BANKOVNÍ INSTITUT VYSOKÁ ŠKOLA

BANKOVNÍ INSTITUT VYSOKÁ ŠKOLA Konzultační středisko Vyškov

Zdravotní a sociální pojištění v ČR Bakalářská práce

Autor: Miroslava Koblížková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Josef Dočkal

Vyškov

duben, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci „ Zdravotní a sociální pojištění v ČR“ zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Prostějově, duben 2010

Miroslava Koblíţková

Anotace Předmětem bakalářské práce „ Zdravotní a sociální pojištění v ČR“ je vysvětlit pojmy zdravotní pojištění a sociální pojištění. V první části práce je definována historie a vývoj pojištění v Evropě a v ČR. V další části je podrobně rozebráno členění zdravotního a sociální pojištění. V praktické části jsem vyuţila informací z Výroční zprávy ČSSZ pro rok 2008. Zde porovnám výdaje na výplatu dávek do roku 2008. V závěru dle těchto informací posoudím, zda systém sociálního pojištění v ČR je nastaven optimálně, jestli jsou výdaje na dávky v této oblasti stoupající nebo klesající.

Annotation The subject of the bachelor’s thesis „Health Insurance and Social Security in the Czech Republic” is to explain the terms “health insurance” and “social security”. The first part of the work defines history and development of the insurance in Europe and in the Czech Republic. The second part describes in detail classification of the health insurance and social security. In the practical part of the work, I used information from the Annual Report of the Czech Social Security Authority for 2008. I compare expenses for payment of social security benefits until 2008. In the final part, I use this information to assess if the social security system in the Czech Republic has been established in an optimum way and if the expenses for benefits in this area have an increasing or decreasing tendency.

ÚVOD .........................................................................................................................................5 1. HISTORIE ..............................................................................................................................6 1.1 Historický vývoj Evropa ................................................................................................6 1.2 HISTORICKÝ VÝVOJ V ČR ...................................................................................................7 1.2.1 Vývoj sociálního zabezpečení v období 1918 – 1938 ............................................8 1.2.2 Vývoj sociálního zabezpečení období 1939 – 1945 ...............................................8 1.2.3 Vývoj sociálního zabezpečení v období 1946 – 1948 ............................................9 1.2.4 Vývoj sociálního zabezpečení v období 1949 – 1989 ............................................9 1.2.5 Sociální zabezpečení po roce 1989 .......................................................................10 1.3 Historický vývoj zdravotního pojištění ........................................................................10 1.3.1 Vývoj zdravotního pojištění od první republiky ...................................................10 1.3.2 Systém zdravotního pojištění po roce 1989 ..........................................................11 1.3.3 Vývoj zdravotního pojištění 1990 – 1993.............................................................11 1.3.4 Vývoj zdravotního pojištění 1994 – 1996.............................................................11 1.3.5 Vývoj zdravotního pojištění 1997 – 2000.............................................................12 1.3.6 Současnost zdravotního pojištění..........................................................................12 2. SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ ............................................................................................................12 2.1 Nemocenské pojištění ..................................................................................................18 2.1.1 Nemocenská ..........................................................................................................19 2.1.2 Ošetřovné ..............................................................................................................19 2.1.3 Peněţitá pomoc v mateřství ..................................................................................20 2.1.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství .................................................20 2.2 Důchodové pojištění ....................................................................................................22 2.2.1 Starobní důchod ....................................................................................................23 2.2.2 Invalidní důchod ...................................................................................................26 2.2.3 Pozůstalostní důchod ............................................................................................27 3. ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ ........................................................................................................30 3.1 Typy zdravotnických systémů ......................................................................................31 3.2 Pojistné na veřejné zdravotní pojištění .......................................................................32 3.3 Státní správa v oblasti zdravotního pojištění ..............................................................33 3.4 Porovnání věkové struktury pojištěnců 3 největších pojišťoven v ČR .........................36 3.5 Poskytovatel zdravotní péče ........................................................................................41 4. STUDIE SOCIÁLNÍHO POJIŠTĚNÍ VE VÝDAJÍCH .....................................................................42 4.1 Důchodové pojištění ....................................................................................................42 4.2 Nemocenské pojištění ..................................................................................................44 4.3 Sociální pojištění osob samostatně výdělečně činných ...............................................46 ZÁVĚR ....................................................................................................................................47 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................................48 Knižní publikace ................................................................................................................48 Seriálové publikace ...........................................................................................................49 Internetové zdroje ..............................................................................................................49 Legislativa .........................................................................................................................49 Seznam použitých zkratek ..................................................................................................50

ÚVOD Oblast sociálního a zdravotního pojištění je velmi sloţitá oblast, navíc právní úprava se stále mění, coţ můţe občanům způsobit nesnadnou orientaci. V oblasti sociálního pojištění se pohybuje značný podíl příjmů a výdajů státního rozpočtu, a je rozhodně zajímavé se této oblasti věnovat hlouběji. Jako cíl práce jsem si stanovila zhodnotit stav sociálního a zdravotního pojištění a zároveň zjistit, jestli výdaje na dávky sociálního pojištění stoupají nebo klesají. Nastavení budu hodnotit v praktické části, kde porovnám výdaje na sociální pojištění dle závěrečné zprávy České správy sociálního zabezpečení z roku 2008. Jelikoţ jsem neměla k dispozici data výdajů z roku 2009 a 2010, pouţila jsem dostupné informace z internetového portálu ČSSZ ČR do roku 2008. V práci se budu podrobně věnovat rozboru sociálního a zdravotního pojištění v České republice a právní úpravě těchto oblastí. V první části se poohlédnu za historií v ČR i v Evropě, dále podrobně popíšu základní sloţky sociálního a zdravotního pojištění a v praktické části porovnám výdaje na sociální oblast do roku 2008. V závěru práce zhodnotím mnoţství výdajů v oblasti sociálního zabezpečení, jestli je vývoj ve výdajích se státního rozpočtu stoupající nebo klesající. Dle zjištěných informací posoudím jak je nastavena oblast sociálního pojištění.

5

1. Historie 1.1 Historický vývoj Evropa Z historického pohledu vývoje lidská společnost fungovala jako strukturálně i funkcionálně sloţitý samo regulující se anebo regulovaný otevřený systém, skládající se z lidí a institucí. Okolí tohoto společenského systému, tvoří přírodní systém, který mu poskytuje materiální zdroje. Člověk od prvopočátku chová potřebu sociálního zabezpečení, která je vlastně vědomá konstanta lidského jednání. Zpočátku hledá ochranu jen ve své fyzické podstatě, ale postupem času se jeho potřeby rozšiřují o bezpečí proti rizikům hospodářského ţivota a tím vzniká touha po určitém zajištění ţivotního standardu. Sledujeme-li vývoj péče o nejpotřebnější, můţeme říci, ţe probíhala obdobně ve všech evropských zemích. Přirozená solidarita v rodinách a malých skupinách stále přetrvávala a státní moc zasahovala, jen pokud byla ohroţena, tento systém se nazýval „program chléb a hry“. Pouţíval se například v Athénách za vlády Solóna nebo za vlády Augusta v Římě. Se vznikem křesťanství jako státního náboţenství pod vlivem Konstantina Velikého, se o potulné chudé začaly starat křesťanské církve, které poskytovaly přístřeší a stravu. V raném středověku museli lidé obdělávat půdu a byli k ní vázáni. O nemocné nebo zchudlé poddané se starala šlechta. Tato povinnost je připomínána bulou Karla Velikého ze začátku 9. století. Reformní snahy a křesťanské rovnostářství vyvolaly zvrat. Dobročinnost křesťanů se stává povinností šlechty a obcí. Adam Smith vyslovil myšlenku, ţe „ chudoba je na překáţku rozvoje bohatství“ a britský politik a předseda vlády Benjemin Disraeli se vyjádřil slovy „stát je povinen pomoci těm nejchudším“. Došlo tedy k institucionalizaci péče, kterou od církve přebírá stát a říká se jí „chudinská péče“. Tyto úpravy najdeme v zákonech královny Alţběty I. Proti tulákům a na pomoc nemocným (1602 – 1605). Vlastní pojem sociální zabezpečení vznikl aţ v tomto století. Slovo sociální je latinského původu a v praxi se pouţívá v různých významech. Původně pojem sociální bylo pouţíváno jako společenský a později se týkal vrstev hospodářsky slabých, závislých a vykořisťovaných (1932). Poprvé název sociální pojištění (Sozialversicherung) byl pouţit v Německu koncem minulého století. Po první světové válce se v Evropě rychle rozšířil pojem sociální pojištění díky úmluvám Mezinárodní organizace práce. V průběhu druhé světové války se začal uţívat pojem národní 6

pojištění pro označení sociálního pojištění, tento pojem byl takto pouţit i u nás v roce 1948 pro označení reformovaného sociálního pojištění, které bylo univerzálním systémem (zákon o národním pojištění). V královských městech byli řemeslníci a obchodníci v příslušném cechu, ten měl za povinnost obranu společných zájmů politických a hospodářských, péči o sirotky a vdovy. To jsou vlastně první formy nestátní sociální vzájemnosti. Mezi přední povinnosti patřila péče o práci hledající a nemocné členy. Dříve pojem sociálního zabezpečení nahrazovaly chudinská péče, sociální správa a sociální péče. Jak bylo zmíněno výše, nejprve na sebe převzala péči o chudé svobodná města a postupně se zřizovaly azyly. Pak tuto problematiku přebírá stát – vznik systému pomoci chudým, postupně se vyvinuly v soudobé systémy sociální pomoci. Pojem chudinská péče vyjadřuje soustavu komunálních a státních opatření na pomoc chudým. Chudinská správa a později sociální správa je soustava státní administrativy – pomoc chudým. Sociální správa vykonávala dvě funkce, první mocenskou a to kontrolní a policejní, muselo se dohlíţet na dodrţování právních předpisů chudinou a druhou sluţební, ta poskytovala azyl a jiné sluţby (jídlo) a spravovala rozdělování státních prostředků.

1.2 Historický vývoj v ČR První instituce sociální správy v Čechách vznikají v souvislosti se zabíráním zemědělské půdy. Migrace obyvatelstva a urbanizace vedla k vzestupnému mnoţení městské chudiny. Manufaktury nemohly přijmout takové mnoţství pracovní síly, narůstal tak počet tuláků. Začala tedy represivní politika proti ţebrákům. O tyto chudé pečovala církev aţ do vydání dekretu dvorského (1784), tímto dekretem přešla tato péče na vrchnost a obce. Z povinnosti starat se o chudé vznikaly instituce zvané ratejny (společné ubytování a stravování chudých na statku). Tyto ústavy vydrţované dobrovolnými příspěvky, byly jiţ veřejnoprávními institucemi. V 19. století se prosadila zásada, ţe veřejná chudinská péče bude připojena k domovské obci. Podléhala domovskému právu. Na počátku 20. Století zřídil František Josef I. fond na podporu chudých a osiřelých dětí. S fondy hospodařili spolky péče o děti a mládeţ, také ony byly veřejnoprávními institucemi, které poskytovaly hmotnou podporu, ozdravné pobyty a zabezpečovaly náhradní péči. 7

1.2.1 Vývoj sociálního zabezpečení v období 1918 – 1938 Československá republika převzala právní předpisy ze sociální oblasti Rakouska – Uherska a postupně začala přijímat předpisy nové. Např. zákon č. 199/1919 Sb. organizace péče o válečné poškozence, tím se zavedl nárok na podporu po válečných poškozencích. V roce 1920 bylo novelizováno penzijní připojištění soukromých zaměstnanců. Nejvýznamnější byl zákon č. 221/1924 Sb. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, Který nabyl účinnost roku 1926. Přispělo to i k posílení demokratického vývoje v Československu. Vyloučeni z tohoto pojištění byli státní zaměstnanci a soukromí úředníci, jejichţ zabezpečení bylo upraveno výhodněji a také zaměstnanci, kteří nastoupili do zaměstnání po 60. roce věku. Dá se říci, ţe se pojištění vztahovalo pouze na dělníky. Nemocenské pojištění prováděli nemocenské pojišťovny, dle zákona č. 221/1924 Sb., pojištění starobní a invalidní prováděla Ústřední sociální pojišťovna se sídlem v Praze. Předseda Ústřední pojišťovny byl jmenován prezidentem na dobu čtyř let. Z nemocenského pojištění se poskytovala pomoc v nemoci, v mateřství a také pohřebné. Nemocenské se poskytovalo nejdéle po dobu jednoho roku a výše dávky byla počítána dle zařazení pojištěnce do mzdové třídy, bylo jich deset. Z invalidního a starobního pojištění se poskytovaly tyto dávky: důchod starobní a invalidní, vyrovnávací příplatky, důchod vdovecký a vdovský, sirotčí a odbytné. Podle

výdělku

byli pojištěnci rozděleni do čtyř tříd. Polovinu pojistného hradil zaměstnavatel a polovinu zaměstnanec.

1.2.2 Vývoj sociálního zabezpečení období 1939 – 1945 V roce 1925 byl schválen zákon č. 221/1925 Sb. o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, vztahoval se především na civilní zaměstnance ve sluţbě státu, veřejných fondů se státní účastí a státních podniků. Zabezpečení starších zaměstnanců bylo upraveno v roce 1929, zákonem č. 43/1929 Sb. – státní starobní podpora. Ta se přiznávala zaměstnancům, kteří dovršili 65. rok věku. Sociální pojištění v období první republiky bylo dosti roztříštěné a preferováni byli zejména státní úředníci. Stále existovala chudinská péče organizována především obcemi, ty zajišťovaly chody starobinců, chudobinců, sirotčinců a útulků. 8

1.2.3 Vývoj sociálního zabezpečení v období 1946 – 1948 Zákonodárství 1. republiky ze sociální oblasti bylo v těchto letech v zásadě převzato. Situace byla velmi komplikovaná tím, ţe fondy sociálního pojištění byly buď zabaveny okupanty, nebo zničeny válečným hospodářstvím. Zásady poválečného sociálního zákonodárství byly obsaţeny v Košickém vládním programu. Komise Národní fronty je pověřena vypracováním návrhu zákona o národním pojištění. Přijetí zákona č. 99/1948 Sb. o národním pojištění, bylo významným mezníkem ve vývoji sociálního zákonodárství v Československu, zákon byl na svou dobu totiţ velmi moderní. Umoţnil vytvoření nové jednotkové soustavy národního pojištění, navýšil všechny dávky, zrovnoprávnil nároky dělníků a ostatních zaměstnanců a poprvé rozšířil důchodové pojištění.

1.2.4 Vývoj sociálního zabezpečení v období 1949 – 1989 Po roce 1948 došlo k velkým změnám v oblasti sociálního zákonodárství. Postupně se upustilo od pojišťovacího principu a přijaly se nové předpisy, které vycházely ze sovětských zkušeností. Šlo o převzetí péče o občany státem jako výraz ideologie socialismu. Přecházelo se od systému sociálního pojištění k systému sociálního zabezpečení. Přijímané právní předpisy byly samozřejmě velmi ovlivněny sovětským vzorem. V roce 1950 došlo ke znárodnění zdravotnictví a v roce 1951 byla správa nemocenského pojištění převedena na Revoluční odborové hnutí. První reformou bylo přijetí zákona č. 54/ 1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců, také zákon č. 55/ 1956 Sb. o sociálním zabezpečení. Tyto právní předpisy zvýšily nejen počet důchodově zabezpečených osob, ale i počet a výši poskytovaných dávek. To vedlo k výraznému nárůstu nákladů na všechna odvětví sociálního zabezpečení. Druhá reforma sociálního zabezpečení se uskutečnila v roce 1964 a byl přijat zákon č. 101/ 1964 Sb. o sociálním zabezpečení, a zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků. V tomto období došlo díky nepříznivému vývoji ekonomiky ke zhoršení úrovně důchodového zabezpečení.

9

Méně rozsáhlá následující reforma sociálního zabezpečení v 70 letech byla provedena přijetím zákona č. 121/ 1975 Sb. o sociálním zabezpečení. Dochází k rozvoji zabezpečení rodin s dětmi, jsou přijímána tzv. populační opatření, která měla zajistit vyšší počet narozených dětí a tak ovlivnit populační vývoj. Vláda se tak snaţila vytvořit příznivý dojem alespoň u některých vrstev obyvatelstva. Vývoj v letech 1980 byl neúspěšný aţ do doby nástupu M. Gorbačova k moci v tehdejší SSSR. V roce 1985 se československá vláda opět snaţila získat si obyvatelstvo velkorysejší sociální politikou, zákon č. 100/ 1988 Sb. o sociálním zabezpečení, jehoţ část platí doposud.

1.2.5 Sociální zabezpečení po roce 1989 Po listopadu v roce 1989, bylo nutné přistoupit k reformě systému sociálního zabezpečení. V rámci důchodů doposud systém zaostával a bylo potřeba jej změnit. Klíčovým bodem změny byl přechod od sociálního zabezpečení k sociálnímu pojištění. V prvé řadě byly provedeny změny v důchodovém systému a odstranění diskriminace osob samostatně výdělečně činných. Dále došlo k převedení nemocenského pojištění ze správy odborů a jeho sjednocení s důchodovým pojištěním v rámci ČSSZ.

1.3 Historický vývoj zdravotního pojištění

1.3.1 Vývoj zdravotního pojištění od první republiky Za první republiky bylo několik typů zdravotních pojišťoven. Existovaly samostatné okresní pojišťovny, podobající se dnešní VZP ČR a další pojišťovny (zemědělské, závodní, společenstevní a spolkové). Tehdy zde bylo kolem 300 pojišťoven. Po roce 1951 je zaveden sovětský model zdravotnictví. Zdravotnictví tohoto modelu přebírá stát, zdravotní péče se stává pro občana bezplatná a je financována ze státního rozpočtu. Pro občana v této době byla omezena moţnost svobodné volby lékaře. V 70. a 80. letech se zdravotnictví v našem státě potýká s nedostatkem finančních prostředků, jelikoţ priorita tehdejšího socialistického státu byla zaměřena jiné odvětví. 10

1.3.2 Systém zdravotního pojištění po roce 1989 Vývoj zdravotnického systému po roce 1989 spočívala hlavně v privatizaci zdravotnických zařízení, zavedení pojišťovacího systému a provázání výkonů poskytovatelů s jejich příjmem. Rozdělil se systém zdravotního pojištění a nemocenského pojištění, přestoţe oba tyto systémy spolu úzce souvisí.

1.3.3 Vývoj zdravotního pojištění 1990 – 1993 V této době ČR změnila způsob financování zdravotnictví. Byly zrušeny krajské, okresní a městské ústavy národního zdraví. Později místo nich vzniklo více jak 20 tisíc samostatných subjektů. Zákonem č. 550/1991 Sb. - o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, byla zřízena VZP ČR a v roce 1992 byl přijat zákon č.592/1992 Sb. – o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Snaha o konkurenční prostředí nepřipouští monopol jedné pojišťovny, byl proto přijat zákon č. 280/1992 Sb. – o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

1.3.4 Vývoj zdravotního pojištění 1994 – 1996 V tomto období se zavedl bodový systém dle provedených úkonů (vyhláška MZ ČR č.258/1992 Sb.). Tyto výkony byly ohodnoceny dle náročnosti a hodnota bodu byla stanovena v korunách (přibliţně 52 – 70 hal. za 1 bod). V roce 1995 byla ukončena privatizace ambulantní péče a výrazně narostly výdaje za léčiva. Po vzniku dalších pojišťoven narostl v tomto období odliv pojištěnců VZP ČR. Resortní, oborové a další zaměstnanecké zdravotní pojišťovny vznikaly za neujasněných poměrů na našem finančním trhu a v nedostatečně připraveném legislativním prostředí. V letech 1993-95 nebyly zaměstnanecké zdravotní pojišťovny téměř vůbec kontrolovány a díky hrazení nadstandardu a díky investicím do budov nezbývalo na platby lékařům a nemocnicím. Aţ novela z roku 1995 upravila veřejný dohled nad všemi zdravotními pojišťovnami.

11

1.3.5 Vývoj zdravotního pojištění 1997 – 2000 V roce 1997 byla vypracována nová koncepce zdravotnictví, kterou navrhlo Ministerstvo zdravotnictví. Měla být zavedena menší solidarita, větší individualizace a veřejné pojišťovny by mohly poskytovat i komerční pojištění.

1.3.6 Současnost zdravotního pojištění 1. 1. 2005 vstoupila v platnost novela zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Bylo zavedeno stoprocentní přerozdělování pojistného. Od roku 2007 je pouţíváno jen přerozdělení podle nákladových indexů věkových skupin.

2. Sociální pojištění Sociální zabezpečení můţeme obecně chápat jako soubor institucí, zařízení a opatření, jejichţ prostřednictvím se uskutečňuje zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů. Sociální pojištění (anglicky social insurance) je povinný finanční systém, kterým si sám občan povinně zajišťuje budoucí sociální událost. Doplňkem sociálního pojištění mohou být sociální fondy, které mají povinnou nebo dobrovolnou povahu a jimiţ se doplňuje povinné sociální pojištění o nové dávky za dohledu státu, např. daňovými úlevami nebo různými příspěvky. Sociální pojištění spravují instituce veřejnoprávní povahy. Sociální (penzijní) fondy spravují soukromoprávní instituce. Sociální pojištění spravuje Česká správa sociálního zabezpečení. Zprvu koncipována jako státní úřad pro poskytnutí dávek dle zákona č.100/1988 Sb. Později jí byla připojena správa nemocenského pojištění (1190). Důchodové zabezpečení později důchodové pojištění bylo také svěřeno ČSSZ. Oblasti sociálního pojištění z právního hlediska: povinnosti účastníků pojištění hradit odvody do systému, na základě zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanost (o SP), který se zabývá nemocenským a důchodovým pojištěním a příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti.

12

nárok pojištěnců na plnění z jednotlivých sloţek systému se budu řídit zákony č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění (o NP) a č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění (o DP) a 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. ze strany státu, resp. správy sociálního zabezpečení, která vykonává svou činnost v rámci zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který upravuje například sazby pojistného či jeho odvod. Převáţnou část úkolů České správy sociálního zabezpečení ČR jsou stanoveny zákonem č. 582/1991 Sb. Vybírá pojistné na sociální zabezpečení a na politiku nezaměstnanosti a to dle zákona č.589/1992 Sb. Zákon 582/1991 Sb., § 5 ČSSZ ČR „a) rozhoduje 1. o dávkách důchodového pojištění, pokud není v tomto zákoně stanoveno, ţe o nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení, a zřizuje výplaty těchto dávek, 2. o povinnosti občana vrátit dávku důchodového pojištění poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši, pokud je o této dávce oprávněna rozhodovat, 3. o povinnosti zaměstnavatele nahradit neprávem vyplacené částky na dávce důchodového pojištění, pokud je o této dávce oprávněna rozhodovat, 4. o dovoláních ve věcech, v nichţ v prvním stupni rozhodla okresní správa sociálního zabezpečení, 5. o odstranění tvrdostí, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, pokud ji bylo v jednotlivých případech svěřeno, 6. o převodech důchodových práv podle §105 a zákona o důchodovém pojištění a zařizuje tyto převody b) vymáhá neprávem vyplacené částky na dávkách důchodového pojištění, přitom je oprávněna provádět správní výkon rozhodnutí ve věcech důchodového pojištění, c) jedná před soudem v řízení o přezkoumání rozhodnutí ve věcech sociálního zabezpečení, d) plní úkoly při výplatě dávek sociálního zabezpečení do ciziny 13

e) řídí a kontroluje činnost okresních správ sociálního zabezpečení, f) zajišťuje plnění úkolů vyplývajících z práva Evropských společenství a plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv v oblasti důchodového pojištění, g) zajišťuje vydávání tiskopisů předepsaných podle tohoto zákona, h) vede registr pojištěnců důchodového pojištění (dále jen „registr pojištěnců“), ch) vyrozumívá okresní správu sociálního zabezpečení (§6 odst. 4 písm. s) o tom, ţe občan, který je dočasně uznán práce neschopným, byl uznán invalidní na základě soudního řízení o ţalobě, i)zajišťuje podklady k posuzování zdravotního stavu v rozsahu vyplývajícím z přímo pouţitelných předpisů Evropské unie a z mezinárodních smluv, j) posuzuje zdravotní stav v rozsahu stanoveným tímto zákonem (§8odst. 9)“ Česká správa sociálního zabezpečení ČR je podřízena Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR

Zákon 582/1991 Sb., § 6 OSSZ 1) Okresní správy sociálního zabezpečení se zřizují pro obvody, které jsou shodné s územními obvody okresů. (2) Na území hlavního města Prahy vykonává působnost okresní správy sociálního zabezpečení Praţská správa sociálního zabezpečení. Na území města Brna vykonává působnost okresní správy sociálního zabezpečení Městská správa sociálního zabezpečení Brno. (3) Okresní správy sociálního zabezpečení plní v rámci své působnosti úkoly stanovené tímto zákonem, pokud není jinými obecně závaznými předpisy stanoveno, ţe tyto úkoly plní jiný orgán. (4) Okresní správy sociálního zabezpečení a) rozhodují 1. ve sporných případech o vzniku a zániku důchodového pojištění, 2. zrušen 3. ve sporu mezi občanem a jeho zaměstnavatelem o správnost zápisu v evidenčním listu důchodového pojištění (dále jen "evidenční list"), 4. zrušen 5. zrušen 14

6. zrušen 7. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně záloh, o penále a o přiráţce k pojistnému na sociální zabezpečení a o zřízení zástavního práva v případě dluhu na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na penále, 8. zrušen 9. o odstranění tvrdostí, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, pokud jim bylo v jednotlivých případech svěřeno, 10. o pokutách za nesplnění povinností zaměstnavatelů a osob samostatně výdělečně činných (§ 120 c) v sociálním zabezpečení, 11. o době a rozsahu péče muţe o dítě ve věku do 4 let, jde-li o dobu péče o toto dítě po 31. prosinci 1995 do 30. června 2007, a o době a rozsahu péče o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těţce zdravotně postiţené vyţadující mimořádnou péči, a péče osoby pečující osobně o převáţně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou osobu starší 80 let, jde-li o doby péče o tyto děti a bezmocné osoby po 31. prosinci 1995 do 31. prosince 2006, 12. o době a rozsahu péče osoby pečující osobně o osobu, která je podle zvláštního právního předpisu závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těţká závislost) nebo stupni III (těţká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), jde-li o dobu péče o tuto osobu po 31. prosinci 2006, a o době a rozsahu péče osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je podle zvláštního právního předpisu závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), 13. o tom, zda osoba samostatně výdělečně činná pečuje o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těţká závislost) nebo ve stupni III (těţká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), v největším rozsahu, 14. zrušen 15. zrušen 16. zrušen 17. o započtení celého kalendářního roku do doby zaměstnání před 1. lednem 1976, jestliţe člen jednotného zemědělského druţstva nepracoval stanovený počet pracovních dnů, popřípadě jinak určený pracovní úvazek, b) zrušeno c) vrací zaměstnanci přeplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

15

d) doporučují v rámci kontrolní lékařské prohlídky (§ 8 odst. 2) zařazení na pracovní rehabilitaci podle zákona o zaměstnanosti fyzické osoby, které přestaly být invalidními, e) zrušeno f) zrušeno g) zrušeno h) vedou potřebnou statistiku a účetní evidenci předepsanou v sociálním zabezpečení, ch) vedou evidenci pro účely důchodového pojištění osob samostatně výdělečně činných a občanů, dobrovolně účastných důchodového pojištění, kteří si platí pojistné na důchodové pojištění, i) sepisují ţádosti o dávky důchodového pojištění v případech stanovených tímto zákonem, j) opatřují a předkládají České správě sociálního zabezpečení na její ţádost podklady pro rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění a pro vymáhání neprávem vyplacených částek dávek důchodového pojištění, k) navrhují České správě sociálního zabezpečení zápočet dob pojištění a náhradních dob pojištění ve sporných případech a zápočet doby vojenské sluţby v jiných neţ spojeneckých armádách, kterou konali povinně občané v době nesvobody, včetně doby zajetí, l) poskytují občanům a zaměstnavatelům odbornou pomoc ve věcech sociálního zabezpečení, m) zrušeno n) zrušeno o) kontrolují plnění povinností občanů a zaměstnavatelů v sociálním zabezpečení a plnění povinností plátců pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, p) zrušeno q) posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů v rozsahu stanoveném tímto zákonem (§ 8) , r) vybírají pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti včetně záloh podle zvláštního zákona a vymáhají pohledávky ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti; přitom jsou oprávněny provádět správní výkon rozhodnutí, s) vyrozumívají písemně ošetřujícího lékaře o tom, ţe občan, který je dočasně práce neschopný, byl uznán invalidní na základě soudního řízení o ţalobě, t) zrušeno

16

u) mohou převzít plnění některých úkolů spojených s prováděním důchodového pojištění zaměstnanců zaměstnavatelů, kteří neplní povinnosti při provádění nemocenského pojištění a důchodového pojištění, v) vydávají na ţádost osob samostatně výdělečně činných potvrzení o výši měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti pro účely posouzení nároku na dávky státní sociální podpory, y) navrhují ţivnostenskému úřadu zrušení ţivnostenského oprávnění podnikateli z důvodu neplnění závazků podnikatele vůči státu. Česká správa sociálního zabezpečení ČR byla řízena zákonem České národní rady č.210/1990 Sb., 1. září 1990. Je to orgán státní správy, podléhající ministerstvu práce a sociálních věcí ČR a spravuje odvětví sociálního pojištění. Je to rozpočtová organizace financovaná ze státního rozpočtu a má právní subjektivitu.1

Sociální zabezpečení provádějí orgány státní správy: 1. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV ČR) 2. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) 3. Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) 4. Ministerstvo vnitra ČR (MV ČR) 5. Ministerstvo spravedlnosti ČR (MS ČR) 6. Ministerstvo obrany ČR (MO ČR) 7. Obce

Hlavními sociálními událostmi jsou stáří, invalidita, smrt rodinného příslušníka, narození dítěte, těhotenství, nemoc, úraz a jiné události způsobující tíţivou situaci.

1

Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení 17

Sociální zabezpečení zahrnuje 3 typy sociálních institucí: Sociální pojištění Státní sociální podpora Sociální pomoc

2.1 Nemocenské pojištění Cílem dávek nemocenského pojištění je finančně zabezpečit občany v situaci, kdy ztratí krátkodobě výdělek (např. nemoc, mateřství). Účast na nemocenském pojištění zaměstnanců vzniká ze zákona. OSVČ si mohou platit nemocenské pojištění dobrovolně. Dobrovolně se také můţe přihlásit k pojištění i zahraniční zaměstnanec. Nemocenského pojištění se neúčastní studenti a ţáci. V Čechách bylo nemocenské pojištění zavedeno v roce 1888. Principy, ze kterých se vycházelo, jsou dosud aktuální. Všeobecnost pojištění – pojištění platilo pro dělníky i provozní úředníky Obligatornost pojištění – mělo nucenou povahu dle zákona Solidarita - v rámci sytému byli pojištěnci, které nepostihla sociální událost, solidární s těmi, které sociální událost postihla Obligatornost nároků – při splnění stanovených podmínek vznikal nárok na dávku ze zákona V současné době existují v české republice tři soustavy nemocenského pojištění, nemocenské pojištění zaměstnanců, příslušníků ozbrojených sil a osob samostatně výdělečně činných, zákon č.187/2006 Sb. o nemocenském pojištění. Soustava dávek nemocenského pojištění zahrnuje pojištění krátkodobých následků některých sociálních událostí peněţitými dávkami, které jsou odvozeny z výše výdělku a nahrazují ho.

Sociálními událostmi jsou: -

dočasná pracovní neschopnost (nemoc, úraz včetně hospitalizace nebo lázeňská péče)

18

-

karanténa (nařízená dle předpisů o boji proti přenosným nemocem)

-

ošetřování nemocného člena rodiny

-

těhotenství a mateřství

Dávky nemocenského pojištění: -

nemocenská

-

ošetřovné

-

vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

-

peněţitá pomoc v mateřství

2.1.1 Nemocenská Náleţí zaměstnanci, který je uznán dočasně neschopným práce k výkonu svého dosavadního zaměstnání, nebo po dobu karantény. Poskytuje se za kalendářní dny a náleţí od 15. dne pracovní neschopnosti nebo karantény aţ do jejího ukončení. Doba, po kterou občan pobírá nemocenské, se nazývá podpůrčí doba. Trvá maximálně do uplynutí 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti. Poţivatelům starobního důchodu nebo invalidního důchodu se nemocenské poskytuje od 15. kalendářního dne nejdéle 70 kalendářních dnů při jedné pracovní neschopnosti, ne však více. V tomto případě se poskytuje jen v době trvání zaměstnání. V době prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti nebo karantény je zaměstnanec zabezpečen náhradou mzdy, kterou vyplácí zaměstnavatel a poskytuje se za pracovní dny od čtvrtého pracovního dne. Náhrada mzdy není dávkou nemocenského pojištění.

2.1.2 Ošetřovné Zaměstnanci se poskytuje z důvodu, ošetřování nemocného člena domácnosti nebo z důvodu péče o dítě mladší 10 let. Ošetřovné se vyplácí od čtvrtého dne potřeby ošetřování. Rodiče či jiné oprávněné osoby se mohou jednou v ošetřování vystřídat. Vyplácí se nejdéle po 19

dobu prvních 6 kalendářních dnů potřeby ošetřování, při péči o dítě do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku. Za kalendářní den činí ošetřovné 60% denního vyměřovacího základu.

2.1.3 Peněţitá pomoc v mateřství Poskytuje se za kalendářní dny, její výše je 60% denního vyměřovacího základu a vyplácí se od prvního dne nástupu na peněţitou pomoc v mateřství. Podmínkou nároku na tuto dávku je účast pojištěnce na nemocenském pojištění alespoň 270 kalendářních v posledních 2 letech před nástupem na mateřskou dovolenou, tuto dávku mohou čerpat také muţi. Týká se to otců dětí či manţelů matek a to jen v tom případě, ţe tuto dávku nepobírá matka dítěte, protoţe onemocněla, anebo uzavřela písemnou dohodu s manţelem nebo otcem dítěte o převzetí dítěte do péče. Pro OSVČ platí stejná podmínka, plus ještě jedna podmínka, nemocenské pojištění jako OSVČ musí trvat alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce před začátkem podpůrčí doby. Podpůrčí doba = doba poskytování dávky. Pro peněţitou pomoc v mateřství platí od nástupu a pojištěnka si ho volí sama v rozmezí 8. Aţ 6. týden před očekávaným dnem porodu. Podpůrčí doba trvá 28 týdnů. U pojištěnky, která porodila více dětí je 37 týdnů. Pokud pojištěnec převzal péči o dítě (z důvodu úmrtí matky, dlouhodobé závaţné onemocnění matky, nebo na základě dohody dle zákona) činí podpůrčí doba 22 týdnů. Péče v tomto případě o 2 a více dětí je délka podpůrčí doby 31 týdnů.

2.1.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Poskytuje se těhotné zaměstnankyni nebo matce do konce 9. měsíce po porodu, pokud vykonávala práci, která je těmto ţenám zakázána.

Poskytuje se také těhotné ţeně, která

vykonávala práci těhotným ţenám zakázanou nebo ohroţující její ţivot a kojící ţeně. Nárok na tuto dávku vzniká zaměstnankyni, jestliţe byla převedena na jinou práci a za ni má bez svého zavinění niţší výdělek.

20

Výpočet dávek sociálního pojištění Tyto dávky se vypočítávají u zaměstnanců a u osob samostatně výdělečně činných sazbou ve výši 60% (v roce 2009 70%). Nezáleţí tedy na délce trvání dočasné pracovní neschopnosti. Dávky nemocenského pojištění se vypočítávají z denního vyměřovacího základu a rozhodným obdobím je 12 kalendářních měsíců před vznikem na dávku, příjmy v tomto období se sečtou a vydělí počtem kalendářních v rozhodném období. Tímto vznikne částka denního vyměřovacího základu.

Redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu: -

90% z částky do 1. redukční hranice, činí 791 Kč

-

60% z částky mezi 1. a 2. redukční hranicí, činí 1 186 Kč

-

30% z částky mezi 2. a 3. redukční hranicí, činí 2 371 Kč

-

nad 3. redukční hranici se k příjmu nepřihlíţí

Výše dávek nemocenského pojištění Za kalendářní den činí 60% redukovaného denního vyměřovacího základu od 15. dne a po celou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti. Výše peněţité pomoci v mateřství činí 60% redukovaného denního vyměřovacího základu. Výše ošetřovného také 60% redukovaného denního vyměřovacího základu. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství je rozdíl mezi původním DVZ a průměrným příjmem po převedení na jinou práci.

Povinnosti zaměstnavatelů v nemocenském pojištění Zaměstnavatel, který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance, je povinen plnit nemocenském pojištění ohlašovací a oznamovací povinnosti.

21

Kaţdý zaměstnavatel je povinen se do 8 kalendářních dnů od nástupu prvního zaměstnance do zaměstnání na předepsaném tiskopise přihlásit u příslušné OSSZ do registru zaměstnavatelů, dále má povinnost do 8 kalendářních dnů hlásit jakoukoliv změnu v údajích vyplněných na přihlášce do registru. Oznámení nástupu nového zaměstnance musí proběhnout nejpozději do 8 kalendářních dnů na předepsaném formuláři.

2.2 Důchodové pojištění Po roce 1989 procházela oblast důchodového pojištění řadou změn. Cílem bylo vytvořit moderní systém penzijního pojištění, jehoţ financování se oddělilo od státního rozpočtu. Dávkový systém tak bude schopný pruţně reagovat na demografický a hospodářský vývoj. Zároveň bylo cílem zohlednit výši výdělků při výplatě dávek. Na základě provedených legislativních úprav, byla změněna konstrukce výpočtu důchodu a postupné zvyšování věku odchodu do důchodu, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, vyhláška č. 289/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění. V rámci důchodového pojištění jsou zabezpečeny všechny případy dlouhodobého ohroţení následkem sociální události.

Tyto situaci jsou zabezpečeny dlouhodobými dávkami: -

stáří

-

invalidita

-

ovdovění a osiření Systém dávek zahrnuje jen obligatorní dávky, které jsou odvozeny z příjmu z výdělečné

činnosti a jejichţ výši mohou vlastním přičiněním ovlivnit jejich příjemci.

V důchodovém pojištění se poskytují tyto dávky: -

starobní důchod 22

-

invalidní důchod

-

vdovský důchod (pozůstalostní důchod)

-

vdovecký důchod (pozůstalostní důchod)

-

sirotčí důchod (pozůstalostní důchod) Základní důchodová soustava je povinná pro všechny fyzické osoby výdělečně činné na

území české republiky, a proto v systému nejsou ţádné skupiny osob diskriminovány.

2.2.1 Starobní důchod Nárok na starobní důchod v ČR má občan, který dosáhl důchodového věku a získal potřebnou dobu pojištění. Věk odchodu do důchodu je rozdílný pro muţe a ţeny. U ţen závisí také na počtu vychovaných dětí. V roce 2010 je potřebná doba pojištění pro odchod do starobního důchodu 26 let a bude se postupně prodluţovat na 35 let.

Tabulka č. 1: Potřebná doba pojištění Kalendářní rok – dosaženo důchodového věku Potřebná doba pojištění 25 let Před rokem 2010 26 let 2010 27 let 2011 28 let 2012 29 let 2013 30 let 2014 31 let 2015 32 let 2016 33 let 2017 34 let 2018 35 let Po roce 2018 Zdroj: ČSSZ. Sociální zabezpečení 2010. s. 11.

23

Důchodový věk Důchodový věk můţeme rozdělit do 3 skupin podle data narození pojištěnců, dle počtu vychovaných dětí a pohlaví.

Dělíme takto: a) u pojištěnců narozených před rokem 1936 je důchodový věk u muţů 60 let a u ţen 53 let – 57 let (podle počtu vychovaných dětí) b) u pojištěnců narozených v období od roku 1936 – 1968 se důchodový věk zvyšuje na 65 let pro muţe a pro ţeny, které nevychovaly ţádné dítě nebo 1 dítě, dále 62 – 64 let u ostatních ţen podle počtu vychovaných dětí c) u pojištěnců narozených po roce 1968 činí důchodový věk 65 let u muţů a 62 – 65 let pro ţeny dle počtu vychovaných dětí.

Výpočet starobního důchodu Starobní důchod = základní + procentní výměra Základní výměra – 2 170 Kč/ měsíčně Procentní výměra – se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu. Výpočtový základ – je potřeba znát osobní vyměřovací základ Osobní vyměřovací základ (OVZ) - průměr ročních příjmů (u OSVČ roční vyměřovací základ) dosaţených v rozhodném období. Celkové příjmy za kaţdý kalendářní rok rozhodného období, se pro určení výše osobního vyměřovacího základu navyšují za pomocí koeficientů. Vypočtený průměrný měsíční výdělek OVZ se určitým způsobem ještě upravuje (redukuje).

Redukční hranice v roce 2010 -

plně se započítá částka do 10 500 Kč

24

-

z částky přesahující 10 500 Kč nejvýše 27 000 Kč, se započítá 30%

-

z částky přesahující 27 000 Kč se započítá 10%

Nejniţší procentní výměra je 770 Kč měsíčně. Na procentní výměru má vliv celková doba důchodového pojištění.

Starobní důchod před dosaţením důchodového věku Pojištěnec si můţe poţádat o tzv. předčasný starobní důchod. Nárok na přiznání tohoto druhu starobního důchodu vzniká v závislosti na dosaţeném věku pojištěnce a na získání potřebné doby pojištění. Pokud důchodový věk pojištěnce činí alespoň 63 let, vzniká nárok nejdříve dosaţením věku alespoň 60 let, nebo je-li důchodový věk pojištěnce niţší neţ 63 let, nárok na předčasný starobní důchod vzniká nejdříve ode dne, od kterého do dosaţení důchodového věku chybí nejvýše tři roky. Přiznání předčasného starobního důchodu je nevratné, neboť vylučuje nárok na řádný starobní důchod.2

Tabulka č. 2: Sniţování procentní výměry předčasného starobního důchodu Počet dnů 90 a méně 91 - 180 181 - 270 271 - 360 361 - 450 451 - 540 541 - 630 631 - 720 721 - 810 811 - 900 901 - 990

Snížení procentní 0,9% výměry 1,8% 2,7% 3,6% 4,5% 5,4% 6,3% 7,2% 8,7% 10,2% 11,7%

Počet dnů 991 - 1080 1081 - 1170 1171 - 1260 1261 - 1350 1351 - 1440 1441 - 1530 1531 - 1620 1621 - 1710 1711 - 1800 1801 a více

Zdroj: ČSSZ. Sociální zabezpečení 2010. s. 16.

2

ČSSZ ČR – účelová publikace. Sociální zabezpečení 2010. s. 16

25

Snížení procentní 13,2% výměry 14,7% 16,2% 17,7% 19,2% 20,7% 22,2% 23,7% 25,2% 26,7%

2.2.2 Invalidní důchod Od 1. 1. 2010 dochází ke změně v posuzování nároku na invalidní důchody- dlouhodobě nepříznivý stav. Zavedeny jsou tři stupně invalidity místo invalidity plné a částečné.

Nárok na invalidní důchod vzniká pojištěnci pokud: -

nedosáhl 65 let

-

stal se invalidním v prvním, druhém nebo třetím stupni

-

získal potřebnou dobu pojištění, nebo se stal invalidním v důsledku pracovního úrazu, nemoci z povolání

-

nesplnil podmínky na starobní důchod dle §29 zákona

-

nedosáhl ještě důchodového věku, byl-li přiznán předčasný starobní důchod

Pojištěnec je invalidní, pokud z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 35%. -

o 35 – 49%, invalidita prvního stupně

-

o 50 – 69%, invalidita druhého stupně

-

o 70% a více, invalidita třetího stupně

Tabulka č. 3: Potřebná doba pojištění pro nárok invalidního důchodu Potřebná doba pojištění pro nárok invalidního důchodu méně neţ 1 rok do 20 let 1 rok od 20 do 22 let 2 roky od 22 do 24 let 3 roky od 24 do 26 let 4 roky od 26 do 28 let 5 roků nad 28 let Zdroj: ČSSZ. Sociální zabezpečení 2010. s. 18.

26

Potřebná doba pojištění pro nárok invalidního důchodu, se zjišťuje z období před vznikem invalidity. Např. pojištěnec ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. Nárok na invalidní důchod zaniká dnem, pokud jeho uţivatel dosáhl věku 65 let. Tímto dnem vzniká nárok na starobní důchod.

Výše invalidního důchodu Výše procentní výměry invalidního důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu za kaţdý celý rok doby pojištění a dopočtené doby získané do dosaţení důchodového věku. Přihlíţí se i ke stupni invalidity.

Tabulka č. 4: Procentní sazba procentní sazba výpočtového základu za každý rok doby pojištění 0,5% invalidita prvního stupně 0,75% invalidita druhého stupně 1,5% invalidita třetího stupně Zdroj: ČSSZ. Sociální zabezpečení 2010. s. 19.

Ustanovení o nejniţší procentní výměře ve výši 770 Kč/měsíčně zůstává v platnosti a nezohledňuje se ani stupeň invalidity.

2.2.3 Pozůstalostní důchod -

vdovecký a vdovský

-

sirotčí

Vdovský a vdovecký Vdova nebo vdovec má nárok na vdovský nebo vdovecký důchod po manţelovi nebo manţelce jestliţe zemřelý(á):

27

-

pobíral důchod starobní

-

pobíral důchod invalidní

-

ke dni smrti splnil (a) podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod

-

ke dni smrti splnil (a) podmínky nároku na starobní důchod

-

zemřel (a) následkem pracovního úrazu Vdovský (vdovecký) důchod náleţí po dobu jednoho roku od smrti manţela. Nárok na

tento důchod vzniká jestliţe: -

pečuje o nezaopatřené dítě

-

pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těţká závislost), stupni III (těţká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost)

-

pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manţela či manţelky, který s ní ţije v domácnosti a je závislý(á) na péči jiné osoby ve stupni II, stupni III nebo stupni VI

-

je invalidní ve třetím stupni

-

dosáhl (a) alespoň věku o 4 niţšího, neţ činí důchodový věk pro muţe stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk niţší Vdovský a vdovecký důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Pro všechny

druhy důchody je základní výměra stejná a to 2 170 Kč/měsíčně. Procentní výměra je 50% procentní výměry starobního nebo invalidního důchodu, na nějţ měla nárok zemřelá osoba v době smrti.

Sirotčí důchod Nezaopatřené dítě má nárok na sirotčí důchod po svém rodiči (osvojiteli) tehdy jestliţe: -

Pobírala starobní důchod

-

Pobírala invalidní důchod

-

Ke dni smrti splnila podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod 28

-

Ke dni smrti splnila podmínky nároku na starobní důchod

-

Zemřela následkem pracovního úrazu Oboustranně osiřelé dítě má nárok na sirotčí důchod po obou z rodičů nebo osobě, která

převzala péči. Sirotčí důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra je 2 170 Kč/měsíčně a výše procentní výměry sirotčího důchodu činí 40% procentní výměry důchodu.

Souběh důchodů Pokud jsou splněny podmínky nároku na výplatu starobního i vdovského důchodu, anebo sirotčího důchodu, vyplácí se nejvyšší důchod v plné výši včetně základní výměry a z ostatních důchodů se vyplácí polovina procentní výměry.

Pojistné a platby pojistného Platit pojistné mají za povinnost zaměstnavatelé, zaměstnanci, kteří jsou účastni nemocenského a důchodového pojištění, osoby samostatně výdělečně činné a ostatní, kteří se dobrovolně důchodově pojistili. Pojistné se vypočítá stanoveným procentem z vyměřovacího základu za rozhodné období. U zaměstnanců je to kalendářní měsíc a u osob samostatně výdělečně činných se jedná o kalendářní rok.

Sazby pojistného: Zaměstnavatel - 25%, z toho 2,3% ne nemocenské pojištění, 21,5% na důchodové pojištění a 1,2% příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Zaměstnanci – 6,5%, na důchodové pojištění, na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku neplatí OSVČ – 29,2%, z toho 28% na důchodové pojištění, 1,2% na státní politiku zaměstnanosti a 1,4% na nemocenské pojištění, pokud se dobrovolně přihlásil

29

Osoby dobrovolně zúčastněné na důchodovém pojištění – 28% z minimálního vyměřovacího základu, tj. 1 660Kč.

Vyměřovací základy: Zaměstnanec - je to úhrn příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, a zaměstnavatel je zaměstnanci zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Maximálním vyměřovacím základem pro rok 2010 je částka ve výši 27násobku průměrné měsíční mzdy 23 709 Kč, coţ odpovídá částce 1 707 048 Kč. OSVČ – vyměřovacím základem pro odvod pojistného na důchodové pojištění je nejméně 50% daňového základu. To platí pouze pro OSVČ, které se účastní důchodového pojištění. V kalendářním roce 2010 je to stejné jako u zaměstnanců a to 27násobek, tedy 1 707 048 Kč. Osoby účastné dobrovolného důchodového pojištění – v tomto případě je to částka, kterou si určí, nejméně však částka jedné čtvrtiny průměrné mzdy (23 709 Kč).

3. Zdravotní pojištění Zdravotní pojištění se řídí zákonem č.48/1997Sb. – o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, dále zákonem č.551/1991 Sb. - o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, zákonem č.280/1992 Sb. - o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách a v neposlední řadě zákonem č.592/1992 Sb.

-

o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Účelem a úmyslem zdravotního pojištění je úhrada nákladů zdravotní péče poskytnuté pojištěncům s cílem zlepšit jejich zdravotní stav. Zdravotní pojištění je také způsob jak řešit nahodilé, v budoucnu nastalých sociálních situací jako nemoc, úraz fyzických osob. Podstatou je směřování finančních prostředků v pravidelných intervalech do fondu zdravotního pojištění. V České republice je veřejné zdravotní pojištění koncipováno tak, ţe zásadně kaţdý pojištěnec je současně plátcem pojistného, kdyţ tak nečiní stát. Existují skupiny pojištěnců, za něţ pojistné platí stát, a to zejména sociálně slabší, za osoby, které jsou zaměstnány a jsou plátcem části pojistného (2/3) jejich zaměstnavatel.

30

Strukturu zdravotnického systému kaţdé vyspělé země tvoří tři základní subjekty. První jsou pacienti (spotřebitelé, konzumenti péče), další, poskytovatelé zdravotní péče (lékaři, zdravotnická zařízení) a třetí stranou jsou ti, kteří péči financují, tzv. plátci zdravotní péče (v našem systému jsou to zdravotní pojišťovny).

Zdravotní pojištění má několik principů, kterými se řídí: Princip solidarity pojištěnců – solidarita bohatých chudými, kdy občané s vyššími příjmy přispívají na zdravotní péči vyšším pojistným. Princip volného výběru povinných subjektů – jsou to subjekty dle zákona, tzv. poskytovatelé. Poskytovateli jsou zdravotní pojišťovny, které provádí zákonné veřejné zdravotní pojištění. Jsou to veřejnoprávní subjekty a vytvářejí si vlastní účetní a informační systém, který samy spravují. Tento informační systém musí navazovat na státní statistickou evidenci. Registr všech pojištěnců vede Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a kaţdý měsíc oznamuje ministerstvu financí změnu v registru týkající se počtu pojištěnců, za které platí stát pojistné. Zdravotní pojišťovny jsou právnickými osobami, vystupují svým jménem, nesou odpovědnost a mohou nabývat práv a povinností. Hospodaří s vlastním majetkem a majetkem jim svěřeným. S prostředky plynoucími z veřejného zdravotního pojištění nesmějí podnikat a také nesmí provozovat zdravotnická zařízení. Zdravotní pojišťovna, u níţ je pojištěnec pojištěn je povinna v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem o veřejném zdravotním pojištění uhradit příslušnému zdravotnickému zařízení náklady zdravotní péče a to na základě smlouvy uzavřené tímto zdravotnickým zařízením.

3.1 Typy zdravotnických systémů 

Beveridgeův systém (systém národní zdravotní sluţby)



Bismarckův systém (systém zaloţený na povinném zdravotním pojištění, systém v ČR)



Smíšený systém s převahou liberalistických prvků (trţní model)

Bismarckův pojišťovací model

31

Zakladatelem byl Otto von Bismarck a tento pojišťovací model prosadil, kdyţ stál v čele německé vlády. V roce 1883 – 1889 jsou přijaty první zákony o nemocenském, úrazovém a invalidním pojištění. Jeho princip spočívá v tom, ţe občan (pokud jde o zaměstnance, pak s přispěním stanovené částky od zaměstnavatele) odvádí ze své mzdy určitý obnos pojišťovně, která na smluvním základě proplácí lékaři (zdravotnickému zařízení) poskytnutou zdravotní pomoc a péči. Stát uplatňuje svou roli vůči tomuto systému prostřednictvím legislativy, případně do něho zasahuje svým kontrolními aktivitami, zatímco těţiště nástrojů a mechanismů k řízení a regulaci jeho vlastního chodu předává do rukou veřejnoprávních institucí (pojišťoven, profesních organizací).3

Obrázek č. 1: - Bismarckův pojišťovací model

Zdroj: DURDISOVÁ, J. Ekonomika zdraví, s. 144.

3.2 Pojistné na veřejné zdravotní pojištění Je to finanční částka, kterou jsou povinni platit všichni jeho plátci a to za jednotlivé kalendářní měsíce. Pojistné se odvádí na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR nebo na jiné

3

DURDISOVÁ, J. Ekonomika zdraví, s. 144.

32

zdravotní pojišťovny, provádějící zdravotní pojištění. Vybrané pojistné na všeobecné zdravotní pojištění vchází do rozpočtů zdravotních pojišťoven. Plátcem pojistného je pojištěnec a to z titulu pracovního poměru zaměstnance. Zákon stanoví, kdy vzniká povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění samotnému pojištěnci a kdy vzniká povinnost platit státu. Pojistné se hradí v české měně na účet příslušné zdravotní pojišťovny. Výše pojistného činí 13,5% z vyměřovacího základu za rozhodné období. U zaměstnance je vyměřovacím základem úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s výkonem zaměstnání.

3.3 Státní správa v oblasti zdravotního pojištění Státní správa u zdravotních pojišťoven přichází v úvahu pouze při vzniku, zániku a kontrole jejich činnosti. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR vznikla ze zákona, k zaloţení resortní, oborové, podnikové a falších zdravotních pojišťoven (tzv. zaměstnaneckých) je třeba povolení, o jehoţ udělení rozhoduje dle obecných předpisů o správním řízení ministerstvo zdravotnictví po vyjádření ministerstva financí. Ministerstvo zdravotnictví můţe v případě neschválení zdravotně pojistného plánu, výroční zprávy nebo účetní závěrky pojišťovny rozhodnout o jejím zrušení a vstupu do likvidace. Kontrolu činnosti všech pojišťoven provádí ministerstvo financí, které v případě nedostatků můţe do 1 roku zavést nucenou správu.

Seznam pojišťoven: 1. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR oborové, podnikové a další: 2. Vojenská zdravotní pojišťovna ČR 3. Česká průmyslová zdravotní pojišťovna 4. Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank a pojišťoven 5. Zaměstnanecká pojišťovna Škoda 33

6. Zdravotní pojišťovna MV ČR 7. Revírní bratrská pokladna zdravotní pojišťovna 8. Metal aliance 1. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (VZP ČR) – 111 Tato pojišťovna existuje od roku 1992, jako největší zdravotní pojišťovna s 6,4 miliony klientů. VZP ČR byla zřízena zákonem č.551/1991 o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky s účinností od 1. 1. 1992 a provádí veřejné zdravotní pojištění v souladu s platnými právními předpisy. Organizační strukturu tvoří Ústředí, krajské pobočky, územní pracoviště a úřadovny. V čele VZP ČR stojí ředitel jmenovaný správní radou a je to tzv. statutární orgán, volen je na dobu 4 let. Další orgány jsou správní rada s 10 členy jmenovanými vládou, 20 členy volenými poslaneckou sněmovnou a dozorčí radou, která je třináctičlenná, z toho 3 členy jmenuje vláda na návrh ministra zdravotnictví, financí, práce a 10 členů volí poslanecká sněmovna. Tabulka č. 5: Věková struktura pojištěnců v roce 2008 v porovnání s počtem všech pojištěnců v ČR stav k 31. 12. 2008 ţeny

muţi věk A 0 aţ 4 5 aţ 9 10aţ14 15aţ19 20aţ24 25aţ29 30aţ34 35aţ39 40aţ44 45aţ49 50aţ54 55aţ59 60aţ64 65aţ69 70aţ74 75aţ79 80aţ84 přes 85 celkem

VZP počet

celkem B 280 238 246 326 348 386 471 403 362 333 366 376 336 230 153 125 75 37 5 099

216 004 499 241 369 503 764 573 050 099 989 429 565 264 993 958 394 443 353

C 149 125 139 192 214 241 278 238 223 212 240 248 225 158 111 97 60 31 3 189

351 937 178 310 574 633 741 284 055 238 252 990 366 818 499 994 046 217 483

% D 53,3 52,9 56,5 58,9 61,6 62,5 59,1 59 61,6 63,7 65,5 66,1 67 69 72,4 77,8 79,6 83,4 62,5

VZP počet

celkem E 265 225 233 309 329 360 443 378 341 319 365 392 373 277 210 200 150 99 5 276

všichni pojištěnci

966 014 730 942 207 860 501 444 139 122 613 059 166 734 645 255 574 415 386

F 141 118 130 178 193 209 242 205 194 189 223 244 242 192 160 160 125 86 3 240

986 633 839 577 818 498 184 880 184 006 846 305 309 548 624 201 360 426 224

% G 53,4 52,7 56 57,6 58,9 58,1 54,6 54,4 56,9 59,2 61,2 62,3 64,9 69,3 76,3 80 83,3 86,9 61,4

H 546 463 480 636 677 747 815 782 703 652 732 768 709 507 364 326 225 136 10 375

Zdroj: VZP ČR. Výroční zpráva Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR za rok 2008. s. 64

34

VZP počet

celkem

182 018 229 183 576 363 265 017 189 221 602 488 731 998 638 213 968 858 739

I 291 244 270 370 408 451 520 444 417 401 464 493 467 351 272 258 185 117 6 429

337 570 017 887 392 131 925 164 239 244 098 295 675 366 123 195 406 643 707

% J 53,3 52,8 56,2 58,3 60,3 60,4 56,9 56,8 59,3 61,5 63,3 64,2 65,9 69,2 74,6 79,1 82 86 62

2. Vojenská zdravotní pojišťovna ČR – 201 Tato pojišťovna od roku 1933 zajišťuje lékařskou péči ve vojenských i civilních zdravotnických zařízeních. VOZP ČR se řadí mezi zaměstnanecké zdravotní pojišťovny. Poskytuje všeobecné zdravotní pojištění a další smluvní zdravotní připojištění přesahující rámec potřebné péče pro okruh pojištěnců předem určených v pojistném plánu.

3. Česká průmyslová zdravotní pojišťovna – 205 Vznikla v roce 2009 na půdorysu Hutnické zaměstnanecké pojišťovny. Dnes se řadí se 730 tisíci pojištěnci k 3. největší pojišťovně.

4. Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank a pojišťoven – 207 Je druhou největší zaměstnaneckou pojišťovnou. Organizační strukturu tvoří ředitelství pojišťovny, pobočky pojišťovny a niţší organizační jednotky. V čele stojí generální ředitel, je statutárním orgánem a jedná jejím jménem.

5. Zaměstnanecká pojišťovna Škoda – 209 Pojišťovna existuje od roku 1999 a patří také mezi zaměstnanecké zdravotní pojišťovny.

6. Zdravotní pojišťovna MV ČR - 211 Zdravotní pojišťovna MV ČR je největší zaměstnanecká zdravotní pojišťovna a druhá největší zdravotní pojišťovna na území ČR. Vznikla před 17 lety a jejích sluţeb vyuţívá 1 130 000 klientů.

35

7. Revírní bratrská pokladna zdravotní pojišťovna – 213 Tato pojišťovna je také zaměstnanecká a v současné době má 406 000 pojištěnců.

8. Metal aliance – 217 Tato pojišťovna působí na území ČR od roku 1993 a má více neţ 400 000 pojištěnců. Pojišťovna má celorepublikovou působnost a je rozdělena na divize – regionální pracoviště, jednatelství a kontaktní pracoviště. Vyhláška Ministerstva financí č. 418/2003 Sb., která stanoví podrobnější vymezení okruhu a výši příjmů a výdajů veřejného zdravotního pojištění zdravotních pojišťoven, podmínky jejich tvorby, uţití, přístupnost vzájemných převodů finančních prostředků a hospodaření s nimi, limit nákladů na činnost zdravotních pojišťoven krytých ze zdrojů základního fondu včetně postupu propočtu tohoto limitu, jak vyplývá ze změn provedených vyhláškami č. 656/2004 Sb., č. 519/2005 Sb. a č.356/2007 Sb.4 V zákoně je uvedeno z čeho se skládá základní fond, rezervní fond, provozní fond, sociální fond, fond majetku a fond reprodukce majetku. Dále popisuje limit nákladů na činnost zdravotní pojišťovny.

3.4 Porovnání věkové struktury pojištěnců 3 největších pojišťoven v ČR Pro porovnání zdravotních pojišťoven jsem vybrala data o věkové struktuře a rozdělila na skupinu ţeny a muţi. Data jsou pouţita z výročních zpráv Všeobecné pojišťovny ČR, Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR a Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví za rok 2008.

4

Vyhláška Ministerstva financí č. 418/2003 Sb.

36

Graf č 1: Věková struktura pojištěnců - ţeny

75 až 79 60 až 64 OZP 45 až 49

ZP MV VZP ČR

30 až 34 15 až 19 0 až 4 0

50 000

100 000

150 000

200 000

250 000

300 000

Zdroj: VZP ČR. Výroční zpráva Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR za rok 2008. s. 65. ZP MV. Výroční zpráva Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra za rok 2008. s. 41. OZP. Výroční zpráva Odborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví za rok 2008. s. 12.

Z grafu je na první pohled zřejmé, ţe nejvíce pojištěnců, a to jak v kategorii ţen, tak v kategorii muţů, má VZP ČR na druhém místě je ZP MV a na třetím místě OZP. Pokud porovnáme věkové skupiny, nejvíce pojištěnců VZP ČR tvoří ţeny ve věku 50 aţ 64 a muţi ve věku 30 aţ 34 let. U pojišťovny ZP MV tvoří největší skupinu ţeny i muţi ve věku 30 aţ 34. Pojišťovna OZP má také největší počet ţen ve věku 30 aţ 34 a muţů 0 aţ 4 roky. Je zřejmé, ţe mladší zdravotní pojišťovny více přitahují klientelu ve věku 30 aţ 34 let v obou kategoriích.

37

Graf č. 2: Věková struktura pojištěnců – muţi

75 až 79 60 až 64 OZP 45 až 49

ZP MV VZP ČR

30až 34 15 až 19 0 až 4 0

50 000 100 000 150 000 200 000 250 000 300 000

Zdroj: VZP ČR. Výroční zpráva Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR za rok 2008. s. 65. ZP MV. Výroční zpráva Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra za rok 2008. s. 41. OZP. Výroční zpráva Odborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví za rok 2008. s. 12.

Kaţdá zdravotní pojišťovna vede tzv. osobní účet pojištěnce, jako přehled výdajů na zdravotní péči, která byla poskytnuta a zaplacených regulačních poplatků a doplatků. Na vyţádání je moţné 1 za rok bezplatně poskytnout údaje z tohoto osobního účtu. Zdravotní pojištění, které je koncipováno jako veřejné pojištění, je důleţitou součástí systému českého zdravotnictví a také podmínkou jeho fungování. Pojištění je všeobecně platné, má jednotnou právní úpravu. Poskytuje oprávněným osobám zdravotní péči hrazenou z prostředků obligatorního (povinného) zákonného pojištění. Systém veřejného zdravotního pojištění se projevuje jednoznačně stanovující právní úpravou, pokud jde o vznik a zánik zdravotního pojištění, okruh plátců pojistného, jejich práv a povinností.

Pojištěnci jsou: 1. Osoby s trvalým pobytem na území ČR

38

2. Osoby, které na území ČR nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem na území ČR nebo u zaměstnavatele FO, která má trvalý pobyt na území ČR 3. Zvláštní případy Azylanti – po dobu platnosti rozhodnutí o udělení o azylu Děti narozené azylantkám Cizinci svěřeni do náhradní výchovy rozhodnutím příslušného orgánu Děti cizinců od okamţiku narození do právní moci rozhodnutí o povolení pobytu Cizinci poţívající dočasné ochrany Cizinci, kteří obdrţeli rozhodnutí o neudělení azylu, ve kterém byla vyslovena překáţka pro vycestování podle zákona o azylu Cizincům, kterým bylo uděleno vízum k pobytu na 90 dnů, za účelem strpění pobytu v případech uvedených v § 32 odst. 2, zákona o pobytu cizinců Cizincům, kterým bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu, pokud jejich pobyt na území bude delší neţ 1 rok a trvají-li důvody, pro které bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území

Zaměstnavatel Zaměstnavatel se rozumí v tomto případě PO nebo FO, která je plátcem příjmů ze závislé činnosti podle právního předpisu. Zaměstnáním je činnost zaměstnance, ze které mu plynou od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti a funkčních poţitků zdaňované dle zvláštního právního předpisu. Sídlo zaměstnavatele u PO je její sídlo ale i sídlo organizační sloţky, která je zapsána v obchodním rejstříku nebo je vedena v evidenci u příslušného orgánu. U FO je sídlem místo jejího trvalého pobytu.

39

Vznik a zánik zdravotního pojištění Zdravotní pojištění vzniká dnem narození u osoby s trvalým pobytem na území ČR, dnem kdy se stane zaměstnancem zaměstnavatele se sídlem na území ČR nebo s trvalým pobytem na území ČR a získáním trvalého pobytu. Pojištění zaniká dnem úmrtí pojištěnce nebo jeho prohlášením za mrtvého. Osoba bez trvalého pobytu na území ČR přestala být zaměstnancem. Pojištěnec ukončil trvalý pobyt na území ČR.

Plátce pojistného Plátci pojistného jsou pojištěnci, dále zaměstnavatelé a stát. Stát je plátcem pojistného za nezaopatřené děti, poţivatele důchodu, ţeny na mateřské dovolené, uchazeče o zaměstnání, osoby konající vojenskou sluţbu, osoby ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody. Zaměstnavatelé odvádí část pojistného a to činí jednu třetinu. Výše pojistného je 13,5% z vyměřovacího základu za rozhodné období. Stávající systém financování zdravotnictví a péče se vyznačuje „více zdrojovým financováním“, z prostředků veřejného zdravotního pojištění, z jiných veřejných zdrojů (státní rozpočet ČR, rozpočtů krajů a obcí a z prostředků zřizovatelů). Další zdroje jsou příspěvky poskytnuté FO a PO (dary, výtěţky z loterií). Financování musí být transparentní a ze strany státu kontrolovatelné. Pojistné na veřejné zdravotní pojištění se odvádí na účet příslušné pojišťovny, u níţ je pojištěnec pojištěn. Tyto zdravotní pojišťovny jsou veřejnoprávní subjekty. Kaţdoročně musí zpracovávat a předkládat ministerstvu zdravotnictví návrh zdravotně pojistných plánů na příští rok a také účetní závěrku a výroční zprávu za minulý kalendářní rok. Dokumenty podléhají schválení vládou, pokud jde o Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, musí proběhnout schválení Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR po vyjádření vlády. Rozsah a podmínky úhrady a poskytování zdravotní péče stanoví stát zákonem. Všechny zdravotní pojišťovny, tj. VZP ČR a další tzv. zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, se řídí stejnými zásadami. Úhrada zdravotní péče je v zákoně vymezena jak pozitivním, tak negativním způsobem.

40

Péče hrazená zdravotním pojištěním obsahuje ambulantní a ústavní léčbu včetně diagnostické péče, rehabilitace, chronicky nemocné, pohotovostní a záchrannou sluţbu, preventivní péči, dispenzární (dlouhodobou) péči, poskytování léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky, stomatologických výrobků, dopravu nemocných, náhradu cestovních nákladů, posudkovou činnost, prohlídku zemřelého a pitvu. Upraveno v zákoně č. 48/1997Sb., §13 – Zdravotní péče hrazená ze zdravotního pojištění. Nezahrnuje vyšetření, prohlídky a jiné výkony, které jsou provedeny v osobním zájmu fyzických nebo právnických osob, které nesledují léčebný účel.

3.5 Poskytovatel zdravotní péče Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, fyzických a právnických osob, obcí, tedy státní i nestátní zdravotnická zařízení.

Zdravotní péče zahrnuje: -

Ambulantní a ústavní péče, diagnostika, rehabilitace, péče o chronicky nemocné (zákon č. 48/1997 Sb., § 19-27)

-

Záchranná a pohotovostní sluţba (zákon č. 48/1997 Sb., § 28)

-

Preventivní péče (zákon č. 48/1997 Sb., § 29-30)

-

Dispenzární péče (zákon č. 48/1997 Sb., § 31)

-

Poskytování léčivých přípravků, zdravotnické techniky a stomatologických výrobků (zákon č. 48/1997 Sb., § 32)

-

Péče v odborných léčebnách a ozdravovnách a lázeňská péče (zákon č. 48/1997 Sb., § 3334)

-

Preventivní péče závodní a transplantace tkání (zákon č.48/1997 Sb., § 35-35a)

-

Doprava nemocných a náhrada cestovních nákladů (zákon č. 48/1997 Sb., § 36-37)

-

Činnost posudková (zákon č. 48/1997 Sb., § 38) 41

-

Prohlídka a pitva zemřelého, včetně dopravy (zákon č. 48/1997 Sb., § 39) V nestátních zařízeních se dá poskytovat péče ošetřovatelská, poradenská, diagnostická, preventivní, rehabilitační, lázeňská, léčebná, lékárenská, a to ambulantní i ústavní. Zdravotní péči mohou poskytovat pouze zdravotničtí pracovníci a to ve státních a v nestátních zdravotnických zařízeních, výčet je uveden přímo v zákoně.

4. Studie sociálního pojištění ve výdajích Česká správa sociálního zabezpečení je největší a zcela výjimečnou finančně správní institucí státní správy ČR s celkovým ročním objemem skutečných příjmů a výdajů v roce 2008 v částce 719 miliard Kč. Spravuje záleţitosti víc neţ 7 miliónů 999 tisíc klientů, z toho je víc, neţ 2 miliony 754 tisíc důchodců.5

4.1 Důchodové pojištění Vedle rozhodovací činnosti v oblasti důchodového pojištění se ČSSZ v rámci připomínkového řízení podílí na přípravě nových právních předpisů z oblasti důchodového pojištění a právních předpisů souvisejících a na přípravě mezinárodních smluv a sociálního zabezpečení.6 V roce 208 ČSSZ spolupracovala s MPSV na přípravě návrhu zákonů, kterými se provádí s účinností od 21. 8. 2008. 1. 7. 2009 a 1. 1. 2010 změny předpisů o sociálním zabezpečení, zejména zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a zákona č.589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.7

5

ČSSZ. Zpráva o činnosti České správy sociálního zabezpečení za rok 2008. s. 4.

6


7


42

Jedním z nejdůleţitějších prioritních úkolů ČSSZ pro roky 2008 aţ 2010 je příprava na implementaci a samotná implementace novely zákona o důchodovém pojištění. Schválená novela zákona č. 155/1995 Sb., (zákon č. 306/2008 Sb.) obsahuje řadu dílčích a zásadních změn, zejména v oblasti výpočtu důchodu, hodnocení dob pojištění, mění se podstatným způsobem některé procesy, zejména u invalidních důchodů a u výplat důchodů.8 Za období od 1. 1. Do 31. 12. 2008 bylo na odboru rozhodování o DP (důchodové pojištění) vyřízeno 505 682 spisů, z toho 251 315 nových ţádostí.9 Graf č. 3: Počet vyplacených důchodů v roce 2008

3 450 000 3 400 000 3 350 000 3 300 000 3 250 000

počet

3 200 000 3 150 000 3 100 000 3 050 000 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Zdroj: ČSSZ. Zpráva o činnosti České správy sociálního zabezpečení za rok 2008. s. 11.

Graf č. 4: Počet důchodců v roce 2008

2 850 000 2 800 000 2 750 000 2 700 000 2 650 000 2 600 000

počet

2 550 000 2 500 000 2 450 000 1999 2000 2001 2002 2003

2004 2005 2006 2007 2008

8


9


43


Na grafu 3. a 4. názorně vidíme, ţe počet důchodců i počet vyplacených důchodů stále stoupá. Můţu tedy konstatovat dle těchto zjištěných dat, ţe výdaje ze státního rozpočtu jsou od roku 1999 do roku 2008 stále vyšší. To co k tomuto přispívá, můţe být i zvyšující se nezaměstnanost v ČR a tím i vyšší počet ţádostí o předčasný důchod.

4.2 Nemocenské pojištění Úsek sociálního pojištění se v průběhu roku 2008 podílel formou námětů a připomínkového řízení na tvorbě nových právních předpisů v oblasti nemocenského pojištění, pojistného a dalších předpisů s těmito oblastmi souvisejícími. Největší pozornost byla věnována námětům v tzv. prorodinném balíčku týkajícím se zavedení slev na pojistném při zaměstnávání obtíţně zaměstnavatelných osob a otcovského, novému uspořádání lékařské posudkové sluţby, připravované legislativě týkající se základních registrů veřejné správy a oblasti poskytování zdravotních sluţeb.10

Vývoj dočasné pracovní neschopnosti Při sledování vývoje dočasné PN se sleduje především počet ukončených případů dočasné PN, počet prostonaných dnů a průměrné trvání jednoho případu dočasné PN. Počet ukončených případů PN v roce 2008 činil 2 223 914, tj. o 641 287 případů méně, neţ v roce 2007, kdy počet ukončených případů PN činil 2 865 201. Pokles počtu ukončených případů dočasné PN vykazují všechny kraje. Průměrné trvání jednoho případu PN v roce 2008 činilo 39,5 dne, tj. ve srovnání s rokem 2007 zvýšení o 4,4 dne. Ke zvýšení průměrného trvání jednoho případu PN došlo ve všech krajích.11

10


11


44

Graf č. 5: Vývoj pracovní neschopnosti v letech 1998 – 2008

počet případů

20 08

20 06

20 04

20 02

počet proston. dnů

20 00

19 98

18 000 000 16 000 000 14 000 000 12 000 000 10 000 000 8 000 000 6 000 000 4 000 000 2 000 000 0


Graf č. 6: Vývoj pracovní neschopnosti v letech 1998 – 2008 (průměrné trvání jednoho případu)

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

počet

1998

2000

2002

2004

2006

2008


Dle grafu č. 5 můţeme vypozorovat, ţe celkově pracovní neschopnost v roce 2008 poklesla oproti roku 1998 – 2007, ale pokud srovnáme s grafem č. 6, vidíme naopak v přepočtu na jeden trvající případ, ţe délka pracovní neschopnosti vzrostla. Je jasné, ţe vzrostly i výdaje ze státního rozpočtu v případě průměrného trvání jednoho případu.

45

4.3 Sociální pojištění osob samostatně výdělečně činných Největší změnou v legislativě sociálního pojištění OSVČ byla, změna výše maximálního vyměřovacího základu pro odvod pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Maximální vyměřovací základ OSVČ pro pojistné, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti v kalendářním roce 2010, je stejně jako u zaměstnanců, 72 násobek průměrné mzdy, tedy 1 707 048 Kč. Měsíční vyměřovací základ OSVČ pro placení záloh na pojistné 2010 činí 94 836 Kč, tedy 4 násobek průměrné mzdy. Změna podmínek pro výkon samostatné výdělečné činnosti částečně ovlivnila vývoj počtu OSVČ vykonávající činnost, kde v roce 2004 došlo k zavedení povinné účasti na důchodovém pojištění pro OSVČ vykonávající svou činnost jako hlavní.12

Tabulka č. 6: Vývoj počtu OSVČ v letech 2004 – 2008 2004 počet OSVČ vykonávajících činnost 945 508 z toho – povinné platit zálohy na DP 750 307 267 524 z toho – OSVČ účastny na NP

2005 910 829 729 191 240 825

2006 903 944 709 330 222 074

2007 917 984 716 303 210 540


Graf č. 7: Vývoj počtu OSVČ v letech 2004 aţ 2008

950 000 940 000 930 000 920 000

počet

910 000 900 000 890 000 880 000 2004

2005

2006

2007

2008


12


46

2008 938 265 637 340 196 225

Pokud se podíváme na tabulku č. 6 na druhý řádek, zjistíme, ţe počet povinně platících OSVČ na DP je stále niţší, i kdyţ počet OSVČ vykonávající činnost neklesá, ale naopak oproti roku 2005 - 2007 stoupá, coţ vidíme v tabulce č. 6 na prvním řádku. Dá se tedy z výsledků provedených do roku 2008 usuzovat, ţe systém povinného placení DP pro OSVČ není zcela vyhovující.

ZÁVĚR V této bakalářské práci jsem zmapovala oblast sociálního a zdravotního pojištění v ČR. Podrobně byly popsány jednotlivé sloţky jak sociálního, tak zdravotního pojištění. V úvodní části jsem nastínila i historii těchto dvou oblastí. V poslední části jiţ čerpám z dostupných informací České správy sociálního zabezpečení za rok 2008, abych mohla porovnat výdaje na jednotlivé oblasti sociálního pojištění. Tato data mi poslouţila k naplnění cíle práce, a to zjistit jak je systém sociálního pojištění v ČR nastaven a prognóza dle zjištěných dat do budoucna. Z posledních uveřejněných dat ČSSZ ČR je moţné vyčíst, ţe výdaje na důchodovou oblast i na nemocenskou stále stoupají. Počet evidovaných důchodců je od roku 1999 stále vyšší, stoupají také výdaje na výplaty důchodů. Dále můţeme vidět, jak se prodluţuje i doba jedné trvající neschopnosti, coţ má za příčinu větší výdaje ze státního rozpočtu na tuto oblast. V oblasti OSVČ jsem zjistila, ţe počet OSVČ činných stále stoupá, ale kontinuálně s tímto nestoupá počet OSVČ povinně platících zálohy na důchodové pojištění. Můţe to být způsobeno nastavením plateb na DP pro OSVČ, ale i tím, ţe tuto činnost nevykonávají jako hlavní. Zpracování práce ztěţoval fakt, ţe jsem neměla k dispozici výsledky za rok 2009, a tak nemohu posoudit jaký trend ve výdajích na sociální pojištění je aktuálně. Dá se usuzovat dle tendence stoupajících grafů, ţe přetrvala do roku 2009. Ze studie sociálního pojištění za rok 2008 vyplývá, ţe pro budoucnost je důleţité najít další zdroje, ze kterých by se vyplácely důchody nebo nemocenská. Tyto zdroje by mohly být jako podpůrné ke zdrojům současným. Co se týče osob samostatně výdělečně činných, je třeba se na tuto oblast více zaměřit a zjistit, co je hlavní příčinou sniţovaných povinných plateb na důchodové pojištění a jaké kroky zvolit, aby se tato situace zmírnila.

47

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Knižní publikace

1.

DURDISOVÁ, J. Ekonomika zdraví. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Economica, 2005. 228 s. ISBN 80-245-0998-9.

2.

GLADKIJ, I. Management ve zdravotnictví. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2003. 380 s. ISBN 80-7226-996-8.

3.

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, nakladatelství Doplněk, 2000. 271 s. ISBN 80-210-3686-9, ISBN 80-7239176-3.

4.

KREBS, V. a kol. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2007. 504 s. ISBN 978– 80–7357–276-1.

5.

KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 4. vyd. Praha: ASPI a.s., 2006. 279 s. ISBN 80-7357-205-2.

6.

MALÝ, I. a kol. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 1. vyd. Praha: Ekopress,s.r.o., 2002. ISBN 80-86119-60-2.

7.

TOMEŠ, I. a kol. Sociální správa. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 304 s. ISBN 80–7178– 560-1.

8.

TOMEŠ, I. a kol. Sociální správa:úvod do teorie a praxe. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 304 s. ISBN 978-80-7367-483-0.

9.

TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. 348 s. ISBN 80–7179–856–8.

10.

VANČUROVÁ, A. Daňový systém ČR aneb učebnice daňového práva. 1. vyd. Praha: Vox, 1997. 199 s. ISBN 80-902111-3-5.

11.

VEPŘEK, J., VEPŘEK, P., JANDA, J. Zpráva o léčení českého zdravotnictví aneb zdravotnická reforma včera, dnes a zítra. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 2002. 229 s. ISBN 80-247-0347-5.

48

Seriálové publikace 12.

ČSSZ ČR. Sociální zabezpečení 2010. 1. vyd. Praha: ČSSZ ČR, 2010. 40 s. ISBN 97880-87039-19-9.

Internetové zdroje 13.

Zprávy o činnosti [online]. Praha: 2008. [cit. 2010-04-19]. ČSSZ. Dostupné z WWW: .

Legislativa 14.

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů

15.

Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky

16.

Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách

17.

Zákon č.592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

18.

Zákon č.589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

19.

Zákon č.187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

20.

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

21.

Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

22.

Zákon č. 210/ 1990 Sb., ČNR o změnách v působnosti orgánů české republiky v sociálním zabezpečení

23.

Vyhláška Ministerstva financí č. 418/2003 Sb.

49

Seznam použitých zkratek

ČSSZ ČR

Česká správa sociálního zabezpečení Česká republika

VZP ČR

Všeobecná zdravotní pojišťovna Česká republika

FO

fyzická osoba

PO

právnická osoba

OSVČ

osoba samostatně výdělečně činná

50

BANKOVNÍ INSTITUT VYSOKÁ ŠKOLA

Recommend Documents