Báňská díla pod Krudumem Nálezová zpráva z archeologického a terénního výzkumu
Karlovy Vary 14. listopadu 2004
Krajské muzeum Karlovy Vary Mgr. Jiří Klsák Sdružení dětí a mládeže Horní Slavkov Vladislav Podracký
Vrch Krudum (na poválečných mapách Chrudim), dosahující svými třemi vrcholky výšky až 839 metrů n. m., se objevuje ve starší historické literatuře (od 18. století německé, po druhé světové válce pak v českých překladech a sebráních regionálních badatelů J. Brtka, S. Burachoviče a P. Jaši) zejména obestřen tajuplnými pověstmi. Část pověstí se týká zaniklých historických staveb (kostel sv. Mikuláše, středověký hrad), četné pověsti vyprávějí pak o pokladech, které vrch nebo zaniklé stavby skrývají, pro jejich oživení ovšem vždy ve spojitosti s nějakou reálnou, byť i romanticky laděnou postavou nebo bytostí přicházející ze světa duchů a kouzel. To, že pověsti mívají reálné jádro, se více než obvykle ukazuje právě v oblasti pod Krudumem, kde se nám při terénním archeologickém průzkumu a následně zahájeném archeologickém výzkumu některých vytipovaných lokalit podařilo odhalit stopy dávné lidské činnosti, jejíž počátky lze datovat již do první poloviny 13. století a jež, s různě dlouhými časovými prodlevami a na různých místech tohoto mikroregionu, je doložitelná (a v terénu sledovatelná) až do padesátých let 20. století. Protože předmětem této dílčí nálezové zprávy za rok 2004jsou nálezy v oblasti těžební činnosti, ostatní prokazatelné stopy lidské činnosti v tomto mikroregionu uvádím pro doplnění pouze ve stručném přehledu, v chronologickém řazení. Zatím nejstarším, dokonce archeologickým výzkumem potvrzeným dokladem jsou zbytky již výše zmíněného, legendami opředeného kostela sv. Mikuláše, s nímž se, pokud si dobře vykládáme zmínku v darovací listině Václava I., dostáváme do historické reality roku 1253. Pro tak jistě významný (a hlavně veliký) kostel musel v zázemí, alespoň přechodně, existovat lidský potenciál, zvící bezmála několik desítek dospělých jedinců, kteří museli někde trvale sídlit. Předpoklad, že toto sídlení (středověká vesnice, vzniklá nejspíše německou kolonizační vlnou) se nacházelo níže ve svahu pod kostelem, možná oboustranně údolí s nezbytnou vodotečí, nebyl dosud možný vzhledem k hustému porostu mladého lesa v těchto místech spolehlivě ověřit. Dobře sledovatelné v terénu jsou staré cesty, které mají sice mladší háv, ale skrývají s určitostí staré středověké jádro. Jedná se především o dvě cesty, jež se scházejí poblíže kostela, aby odsud vedly přes Hruškovou (Birndorf) do Sokolova (Falkenau). Opačným směrem, směrem severovýchodním, míří pak jedna z cest k Lokti (Ellbogen). Druhá cesta směřuje přímo na východ, ke Krásnu (Schonfeld). Na spojnici obou ležela pak nedaleká vesnice Třídomí (Dreihauser). U loketské stezky je možné pozorovat časté zahloubení do terénu (tzv. Hohlweg) a dokonce v jednom místě její přeložku. Zajímavostí je jejich vydláždění v druhé polovině 19. století. Kolem cest a v lesích oboustranně údolí se nacházejí četné milníky nebo i větší neopracované balvany, jež nesou na sobě znamení křížku. Podle okolností se může jednat o historické mezníky, vymezující vlastnictví pozemků, skutečné milníky, ale též někdy o síťové body starého vojenského zaměřování (viz tzv. francouzský kámen na Krudumu, ve skutečnosti pamětní kámen na vojenské mapování z roku 1808 z doby Františka II.). Po lesích v okolí je též možné pozorovat četné stopy po starých plužinách, kdy okolí bylo ještě za starého německého obyvatelstva intenzivně zemědělsky využíváno a kdy lesní porosty tu zakrývaly podstatně menší plochu (po dlouhá staletí budované terásky a kamenné zídky). Se zemědělskou činností tehdejší doby mohou souviset i objevené sklípky (z části tesané do skály, z části vytvořené kamennými překlady), jež mohly posloužit k uložení potravy či k udržení zásoby pitné vody ve větší vzdálenosti od zdroje. A konečně z nejnovější doby, po druhé světové válce, tu lze v několika strategických polohách zachytit doklady toho, že tu byl okraj vojenského prostoru, jenž byl využíván až do roku 1953 (zachované okopy pro vojáky i pro těžkou techniku). Přestože z odborné geologické literatury, jakož i z historických pramenů, bylo možné předpokládat, jaké bohatství asi dávné horníky do těchto končin přilákalo, teprve terénní průzkum reliktů staré důlní činnosti a zahájený zjišťovací sondážní archeologický výzkum odhalují stará tajemství tohoto tichého lesního kouta. Postupně se tak snad podaří dát do souvislostí jednotlivé zachované památky po starém dolování, interpretovat je a stanovit chronologii jejich vývoje. S jistotou však již nyní můžeme potvrdit, že staré pověsti o fantastických pokladech, které jsou někde pod Krudumem ukryty, v žádném případě nelhaly. A že tradice, jež se v pověstech odráží, má své kořeny již v hlubokém středověku.
Již v roce 2002, kdy byl zahájen zjišťovací sondážní archeologický výzkum na holém pahorku mezi zmíněnými cestami pod Krudumem, kam někteří badatelé tradičně kostel sv. Mikuláše umisťovali, a v dalších letech, kdy již byl kostel potvrzen, a probíhal totální odkryv zbytků jeho zachovaného zdiva, se zpočátku v suti a později přímo ve zdivu objevily kameny, jež zřejmě byly do zdiva přidávány jen sporadicky, ale vzhledem k jejich původu jistě ne náhodně. Zatímco totiž celý kostel byl postaven ze žulových lomových balvanů, téměř s jistotou místní provenience, odlámaných v nějakém okolním lomu, tyto kameny, křemenné žilníky, pocházely z hlubinné důlní činnosti. A protože se tyto žilníky vyskytovaly uvnitř zdiva (v násypu mezi vnější a vnitřní lící, prolévaném vápennou maltou), nemůže být pochyb o tom, že jejich těžba předcházela stavbě kostela nebo s ním může být současná, což se ale vzhledem k širším souvislostem jeví jako méně pravděpodobné. Následný terénní průzkum bližšího i vzdálenějšího okolí, který probíhal již od roku 2003, přinesl četné stopy po důlní činnosti i stopy po zpracovávání vytěženého materiálu. Též se ukázalo a archeologickým výzkumem potvrdilo, že se v okolí kostela na několika místech lámal kámen i povrchově, snad pro stavební účely. Po provedeném terénním průzkumu a dosavadním dílčím výzkumu archeologickém nemůžeme ještě vždy jednoznačně rozhodnout, který z objektů je pozůstatkem těžby již středověké nebo až barokní či stopou po prospektorské činnosti doby po druhé světové válce. Celkem nasnadě se jeví úvaha o středověkém původu celého důlního systému a pouze mladšího přetěžování po určité době v nových podmínkách v barokním období. S úpadkem středověké těžby nejspíše souvisí se ztrátou významu i opuštění kostela sv. Mikuláše a jeho postupný fyzický zánik, když v loketském urbáři ze dvacátých let 15. století se již v soupisu majetku vůbec neobjevuje. Zatím nalezené a částečně i zkoumané stopy důlní činnosti se převážně koncentrují podél cesty vedoucí z Hruškové směrem na Krásno (blíže hájenka Třídomí), západně i východně od kóty sedla této cesty pod Krudumem (zároveň též hranice rozvodí). Výrazné a plošně obsáhlé odvalové pole se zavodněnými, snad těžebními jamami se nachází jižně při cestě od Hruškové blíže okraje lesa před vstupem na paseku s památníkem na přísahu českých vojáků z doby poválečné. Těsně před pasekou toto pole pokračuje těžebními jamami i severně od stezky. Další stopy lze sledovat při jižním kraji lesa zmíněné paseky, jež vrcholí v silně podmáčené louce (dnes bezlesý koridor pod vedením elektrického proudu), kde se nachází zčásti zasypaná a zavodněná šachta, k níž patří ve vzdálenosti několika desítek metrů halda s materiálem hlušiny, zřetelně obsahující křemenné žilníky. Další šachta, zčásti zasypaná a zavodněná, se nachází v louce při pokračování bezlesého koridoru směrem východním již ale severně od stezky k hájence Třídomí. Při jižní straně stezky při překročení první vodoteče od západu na kraji lesa lze dobře sledovat v terénu zřetelné propady neznámé štoly, která v délce cca dvou set metrů stezku lemuje. Poblíže odbočky na vrchol Krudumu je v terénu dobře patrný pahorek s centrálně umístěnou prohlubní, v níž byla po rozkrytí nalezena vydřevená šachtice, snad z doby poválečného prospektorství. Při sledování směru této štoly, která podchází současnou stezku, byl cca 50 metrů severně od stezky nalezen v zanesené prohlubni vzlínající výtok důlních vod, který byl odváděn sice zaneseným, leč zřetelným kanálem (o délce přes 55 metrů) do nedalekého údolního potůčku. Severovýchodně od kanálu, při jeho vyústění do okolního terénu, se nalézá zčásti rozplavená, s jistotou přetěžená halda vyvezené hlušiny, když tvrdší materiál byl použit v 19. století pro vydláždění okolních stezek (zvláště po dešti se čerstvě omyté kameny lesknou na slunci, takže podle vzpomínky pamětníka se dokonce nedalekému úseku stezky říkalo „za Němců“ rote Strassel, kdy kromě jaspisů a ametystů v křemenech v cestě červeně zářily asi zejména železité složky křemenných žilníků). Mezi stezkou a výtokem důlních vod se nalézá též menší odvalové pole, v němž světlá jílovitá hlína vytváří zčásti rozplavené kupky. Ve vzdálenosti dalších několik set metrů severně od stezky směrem k údolní vodoteči byly nalezeny zatím poslední stopy po historické důlní činnosti. I tady se nachází zčásti zasypaný, leč zřetelný kanál, ovšem mnohem sušší ve srovnání s výše popisovaným. Od něj směrem severním se ve vzdálenosti cca 80 metrů vyskytuje rozsáhlá, zčásti rozplavená halda jílovité hlušiny o průměru až 15 metrů s velkými balvany barevných křemenných žilníků. Mimo tyto stopy po vlastní důlní činnosti, byla identifikována místa, kde byl těžen kámen povrchově. Jeden povrchový lom byl nalezen cca 100 metrů západně od kostela sv. Mikuláše, blíže kontaktu obou zmiňovaných hlavních komunikací. Zatím nelze bez dalšího průzkumu či archeolo-
gického výzkumu určit jeho stáří, případně souvislosti s nedalekým kostelem. Další místo, kde se lámal kámen, když lamači vhodně využívali jeho horizontální odlučnosti, bylo nalezeno severně nad pasekou v lese v místech pod vrcholovou plošinou. Archeologicky zkoumána, a to pouze zatím z části, byla místa, jež měla poskytnout, na základě našich úvah a závěrů, základní informace o historickém systému důlních děl. Byla otevřena sonda na pahorku blíže odbočky na Krudum, další měla nalézt skutečné vyústění spodních důlních vod do kanálu (jedná se s největší pravděpodobností o tutéž štolu) a poblíže pak byla otevřena ještě sonda ku zjištění charakteru místního odvalového pole. A konečně ve svahu v lese nad pasekou byl sondou zjišťován účel opracování skály s pravidelnými prohlubněmi. Po otevření prohlubně v pahorku se postupným mechanickým odtěžováním splavené a též uměle naházené zeminy objevilo ústí šachty, cca 2 krát 0,8 metru, jež byla do hloubky srubovitě dřevena. Do hloubky cca 3 metrů se šachta zarývala do z části naházené hlíny, hlouběji pak pokračovala závrtem do pevných, podložních vrstev. Při prozatímním rozkrytí šachty dosáhlo vyklízení materiálu hloubkové úrovně cca 6 metrů. Podle nalezené výdřevy a zbytků žebříků v šachtě lze zatím bez bližších závěrů při prvním ohledání (bez provedených analýz a rozborů) odborníky (J. Jiskra) konstatovat, že šachta může být reliktem po prospektorské činnosti poválečného období, kdy se tehdejší hledači pokoušeli dostat do štoly, jež se v terénu projevovala svými četnými propady, právě touto cestou v jednom z propadů. Vyloučeno není ani poválečné využití starší, snad barokní šachty, kterou se mohl materiál ze štoly dostávat na povrch žentourovým způsobem, čemuž by napovídalo i množství vytěženého odpadového materiálu haldy, která šachtu obklopovala. Z historického hlediska ovšem asi nejzajímavější výsledky přineslo hledání skutečného vyústění spodních důlních vod v prohlubni severně blíže jmenované stezky. První pokus nalézt ústí, případně portál štoly byl podniknut již v roce 2003. Výkop v místě vzlínání spodních vod byl však poněkud chaotický a bylo zřejmé, že očekávané výsledky může přinést pouze systematická archeologická práce, i s ohledem na možné nálezy a důsledné zajištění postupně odkrývaných nálezových okolností. Proto v rámci prázdninových aktivit kolem kostela sv. Mikuláše bylo přikročeno i k archeologickému výzkumu těchto míst v západní části zachované terénní rýhy-bývalého odvodního kanálu. V místě prohlubně byla vytyčena sonda, cca o rozměrech 6 krát 3,5 metru, která postupným prohlubováním po vrstvách dosáhla posléze úrovně nejvyššího bodu klenby vyústění štoly. Ve svrchní vrstvě se pod drnem nacházela černá humusovitá vrstva, cca 15 cm mocná, směrem ke středu prohlubně mocnější. Pod ní se v profilu sondy jevila žlutavá jílovitá hlína, mocná cca 40 cm, jež se též směrem do prohlubně umocňovala (mladší splachy po zániku důlního díla). V nejspodnější vrstvě se vyskytovala již podstatně pevnější podložní písčito-jílovitá bíložlutá hlína, jež přecházela do pevného skalního podloží, do níž bylo ve směru pokračování odtokového kanálu zapuštěno v hloubce cca 3,5 metru vyústění štoly. V prostoru vzlínání vody byla nalezena větší skrumáž větví a šišek, promísených černým bahnem. Současně s vybíráním spláchnuté hlušiny z bezprostředního okolí se musel prohlubovat odtokový kanál, aby se dosáhlo dalšího snižování úrovně hladiny vody při vyústění štoly. Tak byla postupně hladina vody snížena cca o dalších 40 cm, vyrýsoval se lehce oválný tvar vyústění štoly a objevily se další detaily starých úprav kolem vyústění. Při severní části klenby štoly se objevil pravidelný opracovaný žulový balvan, jenž by mohl být zbytkem portálu štoly, ale před dalším snížením úrovně hladiny vody a bez nálezu dalších indicií je zatím předčasné podobné závěry činit. Mnohem přesvědčivější jsou zbytky staré výdřevy, jež vycházela i před vyústění štoly a mohla být stropem vydřevené chodbičky, která jistila i vstup do štoly před možným padajícím materiálem. Zbytky výdřevy byly nalezeny i při čištění kanálu, šlo patrně o dřevěné vzpěry, jež zajišťovaly boky kanálu. Podle charakteru výdřev a sporadicky nalezeného archeologického materiálu (střepy barokní keramiky, celkem ze dvou různých časově si blízkých hrnců) lze tyto doložené práce při vyústění štoly datovat prozatím do období vrcholného baroka, tedy do konce 17. až první poloviny 18. století. To ovšem stále nevylučuje možnost, že i zde jde o mladší využití původně středověkého důlního systému. Teprve další archeologické práce, které nás dostanou až na dno odvodového kanálu, a tím i na dno štoly, nám mohou poskytnout zásadní informace o možné nejstarší fázi těchto důlních prací. Sonda, která měla potvrdit existenci odvalového pole poblíže diskutovaného vyústění štoly a zjistit jeho charakter, byla o rozměrech cca 6 krát 1,7 metru vytyčena jihozápadně ve vzdálenosti zhruba 40 metrů. Po odkrytí 10 až 15 cm vrstvy lesní půdy (hrabanky) se v sondě objevily typické roz-
plavené kupky bíložluté hlušiny, přebraný odpad z vytěžené štoly. Podle nálezových okolností bych toto odvalové pole spojoval nejspíše s barokní činností při nedaleké štole. Poslední letošní sonda, jež nějakým způsobem souvisela s těžební činností, byla otevřena pod vrcholem svahu severně od paseky s křižovatkou cest v místě výrazné propadliny se stopami opracování skály. Nebylo od věci domnívat se, že se zde vyskytují ve svahu (a ve skále) zapuštěné starší sídelní objekty. Rozsáhlá sonda o velikosti 8,8 krát 6 metrů však s určitostí odhalila stopy po lámání kamene s horizontální odlučností. Kámen tu byl lámán pouze do malých hloubek, maximálně do 30 až 40 cm. Další prolákliny v okolí jen napovídají, že toto místo nebylo ojedinělé. Podle nalezeného archeologického materiálu lze i tyto práce datovat rámcově do vrcholného baroka. I když zatím nebyly nalezeny stopy po důlní činnosti, které bychom mohli jednoznačně označit jako středověké, z vývoje osídlení mikroregionu vyplývá naprosto zřejmě, že jeho počátky, a patrně i jeho pozdější pokračování, můžeme směle spojovat s hornickou činností. Ne ovšem s exploatací cínových rud, k níž došlo v sousedním Horním Slavkově a Krásně prokazatelně zhruba až o 100 let později, ale s vytěžováním drahých kamenů (jaspisy, ametysty), jež jistě v oné době raného 13. století byly natolik lukrativním artiklem, že zájem, který vzbudily, i když relativně krátkodobý, způsobil, že v lokalitě ve vysoké nadmořské výšce mohlo vyrůst středisko se svatostánkem, který bychom tam za normálních okolností středověké kolonizace vyšších poloh asi ztěží očekávali.
