Barevnost fasád Schopnost člověka rozeznávat barvy zcela zákonitě vede ke snaze ovlivňovat barevnost věcí, které lidé vytváří a prostředí v němž žijí. Již od prvních lidských staveb lze proto zaznamenat snahu po úpravě jejich výrazu a tedy i barevnosti a to jak vnitřní tak vnější. Barevnost tedy nedílně patří ke každé stavbě a ve velké míře určuje její výraz. Vnější barevnost může mít za úkol stavbu skrýt, utajit, opticky zmenšit nebo naopak ji zvýraznit, vypíchnout, zmonumentalizovat. Velmi odlišné typy staveb tak mohou díky své barevnosti vyznívat a působit značně podobně nebo naopak stejné a podobné stavby se mohou velice různit. Historické stavby na našem území byly v drtivé většině opatřovány z vnější strany barevnou povrchovou úpravou. Sporadické poznatky o povrchové barevnosti máme u románských staveb, spíše se zdá, že ideálem vnějšího výrazu těchto staveb byla existence nebo aspoň omítkové napodobení pravidelného kvádříkového zdiva s výraznými spárami. Mnohem více poznatků máme o gotických stavbách, kde se již rozvinula široká škála barevných úprav exteriéru. Od monochromních pouze bílených, či jednobarevných často velmi výrazných fasád, k odlišnému barevnému pojednání některých architektonických prvků, ostění oken, říms apod. Často měla tato barevnost za úkol napodobovat konstrukci z tesaného kamene a vytvářela např. na nárožích iluzivní kvádrování. Vrcholem pestře zbarvených Česká Lípa, nám. TGM, č. p. 195. Budova sloužící dnes fasád byla malovaná průčelí pozdní gotiky a jako pošta s bohatě zdobenou neorenesanční fasádou. rané renesance hojně využívající i rostlinných, V nedávné době byla fasáda obnovena silikátovými živočišných a figurálních motivů. Tyto barvami ve třech jasných žlutých odstínech, které podtrhly hlavní tektonické členění průčelí. Budova dnes působí varianty v renesanci obohatilo sgrafito, někdy velmi dobrým důstojným dojmem a vévodí severní straně českolipského náměstí. barvené a doplňované malbou. Barokní průčelí staveb jsou charakteristická použitím kontrastních barev (tmavě šedá x bílá, tmavě červená x bílá) k podtržení architektonického plastického členění a kombinací s různými povrchovými úpravami omítek. Klasicistní fasády mají naproti tomu tlumenější chladnější barevnost často v jednom barevném odstínu. Architektura konce 19. a 1. pol. 20. století byla díky návratu historických slohů a častějšímu střídání slohového názoru opět barvitější a nabízí celou škálu barevných povrchových úprav. Kromě výjimečných staveb s celokamennými fasádami presentujícími své dokonalé řemeslné opracování přírodního kamene, byla drtivá většina historických staveb na našem území opatřována barevným nátěrem, který buď napodoboval „hodnotnější“ kvádrovou stavbu nebo dotvářel architektonický výraz řádové výzdoby průčelí. Z technického hlediska a hlediska postupu vzniku nové stavby jde u barevnosti o závěrečnou úpravu, kterou se většinou vnější vzhled objektu dokončuje. Je to pouze
závěrečný úkon, který je součástí větší stavební akce jejímž výsledkem je celkový nový vznik stavby a tedy působení stavby na své prostředí. Hlavní hodnotovou změnou pro okolí je sama nová existence vlastní hmoty objektu, její barevnost je pouze součást a doprovodný důsledek této změny. Naproti tomu u rekonstrukce, obnovy nebo rehabilitace již stávajícího objektu jde u barevnosti velmi často o rozhodující kvalitu určující hodnotovou změnu působení objektu vůči okolnímu prostředí. Ačkoliv se může zdát, že v porovnání obou případů jde o odlišně hodnotnou součást výsledku stavební akce, není tomu tak. Jak již bylo řečeno Česká Lípa, východní strana nám. TGM, pohled od severozápadu. Zleva barevnost může kvalitu výrazu radnice č. p. 1 s neorenesanční fasádou a domy č. p. 2, 3 a 4 s fasádami v klasicistní úpravě. Barevnost fasád je novodobá. V případě šedivého objektu velmi radikálně upravit a vápenného nátěru radnice jde o částečnou rekonstrukci historického stavu pozměnit. Architektonicky známého z dobové pohlednice, ostatní domy mají silikátové nátěry podle současných návrhů. Vedle převážně okrově a oranžově barevných fasád vynikající stavba může svou domů velmi dobře vyniká bohatě členěná fasáda radnice, přestože má nevhodnou barevností velmi neutrální šedivou barevnost. Navíc barevnost radnice se díky použitému vápennému materiálu vlivem slunce během dne postupně mění a není stále jednolitá.
poškodit sebe i okolí, zatímco průměrný objekt může být díky své vhodně zvolené barevnosti hodnocen mnohem výše a značně obohacovat své okolí. Na barevnosti stavby tedy velmi záleží. Při porovnání celkové životnosti historické stavby a životnosti její vnější barevnosti je pravdou, že barevnost má mnohem kratší životnost než vlastní stavba. Objekty většinou za celou dobu své existence vystřídají několik barevností, které se mohou i výrazně lišit. Každá barevnost ale měla a má ve své době svůj význam a z hlediska jejího působení není důležité, že je určující pouze pro určitou etapu stavebního vývoje dané stavby. Barevnost je rozhodující v té chvíli kdy existuje, kdy spoluvytváří výraz stavby a kdy se účastní na výrazu Dubá (okr. Česká Lípa), Poštovní ulice, dům a působení celého širšího prostředí. Barevnost proto č. p. 5. Klasicistní dům s novější úpravou oken mnohem rychleji než jiné části stavby podléhá v přízemí. Nedávno provedená rekonstrukce fasády obnovila její barevnost ve třech slohovému a uměleckému vývoji doby a více se na oranžové vápenné barvy. Průčelí má něm podílí. O to hodnotnější jsou proto její odstínech velmi příjemný jemný měkký vzhled rehabilitující historický vzhled domu a dobře dochované historické příklady, které zasluhují zapadající do okolní zástavby. maximální ochranu a respekt. Barevnost patří k jedněm ze základních prvků autenticity historických staveb. Bez dobře provedené barevnosti má stavba falešný a lhavý výraz, který neodpovídá ani původní architektonické myšlence ani historickému vývoji. Jedině
stavba se správnou a odpovídající barevností může podávat pravdivý obraz naší historie a je věrným dokladem historických řemeslných provedení, které jsou naším hmotným kulturním dědictvím. O to zodpovědnější je rozhodovat o současné barevnosti historických staveb. Jestliže se obecně snažíme o udržení charakteru a výrazu historické stavby měla by i její barevnost navazovat na starší vývoj a respektovat poslední slohově hodnotnou úpravu která je na objektu doložena. Doklady starší barevnosti související s předchozími etapami stavebního vývoje objektu by měly zůstat zachovány, není však žádoucí obnovovat je v celém rozsahu. S jejich řešením totiž již většinou nekoresponduje stavební podoba objektu a došlo by tak ke klamavému propojení časově odlišné barevnosti a členění vlastní stavby. Výraznou kvalitou barevnosti fasád je v neposlední řadě i použití vhodného druhu a technologie aplikace fasádních barev. Historické stavby byly nejméně do 2. poloviny 19. Petrohrad (okr. Louny), stodola hospodářského dvora zámku. Detail mnoha století natírány vápennými vrstev vápenných nátěrů různých barevností, které se postupně nastřádaly za barvami vyráběnými více než 200 let existence stavby a pravidelných oprav její fasády. z hašeného dobře odleželého vápna a různých přírodních pigmentů. Dnešní stavebnictví nabízí celou škálu fasádních nátěrů od akrylátových disperzních přes silikonové a silikátové až k vápenným modifikovaným. Pouze některé z nich jsou však vhodné pro použití na historických stavbách. Vedle vápenných, které by měly být používány přednostně, je možné v omezené míře aplikovat i silikátové fasádní barvy. Jedině vápenné a částečně silikátové barvy totiž zajišťují dostatečnou prodyšnost pro vodní páry, kterou omítky historických staveb vyžadují, mají výrazné variabilní optické vlastnosti reakce na proměnu přírodního osvětlení a jsou schopny přirozeně stárnout a získávat patinu „omšelé“ stavby. Ostatní fasádní barvy toto nezaručují a jsou na historické památky nevhodné. Barevnost je velmi palčivým problémem dnešního stavu našich historických měst, obcí a urbanizované krajiny. Aplikací dnešních nepřirozených a falešným módním trendům podléhajících estetických hodnot na historickou zástavbu vznikají pokřivené kombinace lhavého výrazu, které místo rehabilitace výrazových hodnot památek zakrývají nebo dokonce přímo ničí jejich kvality. Bez opětovného poučení v historii a pokoře k organismu a hodnotám jednotlivých objektů v jejich okolním kontextu k nápravě nemůže dojít.
Česká Lípa, Moskevská ulice, č. p. 22. Velký činžovní dům se vznosnou secesní fasádou v jednolité olivově zelené původní barevnosti, stav v roce 2004.
Česká Lípa, Moskevská ulice, č. p. 22. Podoba domu po opravě v roce 2005. V rozporu s podmínkami státní památkové péče byla barevnost provedena ve třech odstínech novodobé světle zelené barvy, takže dům dnes připomíná „hroudu zelené šlehačky“ a jeho zdobné prvky naprosto zanikly. Příklad nesmyslné devastace výrazu domu.
Brenná (okr. Česká Lípa), náves, pohled od jihovýchodu. Vlevo kostel sv. Jana Křtitele se zchátralou a omšelou fasádou v jednobarevné okrovo-zelené klasicistní úpravě a vpravo nově „rekonstruovaná“ budova bývalé fary s křiklavou červenorůžovou fasádou. Dva kontrastní příklady přívětivé historické fasády s původní barevností obohacené o patinu stáří a brutálního projevu novodobého vlastníka fary jejíž barevnost, vymykající se jakýmkoliv měřítkům, kromě naprosté ahistorické změny podoby samotné stavby, vážně poškodila přirozený výraz centra obce a nesmyslně se snaží konkurovat dominantnímu postavení kostela.
Detail fasády opatřené akrylátovým disperzním barevným nátěrem. Nátěr nevhodný na historické stavby „dožívá“ tím způsobem, že se loupe a v cárech odpadává z fasády. Disperzní nátěry neprodyšně uzavřou omítkové vrstvy, kterými nemůže volně procházet vzdušná a vnitřní vlhkost, vodní páry se hromadí na rozhraní omítky a barvy, kterou posléze roztrhávají a odlupují od omítkového podkladu. Značná část historických památek je i dnes bohužel stále opatřována těmito nevhodnými typy fasádních nátěrů.
