dostupností vlakem. To bylo klíčové. Jiskra mezi mnou a místem, kde teď bydlím, přeskočila hned při první návštěvě. Pracoval jste v Itálii? Co jste tam dělal? Více než dva roky jsem pracoval ve Společném výzkumném centru Evropské komise, které leží severně od Milána. Zůstal jsem zcela věrný své specializaci. Pracoval jsem na projektu týkajícím se nových metod, jak
mapovat půdy. Jsem za tuto zkušenost velmi rád. Změna prostředí člověka nutí neupadnout do pracovního stereotypu. Stejně inspirativní je i práce v mezinárodním kolektivu. O generaci starším kolegům se o něčem takovém v minulém režimu mohlo jen zdát. Dnešní doba je v tomto ohledu úžasná. Jak byste sám sebe charakterizoval? Jste spíše individualista, nebo týmový hráč? Musím přiznat, že nejsem příliš společenský člověk a cítím se mnohem lépe v menší skupině lidí, které znám, než ve velkém kolektivu. Nicméně bez týmové hry dnes nelze fungovat. Jsem určitě jejím zastáncem a snažím se být její součástí. V okamžiku, kdy chce člověk vše stihnout a dělat sám, kdy se nedokáže spolehnout na pomoc a spolupráci ostatních, tak se ve všem brzy utopí. V posledních komunálních volbách jste kandidoval za ANO. Jste členem této politické strany? Kandidoval jsem jako nezávislý na kandidátce ANO. Byl mi tenkrát položen dotaz, zda bych se nechtěl nějak zapojit do dění v obci, a protože lidé, kteří mě oslovili, mě zaujali, tak jsem řekl ano a kandidoval jsem za ANO. Nebyl v tom žádný složitý kalkul. Jaký názor máte na politiku pana Babiše? Pragmatický politik, respektive pragmatický ministr financí. Myslím, že mu ta funkce sedí a dělá svou práci dobře, i když musí dělat občas ne moc populární kroky. Možná mu přeje i doba celkové prosperity v Evropě i ve světě. Na druhou stranu se při pohledu na jeho působení nabízí paralela s italským panem Berlusconim. Velký finančník, který vstupuje do politiky. Proč si myslíte, že o to takoví úspěšní podnikatelé stojí? I já si občas tuto otázku kladu, a nedokážu na ni odpovědět. Na to byste se musela zeptat přímo jich. Ztotožňujete se s názorem pana Babiše, že stát lze řídit jako velkou firmu? Jen do určité míry. Dokážu si představit, že lze aplikovat nějaké postupy řízení v rámci ministerstev a některé věci řešit lepším managementem. Nicméně stát nejsou jen peníze a hospodářský úspěch. Jde o společenství lidí,
Práce v terénu je nejoblíbenější forma výuky pro studenty i pedagogy. -8-
které neřídí jediný majitel, který je zaměstnává a platí. V tom je myslím zásadní rozpor. Jako jediný z kandidátky ANO jste se stal zastupitelem, členem rady města, jste v komisi životního prostředí, v dotační komisi a od února jste byl zřizovatelem školy jmenován novým členem školské rady. Nutno podotknout, že zastupitelem za ANO měl být leader kandidátky Honza Procházka, který se ale ze zdravotních důvodů rozhodl odstoupit. To mi bylo velmi líto, protože do celé věci vložil mnoho úsilí a energie. Nastoupil jsem tedy jako jeho náhradník a snažím se být něco platný. Dá se to všechno zvládnout? Některé z těch funkcí se svým způsobem překrývají, neboť tvoří vazbu mezi radou města a komisemi. Nicméně každá z nich vyžaduje čas, který je třeba té práci věnovat. Nemám rodinu, a tak mám mimo práci více volného času, který mohu napřít do těchto aktivit, a snad to mohu říci, z některých výsledků mám i radost. Například? Jsem rád, že se nám v dotační komisi podařilo nastavit jasná pravidla pro udělování městských dotací. Což si vyžádala i v loňském roce nově zavedená legislativa. Správně, podle těchto nových pravidel musí město třeba jen na jednu jedinou korunu dotace sepsat smlouvu, z které pro příjemce dotace plynou četné povinnosti. A co ta školská rada? Těšíte se na tu práci? Svým způsobem ano, i když jsem si vědom toho, že mi to ukrojí zase kus mého volného času. To se de facto děje už teď, neboť se seznamuji s dosavadní prací školské rady, studuji školský zákon a další dokumenty. Nejste coby vysokoškolský pedagog od základní školy trochu daleko? Je to bezpochyby hodně vzdálená oblast, ale možná, že někdo s takovým odstupem bude v radě prospěšný. Udělám pro to maximum. Neodradí vás některé hlasy oponentů, kteří vaše jmenování nepřijali zrovna s otevřenou náručí? Neodradí, ale mrzí mě to. Mrzí mě dopředu odsuzující komentáře a despekt s rádoby dobře míněnými radami, abych se do takové věci nepletl. Nemám problém s odbornou kritikou, která je mnohdy dobrým postrčením k tomu, aby byl člověk lepší. Klidně si takovou kritiku vyslechnu, ale musí vzniknout na základě kvality mnou odvedené práce, a ne jen tak naslepo bez toho, abych cokoli udělal. S tím mohu jedině souhlasit. Existuje na vysoké škole nějaká obdoba školské rady? Vysoká škola a jednotlivé fakulty mají své akademické senáty, které jsou volené zčásti zaměstnanci a zčásti studenty. Senát má ale, na rozdíl od školské rady, přímý vliv na dění na fakultě či univerzitě, neboť volí jejich hlavní představitele, tedy rektora a děkany. Školská rada může jen doporučovat. Pokud vím, tak jste také členem pracovní skupiny pro přípravu strategického plánu. Má takový plán pro město význam? Strategický plán považuji za užitečný dokument, který dokáže jasně pojmenovat, co jsou slabé a silné stránky města, jaké existují příležitosti jeho rozvoje a jaké hrozby by mohly být pro takový rozvoj překážkou. Jde tedy o jakousi rekapitulaci toho, kde Libčice jsou, kam se mohou posunout a jaké nástroje k tomu mohou vést. Jak jste daleko? Nyní jsme právě ve fázi analýzy současného stavu. Máme za sebou dvě schůzky širší pracovní skupiny a v březnu se uskuteční další. V této fázi bychom také rádi zapojili všechny občany Libčic a zeptali se na jejich názor pomocí dotazníku. Po této schůzce bychom měli začít naplňovat vize, kam a jak se může město ubírat a jaké by mělo podniknout kroky resp. jakou zvolit strategii, abychom na tyto vize dosáhli. Je strategický plán pro vývoj města závazný? Strategický plán právně závazný není, ale je důležité, aby ho kromě občanů akceptovala co nejširší skupina zastupitelů a brala ho alespoň jako vnitřně závazný. Strategický plán tvoří dlouhodobou vizi. Ta se dá naplňovat odlišnými cestami, ale cíl by měl zůstat stejný i po výměně politických uskupení na radnici. Mohu pár osobních otázek? Byl jste, či stále ještě jste, sportovec? Ve sportu se projevuje asi ten můj zmiňovaný individualismus naplno. Miluji cyklistiku. Kromě sportovního rozměru mě na ní baví i to, že člověk cestuje krajinou a může se tzv. kochat. V sezóně se kolo stává i mým dopravním prostředkem do práce. V zimě rád vyrazím na běžky nebo na sjezdovky, ale letos se mi to zatím nepovedlo a obávám se, že už nepovede.
Čím byste chtěl být, kdybyste nebyl tím, čím jste? Sedlákem. Co vám vadí? Vadí mi bezohlednost ve všech svých formách. Co vás nebaví? Nebaví mě zbytečná práce. Čeho se bojíte? Bojím se vlastní lenosti. Jak snášíte veřejnou kritiku? Přiznám se, že první sprcha polopravd a nadávek, která přišla nedlouho po volbách, mě opařila, a není to něco, na co bych si dokázal zvyknout. I když jde o poloanonymní výlevy na diskuzních fórech na internetu, přesto je to velmi nepříjemné. Jsou to ty okamžiky, kdy mám chuť s tím vším seknout. Ale pak se ve mně zvedne jistá bojovnost a nechuť takovým lidem vyklidit bojiště. Jak zvládáte vlastní pochybení? Tak to se mě asi dotýká nejvíce. Je to zodpovědnost před sebou samým, a s tím se špatně vyrovnává. Pak u mě jednoznačně zafunguje poučení se z vlastních chyb. Jak si myslíte, že působíte na druhé a v čem se podle vás mýlí? Oklikou se ke mně doneslo, že jsem prý odtažitý a namyšlený člověk. Odtažitý asi někdy jsem, ale namyšlený? To doufám ne. Nebo se alespoň tak necítím. To, že se jinak vnímám já, než mě vidí druzí, mi ukazuje další rozměr mezilidských vztahů. I já si na tom příkladu musím uvědomit, že ne každý je takový, jak na první pohled na mě působí. Chtěl byste být starostou? Ne. Myslím, že taková funkce jednoznačně patří zkušenějším. Velmi děkuji kolegovi Penížkovi za zajímavé povídání, kterým bych klidně mohla popsat deset stránek, protože je to člověk komunikativní, srozumitelný, bystrý, vtipný - prostě skvělý partner pro rozhovor na jakékoli téma. A protože se s ním při práci často setkávám, dovoluji si tvrdit, že je také velmi pracovitý, což dokazuje každým svým působením ve všech svých funkcích. Proto osobně vůbec nepochybuji o tom, že tomu tak bude i ve školské radě. A dejte na mě, namyšlený není ani trochu. Hannah Bartíková
Hlína není špína. Bez tohoto hesla to často u půdoznalců nejde. -9-
Vietnam - to slovo u některých lidí vyvolá vzpomínku na válku s Američany v letech 1964 -75, u dalších pak představu vietnamských stánků a obchodů s různým zbožím. My jsme měli možnost poznat tuhle ,,socialistickou“ republiku trochu blíže při našem třítýdenním cestování od Hanoje až po Deltu Mekongu. Proč socialistickou v uvozovkách? Podle našeho názoru je dnes tato země víc ,,kapitalistická“ než naše Česká republika a socialismus nám tu připomínaly jen portréty a sochy Ho Či Mina a někde také děti chodící do školy v krojích s rudými šátky. Ale trochu jinak. První, co nás po příletu do Hanoje zaujalo a doslova fascinovalo, byla místní doprava. Ty nekonečné a masívní proudy motorek a dalších vozidel (jízdních kol je málo), které se různě proplétají, ale řidiči jsou tak ohleduplní, že jsme během těch tří týdnů žádnou dopravní nehodu neviděli. Statistiku dopravních nehod ale neznáme. Vietnamci po městě nechodí pěšky, na chodníku potkáte většinou jen cizince. Chodníky slouží hlavně pro prodejní stánky a také pro parkování motorek a jejich půjčovny. Levně půjčit motorku, a to i bez řidičského průkazu, lze téměř všude. Na motorky si musíte dát pozor i na rozlehlých tržištích, kde projíždějí mezi lidmi v úzkých uličkách nebo na chodnících, kudy si motocyklisté zkracují cestu a vyhýbají se dopravní zácpě. Někdy jezdí dokonce i v protisměru, a to i za přihlížení policistů. Kapitolou samou pro sebe je přejít širokou silnici. První den jsme z toho byli dost bezradní, až jsme se ,,přilepili“ na místního domorodce a s jeho pomocí bez úhony přešli. Zásadou je, že musíte jít pomalu stále stejným tempem, raději mít zvednutou ruku a věřit, že vás všichni objedou, anebo před vámi přibrzdí. Tohle všechno se děje proto, že Hanoj ani Ho Či Minovo Město (Saigon) nemá žádné metro, tramvaje či trolejbusy. V Saigonu se metro teprve staví. Z pamětihodností Hanoje bychom se zmínili alespoň o oblasti spojené s Ho Či Minovým jménem. Nachází se zde mauzoleum s jeho nabalzamovaným tělem ve skleněném sarkofágu, které každý rok asi na dva měsíce pošlou do Moskvy na jeho kontrolu a případnou údržbu. Venku pak rychle postupuje dlouhá fronta čekajících lidí. Dále je v této oblasti Muzeum Ho Či Mina, Prezidentský palác a v krásném parku se vzácnými stromy, rostlinami a jezírkem také malý domek na kůlech, ve kterém Ho Či Min skromně žil a pracoval. Domek byl postaven ve stylu tradičního venkovského obydlí a je uchován ve stavu, v jakém ho strýček Ho, jak jej běžní Vietnamci nazývají, zanechal. Z hanojského letiště jsme odletěli do zátoky Halong a potom se 2 dny plavili mezi krasovými věžemi tyčícími se z vod Tonkinského zálivu. Tato tajemná krajina vápencových ostrůvků, kterých je více než 2 000, byla v roce 1994 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Nadpozemská krása zátoky Halong vás prostě uchvátí a zanechá v každém nezapomenutelné dojmy. Krásný je i císařský areál ve městě Hue s jeho paláci a pagodami. Uvnitř hradeb je také plno hrobek a chrámů. Mnohé z jeho nejlepších budov ale byly zničeny za vietnamské války. Při procházce po areálu spatříte ještě dnes pobořené zdi, suť, popraskanou dlažbu a plevel. Za pomoci UNESCA ale procházejí poškozené budovy rekonstrukcí. Také v Danangu se vše mění velmi rychle. Je to moderní milionové město s nablýskanými pětihvězdičkovými hotely, obytnými budovami a restauracemi. Mezi městy Hue a Danangem stojí na vysokém kopci kulkami rozrytá francouzská pevnost, v pozdějších dobách využívaná vojsky Jižního Vietnamu a Spojených států. Uvnitř bunkrů popsané a pomalované zdi vypovídají o bojích, které zde proběhly. To, co jsme četli v mládí v novinách nebo viděli v televizních zprávách, jsme si připomněli v Saigonu, který byl v roce 1975 přejmenovaný na Ho Či Min City. Tady jsme kromě dalších památek navštívili i Muzeum následků války. Mnohé z nejvíce zneklidňujících fotografií ilustrujících americké ukrutnosti, a to je zajímavé, pocházejí z amerických zdrojů, např. snímky z nechvalně proslulého masakru v My Lai. Fotografie běžící a hořící dívky zasažené napalmem pak byla podnětem k ukončení války. Ukrutní byli už Francouzi, Američané v tom jen pokračovali. Už v roce 1940 se začaly stavět cely zvané tygří klece, které se používaly k věznění politických vězňů a později příslušníků Viet Congu - vojáků armády Severního Vietnamu. Jednalo se o kobky se stropy z mříží, odkud mohli stráže bít vězně shora holemi a polévat nehašeným vápnem s vodou. To jim způsobovalo popáleniny a slepotu. Před budovou muzea jsou vystavena americká obrněná vozidla, munice, bomby a také letectvo - stíhačka, bombardér, transportní helikoptéra atd. Muzeum je rozsáhlé a hojně navštěvované i západními turisty. Další den jsme vyjeli asi 30 km od Ho Či Minova Města do okresu Cu Chi, kde pod zemí vede více než 250 km tunelů. Ty začaly být budované ještě za francouzské nadvlády v roce 1940 hnutím Viet Minh. Toto osvobozenecké
VIETNAM
Zátoka Halong.
hnutí založil Ho Či Min a jeho cílem byla nezávislost Vietnamu na Francii a boj proti japonské okupaci. V roce 1959 začala komunistická kampaň za ,,osvobození“ Jihu a byla vytvořena Fronta národního osvobození známá jako Viet Cong. Ta v kopání tunelů pokračovala a sehrála rozhodující roli v porážce Američanů, i přes své obrovské ztráty. V muzeu jsme se na panelech dočetli, že během vietnamské války byly 3 miliony Vietnamců zabity (z toho 2 miliony civilistů), 2 miliony lidí zraněny a 300 000 jich bylo nezvěstných. Síť tunelů v Cu Chi obsahuje prostory několik podlaží hluboko, kde je bezpočet poklopů, obytných částí, skladišť, výroben zbraní, polních nemocnic, velitelských center a kuchyní. Tunely vojákům Viet Congu umožňovaly překvapivě útočit dokonce i uvnitř americké vojenské základny a potom náhle beze stopy ukrytým vchodem zmizet. Pro toho, kdo netrpí klaustrofobií, bylo opravdovým zážitkem prolézt po čtyřech nebo v podřepu úzký a nízký tunel v délce asi 50 m za doprovodu vietnamského vojáka s baterkou. Řada neúspěchů vedla americká a také australská vojska k použití chemických zbraní a v době sucha i k použití napalmu ke spálení vegetace. Později ještě přikročila ke kobercovým náletům letadly B-52 a zničila, co se dalo. Ještě dnes zůstávají v půdě i ve vodě škodlivé chemické látky a úroda v této oblasti je špatná. Spojené státy nikdy nezaplatily kompenzaci milionům obětí otravy dioxiny, jež je důsledkem leteckého bombardování v průběhu války. Přesto, jak nám řekl náš tlumočník, běžní Vietnamci, hlavně ti mladší, necítí vůči Američanům zášť. Dnešní vztahy se Spojenými státy jsou politicky vřelé, hospodářsky živé a mezi oběma zeměmi probíhá velmi čilý oboustranný obchod. Po nedávné a smutné historii bychom se ještě rádi krátce zmínili o jedné vietnamské prioritě. Thajci nebo Číňané by mohli protestovat, ale vietnamské kuchyni se v jihovýchodní Asii nemůže nic ani zdaleka rovnat. Je nesmírně zdravá, jemná svými chutěmi a pozoruhodná svou rozmanitostí - spousta bylinek, zeleniny a mořských plodů. Nikdo nemusí mít obavy z nějakých červů, žab, hadů, ještěrek a dalších pro nás nevábných pokrmů. Můžeme je ale vidět na některých tržištích a dát si je v některých oblastech a vybraných restauracích. Velmi lákavé a chutné jsou různé druhy ovoce, z nichž některé ani nemají české pojmenování a k nám se vůbec nedováží. Velkou zásobárnou těchto produktů je Delta Mekongu. Tento region je také jedním z největších vývozců rýže na světě. Fantastická je zdejší soustava kanálů a plovoucích trhů, z nichž jeden u města Can Tho jsme navštívili a dozvěděli se plno zajímavostí. Při zpáteční cestě jsme se zastavili ve výrobně rýžového popcornu a sami si vyzkoušeli výrobu rýžového papíru, který se používá např. při zhotovení vynikajících smažených závitků s krevetkami. Hodně by se toho dalo napsat i o vietnamském pobřeží, na kterém jsou krásné písečné pláže a prvotřídní hotely. Setkáte se zde s vynikajícími masážemi a neobvykle dobrými službami. My jsme poznali pláž Mui Ne, která je světově proslulá svými podmínkami pro kitesurfing a windsurfing. Jedinečné mikroklima místa pomáhají chránit obrovské červené a bílé písečné duny. Najdete tu i původní rybářskou vesnici a můžete vidět, jakým způsobem zde loví mořské plody. Vietnam je skutečně úžasně exotické a nezapomenutelné místo. Hodně věcí se tu mění rychle k lepšímu, protože Vietnamci jsou mimořádně pracovití, odolní a houževnatí. Milena a Jiří Prokešovi
- 10 -
KDYŽ DOJDE NA ROZVOD, II. DÍL V případě výživného platí dvojnásob rčení, že „Tam, kde platí lidská slušnost, zákonů není třeba. Tam, kde lidská slušnost neplatí, ani zákony nepomůžou.“ Povinnost platit výživné vůči svým potomkům nevzniká až rozvodem manželství nebo odchodem partnera ze společné domácnosti, ale již narozením potomka. Pokud jeden z rodičů neplní dobrovolně svou povinnost již v tomto období, jeho odchodem ze společné domácnosti bude obvykle jenom hůř. Pokud tedy chtějí ženy, aby jejich děti byly řádně zaopatřeny, je nejdůležitější prevence. To znamená sledovat muže, z něhož plánujeme udělat otce svých dětí, jak si plní své povinnosti, ještě než děti zplodí. Co ovšem sledovat? Nejen to, jak se chová muž k ženě, kterou se zrovna snaží získat, ale hlavně hledět, jak se chová tam, kde už „má svý jistý“, nebo si to alespoň myslí. Okrádá muž svého zaměstnavatele, finanční úřad nebo dokonce svoje rodiče? Pak je dost možné, že mu to nebude blbé ani vůči vlastnímu dítěti. Nebo se muž chová ohleduplně ke svému okolí a dokonce se angažuje nad rámec svých povinností třeba jako dobrovolník v občanských iniciativách? Pak se dá oprávněně očekávat, že se stejně aktivně postaví k vyživovacím závazkům, i kdyby to dělal jen pro svou „image“. Důvod, proč tématu prevence věnuji tolik řádků je prostý: pokud rodič výživné hradit nechce, není tak těžké se této povinnosti léta vyhýbat navzdory právním zárukám, mezi které patří i prostředky trestního práva. Začněme ale z toho slušnějšího konce. Pokud se rodiče rozejdou a děti žijí převážně s jedním rodičem, obvykle s matkou, je druhý rodič povinen výživné hradit. Tím platícím rodičem pak bývá zpravidla muž. Jelikož jsou mužové tvorové ješitní, bývá jim nepříjemné, když je soud podrobí křížovému výslechu ohledně příjmů a majetku, kterých vlastní šikovností nabyli a poté „odsoudí“ k pravidelnému hrazení výživného k rukám matky, nad jehož dalším přerozdělováním nemají žádnou kontrolu. Často tak dochází k absurdní situaci, kdy muž platí slušné výživné, ale nemá žádné rozhodovací pravomoci ohledně toho, jaké se z něj uhradí školní a mimoškolní aktivity, sportovní potřeby, zdravotní pomůcky, ošacení apod. Někteří tatínkové dokonce mají podezření, že výživné využívá maminka více pro sebe než ve prospěch dětí. Takové situaci se dá zabránit, když se rodiče pokusí na výživném dohod-
nout u rodinného mediátora místo toho, aby pověřili určením výše výživného soud. V mediaci je totiž důležité, aby byly uspokojeny potřeby všech zúčastněných a nikoli, co říká zákon. Rodiče tedy mohou vyčíslit potřeby dětí a dohodnout se na výživném, aniž by musel někdo prokazovat podrobně všechny svoje příjmy. Takovou dohodu pak soud schválí poté, co prověří příjmy rodičů méně formálně, aby se ujistil, že výživné není podezřele nízké. Velkou výhodou je také možnost dohodnout zřízení zvláštního účtu pro účely zasílání výživného, k němuž bude mít přístupová práva platící rodič a bude tak moci ověřovat, na co je výživné využíváno. Naprosto zásadní výhodou mediace je ovšem to, že zkušený mediátor nenechá strany odejít s takovou dohodou, kdy jeden bude „pouze“ platit a druhý bude „rozhodovat“. Vede rodiče k odpovědnému a rovnému rozhodování o všech důležitých záležitostech v životě dítěte bez ohledu na to, kdo má dítě v péči a jak vysoké výživné se hradí. Horší bude situace, kdy rodič má nízké příjmy nebo nemá z čeho výživné hradit. Dítě má právo na stejnou životní úroveň jakou mají rodiče, v tomto případě tedy na stejně nízkou. Pokud tedy rodič „pečující“ vyčíslí náklady na dítě na 8 000 Kč měsíčně, ale druhý rodič pobírá minimální mzdu, zřejmě mu soud neuloží, aby hradil polovinu těchto nákladů, zejména když by měl vyživovací povinnosti ještě k dalším dětem. Výhodou mediace v takových případech je možnost dohodnout se s takovým rodičem na částečném hrazení výživného třeba v naturáliích. V praxi jsem se například setkala s tím, že maminka zaměstnaná jako pokladní v supermarketu „dorovnala“ nedostatečné výživné dodávkami potravin a oblečení, které dokázala sehnat díky své profesi za velmi výhodnou cenu. Nejhůře však na tom budou rodiče, jejichž bývalí partneři nehodlají platit vůbec. Takový „prevít“ k mediaci obvykle nedorazí a někteří jsou dokonce dosti odolní i vůči nařízení exekuce. Činí tak například tím, že nemají zřízen žádný bankovní účet, z něhož by se daly částky strhávat, ani legální zaměstnání, díky němuž by se dalo výživné srážet ze mzdy. V takové situaci je každá rada drahá a nezbývá než se uchýlit k podání trestního oznámení, když rodič neuhradil výživné alespoň 6 měsíců a doufat, že takového rodiče nápravné zařízení přivede k větší odpovědnosti. Mgr. Michaela Kopalová, rodinná mediátorka
Od dubna 2016 otevírá lesní mateřská školka Kulíšek nový provozní den. Stávající provozní dny pondělí + úterý jsou již plné, proto pro případné nové zájemce chystáme ještě páteční provoz. Zájemci se mohou přihlásit do 20. března koordinátorce libčické pobočky LMŠ Kulíšek Kateřina Judová
[email protected], 731 555 562. Pátky budou v provozu při naplnění minimální kapacity 8 přihlášenými dětmi. 11. a 12. dubna dopoledne proběhnou dny otevřených dveří v Kulíšku, podrobnosti budou na www.kulisek.netluk.cz.
22. 4. proběhne zápis do Kulíšku na školní rok 2016/17 od 16:00 do 18:00 v zázemí v Lidické 724. Přijďte i s dětmi! Nabízíme předškolní vzdělávání v přírodním prostředí dětem od tří do šesti let. Jsme tu pro děti, jejichž maminky jsou doma s mladším sourozencem a chtějí svým starším dětem dopřát pobyt s ostatními dětmi v přírodě. Jsme tu i pro děti, které se nedostaly do běžné školky a stejně tak pro děti, které do školky chodí, ale jeden či dva dny v týdnu chtějí zažít dobrodružství v lese. Kateřina Judová - 11 -
TĚŽKO NA CVIČIŠTI, LEHKO NA BOJIŠTI
ŠACHISTÉ BOJUJÍ
V regionálním přeboru v šachu se našim šachistům opravdu daří. Šachový klub Liběhrad postavil letos dvě družstva. Družstvo A je v regionálním přeboru na prvním místě a družstvo B je v regionální soutěži na čtvrté pozici.
V těchto dnech již máme za sebou první mistrovské zápasy jarní části druholigové sezóny. Pevně věřím, že byly vítězné! Aktuální výsledky, fotky a komentáře zápasů jsou k dispozici na klubových stránkách sokollibcice.cz. Pojďme se ale podívat kousek zpět v čase na výsledky zimní přípravy. V únorovém čísle jsem psal o chystané účasti na Memoriálu Míly Koloce v Ústí nad Labem, kam jsme vyjížděli v roli favorita obhajovat prvenství. Celý turnaj je časován na začátek roku do fáze fyzického drilu, proto na herní část přípravy není kladen takový důraz a tomu i odpovídají účastníci turnaje. Každoročními zahraničními hosty je dánský tým FIF Fjerritslev a neměcký HSG Fichtelgebirge II. Tyto týmy ale účast berou spíše jako kulturně-společenskou událost. Prestiž a kvalitu turnaje zvedají domácí Chemička Ústí nad Labem a Jablonec nad Nisou (oba týmy hrají 2. ligu). V rámci herního systému 1x25min jsme ve všech zápasech ochutnali sladkou chuť vítězství s následujícími výsledky. • TJ Chemička Ústí nad Labem 13:8 • HSG Fichtelgebirge II 17:5 • HC Čambavamba 16:8 • TJ ELP Jablonec nad Nisou 12:8 • FIF Fjerritslev 21:6 Bonusem během vyhlašování konečných výsledků turnaje byl i zisk titulu pro nejlepšího střelce turnaje pro libčického kanonýra Josefa Gebauera. Vyhráli jsme tedy, co se dalo. Další přípravné zápasy byly směřovány již ke kvalitnímu nácviku herních kombinací a spolupráce hráčů. Nejprve jsme si pozvali tým Náchodu, který v aktuálním ročníku působí na 5. místě tabulky 1. ligy. Jednalo se tedy o nadmíru kvalitního soupeře, který prověřil libčický tým ve všech ohledech. V průběhu celého zápasu jsme se soupeřem drželi krok a až do poslední minuty bojovali o vítězství. Konečná prohra s minimálním rozdílem dvou branek 28:30 byla brána jako pozitivní vklad do další práce týmu. Ve druhém a posledním přípravném zápasu na naši palubovku zavítal výběr staršího dorostu Dukly Praha. Oproti zkušenému Náchodu se jednalo o hru „nahoru a dolů“ s velkým množstvím gólů na obou stranách hřiště. Konečný výsledek 31:31 by znamenal pomyslnou dělbu bodů. Celkově příprava proběhla úspěšně a nyní musíme potvrdit ambice z podzimu a poprat se o co nejlepší výsledky v nadcházejících utkáních. Všechny domácí zápasy odehrajeme opět v Břvích, kde rádi přivítáme naši početnou základnu příznivců. Z Libčic bude vypravován již tradiční fanouškovský autobus. Najděte si chvíli a přijeďte nás podpořit v boji o titul. Seznam domácích zápasů: • 20. 3. 17:00 – Sokol Vršovice • 17. 4. 17:00 – Košutka • 24. 4. 17:00 – Šťáhlavy „B“ • 08. 5. 17:00 – Praha 4 Petr Česák
Regionální přebor A v šachu po osmém kole: Pořadí Název družstva 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 1. ŠK Liběhrad Libčice n.Vlt. A 6 5 4½ 6 4 6 5½ 6 2. Sokol Buštěhrad C 2 4 5 6½ 2½ 6 6½ 3. TJ Český lev Kolešovice B 3 6 3 3½ 5½ 6 5½ 4. ŠK Merkur Kladno B 4 2 2½ 4½ 4 4 6 4½ 5. ŠK Rakovník A 3½ 3 5½ 3 6 4½ 5½ 6. ŠK Velvary A 2 5 3½ 5 1½ 3 4½ 5 7. Caissa Úholičky C 4 4½ 4 2 5 3 5 8. Sokol Buštěhrad D 1½ 2½ 4 2 6½ 6 4½ 9. ŠO TP NOVA Kladno A 2 5½ 2 3½ 5 3 7 10. TJ Hostivice B 2½ 2 2 2½ 3½ 5 1 11. ŠK Kralupy C 2 1½ 2½ 3½ 3 3 3½ Regionální soutěž B v šachu po osmém kole: Poř. Družstvo V R P Body Skóre Partie 1. T J. AERO Odolena Voda „B“ 5 1 0 16 23.0 21 2. ŠK Zlonice 5 0 2 15 22.0 18 3. ŠK Rakovník B 5 0 1 15 20.0 17 4. ŠK Liběhrad Libčice n/Vlt. „B“ 3 2 1 11 18.5 16 5. Cayman Pharma Neratovice G 3 1 2 10 17.5 12 6. ŠO STOCHOV 3 0 4 9 19.0 13 7. ŠK Velvary B 3 0 4 9 14.5 13 8. ŠO TP Nova Kladno „B“ 2 1 4 7 14.0 9 9. TJ Kralupy nad Vltavou D 2 0 4 6 9.5 7 10. TJ Český Lev Kolešovice C 0 2 4 2 8.0 4 11. Cayman Pharma Neratovice F 0 1 5 1 9.0 6 Petr Plicka, kapitán ŠK Liběhrad
- 12 -
PRODEJ SLEPIČEK Drůbež Červený Hrádek opět prodává slepičky typu Tetra hnědá Dominant všech barev Stáří: 14 -19 týdnů. Cena: 149 -180 Kč/ks dle stáří. Prodej v Libčicích n/Vlt. se uskuteční:
30. března 2016 v 10 hodin před kulturním domem.
Při prodeji slepiček - výkup králičích kožek cena dle poptávky Bližší informace: Pondělí - Pátek 9.00 - 16.00 na tel.: 601 576 270, 606 550 204, 728 605 840
CENÍK INZERCE
1/2 strany
700 Kč
Celá zadní strana 2 000 Kč
1/4 strany
400 Kč
Celá vnitřní strana 1 300 Kč
Formát vizitky
180 Kč
- 13 -
- 14 -
- 15 -
www.autohouser.cz
PNEUSERVIS
AUTOSERVIS
AUTODÍLY
Prodej pneumatik a disků všech značek, typů a rozměrů. Auto, moto, nákladní, stavební, hobby, speciální. Provádíme odbornou montáž a opravy pneu na nejmodernějších strojích s nejmodernějšími technologiemi. Odborná konzultace při výběru nabízeného zboží. Nabízíme uskladnění i kompletních sad kol a jejich servis. Prodej příslušenství. Přímé zastoupení prémiových značek pneumatik a disků.
Zajistíme pro vás STK včetně měření EMISÍ. Opravy vozů všech značek. Mechanické opravy, autoelektrika, servisní prohlídky po najetých kilometrech, výměny olejů, diagnostika, výměny čelních i ostatních skel, servis klimatizace a dezinfekce ozonem, montáž příslušenství a zabezpečení vozů, opravy brzd, výměny výfuků, opravy podvozků, výměny tlumičů pérování a další. Zajistíme pro vás opravu havarovaného vozu včetně kompletního zastupování v jednání s pojišťovnou. Seřídíme geometrii vašeho vozu na nejmodernějším 3D zařízení. Zapůjčení náhradního vozu.
Velkoobchod a maloobchod. Prodáváme široký sortiment náhradních dílů na většinu automobilů ve spolupráci se značkovými i neznačkovými dodavateli. Naši hlavní dodavatelé jsou: AŠ FINANCIAL, AUTO KELLY, APM, ACI, ELIT, INTER CARS, MG PARTS, SPEI SERVIS, STAHLGRUBER, STUALARM a další. Po dohodě zajistíme i originální náhradní díly. Samozřejmostí je dovoz až do vaší dílny.
Přílepská 1233 Roztoky
KONTAKT:
Lumír Novotný, 774 151 334,
[email protected] Bohumil Houser, 731 151 341, PRODEJ A SERVIS, 220 911 128,
Přílepská 1707 Roztoky
KONTAKT:
Josef Čížkovský, 731 151 334 Miroslav Vejbora, 731 862 462 STK EMISE, 233 910 042
Přílepská 1233 Roztoky
KONTAKT:
Martin Franc, 739 465 534,
[email protected]
Tomáš Kukelka, 731 151 337 Jaroslav Konečný, 731 151 343
[email protected]
Měsíčník Libčické noviny vydává MěÚ, nám. Svobody 90, 252 66 Libčice nad Vltavou, www.libcice.cz,
[email protected], IČ: 00241407, evid. č. MK: ČR E 12222. Šéfredaktorka: Hannah Bartíková (
[email protected]). Redakční rada: Ing. Jiří Slanina, Bc. Jiří Sochor, Ing. Vladimír Urbánek. Ilustrace: Jiří Tyller. Za jazykovou správnost zodpovídá: Hana Tyllerová. Grafické zpracování: Ondřej Pellar - Studio Klika. Tisk: Tiskárna Libertas a. s. Praha. Redakce si vyhrazuje právo texty redakčně upravovat, popřípadě krátit. Uveřejněné příspěvky nemusí nutně vyjadřovat názory redakční rady a za jejich obsahovou správnost zodpovídají podepsaní autoři. Náklad 1500 ks, zdarma, roznáška prostřednictvím České pošty do všech libčických domácností. Uzávěrka pro příjem příspěvků vždy k 15. dni v měsíci.
