Bc. Kamila Rychlá, WHITE LIGHT I., o.s., Drážďanská 106, Ústí nad Labem

Dostat novou ŠANCI ? Bc. Kamila Rychlá, WHITE LIGHT I., o.s., Drážďanská 106, Ústí nad Labem e-mail: [email protected] Poskytování služeb pro znevýhodněné skupiny obyvatelstva jako jsou duševně nemocní, zdravotně postižení spoluobčané, matky s dětmi, či senioři je společností vítané a podporované. Problematika sociálního začleňování a zvýšení schopností uplatnění na trhu práce se však velmi významně dotýká i skupin lidí, které nejsou společností preferovány a jsou na okraji zájmu. Jsou to zejména lidé, kteří mají potíže s drogami, jsou to lidé nízkokvalifikovaní a v neposlední řadě lidé opouštějící výkon trestu odnětí svobody. K největším poskytovatelům služeb sociální integrace pro tuto cílovou skupinu v Ústeckém kraji patří občanské sdružení WHITE LIGHT I. Novým programem tohoto více než 10-ti letého nestora v pomoci lidem v obtížných životních situacích je program ŠANCE 06 zabývající se reintegrací navrátilců z výkonu trestu. Několik čísel na začátek....... Dle trestní statistiky soudů a státních zastupitelství bylo v roce 2005 odsouzeno 67. 561 pachatelů z toho bylo plných 15 % recidivistů (10.273 osob) a 37 % prvotrestaných (25.073 osob). Do věznic bylo odesláno 10.078 odsouzených. Z počtu odsouzených 67.561 se na prvním místě umisťuje trestný čin dle § 247,248,250 (krádež, zpronevěra, podvod) s počtem odsouzených 21.263 osob. Na druhém místě, co do počtu, se umisťuje trestný čin dle § 213 (zanedbání povinné výživy) a to u 7.174 odsouzených. Počty uvězněných osob jsou jen pro obecnou představu, větší vypovídající a komparativní hodnotu má tzv. index počtu vězňů. (Matematicky: počet vězňů na 100 000 obyvatel). Toto číslo můžeme laicky chápat jako hypotetický index bezpečnosti. Země Evropské unie povětšinou uvádí index menší než 100. Na ostrově Kypr dosáhli v září 1994 index 25 – statisticky tedy ostrov klidu a bezpečí. Česká republika je na tom poněkud hůře. Za rok 2006 se index pohybuje kolem 180 vězňů na 100 000 obyvatel. V současné době (data k 29.12.2006) si ve věznicích odpykává svůj trest 18. 574 odsouzených. Tento počet představuje 17. 649 mužů a 925 žen. Je naše společnost připravená na jejich návrat ? Pouhých 32 lidí (z toho 3 ženy) z tohoto počtu, nemá naději na „civilní život“. Jsou to lidé odsouzeni na doživotní odnětí svobody. Zbylých 18.542 lidí se však dříve nebo později vrací zpět „mezi nás“. Je společnost připravena ? Občanské sdružení WHITE LIGHT I. poskytuje zcela konkrétní a praktické služby těmto lidem. Filosofii programu výstižně formuloval Lubomír Bajcura ve své knize „Práva vězně“ „Kdo vinu odčinil, měl by mít právo na klidný život a inkognito. Možná ho uvnitř provází víc výčitek, než pachatele kteří ještě dnes unikají trestu a parazitují na úkor naší nevědomosti.“ Samotný název programu „Šance 06“ má vypovídající charakter o smyslu a náplni této služby. Každý člověk může ve svém životě pochybit či „uklouznout“ a ještě to neznamená, že je do konce života ztracen. Náš program dává ŠANCI. Šanci dostane každý, každý kdo chce změnit svůj dosavadní způsob života, každý kdo ví, že chce začít znovu................ jinak............... bez mříží..... Základní funkcí věznice, kromě ochrany společnosti od pachatelů trestné činnosti, by měla být zejména náprava odsouzeného, korekce ve vzorcích jeho chování do směru sociálně žádoucí, nebo alespoň přijatelné formy. V době výkonu trestu je odsouzený připravován pro

1

život na svobodě, učí se sociálně přijatelným způsobům chování a adekvátnímu zvládání zátěžových a rizikových situací. To vše v resocializačním programu, který má individuálně sestaven ve věznici každý odsouzený. Naše terapeutka při kontaktních přednáškách ve věznicích odsouzeným říká „.……tady si zabalíte pomyslný kufřík s výbavou na cestu ven. Máte v něm pečlivě naskládány poučky, modely chování, vaše předsevzetí a to co byste měli a neměli…….“ „……je na Vás jestli ten kufřík „venku“ otevřete, pokud ano budete se v něm přehrabovat a ve zněti všeho potřebného se může najednou stát, že vlastně nevíte čím začít…………“ Propuštění na svobodu, navzdory naučeným vzorcům chování z vězení, je velkou zátěží. Čím déle byl člověk uvězněn, tím větší zátěž vzniká. Výkon trestu odnětí svobody má devastační účinky v celé řadě aspektů lidského života. Výzkumy dokazují, že po čtyřech letech strávených pobytem ve věznici se mění osobnost člověka. Často se stává, že po návratu se vysněná idylka svobody mění na noční můru. Propuštění lidé trpí stigmatem, pocitem, že každý na nich poznává, že přicházejí z vězení. Jsou dezorientováni v čase i v prostoru, mají rozpadlé rodinné zázemí – pokud kdy bylo. Více než vypovídající jsou sdělení našich klientů ...... „Člověk se těší až bude za bránou věznice a venku pak přichází jeden šok za druhým......... rodina se těšila až se vrátím.......vrátil jsem se, a v mojí posteli spí jiný chlap.......“ „..................za pobyt ve vězení se platí, mám dluhy potřebuju pracovat..........ze záznamem v rejstříku trestů mě ale nikdo nezaměstná“ „................. za těch deset let se snad všechno změnilo.............moc špatně se orientuju, nevyznám se v těch papírech, nechápu co po mě na úřadech chtěj“ Psychický aspekt návratu, v němž se ponejvíce promítá osobnost propuštěného, jeho motivace, kompetence, odolnost k zátěži a zejména jeho volní vlastnosti. Pokud se podíváme, zcela reálně, na skladbu osob ocitnuvší se ve vězení, častou konstantou anamnéz je dysfunkční rodina, poruchy chování, pobyt v ústavní výchově. Chybí tedy vytvoření fungujících modelů chování, chybí pozitivní vzor. Socializace těchto osob je povětšinou na úrovni deficitní až deviatní, můžeme se setkat, a setkáváme, s anetickými osobnostmi s nejtěžší poruchou socializace – depravací osobnosti. Dle šetření S. Fischera v letech 1999 – 2003 se průměrná inteligence uvězněných pohybuje v pásmu podprůměru ( vzorek obsahoval 487 vězňů a naměřená hodnota IQ=91). Tito lidé jsou schopni bezproblémově fungovat v podmínkách naší společnosti, avšak za předpokladu vytvoření podpůrných mechanismů, které pomohou takovému jedinci zvládat primární zátěž při vstupu do systému. Program ŠANCE 06, o.s. WHITE LIGHT I. se soustředí na navázání důvěry již v době uvěznění člověka, podporu klientů v prvních hodinách a dnech po propuštění, kdy může nastat „krize ze svobody“. Podporu klient dostává při osobní návštěvě, ale má k dispozici i číslo na mobilní telefon, který je v provozu nepřetržitě. Sociální aspekt – vytržení člověka z okolí jeho blízkých, zpřetrhání zejména rodinných vazeb, izolace jedince v prostředí neposkytujícím adekvátní podněty. V prostředí uspokojující sotva základnu hierarchie potřeb (dle Maslowa). Člověk ztrácí pocit sounáležitosti se společností, trpí stigmatizací a labelinkem. Je zastaven vývoj osobnosti směrem k seberealizaci a sebeuspokojení. Rodina uvězněného je vystavena odmítavým a odsuzujícím reakcím okolí, které má za následek odmítnutí odsouzeného, jeho vyřazení z kruhu rodiny. Všechny tyto procesy mohou vést k apatii, ztrátě motivace a ve smutek. Ve vězení však není místo pro city, kdo projevuje city „je slaboch“. Neodžitý smutek již před sto lety definoval Zikmund Freud jako depresi - „deprese je daň za neodžitý smutek“.

2

Program ŠANCE 06 se snaží pracovat s klientem socioterapeuticky, zpracovávat možné hraniční situace a poskytovat klientovi náhled, orientaci v situaci a možné alternativy řešení včetně zhodnocení jejich rizik a přínosů. Nabízí možnost psychosociální podpory jak odsouzenému, tak jeho signifikantním osobám rodině a blízkým v rámci eliminace či zmírnění rizika rozpadu rodiny. Ekonomický aspekt – člověk uvězněním ztrácí zaměstnání, rodina přichází o podstatný příjem a „rekonvalescence“ po návratu z vězení trvá skutečně dlouhou dobu. Zaměstnanost odsouzených v našich věznicích je nízká. Přes veškerou snahu vězeňské služby je možnost pracovat spíše ojedinělá. Odsouzený tak výkonem trestu ztrácí pracovní návyky, které je třeba po návratu na svobodu obnovit a upevnit. Program ŠANCE 06 disponuje službou podporovaného zaměstnávání, které přímo reaguje na potřeby navrátilců v oblasti řešení získání a udržení si práce. Osvědčeným systémem je budování sítě zaměstnavatelských subjektů se sociálním cítěním, kteří primárně neodmítají člověka se záznamem v rejstříku trestů a jsou ochotni tolerovat případné zaváhání či drobné nezdary člověka ocitajícího se po několika letech v pracovním procesu. Právní aspekt – propuštěním odsouzeného na svobodu zdaleka nekončí jeho právní martirium. Pokud budeme mluvit o recidivních pachatelích trestných činů, pak je reálný předpoklad, že takového člověka na svobodě „dohoní“ nějaký další trestný čin, který byl spáchán v době před uvězněním. Pokud je takový člověk již v plném proudu resocializačního procesu a ocitá se znovu před soudem a hrozí mu nové uvěznění vzniká zde velké riziko ztráty motivace. Dalším významným činitelem jsou dluhy, které si člověk z výkonu trestu přináší. Pobyt ve vazební věznici stojí odsouzeného 80,-Kč na den, ve věznici pak 100,-Kč na den. Přičteme-li náklady na soudní řízení, právního zástupce a náhradu škody, pak dluhy které odsouzený má, dosahují často astronomických částek. Program ŠANCE 06 poskytuje službu bezplatného právního poradenství s následnou pomocí při řešení dlužných částek. Pomoc při kontaktování věřitelů, věznic, soudů, pomoc při sepsání splátkových kalendářů a zejména opět psychosociální podporu a motivaci klienta k řešení situace. Veřejnost obecně není těmto aktivitám nakloněna, je ovšem potřeba zdůraznit, že jedině prevencí můžeme snížit opakování kriminality a tím následně snížit počet recidivujících pachatelů. Toto platí zejména u mladých, prvotrestaných lidí u kterých je reálná naděje na nápravu. Ze statistiky Policie České republiky v Ústí nad Labem vyplývá, že v roce 2004 bylo stíháno celkem 2 411 osob a z toho více jak polovina pachatelů (1 303) byla recidivistů, tedy pachatelů opakujících trestnou činnost. Statistika z roku 2005 prozrazuje, že počty stále stoupají. Počet stíhaných osob za tento rok dosáhl počtu 2 637 osob a z toho 1 419 recidivistů. Počty recidivujících pachatelů výrazně zvyšují nápad trestné činnosti. Program Šance 06 může ovlivnit recidivu kriminálního chování, je možné očekávat mírný pokles recidivujících pachatelů a v konečném důsledku nepatrné snížení nákladů na realizaci vězeňské péče, která je, ač se nám to líbí nebo ne, placena z peněz nás všech daňových poplatníků. Jeden den odsouzeného vězně přijde státní pokladnu na 872, 27 Kč to je zhruba 26.532 Kč za měsíc. Jeden den navrátilce z výkonu trestu v programu ŠANCE 06 přijde státní pokladnu na 92,-Kč, to je zhruba 2.760 Kč (od poloviny roku 2007 bude program financován ze státních zdrojů, doposud je financován ze zdrojů EU-SROP) při naději, že tento jedinec nebude již páchat trestnou činnost a do výkonu trestu se nevrátí (za krátkou dobu existence programu si autorka netroufá určit jakýkoliv procentuální odhad úspěšnosti).

3

Řešení je i ve spolupráci orgánů činných v trestním řízení, soudů, státních zástupců a v neposlední řadě Probační a mediační služby s poskytovateli resocializačních programů. Ne všichni pachatelé musí být nutně odsouzeni k trestu „natvrdo“. Program ŠANCE 06 realizuje přímou práci s klientem od dubna 2006 a za tu dobu prošlo programem na dvou realizačních místech –Ústí nad Labem a Teplice více než 50 klientů. Na prognózy není zatím shromážděno validní množství výsledků, ale dovolím si jedno známé pravidlo na závěr „jakákoliv prevence je levnější než léčba“

Příběh klienta programu ŠANCE 06 „Mirek“ byl ve svých sedmnácti letech odsouzen za velmi závažný trestný čin. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výši 13,5 let - poloviční sazba z důvodu nezletilosti. Byl propuštěn po odpykání dvou třetin trestu po 9,5 letech. Uvězněn byl jako 17-ti letý nezralý mladík, propuštěn jako 27 letý dospělý muž. Těch deset let strávených v kriminále mu v běhu života chybí. Nechodil na diskotéky, neběhal za děvčaty, dvouletý učební obor Obraběč kovů absolvoval ve vězení. Vrátil se domů a doma je cizí člověk. Jeho sestra vyrostla a má své vlastní dítě, matka prý hodně zestárla a táta se nikdy nedokázal smířit s tím co provedl a s tím, že byl ve vězení. Rodina žije na malé vesnici, o tom, že byl ve výkonu trestu údajně všichni ve vesnici vědí. Klient uvádí dezorientaci v prostoru i v čase, nedokáže si naplánovat čas. Na objednané schůzky přijíždí vždy o hodinu – dvě dříve aby se neopozdil, zpočátku nedodržel ani den. Zatím si nedokáže naplánovat čas tak aby přijel akorát. Nikdo mu příliš nevěří. "Když jdu po ulici mám pocit, že na mě lidé koukají a že všichni ví, že jsem byl v kriminále. Bojím se na ulici projít kolem osamnělé ženy aby si nevymyslela, že jí chci ublížit. Strašně moc se bojím, že se připletu k něčemu špatnému a bude to nakonec na mě, protože já jsem ten kdo už tam jednou byl a všichni tam říkali, že se tam stejně vrátím......." Z rozhovoru s matkou vyplynulo, že chlapec byl do rodiny adoptován, rodiče mu tuto skutečnost nikdy nesdělili. Otec matce nepřestal adopci vyčítat, matka se snaží syna vůči otci chránit. Otec nastolil velmi přísná pravidla po návratu syna z vězení, syn není schopen všechna pravidla dodržovat. Otec v tom vidí náznak, že se bude vše opakovat. Měl přislíbenu práci ve stavební firmě, majitel si to na poslední chvíli rozmyslel a do práce ho nevzal. Celých téměř deset let přemýšlel a snil o tom, jak to bude fajn až se vrátí domů. Jak si najde práci, bude vydělávat peníze a vrátí rodičům to, že ho podrželi. Realita je však úplně jiná. Tento člověk se ztrácí v čase, nedokáže si naplánovat den - 9,5 let mu každičkou minutu plánovali, vše bylo na povel............teď mu to chybí. Sehnat práci pro člověka se záznamem v trestním rejstříku je velmi obtížné, chybí mu praxe, absentují základní pracovní návyky – nikdy nepracoval. Za pobyt ve vězení a za služby právního zástupce dluží peníze, není to zrovna malá částka něco kolem 200.000,- Kč. V současné době je na sociálních dávkách, na splácení dluhů zatím nejsou peníze. Co zbývá ? „Dá se vůbec začít znovu s tím vším ?"

4

Krátká historie sdružení Občanské sdružení WHITE LIGHT I. vzniklo v roce 1996 s cílem vytvářet programy prevence a léčby užívání drog. Prvním projektem byla terapeutická komunita pro mladé lidi závislé na drogách (komunita byla založena jako druhá v České republice). Program byl v prvním roce určen pro švýcarské klienty. V roce 1997 byla získána podpora z veřejných zdrojů a program byl otevřen pro české klienty. Komunita původně sídlila ve Verneřicích, v roce 1998 byla přestěhována do Mukařova (okres Litoměřice). Od roku 2002 je realizován projekt Sociálně právní agentury v Ústí nad Labem – program Následné péče o ex-uživatele drog doplněný službou chráněné bydlení. V roce 2005 sdružení převzalo od Nemocnice Teplice zajištění projektu Kontaktního centra pro uživatele drog v Teplicích. Od roku 2005 byla za podpory Operačního programu Rozvoje lidských zdrojů rozšířena činnost Sociálně právní agentury o Program rekvalifikací mladých lidí ohrožených sociální exkluzí. V lednu 2006 sdružení převzalo od Města Rumburk provozování Kontaktního centra pro uživatele drog v Rumburku. V lednu 2006 byla za podpory v rámci 2. kola výzvy k opatření 3.2 Podpora sociální integrace v regionu Ústeckého kraje Společného regionálního operačního programu zahájena realizace projektu Postpenitenciární péče a probačních programů – ŠANCE 06.

Použité zdroje : http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=3397&d=47145 http://www.vscr.cz/kategorie/?k=Statistické%20údaje&o=0&p=150) Fischer, S. – Etopedie v penitenciární praxi, Universita J.A.Purkyně, Ústí nad Labem, 2006 ISBN 80-7044-772-9 Bajcura, L.- Práva vězně, Grada Publishing, 1999, ISBN 80-7169-555-6 Vágnerová, M. – Psychopatologie pro pomáhající profese, Portál, 2002, ISBN 80-7178-678-0

5