Bakalářská práce Přípravné období lyžaře běžce dorosteneckých kategorií v období bez sněhu

Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií

Bakalářská práce Přípravné období lyžaře běžce dorosteneckých kategorií v období bez sněhu.

Vedoucí: Paeddr. Pavel Korvas, CSc.

Brno, 2006

Vypracoval:Petr Kopřiva Obor:TVSP, 3.roč. Specializace:Běh na lyžích

Obsah Úvod 1. Cíle 2. Přehled poznatků : 2.1 Historie 2.2 Charakteristika běhu na lyžích 2.3 Fyziologické a biomechanické předpoklady pro běh na lyžích 2.4 Sportovní trénink běžce na lyžích 2.4.1 Složky sportovního tréninku 2.4.2 Etapy sportovního tréninku 2.4.3 Řízení sportovního tréninku 2.4.4 Plánování tréninkového procesu 2.5 Speciální etapa běžce na lyžích 2.5.1 Obsah složek sportovního tréninku běžců na lyžích v etapě speciální přípravy 2.5.2 Prostředky sportovní přípravy běžců na lyžích v přípravném období 2.5.3 Metody sportovní přípravy běžců na lyžích ve speciální etapě 2.5.4 Motorické testy 2.5.5 Plánování tréninkového procesu se zaměřením na přípravné období 3. Závěr 4. Literatura

2

Úvod Na tuto práci jsem se zaměřil proto, protože mám úzký vztah k vytrvalostním sportům.Věnuji se triatlonu, který je zejména po fyziologické stránce úzce spojen s běžeckým lyžováním.Proto příprava běžců lyžařů v období léta, která je spjatá s mou přípravou triatlonu.V dorosteneckém věku jsem se věnoval závodně běhu na lyžích, proto mám také nějaké zkušenosti, které bych chtěl rád předat mladým závodníkům. Běh na lyžích neznamená jen závodění, s tímto pojmem nemusí být vždy spojena představa maximálního vypětí sil.Běh na lyžích více něž jakýkoliv jiný druh sportu, nám přináší zážitky z přírody a radost z pohybu i uspokojující námahu a zotavení spojené v harmonický celek.Proto je dnes běh na lyžích, velice uznávaným sportem. Potřeba zejména cyklické lokomoční činnosti má svůj význam jako kompenzace hypokinetického způsobu života.Všeobecně je dnes znám blahodárný biologický význam rovnoměrného setrvalého pohybu vytrvalostního charakteru, především z hlediska prevence onemocnění kardiovaskulárního systému,který bývá velmi častým onemocněním dnešní populace. Běh na lyžích jako lokomoční činnost prováděná v zimní přírodě působí svým emocionálním bohatstvím současně i jako duševní relaxace. Kromě estetických hodnot a prožitků, vystupují do popředí motivy racionální, uvědomování si hodnot pohybu na běžeckých lyžích z hlediska regenerace životních sil člověka, zvyšování odolnosti, výkonnosti a životního optimismu.

3

1.Cíle Cílem této práce bude vypracovat přehledný systém tréninku v přípravném období běžce na lyžích v období tréninku na suchu. Základem bude všeobecně vysvětlit, co je to pojem běh na lyžích, jakou má historií a charakteristiku.Dalším cílem bude, se v této práci zaměřit na fyziologii sportovce, které jsou velmi důležité pro tento vytrvalostní sport.Vysvětlit základní formy sportovního tréninku, bez kterého se nedá ve sportovní přípravě obejít.A nakonec se zaměřit na samotnou přípravu dorostenců lyžařů na suchu, která je hlavním motivem této práce.

4

2.Přehled poznatků 2.1

Historie

Pohyb a běh na lyžích patří historicky mezi nejstarší sportovní disciplíny. Jako několik dalších vytrvalostních sportů také běžecké závodění vyšlo z každodenní životní potřebnosti. Klouzavý pohyb na lyžích přes hluboký sníh se používá nejméně přes 4000 let.Dlouhá dřevěná prkna usnadňují pohyb ve sněhu byla objevena v místech, kde sněhová pokrývka trvá 6 až 8 měsíců v roce.Možná, že původ lyžování nemůže být identifikovaný přesně geograficky, nicméně první lyžaři byli pravděpodobně stěhovaví Samové, žijící velmi blízko arktického kruhu v teritoriu severního Norska, Švédska a Finska.Lyže jim dali větší pohyblivost při doprovodu a lovu sobů.Technologii výroby lyží od Samů převzali příležitostním kontaktem Vikingové, kteří ji postupně zdokonalili.V tomto směru můžeme směle říci, že Norsko dalo světu lyžování.Nicméně slovo „ lyže“ je ze starého severského jazyka „skith“- tyč dřeva. První zmínka o sportovním lyžování se datuje kolem roku 995, ve které dějepisec popisuje, že norský král Olaf I.-Tryggvason byl vynikající sportovec na zemi i na moři.Populární turistický závod Birkebeiner ski loppet se každoročně koná na počest událostí, která se odehrála roku 1206 pří záchraně norského krále Haakona, pozdějšího sjednotitele Norska.Podobná historická událost ve Švédsku dala podnět ke vzniku nejmasovějšího dálkového běhu Vasoloppet. Podle kroniky se první profesionální lyžařská soutěž v běhu, skoku a slalomu uskutečnila již v roce 1767 v Norsku.Všechny disciplíny absolvovali lyžaři na jednom páru lyží.Mnoho účastníků soutěže tvořili členové armády, která byla součásti lyžařské společnosti. Kolem roku 1860 začalo ovlivňovat anglické sportovní hnutí i severské lyžování V Norsku a to se postupně stále více stávalo zábavou a sportem městského obyvatelstva.Zpočátku se hlavním střediskem sportovního lyžování stala Christianie (okolí Osla), poté převzala významnou roli ve vývoji sportovního lyžování oblast Telemarská škola.Na ní navazovaly školy ve střední Evropě v Alpské oblasti, které přizpůsobovaly pohyb na lyžích podmínkám v této oblasti a zaměřovali se více na sjezd. Již od poloviny 19. století se začali lyžaři sdružovat v klubech.První lyžařský klub vznikl v Londýně roku 1857, a protože jej založili britští alpinisté, nazýval se Alpine Club.Významnějším mezníkem v historii bylo založení prvního lyžařského klubu v Norsku-Christianie Ski Club v roce 1877, který od roku 1879 organizoval každoročně závody na Holmenkollenu, které byly uznávány do první světové války jako neoficiální mistrovství Evropy.

5

Historie 20 století Z počátku to byla prakticky intenzivní chůze s jízdou na obou lyžích.Do prvních ZOH v roce 1924 jednoznačně převažovala tzv. Norská škola.Běhalo se na poměrně dlouhých lyžích 2,5-3 m a zhruba do konce prvního desetiletí 20 století s jednou delší holí.Potom se lyže zkrátily do 2,5 m. a začalo se běhat se dvěma holemi.Běh byl charakteristický dvouoporovým postavením ve skluzu, který byl poměrně krátký.Postavení běžce bylo vzpřímené, dolní končetiny se jen minimálně pokrčovali při odrazu.V období mezi světovými válkami se prosadila Finská škola.V celkovém postavení běžce mnoho nezměnili.S cílem co nejvíce využít skluz se výrazně posunovaly boky vpřed při skluzu a uplatňoval se běh střídavý stejnostranný, tzv.passgang (současný odraz a odpich stejnou dolní a horní končetinou).Po druhé světové válce jednoznačně vynikla Švédská škola, která položila základ k ukončení vývoje techniky klasického běhu.Tato technika se vyznačovala mohutným odrazem a skluzem v jednooporovém postavení.Odraz byl podpořen švihovou prací protilehlé dolní končetiny.Základem závodního klasického způsobu běhu se staly běh střídavý dvoudobý a jednodobý soupažný.Další etapou byla intenzifikace odrazů a odpichů v 50. letech zvyšování frekvence kroků a švihová práce končetin se uplatňovala v 70. letech a konečně v poslední době se prosadilo používání volné techniky běhu.Volný způsob běhu vznikl původně v masových bězích jako odezva na zhoršené odrazové a skluzové podmínky v důsledků šetření stoupacího vosku, změny kvality sněhu nebo v důsledků nastupující únavy.Za objevitele, prvního lyžaře používající pravidelně bruslení jako běžecký způsob je považován P.Siitonen, na ZOH 1976 uplatňoval tento způsob techniky.Na ZOH v r.1984 se uplatňovalo jednostranné bruslení v běžecké stopě.Na MS v r.1985 se uplatňovalo oboustranné bruslení po celé délce trati.Tomu byla postupně přizpůsobována i úprava trati – uválcována plocha v šíři 2,5- 3,5 m s běžeckou stopou na okraji.I když základní pohybové principy zůstaly uchovány, tzn.odraz, přenášení hmotnosti, práce paží, přesto jde z hlediska techniky provedení o jiný pohyb.Odraz se provádí nikoli z plochy, ale z hrany lyže, přenesení hmotnosti těla na vedoucí lyži neprobíhá v rovině pohybu, ale šikmo vpřed, práce paží je v podstatě výraznější.Ze strany FIS byla řada pokusů o zabrždění vývoje a omezení používání volného způsobu běhu pomocí zón apod.Kongres FIS ve Vancouveru 1985 schválil dva způsoby běhu, klasický a volný.Od sezóny 1985-86 včetně MS 1987 a ZOH 1988 se závodí i ve SP z 50% klasickým a z 50% volným způsobem běhu.[ 3 ],[ 4 ],[ 7 ] Historie u Českých zemích V Čechách vznikl první lyžařský kroužek za iniciativy J.Ořechovsho při bruslařském závodním klubu Praha v roce 1887.V roce 1894 byl přeměněn na Český Ski klub Praha a byl to první lyžařský spolek mimo Skandinávii. Roku 1903 byl založen první lyžařský svaz na světě-Svaz lyžařů v království Českém.Český svaz tvořilo 61 klubů a 7500 členů.[ 7 ]

6

2.2

Charakteristika běhu na lyžích

Běh na lyžích , jedna z nejstarších závodních lyžařských disciplín, byl donedávna z hlediska rekreačního sportu ve stínu sjezdového lyžování. V současné době je běh na lyžích jedním z nejrozšířenějších zimních sportů v závodní i rekreační formě. Pod pojmem běh na lyžích chápeme a rozlišujeme. Běh na lyžích jako jednu ze závodních lyžařských disciplín,která je součásti dalších závodních disciplín a to závodu sdruženého, biatlonu, lyžařského orientačního běhu atd.. Dále jako prostředek pohybové rekreace, součást lyžařského výcviku, zejména začátečníků a mládeže. Pohybová charakteristika Pohyb při běhu na lyžích se uskutečňuje pomocí odrážení nohou a odpichu holemi s využitím skluzu lyží po sněhu.Charakteristické pro běh na lyžích na rozdíl od běhu atletického je,skluz na jedné lyži(v jednooborovém postavení)nebo na obou lyžích(v dvou oporovém postavení),nepřerušený styk se sněhem, práce paží a odpich holemi.Dále je to letová fáze,která na rozdíl od běžeckého kroku u běžeckého lyžování neprobíhá. Základní a určující složkou techniky běhu na lyžích jsou jednotlivé způsoby běhu na lyžích běh klasickou metodou a běh volným způsobem.Základní běžecké způsoby mají mnoho variant, pomocí nichž se způsob běhu přizpůsobuje různorodosti a proměnlivosti terénu, tratě, sněhu atd.Běh na lyžích tak představuje náročnou pohybovou činnost s převážně ustálenými cyklickými pohybovými strukturami. Při běhu na lyžích se téměř veškerá energie vynakládá na pohyb těla vpřed, je zaměřena k dosažení co nejdelšího a přitom rychlého skluzu.Důležitý je tudíž správný vzájemný poměr skluzového kroku a jeho rychlosti, respektive vztah délky kroku k jejich frekvenci. Celkové množství vynaložené svalové práce při běhu na lyžích velmi značně, zejména při výkonu v závodě.Běh na lyžích je mezi ostatními sporty výjimečný tím, že rovnoměrně zatěžuje svalstvo celého těla a tím všestranně a harmonicky rozvíjí funkční zdatnost organismu. Pohyb při běhu na lyžích je plynulý, nevyskytuje se poškození svalových úponů a kloubních spojení apod.Vzhledem k tomu, že nároky na svalový aparát jsou vytrvalostního charakteru se silovými a rychlostními schopnostmi, vyznačují se běžci na lyžích atletickou štíhlou postavou.Běh na lyžích je jedním z tzv.aerobních sportů-říká se jim také ,,kyslíkové sporty´´, jsou to pohybové činnosti charakteristické zvýšenou výměnou látkovou aerobního charakteru.Předpokladem je déletrvající pohybová činnost-rytmická, lokomoční, nejvhodnější v přírodě, zajištující organismu plynulý přívod kyslíku zvýšenou plícní ventilací a celým srdečně cévním oběhem. Všeobecně se uvádí, že běh na lyžích, představuje práci mírné intenzity dlouhého trvání, u mužů přibližně od 25 minut při závodech na 10 km až do několika hodin při delších závodech.Energetický výdej běžce na lyžích se přitom pohybuje od 1200 až 15OO% bazálního metabolismu.Výše energetického výdeje při běhu na lyžích však může dosáhnout např.při závodě na 50 km i o 20% více energie za 1 hodinu než u maratónského běhu.Je nutno si uvědomit, že v průběhu závodu např. v běhu na 15 km, 7

trvajícího kolem 35 minut dochází zpravidla průměrně deset-patnáctkrát k zatížení submaximální až maximální intenzity při výstupech a v závěru závodu ve finiši.Tato zatížení jsou krátkodobá , od několika vteřin až do několika minut. Maximální svalové napětí při častých stoupáních dlouhých několik desítek až několik set metrů, které se střídá s relativním odpočinkem, je pro běh na lyžích typickým jevem.Umožňuje udržet poměrně vysokou úroveň rychlosti běhu po velmi dlouhou dobu, od 10 km až po závody v běhu na 50 km a delší. Z měření funkční zdatnosti vrcholových běžců pomocí spotřeby kyslíku, krevního oběhu a dýchání a z motorických testů vyplívá, že dosahují ve srovnání se závodníky ostatních vytrvalostních disciplín nejvyšších hodnot.Je to důsledek všestranně vysokých nároků běhu na organismus, a tedy i všestranně a náročně prováděného tréninku.[ 1 ]

2.3

Fyziologické a biomechanické předpoklady pro běh na lyžích

Běh na lyžích je charakterizován mnohonásobným opakováním různých cyklů, které se u jednotlivých běžeckých způsobů odlišují svou pohybovou strukturou, tempem, funkční a metabolickou odezvou.Představuje vytrvalostní zátěž s velkým výdejem energie právě z důvodu, že je do činnosti zapojeno velké množství svalových skupin.Na výsledném pohybu se nejvíc podílí svalstvo dolních končetin: • trojhlavý sval lýtkový • čtyřhlavý sval stehenní • svaly hýžďové • velký přitahovač a svaly bedrokyčlostehenní Ze svalstva horních končetin jsou nejvíce namáhány: • trojhlavý sval pažní • sval deltový • svaly předloktí Ze svalstva trupu jsou namáhány: • svaly břišní a svaly zádové.

Nutnost koordinovaného zapojení svalových skupin, které se podílejí na výsledném pohybu při běhu na lyžích, klade zvýšené nároky na regulační činnost nervového systému. Výdej energie je závislí na délce, profilu a charakteru tratě, dále na rychlosti a technice běhu. Z fyziologických předpokladů je pro výkon rozhodující aerobní kapacita, svalová síla a funkce nervosvalové koordinace.Vzhledem k délce trvání závodu, ta je u žákovské a dorostenecké kategorie 3-40 min., u juniorů a dospělých 3-150 min., patří výkony v běhu na lyžích z fyziologického hlediska k činnosti silově vytrvalostního charakteru, ve sprintech k činnosti rychlostně silové. [ 4 ]

8

Zdrojem energie při pohybové činnosti běhu na lyžích je štěpení adenosintrifosfátu (ATP).Dochází k uvolnění chemické energie a její transformaci na jiné formy.Aby mohla svalová činnost pokračovat,musejí být vyčerpané zdroje ATP průběžně doplňovány.To se děje štěpením produkce makroergních fosfátů,které jsou využity k resyntéze ATP.Existují tři způsoby uvolňování ATP.Nejrychleji se aktivizuje tzv. ATP-CP systém.Resyntéza probíhá využíváním svalových rezerv kreatinfosfátu (CP), procesy uvolňování energie i resyntézy ATP probíhají bez přístupu kyslíku.Tyto zdroje se vyčerpají po 10-20 sekundách s činností a umožňují maximální intenzitu činnosti. Máli svalová činnost trvat déle, musí přebrat úlohu hlavního energetického zdroje anaerobní glykolýza, tj.štěpení cukrů bez přístupu kyslíku.Při metabolismu tohoto typu se ve svalech tvoří laktát, proto se nazývá laktátový systém.Laktát se vyplavuje do krve a ovlivňuje vnitřní prostředí.Aktivizace LA systému je pomalejší, umožňuje činnost asi po dobu 2-3 minut. Trvá-li pohybová činnost delší dobu, nastupuje úhrada energetického výdeje oxidativním štěpením cukrů a tuků, kde hlavním energetickým systémem je kyslíkový systém.Je velmi ekonomický, poskytuje sice za jednotku času celkové menší množství energie, tím je intenzita pohybové práce pochopitelně menší, může však trvat velmi dlouho. Odlišnost uvedených systémů spočívá v metabolismu dvojího typu aerobním-za přítomnosti kyslíku a anaerobního bez přítomnosti kyslíku. Základem vytrvalostní činnosti je aerobní uvolňování energie,tzn. za účasti kyslíku.Dává velké množství energie a organismus může pracovat značně dlouho.Schopnost tělesné práce za těchto podmínek vymezuje tzv. aerobní výkon sportovce.Obraz o úrovni aerobního výkonu podává maximální kyslíková spotřeba a doba jejího využití.Její hodnota je u světových vytrvalců mužů 80-90 u žen 70-80ml/min. Anaerobní získávání energie, kdy se v těle odbourává laktát, je méně ekonomické, vzniká kyslíkový dluh, který je potřeba likvidovat.Energetické zdroje jsou omezené.Konečným produktem je kyselina mléčná.Schopnost uvolňovat energii bez účasti oxidativních dějů určuje anaerobní kapacitu.Pohybová činnost probíhá za nedostatku kyslíku, v organismu se hromadí laktát.K jeho odstranění dochází částečně při činnosti samé, především však po jejím skončení.Ukazatelem anaerobní kapacity je do jisté míry velikost kyslíkového dluhu.U trénovaných jedinců se pohybuje kolem 10-15 l.[ 1 ] Energetický výdej Při běhu na lyžích se uvádí náležitá hodnota energetického výdeje 11001900 % bazálního metabolismu, což je jedenácti až devatenáctinásobek výdeje energie v tělesném i duševním klidu, kdy se jedná o 100 % náležité hodnoty bazálního metabolismu.Jsou to v porovnání s hodnotami jiných sportovních odvětví jedny z nejvyšších hodnot energetického výdeje, vezmeme-li v úvahu, že se jedná o vytrvalostní disciplínu.Při běhu na lyžích rychlosti 14 km/hod. je spotřeba energie přibližně 1,4 kJ/min/kg. Oxidativní podíl energetické úhrady energie záleží na délce tratě a pohybuje se v rozmezí 80 až 100 %.( 4 )

9

Každý rok by měli běžci na lyžích absolvovat funkční vyšetřením, kde se bude sledovat : • • • • • • •

2.4

maximální spotřeba kyslíku (VO2max) maximálně tepový kyslík (VO2/TF) maximální silový výkon (W max) maximální TF (tepová frekvence), LA (laktát-kyselina mlěčná) (tep./min.,m/mol) vitální kapacita plic (l) aerobní a anaerobní práh (tep./min.) krevní obraz

Sportovní trénink běžce na lyžích

Trénink běhu na lyžích, stejně jako každý jiný sportovní trénink je dlouhodobým procesem zvyšování speciální výkonnosti na základě odpovídajícího všestranného rozvoje sportovce.Z praktického hlediska je trénink plánovitým a řízeným pedagogickým procesem, který probíhá podle zákonitosti adaptace-přizpůsobení organismu na zátěž.Správné zatěžování organismu se pozitivně odráží jak v rozvoji tělesném a funkčním především na základě fyziologických a biochemických adaptací, tak v rozvoji motorickém, projevujícím se osvojováním a zdokonalováním nových dovedností.Nezbytnou součásti adaptace je utváření a formování osobnostírozvoj psychologický i sociální.Všechny tyto složky, které následně tvoří sportovní výkon se v tréninkovém procesu rozvíjí ve vzájemném propojení. Abychom sportovní trénink mohli řídit systematicky a smysluplně, je třeba co nejlépe poznat strukturu výkonu a charakteristiku sportovců, pro které trénink připravujeme.Následně si určíme cíle, úkoly, obsah, prostředky a metody tréninku. Hlavním cílem sportovního tréninku je samozřejmě dosažení co nejvyšší individuální úrovně sportovní výkonnosti.Cíle jsou dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé.V každém případě by měl být reálný a měl by respektovat vstupní úroveň výkonnosti a trénovanosti sportovce, možnosti adaptace a přirozený vývoj organismu. Trenér i sportovec by měli být dobře obeznámeni se strukturou výkonu v běhu na lyžích tj. s komplexem faktorů, které sportovní výkon vytvářejí. Sportovní trénink je komplexním procesem, který probíhá ve vzájemném obousměrném vztahu trenér-závodník.Úkolem sportovního tréninku je rozvoj.Jedná se zejména o rozvoj tělesný.Neméně jde ale také o rozvoj psychický a sociální.Rozvoj spočívá v kondiční přípravě a ve formování sportovce ve smyslu požadavků běhu na lyžích.Úkoly se pak realizují v rámci jednotlivých složek přípravy.Kondiční, technické, taktické a psychologické.K plnění tréninkových úkolů slouží tréninkové prostředky.Ty jsou přímým obsahem tréninkových jednotek.Jejich výběr buněk být vždy v souladu s tréninkovým cílem, úměrný trénovanosti, staří sportovce a etapě přípravy, v níž se sportovec nalézá. Výběr tréninkových prostředků je ovlivňován metodami neboli postupy vztahujícími se způsobům tréninku.Metod, které povedou ke stejnému cíli

10

může být řada, pokud se ale budou držet obecných zásad a požadavků pro daný sport. [ 2 ] Sportovní výkon v běhu na lyžích klade značné nároky na vytrvalostní schopnosti jedince.Z tohoto hlediska jsou nejvíce zatěžovány oběhová a dýchací soustava a systém energetického metabolismu. Má-li nám běh na lyžích splnit naše očekávání, výsledky a uspokojení, měli bychom přistoupit k dlouhodobé a systematické přípravě. K celkovému pochopení a zaměření přípravy potřebujeme vědět několik zásadních poznatků: •

• •

2.4.1

U vytrvalostních pohybových činností cyklického charakteru, je vzhledem k délce trvání činnosti zapojován srdeční a oběhový aparát, výkonnost dále závisí na množství energetických zásob a schopnosti je uvolňovat, vzhledem k charakteru pohybu a režimu práce jde prakticky o zajištění rozvoje všech druhů vytrvalosti. Mnohonásobné opakované odrazy nohou a odpichy paží vyžadují jednak všestrannou přípravu celého těla,dále pak vysokou úroveň lokální vytrvalosti horních a dolních končetin a trupu. Jízda v terénu i po běžeckých tratích vyžaduje zvládnutí techniky pohybu na lyžích, obratnost a rovnováhu.[1 ],[ 9 ]

Složky sportovního tréninku

Na realizaci cílů a úkolů tréninkového procesu se podílejí jednotlivé složky sportovního tréninku.Tvoří celiství pedagogický proces, přičemž každá ze složek se specifickým způsobem podílí na plnění plánovaných úkolů. Složky sportovního tréninku jsou sice určitým teoretickým rozdělením sportovní přípravy, ale stálé uvědomování si tohoto členění napomáhá komplexnímu přístupu k tréninku, zvláště z dlouhodobého hlediska.V praxi se tyto složky ve sportovní přípravě nevyskytují izolovaně, ale naopak v tréninku mezi sebou navzájem prolínají.Při plánování tréninku bychom na to měli vždy myslet.Rozhodující samozřejmě je, na kterou složku se právě zaměřujeme.Většinou se jedná o kondiční přípravu.Je vhodné, abychom při tréninku k této složce přiřazovali i složky jiné.Trénink lze tímto způsobem výrazně zpestřit. Mezi složky sportovního tréninku patří: Kondiční příprava je jako pojem obecně nejznámější složkou sportovní přípravy a je také zřejmě pojmem nejširším.Má za úkol zvyšovat všestranný základ, rozvíjet odpovídajícím způsobem funkční systémy organizmu a pohybové schopnosti (síly, rychlosti, obratnosti, pohyblivosti), než pouze a vytrvalost, která je pro běh na lyžích typická.Všestrannost nám pomůže vybudovat základy ke zlepšení v těch dovednostech, které pro běh na lyžích potřebujeme.

11

Technická příprava je velmi důležitou a často ne důsledně naplňovanou složkou sportovního tréninku.Spolu s kondiční přípravou je nejdůležitějším článkem přípravy běžce na lyžích a měla by být součásti každé tréninkové jednotky.Základem technické přípravy je rozvoj koordinačních schopností. Ty jsou nezbytné pro osvojení široké škály pohybových dovedností. Nejvhodnějším obdobím rozvoje koordinačních a pohybových dovedností jsou etapy sportovní přípravy dětí a mládeže.Samotné závody a modelované tréninky, jsou konečným stupněm zdokonalování techniky v soutěžních podmínkách. Taktická příprava je nedílnou součásti sportovního tréninku.Základem je znalost sportovního prostředí běhu na lyžích a to po stránce praktické i teoretické.Součásti taktické přípravy v průběhu tréninkového procesu je osvojování si taktických vědomostí, osvojování a zdokonalování variant řešení typických soutěžních situací, rozvoj a schopnost výběru optimální varianty řešení situace, rozvoj tvůrčích schopností, rozvoj taktického myšlení v rámci strategických plánů.Do taktické přípravy se promítají jak vlastní zkušenosti ze závodů v běhu na lyžích, tak přejímání zkušeností jiných.Dobrá úroveň taktické přípravy na závod má v běhu na lyžích velký význam.Napomáhá k výběru optimální taktické varianty před závodem a optimálnímu řešení konkrétních soutěžních situací během závodů. Psychologická příprava má rovněž své místo v přípravě běžce na lyžích.Závodní výkon často navozuje reakce, které bychom u sebe nečekali a které nejsme v danou chvíli ovlivňovat.Nepřiměřenost jednání, kterým může být například úzkost svazující nohy nebo naopak pocit určité agresivity, pocity nevolnosti, ospalosti, nervozity, se následně negativně promítá do výkonu, během něhož nás mohou ovlivňovat i jiné, pro náš výkon negativní stavy.[ 2 ] Současná vysoká úroveň sportovních výkonů klade mimořádné požadavky na rozvoj tělesné připravenosti sportovců. Podle zaměření a charakteru se tělesná příprava dělí na všeobecnou tělesnou přípravu (VTP) a speciální tělesnou přípravu (STP). Všeobecná tělesná příprava (VTP) Je zaměřena na všestranný rozvoj organismu a základních tělesných vlastností-síly, vytrvalosti, rychlosti a obratnosti. Vytváří základnu pro soustavný a trvalý růst sportovní výkonnosti. V běhu na lyžích je její význam zdůrazněn jednak charakterem tréninku v období bez sněhu, potřebou dlouhodobé přípravy k dosažení vrcholné výkonnosti, která trvá 8-10 let a konečně i charakterem vlastní disciplíny. Všestranné zaměření tréninku je charakteristické zejména u mládeže.Zásadní význam má rovněž v tréninku výkonnostních a vrcholových běžců v ročních a víceletých tréninkových cyklech.Z cyklických tréninkových prostředků sem patří především chůze, běh, jízda na kole, plavání, pádlování, gymnastická cvičení, různé druhy posilování a drobné sportovní hry. Všestranná tělesná příprava by měla být především zaměřena na vytrvalostní disciplínu cyklického charakteru. Speciální tělesná příprava (STP) 12

Zajišťuje rozvoj speciálních tělesných vlastností především speciální vytrvalostí, jejímž základem jsou obecná a silová vytrvalost.Soustavný a vysoký rozvoj speciální tělesné připravenosti je závislý na úrovni všeobecné tělesné připravenosti. Tréninkové prostředky ve speciální přípravě jsou voleny tak, aby odpovídaly vlastní závodní disciplíně.Jedná se zejména o podobnosti pohybové struktury, např. běh na kolečkových lyžích. Dále se jedná o charakter zatížení (např. tzv. kombinovaný lyžařský trénink – běh v terénu s profilem podobným běžeckým tratím a kombinovaný posilováním ve stoupáních a před klesáním), a dynamikou zatížení (imitace lyžařského běhu do kopce). Poměr mezi všeobecnou a speciální tělesnou přípravou se mění jednak v průběhu celého tréninkového procesu s ohledem na věk, individuální zvláštnosti, jednak v průběhu ročního i víceletého tréninkového cyklu. Vzájemný poměr prostředků VTP a STP se mění se zvyšující výkonnostní úrovni ve prospěch speciálních prostředků.Obdobná tendence se projevuje i v průběhu ročního tréninkového cyklu od zahájení přípravy k hlavnímu období.[ 1 ]

2.4.2

Etapy sportovního tréninku

Dlouhodobý vývoj sportovce, od začínajícího žáka až po seniora, má své zákonitosti vycházející ze vzájemného respektování biologického a psychologického vývoje jedince a požadavků daného sportu.To vedlo k logickému rozdělení sportovní přípravy na několikaleté úseky, které volně ohraničují období sportovního růstu na základě vývoje sportovce.Těmto úsekům říkáme etapy sportovního tréninku: •

základní etapa :

Etapa základního tréninku se týká věkového období lyžařů běžců ve věku 10-16 let.Neměla by být kratší než 3-4 roky.V procesu dlouhodobé přípravy je toto období pro první roky přípravy zvlášť důležité.Obsahově je zaměřena na budování základů pozdější speciální výkonnosti, jde tedy o vytváření základních fyzických i psychických předpokladů pro další trénink a vývoj.Cílem je harmonický rozvoj, všestrannost se zdůrazněním na obecné vytrvalosti a vůbec adaptace na pravidelné zátěže.Vytvářejí se základy dovedností a znalostí taktiky.[ 5 ] •

speciální etapa :

Spadá věkově do období 16-20 let a je pokračováním přechodu od všestrannosti ke specializaci, to znamená, že se postupně rozvíjejí ty pohybové schopnosti a dovednosti, které jsou faktory vlastního výkonu v běhu na lyžích.Tato etapa je charakteristická postupně se zvyšující intenzitou tréninkového zatížení a přechodem ke specializovaným tréninkovým prostředkům.[ 1 ], [ 8 ] 13

•

vrcholová etapa:

Cílem této etapy je úspěšná sportovní reprezentace na vrcholových soutěžích, reprezentace je také základním faktorem motivace při plnění náročných úkolů tréninkového procesu.Hlavním úkolem je nejvyšší sportovní výkonnost a její udržení optimálně dlouhou dobu, zdravotní zabezpečení, umožňující dosažení plánovaných cílů.Dále je to regenerace a rehabilitace, které se podílejí na aktivní spolupráci zdravotního stavu.Charakteristickými rysy je průběžná a pravidelná kontrola trénovanosti a výkonnosti uskutečňována na úrovni fyziologické, motorické a psychologické.Velmi důležitá je také úzká spolupráce trenéra a závodníka s realizačním týmem.[ 4 ]

2.4.3

Řízení sportovního tréninku

Řízením sportovního tréninku se rozumí vytvoření systému přípravy sportovců, na základě analýzy dané disciplíny s přihlédnutím k jejich podmínkám, možnostem a zvláštnostem, stanovení cílů a úkolů, metod, prostředků a organizace tréninku. K řízení sportovního tréninku patří: • plánování tréninkového procesu, • průběžná kontrola a evidence, • realizace korekcí tréninkového plánu.

2.4.4

Plánování tréninkového procesu:

Plánování jako důležitý článek řízení je potřeba vidět v souvislosti s jeho ostatními články.Předchází jednak evidenci a kontrole, jednak z nich vychází. Tréninkovým plánem se rozumí písemné vytyčení cílů a úkolů tréninku, stanovení periodizace, kalendáře soutěží, hlavních kvantitativních ukazatelů tréninkového a závodního zatížení. Podle délky období, na něž je plán sestavován, se rozlišují : • plány perspektivní, • roční, • operativní, • týdenní. [ 1 ] Perspektivní plán

V posledních letech se ukazuje stále zřetelněji, že vrcholových výkonu ve sportu je možno dosáhnout za předpokladů, že potřebné základy byly již položeny v dětských a dorosteneckých kategoriích.To prakticky znamená, aby zdůvodněné tréninkové postupy byly systemizovány a uplatňovány v jednotné koncepci tréninku v „celoživotním měřítku“.To vede k logickému rozdělení sportovní přípravy na několikaleté úseky, které volně 14

ohraničují období sportovního růstu na základě individuálního vývoje sportovce.Vychází se z předpokladů možného vývoje výkonnosti sportovce a na základě reálného zhodnocení jeho schopností se v hrubých obrysech stanoví příslušné dílčí úkoly.Tyto úkoly se musí odrážet v dynamice hlavních tréninkových ukazatelů zatížení (prostředky, objem, intenzita).Podle možností je třeba do plánu zahrnout i dynamiku růstu výkonnosti a stanovit hodnoty vybraných ukazatelů struktury sportovního výkonu, jejichž je třeba v jednotlivých obdobích dosáhnout.znamená to celý tréninkový proces systematizovat a dlouhodobě plánovat a vytvořit tak jednotnou koncepci tréninku.Zaměření a úkoly jednotlivých etap se odlišují, celkově pak podřizují požadavkům vrcholné přípravy.V zásadě musí dlouhodobý plán organizovat přípravu tak, aby při dosaženy optimálního věku sportovce byly realizovány všechny předpoklady pro sportovní výkon a běžci byli schopni snášet zatížení, které je charakteristické současnou špičku i pro předpokládané vývojové tendence vrcholové přípravy.Dlouhodobý tréninkový plán formuluje základní cíle a úkoly sportovní přípravy v jednotlivých etapách podle věkových dispozic a růstu výkonnosti. [1 ],[ 4 ] Roční plán Je části perspektivního plánu, jsou v něm podrobně určeny úkoly roku a jednotlivých tréninkových období, prostředky a metody a dynamika tréninkového zatížení a plán závodů. Roční plán sportovní přípravy je v kontextu s plánem dlouhodobým, z něhož se při plánování roku vychází.Vychází především z analýzy předchozího roku, snaží se eliminovat jeho eventuelní chyby a nedostatky ve sportovní přípravě. Jsou v něm detailně určeny úkoly i záměry jednotlivých tréninkových období, staví na vývojovém trendu, aktualizuje dynamiku tréninkového i závodního zatížení, zahrnuje tréninkové prostředky a metody sportovního tréninku z ohledem na růst komplexní zátěže. [ 4 ] Plán ročního tréninkového cyklu (RTC) obsahuje: • • • • • • • • •

složení družstva a realizačního týmu cíle a úkoly RTC stručnou charakteristiku sportovce kalendář soutěží a jejich úkoly periodizaci rozvoje pohybových schopností a vlastností v jednotlivých složkách přípravy rozdělení tréninkového zatížení v RTC, prostředky, objem, intenzita plánované ukazatele trénovanosti tréninkové metody v RTC lékařské prohlídky

Roční tréninkový cyklus se tradičně dělí na období přípravné, hlavní a přechodné.Ačkoli toto členění ještě přetrvává, současná praxe si vynutila detailnější dělení s kratšími cykly a konkrétnějšími úkoly. [ 1 ] 15

Období: přípravné: -jarní -letní I -letní II -podzimní -zimní hlavní:

-závodní

Operativní plán:

Jedná se konkrétně o rozpracované vícetýdenní cykly.Jsou zpravidla čtyřtýdenní (mezocyklus), při jejich plánování je třeba mít na zřeteli : • hlavní zaměření tréninku, • velikost tréninkového zatížení, • rozložení zatížení v daném cyklu, • metody a prostředky, • kontrolní ukazatele. [1 ] Do čtyřtýdenních cyklů plánujeme objem, intenzitu, metody a organizační zajištění tréninku podle úkolů, které příslušná kategorie v závislosti na etapě výcviku řeší Dynamika zatížení u čtyřtýdenních cyklů vychází v zásadě z principu zvyšování zátěže a principu cyklického střídání zatížení a odpočinku. Konkrétní rozvržení objemu, intenzity a použití tréninkových metod v rámci čtyřtýdenního cyklu vyplývá z úkolu, který v daném období plníme. Týdenní plán:

Konkretizují se a rozepisují rámcově údaje z čtyřtýdenního plánu na 7 dní v týdnu.Podle úkolů řešeného v příslušném čtyřtýdenním cyklu převládá zatížení buď rychlostního, vytrvalostního charakteru, případně zařazení forem aktivního odpočinku. [ 4 ]

2.5

Speciální etapa běžce na lyžích

Cílem této práce jsou dorostenecké kategorie, proto se nyní zaměříme na etapu speciální, která by se měla krýt s tímto věkovým obdobím. Etapa speciálního tréninku spadá mezi 16-20 rok. Je pokračováním přechodu všestrannosti ke zdůraznění specializaci,hlavně vytrvalost,stabilizace techniky.U chlapců bývá tato etapa delší, protože u děvčat se maximální výkonnost dostavuje dříve.V zásadě i v této etapě jde o delší posílení předpokladů pro vrcholovou sportovní výkonnost v následující etapě.Vysoké výkony v 16-18 letech samy o sobě nesnižují perspektivnost závodníka, důležitý je ovšem způsob, jak jich bylo dosaženo.Bylo-li jich dosaženo cestou předchozí akcentované specializace a intenzity, nelze dalším výraznějším vzestupem výkonnosti počítat.Naopak v případech, kdy, bylo se specializovaným tréninkem započato v 16-18 letech po víceleté 16

všestranné přípravě, lze oprávněně očekávat, že pásma vrcholných výkonů lze dosáhnout poměrně brzy a další výkonnostní růst je možný. V této etapě dále pokračuje nárůst zatížení, zvyšuje se hlavně využívání speciálních prostředků.Na konci této etapy jsou oby komponenty zatížení, objem i intenzita, značně vysoké.Tím vzniká předpoklad pro úspěšné absolvování náročného vrcholového tréninku v kategorii dospělých. [ 5 ] Hlavní úkoly sportovního tréninku ve speciální etapě obecně:

Jedná se o přechod od všestrannosti ke specializaci, narůstá zatížení objemu a intenzity, vznikají návyky regenerace a psychohygieny.Měla by být pravidelná průběžná kontrola funkční zdatnosti a zdravotního stavu s ohledem na zvýšené nároky speciální etapy. Rozvíjí se pohybové schopnosti a dovednosti, které jsou faktory vlastního výkonu, vytrvalosti a stabilizace techniky.U chlapců bývá delší, u děvčat se maximální výkon dostavuje dříve. Jde o další posílení předpokladů pro vrcholovou sportovní výkonnost v následující etapě. V této etapě dále pokračuje nárůst zatížení, zvyšuje se hlavně využívání speciálních prostředků.Na konci této etapy jsou obě komponenty tj. objem a intenzita značně vysoké, aby při přechodu do kategorie dospělých byly vybudování potřebné předpoklady absolvovat náročnou vrcholovou přípravu. Úkoly specializované přípravy v oblasti:

Výchovné: osvojené základní společenské vystupování uplatňovat i ve vypjatých a konfliktních situacích závodů či tréninků, průběžně se seznamovat sportovně-taktickými trendy. Zdravotní: zvládnutí speciální metody regenerace a psychohygieny, zabezpečení průběžné kontroly funkční zdatnosti a zdravotního stavu s ohledem na zvýšené nároky speciální etapy, uvědomělá a aktivní spolupráce s lékařem a trenérem na upevňování svého zdravotního stavu. Vzdělávací: vytváření předpokladů pro zapojení do občanského života po skončení závodní činnosti, zvládnutí tréninkových požadavků vyplývajících z perspektivního plánu růstu výkonnosti a z plánu jednotlivých RTC. [ 4 ]

2.5.1

Obsah složek sportovního tréninku běžců na lyžích v etapě speciální přípravy

Tělesná příprava, která rozvíjí úroveň pohybových schopností dosaženou v základní etapě postupným zvyšováním specifických prostředků, nadále se klade důraz na harmonický rozvoj pohybových schopností s cílem dosáhnout vysoké sportovní výkonnosti.

17

Technická příprava především znamená zvládnutí všech způsobů běhu a jejich uplatnění v proměnlivých podmínkách závodů. Taktická příprava zajišťuje schopnost optimálního řešení proměnlivých situací v závodech v závislosti na úrovni odpovídající individuálním schopnostem závodníků. Psychická příprava je postavena na základě schopností získaných v předcházející etapě dále rozvíjí schopnost uvědomělé a racionální regulace aktuálních psychických stavů podle nároků disciplíny, a to jak v průběhu tréninkového procesu, tak ve společenském životě.

2.5.2

Prostředky sportovní přípravy běžců na lyžích v přípravném období

Účinnost tréninkového procesu se realizuje pomocí tréninkových prostředků, z nichž největší význam mají tělesná cvičení.Do tréninkových prostředků však patří rovněž režim,hygiena,výživa,životospráva apod. V etapě speciální přípravy mají stále ještě převahu prostředky VTP.Oproti etapě základní je však zastoupení prostředků STP výraznější. Všeobecně rozvíjející cvičení :

Všeobecná cvičení přispívají k všestrannému rozvoji, rozvíjí zejména ty svalové skupiny, které nejsou při samotném běhu na lyžích tolik zatěžovány.Slouží i jako kompenzace speciálního zaměření..Také zvyšují funkčních zdatností možností organismu a vytvářejí tak předpoklady pro růst vlastního sportovního výkonu.Jedná se zejména o kondiční gymnastiku, kde se zaměřuje na posilovací a uvolňovací cvičení, sportovní hry, které slouží jako formy zábavy..Dále je to plavání, veslování, kanoistika, horolezectví, orientační běh atd.[ 1 ], [ 5 ] Všeobecné tréninkové prostředky: Běh (BE) Běh je jedním z přených způsobů pohybu člověka.Jedná se o cyklický pohyb, podobně jako chůze,ale na rozdíl od ní ztrácí běžec ve fázi letu kontakt se zemí, a tak můžeme běh rovněž charakterizovat jako rytmickou soustavu skoků. Běh můžeme provádět na dráze i v terénu. Intenzitu rozlišujeme do 4 stupňů (pásma TF) pohybové aktivity.Jedná se o pásma: • kompenzační • aerobní • aerobně-anaerobní • anaerobní

18

Metodické pokyny: Zařazujeme formou rozcvičení a zapracování, před běžeckým tréninkem minimálně v trvání 15 min., a tím aktivujeme všechny funkce na zátěž.Do rozcvičení zařazujeme prvky běžecké abecedy, kde se zaměříme na vysoké zvedání kolen, zakopávání a zvýrazněnou práci v hlezenním kloubu při zkrácení kroku.Nepodceňujeme význam přímého držení těla, souměrné práce paží a odrazu nohou. Do hlavní části zařazujeme hlavní tréninkovou náplň, na kterou se právě v daném období zaměřujeme.Např. intervalový nebo objemový trénink. V závěrečné části se zaměříme na vyklusání, odbourání laktátů a závěrečný strečink. [ 4 ],[ 2 ] Chůze (CH) Pohyb cyklické povahy převážně v členitém terénu, vysokohorská turistika je vhodný prostředek pro rozvoj obecné vytrvalosti. Výborný tréninkový prostředek pro zvýšení hladiny červených krvinek v těle,ale je zapotřebí působit v nadmořské výšce více jak 10 dní.[ 5 ] Cyklistika ( KO ) Pohyb cyklické povahy, šetří kloubní spojení a z běžeckého tréninku často přetěžované úpony achilovek.V celkových cyklických km se započítává v poměru 1:3. [ 5 ] Cyklistiku rozdělujeme na silniční a horská kola (MTB) Pro běžce na lyžích je výborný prostředek MTB, kde jde o podobné zatížení, jak při samotném běhu na lyžích.Je to také výhodnější z hlediska bezpečnosti silničního provozu. Metodické pokyny: Cyklistiku a hlavně horská kola je vhodné zařazovat ve všech věkových kategoriích, nutné je zajistit bezpečnost tréninku v silničním provozu. Výhodnější je jezdit po cyklostezkách. [ 4 ] Koloběžka: Cyklický tréninkový prostředek je svým charakterem velmi podobný lyžařskému odrazu. Metodické pokyny: Emocionálně působivý prostředek nejen pro rozvoj odrazové síly a vytrvalosti, ale i obratnosti a rovnováhy. Při dokončování odrazu zdůraznit extenzi ve všech kloubech nohy.

19

Síla ( SI ) Prostředky pro rozvoj síly používané v tréninku lyžaře běžce jsou cvičení, při nichž překonává sportovec vnější odpor.Při běhu na lyžích jsou zatěžovány komplexně svaly paží, trupu a nohou.Pro rozhodující fáze běhu je charakteristický dynamický, silově vytrvalostní projev při odrazu, odpichu a švihové práci paží a nohou.Dosažení požadované úrovně rozvoje silových schopností lze zabezpečit pouze na základě harmonického a soustavného rozvoje všech svalových skupin v dlouhodobém procesu všestranného silového tréninku. [ 4 ] Metodické pokyny: • • • • • • • • • •

Před tréninkem síly je třeba se rozcvičit dle všeobecných pokynů.Po tréninku je vhodné závěrečné protažení zatěžovaných svalových skupin. Každé cvičení nejdříve zvládneme koordinačně správně, využíváme nejdříve nižší zátěže a pomalé frekvence k „procítění“ pohybu. Do kruhového tréninku zařazujeme jen ta cvičení, která máme zvládnutá. Zatěžujeme všestranně a harmonicky nervosvalový aparát s částečnou preferencí svalových skupin, které se podílejí na správném držení těla. Dbáme na pestrost a rozmanitost Dbáme na to, aby cvičení vycházelo z správné stabilizační polohy a nepřetěžovali jsme páteř, vazy a klouby. Koncentrujeme se na pravidelné a klidné dýchání. Tréninkové zátěže, počet opakování a sérií, by mělo odpovídat našim aktuálním možnostem. Snažíme se udržet odpovídající svalovou rovnováhu formou kompenzačních cvičeních. Jedná se o vytrvalostní sport, proto se především zaměříme na cvičení s lehkou váhou, nebo gumovými expandry, které jsou výborným prostředkem pro běžce na lyžích.[ 2 ]

Kondiční gymnastika Jedná se o prostná cvičení, cvičení na nářadí, s náčiním i bez náčiní, cvičení s hudbou, kompenzační cvičení, které zajišťuje rozvoj pohyblivosti, obratnosti, rovnováhy, koordinaci pohybu, přímé držení těla, rozvíjí rytmické cítění. Nácvik techniky: Vytvoříme si správné představy o pohybové struktuře běhu na lyžích, nácvik a výcvik běžeckých způsobů klasického a volného, změn směru, výstupu a sjezdů.

20

Hry : Sportovní hry, zejména košíková, kopaná, házená, tenis, odbíjená. Drobné hry: honičky, štafety, úpolové hry. Metodické pokyny : Zařazovat do rozcvičení,případně jako samostatné tréninkové jednotky ve všech tréninkových obdobích a všech kategoriích Vyžadovat svěřenců aktivní zapojení a podporovat bojovnost, smysl pro kolektivní plnění úkolů Dbát na dodržování pravidel hry a smyslu pro čestné jednání Dbát na zvládnutí základných pohybových dovedností zařazovaných sportovních her Doplňkové tréninkové prostředky Lehká atletika: Skoky, vrhy, běhy, Účinek pro rozvoj schopností a vlastností zaměřené na odrazovou sílu, rychlost, vytrvalost a bojovnost. Plavání: Základem je zvládnutí základních plaveckých způsobů. Plaváním rozvíjíme vytrvalost, obratnost, pohyblivost a odvahu. Výborný prostředek pro regeneraci. Vodácké sporty: Kanoistika, veslování, vodní lyže, windsurfing Rozvíjíme hlavně sílu, vytrvalost, obratnost, pohyblivost, odvahu, odpovědnost, kázeň a rovnováhu. Turistika : Vodácké, cyklistické, pěší putovní tábory, vysokohorská turistika Jedná se o účinek pro rozvoj schopností a vlastností vytrvalosti, kolektivizmu, odvahy, kulturního a společenského rozhledu a kázně.[ 4 ] Speciální cvičení

Mají prvořadý vliv na vytváření speciálních vlastností lyžaře běžce. Jsou to cvičení zaměřená na rozvoj těch svalových skupin a orgánů, které se podílejí na výkonu v běhu na lyžích.Požaduje se, aby strukturou pohybu, režimem práce a dynamikou svalových úsilí byly pokud možno blízké běhu na lyžích.Využívají se cvičení napodobující způsoby běhu na lyžích, na místě i za pohybu.Uplatňují se jak u začátečníku, tak tam, kde je potřeba opravit některé zafixované chyby v technice pohybu nebo zdůraznit rozvoj speciálních schopností, např.odrazu. 21

Jedná se o imitace,skoky,poskoky,lyžařská chůze,tahání různých síličů, odpichy soupaž na kolečkových lyžích pro horní končetiny. Velký význam pro své komplexní působení mají cvičenci celostního charakteru, jako např. běh v členitém terénu kombinovaný s posilováním, jízda na koloběžce a především na kolečkových lyžích. [ 1 ] Speciální tréninkové prostředky: Imitace (IM)

Za imitaci považujeme opakované skoky s holemi nebo bez holí, charakteristicky blízké běhu na lyžích do kopce během prostým se zdůrazněním síly odrazem, švihové práce nohy a paže, případně síly odpichu.Cvičení provádíme v terénu, zpravidla do kopce v úsecích od 50 m.Intenzita u imitací je různá s ohledem na způsob provádění.U lyžařské chůze je mírná až střední, u poskoků se blíží k maximálním hodnotám TF. Metodické pokyny: Při zvyšování objemu zatížení postupujeme nejprve zvýšením počtu úseků.Zde postupujeme přiměřeně ohledem na růst odrazových schopností. Délka kroku se na konci úseku nesmí podstatně zkracovat oproti počáteční délce kroků. Před zahájením imitací musí předcházet zahřátí organismu a důkladné rozcvičení. Jako speciální tréninkový prostředek v tréninkové jednotce lyžaře běžce zařazujeme imitační chůzi s holemi nebo bez nich u všech kategorií na spec.imitačních okruzích. Kolečkové lyže (KL) Jedná se o cyklický pohyb charakterem a rozsahem blízký běhu na lyžích. Metodické pokyny : Organizovaný trénink lze realizovat jen na zvláštních dráhách, nebo na uzavřených komunikacích. Nutným předpokladem pro trénink na KL jsou ostré, nesmekající bodce na holích, nejlépe tvrdokovu. S ohledem na prevenci úrazu je nezbytné ve všech kategoriích používat ochranné přilby, rukavice a brýle.[ 4 ]

22

2.5.3

Metody sportovní přípravy lyžařů běžců ve speciální etapě

Rozvoj síly:

Obecný úkol dlouhodobého rozvoje síly jako pohybové schopnosti člověka spočívá v jejím všestranném rozvoji a v zajištění vysokých hodnot při různorodých pohybových činnostech.[ 10 ] Metody: Maximální síla: používá se odpor, který dovolí v jedné sérii maximálně 3 opakování cviku.(Tato metoda, by se měla využít jen velmi zřídka) Rychlostní síla: u rychlostní síly je velikost odporu 30-60 % maxima, rychlost pohybu je vysoká až maximální a počet opakování je 8-15 Vytrvalostní síla: volíme odpor, který dovolí 15 a více opakování v jedné sérii, rychlost pohybu je střední až vysoká. Pro rozvoj silové vytrvalosti se převážně používá následujících metod: • kruhové • opakované • intervalové • střídavé

Z množství metod, které se nabízejí v oblasti rozvoje síly, lze ještě vyčlenit metody dynamického, statického a opakovaného úsilí.V praxi se nejvíce používají metody dynamického úsilí.Metody statického mají charakter většinou doplňkový nebo kontrastní a nejvíce se využívají v souboru kompenzačních cvičení.Metoda opakovaného úsilí využívá několikrát opakované úsilí s nemaximálním odporem, kde je pohyb je prováděn nemaximální rychlosti. Ve vytrvalostních sportech využívá při posilování kruhový trénink, který v různých obměnách převládá i při rozvoji síly všeobecné kondice v běhu na lyžích. Rozvoj rychlosti:

Rychlost je chápána jako komplex pohybových kvalit člověka, bezprostředně a převážně určující rychlostní charakteristiky pohybů a také dobu pohybové reakce. Úkoly v rozvoji rychlosti pohybů spočívají ve všestranném zvýšení funkčních schopností organismu, které podmiňují rychlostní charakteristiky různorodých druhů pohybové aktivity.Maximální rychlost, kterou člověk může projevit v určitém pohybu, závisí nejen na úrovni rychlosti, ale i na řadě jiných činitelů-na úrovni dynamické síly, obratnosti a na technické úrovni. [ 10 ]

23

Při tréninku rychlosti je rozhodující opakovaná stimulace pomocí rychlostního zatížení, jehož součásti jsou: Tab.1. Rozvoj rychlosti Doba trvání zatížení (běhu): Intenzita zatížení (běhu) Délka odpočinku mezi cvičením Počet opakování Charakter odpočinku

Několik sekund-maximálně 10-20 sek. 90-100% (vysoká až maximální) 3-5 minut 10-15 x aktivní

Metody: Nejpoužívanější metodou při rozvoji rychlosti je metoda opakovaného (několik úseků za sebou), opakovaně narůstajícího (akcelerace) a střídavého (se změnami zrychlení) cvičení.Hlavní snahou je převýšit v tréninku maximální rychlost. [ 10 ] Rozvoj maximální rychlosti: • stupňované rovinky 50-80 m (celkem 300-400 m) • letmé úseky 30-60 m (celkem 300-400 m) • rozložené úseky: 60-80-100-120-130 m (celkem 400-500 m) • nízký start se setrvačným doběhem: 20-30 m naplno s doběhem do 60-100 m.Celkem m 300-600m • speciální běžecká cvičení v rychlejším rytmu: úseky 30-60 m. Celkem 300-600 m. • speciální cvičení na uvolnění svalstva Rychlost můžeme rozvíjet i se speciálním zaměřením: • starty na on-line bruslích • starty na KL s pomalými kolečky do 50 m • letmé úseky na on-line do 60 m • letmé úseky pomalých KL [ 4 ] Rozvoj obratnosti:

Pro rozvoj všeobecné a speciální obratnosti se používají různé metody. Metody v obecné rovině: • akrobatická cvičení • gymnastická cvičení na nářadí i v terénu 24

průpravná cvičení s doplňkovými prvky štafetovou a jinou soutěžní formou. • hry • koordinačně naučná cvičení • cvičení prováděná ve vysoké rychlosti a frekvenci • překážkové běhy Metody ve speciální rovině: • průpravná cvičení a drobné hry na KL • napodobovací, imitační cvičení pro běh na lyžích, která nejsou situována do rozvoje speciální síly • technické prvky na KL [ 4 ] •

Rozvoj vytrvalosti:

Je nezpochybnitelné, že vytrvalost je pro běh na lyžích pohybová schopnost číslo jedna.Je charakterizována délkou zátěže a určující význam pro posouzení této schopnosti má nástup únavy.[ 2 ] V běhu na lyžích (s výjimkou sprintů) se jedná o činnost trvající desítky minut až několik hodin.Rozhodujícím činitelem určujícím výkon při dlouhodobé vytrvalostní činnosti cyklického charakteru je dodávka kyslíku pracujícím svalům za určitou časovou jednotku, tzv. aerobní kapacita. Jestliže, že se v podmínkách nedostatku kyslíku v organismu při zátěži hromadí metabolické produkty (laktát-LA), dochází tak anaerobní kapacitě. Tab. 2. Základní dělení vytrvalosti dle doby trvání a intenzity pohybové činnosti Druh vytrvalosti

Doba konání pohybové činnosti

Rychlostní Krátkodobá Střednědobá

do 20-40 s 2-3 minuty kolem 8-10 minut přes

Dlouhodobá

Převažující aktivizace energetických systémů ATP-CP ATP-laktát ATPlaktát/kyslík kyslík

Vytrvalost se rozvíjí pouze tehdy, vyvolá-li tréninkové zatížení nezbytný stupeň únavy organismu a organismus se na tento stav adaptuje, což se projeví zvýšením vytrvalosti. Režim pohybové činnosti při vytrvalostním zatížení je charakterizován těmito složkami zatížení: • dobou trvání cvičení • intenzitou cvičení • trváním odpočinku • charakterem zotavení • počtem opakování 25

Metody rozvoje vytrvalosti se liší: • volbou přerušovaného či nepřerušovaného zatížení • aplikací rovnoměrné či střídavé intenzity • v úplném či neúplném zotavení • velikosti intenzity a tím i dobou trvání Přehled tréninkových metod při rozvoji vytrvalosti: Metody nepřerušované práce Je charakterizována souvislým zatížením: Rovnoměrná metoda Při této metodě se používají zatížení různé intenzity od mírné až po cvičení v pásmu ANP.Délka zátěže je od 20 min. do několika hodin.jedná se rozvoj dlouhodobé vytrvalosti Tab. 3. Rovnoměrná metoda Objem Intenzita Použití Energie uvolňována

souvislé zatížení zpravidla delší než 30 min. mírná- střední do 75-80% max. TF rozvoj obecné vytrvalosti aerobně

Střídavá metoda Dlouhodobé zatížení se střídáním zátěže různé intenzity.V úseku zvýšení intenzity organismus pracuje v kyslíkovém dluhu a v následujícím úseku smíšené intenzity se sním vyrovnává. Tab. 4. Střídavá metoda Objem Intenzita Použití Energie uvolňována

souvislé zatížení, delší než 30 minut střední-vysoká 75-90% max.TF při intenzitě okolo 80%-rozvoj silové a obecné vytrvalosti nad 80% rozvoj speciální vytrvalosti aerobně-anaerobně

Fartleková metoda Je to vlastně varianta střídavé metody, situovaná do terénu.doslovně „hra s během“, kdy se různé dlouhé úseky ve vyšší intenzitě zařazují sportovcům individuálně podle pocitu.Meziběh je pak v mírné intenzitě.

26

Tab. 5. Fartleková metoda Objem:

podobně jako u střídavé metody změny tempa a úsilí podle pocitů přednost této metody vynikne při individuálním tréninku

Intenzita: Použití: Energie uvolňována:

převážně aerobně

Metody přerušované práce Jsou charakterizované střídáním zatížení a intervalem odpočinku, která je vymezená libovolnými přestávkami mezi zátěž a během ní dochází k úplnému nebo částečnému zotavení. Intervalová metoda Tréninkový účinek ovlivňují Zatížení:objem (délka zatížení), intenzita (zatížení, rychlost, úsilí, odezva TF) Odpočinek:interval odpočinku (délka přestávky), stupně zotavení na konci inter. odpočinku, počet opakování Intervalové metody můžeme provádět na krátkých, středních a dlouhých úsecích. Intervalová metoda na krátkých úsecích : Doba zatížení je 20 sekund až 2 minuty.Intenzita zatížení je relativně maximální.Charakter odpočinku je mírně aktivní.Počet opakování dle délky zatížení je 6-15 (dle doby zatížení).Energie je spotřebována anaerobně. Intervalová metoda na středních úsecích: Doba zatížení je 2-8 minut.Intenzita by měla být 80-90% z max. TF. Odpočinek je 3-5 minut, formou aktivního odpočinku.Počet opakování závisí na schopnosti dodržet stanovený čas TF na konci úseku a v průběhu zotavování.Energie je spotřebována anaerobně-aerobně.

27

Intervalová metoda na dlouhých úsecích: Tab. 6. Příklad intervalové metody na středních úsecích Zatížení: Odpočinek: Počet opakování:

Použití: Pracovní režim:

objem- nad 8 min., intenzita- 75-85% z max. TF 5-8 min. chůze, klus, volná jízda, TF na konci odpočinku na úrovni 60% max. TF Závisí na schopnosti dodržet stanovený režim práce a průběhu zotavovacích procesů.Při výrazném zvýšení TF na konci úseku, zhoršení času na úseku a prodloužení odpočinku, potřebného pro dosažení úrovně TF- 60% max.ukončit trénink. Příznivě ovlivňuje % max. spotřeby kyslíku, rozvíjí obecnou a speciální vytrvalost a cit pro tempo. Energie spotřebována aerobněanaerobně. [ 4 ],[ 2 ]

2.5.4

Motorické testy

Motorické testy nám slouží k posuzování pohybových schopností a dovedností.Měli by se zařazovat alespoň dvakrát ročně do tréninkového programu.Údaje by se měli evidovat, pro sledování výkonnostního růstu sportovce Dělí se na testy (VTP) a (STP) Testy (VTP) obsahují tyto disciplíny: -počet shybů

Dynamická vytrvalostní schopnost svalů horních končetin a pletence ramenního. Pomůcky: hrazda o průměru žerdi 2,5 cm, výška žerdi nad zemí se řídí podle nejvyšší osoby měřené skupin, pro všechny musí být doskočná. Popis: testovaný se drží nadhmatem.Má dosáhnout co nejvyššího počtů shybů tak, že s visu přitáhne tak vysoko, aby měl bradu nad žerdí.Test se provádí plynule bez zastavení.

28

-sed leh modifikované provedení

Zaměřený na měření svalové vytrvalosti břišních svalů. Popis: leh na rovné zemi, kolena ohnutá a chodidla se celou plochou dotýkají země.Paže jsou mírně pokrčené a ruce jsou položené volně na stehnech.Testovaný zapne hříšní svaly, bedra tiskne k zemi a snaží se dotknout rukama svých kole, paže se pohybují po stehnech ke kolenům.Počítá se,kolikrát za 1 minutu se zvedne z lehu a dotkne lokty kolen. -12 minutový běh

Test se používá pro posuzování vytrvalostních schopností, aerobní vytrvalosti a kardiovaskulární kapacity mužů a žen ve věku od 10 do 65 let. Pomůcky: vytyčená rovná dráha, nejlépe atletický ovál.Píšťala,stopky. Popis:důkladné rozcvičení,test se provádí za příznivých povětrnostních podmínek.Běží se ve cvičebním úboru,tretry nejsou povoleny.start je hromadný, nedoporučuje se skupina větší než 20 osob.Každého běžce sleduje pomocník, který počítá kola a určuje místo, kam doběhl.Měřené osoby běží po startu bez přerušení po dobu 12 minut a snaží se uběhnout co největší vzdálenost.Není dovoleno se zastavovat, kdo nemůže běhat přejde do chůze.Po každém kole se oznamují mezičasy.U každého se zaznamenává počet metrů, které uběhl za 12 minut.Měří se s přesností na 10m. -běh 50m Jeden s nejpoužívanějších testů rychlostních schopností. -hod míčkem 2kg Test měří dynamickou sílu svalů pletence ramenního. -skok daleký z místa

Test měřící výbušnou sílu nohou a také určitou obratnostní úroveň. -hloubka předklonu

Jednoduchý test k posouzení pohyblivosti páteře i stavu svalů zadní strany stehen. [ 6 ] Testy STP Jedná se o testy , které jsou svými vlastnostmi s hlediska fyziologického a pohybového blízké samotnému běhu na lyžích.Jsou zatěžovány převážně ty svalové skupiny, které pracují při samotném běžeckém lyžování.

29

Jedná se o tyto disciplíny: -běh v terénu -běh na dráze -opakované výběhy do kopce -jízda soupaž na kolečkových lyžích do kopce [ 4 ]

2.5.5

Plánování tréninkového procesu se zaměřením na přípravné období

Abychom se mohli orientovat v celém tréninkovém procesu, je zapotřebí znát tréninkové ukazatele. Tréninkové ukazatele: OTU (obecné tréninkové ukazatele) • počet dní zatížení (DZ)- eviduje počet dnů ve kterých se uskutečnil trénink • jednotky (JZ)- eviduje počet tréninkových a soutěžních jednotek. • závody (Z) –zaznamenávají se závody, kterých se sportovec zúčastnil. • čas zatížení (HZ)-zaznamenává se čas v minutách věnovaný tréninku • regenerace sil (RS)-zaznamenává počet regeneračních procedur • nemoc (NE)-počet dnů zdravotní neschopnosti STU (specifické tréninkové ukazatele) • dlouhodobá vytrvalost • střednědobá vytrvalost • silová dolních končetin • silová horních končetin Plánování:

Při plánování budeme vycházet z RTC, kdy základním podkladem pro zpracování plánů jsou doporučené objemy sportovní přípravy běhu na lyžích.Doporučené ukazatele objemu a intenzity v jednotlivých tréninkových prostředcích RTC trenér buďto převezme, nebo si je upraví s přihlédnutím k podmínkám a možnostem svého družstva.

30

Tab. 7. Přehled zatížení v ročním tréninkovém cyklu: KAT.

VĚK

OP:SP

DZ

HZC

CHZ

LY HZ

KL HZ

BĚH HZ

KO HZ

SI HZ

CH HZ

IM HZ

HRY+jiné HZ

340

III in. % 11%

Dorost Mladší Dorost starší

1516 1718

3:2

245

530

130

30

105

30

35

22

27

90+60

3:2

255

620

450

13%

180

50

135

38

48

15

38

55+55

(HZC-hodiny zatížení celkově, LY –lyže) Tréninkové obdobím, kterým se budeme zabývat se nazývá obdobím přípravným, které začíná na začátku května a končí na konci října. .Rozdělíme si jej na přípravné období I. a II. V přípravném období (PO) I. se budeme především zabývat zejména objemovou části přípravy aerobního charakteru a rozvoji silové vytrvalosti.A v přípravném období II. se zaměříme především na intenzivní práce formou intervalových tréninků, a dále výbušné síly.Nechceme také opomíjet technickou stránku, která je pro běžce na lyžích velmi důležitá. Přípravné období I (cykly 1.a 2.) Je to období s největším prostorem pro rozvoj strategických schopností, síly a vytrvalosti.Květen a červen by měly být vyhrazeny rozvoji vytrvalosti aerobního charakteru prostřednictvím nepřerušovaných celostních metod.Tréninkový záměr musí respektovat zásadu postupnosti velikosti zatížení a její vlnovitý průběh v obou měsících (mezocyklech). Trénink by měl probíhat alespoň 3x týdně.Je vhodné zařadit do jednoho tréninku net radiční tréninkový prostředek (pádlování, orientační běh atd.) Souběžně s vytrvalostním tréninkem lze poměrně dobře pracovat i s technikou pohybu a jeho strukturou.Zvládnutí techniky tréninkového prostředku by mělo předcházet funkčnímu rozvoji.Např. chceme-li v běhu zlepšit práci kolen, běháme úseky v terénu, který nás nutí pracovat s vyšším postavení holeně (jedná se o terén se středně vysokou trávou apod.). Velkou část vytrvalostní práce v PO 1 absolvujeme v nižších intenzitách. [4] Stanovení úkolů pro PO I Měsíc: květen, červen Tělesná příprava: Jejím úkolem bude rozvíjet obecnou a specifickou rychlost (KL a IM), obecnou sílu a obecnou vytrvalost. Technická příprava: IM s holemi v terénu, je zaměřená na optimální odraz a odpich.Nácvik běhu na KL pro kategorii starší dorost. 31

Taktická příprava: Vychází z taktického vedení závodu vzhledem ke změnám terénu.Jedná se o taktiku běhu a štafet.Seznamujeme se z místy závodů, proto vedeme trénink na zimních tratích. Psychická a morální příprava: Zvyšujeme toleranci na velké objemové zatížení. Tab.8. Příklad týdenního (mikrocyklu) plánu Dorost mladší měsíc: červen den pondělí úterý

zaměření odpočinek vytrvalost obratnost síla

středa čtvrtek pátek

vytrvalost odpočinek vytrvalost obratnost

sobota

vytrvalost

neděle

vytrvalost

přiklad TVO běh 60 min rovnoměrně 3 int. hry 30 min. posilování paže, trup 15 min. běh 30 min.střídavě 2-3 int. plavání 45 min běh 60 min.5 min. int.II, 30 s.int.III gymnastika 30 min. kolo nebo koloběžka 70 min.rovnoměrně int. II běh v terénu 60 min.rovnoměrně int. II

Přípravné období II (cykly 3.,4.,5, 6 ) Červen, srpen, září, říjen.Tréninkové zatížení se realizuje ve vyhraněnějších obrysech, stále přidáváme zátěže v rozvíjeném režimu.Platí to o prostředcích-silové běhy, KL, brusle, speciální běh, kombinované tréninky.Zpočátku pracujeme již s intervalovými metodami, volíme však delší zotavné pauzy především u mladšího dorostu.Na režim tréninku s neúplným zotavením počkejme do kategorie staršího dorostu. Stanujeme-li podíl jednotlivých režimů, rozvíjející by měl mít 50%, udržovací 30%, regenerační 20% celkové vytrvalostní přípravy. Použijeme-li formy kombinovaného tréninku, jenž přispívá k rozvoji síly, vytrvalosti, střídejme délky úseků i jejich intenzitu mezi stanovišti.Nebojme se ani úseků běhaných v intencích intenzivního intervalu měřeného , následné série posilování pak tvoří aktivní odpočinek, jsou-li osazeny prací s malými svalovými skupinami. Závěr PO, již staví do popředí rozvoj speciální vytrvalosti, tedy konkrétních podmínek pro zrychlování traťového tempa.Důležitá je opět kontinuita se silovými schopnostmi. [ 4 ]

32

Stanovení úkolů pro PO 2 Měsíc: červenec, srpen, září, říjen Tělesná příprava: Zaměřuje se na běh, lyžařskou IM chůzi a běh s holemi, který je zaměřený na dynamiku odrazu a odpichu.Dále do tělesné přípravy můžeme zařadit KL a horskou cyklistiku. Rozvíjíme specifickou rychlost na KL a IM, obecnou a spec vytrvalost,obecnou a spec.sílu a udržujeme obratnost, pohyblivost a rychlost. Technická příprava: Zaměřuje se na nácvik rovnováhy a techniky jízdy na KL, se zaměřením na oba způsoby běhu na lyžích. Taktická příprava: Rozvíjí tempo v těžkém profilu tratě a na delších úsecích v int. Do 90% max. TF Psychická příprava:je stejná jako u PO 1 Tab. 9 Příklad obsahu tréninkové jednotky: Dorost mladší období PO 2

cyklus IV

datum 2.8.04

kategorie Dorostenci mladší

trváni jed.zatížení

začátek

konec

místo

Zaměření Spec.silová vytrvalost, síla dolních končetin

2:00 Čas h:min.

14:30 16:30 terén, les Tren. prostředky : běh,imitace,jiné

0:20 0:30

běh rovnoměrná metoda vyklusání bez holí-volný terén strečink, masáž, sprchování

0:20 0:50

Zapracování: běh bez holí, int.I-rozcvičení, běh+IM s holemi na okruhu.běh okruh -1km+ imitace do svahu- 40-80m. IM provádět v int.III, běh v int.II

Důležité na konci každého mezocyklu je vyhodnocování tréninkového procesu. Trenér i sportovec si v tréninku musí neustále klást otázku, zda to, co se trénuje, jak je trénink organizován, jaké dávkování zatížení nebo metody se používají, vede ke změnám trénovanosti a k rozvoji výkonnosti, zda

33

skutečně dochází rozvoji těch faktorů, které odpovídají příslušnému věkovému a výkonnostnímu stupni. Proto by si měl každý sportovec evidovat své záznamy do tréninkového deníku a vše konzultovat s trenérem. [ 4 ], [ 8 ]

34

3.Závěr Běh na lyžích je jeden z krásných, ale velice náročných sportů.Proto je potřeba znát dokonale všechny stránky sportovce,dodržovat fyziologické zásady rozvoje trénovanosti, tělesnou hygienu.Důležitá je také oblast somatických a osobnostních faktorů, která dokáže již předem poodhalit danou stránku sportovce.To je asi ten nejefektivnější způsob, najít sportovce z daným talentem a fyzickými předpoklady pro daný druh sportu. A poté sním dobře pracovat pomocí těch nejlepších metod a prostředků, díky nimž může sportovec dosáhnout maximální sportovní výkonnosti Tato práce se opírá o základní sportovní trénink, podle kterého je třeba postupovat v přípravě sportovce, aby mohl získávat pozdější úspěchy na závodech.Ne však vždy to vyjde. Proto musíme pomyslet na to, že sportovec je jen člověk a ne stroj, který vydrží přesně naplánovaný program.Někdy je lepší trénovat podle pocitů daného jedince než podle přesně vymezených tabulek.Proto je občas lepší se zaměřit na to co vyhovuje samému sportovci za styl tréninku a ne jen našim tréninkovým plánům a záznamům.

35

4.Literatura Literatura: 1. Chovanec, F. et.al. Běh na lyžích Praha: Olympia, 1989, s.9-11, s.13, s.109-113, s.117-118, s.132-133, s.134-136, s.145. 2. Formánek, J. Horčic, J. Triatlon Praha: Olympia, 2003, s.39, 41, s.46, s.87-88, s.127. 3. Kulhánek, O. Malá encyklopedie lyžování Praha: Olympia, 1987, s. 29 4. Ilavský, J. a spol. Běh na lyžích- metodický dopis 2005, s.5-6, s.16-18, s.20-21, s.24-27, s.29, s.36, s.120-121, s.130-133, s.152-153. 5. Jirků, L. a kolektiv Lyžování-Běh Praha, 1983, s.5-6, s.11, s.14-15, s. 43. 6. Neuman, J. Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly Praha: Portál, 2003, s. 40-41, s.50, s.57, s.60-62, s.70, s.81, s.90. 7. Havel, J. Lyžování Brno: MZLU, 2005,.s.43-44. 8. Choutka, M. Dovalil, J. Sportovní trénink Praha: Olympia, 1987, s. 218, s.292. 9. Choutka, M. Sportovní výkon Praha: Olympia, 1981, s.79.. 10. Matvejev, L. P. Novikov, A.D. Teorie a didaktika tělesné výchovy a sportu Praha: Olympia, 1981, s.116, s.125, s.130.

36