BŘEZEN 2016
DUHA Měsíčník informací Domova seniorů Havířov, středisko Luna
Březen – měsíc čtenářů Snad každý z nás, kdo jsme navštěvovali základní školu před rokem 1989, máme měsíc březen spojený s Měsícem knihy. Vzpomínáte na Káju Maříka, Malého Bobše, Gabru a Málinku nebo Neználka? Na tyto postavičky dětské literatury se zapomenout nedá. Už za první republiky probíhaly pod patronací Svazu knihkupců a nakladatelů tzv. Týdny knihy. První ročník Měsíce knihy – března byl vyhlášen v roce 1955. Dohodly se na tom Ministerstvo kultury se Svazem československých spisovatelů, nakladatelstvími, knižním obchodem, ROH, Československým svazem mládeže a dalšími složkami. Komunistická propaganda si od Měsíce knihy slibovala mnoho. Kniha měla proniknout do všech končin vlasti a stát se potřebou denního života všech občanů, zvláště mládeže, a plnit tak v širší míře své ideově výchovné poslání. Páteří Měsíce knihy však i nadále zůstaly knihovny a knihkupectví. Podle metodických pokynů pořádaly soutěže, jako například Budujeme vzornou lidovou knihovnu, nebo ve spolupráci se základními školami soutěž Celá třída čte. V roce 1989 přišla „sametová revoluce“ a s ní i mnoho změn. Měsíc knihy přestal být oficiální akcí řízenou z ministerstva. Na jeho místo nastoupil Týden knihoven pořádaný Svazem knihovníků a informačních pracovníků. S nástupem vizuálních a elektronických médií přišla tištěná kniha o výsadní postavení, což se projevilo mimo jiné i v přejmenování Měsíce knihy na Měsíc knihy a internetu. Ovšem obava, že internet vytlačí knihu a definitivně se usadí na trůnu, není opodstatněná. Tištěná kniha zůstává i nadále nenahraditelným společníkem. V současnosti i bez centrálního řízení pořádají mnohé knihovny a knihkupectví série akcí, které nesou název Měsíc knihy i nadále. Některá nakladatelství poskytují v prvním jarním měsíci výrazné slevy na vybrané tituly a připravují křty nových publikací. Od roku 2010
pořádá Svaz knihovníků a informačních pracovníků akci Březen měsíc čtenářů, zapojuje se do ní více než 400 veřejných knihoven z celého Česka. V uplynulých dnech jsme společně s Vámi na různých aktivizacích vzpomínali na oblíbené knihy a povinnou četbu našeho dětství a mládí. Zazněla například tato díla: Božena Němcová – Babička, Josef Věromír Pleva – Malý Bobeš, Marie Černá – psala pod pseudonymem (Felix Háj) – Kája Mařík, Amálie Kutinová – Gabra a Málinka, Karel Jaromír Erben – Kytice, Bohumil Říha – Honzíkova cesta, Jan Neruda – Povídky malostranské. Muži pak vzpomínali na tzv. Rodokapsy - romány do kapsy, které vycházely od roku 1935. Vážení uživatelé, jak jistě víte, i v našem domově máme knihovnu. Přijďte, najděte si něco k počtení a zpříjemněte si tak březen – měsíc čtenářů. Zdroj. www. chytrazena.cz
(Milada)
Historie plesů Ples je společenská událost obvykle slavnostní povahy, která je spojena se společenským tancem za zvuků taneční hudby. Tato událost mimo jiné umožňuje vzájemné setkávání lidí, kteří by se jinak pravděpodobně nikdy nesetkali. Plesy bývaly v minulosti především výsadou vyššího stavu, tedy šlechty. V průběhu 19. století se plesy postupně staly (ostatně tak jako mnoho jiných původně šlechtických výsad) běžnou součástí tehdejší měšťanské společnosti, v té době byly takovéto lidové plesy označovány slovem bál. Pořádaly je obvykle různé občanské spolky nebo profesní a stavovská společenstva (cechy) apod. Vzhledem k slavnostní povaze události je obvykle nutné, aby lidé na plese byli oděni ve vhodném společenském oděvu (společenské šaty, plesové šaty). Zvláštní kategorii pak tvoří maškarní ples (maškarní bál), kdy lidé na plese mohou být v přestrojení nebo mohou užívat karnevalové masky apod. V dnešní době plesy pořádají různé společenské instituce a organizace, zejména pak spolky a školy. Střední školy obvykle pořádají každoročně maturitní ples na památku ukončení středoškolského studia, plesy často pořádají i vysoké školy. Také se pořádají charitativní plesy, jejichž výtěžek jde na nějakou bohulibou činnost. (Převzato z internetu, doplněno Barbora)
III. Reprezentační ples
Dne 5.2. se v Domově seniorů Havířov, středisko LUNA, konal III. Reprezentační ples. Plesy na Luně mají dlouholetou tradici a ten letošní se konal již po jednadvacáté. Tento den je pro nás velký svátek, na který se těší nejen naši senioři, ale i rodinní příslušníci, známí a kamarádi, kteří se rádi přijdou podívat a se svými blízkými stráví příjemné chvíle, zváni jsou i zástupci města Havířova. Na přípravě a výzdobě se podíleli nejen zaměstnanci, ale pomohli také šikovné uživatelky a uživatelé, kteří v naší ergodílně pomáhali s výzdobou, vyráběli kotiliony, naše seniorky se zapojily rovněž do pečení slaných tyčinek. Krásně vyzdobená jídelna, skvělá hudba, slavnostně naladění senioři, kteří jsou rádi, že se mohou při této příležitosti krásně obléci, vůně parfémů, upravené vlasy, oholené tváře, dobrá nálada, příjemná atmosféra, vystoupení roztomilých mažoretek, hodnotné dárky od našich sponzorů na „stole štěstí“, tanec, úsměv, chutné občerstvení – to všechno byl ples na Luně. Neustále zaplněný parket byl důkazem toho, že zábava je výborná. Nevadilo, že nám scházeli muži - tanečníci, naše dobře naladěné ženy si poradily - tančily buď ve skupince nebo spolu, lidé na vozíčku byli do tance také vtaženi. Děkujeme všem sponzorům za hodnotné dárky a také mažoretkám DIXI pod vedením Veroniky Sobolové za krásné vystoupení. Za zaměstnance mohu říci, že jsme rádi, když můžeme našim uživatelům zpříjemnit život v jejich novém domově a věříme, že si tyto slavnostní okamžiky dlouho ponesou ve svých srdcích i do obyčejných všedních dní a zůstanou pro ně nejen milou vzpomínkou, ale i okamžikem, na který se budou těšit opět za rok. Tak nashledanou na příštím plese! (Barbora )
Vážení a milí zaměstnanci Rádi bychom vám svým jménem a myslíme, že i jménem ostatních klientů chtěli ze srdce poděkovat za krásnou proměnu jídelny na plesovou místnost a současně i starost o méně pohyblivé klienty a vytvoření příjemné atmosféry pro nás všechny. Víme, že pro mnohé z vás to bylo i nad rámec pracovní doby – a tak ještě jednou – vřelé díky za vše manželé Deutscherovi
Valentýn u klavíru, svátek všech nevěst, družiček, ženichů, také chvíle pro naše reminiscenční zavzpomínání, vyprávění a nechyběla ani výstava svatebních šatů včetně trocha té muziky…Takto jsme pojali Valentýnský svátek. Na začátku jsem některé z vás prosila o zapůjčení svatební fotografie, vyslechla veselé vyprávění ze svatebního dne a krásné a radostné příběhy z dob namlouvání, kdy jste byli mladí a zamilovaní…Ráda se s těmito příběhy podělím: …bylo mi 17let, byla jsem jako jedna z prvních v Sokole, pak ve Svazarmu. Tam jsme se s mým budoucím manželem seznámili a věnovali jsme se parašutismu. Můj milý tenkrát pracoval jako krajský náčelník pro město Ostrava. Potom narukoval na vojnu a já jsem docházela do Svazarmu sama. Byl odvelen do Sabinova na Slovensku. Po roce jeho vojenské služby jsme se vzali. To byl rok 1954. Manželství jsme měli jako každé normální, někdy na růžích ustláno, někdy bouřlivo i s hromobitím. Vychovali jsme tři děti, máme šest vnoučat a sedm pravnoučat a pevně věřím, že se dočkáme dalších pravnoučátek… Tento článek je zveřejněn s laskavým svolením naší uživatelky. (Renáta)
Minikino Zdá se, že zde máme novou tradici – a sice promítání filmů, které jsme nazvali minikino, protože se promítá v naší knihovně a je určeno pro naše uživatele. Začalo se 16.2. ve 13:30 hodin osvědčenou českou veselohrou Přednosta stanice s Vlastou Burianem. Naše minikino máme v plánu provozovat jedno úterý v měsíci. Udělaly jsme si malý průzkum mezi vámi, na jaké filmy byste se rádi podívali a zde jsou vaše přání: Filmy pro pamětníky s Hugo Haasem a Vlastou Burianem, Janou Brejchovou, Vlastimilem Brodským a Vladimírem Menšíkem. Pohádky. Filmy prstýnek, Hotel Modrá Hvězda, S tebou mě baví svět, Muži nestárnou, Vesničko má středisková, Škola základ života, Marnost nade vše, Ženy v pokušení, ale také cestopisné dokumenty, jako např. Kamera na cestách. Za všechny náměty děkujeme a stále můžete dávat své podněty. Budeme se těšit na společně strávené chvíle. (Barbora)
Beseda s vedením
Dne 17.2. v dopoledních hodinách se konala v jídelně beseda našich uživatelů s vedením DS. Pan ředitel se přivítal s uživateli a hned na začátku besedy se zmínil o nových stolech a židlích, které byly v jídelně vyměněny, a doufá, že jsou s nimi uživatelé spokojeni a zmínil, že se bude postupně pokračovat v inovaci jídelny. Od 1. 3. 2016 bude s největší pravděpodobností zavedena fakultativní služba půjčování kompenzačních pomůcek, které jsou majetkem domova. Tyto pomůcky budou za minimální úplatu cca 3,- až 5,-Kč na den. Ředitel zdůraznil, že ten, kdo pomůcku potřebuje, měl by mít na ni nárok, pokud ji lékař předepíše. V tom případě pomůcku hradí pojišťovna. Doporučuje tak uživatelům, aby se obrátili na odborného lékaře a nechali si tak pomůcku předepsat. V příštích dnech bude vypracován ceník a půjčovní řád. Pan ředitel po domluvě s vedoucím sociálního útvaru informoval o zřízení mobilní schránky důvěry, kde můžou imobilní uživatelé vhazovat jak pochvaly, tak i stížnosti, podněty či připomínky. Tato mobilní schránka bude zůstávat na pokojích po dobu dvou dní v blízkosti uživatele. Vedoucí stravovacího útvaru, p. Rykalová, požádala uživatele, aby z jídelny nevynášeli žádné příbory, talířky, misky nebo hrníčky do svých pokojů. Prosí je, aby se podívali ve svých pokojích, zda nemají nějaké nádobí u sebe, popřípadě je vrátili do jídelny. V poslední době totiž nádobí hodně ubývá. Na závěr pan ředitel vyzývá uživatele, aby navrhovali sami nová zlepšení, která by se jim líbila a vyhovovala. Zápis z této a besedy je umístěn na nástěnce ve vestibulu. (Barbora)
Odpoledne na Heliosu
Jedno únorové odpoledne přijaly čtyři naše seniorky pozvání na bratrský Helios a zúčastnily se vědomostní soutěže s názvem „Jméno, město…“ Společně s námi se do soutěže zapojilo ještě dalších šest týmů. Byla vysvětlena pravidla, okusily jsme pohoštění - výrobek seniorů z Heliosu, a nic nebránilo zahájení hry. Výborně moderovaná soutěž velmi rychle uplynula a s ní i jedno příjemné odpoledne, ve kterém jsme se nejednou nahlas zasmály. Naše seniorky sice neobsadily žádnou přední příčku, ale potkaly tam své známé z jiných zařízení, procvičily paměť, popovídaly si a to jim bylo odměnou. Děkujeme za pozvání a těšíme se na další shledání. (Šárka)
Hudební odpoledne V úterý 2. února proběhla za hojné účasti a značného zájmu prezentace na téma „Střípky ze skandinávské hudby“, kterou připravil a komentoval docent Mojmír Vavrečka. Země Skandinávského poloostrova tvoří hlavně Norsko, Švédsko a Finsko. Norská národní hudba byla zastoupena ukázkami ze symfonie „Peer Gynt“ světově známého skladatele Edvarda Griega (Příběh lásky, Solvejžina píseň a V jeskyni krále hor), založené na norských lidových písních a legendách. S touto programovou hudbou, jejíž poslech vyvolává v myslích posluchačů individuální obrazové představy, kontrastovala hudba finská, reprezentovaná díly nejvýznamnějšího finského hudebního skladatele Jeana Sibeliuse „Finlandia“ a „Valse triste“. Tato díla, inspirovaná nádhernou finskou přírodou (říká se jí země tisíců jezer a ostrovů), jsou provázená videem s úchvatnými záběry ze života této přírody. Švédsko, bohužel, se tradicemi národní hudby pochlubit nemůže, stejně jako nemá významné hudební skladatele. Při prezentaci bylo zastoupeno skladbami nejznámější hudební skupiny ABBA, která se stala světoznámou v sedmdesátých létech minulého století, když začala zpívat anglicky a ve svých písních, jako „Money, money…, Honey, honey …, Mamma mia, SOS a j. propagovat spotřebitelské hodnoty současné společnosti. Po hodinové prezentaci se spokojení posluchači rozcházeli s pozváním na další hudební odpoledne, zaměřené na české písně 60. – 80. let minulého století. Napsal M. Vavrečka, uživatel DS
Žijí mezi námi Usměvavá, velmi pohledná dáma, u které věk nehraje žádnou roli. Taková je paní Drahomila Rojková, bydlící v našem domově od roku 2008. Nastěhovali se zde společně s manželem, se kterým ji, bohužel, bylo dopřáno zde prožít pouhé 3 měsíce. Narodila se v Dolní Suché, dnešním Havířově. Bylo to v době největší hospodářské krize. Panovala obrovská nezaměstnanost. Tatínek, i když pracoval v hornictví od svých 14 let, byl také z práce propuštěn. Maminka pracovala nárazově u okolních sedláků, někdy pouze za proviant. Paní Rojková měla o dva roky starší sestru. Situace v rodině se zlepšila, když tatínek dostal práci na dole Nová jáma v Orlové – Lazích. Rodina se mohla přestěhovat do hornické kolonie. Součástí nového domova byla zahrádka a možnost chovu domácího zvířectva. Přesto, že to vše zahrnovalo mnoho práce a obě dcerky měly své povinnosti, celá rodina tak mohla lépe přečkat válečné období. Válka paní Rojkovou, jak vzpomíná, ještě dlouhá léta strašila, i když už dávno bylo po ní. Léta okupace si vybrala svou daň v možnostech vzdělávání a paní Rojková se vyučila jako prodavačka v oboru drogerie-parfumerie. Ve svých 17 letech se seznámila se svým budoucím manželem, se kterým se za další dva roky vzali a společně vychovali dva syny. Zpočátku mladá rodina bydlela společně s rodiči a sestrou. I když v bydlení neměli tolik prostoru, žili ve vzájemné úctě a shodě. Vzpomíná, jak obrovskou měli radost, když manžel, který pracoval jako dispečer u dopravy, dostal dekret na byt 2+1 v Havířově. Paní Rojková působila většinu svého profesního života jako vedoucí v různých prodejnách. Například také v nově otevřeném Labužníku, kde si musela dodělat výuční list na potraviny. Samozřejmě, že to nebylo mnohdy lehké – práce s lidmi, Silvestrovské inventury, novoroční papírování a mnoho jiných povinností. I přes náročnost tohoto povolání paní Rojková v tomto oboru vydržela 40 let.
Ale život nebyla jen práce. Celá rodina velmi ráda vyjížděla se stanem za krásami naší vlasti a za teplými prameny po krásném Slovensku. Synové vystudovali, oženili se, založili vlastní rodiny. Do rodiny časem přibylo pět vnuček a dokonce již sedm pravnoučátek. Velká událost, která zajisté zůstane v paměti všech zúčastněných, byla krásná Zlatá svatba, kterou rodičům připravili synové a vnoučata. Paní Rojková na tuto slavnost vzpomíná s velkým dojetím, zvláště na nezapomenutelný proslov tehdejší primátorky Milady Halíkové. Manželům bylo dopřáno spolu prožít ještě 6 pěkných let, kdy společně často vyjížděli na výlety do Beskyd, nebo na tolik oblíbenou Hrčavu. Věnovali se také svým koníčkům - manžel rybaření a paní Rojková své celoživotní zálibě - četbě knih. Paní Rojková s pokorou přijímá to, co život přináší. S láskou často myslí na své krásné dětství, a jak sama říká, věří, že „dobrý člověk ještě žije“. Přejeme jí ještě mnoho klidných a ve zdraví prožitých let v kruhu své velké rodiny, která pro ni vždy byla, a stále je, to nejdůležitější na světě. (Milada)
Vizitka
Jana Třinecká PPOP v DS pracuje od r. 2013 1. Nejvíce času věnuji: rodině, zahradě a
1. Nejvíce času věnuji: rodině, zahradě a vaření.
2. Ještě bych se ráda naučila: dobře tančit latinsko-americké tance. 3. Nemám ráda: chamtivost a necit pro potřeby druhých. 4. Pochutnám si na: dobrém zeleninovém salátu a také zmrzlině. 5. Kdy jsem naposledy vyznala lásku: lásku vyznávám i zdánlivě maličkostmi svému muži a dětem denně. 6. Co a kdy jsem si koupila jen tak pro radost: levanduli v květináči – minulý týden. 7. Kdy a čemu jsem se naposledy hodně nahlas zasmála: při poslední návštěvě svých přátel z Coloreda jsem se zasmála své angličtině. 8. Často přemýšlím o: tom, jak zkrášlit naši zahradu 9. Fandím a obdivuji: lidi, kteří nasazují svůj život pro druhé. 10. Nejšťastnější jsem když: je náš dům plný lidí a všichni mluví najednou. (: 11. Kdy jsem měla naposledy radost jako malé dítě: když jsem viděla po zimě první sněženky. 12. Nikdy bych už: nechtěla zažít pocit bezmoci při bolesti svých blízkých. 13. Kdybych měl (a) udělat něco naposledy, co by to bylo: sešla bych se se svou rodinou a řekla jim, že je mám ráda.
Projekt „Jedeme v tom společně“ Od 1. března 2016 jsme se společně s dalšími 21 domovy seniorů z celé ČR zapojili do projektu „Jedeme v tom společně“, jehož mozkem je ředitel DS Vrbna pod Pradědem Mgr. Jan Vavřík. Ještě před zahájením jsme kurýrem obdrželi trička s logem pro naše domácí cyklisty a vyrazili jsme na cestu. Možná není všem známo, oč v projektu jde, tak mi dovolte ve zkratce ho nastínit. Jde o to, aby v domácím prostředí na rotopedech nebo motomedech urazili trasu z Pradědu do Prahy, která čítá 393 km, v termínu do 29.4. s tím, že se šlape pouze 120 minut denně od pondělí do pátku, maximálně 12 reprezentantů z domova. Výběr pro nás nebyl vůbec složitý, jelikož v našem DS Luna máme spousty sportovně a hravě založených seniorů. Každý den s pečlivou pravidelností se střídají naši Armstrongové na kolech a ukrojují z pomyslné trasy desítky kilometrů. Máme z toho radost a přejeme všem seniorským cyklistům po celé ČR hodně sil do finiše a sladký pocit vítězství nad sebou samým. Uvidíme se v cíli! (Eva Š.)
Rubrika zdraví Hroznové víno – bobule plné vitamínů Vinná réva patří mezi nejstarší kulturní rostliny pěstované člověkem – prapůvodní formy byly rozšířeny již před 130 miliony let! Její pravlastí bylo pravděpodobně Zakavkazsko a Střední Asie. Plody vinné révy mají různé barvy – zelené, žluté, červené až tmavofialové. Konzumujeme je buď čerstvé, nebo sušené – rozinky. Zhruba 90% hroznů se však zužitkuje při výrobě vína a dalších nápojů (například moštu). Bobule hroznového vína jsou bohaté na vitamin C, vitamíny skupiny B s výjimkou B12, draslík, mangan, hořčík, vápník, železo, bor, sodík. Dále obsahují jednoduché bílkoviny, aminokyseliny, pektiny a cukry. Vinná réva je rovněž výborným zdrojem antioxidantů, v plodech se nachází flavonoidy, v semenech, slupce a také v listech resveratrol, který se vyskytuje ve slupkách a jadérkách a má silné antioxidační vlastnosti. V červeném víně je 60–100× více resveratrolu než v bílém a odhaduje se, že flavonoidy obsažené v červeném víně jsou dokonce několikanásobně silnějšími antioxidanty než vitamin E. Milí čtenáři, hroznové prospívá našemu zdraví v tuhém i tekutém (to v malém množství) stavu, takže „Na zdraví“. (Milada) http://dieta.vitalia.cz/
Velikonoce
Název „Velikonoce“ v sobě nese starý příběh, který se odehrál před mnoha tisíci lety v Egyptě. Tehdy zde existovalo malé etnikum - Hebrejové (Židé). Ti po různých peripetiích jedné noci Egypt opustili, protože v něm nechtěli déle vykonávat otrocké práce. Tato noc byla pro Židy tak významná, že jí začali říkat Velká noc. Od toho i naše Velikonoce. Tedy tento svátek byl a je úzce spojený s myšlenkou svobody. O několik set let později na Velikonoční svátky, kdy si Židé připomínali vyjití z Egypta, byl v Jeruzalémě ukřižován Žid jménem Ježíš. Léčil choré, křísil mrtvé, tvrdil, že kdo v něj uvěří, získá věčný život. Za tato slova byl nakonec ukřižován. Po třech dnech ale vstal z mrtvých. Mnozí tvrdí, že se jedná o legendu, jenže prázdný hrob tehdy nezpochybňovala ani Ježíšova opozice, všichni se mohli přesvědčit, že v hrobě není. Velikonoce tedy pro křesťany znamenají připomenutí Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání. Důležitější než připomínka je ale význam Velikonoc. Tento svátek připadá na jaro, a proto někdy říkáme „svátky jara“. Velikonoční poselství ukazuje, že existuje ještě jiná dimenze života, než tento život pozemský. Tak jako kdysi o Veliké noci vyšli Izraelci do svobody, můžeme vnitřní svobodu zakusit i my, skrze lásku, toleranci a odpuštění.
(zdroj – víra.cz, Šárka)
Dobrovolnictví na středisku Luna Spolupráci s humanitární organizací Adra o.p.s. jsme na středisku Luna navázali v roce 2010. Za uplynulých 6 let dobrovolníci strávili s našimi uživateli stovky hodin bez nároku na jakoukoliv odměnu. Na středisku Luna působí v současné době úctyhodných 30 dobrovolníků. Naši dobrovolníci jsou pro naše uživatele „parťáci“ a společníci. Společně chodí na procházky, hrají společenské hry, luští křížovky, čtou si, povídají si. Velmi nás těší, když můžeme pozorovat vzniklá přátelská pouta mezi uživateli a dobrovolníky a mnohdy i navázání kvalitních partnerských vztahů s rodinami uživatelů. Všichni dobrovolníci, kteří dochází do našeho domova prochází výběrovým řízením, jsou proškoleni a pojištěni organizací Adra o.p.s.. V našem domově se také konají pravidelná školení pro dobrovolníky - tzv. supervize. Každou středu od 14.00 – 16.00 má úřední hodiny v kulturní místnosti 2.p.traktu A paní Marcela Bühnová – koordinátorka Adry. Milí uživatelé, pakliže máte zájem mít svého dobrovolníka, obraťte se na aktivizační pracovnice Miladu Kubovou nebo Šárku Soukupovou. Věříme, že Vy, kdo svého dobrovolníka již máte, cítíte vítané zpestření a obohacení svého života. (Milada)
Kdo nedělá nic pro druhé, nedělá nic pro sebe. Johan Wolfgang Goethe
Rubrika - Vtipy Marie je tak hodná žena. Pokaždé, když její manžel pozdě večer dorazí domů, tak hned jak vstoupí do dveří, dostane svoji fajfku, pantofle, pyžamo, knížku, kávu, večeři, a cokoliv dalšího se najde, to po něm Marie taky hodí.
Už jste někdy zkoušeli s vaším manželem jet na dovolenou odděleně?“ „Ano, před dvěma lety – a dosud se ještě nevrátil.“
Na ulici se perou dva muži. Opodál stojí holčička a pláče Jde kolem chodec a zeptá se soucitně: „Ale copak maličká, pláčeš, protože se tatínek pere? A kterýpak to je?“ „Ti dva to právě nevědí, proto se perou!“
Paní Nelibová budí v noci zoufale svého manžela: „Proboha, Jarouši, vstávej! Zapomněl sis večer vzít prášky na spaní!“
Manžel vyčítá ženě: „Pozoruji, že pečuješ o své šaty mnohem víc než o mě!“ „Ovšem, bez tebe se mohu ukázat všude, ale bez šatů ne.“
Jistý mladý muž stojí u otevřených dveří: „Jdu požádat o ruku vaší dcery. Je to ovšem jen formalita.“ „No dovolte,“ vzteká se budoucí tchán, „kdo vám to řekl, že to je jen formalita?“ „No přece gynekolog.“ (Milada)
Informace pro zájemce o fotografie
Pro potřeby domova a naše nástěnky si tiskneme všechny fotografie na tiskárně na kancelářský papír. Z tohoto důvodu se nejedná o klasické kvalitní fotografie na fotografickém papíře. Pokud by kdokoliv z Vás měl zájem o své fotografie, rády Vám vyhovíme a zde je návod, jak postupovat. Protože se doba změnila a fotografie už pro svůj vznik nepotřebují klasický film, stačí, pokud přinesete externí zařízení zvané Flashdisk, (fleška), které se dá koupit v jakémkoliv obchodě elektro (cca 100150Kč) a my vám fotografie na toto zařízení nahrajeme. Určitě Vám Vaši rodinní příslušníci budou v tomto nápomocni. Vy si pak můžete z tohoto zařízení nechat udělat klasickou fotografii, popř. si ji, pokud máte modernější televize, prohlédnout přímo v televizi nebo v počítači. Musím podotknout, že mnozí z Vašich rodinných příslušníků ale i z Vás již toto využívají. (Barbora)
Toto zařízení je velké cca 7 cm.
V měsíci březnu oslaví narozeniny
Barwiková Aloisie Deutscher Erich Dudková Jiřina Górecká Jindřiška Hillová Milada Knyblová Zdenka Latušinská Helena Nenzová Marie Sienková Vlasta Svobodová Marie
Všem oslavencům GRATULUJEME!
Motto měsíce
PROGRAM NA BŘEZEN
1. března
HRY DVOU GENERACÍ Probíhají v knihovně, jídelně a vestibulu domova od 9:00 hod. garant - Gallová
2. března
NÁVŠTĚVA KINA CENTRUM „PADESÁTKA“ komedie, film ČR garant - Gerátová
4. března
KATOLICKÁ MŠE v knihovně od 10:00 hod.
7.března
VÝBOR OBYVATEL 3. patro trakt C od 13:45hod. garant – Kubová
8. března
MDŽ U KLAVÍRU v knihovně od 13:30hod. garant – Czechová
9. března
NÁVŠTĚVA KINA CENTRUM „ZKÁZA KRÁSOU“ Dokumentární film ČR garant – Kubová
10. března
EVANGELICKÁ BOHOSLUŽBA v knihovně od 16:00 hod.
14. března
JARNÍ VÝZDOBA DOMOVA garant – Soukupová
15. března
MINIKINO Promítáme film – Noc na Karlštejně garant – Soukupová
18. března
NÁVŠTĚVA VELIKONOČNÍHO MĚSTEČKA garant - Gerátová
22. března
VELIKONOČNÍ JARMARK v knihovně od 9:00 hod. garant - Czechová
23. března
BARVÍME VAJÍČKA v hobby kuchyňce od 9:00 hod. garant – Kubová
24. března
VELIKONOCE U KLAVÍRU v knihovně od 13:30 hod. garant – Czechová
29.března
30. března
KŘESLO PRO HOSTA beseda s horolezcem garant - Gerátová
HRAJEME AKTIVITY v knihovně od 9:00 hod garant – Gerátová
V dubnu pro vás připravujeme: • Čarodějnice • Minikino • Křeslo pro hosta • Bowlingový turnaj
Na tomto čísle se podílely: Barbora Gerátová Renáta Czechová Milada Kubová Šárka Soukupová Eva Štablová Irena Vámoš Mojmír Vavrečka Renáta Deutscherová Tisk a vazba: Pavlína Hochmanová, Jitka Kunorová
