Barevnost podstávkového domu. 1 Historický vývoj KAPITOLA C BAREVNOST PODSTÁVKOVÉHO DOMU STRANA 1. Heinz Rentsch

PŘÍRUČKA SANACE PODSTÁVKOVÉHO DOMU

Barevnost podstávkového domu Heinz Rentsch

1 Historický vývoj S počátkem aktivní péče o památky v polovině 19. století se všeobecně započalo s přesnějšími výzkumy historické zástavby, protože znalosti kolem ní byly téměř ztraceny. Po 2. světové válce byly ústavem pro památkovou ochranu v tehdejší NDR sbírány všechny ještě existující dokumenty z výzkumu a tím se přispívalo k tomu, že téma lidového stavění a tím i specializované směry jako „roubené domy, podstávkové domy a hrázděné domy“ mohlo být dále vedeno. To bylo důležité nejen pro opravy, ale i pro další péči, ke které patří i konzervování a barevnost. Ze starých podkladů lze vyčíst hodně o výzkumu vědců, architektů, řemeslníků a i laiků, kteří se s entuziasmem věnovali výzkumu podstávkových domů a jejich vývoji – s nadějí, že tak přispějí k objasnění hodnoty těchto domů. Také dnes platí, že před započetím renovací je přesné prozkoumání stavby odborníkem památkové péče s dlouholetými zkušenostmi (řemeslník, restaurátor, znalec komory) zárukou cenově nejlepších a nejjistějších stavebních opatření. Zde bychom se neměli opírat o radu obchodníka nebo prodejce stavebních materiálů, když nezastává z památkového hlediska vysokou odbornou úroveň a nemůže vykázat dlouholeté reference. Také přátelé a známí, kteří sami vlastní podstávkový dům, nejsou vždy nejlepšími rádci. Diagnóza i na podobných objektech může být velmi různá a navzájem nesrovnatelná. Rady zkušeného odborníka a památkáře mohou být levnější než špatná sanace. Úřady pro památkovou ochranu jsou schopny je odpovědně podle potřeby zprostředkovávat.

KAPITOLA C

BAREVNOST PODSTÁVKOVÉHO DOMU

STRANA 1


Život v podstávkovém domě s historickými a novými nátěry Na podstávkovém domě mohou mít staré historické, ale také moderní nátěry své opodstatnění, když jsou historické stavební hmotě domu přizpůsobeny. Měli bychom důvěřovat odborníkovi zkoumajícímu stavbu, který je schopen vyjmenovat výběr historických a moderních materiálů, které udržují, nebo znovu obnovují kvalitu života v podstávkovém domě. Užívání historicky známých stavebních materiálů není totéž co ztráta moderní kvality bydlení. Dají se s nimi splnit všechny potřebné požadavky na zateplení, vytápění, dobré vnitřní klima, alergickou neutralitu až po barevné řešení a výtvarnou techniku. Často jsou to staré výtvarné techniky, které znovu našly svoje místo v našem „moderním životním stylu“. Použití historických stavebních materiálů v podstávkovém domě může spojit všechny požadavky obyvatel na útulnost, příjemné prostředí, zdravé bydlení a moderní styl života. K tomu mohou podstatným dílem přispět stavebně konzervační a nátěrové hmoty jako minerální barvy a přírodní oleje. Tímto výrokem nemají být z našeho života moderní stavební hmoty vyhnány. I ony mají na správných podkladech při správném užití své opodstatnění. Dějiny, výzkum ve stavebnictví a vývoj materiálů jsou stálý proces. Pozorovatel musí vidět ze svého úhlu pohledu a stavu znalostí výzkumné práce v oblasti barevnosti a materiálu barev. Pisatel se pokusí na základě své 50-ti leté zkušenosti jako malířský a cechovní mistr a přísežný znalec v řemesle a památkové ochraně zpracovat pro čtenáře všechny poznatky dřívějších výzkumů a rozšířit je o současné poznatky. Tento článek je krátkým shrnutím dosavadních výzkumů a laikovi má ukázat celkový přehled tématiky barevného zpracování. Přitom budou mezi jiným nepatrně poopraveny výsledky dřívějších výzkumů a přidány nové. Nové poukazy na regionální zvláštnosti budou výzkum v této oblasti rozšiřovat a pohánět.

Vývoj barevnosti od pratypu přes roubenou stavbu až po smíšenou stavbu, hrázděného a podstávkovému domu. Použití prostředků ochrany dřeva, barevné utváření a natírací techniky u roubených a podstávkových domů podléhalo vždy jednotlivým požadavkům svých stavitelů a dalších uživatelů, jejich sociálnímu vývoji a technickým možnostem při výrobě barev, nátěrových hmot a nářadí. Poznatky k tomu narůstaly na základě výzkumných prací v posledních 150 letech. Mnoho dokumentů bylo ztraceno za válek a nositelé znalostí přišli o život dříve, než mohli své zkušenosti zaručeně předat dále. Památkáři si dali za úkol tyto ztráty opět doplnit. Nevyhnutelná bourání objektů jsou přitom hodnotnou pokladnicí nálezů pro výzkum v této oblasti.

KAPITOLA C


STRANA 2


Roubená stavba Naši předkové stavěli své domy pro sebe a později i pro svá zvířata jako ochranu před počasím a divokou zvěří. Ochrana před rozpadem a barevnost tehdy byly velmi skromné. To lze vysledovat dnes na roubených domech Horní a Dolní Lužice až ke Spreewaldu, kde jsou mnohdy ještě v této formě dodnes zachovány. Jestliže roubenky zůstávaly zpočátku neomítnuté, v pozdější době byly utěsněny zvířecími chlupy nebo rostlinným materiálem a omazány jílem. Brzy bylo pozorováno, že se dá trvanlivost jílových omítek na vnější straně a světelné podmínky uvnitř domu enormně vylepšit pomocí vápna. Použití rostlinných olejů na dřevěné konstrukce zlepšilo ochranu dřeva. Paleta stavebních materiálů a barev se rozšiřovala. Přitom se orientovalo hlavně na místní zdroje těsnících a nátěrových materiálů. Domácí dřevo dodávalo nejen stavební materiál, ale i pryskyřici, smolu, rozpustné látky a hobliny jako těsnění a krytinu (šindele). Kameny a jíl se již jako stavební materiály používaly. Dokonce mohly být užívány a zušlechťovány materiály jako sbíraná železná ruda, rašelina a povrchově sbírané uhlí. Nejvyšším nařízením zde však byla vždy úspornost, protože rostlinné oleje, rostlinná vlákna, zvířecí chlupy a tuky mohly být využity i jako potraviny a pro výrobu oblečení. Stavby musely co nejdéle odolávat vlivu počasí a musely být jednoduché na údržbu.

Podstávkové a hrázděné stavby. Se vznikem staveb ve stylu podstávek se však postupně změnilo ošetřování povrchů staveb. Tak dostávaly vnější a částečně i vnitřní dřevěné části převážně až do 18. století vždy jen jeden druh konzervace s viditelným dřevem. Částečně se to udrželo podle umístění stavby na vesnici nebo v malém městě až do konce 20. století. Brzy však vtáhla barevnost z vyspělejších měst do domů malých měst a vesnických oblastí. Byly vyvinuty olejové a kaseinové barvy, aby se vyhovělo požadavkům na silnější barevnost. Dekorační techniky a cenné malby vtáhly i do vesnických oblastí.

KAPITOLA C


STRANA 3


2

Restaurátorské a renovační práce Techniky na budovách lidového stavitelství v době 21. století

Při restaurování staré památkově hodnotné zástavby bychom se měli řídit historickými stavebními materiály a stavebními technikami.

Dřevěná hmota na fasádě roubeného, podstávkového a hrázděného domu a dřevěné obklady. Základním předpokladem pro nátěrově technické konzervování a utváření je předcházející technická sanace dřeva bez moderních těsnicích materiálů. Dřevěné spoje a trhliny je nutno přezkoušet na zaručený volný odtok a odpařování dešťové vody, aby nedošlo k zapaření dřeva. Zde náleží poslední kontrola malíři. Při restaurování a sanaci těchto objektů má ještě dnes rozhodující význam pro ochranu dřeva lněný olej jako fermež, jako těsnicí materiál konopí, pazdeří, zvířecí chlupy a jako spojovací a barvicí materiál vápno. Velmi zastaralé barvy a hovězí krev by se dnes ve vnějším prostředí neměly používat, i když byly při průzkumu prokázány. Zde by se mělo ve prospěch trvanlivosti zapomenout na setrvávání na historických materiálech. Jako hloubková ochrana se osvědčilo natírání dřeva horkou fermeží. Použití pravých zemních pigmentů při výrobě přírodních olejových lazur nebo olejových barev s fermeží a odstátý olej je také dnes pořád ještě použitelné řešení. S jejich použitím může být dosaženo všech variací historického barevného řešení. Přidávání barevných prášků a plnidel (pigmentů) při vývoji lazur a olejových barev do pojiva bylo stále větší. Přitom byly používány teritoriálně získávané barevné pigmenty. To byly především hliněné barvy, oxidy železa jako okr, oxidová červeň a čerň. K tomu se přidávaly pigmenty ze vzdálenějších míst jako chromoxidová zeleň, kobaltová modř, niklotitanová žluť a ambra (směs oxidu manganu, oxidu železa a jílu). Jako plnivo se používala křída, vápenec, dolomit a kaolin, později olověná, zinková a titanová běloba. Pigmenty bývaly tehdy ještě dosti hrubé. Tím se dosáhlo velké pórovitosti a propustnosti pro vodní páru i při použití olejových pojiv. Tím nevznikalo větší nebezpečí ze zapaření a hniloby z vlhkosti ve dřevě. Toto nebezpečí vznikalo až později, když se pojivo používalo hustší a pigmenty jemnější. Používání těchto barev z vlastní výroby má své plné oprávnění i dnes na starém, volně zvětralém a odkrytém dřevěném podkladu. Vyhovují i novým směrnicím nařízení VOZ, protože mohou být zpracovány bez syntetických ředidel. Na podkladech, které už byly v minulosti natřeny umělými pryskyřičnými nebo alkydovými pryskyřičnými barvami nebo jinými ještě nepropustnějšími nátěry, by měl odborník na památky přezkoumat použití difúzně otevřených ochranných nátěrů proti vlivům počasí.

KAPITOLA C


STRANA 4


Jílová omítka jako ochrana dřeva Jako další ochrana roubených jizeb a domů (to se týká vodorovně položených dřev přízemních stěn) bývala místně používána jílová omítka. Převážně ji můžeme nalézt v dnes ještě dvoujazyčných oblastech |Horní a Dolní Lužice a také v západní Lužici. Na těchto domech se surové dřevo nenatíralo olejem, ale na surové dřevo byla nahozena jílová omítka. K tomu se navrtaly do dřeva dírky, do nich se narazily dřevěné hřebíky, které se nechaly vystouplé a byly omotány ve vodě máčenou slámou a na ni se nahazovala omítka s průměrnou tloušťkou 3-4 cm. Po uschnutí pak byla omítka ošetřena jako výplně hrázdění, o kterých ještě bude řeč. Tento postup udržoval dřevo suché, pokud nebylo ve styku se stále vzlínající vlhkostí z podloží. Tento způsob omítání roubených stěn sloužil nejen ochraně roubeného dřeva, nýbrž také k utěsnění proti větru a tepelné ochraně. Také tato metoda je dnes s odpovídajícími řemeslnými znalostmi nebo přinejmenším s odborným dohledem proveditelná.

Ochrana dveří a oken Zpočátku byly okna a dveře pouze za horka olejovány. Později byly nacházeny stopy po bílých oknech natíraných velmi mastnými olejovo-temperovými a olejovými barvami. Olejovotemperové barvy nebyly s jistotou ve vnějším prostředí příliš trvanlivé a musely být častěji obnovovány. Oproti tomu měly olejové barvy dlouhou životnost. Nacházíme ale i barevné lazury a olejové barvy, jejichž použití a vlastnosti na fasádním dřevěném podkladu již byly popsány. Pro použití na dveře a okna byla přidáním suchých příměsí pouze trochu zvyšována schopnost přídržnosti k podkladu. Barvy s dnešní přídržností tehdy sotva existovaly. Při restaurování historických oken můžeme ještě dnes použít staré techniky, když slevíme na přídržnosti k podkladu.

KAPITOLA C


STRANA 5


Ochrana kovových částí Kovové součásti byly převážně z kovaného železa nebo později z mosazi. Železné části byly podrobeny ošetření již v kovárně tím, že ještě horké železo se ponořilo krátce do lněného oleje nebo fermeže. Přebytky byly setřeny. Po zchladnutí bylo železo několikrát přetupováno směsí grafitu a lněného oleje a tím získalo perfektní ochranu proti korozi. Movití vlastníci dávali přednost pocínování železného kování.

Zdivo z pohledového kamene Zdivo z pohledového kamene bývalo užito hlavně u opěrných a zárubních zdí skládaných nasucho. Zde se nespárovalo. U budov se pohledového kamene používalo velmi zřídka, protože vyplavování jílové malty vodou bylo známo. Pohledový kámen nacházíme pouze u zdiva na vápennou maltu. Spárová hmota přitom sestávala z hrubozrnné směsi vápna a písku, u které se při spárování vyhlazením vytáhly jemné části vápenného pojiva a písku na povrch a vytvořily hladkou a povětrnosti odolnou vrstvu.

Ochrana omítaných ploch Výplně ve štítech horních podlaží budov a části z masívního zdiva byly vyplněny a omítnuty lepenicí (v lužickosrbštině nazývané Wolepjar – v němčině nazývané Bekleber). Povrch čerstvé omítky byl zvrásněn dřevěným hřebenem, starým koštětem nebo jen špičkami prstů, a po zaschnutí dostal tenkovrstvou omítku ze směsi vápna, jemného písku a malé příměsi tvarohu a telecích chlupů. Na ještě vlhkou omítku následoval nátěr mlékem z hašeného vápna (technika fresky). Na první vápenný nátěr následovalo až 5 dalších zředěných vápenných nátěrů s malým podílem fermeže. Fermež zmýdelnatěla v hašeném vápně a na povrchu se vytvořilo vápenné mýdlo, které bylo ve ztuhlém stavu nerozpustné ve vodě. Tato nátěrová technika je sice ještě dnes použitelná, ale v podmínkách znečištěného životního prostředí, které v souvislosti s deštěm tvoří slabé louhy a kyseliny, nemá dostatečnou dlouholetou trvanlivost. Pro tónování vápenných barev je možné přidat do 5% suchých pigmentů. Více není schopno vápno vázat. Přátelé vápenných nátěrů používají tuto techniku i dnes, musí však počítat s kratším obnovovacím cyklem. Současnou náhradou s podobnými vlastnostmi jako vápno jsou silikátové disperzní barvy. I v tomto případě je nutné výběr nátěrového materiálu nechat přezkoušet řemeslníkem, protože jsou v nátěrových hmotách velké rozdíly v použitém množství disperzního podílu.

KAPITOLA C


STRANA 6


Shrnutí možností barevného utváření na fasádách podstávkových domů Souhrnně se dá k barevnosti fasád říci, že možnosti barevného utváření byly omezeny materiálově technickými možnostmi. Byly proto vázány u starších staveb od jejich počátků až do 17. století z materiálně technických a hospodářských možností na jednoduché ne příliš obsáhlé barvení. To se týká všech oblastí s podstávkovým a roubeným stylem staveb. Barevná paleta dřevěných částí sahala od kameně šedých tónů (dřevěná patina) po tmavě hnědé, červenohnědé, ale také až dočerna lazurujícím tónům s viditelností dřeva. Působení ornamentů hrázdění se zakládalo na kontrastu čar a ploch a zároveň na působení rozdílnosti povrchů omítky a dřeva. K tomu se velmi dobře barevně přiřadily střechy z dřevěných šindelů, které obdržely stejné ošetření jako ostatní dřevo a také slaměné a rákosové střechy. Místně se tato barevnost udržela až do 19. století. Bohatší barevnost podstávkových domů byla však také od konce 16. a 17. století. Především to byly domy bohatších částí obyvatelstva (domy správců a faktorů), které si mohly dovolit větší barevnost. Barevně vyzvednuta zde byla především ostění vstupních dveří z přírodního kamene, okna a rámy oken, ozdobné prvky rostlinného vzhledu a písmo a jiná další zobrazení. Bylo používáno dokonce plátkového zlata. Předpoklad, že Hirschfeldský výběžek a Dittelsdorf byly hlavně černobílé, obce okolo Großschönau a v údolí Mandavy v teplých hnědých odstínech, břidlicová oblast kolem Obercunnersdorfu modro-bílá, a okolí Budišína tmověhnědá s bílou, Saské Švýcarsko hodně barevné a podstávky a roubenky severně od Budišína a Dolní Lužice až ke Spréwaldu černobílé, nelze zevšeobecňovat. Novější výsledky průzkumů přinášejí stále nové poznatky. To posiluje i mínění památkářů, že každý dům potřebuje vlastní průzkum.

Barevnost vnitřních prostor Při utváření vnitřních prostor existovaly také stavebně časové, teritoriální a na majiteli závislé rozdíly. Zpočátku bylo provádění nezávislé na majiteli. Dřevo stropů v roubené světnici bylo olejováno, ale ne tak intenzívně jako venku. V převažujících případech bylo jen přetíráno fermeží. Po vyschnutí fermežové vrstvy následovalo voskování rozpuštěným včelím voskem. To umožňovalo snadnější péči v budoucnosti. Možnost péče o strop musela být zachována, protože stupeň znečištění lojovými svítidly, svíčkami ze včelího vosku a netěsnostmi v kuchyni, které měly dokonce i otevřená ohniště, byl značný. S počátkem 18.-tého až do 20.-tého století nabývala barevnost rychle na významu. Zvlášť dobře situovaní vlastníci nechtěli zůstávat pozadu za potřebami městských obyvatel a šlechty. Malíři, barvíři a vůbec specializovaní řemeslníci byli teď také žádaní a zaměstnaní i v podstávkovém domě, i když nároky na vesnicích nebyly tak vysoké jako ve městech. Přitom docházelo také k rozsáhlému používání barevných pigmentů (jako byly užívány i zvnějšku) v kaseinových, olejově temperových,

KAPITOLA C


STRANA 7


voskových a olejových barvách a lazurách. Obě poslední byly však ve vnitřních prostorách používány podstatně méně než v exteriéru. Olovnatá běloba byla užívána omezeně kvůli vlastnosti zažloutnutí, ne kvůli jedovatosti. Všeobecně se započalo v této době také na podstávkových domech následovat módní trend doby. Týkalo se to také technik nátěrů, technikzdobení a také tapet. Toto zjištění bylo až dosud zase potvrzeno pouze v jižních oblastech Horní Lužice, severních Čech a východně od Nisy. V brožuře Jiholužických podstávkových domů bylo správně popsáno následující: „Do roku 1850 zažil náš dům množství zdobných drobností, stylové směry pozdního baroka, rokoka, klasicismu a nové užití napodobení starých stavebních stylů. Ty všechny „jsou toho účastny“ a projevují se i jako samostatné lidové výtvory. Vznikala přitom malá mistrovská díla řemeslného umění. Přitom bylo stále lépe a mnohostraně rozvinuté malířské řemeslo na špici. Průzkumy nálezů potvrzují, že pro severní oblasti se tento trend nevytvořil. Zde dochází až v polovině 19. století k užívání technik šablon a později k válečkování na barevně natřených stěnách.

Chyby přestaveb a škody z renovací Stále rychlejší vývoj ve stavebnictví a stavebních řemeslech a přísun průmyslových stavebnin a barviv přinesl i pro podstávkové domy nové projevy poškození. Těsnicí materiály a stále hustší laky a barvy vytvářely vodonepropustné a vodoodpudivé povrchy. Bohužel ale také nepřipouštěly výměnu vzduchu a vlhkosti. Dřevo a zdivo trpělo změněnými podmínkami. Došlo k sesychání a tvorbě trhlin. Vznikalo nebezpečí pro další existenci stavební hmoty. Omítky provlhly a dřevěné části zahnívaly. Následkem toho se šířily ve stavbě škodlivé soli a živočišní a rostlinní škůdci a vytvářela se nespokojenost a nepohoda mezi majiteli. V takových případech je třeba rada odborně kompetentních a specializovaných řemeslníků a restaurátorů, kteří vhodnými metodami při diagnostikování škod mohou odstranit nebo podpořit při provedení vlastníky. Chyby v domáckém zacházení s historickými a moderními materiály, ale i řemeslná neumělost z nedostatku

památkově-ochranných

znalostí,

nebezpečná

obchodnická

snaha

v nekvalifikovaném prodeji materiálů bez doložení památkářských znalostí a vlastností by měly být vymýceny.

Dnešní požadavky a potřeby na bydlení majitelů podstávkových domů Dnešní požadavky a potřeby na bydlení obyvatel podstávkových domů jsou velmi rozdílné. Často zde vzniká přání na užívání všech předností moderních staveb. Při tom se často zapomíná na nedostatky moderních staveb a schází rada, jak dobrý vliv může mít na zdraví obyvatel originální stavební hmota nebo historické stavební materiály.

KAPITOLA C


STRANA 8


Užití nových nátěrových hmot a nářadí Nové nátěrové hmoty, prostředky na ochranu dřeva a k tomu příslušné pracovní postupy a nářadí mají jistě své důvody v hospodárnosti ale i ve zdravotní oblasti a v ochraně prostředí. V průmyslu barev byly podle dnešního stavu znalostí také v minulosti dělány velké chyby, ale to byl

stav

znalostí

tehdejší

doby.

Hodně

současných

prodávaných

nově

vyvíjených

vodorozpustných barev, laků, lazur a těsnicích hmot se hodí pro použití na podstávkových domech jen podmíněně nebo vůbec ne. To se týká i nářadí, při jehož použití, nejsou vždy rozpoznatelné stopy historického ručního zpracování. Pro domácí kutily a mnohé řemeslníky nebo „udělej si sami“ bez památkového nebo řádného řemeslného vzdělání (např.: mistr řemesla, restaurátor v tom řemesle) může být trh nepřehledný, aby mohli udělat odborně správný výběr.

Využití historických nátěrových hmot a nářadí Historické receptury barev neobsahují žádné jedy, jestliže v nich nebyly použity těžké kovy a jedovaté konzervační látky. Použití jedovatých látek při výrobě barev podle starých receptur může být dnes bez problémů vynecháno. Profilovaní řemeslníci památkové péče si je vyrábějí stále ještě sami. Jsou však výrobci přírodních barev, kteří mají podobné produkty. Nevýhodou těchto produktů jsou delší časy schnutí. Nářadí pro zpracování jsou zde kartáče a štětce, které po užití zanechávají štětcovou strukturu. V příloze jsou uvedeny příklady historických materiálových receptur. Tyto údaje mají čistě informačně-vzdělávací účel. Pro jejich použití by se však mělo využít odborné firmy. Přitom jsou však myslitelné i vlastní výkony pod řemeslným dohledem. Zásadně musí být ještě jednou zdůrazněno: "Samotná vůle nestačí k provádění řemeslných prací v oblasti památkové péče a restaurování." Zadavatel si musí nechat předložit před zadáním zakázky odpovídající kvalifikaci a reference, též k materiálům od prováděcí firmy, aby provedená práce nebyla jen otázkou ceny, ale také kvality.

KAPITOLA C


STRANA 9


Příloha Historické receptury materiálů

Odstraňovač nátěrů (Zwingerpaste) Složení zhruba pro 80 kg odstraňovače (Zwingerpaste): 20 kg hydroxidu sodného (sodného louhu NaOH) 3,6 kg mazlavého mýdla 0,7 kg vápenného prachu (hašeného vápna, čerťák) 6,3 kbelíků jemného dřevěného prachu (z broušení) Součásti se intenzivně smíchají bez hydroxidu sodného se 4-mi kbelíky vody a následně se opatrně přidává hydroxid sodný. Používat ochranné oblečení, brýle a gumové rukavice. Pozor: jedovaté a silně leptající. Neutralizace se při potřísnění provádí octovou vodou. Vápenné barvy Vápenné barvy vznikají ze silně zředěného v jámě (mokrou cestou) hašeného bílého vápna. Je možný nepatrný přídavek (cca. 3-5 % celkového množství) s vápnem se snášejících pigmentů (přírodní zemité pigmenty a pigmenty z oxidů železa). Přidání olejové fermeže (asi 0,7 litru na kbelík) umožňuje tvorbu vápenného mýdla a pevnější, povětří odolnější povrchy. Vápenokaseinová barva Přidání kaseinu je nutné v případě žádané silné barevnosti s vysokým podílem pigmentů na ručně malovaných ozdobách apod. a zvyšuje přídržnost, kterou samotné vápno nemá. V tomto případě je nutné provést následné povrchové zmýdelnatění nerozpustným vápenným mýdlem. Klihové barvy Klihové barvy přicházejí v úvahu pouze při restaurování v interiéru, když bylo nalezeno dražší a vzácnější barevné zpracování klihových barev. V ostatních případech je lépe přejít na vápennou nebo vápenokaseinovou techniku. Pigment klihových barev je vápno, pojidlo je klíh z kostí, později rostlinný klíh z obilného nebo bramborového škrobu. Tyto nátěry jsou extrémně citlivé na vlhko a extrémně ohrožené plísněmi. Olejové barvy Olejové barvy jsou vyráběny z pigmentů, fermeže, odstátého oleje a sušidel (sikativů). Složky se v odpovídajícím množství dávají do válcového mlýna a jemně se rozemelou. Tím vzniká olejový a ještě relativně difuzně otevřený nátěr. Ochrané nátěry proti rzi.

KAPITOLA C


STRANA 10


Nátěry proti korozi jsou vyráběny jako olejové barvy. Oxid olovnato-olovičitý (suřík) jako pigment již není povolen, pouze s povolením výjimky. Pigmenty oxidů železa splňují přibližně tento účel také. Pro uzavírací (poslední) nátěr slouží jako pigment grafit nebo železitá slída. Poslední nátěr smí být nanášen jen tupováním. Ochranné prostředky na dřevo Ochranné prostředky na dřevo je nutno podle účelu užití nechat provést jen odbornou firmou nebo pod jejím vedením. Fasádní barvy Výplně podstávkových domů jsou ošetřovány jak již shora popsáno vápennými nebo vápennokaseinovými barvami. Při extrémním zatížení je možno použít v oblasti jílové omítky i disperzní silikátovou barvu s difuzním odporem Sd<0,01 m, u suché tloušťky vrstvy třídy 1 (sd<0,14 m). Dobu vyzrání čerstvé omítky v délce 1 den/1 mm tloušťky omítky je nutno bezpodmínečně dodržet. U čistě vápenné omítky podle historického smíchání může být natírána také čistě silikátová barva. Dobu vyzrání čerstvé omítky v délce 1 den/1 mm tloušťky omítky je nutno bezpodmínečně dodržet.

KAPITOLA C


STRANA 11

Barevnost podstávkového domu. 1 Historický vývoj KAPITOLA C BAREVNOST PODSTÁVKOVÉHO DOMU STRANA 1. Heinz Rentsch

Recommend Documents