MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ
Agronomická fakulta
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Možnosti omezeného používání pesticidů a minerálních hnojiv na golfových trávnících
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.
Kamil Brozda Brno 2008
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Možnosti omezeného používání pesticidů a minerálních hnojiv na golfových trávnících. vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis…………...……………………….
PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Stanislavu Hejdukovi, Ph.D. za cenné rady, poskytnutí studijního materiálu a trpělivost při zpracování mé práce.
ABSTRAKT V součastné době se v České republice intenzivně rozvíjí golfový sport, budují se nová hřiště, vznikají nové kluby. S tím narůstají i nároky na kvalitně připravené golfové plochy. Kvalita golfových hřišť je posuzována ze strany herních i rekreačních vlastností. Hlavní úsilí se tak soustředí na dosažení co nejlepších podmínek. Nesmíme však zapomínat i na dopad golfových hřišť na přírodu začlenění do prostředí a možné negativní vlivy působící na okolní krajinu. Nadměrné používání pesticidů a minerálních hnojiv mohou negativně a nenávratně ovlivňovat přírodu a to jak faunu, tak floru. Všeobecná ekologizace se dotýká i ošetřování golfových hřišť. Důraz je kladen hlavně na kvantifikaci vstupů a jejich správný management, využití nových technologií a aplikaci nových poznatků. Golfový areál je potřebné chápat jako komplex, v kterém by se mělo dojit ke kompromisu mezi požadavky hráčů a nároky ekosystémů vyskytujících se na dané lokalitě. Klíčová slova: golfový areál, pesticidy, minerální hnojiva
ABSTRACT Nowadays as the golf sport is rising in the Czech Republic, it is being built new playgrounds and new clubs are being founded. As the matter of this fact demands on high-quality prepared playgrounds. The quality of golf playgrounds assess from the view of the play and recreational characteristics. The main effort is concentrated on reaching the best conditions. However we cannot forget of impact on near countryside. Overusing of pesticides and of mineral fertilizers could have negative and irreversible influence on nature both fauna and flora. General ecologisation refers also to treatment of golf playgrounds. The emphasis is placed mainly on number of entrances and their correct management, utilization of new technologies and application of new knowledge. Golf area is needed to be conceptualized as a complex in which could result in submission between demands of players and requirement of ecosystems occurring around this habitat. Key words: golf area, pesticides, mineral fertilizers
OBSAH 1. Úvod……………………………………………………………….…..……….……8 2. Cíl práce…………………………………………….…………………..……………8 3. Golfové hřiště…………………………………………………………..……………9 3.1. Historie golfových hřišť…………………………………………..…………….9 3.1.1.
Historie golfu ve světě……………………………………..…………….9
3.1.2.
Historie golfu v České Republice…………………………..……………9
3.2. Vliv golfových hřišť na životní prostředí…………………………..…………..9 3.2.1.
Kladný vliv…………………………………………………..…………..9
3.2.2.
Záporný vliv…………………………………………………..….……..10
3.2.3.
Řešení ………………………………………………………...………...13
4. Zakládání hřiště…………………………………………………………..………...14 4.1. Směs osiva..…………………………………………………………..………..14 4.2. Půda…………………………………………………………………...…….…15 4.3. Zakládání trávníků…………………………………………………..………...15 5. Údržba hřiště………………………………………………………….….………...16 5.1. Sekání………………………………………………………………..………...16 5.1.1.
Termín sečení………………………………………………..….………16
5.1.2.
Sekačky……………………………………………….……….………..17
5.2. Aerifikace…………………………………………………….……….……….17 5.3. Vertikutace trávníku………………………………………….…….………….17 5.3.1.
Způsob provedení vertikutace……………………….………..………...17
5.4. Zavlažování…………………………………………………..………………..18 5.5. Plevele v trávnících………………………………………..…………………..19
5.5.1.
Mech……………………………………………….…………….……..19
5.5.2.
Plevele nově zakládaných trávníku………………..…………………...19
5.5.3.
Plevele starších trávníku……………………………..…………………20
5.5.3.1.
Dvouděložný plevel…………………………..………………...20
5.5.3.2.
Jednoděložný plevel………………………..…………………...21
5.5.4.
Regulace plevelů……………………………………...………………...21
5.6. Hnojení…………………………………………………..…………….………22 6. Možností omezení minerálních hnojiv………………………..……………………22 6.1. Trávy s jetelem plazivým……………………….………..……………………22 6.2. Ovce na hřišti……………………………………………..…………………...23 6.3. Organická hnojiva…………………………………………..…………………24 6.3.1.
Vermikompost………………………………………..………………...24
6.3.2.
Algináty………………………………………………..……………….26
7. Integrovaná ochrana………………………………………………..………………26 7.1. Nepřímá opatření………………………………………………..…….……….27 7.2. Přímá opatření…………………………………………………..…….……….30 8. Biologická ochrana…………………………………………………..…….……….31 8.1. Podstata biologické ochrany……………………………………..….………....32 8.2. Základní funkce mikroorganizmů v půdě………………………..……………33 9. Závěr…………………………………………………………………..…….……...34 10. Seznam použité literatury……………………………………………..……………34
1. ÚVOD Svěží zelená travnatá plocha na zahrádce, v parku, na golfových či fotbalových hřištích jsou přáním každého. Aby tyto zatravněné plochy setrvávaly v kvalitním stavu a plnily svoji jak dekorační tak i užitnou funkci, vyžadují odpovídající založení, údržbu a ošetřování. (MRÁZ, 2007) Velký rozmach golfových hřišť na území České republiky vede k častým diskuzím o šetrnosti tohoto sportu k přírodě. Rozsáhle plochy monokultury trávníku, vrčení sekaček, nadměrné používání pesticidů a minerálních hnojiv
pobuzuje mnoho
ekologických aktivistů. Je zde také otázka nedostatku potravin. Každý den umírá mnoho lidí na nedostatek základních potravin nebo trpí hladem. Je proto vůbec etické stovky hektarů zemědělské půdy využívat ke sportu? A pokud ano jakým způsobem by šlo omezit chemické postřiky a průmyslová hnojiva? Světová ekologizace se dnes dotýká i údržby golfových hřišť. Nové poznatky v oblasti genetické a biologické ochrany jsou dostačující na provoz ekologického hřiště. Základem je důkladně vzdělaný personál, odpovídající management, vhodná strategie a hlavně chuť a přesvědčení o provozu hřiště se sníženými vstupy minerálních živin, chemických látek na úkor zmnožení lidské práce a nutnosti experimentovat. Ošetřování představuje sled úkonů prováděných na golfovém hřišti s cílem zabezpečit co nejlepší výsledky pro sportovní, estetické a společenské využití golfových ploch. V procese ošetřování dochází k ovlivnění prostředí zakláními pracovními úkony – závlaha, hnojení, kosení, a používání chemických přípravků. Stanovením kritických aspektů při ošetřování je možné zabezpečit minimalizaci negativních vlivů. Z pohledu ekologického hodnocení jsou mimo jiné kritickými aspekty výška kosení, využití kompostu či vermikompostu, efektivnost využití živin a minimalizace jejich vyplavování, pěstování jetelotravních směsí a jiné.
2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je shromáždit podklady pro zamyšlení nad ekologickou etikou golfových hřišť. Dále nalézt možné rady jakým způsobem ošetřovat hřiště abychom mohli omezit na minimum chemické prostředky při údržbě golfových hřišť. 8
3. GOLFOVÉ HŘIŠTĚ 3.1. Historie golfových hřišť 3.1.1. Historie golfu ve světě Je pravdou, že o původ golfové hry se pře několik národů, které soupeřily v různých hrách, vzdáleně podobných golfu, respektive trefovaly se do kulatého předmětu holí. Za pravlast této hry je oficiálně uznáváno Skotsko. K největšímu rozmachu golfu došlo ke konci 20. století, kdy nastoupila televize a video, které dopomohly lidem vidět golf i v místech, kde se ještě nehrál. Nemalou zásluhu má i trojice skvělých golfistů, Američanů Arnolda Palmera, Jacka Nicklause a Jihoafričana Garyho Playera, jejichž výkony a souboje fascinovaly čím dál víc diváků, kteří se tak přikláněli ke golfu jako plnohodnotnému sportu. Do golfu vstoupila reklama a marketing, v neposlední řadě pak i hotely a cestovní kanceláře. Dnes je s golfem spojen, průmysl vyrábějící golfové vybavení, výstavba hřišť a golfová turistika celosvětovým fenoménem s razantně stoupající tendenci. Golf zapustil kořeny i v zemích, kde nikdy předtím neměl historii. Dnes, počátkem 21.století a nového tisíciletí, je golf již plnohodnotným sportem a jeho obliba stále roste mezi lidmi všech věkových skupin, pohlaví, náboženství i barvy pleti (DOLEŽAL, 2007). 3.1.2. Historie golfu v České republice Historické záznamy hovoří o tom, že již v roce 1898 první golfové odpaly zkoušeli nadšenci v Praze na Císařské louce. Ale golf zapustil kořeny v našich krajinách o šest let později, když v roce 1904 bylo otevřeno první golfové hřiště v Karlových Varech. Nacházelo se v Gejzír parku a mělo devět jamek. (DOLEŽAL, 2007).
3.2.Vliv golfových hřišť na životní prostředí 3.2.1. Kladný vliv Vybudováním golfového hřiště na místě skládek se obce mohou zbavit ekologické zátěže, a z „pozemků k ničemu“ mohly získat krásný kus krajiny spojený se sportem, zábavou a oddechem, potažmo i s pracovními příležitostmi. Odhadem až 80 % skládek v Česku není uzavřeno tak, jak má být (PROCHÁZKA, 2007)! 9
První krok vedoucí k případné stavbě golfového hřiště na skládce tedy představuje průzkum skládky spojený s projektem ideálního využití rekultivované plochy. Je třeba například zjistit, jak nebezpečný odpad se na skládku ukládal nebo provést dekontaminaci vod – aby se předešlo závlaze kontaminovanou vodou. Černá nebo povolená skládka je takřka u každé obce, ale ne každá je pro postavení hřiště vhodná. Některé byly ponechány svému osudu, další sice třeba byly rekultivovány, ale ne podle současných platných technických norem. Překrytí odpadu dvaceticentimetrovou vrstvou zeminy není rekultivace. Sanační práce při uzavírání skládek a důkladné zapouzdření jsou dnes spojeny s minimálně šedesáticentimetrovou vrstvou, dále těsnícími prvky, fólií, laboratorním rozborem kalů… Spousta zajímavých projektů „hřiště na skládce“ proto nikdy nebude dotažena do úspěšné realizace. Černé skládky s hromadami igelitového odpadu, oblaka prachu nebo kouře z doutnajících pneumatika měsíční krajiny s kulisou výsypek po důlní a elektrárenské činnosti. Na první pohled nehostinná místa bez budoucnosti… . K radosti nejen golfistů to naštěstí vždycky pravda nebývá. Trend, doby zní – pokusme se co nejčastěji přetvářet bezútěšné krajiny na přívětivá malebná místa, která by vybízela ke hře! Golf je totiž jako žádná jiná sportovní aktivita určována prostředím, v němž se odehrává. Okolí je vlastně součástí hry – především pro ty, kdo v něm neustále musí hledat své míčky… Vítanou kouzelnou proměnou už prošlo nebo právě prochází hned několik ze současných více než 80 u nás provozovaných hřišť. Hrát golf bez respektování přírody je nemožné a z pohledu ekologie patří golfové hřiště k úspěšnějším příkladům rekultivací. Informacím o protestech ochránců přírody proti golfovým hřištím věnují média zpravidla velkou pozornost. Přitom jejich stavba, provoz a údržba včetně hnojení musí splňovat přísné normy. Golfová hřiště naopak prostředí mnohdy vylepšují. Ve Staré Boleslavi bylo hřiště vybudováno na místě vytěžené pískovny a rekultivované skládky. Jeho architekt Jiří Velden upozorňuje na fakt, že Američané by si ve své zemi nedovolili 16 tisíc hřišť, kdyby škodila životnímu prostředí (PROCHÁZKA, 2007). 3.2.2. Záporný vliv Hřiště jsou nejčastěji budovaná v kopcovité krajině na nepříliš úrodných kamenitých půdách, dříve užívaných jako louky a pastviny. Na takových lokalitách v minulosti 10
většinou nikdy nebyla používána chemie a umělá hnojiva, takže založením hřiště může dojít k naprostému zničení biologicky velmi hodnotných biotopů a druhová rozmanitost rostlin a živočichů se zde následkem toho výrazně sníží (ŠEVĚTÍNSKÝ, 2008). Škodí dokonalý sterilní trávník v parku nebo na vaší zahradě naší planetě? Představuje novodobou zelenou poušť? Vždyť neumožňuje život ani úkryt většině živočichů. Ptáci, včely, motýli a další zvířata začínají mizet, stejně tak mnohé kdysi běžné rostlinné druhy. Ojedinělé tvory a květiny schopné přežít v naší travní monokultuře nazýváme škůdci a hubíme je. Zelené trávníky golfových hřišť mohou vyvolávat dojem, že se jedná o sport "v souladu s přírodou". Při každodenní údržbě hřišť se však používají pesticidy, zejména herbicidy (chemikálie likvidující nežádoucí druhy rostlin), ale také insekticidy (likvidace hmyzu) a fungicidy (k eliminaci houbových chorob a plísní). Někdy vyvolává používání pesticidů obavy úřadů pro ochranu životního prostředí a zdraví hráčů a greenkeeperů, a proto jsou stanovována závazná pravidla pro minimalizaci rizik pesticidů (WIKIPEDIA, 2008). Travní monokultura (porost z jediného druhu rostliny) je umělá a v našich zeměpisných podmínkách nepřirozená. Příroda má tendenci vytvářet pestrý ekosystém, biodiverzitu, která podporuje sama sebe. Trávník, jak ho známe, proto není trvale udržitelný bez dodatkové energie ve formě pesticidů, fyzické práce a času (PROCHÁZKA, 2007). Golfová hřiště mohou mít negativní dopad na lokální vodní zdroje. Na golfových hřištích často dochází k aplikaci velkých množství pesticidů a minerálních hnojiv. Na základě výsledků výzkumu vedeného Agenturou ochrany přírody Spojených států se na golfových hřištích používá větší objem pesticidů na akr půdy než na zemědělských farmách. V roce 1982 bylo na golfových hřištích aplikováno v průměru více než 9 liber (4,1 kg) pesticidů na akr za rok. Ve srovnání s tím byla v tomtéž roce na farmách v U.S.A. v průměru použita méně než 1 libra (0,5 kg) pesticidů na akr. Také studie z nedávné doby potvrzují, že na golfových hřištích se ve velkém množství používají pesticidy a jiné chemické látky. Tyto škodlivé chemikálie se mísí s dešťovou vodou a migrují do místních vodonosných horizontů a řek. Důkazy, že golfová hřiště vyvolala v důsledku používání těchto chemických látek znečištění lokálních vodních zdrojů, lze najít v mnoha vědeckých studiích. Z tohoto důvodu řada místních samospráv 11
požaduje, aby investor v rámci žádosti o vydání stavebního povolení pro golfové hřiště předložil podrobnosti plánovaného použití chemických látek. Například město Virginia Beach ve státě Virginia požaduje, aby žádosti o povolení výstavby golfových hřišť obsahovaly „plán ekologického managementu včetně postupů likvidace škůdců, který jasně popisuje úkony související s aplikací hnojiv, pesticidů a herbicidů.(CHERNAIK, 2004) Golfová hřiště mohou negativně ovlivnit dostupnost lokálních vodních zdrojů. Golfová hřiště často spotřebují obrovská množství podzemní vody na závlahu trávníků. Spotřeba vody na konkrétních golfových hřištích závisí především na způsobech hospodaření s vodou, které správa golfového hřiště používá. Na jednom golfovém hřišti ve Spojených státech se snížila spotřeba vody z téměř 500 milionů litrů ročně na zhruba 200 milionů litrů ročně poté, co zde byly zavedeny lepší způsoby hospodaření s vodou. Golfová hřiště mohou snížit dostupnost vody pro místní obyvatelstvo čerpáním velkých objemů podzemní vody (CHERNAIK, 2004). Toto nebezpečí hrozí především tam, kde obyvatelstvo získává podzemní vodu z mělkých studní. Jestliže nově vybudované golfové hřiště čerpá vodu z větší hloubky, může dojít ke snížení hladiny podzemní vody, která již obyvatelstvu nebude dostupná z mělkých studní. Golfová hřiště mohou mít negativní dopad na lidské zdraví. Na golfových hřištích jsou často ve velkém množství aplikovány pesticidy. Mnohé z těchto pesticidů jsou toxické také pro člověka, zvyšují výskyt rakoviny a mají celou řadu dalších negativních vlivů na lidské zdraví. Golfová hřiště mohou mít negativní dopad na zdraví lidí, kteří žijí v jejich blízkosti a využívají místní zdroje pitné vody (CHERNAIK, 2004). Na golfových hřištích se často ve velkém množství používají dusičnany jako hnojivo podporující růst trávníku. Dusičnany jsou dobře rozpustné ve vodě a travním drnem prosakují do podzemní vody. Znečištění podzemní nebo povrchové vody dusičnany představuje potenciální zdravotní riziko pro lidskou populaci, pro niž slouží tento vodní zdroj pro čerpání pitné vody. Hlavním problémem, který je spojován s expozicí nitrátů, je methemoglobinémie, známá též jako „zmodrání kojenců“. Tento stav nastává poté, co se nitrát redukuje na dusitan a ten se dostane do krevního řečiště, kde jeho reakcí s hemoglobinem vzniká methemoglobin. Takto se snižuje schopnost krve transportovat kyslík do jednotlivých orgánů.
12
Několik vědeckých studií z poslední doby prokázalo, že koncentrace dusičnanů v podzemní vodě pod golfovými hřišti přesahuje doporučený povolený limit stanovený pro ochranu lidského zdraví (50 mg NO3/ l). Golfová hřiště mohou negativně ovlivnit lokální ekosystémy. Pesticidy poškozují nejen ty druhy rostlin a hmyzu, které jsou na golfových hřištích považovány za nežádoucí. Tyto chemické látky mohou poškodit zdraví, popř. zabíjet ptáky a další živočichy, kteří obývají biotopy sousedící s golfovými hřišti. Golfová hřiště mohou živočichy zabíjet ničením nebo fragmentací jejich přirozených biotopů. Golfová hřiště ničí přirozený biotop a nahrazují jej umělým. Z tohoto důvodu může mít výstavba golfových hřišť zásadní negativní vliv na živočichy, zvláště na ty, kteří jsou závislí na velkých jednolitých plochách přirozeného biotopu. To je také důvod, proč místní samosprávy a profesní sdružení nedoporučují výstavbu v oblastech, kde se nacházejí přirozené biotopy, a navrhují, aby byla golfová hřiště budována na lokalitách s degradovanou půdou, která vyžaduje regeneraci. Existuje celá řada důkazů, že výstavba golfových hřišť po celém světě měla negativní vliv na lokální vodní zdroje, negativně ovlivnila lidské zdraví a ohrozila místní ekosystémy. Místní samosprávy by proto měly přijmout opatření předcházející těmto dopadům, například zákaz výstavby golfových hřišť v nevhodných lokalitách; dále by měly vymezit přísná kritéria na výstavbu a údržbu golfových hřišť budovaných v lokalitách k tomu určených (CHERNAIK, 2004).
3.2.3. Řešení Pro výstavbu golfových hřišť bychom měli vybírat místa, kde bude výsledkem zvýšení ekologické hodnoty dané lokality. Při výstavbě je žádoucí využít stávající budovy a inženýrské sítě. Ekologicky citlivá místa by měla označena a od hracích ploch by je měla oddělovat nárazníková zóna široká přibližně 10 m. Okraje lesa by měly být odděleny pásem keřů. Potoky přírodního charakteru by se neměly přehrazovat a břehy budovaných nádrží je žádoucí ponechat v přírodním stavu. Při výstavbě golfového hřiště realizovat pouze minimální přesuny zeminy a pro výsadbu využít domácí dřeviny. Různorodá společenstva s bohatstvím rostlinných druhů zvýší diverzitu hmyzu a následně ptáků a obojživelníků. Pro ošetřování golfových hřišť používat pouze nezbytně nutné množství hnojiv. Při budování drah je možné využít proces samozatravnění. Výsledný travní porost budou tvořit nejenom trávy, ale také byliny a hlavně jeteloviny, 13
které budou obohacovat půdu o dusík zcela přirozeně. Omezit by se mělo množství pesticidů. Velmi důležité je také odborné vzdělávání greenkeeperů (SKLÁDANKA et al., 2007).
4.
ZAKLÁDÁNÍ HŘIŠTĚ
Před samotným zakládáním trávníku musí předcházet podrobné naplánování všech detailů a aspektů pro budoucí vývoj trávníku. Mezi prvními otázkami by se měla objevit otázka velikosti travní plochy. Celoroční údržba je časově náročná a nenahraditelná (DOKONALÝ TRÁVNÍK, 2002).
4.1. Směs osiva Směs Tradiční přírodní genotypy by jen těžko obstály. Kdo by chtěl mít trávník, který se seká 2x do roka a v létě zežloutne a až s prvními dešti zase získá zelenou barvu? Takové trávníky se hodí spíše na zahrady u chat, nikoli k reprezentativním zahradám. Proto je třeba věnovat značnou pozornost výběru travní směsi. Každá je odlišná a svým určením specifická pro určité zahrady. Naprostá většina směsí je míchána z několika druhů trav. Jsou trávy, které jsou velice nenáročné a odolné, ale zase nejsou tak pěkné jako ostatní. Některé můžete často sekat na několik milimetrů a jiné vydrží zase dlouhotrvající sucho. Výběr správné směsi je obtížný a je vhodné se poradit s odborníkem, sdělit mu všechny Vaše požadavky na kvalitu trávníku. On pak vybere tu nejvhodnější směs, případně Vám namíchá speciální směs (poněkud dražší varianta oproti tradičním směsím). Požadavky na vlastnosti trávníků jednotlivých částí golfového hřiště se diametrálně liší, a proto se podstatně odlišují i osiva určená pro jejich zakládání. Společným znakem všech směsí pro golfové účely ale musí být špičková kvalita vybraných odrůd, neboť úroveň trávníků podstatně ovlivňuje i celkovou úroveň golfového hřiště. Optimální řešení pro konkrétní hřiště se domlouvá většinou individuálně, podle konkrétních podmínek daného hřiště. Golfová směs může být i v zahradě, ale je třeba být připraven na časově náročnou údržbu (časté sekání, hnojení, odplevelování). Při budování drah je možné využít proces samozatravnění. Tento způsob je nejpřirozenější. Kvalitativně se s uměle založenými plochami nemůže srovnávat. Výsledný travní porost tvoří nejenom trávy, ale také byliny a hlavně jeteloviny, které 14
budou obohacovat půdu o dusík (SKLÁDANKA et al., 2007).
4.2. Půda Pro trávníky je nejvhodnější půda, která se označuje jako lehká až středně těžká (hlinitopísčitá). Přesněji to znamená, že půda pro trávníky by měla obsahovat 70 - 80 % částic o velikosti 0,25 - 2,00 mm a 20 - 30% částic o velikosti 0,01 - 0,25 mm. To lze zjistit laboratorním - zrnitostním rozborem. Pokud máme na půdu s jinými vlastnostmi, můžeme ji upravit - příliš těžkou zlehčíme promísením s pískem a rašelinou, naopak do příliš lehké přidáme jílovitější zeminu, rašelinu, drcenou kompostovanou kůru nebo piliny. Půda pro trávník má být pórovitá, s obsahem půdního vzduchu (10 - 15 %). Vzduch v půdě totiž podporuje růst kořenů, odnožování trav a tím houstnutí trávníku. I půdní reakce má pro trávník význam. Většině kulturních trav vhodných pro trávníky vyhovuje mírně kyselá reakce v rozmezí pH 5,5 až 6,5. Reakce půdy, která se blíží číslu pH 7 a výše, prospívá dvouděložným rostlinám (trávníkovým plevelům) a ty se pak ve srovnání s travami v porostu lépe rozvíjejí. Ideální obsah humusu v půdě je do 5 %. Uvedené údaje, včetně stavu pohotových živin v půdě, můžeme nejlépe zjistit objektivním laboratorním rozborem. Půdní reakci stanovíme z půdního výluhu pH metrem (DOKONALÝ TRÁVNÍK, 2002).
4.3. Zakládání trávníků Trávník můžeme zakládat dvěma základními způsoby. Zvolit je možné přímý výsev nebo travní koberec. Obě metody mají své výhody i nevýhody. Rozhodování bude záviset nejenom na finančních možnostech, ale také době, za kterou chceme mít trávník k dispozici. Přímý výsev může být ekonomičtější než pokládání travního koberce. Výsev je také fyzicky méně náročný než pokládání travního koberce. Nevýhodou je, že trávník se bude zapojovat několik týdnů. Normální zátěž je možná až po několika měsících. Záleží také na použitých druzích (druhy s rychlým nebo pomalým počátečním vývinem). Náročnější je péče o nově vysetý trávník. Malé semenáčky jsou velmi citlivé na 15
poškození špatným počasím. V létě může dojít k zasychání v důsledku vysokých teplot a s nimi spojeným nedostatkem vláhy. Při pozdním výsevu může vzcházející trávník ohrozit časný nástup zimy. Problémem mohou být také plevele. Kobercové trávníky je možné položit během jednoho dne. Lehká zátěž je možná po několika dnech. Normální zátěž zhruba po 6 týdnech. Travní koberec rychleji zakořeňuje do substrátu. Nevýhodou může být finanční náročnost. Cena travního koberce se bude lišit podle použité směsi, délky pěstování ve školce a také podle výrobce. Pokládání travního koberce je fyzicky náročnější. Položen musí být travní koberec nejpozději do druhého dne po dodání. V opačném případě hrozí jeho poškození. Okraje koberce zasychají a jeho střed se zapařuje. Dochází tak k nenávratnému poškození (SKLÁDANKA et al., 2007).
5. ÚDRŽBA HŘIŠTĚ 5.1. Sekání Sekání je jedno ze základních opatření pro získání kvalitního trávníku. Sekáním se zabraňuje trávě růst do výše a to prospívá jejímu odnožování (růst do šířky). Také se oslabují některé plevele, kterým se v trávníku nikdy úplně neubráníme. Sečení je však součastně zásahem do integrity rostlin, poranění tkání vede ke zvýšení ztrát vody výparem a asimilátů vydýcháním. Vzrůstá spotřeba zásobních látek, snižuje se fotosyntéza a rostliny jsou oslabovány. Kromě škod způsobených případným skalpováním porostu na nerovném povrchu nebo v důsledku příliš nízkého sečení dochází při přejezdech sekaček také ke zhutňování vegetační vrstvy. Sekat se musí proto tak, aby tyto negativní vlivy působily v co nejmenší míře (SVOBODOVÁ, 2004). 5.1.1. Termín sečení Termín sečení závisí na výšce porostu a jeho hustotě. Při sečení by nemělo být odstraněno víc jak 30% z celkové délky listů a trávník by měl zůstat i po posečení na celé ploše zelený. Pokud se objeví zažloutlé části rostlin, které byly před sečí zastíněné, je to známkou příliš nízké seče nebo byl trávník přerostlý. Rostlina se tímto oslabuje. 16
Pokud je při seči odstřihnut i nejspodnější list jednotlivých odnoží, případně poškozeny přízemní odnožovací uzliny, hovoříme o tzv. skalpování trávníků, a rostliny mohou zcela odumřít (SVOBODOVÁ, 2004). 5.1.2. Sekačky Pro údržbu golfových ploch se nejčastěji využívá sekaček s vřetenovým žacím ústrojím. Části rostlin jsou tímto typem žacího ústrojí ustřihávány, takže je řez při správném seřízení a nabroušení velmi hladký. Žací ústrojí je velmi citlivé na poškození tvrdými předměty a náročné na údržbu, kterou musí provádět odborník (SVOBODOVÁ, 2004).
5.2. Aerifikace Aerifikací se odstraňuje zhutnění vegetační vrstvy, zajišťuje se hlubší provzdušnění profilu a zlepšuje se průsak vody. Působí příznivě na oteplování povrchu půdy, což ve spojení se zvýšeným přístupem vzduchu ke kořenům a odnožovací uzlině trav vede k podpoře růstu kořenového systému a ke zvýšení biologické aktivity substrátu. Provádět se může po celou dobu vegetace od května do září. Nejčastěji v průběhu jara a pozdního podzimu. Silně zatěžované trávníky se aerifikují 1x za měsíc. Hroty aerifikátoru by měly zasahovat do hloubky 50 - 80 mm. Na 1 m2 se vytváří 300 - 500 vpichů. Po aerifikaci by měl následovat topdressing (pískování). Duté hroty aerifikátorů umožňují částečnou výměnu vegetačního substrátu (1 - 5 %) (SKLÁDANKA et al., 2007).
5.3. Vertikutace trávníku Provzdušňování drnové vrstvy s cílem snížení množství stařiny v nadzemní vrstvě, zvýšení cirkulace vzduchu, rychlostí průsaku vody a živin do vegetační vrstvy, zvýšení přívodů světla k odnožovací zóně, podpory růstu kořenů a poškození a omezení růstů plevelných druhů s přízemní růžicí (HRABĚ et al., 2003). 5.3.1. Způsob provedení vertikutace -
Pročesávání, tj. mělká kultivace v průběhů vegetační sezóny s cílem odstranění vznikající stařiny. Nože (kartáčky) jsou umístěny na ose velmi hustě a pročišťují drn jen velmi mělce tak, že nezasahují do staré stařiny.
17
-
Grooming, tj. zařízení umístěné před žacím vřetenem a umožňující nadzvedávání polehlých listových čepelí včetně odumřelých při kosení.
-
Skarifikace, tj. hlubší vertikutace s cílem odstranění stařiny. Rotující nožové ústrojí pročesává nadzemní část drnu a častečně i vegetační vrstvu do hloubky 45 – 50 mm.
-
Vertikutace s využitím víceúčelového smyku (HRABĚ et al., 2003)
5.4. Zavlažování V podmínkách České republiky představuje celkový roční úhrn srážek asi 1/2 potřebného množství vody pro růst intenzivních trávníků. Trávníky na středně těžkých substrátech potřebují 600 - 800 mm srážek za vegetační období. Na písčitých substrátech (golfové greeny) je potřeba vláhy vyšší. Bez zavlažování není možné dosáhnout kvalitního trávníku. Starší trávníky je třeba zavlažovat většími dávkami vody a méně často. Mělo by být zajištěno provlhčení substrátu do hloubky min. 12 cm. Podporujeme tím hlubší zakořenění trávníku. Malými a častými dávkami vody dochází k podpoře mělce kořenících trav a plevelů, jako je lipnice roční. Zavlažovat by se mělo v době, kdy je nejmenší výpar. Optimální doba závlahy je brzy ráno, protože po závlaze dochází k rychlému oschnutí rostlin a snižuje se riziko napadení houbovými chorobami. Tabulka: Častost zavlažování v závislosti na teplotě Teplota
Mezidobí mezi dávkami
20 °C
12 dnů
25 °C
8 dnů
Dávka
20 - 25 mm 30 °C
6 dnů
> 30 °C
5 dnů
Nově založené trávníky se v prvních týdnech zavlažují menšími dávkami vody a častěji. Možná je závlaha i několikrát denně v intervalu 4 - 6 hodin a v suchých dnech po 3 - 4 hodinách. Mladý trávník není schopen zadržovat příliš velké množství vody. Substrát by 18
měl být provlhčen do hloubky 60 mm. Nebezpečné je také případné přemokření trávníku. Při přemokření trávníku dochází k řídnutí porostu a na povrchu se tvoří mazlavá vrstva (řasy). Zhoršuje se celkový stav trávníku. V půdě není dostatek vzduchu pro růst kořenů (SKLÁDANKA et al., 2007).
5.5. Plevele v trávnících 5.5.1. Mech Mechy díky velmi hustému zápoji vytlačují trávy. Narušují vzhled trávníku a ovlivňují hru. Na greenech vytvářejí nerovnosti, které způsobují změny v pohybu míčku, díky mělkému kořenovému systému je slabá pevnost drnu na drahách golfového hřiště, za vlhka jsou kluzké. Za sucha mohou zasychat a uvolňovat místo pro dvouděložné plevele. Výskyt mechů podporuje stín a vlhko, utužená půda, nedostatek živin (zvláště dusíku), nízké kosení, při kterém dochází ke skalpování trávníku a silně kyselá půdní reakce. Celkově jejich výskyt podporuje nedostatečná péče o trávník. Aby se zabránilo nadměrnému rozšiřování mechů, je třeba zajistit dostatečnou péči o trávník. Kromě odpovídající výživy je třeba provádět pravidelnou aerifikaci a pískování. Udržováno by mělo být pH 5,5 - 6,5. Při likvidaci mechů nejprve odstranit faktory, které podporují jejich výskyt. Snížit utužení substrátu (aerifikace), provést vertikutaci spojenou s pískováním a upravit výživný režim. V případě silně kyselého pH je vhodné provést vápnění a ustálit pH v rozmezí 5,5 - 6,5. Některé druhy mechů nejsou vázány na kyselé substráty a vápnění nevede k jejich omezení. Při chemické ochraně je možné požít preparáty na bázi chloroxuronu nebo kyseliny octové. Na bázi síranu železnatého je vyráběn přípravek Anti-mech (SKLÁDANKA et al., 2007). 5.5.2. Plevele nově zakládaných trávníků Jedná se většinou o jednoleté plevele, jejich semena (obilky) zůstávají v půdě několik let. Vázány bývají na dostatečně prokypřené půdy. Z jednoděložných druhů sem patří ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli), bér zelený (Setaria viridis) nebo chundelka metlice (Apera spica-venti). Zástupcem dvouděložných druhů v nově zakládaných trávnících je ptačinec žabinec (Stellaria media). Jejich výskyt se možné omezit důkladnou přípravou substrátu. Před založením trávníku je vhodné nechat vyklíčit semena plevelných druhů, která jsou v půdní zásobě. Na vzešlé plevele se aplikují 19
herbicidy s totálním účinkem (Roundup, Glyfogan). Většinu jednoletých plevelů v nově založeném trávníku výrazně omezíme "odplevelovací sečí" (SKLÁDANKA et al., 2007). 5.5.3. Plevele starších trávníku 5.5.3.1. -
Dvouděložné plevele
Sedmikráska chudobka (Bellis perennis)
Daří se jí v nízko kosených trávnících. Listové růžice jsou mimo dosah žacích vřeten. Její výskyt podporuje nedostatečné hnojení. Květy mohou narušovat vzhled trávníku. Nežádoucí je na golfových greenech a v okrasných trávnících. Může být vhodným doplňkem užitkových trávníků. -
Jitrocel prostřední (Plantago media)
Přízemní listové růžice se nacházejí mimo dosah žacích vřeten a vytvářejí neproduktivní plošky. -
Jitrocel větší (Plantago major)
Daří se mu na písčitých, hlinitých i kamenitých půdách. Velice dobře snáší sešlap. Rozšiřuje se na utužených substrátech. Podobně jako u předchozí druhů se listová růžice nachází mimo dosah žacích vřeten a vytváří neproduktivní plošky. -
Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale)
Pampeliška lékařská má velkou regenerační schopnost a širokou stanovištní amplitudu. Velmi dobře snáší sešlap. Šíří se z okolních pastvin semeny s chmýrem (anemochorie) a rychle zaplňuje volná místa v trávníku. -
Černohlávek obecný (Prunella vulgaris)
Lodyhy jsou poléhavé. Daří se mu na mírně vlhkých, humózních půdách. Může být doplňkem užitkových trávníků. -
Pryskyřník plazivý (Ranunculus repens)
Vyskytuje se na vlhkých a zastíněných stanovištích. Daří se mu na hlinitých půdách s dostatkem živin. Rozmnožuje se vegetativně.
20
-
Mochna husí (Potentilla anserina)
Vyskytuje se na utužených půdách. Rozmnožuje se vegetativně. -
Popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea)
Preferuje vlhčí půdy. (SKLÁDANKA et al., 2007) 5.5.3.2. -
Jednoděložné plevele
Lipnice roční (Poa annua)
Běžný plevel většiny trávníků. Velmi dobře snáší sešlapávání. Na jaře brzy obrůstá. Špatně odnožuje a rozmnožuje se převážně generativně. Za vegetační období vytváří tři generace. Velmi náročná na vláhu. Díky mělkému kořenovému systému při dlouhodobém suchu odumírá. Její výskyt v trávnících podporuje závlaha menšími dávkami vody a v kratších intervalech. Daří se jí také v trávnících s vyšším podílem stařiny. Díky světlezelené barvě narušuje celkový vzhled trávníku. Není odolná vůči vysoké mechanické zátěži. Prevence jejího výskytu spočívá ve správném systému závlahy (provlhčení substrátu do hloubky 12 cm) a pravidelném odstraňování stařiny. -
Lipnice obecná (Poa trivialis)
Podobně jako lipnice roční narušuje vzhled trávníku díky světlezelené barvě (SKLÁDANKA et al., 2007). 5.5.4. Regulace plevelů Aby byl omezen výskyt plevelů je třeba pravidelné sečení trávníku, které je spojeno s odpovídajícím přísunem živin. Velké množství plevelů je vázáno na utužené substráty, pravidelnou aerifikací podpoříme konkurenční schopnost trav a omezíme růst dvouděložných plevelů. Nezbytné je také provádění vertikutace. Silná vrstva plsti přispívá k rozvoji lipnice roční. Při menším výskytu je možné plevelné druhy odstranit vypícháváním, kdy jsou rostliny odstraňovány i s kořeny. Po odstranění plevelů je třeba následné přihnojení trávníku a přesev (SKLÁDANKA et al., 2007).
21
5.6. Hnojení Nedostatečná výživa, především zásobení dusíkem, malý přísun vody, či naopak její nadbytek a další nepříznivé faktory mohou vyvolávat řadu fyziologických poruch, které se projevují na venek množstvím různých příznaků (nedostatečný růst, světlezelená barva listů aj.), které jsou často problematicky, jindy zřetelně odlišitelné od poškození škůdci nebo chorobami (CAGAŠ et al., 2004). Tabulka: Dávky základních živin Třída trávníku
Dusík (N)
Fosfor (P2O5)
Draslík K2O
Hořčík (Mg)
Jamkoviště
30 – 40
6–8
14 – 16
4
Odpaliště
18 – 24
3–4
8 – 10
2
Dráhy
10 – 20
6
15 – 17
2
6. MOŽNOSTÍ OMEZENÍ MINERÁLNÍCH HNOJIV 6.1. Trávníky s jetelem plazivým Jetel plazivý podle ČERNOCHA 2007 se s úspěchem využívá ve směsích pro krajinné trávníky. Jeho odolnost proti stresovým podmínkám (hlavně k suchu) a schopnost dodávat do půdy dusík a nahradit tak část hnojení, zvyšuje kvalitu a vytrvalost krajinných porostů. Na základě těchto zkušeností se v součastné době začíná jetel plazivý, a především jeho vyšlechtěné malolisté odrůdy (micro clover), využívat i v okrasných trávnicích. Trávníkové odrůdy jetele plazivého byly šlechtěny na odolnost k nízkému sekání. Běžně roste při sekání na 25 – 30 mm a odolává sekání na 5 – 6 mm v golfovém greenu. Důležitá je také jejích nižší konkurenční schopnost k trávním druhům tak, aby nevytvářely jetelová kola, ale homogenní jetelotravní porost. Jetel navíc monotónní zelený trávník obohatí o krásné bílé květy, které do trávníku lákají včely. A pokud tomu chceme zabránit, odolnost k nízkému sekání umožňuje odstraňovat z trávníku kvetoucí jetelové hlávky. Přitom většina vytvořených listů zůstává pod touto výškou sečení.
22
K hlavním přednostem pěstování jetelotravních porostů je: Zdravotní stav a svěžest: jetel plazivý zásobuje trávník dusíkem fixovaným ze vzduchu hlízkovými bakteriemi. To zlepšuje zdravotní stav a životaschopnost trávníku. Nižší zaplevelení trávníku: vysoká hustota jetelotrávního drnu zabraňuje rozšiřovaní plevelů. Schopnost snášet nízké sekání: způsobuje ji výjimečně hustá struktura odnoží trávníkových odrůd jetele plazivého. Zelený trávník po celý rok: toto platí samozřejmě pro oblasti, kde trávníky celý rok rostou. V naších podmínkách dokáže jetelotravní směs udržet svěří zelený vzhled trávníku po celé vegetační období i v suchých a teplých obdobích roku, kdy čisté travní směsi žloutnou. Je to dáno genetickou vlastností trávníkových odrůd jetele plazivého, který zůstává zelený i v době, kdy kvůli suchu a teplu zastavuje růst. Šetrnost k životnímu prostředí: z výše uvedených vlastností vyplývá, že jetelotravní trávníkové směsi snižují náklady na hnojení a zavlažování. Pro dráhy golfových hřišť by se dal využít také štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), který snáší nízké sečení, je suchovzdorný a vytrvalý (ČERNOCH, 2007).
6.2. Ovce na hřišti Pro údržbu trávníku na golfových hřištích se v minulosti využívaly ovce (golf začali hrát ve 14. století prostí pastýři ovcí), které spásají travní porost velmi nízko. S tímto způsobem údržby se na Britských ostrovech můžeme setkat ještě dnes (SKLÁDANKA et al., 2007). Tento způsob vypadá sice zastarale, ale pokud chceme účelně snížit dávky minerálních hnojiv a změnit v lidech negativní postoj ke golfovým plochám nemůžeme tento aspekt přehlížet. Vypracováním důkladné strategie v kombinaci ovce a jiná golfová technika se může golfová plocha změnit v pohádkové pastviny a v báječné hřiště zároveň. Nevýhodou pastvy ovcí mohou být jejich tuhé výkaly a utužení půdy.
23
6.3. Organická hnojiva Neodmyslitelnou
součástí
pěstování
jakékoliv
rostliny je
skladba
půdy..
I
z nejkvalitnějšího zahradního substrátu během pěstování kterékoliv rostliny mizí postupně živiny a snižuje se jeho úrodnost. Nestačí pouze minerální dohnojování, bez kterého se samozřejmě žádný trávníkář neobejde. Samotná chemie má často negativní vliv na přirozenou strukturu půdy a může se projevit úbytkem humózní složky. Půda potřebuje, aby v ní bylo mezi 10 – 15% obsahu vzduchu a asi 5% obsahu humusu, u sportovních trávníků jen do 3%, které je nutno stále doplňovat, protože je rozkládán mikroorganismy (PECL, 2007). Kromě průmyslových (minerálních) hnojiv se při pěstování trávníku používají i organická hnojiva. Nejběžnější jsou různé komposty klasické (Vitahum) nebo průmyslové
rychlokomposty (Biohumus,
Biokompost,
Organogerm),
upravené
živočišné odpady (kostní moučka, mletá rohovina). Organická hnojiva mají výhodu v pomalém uvolňování živin, navíc organická hmota zlepšuje půdní vlastnosti, zvyšuje vododržnost, omezuje vyplavování živin, podporuje činnost mikroflóry, při aplikaci na povrch půdy (potahování trávníků, topdressing) chrání odnožovácí uzliny trav proti suchu, horku nebo mrazu a zlepšuje zakořeňování nadzemních výběžku trav. Organické materiály se aplikují specialními rozmetadly, na malých plochách ručně rozhozem lopatou a zapravením mezi výhonky trav obracenou stranou hrábí (SVOBODOVÁ, 2004). 6.3.1. Vermikompost Nahrazuje statkový hnůj, je jemné struktury, aktivován a dodává přírodní formu živin. Používá se k míchání jemných kvalitních trávníkových substrátů (koberce) nebo na přihnojování parkových trávníků a zatravňovacích panelů, pro udržení optimálního obsahu živin a vlhkosti. Speciální jemný fotbalfový – tento typ je zvláště upravován pro aplikaci přímo na již vzrostly trávník nebo při jeho zakládání a to samostatně nebo při pískování. Míchání s pískem v poměru 30:70. Používá se k ošetření před chemickým přihnojením, aby došlo k udržení aplikovaných živin u kořenů v dávce 0,5 –1 litr/m2. Dále na hnojení nově založeného trávníku před umístěním trávního semene a zapravením na povrch připravené plochy (přítomnost enzymů v přírodní formě ve Vermokompostu příznivě 24
ovlivňuje biologické procesy a společně s huminovými látkami výrazně zvyšuje klíčivost a vzcházivost semen). Lze jej aplikovat na plochu před položením trávníkového koberce při zakládání nové sportovní plochy k lepšímu zakořenění koberce i jako prevenci 1x ročně. Čím se liší Vermikompost od ostatních hnojiv Jeho účinnost je 60 – 70krát vyšší než klasický chlévský hnůj (citace autora a roku pokud lze dohledat)– informace z výzkumu – viz www.af.mendelu.cz. Obsahuje stabilní organickou hmotu až 60%, naproti chlévský hnůj má pouhých 12 – 15%, tím má vlastnost navázat minerální živiny. Vyniká velkou sorpční schopností (velký vnitřní povrch), tím zabraňuje vysychání zeminy a udrží vlhkost u povrchu. Tím optimalizuje vodní a vzdušný režim u písčitých nebo opačně jílovitých půd. Jako jediné organické hnojivo obsahuje přírodní stimulátory růstu, růstové hormony a enzymy. Vermikompost je bez zápachu, velmi dobře se s ním manipuluje, nezatěžuje životní prostředí, právě naopak – lze jej použít ke hnojení na plochách z vodními zdroji s ochranným pásmem v lázeňských regionech. Obsahuje 15% huminových kyselin v sušině, podíl přírodních růstových hormonů – auxinu, giberelinu, cytokininu a další, což žádné jiné hnojivo v této skladbě nemá. Chemické
účinky:
Vermikompost
díky
zdroji
stabilní
organické
hmoty
a
mikroorganismů zvyšuje úrodnost sterilní půdy, kde se např. projevuje plstnatění kořenového systému u zatěžovaných – sportovních trávníků. Tabulka: Průměrné chemické složení vermikompostu: popel
43,93
pH
6,5 – 7,5
organické látky
21,4
organický C
11,03
celkem N
2,25
Poměr C/N
9,76
P (%)
1,03
K (%)
2,1
25
Nasycený sorpční komplex Vermikompostu rovnoměrně zásobuje rostliny živinami a díky své stabilitě brání vyplavování živin. To znamená, že při přítomnosti Vermikompostu je možno chemicky hnojit až o 40% méně, neboť se živiny navážou na stabilní humusovou složku a při značeném zavlažování travnatých ploch a pěstebních záhonů se živiny nevyplaví do spodních vod a jsou stále k dispozici kořenům rostliny. Neutrální pH Vermikompostu brání retrogradaci fosforu, který je tak přístupnější rostlinám a díky výbornému poměru C: N 16 – 20 : 1 nedochází k imobilizaci dusíku. Biologické účinky Výsledkem trávení kompostových žížal obsahuje Vermikompost značné množství mikrobiální složky, která je schopná např. postupně rozložit plstnatění u trávníků. Jsou obdobné jako v půdě, ale jejich počet značně vzrůstá a pozitivní je, že dochází k potlačování některých patogenních mikroorganizmů. Mikrobiální náboj předurčuje Vermikompost pro očkování sterilních půd např. po rekultivacích, chemických zásazích (vč. přehnojení) nebo projevem půdní únavy a jeho vlivem dochází k následnému uvolňování živin pro rostliny (PECL, 2007). 6.3.2. Algináty Algináty extrakty z mořských řas, které kromě mikroprvků a huminových kyselin obsahují růstové stimulátory. Vyrovnávají pH půdy, podporují činnost mikroorganismů, růst kořenů (hloubku zakořenění), mykorhizu (symbiózu kořenů s houbami) a zvyšují tím odolnost vůči suchu; trávníky si dále zachovávají zelenou barvu. Používají se jako granulát do půdy (při zakládání trávníku nebo v průběhu vegetace tlakovými injekcemi), zálivka nebo postřik na list (5 – 6 krát za vegetaci od května do září). Výhodná je i jejich aplikace s herbicidy, kde působí jako smáčedlo a podporují růst trav (SVOBODOVÁ, 2004).
7. INTEGROVANÁ OCHRANA TRÁVNÍKŮ Podobně jako u polních plodin, zahradnických kultur i lesních porostů je bezpodmínečně nutné i u trávníků dodržovat zásady integrované ochrany rostlin vůči chorobám, plevelům i škůdcům. Jde o to, že patogen se nezačne jen likvidovat, ale začne se s ním „pracovat“. Začneme jej třeba vytlačovat z oblastí zájmu, omezovat jen jeho projevy, případně i ignorovat. Vznikl komplexní systém, který nám dokáže ve 26
výsledku ušetřit finance, čas i životní prostředí (PEČENKA, 2008). všechny
principy
pěstitelské,
kulturně
technické,
šlechtitelské,
Ten shrnuje biologické
i
biotechnologické povahy, které omezí použití chemických ochranných přípravků na minimum. K ochraně užitkových a okrasných trávníků by mělo být využito především všech nepřímých opatření, pomocí kterých lze výskytu onemocnění předcházet, případně jeho rozvoj tlumit, a přímých ochranných zásahů, které nenaruší ekologickou rovnováhu v krajině. Cílem přitom zůstává ochranný zásah, který by neměl poškodit rozvoj příznivě působících mikroorganismů v půdě. Měl by posílit obrany schopnost trávního komponenta a pokud možno předejít rozvoji původce onemocnění. Chemické přípravky by měly být aplikovány pouze tam, kde ostatní zásahy jsou už neúčinné. Integrovaná ochrana je v tomto případě vlastně souborem opatření vedoucích k vytvoření a údržbě kvalitního, stabilního trávníku, který by měl splňovat všechna užitková a estetická kritéria na něj kladena. Sestává z opatření nepřímých, která negativním jevům předcházejí, a zásahu přímých (ochranných) (CAGAŠ et al., 2004).
7.1. Nepřímá opatření Výběr vhodného druhu, odrůdy - Díky tomuto prvnímu kroku lze předejít mnoha budoucím obtížím. Kritickým posouzením situace, lokality, klimatických podmínek a srovnáním s tabulkovým vyhodnocením testů odrůd, můžeme předejít mnoha nesnázím v budoucnu. Složení travního porostu by mělo odpovídat požadovaným nárokům a možnostem ošetřování a vyhovovat stanovištním podmínkám. Pro kvalitní trávník je třeba použít certifikované osivo „trávníkových“ odrůd s vysokou úrovní odolností vůči chorobám. Výběr stanoviště předpokládá mimo volby expozice začlenění do krajiny, též např. vyloučení zastíněných lokalit. Nerespektování tohoto kritéria přináší zhoršení světelných poměrů, zmenšení výkyvů teplot, omezený pohyb vzduchu na stanovišti, snížení počtů listů u jednotlivých trav, snížení výšky porostu a redukce hustoty drnu, snížení obsahu sušiny a případnou změnu složení porostu. Konečným efektem může být celkové oslabení trávního porostu, zesílení infekčního tlaku a zvýšený výskyt řas a mechů na stanovišti. Komplex péče o půdu by měl zahrnovat jak stavební část (vyvarovat se např. extrémnímu modelování, které vede k vytvoření úseků s rozdílným mikroklimatem, 27
zastíněnými částmi apod.), tak by měla být pozornost věnována podkladové části trávníku a zejména její nosné vrstvě, do které zasahuje kořenový komplex. Vytvoření co nejlepšího seťového lůžka je samozřejmostí. Podíl organických substancí by se měl pohybovat od 1 do 3,5%, půdní reakce od 5 do 7,5. Pěstitelská opatření jsou souborem zásahů nejrůznější povahy. K zásadním patří přiměřeně častá, pravidelná, kvalitní sekačkou prováděná seč, prováděná z bezprostředního odklízení trávní hmoty. Ta snižuje, např. výrazným způsobem napadení trávníku listovými chorobami (listové skvrnitosti, rzi). Naopak seč provedená neodborně seřízeným žacím ústrojím může způsobit nejen zhoršení estetického vjemu, ale také větší náchylnost k napadení saprofytickými a parazitickými houbami (řezná rána listových čepelí). Významným faktorem je výška seče, která je dána především schopností jednotlivých travních druhů tento zásah tolerovat. Rozdílností jednotlivých druhů udává tabulka: Tabulka: Schopnost snášet seč jednotlivých druhů trav (chybí citace autora) Schopnost snášet
Výška seče v mm
Český název
3–5
Psineček výběžkatý
Vědecký název
seč Extrémně dobrá
Velmi dobrá
4-6
Agrotis stolonifera
Psineček psí
Agrotis canina
Lipnice roční
Poa annua
Psineček obecný Lipnice nízká
Agrostis capilaris Poa supina
Dobrá
5–7
Kostřavá červená
Festuca rubra
Střední
8 – 15
Jílek vytrvalý
Lolium perence
Lipnice luční
Poa pratensis
Výživa travního drnu by měla být vyvážená, zajišťující dostatečné zásobení základními (N, P, K) a vedlejšími (Mg, Ca, S) případně stopovými (B, Cu, Fe, Mn, Mo, Zn) prvky. Roční spotřeba N pro tvorbu nadzemní tj. listové plochy trávníku se pohybuje od 6 do 25 g.m-2 a od 5 do 15 g.m-2 pro tvorbu kořenové soustavy včetně 28
plsti. Na roční spotřebu dusíků má vliv trávní druh (Festuca rubra: 5 - 15 gN.m-2, Lolium spp., Agrotis spp., Poa pratensis: 20 - 30 gN.m-2), stupeň zatížení i jeho typ. Potřeba vody je významnou veličinou a závisí na mnoha faktorech (teplota, vlhkost vzduchu, vítr, pohotová zásoba vody v půdě, typ a druhové složení trávníku, dávky hnojení především N atd.). Ke trávním druhům s nízkou spotřebou vody patří druhy rodu Festuca, ke středně náročným pak lipnice luční a jílek vytrvalý. O něco náročnější jsou druhy rodu Agrotis a k nejvíce náročným lipnice roční. Denní spotřeba vody v závislosti na teplotě je uvedena v tabulce: Tabulka: Spotřeba vody v závislosti na teplotě vzduchu Nejvyšší denní teplota vzduchu ve °C
Denní spotřeba vody v l.m-2
>35
>7
30-35
5-7
25-30
3-5
20-25
2-3
<20
<2
Ostatní mechanické pěstitelské zásahy (odstraňování plsti, omezení výskytu řas a mechů pomocí vertikutace, provzdušňování a pískování, odstranění plevelu, rosy a ostatní opatření vedoucí k uchování zdravé nosné vrstvy trávníku) jsou velmi podstatnou součásti integrované ochrany a mohou velmi výrazně ovlivnit výskyt chorob a plevelů. Významnou úlohou v mechanické péčí o travní drn hraje travní plsť. Její negativní působení spočívá především v následujících vlastnostech. Snižuje působnost vody a při vyschnutí působí hydrofobní Ztěžuje možnost výměny plynů a tím i obsah kyslíku v půdě Snižuje odolnost
travního
drnu
podpovrchového kořenového systému. Zvyšuje riziko vzniku onemocnění Snižuje účinnost hnojiv a pesticidů
29
vůči
namáhaní
v důsledků
plochého,
Spolupodílí se na vytváření nerovného, houbovitého povrchu, který snižuje hrací kvalitu i možností dobře provedené seče Napomáhá změně botanického složení porostu. K nepřímým opatřením lze též počítat šlechtitelské postupy zaměřené na získání donorů odolnosti a jejích využití při tvorbě odrůd s vyšší hladinou odolnosti. Aktuálním příkladem může být, např. vytvoření odolných odrůd lipnice luční vůči graminikolním rzím (Puccinia barum, Puccinia brachypodii var. poae-nemoralis). Dnes jsou již k dispozici odrůdy lipnice luční s vynikající rezistencí (Sobra, Miracle, Barcelona, Coctail, Lea…). Podobně odrůdy psinečku výběžkatého L-93, Providence a Pennlinks vynikající vysokou odolností vůči drobné kulaté ohniskovosti (Sclerotinia homeocarpa) (CAGAŠ et al., 2004).
7.2. Přímá opatření Správná identifikace Toto je klíčový bod celé integrované ochrany, zatímco choroby pícnin, tj. převážně trav ve vzrostlém stavu máme prostudovány detailně, projevy těch stejných patogenů na nízko sekaném trávníku jsou dost odlišné. Stanovení prahu škodlivosti Jednoduchým způsobem si lze definovat, jaký počet nebo rozsah choroby považují za škodlivý. Např. rez travní nebo padlí nemusí být zásadním problémem ani ve větším množství, zatímco dolarová skvrnitost, v malém množství, nebo housenky osenice polní v počtu nad 10 na m2 mohu považovat za problematické. Určení správného postupu k potlačení projevů Dříve by se za hlavní řešení možná považoval postřik, dnes můžeme rozlišit tři základní postupy: -
Biologická kontrola
Ať už se jedná o použití rostlinných preparátů, nebo cizopasníků, kteří hubí nám nepříjemné housenky, nebo podpora predátoru, kteří chytají hraboše. Vše co se blíží přírodním metodám. -
Mechanické odstranění
Na tuto část opatření se často zapomíná, ale v mnoha případech lze kontrolovat např. lipnici roční vyrýpnutím, rez travní odsekáním nebo „take all patch“ odstraněním drnu a nahrazením jiného z trávní školky. 30
-
Chemická ošetření
Ta by měla nastoupit až v krajní řadě. Zásadou je přesné použití povolených přípravků, podle návodu a pouze v místech, kde je to nezbytně nutné. Vyhodnocení efektivity opatření Klíčem udržitelného programu péče o hřiště je vyhodnocení efektivity opatření, abychom nepokračovali v neefektivních postupech nebo neplýtvali materiály (PEČENKA, 2008).
Obr.: Schéma integrované ochrany (CAGAŠ et al., 2004)
8. BIOLOGICKÁ OCHRANA Vhodnou alternativou chemického ošetřování trávníků je biologické ošetření. Biologické ošetření nemá na rozdíl od chemického okamžitý účinek, ale jeho nespornou výhodou je aktivace a permanentní podpora přirozených procesů v půdě, dlouhodobé účinky a šetrností k životnímu prostředí (MRÁZ, 2007).
31
8.1. Podstaty biologické metody Biologické ošetřování trávníků je velmi progresivní metodou, dovolující použít současně velká množství aktivních mikroorganismů, působících na místě ("in situ") bez rizika jejich rozptylu vlivem vnějších činitelů. Aktivita a rozvoj bakteriálních kmenů fixovaných uvnitř spor minerálního nosiče dovoluje rozšířit plochu a zvýšit intenzitu i dobu trvání jejich účinného působení na povrchu a uvnitř půdní vrstvy. Základem této metody je podpora příznivých fyzikálních, chemických a biologických vlivů, které působí při procesech látkové výměny saprofytických mikroorganizmů vázaných na obohacený minerální nosič. Výsledkem je pozitivní účinek na uchycení, růst a regeneraci trávníků. Uplatňuje se nejen faktor mikrobiologický, ale současně i alginátový (přítomnost mořských řas) a fyzikálně-chemický. Při této metodě se prostřednictvím vybraných materiálů významně uplatňuje iontová výměna, která dovoluje zachytit těžké kovy a uvolnit tak prostor pro bakteriální rozklad organických látek a mineralizaci biologicky rozložitelných zbytků v půdě, což je základním procesem zúrodňování půdy. Činnost dodaných zdraví neškodných kultur mikroorganizmů zajišťuje přirozenou a vyváženou cestou uvolňování obtížně dostupných živin vázaných v půdě a současně zlepšuje jejich vstřebávání. Na druhé straně dochází ke stabilizaci půdní organické hmoty a tedy k omezování eroze půdy a vyplavování půdních živin. Mikroorganizmy v rámci své činnosti přirozeně vážou navíc v půdě potřebnou vlhkost a současně v rámci procesů látkové výměny půdu provzdušňují. Přítomné mikroorganizmy se přirozeně chrání proti okolním vlivům a chorobám mj. i vlastní produkcí antibiotik, což ve svém důsledku způsobuje sekundárně též i potřebnou preventivní ochranu trávníků proti houbovým a plísňovým onemocněním. V důsledku komplexního působení dodaných podpůrných prvků a přirozené úpravy pH prostřednictví činnosti mikroorganismů se též významně omezuje tvorba a rozvoj mechu (MRÁZ, 2007).
32
8.2.
Základní funkce mikroorganizmů v půdě
První forma života na zemi, bakterie, se trvale a zásadním způsobem účastní na udržení významné rovnováhy v ekosystémech. V půdních systémech zajišťují svým působením vyvážený
rozpad
prakticky
všech
rostlinných
a
živočišných
produktů.
Oživení půdní vrstvy je spojeno hlavně s přítomností organických látek, vodou a lokálními fyzikálně-chemickými podmínkami (provzdušňování, pH, teplota a pod.). Půdní organismy představují všechny skupiny známých mikroorganismů a pouze několik skupin přináleží k vyšším živočišným kmenům. Život v půdě, který má zásadní význam, je tedy hlavně mikrobiální. Organizmy mají v půdě dvě hlavní úlohy : - mechanickou - ovlivňují složení a stavbu půdy přemísťováním materiálu, současně provádějí velmi jemnou homogenizaci a přeměnu minerálních částic a organických molekul, které se uskutečňuje působením mikroorganismů vyskytujících se v trávicím traktu všech organismů. - biochemickou - organizmy vylučují účinné látky enzymy, které podmiňují biochemické reakce, jež umožňují přeměnu (degradaci) organických látek. Tento degradační (odbourávající) potenciál půdní flóry a fauny je velice důležitý a prakticky nezastupitelný. Rozhodující je tak úloha půdních mikroorganismů v následujících procesech : - struktura a vločkování půdních částic - rozklad a přeměna organických látek - cyklus přeměny uhlíku a rozklad uhlovodíků - cyklus přeměny organických látek na dusík přijímaný kořenovým systémem. (MRÁZ, 2007)
33
9. ZÁVĚR Plochy golfových hřišť jako umělé vytvořené ekosystémy výrazně zasahují do okolní krajiny. Základem každého hřiště je dobře udržovaný trávník. Ošetřování představuje sled úkonů prováděných na golfovém hřišti s cílem zabezpečit co nejlepší výsledky pro sportovní, estetické a společenské využití golfových ploch. V procesu ošetřování dochází k ovlivnění prostředí zakláními pracovními úkony – závlaha, hnojení, kosení, a používání
chemických
agrotechnických
lhůt,
přípravků. lze
omezit
Správným používání
ošetřováním, chemických
dodržováním
prostředků,
např.
odstraňováním rosy jakožto prevence proti houbovým patogenům. Pečlivým kosením zamezíme rozvoji mnoha plevelů v trávníku a docílíme hustého drnu. Úkony jako vertikutace a aerifikace jsou sice náročné na lidskou práci, ale hustý a zdravý trávník bez nemocí po více let bez těchto zásahu je velice těžko udržet. Nesmíme zaostávat v pěstování vhodného genetického materiálu. Nové vyšlechtěné odrůdy, které jsou odolnější vůči klimatickým podmínkám i nemocem jsou podstatou úspěšného pěstování. Např. použitím jetele plazivého (micro clover) obohacujícího půdu o vzdušný dusík, můžeme efektivně snížit dodávání dusíku ve formě minerálního hnojiva. Golf je hrou, která často neklade důraz na ekologii, přesto se stal součástí naší krajiny. Lidé rádi vyrážejí z měst do přírody zahrát si společenskou hru a pokochat se nádhernými výhledy na okolní krajinu. Proto by nemělo naší snahou být přizpůsobovat přírodu našemu obrazu, ale spolupracovat s přírodou tím že všechny nepřirozené zásahy eliminujeme co možno na minimum, a kde je to možné využijeme přirozené alternativy zachovávajíce tak krásu naši krajiny.
10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: 1. CAGAŠ, B. Choroby a škůdci pícních a trávníkových trav. 1. vyd. Zubří: OSEVA, 1997. 59 s. 2. CAGAŠ, B., MACHÁČ, J. Ochrana trávníků proti chorobám, škůdcům, plevelům a abiotickému poškození. České Budějovice: Kurent, 2005. 96 s. ISBN 80-903522-0-0.
34
3. HRABĚ, F. a kol., Trávy a trávníky: co o nich ještě nevíte. Olomouc: Petr Baštan - Hanácká reklamní, 2003. 158 s. ISBN 80-903275-0-8. 4. SVOBODOVÁ, M. Trávník. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 91 s. Česká zahrada. ISBN 80-247-0917-1. 5. ČERNOCH, V. : Součastné trendy ve šlechtění travních druhů a sestavování trávních směsí. In Hrábě, F. (ed.). Trávnikařská ročenka Trávniky a komunální zeleň 2007. Olomouc. 2007. ISBN 978-80-87091-00-5 6. PECL, K. : Jednička mezi hnojivy vermikompost. In Hrabě, F. (ed.). Trávnikařská ročenka Trávniky a komunální zeleň 2007. Olomouc. 2007. ISBN 978-80-87091-00-5 7. SKLÁDANKA, J. : Trávniky golfových hřišť. In Hrabě, F. (ed.). Trávnikařská ročenka Trávniky a komunální zeleň 2007. Olomouc. 2007. ISBN 978-8087091-00-5 8. PEČENKA, K. : IPM, Integrated pest management. časopis Green. Praha. 1. Čtvrtletí 2008, číslo 1, ročník 8.
9. ČERNOCH, M. Trávníkové plochy golfových areálů, Bakalářská práce. Lednice: MZLU v Brně, 2007. 42 stran 10. VERCHOLA, S. Kritické aspekty ekologického hodnocení při ošetřování golfových hřišť: Bakalářská práce. Lednice: MZLU v Brně, 2007. 45 stran
Použité internetové zdroje: 1. DOLEŽAL, O. Historie golfu [online]. (c) 2007 [cit. 12-03-2008] Dostupné z: http://radce.golfczech.cz/historie-golfu 2. PROCHÁZKA, L. Horizonty golfové rekultivace [online]. (c) 27. 07. 2007 [cit. 10-03-2008] Dostupné z: http://www.casopis-green.cz/articles/view/162horizonty-golfove-rekultivacen
35
3. ŠEVĚTÍNSKÝ, R. Ničení země prostřednictvím golfu [online]. (c) 18.1.2008 [cit. 15-03-2008] Dostupné z: http://www.blisty.cz/2008/1/21/art38390.html 4. NEZNÁMY AUTOR Ekologická rizika golfových hřišť. Golf [online]. , 10.3.2008 [cit. 2008-03-11]. Dostupné z www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Golf 5. CHERNAIK, M.L. Vliv golfových hřišť na životní prostředí. Ekologický právní servis [online]. 2004 , 11.4.2008 [cit. 2008-03-11]. Dostupné z www: http://www.eps.cz/php/index.php?cat=arch&art=dokumenty&x=209898 6. SKLÁDANKA, J.; VRZALOVÁ, J.; VYSKOČIL, I. Trávnikařství. Multimediální učební texty [online]. 2007 , 2.1.2008 [cit. 2008-03-11]. Dostupné z www: http://www.af.mendelu.cz/ustav/222/travy/index.php?N=3&I=1
7. MRÁZ, O. Biologické ošetření trávníků. [online]. 2007 [cit. 2008-04-11]. Available from www: http://www.g-servis.cz/doc/clanky-travniky.doc
8. Anonym, Dokonalý trávník [online]. 2002 [cit. 2008-05-07]. Dostupné z www:
36
