BcA. Jan Neugebauer Dokumentace magisterského absolventského projektu GILGAMEŠ 0 Obsah

BcA. Jan Neugebauer 11.11.2014 Dokumentace magisterského absolventského projektu GILGAMEŠ 0 Obsah 1 Úvod 2 Východiska projektu 2.1 Důvody a okolnosti vzniku inscenace 2.2 Zázemí inscenace 3. Tvůrčí tým 3.1 Jan Neugebauer 3.2 Jan Zapletal 3.3 Daniel Rampáček 3.4 Petr Hájek 3.5 Jiří Zouvala 3.6 Lucie a Veronika Balážovy 3.7 İmren Şengel 3.8 Miroslav Mráz 3.8 Mária Smreková 3.9 Další 3.10 Shrnutí 4 Dramaturgie 4.1 Volba předlohy 4.2 Dramatizovaný děj 4.3 Režijně-dramaturgický záměr 4.4 Práce na scénáři 4.5 Jazyk dramatu 4.6 Autorská práva překladu 4.7 Dramaturgie souboru 5. Scénografie 5.1 Scéngrafický záměr 5.2 Janův přínos 5.3 Scéna a její proměny 5.4 Kostýmy 5.5 Realizace scénografie 5.6 Reakce, kritika 6. Svícení 7. Herectví 7.1. Herecký záměr 7.2 Průběh zkoušky 7.3 Tělesnost v představení 7.4 Dan 7.5 Banán 7.6 Jiří 7.7 Holky Balážovy 7.8 Imren 7.9 Mirek 7.10 Marika 8. Reprízy představení 8.1 JAMU 8.2 Festival UmUm '13 8.3 Gymnázium Břeclav 8.4 Festival KřešFest 8.5 Festival Malé jevištní formy 8.6 Divadlo krajiny I. Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

1 / 32

Honza Neugebauer 11.11.2014

8.7. Divadlo krajiny II. 8.8. Sociální kurátoři – pro veřejnost 8.9 Sociální kurátoři – pro klienty 8.10 Šrámkův Písek 8.11. Zkušební derniéra, Klentnice 9. Pokračování - Po Gilgamešovi

Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

2 / 32


Gilgameš Popis incenačního projektu 1 Úvod Příběh, který se před pěti tisíci lety z písní snesl do tabulek, za Babylóňanů v nich pevně zakotvil a pak dlouho dlouho zrál pod nánosy písku. Příběh barvy lvů, co voní pouští i stepí. Příběh z nejslavnějších; o bojích s příšerami, o hrdinech a bozích. Ale přeci jen i o tobě. Hrají a mluví Dan, Banán, pan Jiří a Marika. Bude to epické. „Kam běţíš Gilgameši? Z*ivot, který hledáš nenalezneš.“ nebo taky: „Jedz chlieb Enkidu, to patrí k ţitiu! A pivo pi, jak je zvykom v kraji!“ Vyvrcholením mého studia na DIFA JAMU byl inscenační projekt Gilgameš. Jeho východiskem bylo vytvořit kvalitní představení z nevšedních, různorodých herců-amatérů *01/. Následuje dokumentace projektu Gilgameš. Po východiscích projektu (důvody vzniku a zázemí inscenace) popisuji projekt postupně dle divadelních sloţek - věnuji se jednotlivým tvůrcům (zejména pak osobitosti protagonistů Dana, "Banána" a Jiřího); dramaturgii (námětu, dramaturgicko-reţijnímu konceptu a některým specifickým etapám dramaturgické práce); scénografii (záměru, uskutečnění a kritice); svícení; herectví (zkoušení a hraní zvlášť u jednotlivých herců - s ohledem na odlišnosti jednotlivců); reprízám (zvlášť jednotlivým reprízám). Projekt nebyl zamýšlen vysloveně jako komunitní divadlo. Komunitnosti jsem se ovšem věnoval po celou dobu projektu. Herce by leckdo označil začleněním do minority (či komunity) odsoudil jako vozíčkáře, anarchistu a bezdomovce bez toho, aby je poznal, a bez toho, aby dále zjišťoval v čem jsou výjimečnými lidmi. V představení hráli výrazní zástupci sociálních minorit (či šířeji skupin) - na premiéře (31.5.2013) se prezentovali 4 herci a vţdy jeden z nich byl (mimo jiné): anarchista; bezdomovec; cizinec; důchodce; vegetarián; vozíčkář; ţena. Tyto sociální role byly v představení do různé míry viditelné a často tématizované. Toto představení je tak na první pohled poly-minoritní, nicméně se nesnaţí být klasickým divadlem v sociální akci, které ve scénáři pojmenovává s témata a potíţe minority. Hrajeme věčný příběh o síle přátelství, hledání nesmrtelnosti, strachu ze smrti a nekonečném tichu místo odpovědí. Popis práce s konkrétními lidmi, členy minorit, můţe slouţit jako podklad pro práci s různými minoritami. Základem ale zůstává radikálně pluralitní přístup - nezevšeobecňovat a přistupovat individuálně ke kaţdému jako k celostnímu člověku, který má právo být slyšen a vnímán. 2. Během repríz tohoto představení se ukázalo, že z nás, tvůrců představení, jistý typ komunity vznikl. 2 Východiska projektu Gilgameš 2.1 Důvody a okolnosti vzniku inscenace V druhém ročníku magisterského studia (říjen 2012) jsem se rozhodl, ţe mým. magisterským absolventským projektem bude představení, ve kterém zúročím své zkušenosti z divadelní práce s romskou mládeţí. Abych nebyl (pozitivní) rasista (coţ je v umění častý kýč *02/) a posunul své umělecké nároky, chci celou hereckou skupinu sloţit z nevšedních a barvitých lidí. V září 2012 vzniká základní idea projektu. Pár romských dětí, můj přítel Dan a ještě další moji blízcí vytvoří skupinu tak zajímavých herců, ţe uţ jejich prezence na jevišti zajistí podívanou. Chci pouţít lidi, které znám a mám rád, kterým by divadelní zkušenost byla ku prospěchu. Lidé divadlem spíše nepoznamenaní. Ovšem - s touhou. Amatéři (lat. Amati = mít rád). S určeným cílem vytane první větší výzva (či problém či výzkumná otázka): v představení nesmí dojít k povrchního zneuţití zjevu herců. Takto barvitá skupinka herců nesmí být ukázána jako panoptikum. Nesmí dojít k ukončenému povrchnímu poukazování na fyzickou odlišnost.„Když je dojmutí publika z herců (třeba specifické sociální skupiny romů, či vozíčkářů) větší než divadelní zážitek, tak kde jsme?„*21/ Jejich (tělesná, věková, světonázorová) jinakost má inspirovat, ukazovat moţnosti, překračovat předsudky, má být částí z osobnosti a celistvosti herců a rolí, které hrají. Druhou výzvou je mi dramaturgie. Gilgameš je kniha, která je knihovnou, a studnicí kultur. Bylo mi Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

3 / 32


zřejmé, ţe kvalitní dramaturgii nemohu zvládnout sám a tak potřebuji jednoho nehereckého spolupracovníka – dramaturga. (Světla, management či scénografii zvládnu.) 2.2 Zázemí inscenace Díky účasti dvou romských děvčat je nám ze strany ZŠ 28. října umoţněno zkoušet v jejich divadelní učebně. Tam jsme byli od ledna do března 2013, poté jsme zkoušeli v učebně číslo 2 na DIFA JAMU. Zkoušení probíhalo zejména v pondělní odpoledne od čtyř do sedmi na základní škole, respektive do desíti na JAMU. Uţitý materiál je popsán v sekci scénografie (viz 5.5 realizace) 3. Tvůrčí skupina Vedoucí mého magisterského projektu Gilgameš je Silva Macková, s níţ (a se spoluţáky) proces vzniku představení konzultuji v předmětu seminář k Magisterké absolventské práci. Jako autor projektu (viz 3.1) se věnuji plánování a vedení projektu, dramaturgii, reţii, scénografii a produkci. Mým jediným nehereckým spolupracovníkem je Jan Zapletal („Jan“; viz 3.2), který mi pomáhá s dramaturgií a pak zejména scénografií. Jádrem herecké skupiny jsou Daniel Rámpáček („Dan“; student a vozíčkář hrající Gilgameše; viz 3.3), Petr Hájek („Banán“; hrající Enkidua a Uršanabiho; viz 3.4) a Jiří Zouvala („(pan )Jiří“; čilý stařík hrající boha slunce, vypravěče a další úctyhodné postavy; viz 3.5). V roli ţenských a animálních postav (gazela, nevěstka Šamchata, démon Chumbaba, nebeský býk a ţena/ případně učeň) se vystřídalo více lidí. Tato role byla určena původně určena pro romská děvčata Lucii a Veroniku Baláţovy (viz 3.6). Ty projekt opustily. Jejich roli nazkoušela a odpremiérovala drobná studentka herectví z Turecka, tou dobou na stáţi Erasmus na JAMU, İmren Şengel (viz 3.7). Hrála na veřejné generální zkoušce, premiéře a repríze. Tím byl magisterský projekt de iure splněn, Imren skončila stáţ a odletěla do Istanbulu. Roli alternoval a proměnil ryšavý ekonom Mirek Mráz (viz 3.8; 3 reprízy). Role se vzdal ve prospěch dlouhonohé Slovenky Mariky Smrekové (viz 3.9; zatím 6 repríz). Následují medailonky o účastnících projektu. Mísí se v nich objektivita a čirá subjektivita autora. U popisovaných uvádím: škatulky (bezostyšné začlenění popsané/-ho do výrazné subkultury či skupiny); vzdělání; jak se známe; osobnost a osobitost (tj. co na nich shledávám výrazné, působivé, výjmečné a inspirativní), předchozí zkušenost s divadlem a motivaci účastnit se projektu. Jejich chování na zkouškách, před představením a během představení a také důsledky účasti v projektu uvádím v části herectví (viz 7. Herectví). Je to poměrně rozsáhlý popis. Shledávám ho důleţitým. Zejména Dan, Banán a pan Jiří jsou především osobnosti. Jejich herectví ani návyky nejsou profesionální. Jako reţisér jsem pro představení vycházel z jejich jedinečnosti, nebo jsem se o to alespoň snaţil. Myslím, ţe proto si právě sekce jejich popisu zaslouţí nejvíce místa.

3.1 Jan Neugebauer (*11.8.1988.) Škatulky: neupraveného vzhledu *31/, nadšený cyklista, student divadla a kominík (tedy: divadelník a kominík), občansky aktivní, post-vegetarián (maso svátečně), šachista, sklony ke gamblerstí (PC_HoM&M3, M&M6; karty_M:tG). Je milý (občas aţ "napřesdţku", coţ se ale doposud nestalo), rád skáče (z vysokých budov do stromů i jen tak). Absolvoval Gymnázium Břeclav (od r. 2000, maturita r. 2008), Dramatickou výchovu na DIFA JAMU (od r. 2008, BcA r. 2011) a stáţ Erasmus na Latvijas Kultūras akadēmijā (zimní semestr 2011). Magisterské studium oboru Divadlo a výchova na JAMU (od r. 2011) r. 2013 přerušil a v létě 2014 ho hodlá dokončit. Je učněm na SOU Bosonohy, obor kominík (od r. 2012, vyučení pravděpodobně v létě 2014). Je občansky aktivní. Při eskalaci protiromských nálad v Břeclavi během Pochodu za Peťu *31a/ organizoval nenásilnou protiakci Nedělní oběd *31b/. Je zakládajícím členem Spolku přátel Černého macaráta *31c/, který se věnoval komunitnímu rozvoji na Břeclavsku (sbírka na unimobuňku pro bezdomovce, výlet s romskou mládeţí na vysočinu, beseda Václava Cílka v městské knihovně,...). Věnuje se divadlu. Začal hrát v ochotnickém souboru Břetislav (2004-2007), navštěvoval LDO ZUŠ v Břeclavi (2004-2008) a divadlo poezie Regina při GBV (2005-2009). Během studia na JAMU jako herec spolupracuje zejména s Vítězslavem Větrovcem (od r. 2009; Velká Lhota 2010-2014, Chcete mě?, Habbat Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

4 / 32


Alep, Studynka róbená, Cykly - kočování po Kurdistánu), s Lucií Páchovou (od r. 2012; ZAlb, ZeZásuvek, Devadesátky); a jako herec či technik se svou milou Marikou Smrekovou (od r. 2009; Moruša, Gottland, Sežrali jsme hlad, Uprchlíci, Lavuta, Devadesátky a další). Reţíroval drobná představení na táborech (2010, 2011, 2013) a Salonu JAMU (Pohádka o Marxovi a šampiónech, 2010; Kreslenka, 2012). V letním semestru 2011 se pokoušel nazkoušet divadelní představení v nízkoprahovém romském klubu v Břeclavi a v zimním semestru 2012 se účastním výuky dramatické výchovy (výuka MgA.Veroniky Slovákové) na ZŠ Náměstí 28.října Brno. 3.2 Jan Zapletal (dále jako „Jan“) Jan studoval kulturní dramaturgii se zaměřením na divadlo na Slezské univerzitě v Opavě (2008-2010), studium přerušil. Studuje scénografii na JAMU (2010-2013). Jan je vysoký a tichý, umí naslouchat. Seznámil jsem se s ním na JAMU, jeho práci jsem neznal, ale byl mi sympatický. Oslovil jsem ho v prosinci 2012, aby mi dělal dramaturga a všeobecněji mi s projektem pomohl. Jen souhlasil, protoţe epos o Gilgamešovi patří mezi jeho oblíbené příběhy. 3.3 Daniel Rampáček (*9.5.1988, dále jako „Dan“) Škatulky: vozíčkář; bujarý intelektuál; katolík - čerstvý konvertita*33/; student psychologie. Absolvoval Gymnázium Břeclav (od 2000, maturita 2008). Studuje pychologii na Masarykově univerzitě v Brně (2008-2014), 3 semestry studoval Divadelní vědu na MU (2010-2012), kterou sice oficiálně přerušil, nicméně stále chodí na tamní předměty a je tak součástí divadelně-vědní komunity. Známe se od dětství. Od 10 let jsme spolu postupně chodili do krouţku šachů, hráli dračí doupě, poznávali alkohol apod., svěřovali se s erotickými zkušenostmi, komunitně působili na Břeclavsku v rámci našeho občanského sdruţení Černý macarát (jehoţ je také spoluzakladatel) a cestovali po Evropě (Bělehrad, Lubovňa a Uţhorod, Krakov, Amsterdam a Naarden). Polovinu ţivota rosteme nedaleko od sebe. Dan je unikát. Kvůli dětské mozkové obrně je od útlého věku na vozíku, ale patří do první generace invalidů, která byla integrována do běţného školství (bohudík)*33a. Na sportovních soustředěních pro vozíčkáře místo soustředění na sportovní výkon (o ten mu nikdy příliš nešlo) pije s asistenty. *33b/ Je humanitního zaloţení a komunikační ţivel. Jeho literární jazyk je ţivý, bombastictký, má styl a energii, někdy je aţ opulentní. Je dobrý řečník (či diskutér)*33c/. Hodně čte, píše a mluví; jeho hlas a smích je výrazný, kaţdý si ho zapamatuje. Někteří lidé v něm vidí pouze archetyp veselého vozíčkáře (všichni si přejeme aby postiţení lidé byli šťastní). *33d/ Tím podle mne přehlíţí jeho moudrost. Četl nejen Marxe, ale i Leninovy sebrané spisy; Bibli a apokryfní evangelia, Tao a velké mnoţství psychologické a teatrologické literatury, o beletrii a poezii nemluvě. „Dan je jako Neubauer – napovrchu šašek, uvnitř temný filozof.“ *33e/ Dan se divadlu věnoval - rok a půl studoval divadelní vědu. Napsal mnoho recenzí, pár divadelních her (Had a KrálÍk inscenován Marikou Smrekovou na Salonu 2010). Na jevišti se objevil dvakrát. Nejprve v divadle vozíčkářů Wilde a poté r 2011 v rámci Divadelního světa, v reţii Davida Pizingera, v krátkém čase (8 min) a se záměrně nejasným vyzněním (silná pocitovost celku, akcent na podivnost, Dan jako nevšednost). Divadlu se věnoval teoreticky, divadlo potřeboval dělat. Výraznější herecká příleţitost byla pro Dana hodnotnou nabídkou. Byl kompetentní zvládnout větší roli. Hraje hlavní roli – Gilgameše. 3.4 Petr Hájek (*10.8.1988, dále jako „Banán“) Škatulky: (ţitím) anarchista a humanista; vegetarián a freegan (sbírá a pouţívá vyhozené potraviny); student; ateista, cyklista, pacifista, dredař. Absolvoval Gymnázium Břeclav (od r. 1999, maturita 2007) a Inforamtiku na MU (od r. 2007, Bc 2010). Studuje teorie interaktivních médií na MU (od r. 2009, Bc 2012). V magisterské práci se věnuje zvířeti v performance. Znali jsme se ze střední školy a z koncertů velmi tvrdé hudby, je to můj dobrý kamarád.


5 / 32


Banán je výrazný. Jednak pro svůj zjev, jednak pro umělecko-společenské projevy. K vizualitě: z Erasmu ve Finsku se Banán vrátil se změněnou vizáţí (kterou během roku dotvořil) – z nevýrazného účesu vyholil polovinu hlavy, přibyly náušnice a piercingy, tetování a na neoholené půlce hlavy dredy. Banánovy umělecko-společenské projevy povaţuju za důleţité, protoţe jsou manifestovány a ţity. Jeho ţivotní styl si dovolím označit za anarchistický (ač o svrhnutí státu neusiluje) - punková vizáţ, odpor k establishmentu, stopování po Evropě, pobyty ve squatech, realizace v umění a zejména různých typech alternativní hudby (navštěvuje a organizuje koncerty). Účastní se protestfestů, blokád neonacisů a různých festivalů a často tyto akce podporuje tím, ţe připraví vegetariánské občerstvení. Na jeho facebookovém profilu jsem viděl nejvíce ze současného umění, zejména šokující, akcionistické performance. Aktivismus, originalita, bizarnost. V květnu 2014 ho na „blacklist“ uvedli neonacisté z white-media.info, mimo jiné o něm píší: „Patří mezi brněnské levičácké umělce, aktivisty proti nacionalismu a bojovníky za práva menšin.“°02 Banán je nenásilný, solidární a dobrácký. Podílí se na organizaci filmového festivalu jeden svět Brno. Je aktivní člen food not bombs – v pátky sbírají nespotřebované potraviny z restaurací a ty rozdávají nebo z nich vaří vegetariánské jídlo pro potřebné i kolemjdoucí (kaţdá sobota ve 16 na kolišti). Organizace koncertů je činnost nevýdělečná (pro kapely i organizátory jde většinou o těsně nadnulový rozpočet). Rád a dobře vegetariánsky vaří. Mimochodem umí mluvit velmi čistě Slovensky. Divadlo Banána nijak zvlášť nezajímalo, moţná se účastnil nějaké performance. V lednu 2013 slíbil účast na projektu, aby nám pomohl a něco nového zkusil. Slib dodrţel. Jeho motivace k divadlu byla nejslabší. Role jsem mu psal tak, aby měl co nejméně textu a pokud moţno jednoduché nerozvité věty. Hraje Enkidua a Uršanabiho. 3.5 Jiří Zouvala (*1.3.1953, dále jako „pan Jiří“ či „Jiří“) Škatulky_Bezdomovec, stařec; nekuřák a téměř abstinent; bez vyznání - „něcista“. Bývalý středoškolský pedagog, dělník v Ostravské nové huti, lesník na Opavsku, konstruktér lešení na Ukrajině, a absolvent četných dalších profesí. Pan Jiří chodí na rozdávání jídla od Food not bombs, které spoluorganizuje Banán. Jiří se Banánovi svěřil, ţe s dalšími bezdomovci chtějí hrát divadlo a hledají reţiséra. Setkal jsem se s ním a jeho kolegou Josefem Šindelářem v kostele u minoritů v lednu 2013 a za krátko jsem si byl jist, ţe na Gilgamešovi chci spolupracovat s panem Jiřím. Seznámili jsme se tedy kvůli divadlu, které jsme spolu oba chtěli dělat. Pan Jiří je čilý stařík s brýlemi a dlouhým šedým vousem běţně schovaným pod košilí. Vlastně nevím, jak se dostal na ulici. Říkal, ţe po revoluci byl vyhozen z činţovního domu spolu s dalšími nájemci (mezi nimi byla i sedmdesátiletá stařenka) velmi nesmlouvavým majitelem, který dům zprivatizoval a upravil pro bohatější klientelu. „Pan Zouvala je velmi nevšední bezdomovec.“*35/ Nekouří, pije s mírou (ferneta si dá po jídla na trávení, či sklenku červeného po představení), navštěvuje setkání mladých křesťanů, kreativní rána studentů JAMU, má rád divadlo. V zimě přebývá v kotelně u minoritů, za to tam pomáhá s manuálními prácemi (nemá strach z výšek a tak např. na ochoze v kostelní lodi mění ţárovky či chytá holuby). Téměř vţdy má s sebou igelitku. Oblečení má z druhé ruky, ale vţdy čisté. Podle potisků na tričkách, které pan Jiří nosí by se mohlo zdát, ţe je fanouškem kapel jako Porcupine tree, Snoop dog nebo Avantasia. Jiří je mezi trampy zvaný Samorost, mezi přáteli Mnich nebo Vlčák. Jako umělecký pseudonym pouţívá „J.Z.S.V.“, zkratku ze jmen: Jiří+Zouvala+Samorost+Vlčák. Jiří přečte kaţdý letáček, ke kterému se dostane, zajímavé letáčky sbírá a účastní se pak na nich propagovaných akcí. Nosí s sebou také výtrţky z novin a těţko identifikovatelné papírky. Mnoho neidentifikovatelných papírků. Jiří si všechno píše – časy dalších zkoušek a představení, divadelní nápady, instrukce k herectví. Píše si to na tyto papírky. Divadlu se věnoval naposled kolem roku 2010 pod vedením Simony Nytriaové, která s bezdomovci u sv. Michala inscenovala biblické náměty. Po jejím odjezdu do Bratislavy zůstala skupina bez vedení a rozpadla se. Skupina a zejména pan Jiří hledali někoho, kdo by je reţíroval. Díky Banánovi jsme se v září 2013 sešli a Jiří s námi začal zkoušet. Divadlo je pro něj součástí ţivota, jeho slovy - „někde se člověk realizuje.“*35a/ Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

6 / 32


Jiří hraje zejména úctyhodné postavy – vypravěče, lovce, radu starších, slunečního boha Šamaše a nesmrtelného Uta-napištima. Většinou jsou to deklamační polohy, zřídka je v konfliktní situaci (zabraňování v cestě hrdinů, hádka s Ištarou). 3.6 Lucie a Veronika Balážovy (*1999 a *2000; dále jako „holky“ či „sestry Baláţovy“) Škatulky: romky, puberťačky, děti-ţeny, krasavice. Obě navštěvují ZŠ Náměstí 28. října Brno. Tam jsem chodil na praxi do hodin dramatické výchovy vedených Veronikou Slovákovou a seznámil se s nimi. Holkám je kolem čtrnácti let, jsou krásné, drzé a plné energie. Jsou si podobné téměř jako dvojčata. Raději neţ divadlo mají tanec, kterému se dlouhodobě věnují ve škole i ve volném čase. Z domu mohou přinést rudé romské folklorní sukně. Minulý rok hrály v divadelním představení Veroniky Slovákové, které se úspěšně zúčastnilo Sítka 2012. Díky tomu chtěly hrát divadlo znova. Jim byly určeny všechny ţenské role – astrální gazela v masce, nevěstka (svádění tancem), rozčarovaná bohyně Ištar (křik a peklo) a v závěru klidná ţenu-matka. Sestry velmi brzo přestaly chodit na zkoušky. Nebavilo je to s námi, asi jsme jim přišli jako příliš podivná partička. Neměly k tomu motivaci, neviděli v tom smysl. V jejich věku, s jejich schopnostmi a zájmy je pro ně zajímavější tanec s kamarádkami. Není se čemu divit, ale je to důleţité zmínit. V tu chvíli jsem je chtěl přesvědčit, a kdyţ to nešlo, tak je alespoň zachytit na videu výletu, které bychom v představení pouţili. Vlastně proti jejich vůli (to mi tehdy nedošlo). Na výlet nedošly. Nedokázaly nám říct, ţe je to nebaví (coţ je vlastně pochopitelné). Projevili svobodnou vůli a věnovaly se tanci. Z této spolupráce nic tvůrčího nevzešlo. 3.7 İmren Şengel (dále jako „Imren“) Škatulky: cizinka (Turkyně), ţena, studentka, kráska, herečka. Studentka herectví v Istanbulu, toho času na stáţi Erasmus na JAMU v Brně. Od února jsme přemýšleli nad moţnou náhradou za holky Baláţovy. Imren jsem znal díky spoluúčasti na projektu Velká Lhota. V první půli dubna jsem ji oslovil s nabídkou hrát ţenské a animální role v připravovaném představení. Nabídku brzy přijala. İmren Şengel je z Eskişehiru, na JAMU přijela v zimě 2013 na stáţ Erasmus a česky umí sotva pár slov. Protoţe většina Erasmus studentů zde jiţ jeden semestr byla, cítila se mezi nimi Imren trochu nepatřičně – oni uţ měli za sebou seznamovací oslavy, poznávání Brna, zakoušení češtiny. Měla tak mnoho času a málo málo aktivit. Imren je také nádherná a exotická, ale zcela jinak, neţ sestry Baláţovy. Je malinká a drobounká (její malíček má půlku délky mého ukazováčku). Má orlí nos, černé oči a mohutnou hřívu kudrnatých havraních vlasů po pás. Mateřštinou jí je pro nás exotická turečtina. Imren v červnu odletěla domů do Turecka. Projekt byl (po prezentaci) oficiálně uzavřen. Rozhodli jsme se hrát představení znova na festivalu UmUm ve Starej Ľubovni (viz 8.2 UmUm'13) a bylo třeba najít za Imren náhradu. 3.8 Miroslav Mráz (*1988; dále jako „Mirek“) Škatulky: divadlem nedotčený ryšavý student ekonomie. Absolvoval Gymnázium Břeclav (od r. 2000, maturita r. 2008). Studoval ekonomii na Univerzitě Palackého v Olomouci (od r. 2008, Bc r. 2011) a Finance a účetnicctví na Masarykově univerzitě v Brně (od r. 2011, Ing 2014), absolvoval stáţ na University of Tennessee, Knoxville, Utah (r. 2012). Známe se ze střední školy, 8 let jsme byli spoluţáci a od maturitního ročníku jsme dobří přátelé. Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

7 / 32


Mirek je cílevědomý a rozváţný, jedináček a vizionář, učí angičtinu. V pohybech mírný. Mirek se divadlu nevěnoval. To Dan navrhnul, ţe by mohl alternovat Imren. Týden před UmUmem jsme se dohodli na jeho účasti. Mirek si chtěl vyzkoušet hrát. Později na mou otázku, proč se rozhodl alternovat za Imren odpovědel (mimo jiné): "Chtěl jsem projít tím procesem zkoušení, zkusit, jestli a jak to zvládnu - během divadla má člověk příležitost se poznat a odhodit své já, oddat se něcemu, v co věří, formátu příběhu, který má mnohem větší vliv na lidi, než jakýkoli analytický formát, protože umožňuje lidem prožívat." (viz příloha -!- Proč se Mira zúčastnil) 3.8 Mária Smreková (*3.9.1988; dále jako „Marika“) Škatulky: dlouhonohá vysoká slečna; Slovenka; ţena-kráska; studentka reţie. Absolvovala Gymnázium Terézie Vansovej ve Starej Ľubovni (od r. 2000, maturita r. 2008). Studuje divadelní reţii v magisterském stupni na DIFA JAMU (od r. 2008, BcA r. 2011), absolvovala stáţ Erasmus na Latvijas Kultūras akadēmijā (zimní semestr 2011). Známe se z prvního ročníku na DIFA a od té doby ţijeme spolu. Marika je v první řadě hrdě krásná ţena (ona by na prvním místě uvedla jinou přednost). Jejím oborem je divadelní reţie, od r. 2012 je hlavní organizátorkou (zejména divadlelního) festivalu, herecky vystoupila párkrát. Marika viděla Gilgameše několikrát (na JAMU s Imren i na UmUmu s Mirkem), takţe svůj part znala, mimo to si chtěla zahrát a my potřebovali náhradu, a tak byla ideální alternací. Zkoušeli jsme dvě odpoledne. Marika v představení mluví Slovensky, jen pár vět po Imren zústalo v Turečtině. Nepůsobí tak exoticky jako Imren či Mirek. Za to má asi nejvíce vnitřní energie, coţ se projevuje v podání býka a zejména nevěstky. Ta je divoká, silná, rychlá; ostrá v pohybech (cit pro rychlé gesto zakončené v sošné póze). Její býk je výrazem srovnatelný s býkem Mirkovým, ale hlasově ho Marika povýšila. Marice více sedí role muţského silově agresivního býka, neţ stěţující si a běsnící ţenské Ištary. Marika hrála celkově 6, dvakrát v Divadle Krajiny a u sociálních kurátorů a jednou na přehlídkách ve Valašském Meziříčí a na Šrámkově Písku. 3.9 Další Po nějaké době jsme začali Chumbabu brát jako Chumbabičku, démona s lidskou a proměnlivou tváří. Má fotky, kdyţ je raněná, tak jde na facelifting. Nemá ráda vlhko, apod. Při výjezdu do Starej Ľubovni, Valašského Meziříčí či Písku jsme měli doprovod. Partnerky Dana a Banána Bára a Gábina a jednou Švýcar Benjamin. Děkuju jim za všestranou pomoc i náladu. 3.10 Shrnutí Popis byl obsáhlý, protoţe na osobitosti popsaných tvůrců stojí naše představení a jeho úspěch*5/. „Hlavním a základním předpokladem neprofesionálního herce je podle Nemravové ochota komunikovat s ostatními členy souboru – ochota sdělovat a naslouchat.“ °04, s. 52

4 Dramaturgie 4.1 Volba předlohy – září 2012 – listopad 2012 Námět (předlohu) pro představení volím sekundárně (primárně chci konkrétní hereckou skupinu a obecná věčná témata). Tvořit text autorsky „od nuly“ nechci, bylo by to pracné a nekvalitní. Potřebuji velký příběh, který nabízí archetypální role (a situace). Ty vnímáme všichni podobně (hrdinové, nestvůry, přátelství, boj, smrt), všichni (cikánečky, študáci i stařík) je znají a zvládnou zahrát (snadněji neţ postavy moderního dramatu). Eposy, pověsti, pohádky a akční filmy povaţuju za vhodný námět pro práci s amatérskými herci. Vhodný by byl Homér a světové eposy, Legendy o Artušovi, Everyman, Komenského Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

8 / 32


Labyrint světa a ráj srdce či Rocky. Epos o Gilgamešovi. Příběh, který má vůni a barvu. Krásná četba z dětství. Evokuje mi zaţloutlé listy, písek, mezo potamis, sucho, hrdinství, lvy, počátky civilizace, hliněné tabulky, město jako vydobyté lidství. Tyto dojmy tvoří východisko divadelní poetiky představení, coţ se projeví nejprve v dramaturgii, nejvíce ve scénografii (opona, rekvizity a kostýmy z papíru; líčení; viz 5.1 Scénografický záměr) a i ve svícení. 4.2 Dramatizovaný děj Následuje naše převyprávění eposu. Gilgameš – hrdina a vládce zotročuje své lidi, aby stavěli Uruckou zeď. Bohové na něj pošlou Enikdua, aby mu čelil. Ten je z Gilgamešova popudu polidštěn nevěstkou. Enkidu a Gilgameš se spřátelí a vydají se na démona Chumbabu, aby si zajistili slávu - nesmrtelnost svými skutky. Porazí i nebeského býka. Enkidu umírá a z adrenalinového příběhu se stává filosofické tápání. Zemřel mi přítel – proč? Zemřu i já? Jak dosáhnout nesmrtelnosti? Hrdina hledá odpovědi. Šamaš i šenkýřka bohů Siduri volají "Kam běţíš Gilgameši? Z-!-ivot, který hledáš nenalezneš." Gilgameš odmítá Siduřin recept na štěstí v pozemských radostech. Potkává prapodivného převozníka Uršanabiho. Spolu přes moře smrti doplují za mudrcem Uta Napištim. Ten mu vypráví o potopě světa, a opakuje slova předešlých, ţe smrti ţádný člověk neuteče. Z podnětu ţeny poradí Utanapišti Gilgamešovi, aby na dně mořském hledal tajemnou rostlinu proti neklidu. Gilgameš se potápí, získává ji, ale v poslední chvíli mu ji ukradne had. Gilgameš se smuten vrací na počátek pouti do Uruku a opakují se slova z počátku příběhu o mocných hradbách Uruckých. V závěru necítím ţádné rozuzlení, jen tápavé ticho jako v ţivotě. 4.3 Režijně-dramaturgický záměr říjen 2012 – leden 2013 Významově nechci dílo výrazně interpretovat. Nechci posunout děj do dneška nebo pouţít příběh jako nosítko osobního názoru. Představení má ukázat Gilgamešovo hledání smyslu ţivota. Nejde mi o přesné sdělení. Chci ukázat přátelství, krásný příběh o smrtelnosti a dobro. Inspirací je mi záţitek z představení Otello od Māry Ķimele v JRT v Lotyšsku na podzim 2011 *41/. První půle představení byla příjemná rodinná komedie. Ihned po pauze začal v představení Jago páchat zlo a já byl zděšen. Nemohl jsem mu v tom mohl zamezit. Lkal jsem pro neodvratitelnou destrukci pohádkově milého a měkkého světa Otela a Desdemony. Představení mně odneslo jinam, do pohody a poté se tento krásný svět hroutil. Toho jsem chtěl docílit u Gilgameše. V první půli kamarádská komedie, od úmrtí Enkidua filosofické tápání. Koncept Gilgameše je ve všemoţně různorodé skupině lidí. Jádrem představení je Dan jako Gilgameš (přeneseně kdokolivěk) a „po jeho pravici“ Banán jako Enkidu a Uršanabi, přeneseně nejlepší přítel. „Nad a za nimi“ je Jiří jako vypravěč, lovec, rada starších, Šamaš, Uta-Napišti, přeneseně otec a učitel. „Okolo“ (často v konflitku) se vynořují a mizí Imren/Mirek/Marika v postavách gazely, Šamchaty, Chumbaby, Ištar, býka, ţeny/učně, reprezentují tak ţeny, přírodu, svět. Jednu roli jsme ponechali bez hereckého obsazení. Hraje ji divák. Siduri, šenkýřka Bohů, potkává tápajícího Gilgameše, který se jí svěřuje s trápením ze smrti přítele. Ona mu v představení odpovídá: „Bozi dali lidstvu smrt v úděl a život do rukou svých si vzali. Ty Gilgameši, žaludek si naplň, ve dne i v noci se stále jen vesel! Pořádej slavnosti, tancuj a hraj si! Děti měj a manželka ať se raduje na tvém klíně. Takové je lidské počínání.“ Tyto věty dostane vţdy před začátkem představení jeden dobrovolník na papírku (s ještě jednou předcházející větou). Přiblíţím mu, kdy přiblině se jeho výstup koná. Dostane také papírovou mističku s rajčátky. Kromě přečtení tohoto textu se totiţ dobrovolník vydá na jeviště a jedno rajče Gilgamešovi dá do ruky (vstup do ráje). Gilgameš odmítá a Siduri odchází zpět do publika. Jiří Adámek to v Písku komentoval: „Mě překvapilo, ...jak hezky fungovala ta slečna, když přišla říct poselství Gilgamešovi. Jak do toho vstoupila najednou jiným hlasem, jiným tónem, jiným způsobem. A přišlo mi, že je to zase problém, kterej máme vždycky, když se maj inscenovat starý mýty. Nejvíc je to u Antický tragedie. Z*e -!- ty mýty vznikaly a psaly se v době, kdy šlo opravdu o totálně celospolečenskou věc, kterou všichni znali, všichni jí žili. “*ŠP/ 4.4 Práce na scénáři prosinec 2012-květen 2013 V plánu jsem měl vytvořit scénář v prosinci a lednu, abychom v lednu aţ březnu představení nazkoušeli a odpremiérovali. V lednu jsme s Janem Zapletalem spoludiskutovali koncept představení (plánovali potopu světa Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

9 / 32


inscenovat pomocí akvária a loutek, bavili se o zajímavých pasáţích z eposu, odkazovali se na umění čerpající z Gilgameše, apod.) V půli ledna mi Jan poslal první verzi škrtů eposu. Měl jsem pocit, ţe nevystihuje podstatné okamţiky příběhu a ţe mi dramaturgicky příliš nepomohl. (Po roce hraní představení jsem Jenovu první verzi škrtů eposu shledal velmi podobnou našemu scénáři a mé dramaturgii, je tedy moţné, ţe jsem mu mírně křivdil.) Škrtal jsem tedy vlastní podobu scénáře a Jenovu verzi jsem pouţil prákrát pro srovnání. Kdyţ jsme spolu diskutovali o Gilgamešovi, tak byly jeho podněty doprovázeny kresbou a týkaly se spíše ztvárnění a vzhledu divadelních situací, neţli významů a souvislostí v textu. Jan se projevil jako schopný scénograf (viz 5.2 Janův přínos) a role dramaturga přešla z Jena na mne, partnerem v tvůrčí diskuzi se mi stal zejména Dan. V únoru zjišťuji, ţe nejsem schopen včas napsat scénář. Odkládám tak velký úkol, jakým je to mnoho škrtání. 18.2. jsme měli druhou zkoušku Gilgameše a přitom 20.2. mám zhruba hotové první tři tabulky, další dvě jsou nadhozené a zbylé ještě nemám ve scénáři. První monolog vypravěče je nejdelší monolog představení, ale po prvním přečtení ho Jiří vzal za svůj a uţ ho nechtěl krátit. Ve škrtání jsem tedy čím dál tím důslednější – jak děj představení postupuje, tak se promluvy zkracují. Řídím se zásadou, ţe co lze, to škrtám a předvádíme jevištně - akcí, a co škrtnout nelzle, to řekneme pokud moţno dialogem. Vţdy den před zkouškou sedím nad textem (na počítači) a škrtám. V den zkoušky tisknu aktuální verzi scénáře. Tiskárna na naší počítačové učebně je nespolehlivá a tak tisk scénářů tvoří tak třetinu nákladů na přípravu představení. Nedostál jsem svému plánu. Scénář je reálně hotový aţ v polovině května 2013 - a drobných změn se dočká před kaţdou reprízou. Staré verze si ukládám a tak v květnu 2014 hrajeme 21. verzi scénáře. 4.5 Jazyk dramatu Text je epický, jde o vyprávění. Díky dělení textu na krátké řádky má v sobě rytmičnost. To odpovídá jeho původu – jednalo se o Epické písně zpívané o svátcích, za Sumerů došlo k jejich sepsání (3000 př. n. l.) a za Asyřanů (7. st. př. n. l.) ke kodifikaci textu. Četli a škrtali jsme český překlad od Lubora Matouše a J.Proseckého, pouţili jsme také překlad anglický překlad od Albert T. Clay, turecký překlad z internetu (autor neuveden) a nahlédl jsem do převyprávění od V.Zamarovského. Překlady jsou významově velmi odlišné. To je způsobeno jednak fragmentárností nalezených úlomků hliněných tabulek, aktuálním mnoţstvím nalezených fragmentů v době vzniku překladu (překlady eposu jsou dílem zejména 20. století) i autorským postojem překladatele. Autorská práva na překlad jsme řešili aţ během reprízování představení (viz 4.7 Autorská práva). Obecně z eposu škrtám repetitivní části (tuto hudebnost textu jsme pominuli) a sny (imaginace pro Sumery byla důleţitější, neţ souboje). Přeskládáváním výpovědí se snaţím o dialogičnost, kde výpovědi mění motivace reagujících postav. Jiří má nejvíce popisný, vyprávěcí text, monology. Banán mě varuje, ţe si mnoho textu nezapamatuje a tak má Endiku pokud moţno krátké nerozvité věty. Gilgameš má v dialozích s Enkiduem, šenkýřkou a Utanapištim rozvinutější, květnatější a filosofičtější mluvu. Výpovědi Šamchaty, Chumbaby, Ištary a ţeny hrané Imren překládáme do Turečtiny. Mým záměrem bylo exotické působení její ţensko-animální role, její oddělení od muţské trojice protagonistů. Diváci nerozumí významu konkrétních slov, ale z kontextu situace cítí, co asi daná výpověď znamená. Kdyţ děsivý Chumbaba vchází na scénu, hrozivým dunivým hlasem říká „Kimdir o, dağlarımın çocukları olan ağaçların ırzına geçen? Kimdir o, katranı deviren?“*S/ Není tak důleţité, ţe to v překladu přibliţně znamená: „Kdo to kácí mladé stromy, které jsem na hoře pěstoval? Kdo to, jehoţ shodím?“. Důleţitější je, ţe to zní skvěle v Turečtině a evokuje to Chumbabovu jinakost, snad i divokost. Jen poslední výrok Chumbaby prosba o ţivot je v češtině (u Imren i Mirka; u Mariky ve slovenštině). Kdyţ ji Imren lámanou češtinou odříkávala, působilo to jako opravdu úporná, zoufalá snaha démona zachránít si ţivot. Chumbabovy promluvy v této podobě zanecháváme i poté, co Imren opustila náš projekt. Marika svou roli hraje ve slovenštině. Po situaci, kdy od hrdinů odchází Jiří v roli rady starších následuje situace, kdy Jiří přichází varovat hrdiny v roli Šamaše. Aby se vyplnil čas, kdyţ se Jiří za oponou převléká, dostali zde Dan a Banán prostor pro slovní improvizaci. Situací jim je svačinka na cestě za Chumbabou, pomodlí se, nají se, napijí a začnou si povídat. Obvykle začínají od piva, např. Enkidu řekne „Ale dobré pivo máte tady v Uruku...“ Při repríze v Písku zareaguje Gilgameš: „To je platan. Zkoušeli jsme dělat pivo z cedrů ale nebylo to ono.“ (Protivínský pivovar Platan je 10 km od Písku). Při repríze v Brně Gilgameš reagoval „StaroUruk“ a Banán „Zít -!- Uruk.“ Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

10 / 32


V Ľubovni to bylo „dobré pivo máte v Bururuku“ (Bururu je tamní hospoda). Improvizace je humorná, většinou o slovních hříčkách spojující lokálitu reprízy s námětem eposu. Improvizace během repríz se zkracuje tím, ţe se zrychluje Jiřího převlékání.*00/ Reprízy s Mirou Mrázem dávají prostor pro jeho improvizaci s Jiřím. Zatímco se Gilgameš snaţí neusnout, učeň (Mira) se Uta-Napištiho (Jirky) ptá na smysl ţivota, oblíbené ovoce, či na to, jak v ţivotě rozeznat správné a špatné rozhodnutí. 4.6 Autorská práva překladu duben 2014 Autorská práva jsem neřešil, protoţe se původně jednalo o školní projekt. Po repríze v Divadle krajiny 25.3. 2014 jsem byl upozorněn, ţe oficiální uvedení jiţ vyţaduje vyřešená autorská práva, začal jsem je tedy řešit. Pouţívali jsme zejména překladu od Lubora Matouše. Práva jeho pouţití má Dilia, chtěli od nás 300Kč/předvedení. Protoţe jsme hráli zdarma, tak jsem hledal jiné řešení. Abych i obecněji pochopil problematiku autorského práva v divadle, navštívil jsem s prosbou o radu osoby v oboru zkušenější. Konkrétně MgA. Petru Vodičkovou a JUDr. Lenku Valovou, která je v tomto specialistkou. Snaţil jsem se o kontaktování dědiců Matouše, ale kontakt Dilia neposkytla. Znova jsem ţádal o hraní zdarma, coţ povolili s tím, ţe zahrajeme méně neţ 4x. Kontaktoval jsem jiného překladatele eposu PhDr. Jiřího Proseckého a ten se zdivadelněním bez nároku na honorář za překlad souhlasil. Jazyk hry jsme přiblíţili více k verzi Proseckého. Jako překladatele tedy uvádím více zdrojů (Proseckého, Matouše, mě a Clay). Celé toto řešení je neřádné a pokulhávající. V našem případě ovšem za překlad platit odmítám, protoţe 1. představením nevyděláváme, 2. sami jsme nevýdeleční podivíni (studenti, bezdomovec, vozíčkář), 3. jde o částku v řádu tisíců korun - ta je pro polostátní agenturu zanedbatelná a pro nás omezující. Na tuto problematiku by mě zajímal názor pana Matouše, jeho dědiců a soudu. Jedná se o cennou zkušenost - příště budu 1. řešit překlad předem; 2. kontaktovat přímo překladatele, či dědice. Pokud práva nezískám, či budou přespříliš drahá, tak se "překladem pouze inspiruji" a přeloţím si vlastní verzi. Dříve, neţ vznikne kodifikovaný scénář. 4.7 Dramaturgie souboru Po úspěšné premiéře a repríze na JAMU jsme se rozhodli inscenaci dále prezentovat mimo univerzitu. Tak jsme se stali souborem. Bylo třeba vymyslet náš název. Padlo pár návrhů, Dana napadlo "Dřina a papír" a my to přijali. Jak řekl Banán, naše představení je chudé divadlo. Jsme chudí, Jiří nemá domov, naše scénografie je z levného papíru. Náš rozpočet je těsně nadnulový (od roku 2014). Nevedeme rezervace sedadel, statutární autority nemají přednost při zasedání, diváci jsou si u nás rovni (výhodu má divák, který přijde dřív). Představení jsme reprízovali pro běţné divadelní publikum v Brně (vécekrát na JAMU a v divadle krajiny), ale i před specifickým publikem. Hráli jsme pro klienty sociálních kurátorů, ţáky gymnázia Břeclav, divadelníky na festivalu Šrámkův Písek a různorodé publikum na festivalech v Českých Budějovicích a Východoslovenské Ľubovni. Přišlo nám to zajímavé a jako výzva. Ověřila se tak schopnost našeho představení komunikovat s různým publikem. (viz 9. reprízy) 5. Scénografie 5.1 Scéngrafický záměr Scénografický koncept je jednoduchý. Vyplývá z dramaturgie (viz 4.3 Reţijně-dramaturgický záměr). V první polovině představení budujeme jednotu. To souzní s výstavbou děje (Gilgameš a Enkidu se sbliţují, graduje přátelství) a je to divadelně působivý princip. Kdyţ věci na jevišti přibývají ("budujeme"), je divák stále něčím překvapován. Statická scéna, která která má vyjádřit děj, či myšlenku díla je oproti tomu nudný princip. Jakoby děj byl jedna věta. Původně jsem chtěl, aby se postavy nabývaly role tím, ţe herci si (sobě, či vzájemně) na scéně namalují tvář. Získání masky. Např. po úmrtí Enkidua se měl GIlgameš potřít popelem na znamení smutku, provinění a vnitřní proměny. To ovšem technicky nešlo, trvalo by to. Zůstalo to pouze v prní situaci, kdy vypravěč představuje Gilgameše. Kdyţ je scénografie harmonická ("jednotu"), vytváří dojem jiného světa a zaţitek jiného světa je Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

11 / 32


krásný potenciál divadla. Jednotou je v našem případě papírový svět přátelství, měkký, hřejivý a nekomplikovaný. Barvy: slonovina, ţluť, písek, lev, kniha. Materiál: papír, p. tyč, p. krabice, papír je levný. V druhé půli představení jednotu bortíme a opouštíme. To souzní s výstavbou děje (Eknidu zemře, Gilgameš osamí) a je to divadelně působivý princip (viz tragédie, -!- Otello in Latvija ). Papír je rozsekán, býk má těţké lyţařské boty, Enkidu odchází oknem z místnosti a jako Uršanabi se vrací jako z jiného světa. Očima vnímáme nejvíce vjemů, měly by být syceny více neţ uši. 5.2 Janův přínos Jan fungoval jako dramaturg do února 2013, kdy se ukázalo, ţe je daleko schopnější scénograf. Poté pomáhal téměř výhradně jako scénograf. Měl skvělé prostorové nápady. Navrhnul pouţití termoizolační folie, která je z jedné strany zlatá a z druhé stříbrná. Přinesl do konceptu veliké masky, veliký styl. Navrhnul vytvořit velkou loutku/masku Chumbaby a masky pro bohy, coţ byly úkoly o něţ bych sám neţádal. Démona Chumbabu vytvořil podle masky Chumbaby z knihy Epos o Gilgamešovi od L.Matouše. Jako základ pouţil velikou lepenkovou krabici, kterou řezáním a kašírováním vytvaroval. Masku natřel na rudo, vnitřek úst pak na černo. Dozadu přidal pevný pás, za který herec loutku nesl zády. Masky boha Šamaše a nebeského býka jsou z pracovních helem ze ţlutého plastu. Nad čelem je do ní přišroubován sluneční kotouč, respektive mohutný pár rohů. Ty jsou i s hemlou obaleny zlatou termoizolační folií. Kašírováním vytvořil masku gazely. Sehnal krabice, které jako rekvizity pouţíváme i rok a půl po premiéře. Na mnohé jeho realizované nápady si jiţ nevzpomenu (jsou jemně homogenně obsaţeny v následujícím popisu scény). Na zkoušky chodil zřídka, pracoval doma, kde jsem ho párkrát navštívil. Hotové masky přinesl v květnu na zkoušku. Po premiéře představení se s námi jiţ nesešel, vzpomínali jsme na něj. Jeho mladou, chlapeckou, výraznou scénografii několikrát ocenili diváci a mnohokrát my. 5.3 Scéna a její proměny Na scéně je něco jako oponka - ve výšce dvou aţ tří metrů jsou na špagátě vedle sebe pověšeny dva pruhy balícího papíru. Široké jsou kaţdý asi metr a půl a stejně široký prostor nechávají volný mezi sebou. (Za pruhy se schovávají herci a další předměty.) Na zemi je několik cárů papíru a kupek balícího papíru. (Pod kupkou vpravo leţí Enkidu.) Vypravěč zpoza jednoho pruhu přiváţí do středu Gilgameše. Vypravěč na jeho popud postupně přináší čtyři lepenkové krabice a staví z nich ve volném prostoru mezi pruhy před vládce zeď Uruckou. Z kopy papíru vpravo se probírá Enkidu. Jeho souloţ s nevěstkou Šamchat je znázorněna pomocí právého pruhu, za kterým oba stojí, vlní s ním a nakonec do něj udeří. Kdyţ Šamchat učí Enkidua jíst a pít, tak ze skrytých otvorů v krabici vytáhne hnědou láhev piva a chléb. Opilý Enkidu pobuřuje Uruk = rozhází krabice. Ty později uklidí dozadu do středu scény. V souboji s Chumbabou pouţívají hrdinové papírové tyče a Šamaš na démona fouká větrákem. Chumbaba je usmrcen, jeho maska je opřena vpravo o zeď, kde zůstane do konce představení. Hrdinové se jmou kácet cedry - tyčemi rozsekají na cáry oba pruhy papíru. Při souboji s nebeským býkem dupou po kusech i cárech papíru a háţou je na býka. Kdyţ se Gilgameš vydá za Uršanabim, tak bohové svléknou svůj kostým a odhrnou většinu papírů a tyče na kraj scény. Jako Utanapišti a jeho ţena, respektive učeň, pouţijí čtyři krabice jako domácnost - ze dvou je stůl a kaţdý sedí na jedné. Z jedné krabice vytáhne ţena (resp. učeň) chleby, které na Gilgameše klade, kdyţ hrdina spí. Rostlinu proti neklidu najde Gilgameš v útrobách Chumbaby. Had je znázorněn pomocí papírové pásky, která visí na zdi, Jiří si ji omotá kolem ruky a pak ji nechá jako kůţi leţet u Gilgameše. Při poslední repríze jsme přidali akci - při závěrečných slovech o zdi Urucké kaţdý herec vezme krabici a poloţí/pohodí ji před sebe. Konec. 5.4 Kostýmy Kostýmy neměly celkový koncept, chtěl jsem dodrţení stylové jednoty - pouţítí papíru, zlaté či stříbrné termoizolační folie, případně oblečení v barvách pastelových; bílá, slonovina, ţluť, juta, apod. Na Gilgameše má Dan svoji bílou košili a jutové kalhoty, na hlavě má zlatou korunu, po jejím ztracení pak vysokou stříbrnou "faraonovskou" korunu z mikulášovského zlatého pytlíku. Enkidu má jen trenky a na nich bederní roušku z dvou papírových trojúhelníků slepených papírovou izolepou. Jiří jako vypravěč, lovec a rada starších má kostým z pruhu balícího papíru (cca 3 x 1,5 m) s otvorem na hlavu, který je přepásán papírovou páskou. Ten si svléká a přibíhá na scénu jako Šamaš v podobně vytvořeném obleku, Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

12 / 32


ovšem ze zlaté termoizolační folie a průhledné pásky. Navíc má masku (na helmě připevněný sluneční kotouč), takţe kompletu ze zlaté termoizolační folie (i díky přímému světlu na herce) ozařuje prostor. Gazela má masku a nerušící papírové či látkové oblečení, Mirek ji hraje polonahý. Šamchat se dle herečky, respektive herce, kostýmem (i herectvím a podáním) nejvýrazněji liší. Drobná Imren měla své ţluté tričko, hnědé kalhoty a navíc jeden jako vějíř zpřehýbaný pruh papíru, který byl slepený přes rameno, ohýbal se přes prsa a visel dolů jako sukně, končil pod bedry a svázán byl v jednom boku. Maričina Šamchat je více odhalená - má podprsenku na prsou ze tří horizontálních pruhů papíru, na zádech z jednoho pruhu zakrývajícího provázek, jednu sukni z více vrstev papíru krátkou nad kolena a pod ní decentní černé oblečení. Mirkova Šamchat působí podivně, jako transvestita, či hravě, humorně aţ parodicky - na jeho hranatých ramenou visí černé dámské uplé šaty, má klobouk a korále, těţce se pohybuje v botech s podpatkem. Chumbaba je veliká maska, kterou herec oţívá, většinou jsme pouţili červené LED světlo do úst pro (trochu komické) znázornění hrozivosti a bijícího srdce. Ištar má zářivý kostým ze stříbrné termoizolační folie svázaný v pasu psákem ze stejného materiálu a na hlavě měla původně zlatou korunu, po jejím ztracení pouţíváme stříbrnou "faraonovskou" korunu. Nebeský býk je role, kterou Ištar nabývá pomocí tří rytmizovaných úkonů - obutí bot, obléknutí koţichu a nasazení zlatých rohů. V druhé půli představení je jednota rušena. Divák v roli Siduri přichází ve svém oblečení. Po smrti Enkidua si herci Šamaše a Ištary svlékají kostýmy/role bohů a zůstávají ve variaci na civilní oblečení (polonazí Jiří či Mira ve svých kalhotech - Jiří v modrých jeansech, Marika a Imren v nerušícím oblečení). Takto zůstávají do role Utanapištiho a ţeny, respektive učně. Poslední nově příchozí postavou je Uršanabi v Banánově podání. Je zcela jiný - má černé uplé koţené kalhoty a koţenou vestu, rudý klobouk a černé lenonky, opírá se o papírovou tyč a píská si Summertime od Gershwina. 5.5 Realizace scénografie Sháněli jsme lepenkové krabice v kontejnerech, tyče v prodejně koberců. Roli balícího papíru sehnala Silva Macková. Koupili jsme pásku z papíru, termoizolační fólii a helmy na Jenovu práci. Z JAMU jsme ukradli barvu na obličej, větrák, snad i jednu papírovou pásku. Naše náklady na scénografii tak byly do 4000 Kč, kaţdá repríza nás stojí pár set korun. Drahé to bylo spíše časově. Chumbaba je veliký. Ani Peugeot Partner pro vozíčkáře ho nepojme. Před hraním na GBV a KřešFestu jsme mu nařízli hlavu, aby se do auta vešel a před výstupem na místě jsme ho lepili tavící pistolí *55/. Jedeme-li na festival (UmUm'13, KřešFest, MJF, Šeámkův Písek), tak společně zkoušíme a poté část souboru (obvykle Banán, Jiří a další) vezme Chumbabu vlakem. Ostatní (většinou já, Dan a někdo třetí) jedou autem (na UmUm'13 formanem, po jeho smrti Rampáčkovým Peugeotem Partner pro vozíčkáře) s vozíčkem a rekvizitami. Doprava z festivalu bývá nejednotná a lidé směřují do různých míst, tak se stává, ţe je potíţ s odvozem Chumbaby. Chumbabička zôstala po UmUmu'13 ve Starej Ľubovni, odkud ho později Marika přivezal autobusem student agency. Na MJF jsem ţádal o převoz Chumbaby do Brna i porotu, coţ Petr Váša odmítl s tím, ţe jede jinam, a u Simony Petrů to bylo faux-pas, takţe Chumbabu nakonec vzal Banán. Chumbaba obvykle cestuje s Banánem vlakem. Před výjezdem na MJF (viz 8.5 Festival Malé jevištní formy) uţ bylo třeba vyspravit opotřebované rekvizity. Po zkoušce 15.3.2014 jsme já, Banán a Marika zůstali večer na JAMU. Znovu jsme lepili Chumbabu a červenou barvou mu zamalovali rány. Banán zašíval roztrhaný koţich na býka, zatímco jsem s Marikou tvořili papírový kostým pro Šamchat – podprsenku a šaty. Zeptal jsem se Banána, co těm šatům chybí, on přišel, utrhnul asi dvacet centimetrů jejich délky a zkrátil je tak Marice nad kolena. A bylo to dokonalé. 5.6 Reakce, kritika Budování jednoty pomocí scénografie je občas narušeno uţ v první části - odlišná je veliká rudá Chumbaba, do očí bijící je větrák v rukou Šamaše i těţké lyţařské boty nebeského býka, v případné Mirově alternaci uţ role nevěstky Šamchat. Tyto odlišnosti jsou natolik výrazné, ţe působí humorně a myslím, ţe pro leckterého diváka tak dojem scénografické jednoty nevznikl. Na debatě o představení na Šrámkově Písku mluvili porotci i o scénografii představení. Jan Císař se zejména věnoval problematice inscenování mýtu a antiky: "To se mi na tom zdálo právě ...jako ne-mytologický svět všednosti, dokonce ošklivé běžnosti, a setkání s tou velikostí toho mýtu, jako něco strašně zajímavého,..."*ŠP/ Ján Šimko řekl ke scénografii: "Som sa vlastně chcel opýtať na to, ako daleko ste premýšlali o koncepte tej scénografie, alebo ako daleko ste rozmýšlali nad tým, čo všetko möže ta scéna znamenať. ... Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

13 / 32


Ten váš materiál, ktorý ste použili a scénografia ... asociuje obalovú techniku, alebo to, na čo sa ten mýtus zaznamenává a dlhé roky traduje, ergo papier."*ŠP/ Obsáhleji popisoval obalovou techniku, ale nevím, co celou výpovědí myslel. 5.7 Svícení Světlu se na zkouškách i před představením věnuji jen krátce, chci ho mít jednoduché a snadno sehnatelné. Na začátku je přítmí. Jedno světlo osvětluje strop či podlahu, aby si diváci mohli sednout. Zdroj světla je na zemi, mezi diváky a jevištěm, uprostřed, manipuluje s ním reţisér (a během představení s ním točí při soubojích, mění ohnisko a velikost kuţelu světla a dle situace přikládá rudý či zlatý filtr). Dvě další světla po stranách slabě osvětlují ony pruhy papíru. Aţ představení začne, budou mít větší intenzitu dle prostoru, v jakém se herci pohybují. Čtvrté světlo je modrá kontra pouţitá zejména jako hlavní světelný zdroj při situaci plavby hridnů přes vody smrti (občas také přisvítí zvláštní situaci jakou je třeba umírání Enkidua). Tato čtyři světla jsou základem našeho svícení (stačí FHR o výkonu 500w). K nim pouţíváme dva ţluté filtry, jeden modrý a červený filtr, jeden dimmer pack, jednoduchý pult (minor je klasika) a kabeláţ (krátké DMX a 5-7 prodluţek). Dle technických moţností instituce pro kterou hrajeme a našich časových moţností přidáváme další světla na střed, kontry, či na světelný pult. Toto přidání světel je velmi vzácné. Zvládáme i opačnou situaci, kdy nemáme ani naše základní svícení (například na festivalu UmUm 2013). Svítíme pak pomocí tří světel zapojených do jedné prodluţky („pes“, 220V), kam světlo stylem on/off zapojuji či vypojuji. Zůstáváme tak věrni chudému divadlu, či punku. Svítí také blikající červené cyklistické LED světlo ("blik") pro srdce Chumbaby a sirka pro zapálení poté doutnající cigarety v ústech Ištary a Enkidua při jeho umírání. Scéna s démonem Chumbabou od jeho příchodu přes souboj aţ po zabití je záměrně tmavá, aby působila tajmeně a neurčitě. Původně (reprízy na jamu a v Ľubovni) jsme před začátkem představení promítali dataprojektorem z notebooku videozáznam výletu 7.4.2013. Projekci jsme vypustili po repríze na UmUmu'13 původně kvůli hraní v nedivadlením prostoru, poté jsme ji tam jiţ nepřidali kvůli malému dopadu a pro technologické zejdnodušení. Zmíněnou základní techniku si půjčujeme z JAMU*57, či od institucí, kde hrajeme. Světlo v představení ţádný divák nekomentoval v článku, na diskuzi ani neformálně po představení. 7. Herectví 7.1 Herecký záměr Pro herecký styl a herectví v představení obecně jsem neměl ţádný cíl, koncept nebo umělecký záměr. *71/ Na zkouškách to podle toho vypadalo – herci měli leckdy pocit (jsem za něj rád), ţe si představení reţírují sami. Na divadle mám rád haptičnost, vnímám tělo jako hmotu. Pro herce jsem chtěl vytvořit divadelní situace, kde se budou muset nezvykle hýbat. *71a/ Více viz 7.3 Tělesnost v představení. Vycházel jsem z toho, ţe pracuji s amatéry. Očekával jsem, ţe herecký projev bude jadrný, toporný, rozdílný, ale osobností a upřímný. Alena Zemančíková: „... nějak jsem se sžila s těmi vašimi výrazovými prostředky, takovými jako ne moc dokonalými...“.*ŠP/ (Shodla se s Jiřím Adámkem, ţe jí vadily „trochu popisné až upachtěné řešení třeba zápasů s monstry“.*ŠP/) 7.2 Průběh zkoušky Nácvik herních situací na zkouškách probíhá většinou následovně. Chci vyjádřit děj a vztahy mezi postavami konáním postav. Sdělím záměr hercům. Navrhnu mizanscénu. Vyzkoušíme ji. Leckdy se ukáţe, ţe nevím, jak situaci zreţírovat. Zejména Dan má svůj návrh, ten zkoušíme. Zkoušíme další verze. Během toho mám formální připomínky k herectví – k hlasitosti projevu, pozici vůči divákům, časování akcí, způsobu projevu. Pokud mi a Danovi trvá hledání správné situace uţ moc dlouho, nabízí jednodušší řešení Banán. To syntetizujeme a vytváříme tak hotovou situaci. Tu poté projíţdíme znova (fixace) a věnujeme se následující situaci. Na konci zkoušky projíţdíme to, co jsme dnes Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

14 / 32


nacvičili, či celek. Jako reţisér jsem vystupoval v pozici "ne-vědění", nebyl jsem v roli experta, neskrýval jsem pochyby a chyby. Pokud situace nefungovala, herec převzal iniciativu: "Když zjistíš, že císař je nahý, tak je potřeba to řešit. A nejdeš za Silvou Mackovou, aby to ze svý pozice vyřešila, ale řešíš tu situaci sám." Dochází ke zmocnění herců "empowerment"°09. Přebírají zodpovědnost za situaci i za hru. Moje reţisérské komentáře se týkaly jak formality (kde stát, kam jít, jak to říct, co udělat poté), tak obsahu hraní (na co reagovat, proč to postava říká, co si myslí). Dan se na zkouškách zabýval rozhodováním a motivacemi Gilgameše, jeho psychyckými stavy a moţnými příčinami jeho promluv, diskutovali jsme o roli i po představení. Jeho herecký výkon se odvíjel od nálady představení i vlastního okamţitého rozpoloţení – to znamenalo i zesláblého Gilgameše. Banán si na zkoušce vystačil s jednoduchými úkony, jeho výkony byly stabilní (občas něco zapomněl). Jiří se snaţil si úkony zapamatovat ve správném pořadí. Na prvních reprízách jsem mu napovídal text, na posledních reprízách si jiţ vyhrával s intenzitou a časováním nálad, chování a promluv. Vţdy těšně před vpuštěním diváků na představení doděláváme kostýmy. Míváme zpoţdění 2-15 minut, takţe se to někdy stává v čase, kdy uţ se má hrát. Tu je to podprsenka Šamchaty, která nejde zavázat, jindy Banánova bederní rouška či papírový kostým vypravěče, jehoţ výrobě věnuje Jiří péči před kaţdou reprízou. 7.3 Tělesnost v představení Banán se jako Enkidu tedy probírá k ţivotu v zuřivém řevu a siláckém gestu, za trhání papíru, nasvícen ze spoda červenou. Souboj hrdinů je znázorněn strkanicí mezi vozíčkářem Danem a polonahým Enkiduem. Později hrdinové mlátí tyčemi do papírů (kácení cedrů), hmoty je ničena a těţký papír padá na zem. Býk honí Enkidua v těţkých lyţařských botách, coţ herci/herečce mění projev, a diváci slyší a cítí údery, pódium se třese. Jiří má jako Utanapišti odhalenou hruď a ruce, jeho tělo hraje starce. Gilgameš ve finální scéně slézá z vozíku sám a plazí se pro květinu (potápění na dno mořské) a zpět, coţ je dřina a nezvyklý výkon pro diváky, kteří takto vozíčkáře neznají. Danova odlišná tělesnost je nejvýraznější (viz 7.4 Dan) Pro diváka je naše blízkost na jevišti snad moţností a prostředkem přiblíţit se k vozíčkářům, či handicapovaným. Vladimír Hulec komplexně zhodnotil pohybovost či divadelnost v představení: „Co je mi na té inscenaci asi nejvíce blízké jsou řešení pohybové a situační, které se mi hrozně líbily. Určitě nejsilnější je, když ten Gilgameš z toho invalidního vozíku se dostane na zem. A to se pro mě už dostáváte do pohybového divadla typu Butó, kdy ti tanečníci svý tělo berou jako nástroj, kterým nějak komunikují s divákem. Ta situace je pro mě ohromě silná a asi nejsilnější z celýho představení. Třeba se mi i velmi líbila řešení, když ta bohyně se nazlobí a vy jí prostě dáte ty lyžařský boty a ona tam skutečně dupe a ten dupot vytváří nejen, řekněme, nějaký rytmus, ale skutečně je to jakýsi zemitý zvuk, který funguje v té inscenaci a vy už nemusíte pohybově toho tolik dělat a najednou je to velmi dynamický a drsný zápas. A vlastně takovýhle řešení, o kterých možná ani příliš nepřemýšlíte, použijete je spontánně, protože je vám tajita poetika blízká, tenhle způsob syrovýho divadla (...) využijete tak, že je to setkání něčeho, kdy už vlastně, myslím si, ten člověk nemusí ten příběh ani znát a stejně ho vnímá (...) jako jakési společné sdílení nějakých situací, něčeho, co nás přesahuje a my se k tomu nějak vztahujeme.“*ŠP/ 7.4 Dan Zkoušení s Danem je příjemné. Dan má mnoho nápadů, smysl pro humor i pro dramatičnost. Má intelekt a vhled, takţe porozumí moţnostem situace a nabízí její vývoj. Vnímá proţívání postav a jejich duševní stavy, je schopen tyto změny vyjádřit metaforou. Tím pomohl našemu představení hereckými i situačními (reţie) moţnostmi. Například řekne Jirkovi (v roli staršího): „Můžeš mi dát ruku na hlavu? Mi to pomůže do nový situace.“*00/ Jiří tak udělá, Dan zkamení, jako by přijímal zjevení, kdyţ Jiří v roli povídá: „Na dně mořském hledej rostlinu proti neklidu, skrze ni můžeš nalézt život věčný.“*SG/ Jiří ruku sundá, Dan moţná chviličku zůstane nehybný a hned se razantně zvedá s novou motivací - Gilgameš dostal jedinečnost moţnost získat Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

15 / 32


nesmrtelnost a rozhod se o ni bojovat ze všech sil. Dan má špatné sykavky a obecně výslovnost, na zkouškách tedy občas trénujeme jazykolamy. Danova odlišná tělesnost přináší mnohé, je postiţením i potenciálem. Viz Silva: "Divadlo lidí s odlišnými moţnostmi". -!Odlišná tělesnost postiţených zprvu odrazuje, působí nepřirozeně, někdy aţ odporně. Jde ale jen o zvyk. Odlišnost se tak po čase v rámci komunity stane běţným faktem, který se nikoho emocionálně nedotýká. Je glosována, stejně jako historky či provinění členů souboru (Ten je zase pozdě, ten zas kouká po holkách, ten se zase ztratil...). Je předmětem humoru jako ostatní vlastnosti tvůrců. V tomto smyslu odlišnost časem zmizí. Odlišná tělesnost je postiţením při pohybech a přesunech. Na zkouškách je obtíţnější manipulovat s předměty, Dan si nemůţe v sekundě zapsat reţijní poznámky do scénáře. Při organizaci přípravy a úklidu scény je třeba počítat s menším mnoţstvím pomáhajícíh rukou (nepomůţe Dan plus někdo, kdo s ním zrovna vede rozhovor). Vozíček je obtíţ při přesunech na zkoušku, ze zkoušky do hospody, na toaletu, z hospody na bezbariérovou tramvaj a zejména z Brna vlakem či autem na festival (do Písku, na Slovensko). Některé procesy holt trvají déle. Na druhou stranu se ukáţe, ţe mnohé procesy závisí více na osobnosti, neţli na tělesnosti (při výjezdu do Písku jsem nabral 45 minut zpoţdění a Dan hodinu). Tyto situace a okamţiky během zkoušení, hraní i během běţného ţití mimo představení nás tvůrce nenuceně a důkladně učí o jinakosti ţivota a moţná nás obohacují. Tělesný handicap je postiţením i potenciálem během zkoušek, při pohybové partneřině. Pro pokročilou manipulaci s postiţeným je třeba více silných rukou, neţ jsme měli my v projektu Gilgameš. Kdybychom je měli, mohl by Dan chodit nebo Imren létat. Potenciál pokročilého pohybového projevu (nejen) fyzicky postiţených dlouhodobě rozvíjí soubor Cyranovy boty s domovskou scénou v Bezbariérovém divadle Barka. Na jevišti je odlišná tělesnost jednoznačně divadelním potenciálem. Danovy pohyby mají jiné rubato -!-, jinou poetiku. Vozík je fantastická rekvizita. Pro jiné lidi vcelku jednoduchý pohyb jako je plazení vyţaduje u Dana daleko větší úsilí (nemluvě o nemoţných pohybech), nese tak větší význam. Celkově tělo postiţeného nese více významů a témat, neţ běţné tělo, v tom je apriorní divadelní potencál tělesně postiţených. Fyzická odlišnost umoţňuje ukázat divákům jinakost buď skrze přímou vizuální odlišnost nebo skrze metaforu. V první scéně je Dan přivezen na vozíku jeviště v sošné póze a představen jako Gilgameš. Jiří na něj ukazuje a říká: „Ze dvou třetin Bůh a člověk z jedné“ *SG/ a cvrnkne Danovi cvrnkne do nohy. Dan na vozíku zde působí 1. více jako král pro podobnost vozíku a trůnu (přímá vizuální podobnost) a 2. jako člověk výjmečný, výjmečný něčím nižším a něčím vyšším (kvalita), a zároveň něčím všedním a něčím výjimečným (jedinečnost) – delete? -!-. Pro jednoho diváka bylo to boţské jeho zdravá osobnost oproti postiţení, které svazuje jeho pohyblivost; pro jiného diváka bylo boţským ono nevšední postiţení, které ho činí výjimečným. Tělesné postiţení vyvolává v mnohých potřebu pomoci. Dost často je třeba Danovi věnovat zvýšenou pozornost, často je efektivní a někdy i potřebné s ním fyzicky manipulovat (tlačit vozík, nosit ho do schodů, pomoci na toaletu). Často je to ale zbytečné a nevhodné, okolí chce Danovi pomoci a on pomoc nepotřebuje, např. „Ne, slezu sám“; „Jo, šak já tu počkám.“*00/ Naše společné zkoušení umoţňuje hledání vhodné míry pomoci. Po zkouškách se s Danem bavíme o motivacích a změnách v projevu Gilgameše. Je to tedy jediná role, která má propracované psychologické stavy, která má psychologické herectví. Před představením obvykle Dan drţí v ruce scénář a opakuje si roli. Většinou má i v těchto chvílích stresu a přenášení a úpravy věcí nějaký podnět k rozehrání, tvůrčí nápad či otázku. Během hraní Daniel cítí aktuální energii postavy, reaguje na spoluherce, jeho herecké výkony se mění dle podnětů. Drobně obměňuje text a významy situací. Například v Českých Budějovicích to přehnal a přidal si zhodnocení, které bylo v kontrastu se zamýšleným vyzněním situace (viz 8.4 Festival KřešFest). Jednalo se nicméně o výjimku potrvzující pravidlo, ţe je dobré si s textem a situací hrát, aby bylo divadlo ţivé. Jeho herectví bylo vícekrát vyzdvihnuto diváky, porotou i námi tvůrci. -!- Simonu o Danově výkonu! Dáda Weissová po představení na Šrámkově Písku: "...A oceňuji herecké výkony. Obzvlášť Gigameše. A nemá to nic společného s falešnými ohledy. Prostě skvělý herecký Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

16 / 32


výkon."°08, s.4/ Mám za to, ţe za dobu trvání projektu se Danovi výrazně zlepšila výslovnost, alespoň ta jevištní, kdy je na ni koncentrován. 7.5 Banán Během divadelního zkoušení s Banánem se projevilo jeho přímé organizační myšlení – neposkytne metaforu, či způsob vyjádření pocitu, ale je to on, kdo upozorní na nedostatek času, nabídne účinné řešení zašmodrchaného problému a vidí věci z nadhledu. Hraje dvě role – Enkidua a Uršanabiho. Enkidu je neprve divoký muţ, coţ sedí k Banánově postavě i estetice, a poté Gilgamešův přítel, coţ odpovídá provozu - Banán Danovi pomáhá s vozíkem. Role Uršanabiho je různě vyloţitelná postava (převozník/Chairón, šaman, má kouzelné sošky, sbírá hady), coţ byl potenciál pro uplatnění Banánova queer vkusu bizarnosti. Nevšední kostým si sehnal sám. Dovolím si tvrdit, ţe Banán je nezodpovědný co do plnění povinností. Dělá co chce. Během přípravy projektu od ledna do května 2013 jsem se několikrát přistihl rozčarovaný z toho, ţe se Banán nechová dle mých představ (neuměl text, povaţoval za důleţitější jiné akce neţ Gilgameše, a podobné drobnosti). Jako kontrapunkt musím uvést záţitek z festivalu UmUm'13. Během nočního zkoušení jsme měli nejvýraznější slovní konflikt projektu. Banán mi vyčetl, ţe nestíháme, vynadal mi, já mu asi také, zkoušku jsme dokončili a šli spát. Mám za to, ţe po tomto drobném vyhrocení a úspěchu představení následujícího dne Banán přehodnotil vztah k projektu. Stal se z něj nejzodpovědnější člen teamu. Veškeré organizační (focení), logistické (shánění rekvizit, dopravu Dana na zkoušky), manuální, propagační (letáčky, stránky události) činnosti řeším nejdřív s ním a leckdy je řeší více on neţli já. (viz 8.2 UmUm '13) Na tomto místě zmíním, ţe nejdůleţitějším předpokladem neprofesionálního herce je dle Silvy Mackové „vědomí zodpovědnosti ke skupině.“ °04, s.49 Stalo se to, ţe představení přijal za své, nebo si uvědomil, ţe Gilgameš pro něj něco znamená. Co dělá rád, dělá dobře. Před představením obvykle já a Banán připravujeme scénu – zavěsit lano, přes to přehodit pruhy papíru alias cedry, ty srovnat, dole seříznout; na zem rozmístíme papíry, mezi které se Banán schová. Banánovy herecké výkony jsou oproti Danovi stabilní. Za dobu trvní projektu u Banána nevnímám výraznou změnu herectví. Myslím, ţe divadlení zkušenosti nelituje. 7.6 Jiří Na zkouškách Jiří od počátku působí jako znalý ochotnický herec – otáčí se k publiku, bere zkoušení zodpovědně, snaţí se zapamatovat, kde postava v jakou chvíli stojí a co říká, zapisuje si poznámky do scénáře. Východiskem mu je ochotnické divadlo*76/. Má uţ horší paměť. Zkouší zásadně se scénářem v ruce. I v květnu na připomínky, ţe uţ má umět text odpovídá, ţe se to doučí. To se do premiéry nestalo, coţ se ukázalo dva dny před veřejnou generálkou, kdy nás na zkoušce navštívila Silva Macková, náš první divák. Jiří bez scénáře neumí odříkat monolog první scény. Jiří vzpomíná, seč můţe, ale nezvládne to, opouští roli, přichází ke mně a říká: „Nemůžeme hrát.“ a „Honzo ale já jsem říkal, že máme mít víc zkoušek.“ Odpovídám, ţe uţ to nezměníme, Jiří opakuje stíţnost a po pár větách nabízí řešení Silva: „Tak si ten text napište na scénu, ten papír vypada jako ty tabulky, na který se psalo.“ a dodává „Zkoušek není nikdy dost, to k tomu patří.“ a „V našem věku je přece normální, že už si tolik nepamatujem.“*76a/ Text jsme tedy napsali na scénu (ne na cedry, protoţe ty na kaţdé repríze skácíme, ale na krabice) a Jiří je bude v případě potřeby číst. Je velmi mluvný. Zná mnoho historek a chce je dopovídat do konce. To je někdy unavující, mnohdy úsměvné, ale bohuţel otravné, pokud máme zkoušet, či domlouvat další termíny. Jsem smířen s nepravdivostí jeho vět „jenom chvilinku“, „jen to dopovim“ a „jo,jo“.*00/ Má problémy s pravým ramenem, takţe nezvedne ruku do vodorovné polohy a s těţšími věcmi manipuluje jen levou rukou. Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

17 / 32


Před představením Jiří potřebuje na přípravu více času. Přemisťuje rekvizity, drţe scénář si opakuje roli, dolepuje si kostým, přechází po jevišti. Pokud je ve stresu, tak je zmatený, odkládá povinnosti a častěji navštěvuje toaletu. To jsou okolnosti, které se mění v drobnou obtíţ před kaţdým představením, kdyţ je třeba co nejrychleji postavit scénu. Právě pro Jiřího byla účast na projektu patrně největší hodnotou. Umoţnila mu dostat se z prostředí sociálně slabších k divadelní tvorbě, k hraní, potlesku a chvále, k cestování a hlavně otevřeným lidem. Kdyţ jsme jeli do Ľubovni, říkal, ţe „má boty toulavý“*00/, jen na cestování v poslední době nebyly prostředky a tak na Slovensku nebyl asi 22 let. Pozdějšími slovy Banána: „Honzo ty si asi neuvědomuješ, co pro něj to divadlo znamená. To není jak pro mě nebo Dana. V pátek jsem ho potkal na rozdávání jídla a pak jsem ho potkal v úterý a furt měl tu samou igelitku s jídlem. Smrdělo to. Ptal jsem se – Jirko, to necheš jíst, žene? A von tak něco zamumlal. A teď tu jíme v luxusní indický restauraci.“*76b/

7.7 Holky Balážovy Na první zkoušce se ukázalo, ţe holky čtou velmi pomalu a stydí se u toho. Vyptávaly se Jiřího, ten jim povídal o svém ţivotě a to je zajímalo. Hráli jsme upíry, jejich oblíbenou hru. Jiří je zajímal. Sestry Baláţovy se zúčastnily jen první a třetí (moţná čtvrté) zkoušky. Na více zkoušek nedorazily. Zdůvodňovaly to zákazem od rodičů a potřebou být na tanečních zkouškách. Domluvili jsme se, ţe v neděli 7.4. 2013 spolu (holky, Dan, Jiří, Banán, Jan, já) půjdeme na výlet. Vzal jsem kameru, aby byl videozáznam pouţitelný v představení. Holky se výletu nezúčastnily, a my s nimi definitivně přestali počítat. Nebavilo je to s námi, asi jsme jim přišli jako příliš podivná partička. Tanec je pro ně důleţitější. Z této spolupráce nic tvůrčího nevzešlo. 7.8 Imren Imren znala námět a je talentovaná studentka herectví, nemusel jsem se jí tedy příliš věnovat a ona svůj part zvládla skvěle. Stávalo se, ţe jsem na zkoušce několik hodin mluvil česky s kluky a ona tiše seděla bokem - prý jí to nevadilo. İmren Şengel naučila Banána jeden turecký lidový tanec, kterým jsme znázornili spřátelení gazely a Enkidua (ještě v Ľubovni si ho Banán pamatoval). 7.9 Mirek Zkoušení s Mirkem znamenalo hledání muţských poloh v původně ţenských rolích. Mirek byl tichý, aţ nesmělý, ale příjemný a hledající. Oproti Imren byla jeho gazela více pruţná; Šamchat doznala nejvýraznější změny – v Mirkově podání šlo aţ o parodii slečinky; Chumbaba byl nebezpečnější a pohyblivější; Ištara byla zvláštní - i děsivá a krásná při zjevení (zářící astrální bytost v stříbrných šatičkách) a za chvíli směšná (pištivý hlásek a cupitání; po otočení zády k divákům byly vidět trenky); jeho Býk byl velmi nebezpečný a o mnoho dynamičtější a závěrečná postava ţeny se změnila v postavu učně. Jakoţto učňovi jsme Mirkovi přidali prostor pro dialogickou improvizaci s Jiřím alias Utanapištim. „Jak mám najít smysl, kde ho najít?“ „Mistře, myslíš, že pokud mám být tak mocný jako ty, mám radši cvičit s činkami nebo raději lézt po stromech?“ „Jsou lepší pomeranče nebo jablka?“ a podobně *SL/. Absolvovali jsme jednu zkoušku na DIFA JAMU, poté jeli do Ľubovni, tam jeden den zkoušeli a hráli. Mira výlet točil, zaznamenal i představení*SL/. Divadelní výlet do Lubovni byl skvělý záţitek. Po úspěchu ve Starej Ľubovni Mirek nerad souhlasil s reprízou na gymnáziu Břeclav (kde uţ ho někdo můţe znát) a zvládnul ještě jednu reprízu v Českých Budějovicích. Hraní na postupové přehlídce ve Valašském Meziříčí pro něj uţ bylo příliš (porota, divadelníci). Roli tedy přezkoušela Marika. 7.10 Marika


18 / 32


Marika představení viděla asi třikrát před tím, neţ alternovala role po Imren a Mirkovi. Znamenalo to, ţe nebylo třeba mnoho tvořit. Při zkoušení role gazely, Chumbaby, Býka a ţeny jde více o nalezení vhodné choreografie, neţ o tvorbu role. Tvořivé hledání probíhalo u přezkušování Šamchat a Ištar. Marika předvedla Šamchatu zcela jinak, neţ Imren a Mirek, a to jako pruţnou, divokou aţ neandrtálskou ţenu. Part Šamchaty tak byl nejvýrazněji proměňován dle představitele*710/.

8. Reprízy představení pá 24.5. 2013 po 27.5. 2013 pá 31.5. 2013 ? (7-16.6.2013) ne 1.9. 2013 čt 19.12. 2013 pá 20.12. 2013 pá 21.3. 2014 út 25.3. 2014 út 6.5. 2014 út 27.5. 2014 st 28.5. 2014 pá 30.5. 2014 ne 7.9.2014

pokus o první předvedení pro Silvu Mackovou veřejná generální zkouška – hrajeme pro cca 10 diváků premiéra představení na Sítku 2013 *8/ 1. repríza, JAMU (naposled s Imren) 2. repríza, UmUm '13 in Stará Ľubovňa *8a/ (poprvé s Mirou) 3. repríza, pro ţáky in GBV 4. repríza, KřešFest in České Budějovice *8b/ 5. repríza, MJF 2014 in Valašské Meziříčí *8c/ (poprvé s Marikou) 6. repríza, Divadlo krajiny *8d/ 7. repríza, Divadlo krajiny *8e/ 8. repríza, u sociálních kurátorů – pro veřejnost *8f/ 9. repríza, u sociálních kurátorů – pro klienty 10. repríza, Šrámkův Písek 2014 *8g/ (naposled s Marikou) zkušební derniéra, Klentnice – pro rodinné známé *8h/ (opět s Mirou; naposled)

8.1 JAMU (do června 2013) V plánu byla premiéra a repríza na festivalu Sítko *81/. Projekt byl formálně ukončen prezentací projektu na festivalu Sítko. Rozhodli jsme se ho reprízovat na fesivale UmUm '13 a tímto přirozeným vykročením z univerzity jsme se stali divadelním souborem. 8.2 Festival UmUm '13, Stará Ľubovňa (27.8.-3.9.2014) Festival organizuje Marika Smreková, chtěli jsme ho podpořit a jako tvůrci se ho zúčastnit. Festival Bylo třeba alternace za Imren (ta byla od června v Turecku), Marika nemohla pro mnoţství povinností spojených s organizací. Dan navrhnul Mirka, po chvíli jsem na něj dal. Mirek se přidal, protoţe... -!V Brně jsme měli jednu zkoušku 27.8. (vyšel nám vstříc tajemník JAMU Ondřej Vodička). Sedmihodinová cesta autem a o něco delší cesta vlakem proběhla ve čtvrtek z dopoledne na odpoledne. Většinu festivalu jsme strávili zkoušením, coţ bylo náročné (viz záţitek z fesivalu UmUm'13 v 7.5 Banán). Volný čas jsme si vychutnali - příjemnou snídaní se zpěvem, návštěvou pár inscenací, a znova jsme zkoušeli. Diváci festivalu jsou jednak umělci s kamarády z Česka a Slovenska (ponejvíce z Brna) plus pár skupin z Rigy, Budapešti; a za druhé obyvatelé Starej Ľubovni – většinou s osobní vazbou na Mariku Smrekovou. Dan a Banán zaujali publikum slovními hříčkami v improvizačním partu (Uruk jako tamní hospoda Bururu). Zafungovala role Siduri, jejíţ part četla Lotyška (v soustředěném tichu, lámanou češtinou, na Východním Slovensku). Hraní v patře znemoţnilo Banánovi vylézt po smrti Enkidua z okna, tak se do Uršanabiho převlékal před zraky diváků. Představení bylo velmi rychlé (35 minut). Úspěch představení se ihned projevil na stand up ovation, brečících divácích a pozvání hrát Gilgameše v Lotyšsku. Následoval odpočinek na festivalovém programu (téměř všichni jsme na chvíli usnuli) a cesta zpět (o Chumbabovi v Ľubovni viz 5.5 Realizace scénografie). Vše dohromady tvoří neopakovatelný záţitek. Zprávu o tom podává Mirkův dokument se záznamem představení*SL/. Věděli jsme, ţe představení budeme reprízovat, a půjde-li to, za rok se opět festivalu zúčastníme. Reţisér Viesturs Rozinš na svém profilu 2.9.2013 napsal: "Mans festivāla "UmUm 2013" pārsteigums - režisora Honzas Neugebauer "Gilgamešs" ar lielisko Daniel Ignác Rampáček ! Esmu gatavs darīt visu, lai šo izrādi atvestu uz Latviju!"*82/ 8.3 Gymnázium Břeclav (19.12.2013) Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

19 / 32


Na gymnáziu Břeclav jsme před několika lety maturovali (viz 3 Tvůrčí skupina), škola nám mnoho dala (přinejmenším nejlepší přátele) a rádi se do ní vracíme (pomohl jsem zde Danovi s workshopem Skácelovy poezie; já později vedl worskshop řezané poezie). Zdejší repríza byla především výzvou, jestli po úspěchu v Ľubovni inscenace obstojí i v obtíţných podmínkách. Mirek hrát nechtěl a do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli dorazí nebo jestli budu roli alternovat já. Zkoušeli jsme jen pár hodin na místě, s Mirkem asi hodinu. Hráli jsme v nedivadelním prostoru – velké chladné tělocvičně. Prostor nešlo zatemnit, či funkčně svítit, velmi obtíţné bylo vyplnit ho akcí či slovem. Středoškoláci jsou kritické publikum. Na představení přišlo přes neţ sto ţáků. Prostor vyţadoval mnoho herecké energie. Dan následující den neměl hlas. Herci reprízu ustáli a během rozhodujících momentů představení bylo publikum zticha. Věřím, ţe to pro ně byla dobrá zkušenost. Nemám ani jednu fotku reprízy, nepamatuju si diváky (po představení jsem se věnoval hercům). Dva učitelé, kterých si váţím (Janků mě vedl v divadlením souboru Regina), nám pak přišli poděkovat. *83/ Po představení Banán, Jiří a Mirek utíkali na vlak, já sbalil scénu do auta a krátce po poledni jsme s Danem vyjeli směr České Budějovice, kde jsme měli následující den (pátek) hrát. 8.4 Festival KřešFest, České Budějovice (19-22.12.2013) Festival Křešfest měl vdově po znenadála zesnulém výrazném středoškolském učiteli Křeštíkovi pomoci vzpomínkovou akcí a charitativní draţbou některých jeho osobních věcí (kravaty, popelníky). Byli jsme jediní externí umělci, ostatní pojil vztah ke Křeštíkovi. V Českých budějovicích jsme se setkali večer, sloţili věci, něco snědli a zkoušeli do noci. Ubytování nám poskytla organizátorka Klašskřešfestu a Danova přítelkyně Tamara. Měli jsme respekt z publika „kulturně vyspělých zápaďáků“. Dan měl potíţe s hlasem. Dan si kvůli pomalejšímu tempu inscenace a potřebě změnit energii v situaci „ujel“ a v protikladu s právě nazkoušeným vyzněním scény (Gilgameš se usmíří s radou starších alias archetypem otce tím, ţe ho neporazí, ale ustoupí mu) poslal radu Starších do háje. Pro situaci po smrti Enkidua jsme vyuţili zrcadla za scénou, publikum spolu s Gilgamešem se v něm viděli a Gilgamešovo filozofování tak dostalo hlubší rozměr. Divák s rolí Siduri zapomněl na svůj výstup, ulpěla na něm veškerá pozornost, odloţil láhev piva, vysvětloval, ţe uţ s tím nepočítal a zmateně hledal text, aby ho rychle přečetl. Představení bylo pozitivně přijato. Z jedné kritické reflexe: „Je vidět, že to stavíte na jinakosti toho vozíčkáře a staříka.“*00/ Záměrem je působit jako všemoţně různorodá skupina (viz 4.3 Dramaturgický záměr), ale ukázalo se, ţe při alternaci s Mirkem působíme jako vcelku homogenní chlapecká skupina s odlišným Jiřím. Byla to první kritika, byl jsem za ni vděčný. Po představení následoval příjemný večer, rozdávali jsme si vánoční dárky (Jiřímu Banán koupil vytouţenou petrolejku), v draţbě Křeštíkových věcí vydraţil Dan pro kaţdého člena týmu jednu kravatu (dárek). Mirek jel brzo ráno do Břeclavi, jakoby tak decentně odevzdal svou roli. Repríza v Břeclavi a následně v Budějovicích pro mě byla náročná a únavná kvůli organizaci akce a převozu věcí, řízení (poprvé jsme měli vypůjčeno auto od Rampáčků, zodpovědnost tíţila) a reţírování. Záţitek z Ľubovni se nedal zopakovat. Systém dvou repríz krátce po sobě na různých místech se osvědčil. Pan Rampáček nám pomohl půjčením auta a odpuštěním části nákladů na benzín. 8.5 Festival Malé jevištní formy, Valašské Meziříčí (21-23.3.2014, dále jako „MJF“) Marika se na začátku března vrátila z tříměsíční stáţe v Belgii a převzala role po Mirkovi. Dostali jsme moţnost hrát v nedávno otevřeném (září 2013) divadle krajiny. Rozhodli jsme se zúčastnit krajské postupové přehlídky MJF. Přehlídky jsem se zúčastnil v roce 2011 jako divák a student píšící bakalářskou práci o diskuzích po představeních. Zaujala mě atmosférou (větší volnost, neţ na Špílbergu), soubory (kvalitnější, velmi různorodé experimentující soubory – vţdyť jde o spádovou přehlídku pro Zlínsko, Slezsko i Olomoucko) a vzduchem (Valašsko je chladnější a ostřejší). Mám rád formát „výlet s představením na postupovou přehlídku“ - jde o výlet do jiného kraje, coţ je zdravé, jde o soutěţ, coţ dodává zkoušení jiskru, a jde o divadelní fesival, coţ nabízí kopu divadelních a večerních záţitků a setkání s podobně vyšinutými lidmi. Týden před odjezdem jsme představení po trojměsíční pauze a v nové sestavě dva dny zkoušeli. Večer pro mě, Banána a Mariku následovala scénografická revitalizace (viz 5.5 realizace scénografie). Na počátku projektu bych nečekal, ţe Banán bude sám od sebe dvě hodiny zašívat kostým do představení. Na festival jsme vyjeli v pátek 21.3. kolem poledne. Po cestě jsme měli problém s autem, kvůli čemuţ nás v pátečním programu přesunuli na večer jako poslední. Během opravy jsme (já, Dan a Bára) navštívili Holice u Olomouce a tamní restauraci. Díky zkouškám před festivalem a posunu v programu jsme Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

20 / 32


měli čas se v klidu a bez stresů připravit. Hráli jsme ve velkém sále. Zvaţovali jsme hraní v prostoru pod podiem, ale bylo by těţké kotvit lano a hrát na malém prostoru, diváci by neviděli plazícího se Gilgameše. Hráli jsme tak na velkém jevišti v barokním portálu. Diváci měli odstup. Vladimír Hulec řekl na Šrámkově Písku: „Ve Valašském Meziříčí na velkém jevišti, tak ten epos, … jak je veliký mýtus, tak to působilo monumentálnějším dojmem, než tadydle v tom malým, když jste vlastně byli soustředěnější, mohli jste se víc cejtit. Tak mně to přišlo - né snad líto. Jen jsem na to chtěl upozornit, že někdy to velký jeviště, ten velký prostor těm vělkým tématům může posloužit dobře.“*ŠP/ Poprvé jsem představení svítil z jiné pozice, neseděl jsem mezi diváky a jevištěm, ale v kabině za hledištěm. Mohl jsem si vyhrát s intenzitami a kombinacemi většího mnoţství světel. Hradba Urucká, kterou Jiří jako vypravěč staví, v představení spadla (svrchní dvě krabice). Patrně o ni zavadil Jiří, kdyţ odcházel. Gilgameš tak byl divákům odhalen na tanec gazely s Enkiduem, lovůcv konflikt s Enkiduem a výstup Šamchat, Enkiduovo polidštění a opilost. Kdyţ si Šamchat odvedla Enkidua do Uruku, Banán krabice postavil na sebe, aby nepřekáţely, ale jen vedle zdi. Po Enkiduově opilosti tedy nemohlo vyjít pobuřování Uruku a náhlé objevení Gilgameše. Předsatvení jelo dál. Zodpovědnost za opravu je primárně na Jiřím, který zeď staví a příběh vypráví, ale sekundárně na všech (Dan na řešení nemá tělo, ale slovem vládne). Po představení jsme to řešili, při výpadku je třeba být aktivní. Vícekrát se ale podobná nehoda neopakovala. Po představení jsme se zdrţeli uklízením scény a na rozborový seminář jsme dorazili v jeho průběhu. Soubor Údivadlo-malá monstra byl právě tepán za zcela nezdařilé představení, někteří ze souboru odcházeli ze semináře. Porota byla kritická i k předposlednímu představení a my se obávali posudku na nás. Byli jsme ale všestranně chváleni. Petr Váša: „Všem se nám to líbilo.“ „Představení mě zároveň mrazilo i jsem se u něj zasmál.“ Simona Petrů: "Velmi se mě to představení dotklo..krásou, subtilností a především opravdovostí." Konrád Popel: „Byli jste supr.“ "Když mluvíte během šustění papíru, tak Vám není rozumět." Ono šustění papíru a kostýmů bylo nakonec největším negativem představení. No představte si to... Ve zpravodajích se poté psalo: „Silný příběh, historické mýtiské téma. Porotci ocenili hlavně sugestivní a přitom organické začleněnní handicapovaného do hry...Jediná výtka směřovala k rušivému hluku, který na scéně působily papírové dekorace a kostýmy.“°05 Petr Váša nás zmínil v rozhovoru: „Co se mi skutečně moc líbilo, byl Gilgameš, soubor Dřina a papír. Bylo to strhující a zároveň velké scénografické překvapení.“°06 Sobotu jsme začali společnou snídaní, od jedné hodiny navštěvovali divadla a procházeli se po městě. Dan s Bárou museli odjet dříve vlakem. Svítilo slunce a my si v klidu uţívali. Večer jsme přišli pozdě na závěrečný seminář. Téměř na jeho konci nám prozradili, ţe jsme nominováni na Šrámkův Písek.*85/ Slavili jsme. Ráno jsme pozdě opustili pokoje a vyjeli do Roţnova a najít klub Vrah. Jiří zaťukal na okno rodinného domu „Dobrý den, nevíte kde je klub vrah?“ Věděli. Uţ je uzavřený. Banán, Gábina a Chumbaba jeli vlakem a Marika, Jiří a já autem do Brna. Festival neproplácí cestovní náklady, MJF nás tak stály přes dva tisíce korun. 8.6 Divadlo krajiny I., Brno (25.3.2014) V něděli jsme z MJF přivezli rekvizity do Divadla krajiny, kde v úterý hrajeme. Divadlo krajiny nám typově velmi vyhovovalo. Malý křivý černý sál s všemoţnými ţidličkami za hospodou Palác Prigl, přitom s dostatečnou technikou a dveřmi (a prostorem) v zadní stěně scény. Hostovali jsme zde dvakrát. Dvakrát během představení vypla elektřina a krátce na to naskočila. Dan v situaci Gilgamešova usínání přehrával, během finálního plazení mu sjely kalhoty a odhalily trenky, s kytkou se ani nedoplazil zpět k vozíku a Banán mu nepmohl na kolena. Herci jako by se necítili, nereagovali na sebe. Za tento výkon jsem herce ihned po představení zkritizoval. To se stalo jen u tohoto představení. Nejspíš jsem křivdil Marice, moţná i Jirkovi, ten dojem ve mně zanechala zejména partneřina Dana s Banánem. Diváci opět chválili. 8.7 Divadlo krajiny II., Brno (6.5.2014) V pondělí jsem na kole převáţel Chumbabu z JAMU v centru města do Divadla krajiny ve Starém Brně. V divadle krajiny (při obou reprízách) skvěle fungoval Utanapištiho vstup na scénu – rozrazily se dveře v zadní části scény, Utanapišti seděl na barové ţidličce a za jeho zády ze spoda na plno svítilo 1000W světlo, které mírně oslepovalo diváky a působilo jako velkolepé entré bytosti odjinud. V krajinách jsme si vydělali a tak téměř splatili náklady na MJF. Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

21 / 32


8.8 Sociální kurátoři – pro veřejnost (27.5.2014) Jiří jiţ od UmUmu chtěl zařídit reprízu. Na KřešFestu se ukázalo, ţe já bych chtěl hrát pro bezdomovce, kdeţto on pro veřejnost a kurátory. Mě se příliš nechtělo hrát pro „úředníky z magistrátu“ a Jiří mě zas varoval, ţe bezdomovci většinou nemají ţádnou úroveň, ţe během divadla Simony Nyitrayová se někteří diváci opíjeli, někdo usnul a ţe celkově vyrušovali. Jiří se domluvil se svou sociální kurátorkou Magdou Heţovou, ţe bychom u kurátorů (Křenová 20) Gilgameše zahráli, já ji kontaktoval aţ v květnu. Domluvili jsme se na dvou reprízách krátce po sobě. Vytisklli nám letáčky na obě reprízy, ty pro klienty jsme pak (hlavně Banán) rozvezli na pár míst o Brně, kde se bezdomovci schází – na armádu spásy, k noclehárně, apod. Kurátoři také zajistili řidiče s autem a vozíkem, takţe jsme v jednom dni převezli rekvizity z Divadla krajiny ke kurátorům. Dostali jsme k dispozici zřídka pouţívanou jednací místnost, kde můţeme zkoušet a hrát. Zařídili nám i zatemnění oken černou zahradnickou folií. Navrtali dvě očka ve stěnách a napli lanko pro naše cedry. Bylo to nedivadelní, ale velmi vstřícné prostředí. Zkoušeli jsme v úterý od dvou a večer hráli. Ve stěně za scénou okna nebyla, ale po straně ano. Umírající Enkidu tedy odešel po dvou ţidlích do okna vedle diváků, přivřel a přes připravenou ţidli slezl ven, kde se převlékl do Uršanabiho. Vstupné bylo dobrovolné. Přišlo asi dvacet aţ třicet diváků. Většinou známí a příbuzní kurátorů (paní Heţová s rodinou například). 8.9 Sociální kurátoři – pro klienty (28.5.2014) Předsatvení pro bezdomovce, či lépe pro klienty sociálních kurátorů, bylo naplánováno na středu, 15:00. To proto, ţe jsou zvyklí v ten čas chodit na filmový klub. Byli jsme zvědaví, jak budou reagovat. Jiří se obával. V případě přílišné divácké intervence do představení měl zakročit zejména Banán jako Enkidu. Přišlo asi dvacet klientů, pět kurátorů, Petr Váša a kamarádka Bára. Někteří klienti byli přiopilí, někteří to občas komentovali, někteří se hlasitě smáli. Bylo to pohodové uvedení. Po představení se s námi dali klienti do řeči. Nejvíce pozornosti získala Marika, pánové se chlubili, ţe jsou také ze Slovenska. Uvedení pro klienty bylo pro diváky zdarma, veřejnost platila po padesáti korunách. Po zaplacení starších nedoplatků a jedné rundy rumů v Mandragoře jsme měli před vyraţením do Písku +200Kč na kontě. Kurátoři nám nabídli, ţe i do budoucna bychom mohli vyuţít místnost na nácvik či hraní divadla – není příliš pouţívaná. 8.10 Šrámkův Písek (30.5.2014) Byl jsem velmi rád, ţe jsme se dostali na Šrámkův Písek, věřil jsem, ţe tam chlapci uvidí divadlo, které by je mohl zaujmout. Minulý rok jsem se Písku zúčastnil a při extatickém tanci nahého Hulce cítil, ţe do společnosti, kde i toto je moţné, se budu vţdy rád vracet. Před výjezdem do Písku se mi na couchsurfing ozval někdo z Zürichu, ţe by u nás o víkendu pár dní přespal. Nejprve jsem zamítl, ţe jedeme na festival, pak mu nabídl účast s námi s tím, ţe nás bude natáčet, on si to rozmyslel a stalo se. Benjamin Goldschmitt se tak na víkend stal naším oficiálním kameremanem. Benjamin mezi nás skvěle zapadl. Bylo nás sedm – já, Dan, Banán, Jiří, Marika, Benjamin a Danova Bára. Na Šrámkově Písku jsem chtěl hrát první den (pátek), protoţe jsem v pondělí měl závěrečnou zkoušku na střední škole. Dan také potřeboval jet do Brna, Banán zase chtěl jet jiným směrem, takţe sobotní odpoledne jsme strávili několik hodin plánováním odjezdu. Autem jsme vyjeli v sobotu odpoledne. Kamarádka, která zůstala na nedělní vyhlašování výsledků, nám poslala sms „Jste doporuceni na Hronov, tzn. Není jiste, ze se vejdete do programu... Ale blahopreju!“ Kdyby jsme postoupili, byla by to další výzva pro chlapce, protoţe v době Jiráskova Hronova jsem byl v Turecku. Moje přání, aby to vyšlo a chlapci reprízovali na Hronově beze mne, se nenaplnilo. Byli jsme první pod čarou, kteří se nezúčastnili.*810/ 8.11 Zkušební derniéra, Klentnice (7.9.2014) Banán měl na podzim odjet do Irska. }Ţ letí v úterý 9.9. jsem zjistil ve středu 3.9. V pátek ráno mi i Dan potvrdil, ţe můţe v neděli hrát a protoţe Banán i Mirek mohli, zajel jsem na kole k minoritům, kde Jiří ráno vypomáhá s úklidem a sdělil jsem mu, ţe za dva dny hrajeme, jen ještě nevím kde. Kdyţ se po troše nervozity Jiří rozpovídal, uţ jsem věděl, ţe je ve svém ţivlu a hraní se zúčastní. Dal jsem mu 100kč a čas Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

22 / 32


odjezdu nedělního rychlíku. V Břeclavi ho vyzvedneme na nádraţí. Po rychlé domluvě jsem sám spěchal na vlak. Doma jsem sedl na kolo a objíţděl okolí s intencí nalézt vhodné místo pro rozlučkovou reprízu. Lednický zámek byl zavřený. Mikulovský zámek měl jedno vhodné zákoutí a zahradník mi prozradil, kde se dá „napíchnout“ na 220V. Pěkně bylo také pod sirotčím hrádkem na fotbalovém hřišti nad Klentnicí, fotbalisti zde mají ubikaci, kde asi elektřina je. Nebyl ale čas domluvit to se starostou. V Klentnici bydlí Danovi rodiče a pan Rampáček dal nejvhodnější návrh - „Hrajte tady na verandě!“ Rovná plocha vhodná pro vozík i plazení, nad ní rybníček a šutry, kam se vejdu se světelným pultem a výše uţ zvedající se trávník ideální pro ţidličky či deky pro sousedy a kamarády. Pan Rampáček umí humorné plány dotáhnout do zářného konce. „Napiš tam: Gilgameš na zahradě u Rampáčků, Neděle 19:00, Vstup za 100Kč, v ceně kulturní zážitek a láhev LA HOD NÉ HO vína. PS – skleničky s sebou!“ Tak se i stalo, v pátek večer jsem mu poslal pozvánku a on tam s Danem tento text vloţil a rozposlal svým známým. V pátek večer a v sobotu jsem volal Břeclavským ochotníkům a ti nám v sobotu zapůjčili světelnou techniku. Kamarád byl zaúkolován jako případný řidič pro diváky z Brna vystoupivší z rychlíku v Zaječí. Ti byli jen tři. Zkoušeli jsme jen v neděli a klasicky jsme trochu nestíhali. Já byl zaúkolován také jako uvaděč – pan Rampáček přinesl víno a těsně před představením jsem vybíral vstupné. Nedohlédl jsem tedy poprvé na finální přípravy představení, ale evidentně to nevadilo – chlapci si poradili. Mirek hrál po devíti měsících. Chlapi museli hodně hlasitě mluvit. Moje svícení bylo téměř zbytečné – slunce zapadá příliš pozdě. Po představení jsme balili. Poté následovalo příjemné posezení u vína. Pan Rampáček dokázal neuvěřitelné – za dva dny sehnal 38 platících diváků (my přes facebook dva a půl plus dva neplatící pomocníky). Výši svého podílu si určil jen tak, aby mu pokryl náklady za víno. Tato událost byla nejlepší sousedské divadlo, jaké jsem kdy zaţil. Všechna čest patří panu Rampáčkovi a jsem hrdý na sebe a herce z Gilgameše, ţe jsme za čtyři dny z ničeho „sbouchali“ reprízu a tak i nádherný večer pod sirotčím hrádkem a důvod k setkání širšího okruhu přátel Rampáčkových.

9. Pokračování - Po Gilgamešovi Z jednorázového projektu Gilgameš jsme se stali společenstvím, souborem Dřina a papír, a hru stabilně reprízujeme (popisu repríz se věnuje předchozí kapitola). Lze sledovat i další divadelní projevy překračující meze "souboru jednoho představení". Jako Dřina a papír jsme se díky Marice zúčastnili také festivalu současné dramatiky Specific 2014, tento rok prezentující Ukrajinskou dramatiku. Marika reţírovala scéncké čtení hry Místnost absolutního ticha *9/. Čtení bylo uvedeno 20.5.2014 v prostorách bývalého nádraţí Černovice. Hlavní roli hrál Banán, jeho syna Dan, babičku Jiří a vypravěče (komentátora, televizi) já. Dvě ţeny, mezi nimiţ se měl hlavní hrdina rozhodnout, hrály studentky herectví Milada Vyhnálková a Lucie Ingrová. Na místě jsme zkoušeli pár dní (Marika se jistě chystala déle), premiéra byla také derniérou. Bylo příjemné zkoušet v téměř stejném uskupení jiné představení a mít v procesu jinak rozděleny role. Po představení následovala beseda s autorkou hry Tatjanou Kycenko, kterou překládal překladatel hry Milan Vocílka. Jiří se po Šrámkově Písku rozhodnul napsat vlastní scénář, který chtěl zreţírovat s dvěma dalšími herci a uvést ho na festivale UmUm'14. Velmi rád děj hry vyprávěl. Sehnal si dva herce -studenty JAMU, se kterými se předběţně na nazkoušení dohodl. Zkoušet ovšem nezačali a Jiří se UmUmu'14 nezúčastnil. Hru ale napsal. Snad ji v nějaké podobě předvedeme. Diskutujeme také, jakou hru budeme tvořit nyní, po Gilgamešovi. Petr Váša na MJF navrhoval, ať děláme další mýty/eposy. S Danem jsme se bavili o mnohých moţnostech – inscenovat tragédii Hitlerova osudu, udělat road movie na rotopedech a zejména jsme glosovali Wagnerovo Zlato Rýna – jako vyoperovanou operu. Banán se v prosinci 2014 vrátil z Irska. Čekají nás další reprízy Gilgameše a věřím, ţe i zkoušení nové hry. To se ukáţe po ukončení této práce.


23 / 32


******************************************************************************************************** Poznámky pod čarou: *00/ Jiţ nedohledatelné. Tedy: poznámky reţiséra. *SG/ Viz příloha scénář. *SL/ Viz Mirovo video. Upload?? DVD? *ŠP/ Viz příloha „zápis debaty na Šrámkově Písku. *01/ Původně se projekt jmenoval „Tvorba inscenace inscenace integrující vysokoškolské studenty a žáky ZŠ Náměstí 28. října“, později šířeji „Tvorba inscenace s nevšední skupinou“. Viz příloha „130200 KrestniListProjektu Gilgames.doc“ *02/ Při uměleckém zobrazování integrující (či prezentující exkluzivně) romy, tělesně postiţené, bezdomovce, či členy jiných sociálních minorit se stává, ţe místo pomoci „sociálně postiţenému“ je umělec vyuţívá aţ zneuţívá. Příkladem jsou kýčovité fotografie romů a bezdomovců. Je velmi subjektivní určit, kdy se o kýč či zneuţití jedná a kdy ne. Pro mne byl nepříjemný záţitek v bezbariérovém divadle Barka, kde divadelníci integrující vozíčkáře představili (špatně provedenou) francouzskou konverzační komedii. Šlo-li by o běţné herce, odešel bych z představení. (Tehdy jsem zůstal do konce a v poslední řadě hrál karty). *21/ parafrázováno z přednášky prof. Silvy Mackové 10.10.2012 v předmětu Magisterský absolventský projekt. *31/ Lékařská zpráva z nefrologie. *31a/ Event "Pochod za Peťu a bezpečí v ulicích" na facebooku: https://www.facebook.com/events/277738568980830/ 31b/ Event „Nedělní oběd“ na facebooku: https://www.facebook.com/events/273390032754602 *31b/ Domovská stránka občanského sdruţení: https://www.facebook.com/PrateleCernehoMacarataOs *33/ Pokřtěn na jaře 2013 v kostele Sv. Jakuba. *33a/ Dan je začleněn v běţné společnosti. Na druhou stranu: Dan není součástí komunity vozíčkářů. Nejezdil s nimi o lázní; oodebírá, ale nečte časopis vozíčkář; nezná se s ligou vozíčkářů a lidmi s archy, ač se divadlu věnuje. *33b/ Z mistrovství ČR v plavání tělesně postiţených: „... v disciplíně 50m prsa. Podle rozhodčích nebyl tento výkon zcela podle pravidel, ale Dan poprvé na závodech překonal celou padesátku v poloze na břiše. Při jeho typu postižení jde o skvostný výkon. Příště už to bude i podle pravidel ☺. S písní na rtech si pak 100m Volný způsob doslova užil.“ °01 *33c/ Někdy, kdyţ nám bylo 15 aţ 17 let a po pár pivech jsme plánovali budoucnost, tak mi Dan řekl: „Nechtěl jsem nikdy skončit jako ten vozíčkář s počítačem, jako Hawking.“ *33d/ „Ty jsi frajer, můžu se s tebou vyfotit?“ ozve se od vedlejšího stolu, Dan pokrčí rameny, hospodou blikne blesk, někdo děkuje a třepe Danovi rukou a odchází. Dan pokrčí rameny a bavíme se dál. Tato vsuvka se odehrála cca v 3:00 ráno 1.1.2011 v dnes jiţ zavřené bezbariérové hospodě mandragora za hlavním nádraţím (cestou na Stránskou skálu přivítat novoroční slunce). Opakuje se to v jiných podobách. *33e/ Tak nějak se o Danovi vyjádřil Stanislav Komárek příteli, kterého sdílíme. *35/ MgA. Magda Heţová – sociální kurátorka Jiřího Zouvaly se o Jirkovi takto zmínila cca 24.4.2014, kdyţ jsem s ní domlouval reprízu u kurátorů. *35a/ Jiří v červnu 2013 *41/ O představení na stránce divadla JRT: jrt.lv/otello Video o inscenaci: youtu.be/gH4W6mVlzWk . *55/ Tuto lobotomii uţ nikdy opakovat nechceme. *57/ Děkuju tímto Tomáši Příkrému, Vašku Olšarovi a Divadelní fakultě JAMU. *71/ Obecně pro mě herectví a zejména to psychologické není důleţité. On člověk je jistě také oduševnělou osobností plnou dilemat (to by se pak jeden uzoufal z pomíjivosti, smrti a zmaru), ale na to mě nebaví chodit do divadla, toho je dost v ţivotě. Naše identita je tvořena zejména okolím a situacemi, kterými si člověk projde. Člověk je loutkou v hře společnosti, které je sám součástí. Běhá, rve se, miluje, tře, leţí. Věřím v aktivitu, sami jsme si loutkáři, můţeme se cvičit. Proto chci divadlo, které má vůni a údery, pot a výkřiky „Hurá!“. *71a/ Na první schůzce jsem říkal Jiřímu, ţe bych ho rád viděl v pohybu. Pamatuju si, jak mi citlivě vysvětloval, jak uţ se hýbat nemůţe. Dokumentace Mag. Abs. projektu GILGAMEŠ

24 / 32


*76/ *76a/ *76b/ *710/

*8/ *8a/ *8b/ *8c/ *8d/ *8e/ *8f/

*8g/ *8h/

*81/ *82/

*83/

*85/

*810/ *9/

Jiří na 2. zkoušce 18.2.2013: „Kulisy se posunou“, „spíš poutník, než vypravěč“. Viz příloha „reflexe zkousky 2“. Vše jsou záznamy dialogů ze zkoušky 26.5.2013. Banán v neděli 22.12.2013 v indické restauraci v Českých Budějovicích. Variabilita interpretace údělu Šamchaty ukazuje na její mnohovrstevnatost. V Babylónii byly nevěstky zároveň kněţkami; to Šmachat Enkidua polidští ze zvířete, zkulturní ho prostou souloţí, po níţ se zvířata od Enkidua odvrací; neznáme její názor na dění, které ovlivní Stránky festivalu Sítko 2013: http://old-sitko.jamu.cz/?page_id=16 Fotogalerie: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.547158842003179.1073741829.174173925968341 Stránky festivalu UmUm'13: www.um-um.eu. Fotografie: www.um-um.eu/galeria. Stránky festivalu KřešFest: https://www.facebook.com/KresFest. Fotogalerie: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.575696145805417.1073741825.482401648468201 Stránky festivalu MJF: mjf.kzvalmez.cz. Fotografie Gilgameše: mjf.kzvalmez.cz/fotogalerie/MJF-2014/ Stránka Divadla krajiny: https://www.facebook.com/divadlokrajiny. Stránka události: https://www.facebook.com/events/608614315880692 Stránka události: https://www.facebook.com/events/1418954545033275. Fotogalerie: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.241754469364434.1073741855.146582608881621 Stránky sociálních kurátorů: www.brno.cz/kuratori Pozvánka: www.socialniprace.cz/index.php?sekce=8&podsekce=43&ukol=detail&id=319 Stránky události: https://www.facebook.com/events/1444200939161250 Festival Šrámkův Písek nemá aktuální stránku. Fotogalerie: www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=album&id=5915. Zkušební derniéra - Stránky události: https://www.facebook.com/events/839533106081108. Fotky: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1470467073233882.1073741829.139297973098261 7 Stránky festivalu: difa.jamu.cz/adv/festival_sitko.html Překlad do češtiny: „Moje překvapení festuvalu UmUm 2013 – „Gilgameš“ reţiséra Honzy Neugebauera s úţasným Danem Ignácem Rampáčkem! Jsem připraven udělat vše, abych to představení dostal Lotyšska!“. Online: https://www.facebook.com/viesturs.rozins/posts/10201795018335292. Vloţeno 3.9.2013. Viz příloha „130928 Viesturs o Gilgamešovi“ Nejdramatičtější pro mne přeci jen zůstal přepjatý školníkův popis kradení či ztrácení prodluţek, které si dřív sám vyráběl a které tedy půjčuje jen ve výjmečných situacích. Později jsme se dozvěděli, ţe opravdu po našem odjezdu jedna prodluţka zmizela. Obával jsem se války. SMOLKA, Ondřej: Malé jevištní formy 2014 mají své vítěze. Tisková zpráva o proběhnuvším festivalu MJF 2014. Online: mjf.kzvalmez.cz/aktuality/Male-jevistni-formy-2014-maji-sve-viteze/ Vloţeno 16.12.2014. CRHOVÁ, Alena: Doporučení Šrámkova Písku 2014. Online: nipos-mk.cz/?p=23012 Vloţeno 1.6.2014. Viz příloha „140601 G doporucen na Hronov“ Stránky festivalu:http://www.divadlofeste.cz/specific/specific-2014/. Fotky: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.684185488301435.1073741850.474719375914715

********************************************************************************************************

CITACE: °01 °02

tisková zpráva o finálovém závodě Českého poháru 2010 – plavání tělesně postižených src_PR_101227_XII-SK-KB_SC-Clanek Hate-list na stránkách neonacistů. www.white-media.info/amk_watch_hnusaci.html Citováno 13.5.2013.


25 / 32


°04

°05 °06 °07

°08

VYVIJALOVÁ, Tereza. Možné cesty vedení neprofesionálních herců k tvorbě herecké postavy v rámci inscenace z pohledu režiséra neprofesionálního divadla. Brno: Janáčkova akademie múziských umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 2009 97 s. Vedoucí diplomové práce MgA. Eva Brhelová, PhD. STOJAR, Pavel: článek Dřina a papír v sekci Postřehy laiků i poroty – den první in Oponka 2/2014. Vydalo Kulturní zařízení města Valašské Meziříčí, 2014. 12 s. Dostupné online: mjf.kzvalmez.cz/zpravodaj/ VÁŠA, Petr v rozhovoru, který vedl STOJAR, Pavel: Ani nevím, proč jsem se stal tak vyhledávaným porotcem in Oponka 3/2014. Vydalo Kulturní zařízení města Valašské Meziříčí, 2014. 12 s. Dostupné online: mjf.kzvalmez.cz/zpravodaj/ VYVIJALOVÁ, Tereza. Možné cesty vedení neprofesionálních herců k tvorbě herecké postavy v rámci inscenace z pohledu režiséra neprofesionálního divadla. Brno: Janáčkova akademie múziských umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 2009 97 s. Vedoucí diplomové práce MgA. Eva Brhelová, PhD. WEISSOVÁ, Dáda. Názor na představení v sekci "Jak to vidí vzorek lidí" in: Zpravodaj Šrámkova Písku 2014 I. Vydává NIPOS-ARTAMA Praha, Písek 31.5.2014.

********************************************************************************************************

PŘÍLOHY: příloha č. 1. Proč se Mira zúčastnil Honza Neugebauer 10.11.2014 Miro proč jsi se vlastně před rokem a pôl rozhodl vzít (po Imren) ten part v Gilgamešovi?

Mirek Mráz 11.12.2014 8:19-9:06 Bylo to hlavně pro slávu a peníze a vyhrát hronov. Za svůj úspěch povaţuju to, ţe jsem částečně přenesl své vnímání i na ostatní a netrvalo to dlouho a začali jste vyprodávat sály a vyhrávat soutěţe. Z neziskového projektu se stal poměrně jasně orientovaný trhák. Ovšem hlavní zásluha samoţřejmě náleţí tobě, protoţe jsi dopředu kalkuloval s potenciálem oslovit neherce a vozíčkáře, vše zasadit do minimalistické podoby jak dle hereckých výkonů, tak kulis a dal jsi vzniknout fenoménu, kdy upřímnost a ryzost herců převáţí nad často umělým profesionalismem. A teď váţně: chtěl jsem projít tím procesem zkoušení, zkusit, jestli a jak to zvládnu - během divadla má člověk příleţitost se poznat a odhodit své já, oddat se něcemu, v co věří, formátu příběhu, který má mnohem větší vliv na lidi, neţ jakýkoli analytický formát, protoţe umoţňuje lidem proţívat. Svět ekonomie je hlavně o analytice (a emocionální pustotě) a pro mě je divadlo vyváţením, něčím, co je inherentní člověku a jeho původnímu uspořádání - příběhovost, emociálnost, začlenění do dějinného chodu.


26 / 32


BcA. Jan Neugebauer Dokumentace magisterského absolventského projektu GILGAMEŠ 0 Obsah

Recommend Documents