Bakalářská práce. Invalidita a invalidní důchod

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo sociálního zabezpečení Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Bakalářská práce Invalidita a invalidní důchod (The Invalidity and the Ivalidity Pension) Petra Lanková 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Invalidita a invalidní důchod zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

3

OBSAH 1. 2. 3. 4.

Úvod.......................................................................................................................... 5 Historie důchodového zabezpečení .......................................................................... 6 Charakteristika důchodového systému ČR ............................................................... 9 Invalidita ................................................................................................................. 11 4.1. Pojem invalidita .............................................................................................. 11 4.2. Charakteristika invalidity ................................................................................ 13 4.3. Částečná invalidita .......................................................................................... 13 4.4. Plná invalidita ................................................................................................. 14 4.5. Změny od 1.1.2010 ......................................................................................... 14 5. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ................................................................... 17 6. Invalidní důchod ..................................................................................................... 18 6.1. Částečný invalidní důchod .............................................................................. 18 6.2. Plný invalidní důchod ..................................................................................... 19 6.3. Výpočet invalidních důchodů ......................................................................... 20 6.3.1. Základní pojmy ............................................................................................. 21 6.3.2. Výše částečného invalidního důchodu:......................................................... 22 6.3.3. Výše plného invalidního důchodu: ............................................................... 22 6.4. Změny od 1.1.2010 ......................................................................................... 22 7. Práce posudkového lékaře ČSSZ ............................................................................ 25 7.1. Charakteristika lékařské posudkové služby .................................................... 25 7.2. Prameny pro posuzování zdravotního stavu ................................................... 25 7.3. Postup řízení LPS............................................................................................ 26 7.4. Změny od 1.1.2010 ......................................................................................... 27 8. Činnost OSSZ v oblasti invalidních důchodů ......................................................... 28 9. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením .............................................. 29 10. Závěr ................................................................................................................... 33 11. Prameny a použitá literatura: .............................................................................. 37

Příloha č. 1: Příklad výpočtu invalidního důchodu III. stupně. Příloha č. 2: Jednotlivé agendy tzv. nepojistných systémů sociálního zabezpečení

4

1.

Úvod

Téma bakalářské práce je věnováno invaliditě a invalidnímu důchodu, jako dávce v případě uznání invalidity, která slouží k zabezpečení základních životních potřeb pojištěnce, který se stane následkem určité sociální události invalidním. V úvodu práce se pokusím stručně charakterizovat historický vývoj sociálního zabezpečení a systém sociální zabezpečení, který funguje v současné době v České republice. Hlavní část práce je zaměřena na samotnou invaliditu a pojmy s ní spojené. S ohledem na právní úpravu od 1.1.2010 se tato kapitola bude věnovat jak invaliditě částečné a plné, tak invaliditě I.-III. stupně. Práce je především zaměřena na nové právní úpravy v této oblasti. Další část je věnována invalidnímu důchodu, podmínkám přiznání invalidního důchodu (tzv. důchodové schéma) a způsobu výpočtu jednotlivých druhů invalidních důchodů (důchodová formule). V oblasti invalidity nelze opomenout proces posuzování zdravotního stavu, neboť s pojmem invalidita úzce souvisí. Nedílnou součásti je i činnosti Okresní správy sociálního zabezpečení jako orgánu, který připravuje podklady pro vydání rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu. Další nedílnou součástí invalidity je možnost uplatnění osob se zdravotním postižením na trhu práce a jejich postavení. Pozornost v této části se zaměří především na zvýhodnění těchto osob na trhu práce a benefity poskytované zaměstnavatelům, kteří tyto osoby zaměstnávají. Závěr práce bude zaměřen na shrnutí změn platných od 1.1.2010 v oblasti invalidity a invalidních důchodů a jejich stručné zhodnocení.

5

2.

Historie důchodového zabezpečení

V období kmenového společenství se péče a zabezpečení starých nebo nemocných obyvatel odehrávala pouze v rámci rodiny v užším či širším slova smyslu. Hlavní funkce tohoto zabezpečení nespočívala jako dnes v hmotném zabezpečení, ale spočívala v ponechání těchto obyvatel v rámci celku či rodiny. Ve středověku se začínaly utvářet různé svépomocné podpůrné spolky, které měly za úkol pomáhat starým či nemocným členům a jejich rodinám. Tyto spolky vznikaly nejdříve v hornických profesích, kde bylo riziko úrazu či úmrtí největší. První záznamy o takovýchto spolcích můžeme datovat do 15.století. K první zákonné úpravě důchodového pojištění jako takového došlo teprve za vlády Marie Terezie. Úprava důchodového pojištění souvisela především s rozsáhlou reformou státního aparátu a nutností zabezpečit státní úředníky pro případ stáří a pracovní neschopnosti. V letech 1771 a 1781 došlo k vydání penzijních normál, které lze považovat za základ sociálního zaopatření u nás. Další právní reforma v oblasti důchodového pojištění u nás proběhla teprve v roce 1907, kdy byl schválen zákon č. 1/1907 ř.z. – o penzijním pojištění zřízenců ve službách soukromých a některých zřízenců ve službách veřejných. Tento zákon navazoval na tzv. Bismarckovu reformu z roku 1889. V období po První světové válce bylo nutné zabezpečit válečné veterány, kteří utrpěli ve válce vážné úrazy. Tento problém vyřešil zákon č. 119/1919 Sb. z. a n., o organizaci péče o válečné poškozence. V roce 1920 -1921 došlo také k úpravě penzijního pojištění soukromých zaměstnanců a železničních zaměstnanců. Nejvýznamnější zákonem z období po První světové válce byl bezpochyby zákon č. 221/1924 z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tento zákon měl význam především pro dělníky. Sociální zabezpečení státních zaměstnanců bylo upraveno v zákoně 221/1925 z. a n., o nemocenském pojištění státních zaměstnanců, jehož úprava poskytovala státním zaměstnancům lepší postavení než dělníkům. Další úprava důchodového zabezpečení proběhla v roce 1929, kdy došlo k zavedení státní starobní podpory zákonem č. 43/1929 Sb. z. a n.. Ve stejném roce došlo i k úpravě penzijního pojištění soukromých zaměstnanců. 6

V období po Druhé světové válce došlo k převzetí zákonů, které upravovaly oblast sociálního zabezpečení za První republiky. Situace byla složitá, neboť došlo k zabavení fondů sociálního pojištění okupanty a hospodářství prožívalo krizi spojenou s válkou. V roce 1948 byl přijat zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, který byl na svou dobu velice pokrokový a moderní. Došlo poprvé k rozšíření důchodového zabezpečení na osoby, které hospodařily samostatně. Po roce 1948 došlo k převzetí socialistických ideologií a princip sociálního pojištění byl postupně nahrazován principem sociálního zabezpečení. Od roku 1948 došlo k první reformě sociálního zabezpečení v roce 1956 a následně v roce 1964 k druhé reformě sociálního zabezpečení. Obě tyto reformy měly za následek rozšíření okruhu osob, které byly zabezpečeny pro případ stáří, invalidity, ale i ztráty živitele. Vzhledem k tomuto opatření došlo k výraznému nárůstu výdajů ze státního rozpočtu a zhoršení ekonomického vývoje. V 80. letech byl přijat zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, který do jisté míry upravoval i důchodové zabezpečení. Velice malá část tohoto zákona platí i v současné době. Po roce 1989 bylo třeba zreformovat doposud velice finančně náročný systém sociálního zabezpečení, který se jevil jako nedynamický a neschopný přizpůsobit se novým podmínkám. Hlavní myšlenou reformy byl přechod ze systému sociálního zabezpečení na systém sociálního pojištění. Reforma probíhala ve třech etapách. 1. etapa 1989 – 1992 2. etapa 1993 - 1998 3. etapa 1998 – dosud V první etapě šlo hlavně o vytvoření záchranné sociální sítě, která měla zaručit minimální mzdu a životní minimum, jako první způsob záchrany od těžké životní situace a hranice chudoby. V druhé etapě došlo k zavedení plateb pojistného mimo daňový systém. 1Významný byl hlavně rok 1995, kdy byly přijaty zákony č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Ve třetí etapě, od roku 1998, došlo k řadě novel, které upravují oblast sociálního zabezpečení. Jedná se především o drobné úpravy, jako např. prodlužování 1

Tröstr, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2002 ISBN 80-7179-669-7. s. 32

7

důchodového věku, rozšiřování či zužování okruhu dávek státní sociální podpory. Všechny tyto novely jsou pouze kosmetickými úpravami dosud fungujícího sociálního zabezpečení, nikoli však novelami zásadními, které by systém sociálního zabezpečení změnily od základu. Aby mohl být systém sociálního zabezpečení nadále finančně udržitelný, je nutné přistoupit k zásadní reformě. Kosmetické úpravy pouze mírně oddalují blížící se kolaps sociálního zabezpečení, které je velice finančně náročné.

8

3.

Charakteristika důchodového systému ČR

Důchodový systém je upraven především zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v platném znění. Tento zákon prošel řadou novel, ale nejvýznamnější změna za poslední roky je způsobena účinností zákona č. 306/2008 Sb. Nejedná se bohužel ale o tak zásadní změnu, aby změnila celý systém důchodového pojištění. Důchodový systém v České republice je založen na dvou pilířích. První z nich je povinné základní důchodové pojištění, dávkově definované, průběžně financované a je státem kontrolované. Lze ho také definovat jako sociálně solidární systém, kdy pracující skupina obyvatel přispívá na stárnoucí obyvatelstvo. Druhý pilíř tvoří dobrovolné penzijní připojištění se státním příspěvkem. V poslední době získává tento pilíř na významu. Důchodový systém je také velice flexibilní, neboť je schopen reagovat na rostoucí inflaci a je zpravidla jednou ročně upravena výše jak základní výměry důchodů, tak i procentní výměry důchodů prostřednictvím přepočítacích koeficientů. Jedná se o tzv. valorizaci důchodu upravenou zákonem. Z důchodového systému jsou vypláceny následující dávky: starobní důchody, invalidní důchody, vdovské a vdovecké důchody a v neposlední řadě sirotčí důchody. V oblasti důchodového pojištění je příslušným orgánem, který přizná, vypočítá a vyplácí příslušný důchod, Česká správa sociálního zabezpečení a její územní organizační složky – Okresní správy sociálního zabezpečení, popřípadě městské či pražská. Výše důchodu je závislá na dvou složkách. První z nich je základní výměra důchodu, která není závislá na délce doby pojištění ani příjmů. Je stanovena pevně pro všechny druhy důchodů a její výše může být upravena pouze zákonem. Druhou ze složek tvoří procentní výměra, která již podléhá výši příjmů a délce pojištění. Současný důchodový systém se potýká s několika problémy, z nichž hlavní problém tvoří příjmy do důchodového systému. V době Rakouska-Uherska, kdy vznikal důchodový systém pro státní zaměstnance, se důchodového věku nedožila většina obyvatel. Díky malému počtu důchodců nedocházelo k finančnímu zatížení aktivně pracující skupiny obyvatel, která odváděla část svých příjmů právě na důchodový účet. V současné době je důchodový účet oddělený a vedený samostatně. V 21. století je situace v oblasti struktury obyvatel opačná, neboť procento aktivně pracujících a 9

přispívajících do státního rozpočtu se snižuje a současně se zvyšuje procento obyvatel v důchodovém věku, kteří se dožívají stále více let i díky pokrokům medicíny, zlepšení způsobu životosprávy a hlavně také díky celkovému způsobu života. Lidé o své zdraví pečují více než v předchozích letech, všímají si více složení jídla, nebezpečných látek v okolí člověka také ubývá. V dobách socialismu byly používány např. azbestové materiály zcela běžně, vodovodní trubky obohacovaly vodu škodlivými kovy, zemědělská sila byla ošetřována nebezpečnými nátěry a množství hnojiv v zemědělství bylo daleko vyšší. To vše je v dnešní době hlídané nějakou normou Průměrný věk obyvatelstva v České republice se v roce 2008 pohyboval okolo 40,5 let.2 Další údaj, který je nutné zmínit, je složení obyvatelstva, které stále více stárne. Z celkového počtu obyvatel 10 467 542 tvoří 2 263 559 obyvatel starších šedesáti let, což je téměř 22% obyvatel. 3 Výdaje v oblasti důchodového pojištění dosáhly k 31.12.2008 výše 304 miliard 871 milionů Kč a příjmy činily 311 miliard 796 milionů Kč. 4 Přestože je z uvedených údajů zřejmé,že příjmy převyšují výdaje, každý rok lze očekávat změnu, kdy výdaje převýší příjmy. Zvláště v době krize, kdy pracovních míst ubylo a došlo k obrovskému zatížení státního rozpočtu v oblasti sociálních výdajů. Lidé předdůchodové věku často řešili svoji pracovní situaci předčasným odchodem do důchodu i za značně nevýhodných podmínek, kdy jim byl starobní důchod trvale krácen. Snaha zvýšit příjmy v oblasti důchodového systému má za následek zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu a zvyšování potřebné doby pojištění. Pro určité profese však musí existovat výjimky, neboť v případě hornických profesí je nemožné, aby fyziologie lidského těla vydržela v tak pozdním věku pracovní nasazení v dole a ztížené pracovní podmínky.

2

[online] dostupné z: http://notes2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/prumerny_vek_obyvatel_v_so_orp_v_roce_2008 aktualizováno 25.7.2009 3 [online] dostupné z: http://czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/4019-09 - Počet obyvatel podle pohlaví a jednotek věku I01 vyd. 30.10.2009. aktualizováno 12.11.2009 4 Výroční zpráva 2008, ČSSZ

10

4.

Invalidita 4.1.

Pojem invalidita

Pojem invalidita můžeme definovat jako ztrátu nebo snížení pracovní schopnosti, která může být způsobena z důvodu závažného onemocnění jako například leukémií, rakovinou nebo následkem vážného úrazu ( amputace končetiny). V první řadě má postižený nárok na pracovní neschopnost a zabezpečení z dávek nemocenského pojištění. Teprve po vyčerpání zákonem stanovené lhůty pro výplatu dávek z nemocenského pojištění (podpůrčí doba) a v případě, kdy není v blízké budoucnosti vidina na uzdravení či zlepšení zdravotního stavu, je třeba situaci postiženého řešit dlouhodobě a zajistit tak jeho životní potřeby. Dávky nemocenského pojištění jsou nahrazeny výplatou dávek z důchodového pojištění v podobě invalidního důchodu. K získání invalidního důchodu je třeba splnit zákonem stanovené podmínky. Kořeny slova invalidita bychom mohli nalézt v latině a to ve slově invalidus. Jeho význam je slabý či nemocný. Lze tedy říci, že slovo invalidní označuje člověka slabého, nezdravého, nemocného, fyzicky neschopného. Dříve bylo slovo invalidita či invalida spojováno především s válečnými veterány, kteří byli v důsledku bojů zraněni a nebyli schopni se sami o sebe postarat a uživit. S pojmem invalidita se můžeme setkat v mnoha různých oblastech, jakou jsou například oblast medicíny, oblast ekonomická, v oblasti sociologické či v právní oblasti. Všechny tyto oblasti jsou spojeny především jednou věcí a tou je dlouhodobě zdravotně nepříznivý stav jedince, který ho negativně ovlivňuje. Z medicínského pohledu se na pojem invalidita díváme jako na onemocnění, ať už trvá dlouhodobě či trvale. Bývají zde zahrnuty také otázky léčení, rekonvalescence a další začlenění postiženého či nemocného jedince do normálního života. Z pohledu ekonomického můžeme o invaliditě hovořit jako o poklesu výdělečné schopnosti a hodnotíme tento pokles mírou životní úrovně před ztrátou této schopnosti a po ní. Je zřejmé, že se ztrátou výdělečné schopnosti dochází k nutnému snížení životní úrovně, přestože se stát snaží různými způsoby životní úroveň takovýchto osob udržet alespoň na přijatelné a důstojné úrovni.

11

V pohledu sociologického se na invaliditu můžeme zaměřit jako na společenskou změnu, která může mít mnoho podob. Může se jednat o pohled okolí na postižené obecně, o závislost na cizí pomoci, o znemožnění dosavadního způsobu života, postižený může trpět depresí a dalšími psychickými poruchami atd. Z právního pohledu lze invaliditu zkoumat z různých aspektů – podle toho, jak jsou podmínky pro uznání invalidity upraveny různými zeměmi nebo v různých historických epochách, anebo jak jsou upraveny soudobým zákonodárstvím. 5 Právní úprava invalidity je založena na třech základních modelech, kterými jsou koncepce invalidity fyzické, profesionální a všeobecné. Fyzická koncepce se zaměřuje především na zdravotní postižení a jeho rozsah. Naopak profesionální koncepce upřednostňuje změnu v profesním životě a ztrátu povolání. Koncepce všeobecná je založena na vztahu mezi změnou zdravotního stavu a uplatněním postiženého občana na trhu práce. Při zapojování postiženého občana zpět do pracovního procesu přichází v úvahu i rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti, než vykonával před zhoršením zdravotního stavu. V České republice je využívána koncepce invalidity všeobecné. Invaliditu můžeme také dělit podle období, kdy vznikla. Jedná se o invaliditu z mládí či invaliditu v produkčním věku. Další způsob dělení je založen na zkoumání vzniku invalidity. Může se jednat o invaliditu vzniklou z obecných příčin, jakými jsou choroba či nepracovní úraz, a o invaliditu vzniklou následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání. Dosud k invaliditě vzniklé v důsledku pracovního úrazu či nemoci z povolání bylo a je přistupováno stejně jako k jiným způsobům vzniku invalidity. Jedinou výhodou pro postiženého v tomto případě je, že není zapotřebí splnit podmínku nároku potřebné doby pojištění. Zabezpečení životní úrovně při invaliditě vzniklé následkem pracovního úrazu je řešeno částečně z důchodového pojištění a částečně prostřednictvím pracovně právních předpisů. S účinností zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění by mělo dojít ke změně způsobu pojištění organizací pro případ úrazu či nemoci z povolání. V současné době jsou organizace pojištěny u veřejných pojišťoven, ale s účinností zákona o úrazovém pojištění by mělo dojít k přesunu plateb pojišťovnám na stát, který by také vyplácel případná plnění poškozeným subjektům.

5

Tröstr, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2002 ISBN 80-7179-669-7. s. 193

12

4.2.

Charakteristika invalidity

Vzhledem k mnoha možnostem vzniku invalidity, druhům úrazů a onemocnění, míře poklesu pracovního potenciálů a životní úrovně nelze invaliditu charakterizovat jedinou všeobecnou definicí, která by zahrnovala všechny tyto možnosti. Invaliditu lze charakterizovat jako souvislost mezi dlouhodobou změnou zdravotního stavu a změnou pracovního uplatnění v důsledku špatného zdravotního stavu. Invalidita se vyznačuje tím, že má dlouhodobé trvání. Zpravidla nedochází k rychlé změně zdravotního stavu. Pojem invalidita je spojován nejen se změnou zdravotního stavu, ale i s jeho délkou, která musí být delší než jeden rok, aby mohlo být hovořeno o invaliditě. Pokud se jedná o změnu zdravotního stavu do jednoho roku, hovoříme o pracovní neschopnosti, která je zabezpečena nikoli z dávek důchodového pojištění, ale z dávek nemocenské pojištění.

4.3.

Částečná invalidita

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištěních charakterizoval částečnou invaliditu v § 44 jako pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33% v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce. O částečnou invaliditu se jedná i v případě, kdy občanovi dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Za taková postižení lze považovat například omezení schopnosti chůze po amputaci, umělé vyústění trávícího nebo močového traktu na povrchu těla, úplné ochrnutí jedné končetiny, oboustranná úplná nebo praktická hluchota. Výčet všech zdravotních postižení, která značně ztěžují obecné životní podmínky, byl součástí přílohy č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., o posuzování invalidity. Tato vyhláška stanovovala mimo jiné procentní vymezení snížení soustavné výděleční činnosti u jednotlivých onemocnění pro potřebu posouzení zdravotního stavu. V případě, že onemocnění nebylo taxativně zařazeno do výčtu onemocnění uvedených ve vyhlášce, bylo třeba posoudit zdravotní stav podle postižení, které je nejvíce srovnatelné svými následky. Zda je pojištěnec částečně invalidní, či nikoli mohou posoudit pouze lékaři lékařské posudkové služby ČSSZ. V případě částečné invalidity byl pojištěnec zabezpečen z dávek důchodového pojištění pouze částečně a stát předpokládal i vlastní příjmy postiženého, které mu pomohou

13

zlepšit jeho životní situaci. Nejedná se jenom o zlepšení finanční situace, ale postižený by se měl pokusit začlenit zpět do společnosti.

4.4.

Plná invalidita

Plná invalidita byla zákonem o důchodovém pojištění v § 39 charakterizována jako pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66% v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebo schopnost soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Soustavnou výdělečnou činností se rozumí jakákoliv činnost, která byla stálým zdrojem příjmů, a to i v případě, že tato činnost nezakládala účast na důchodovém pojištění. Výjimku ze soustavné výdělečné činnosti tvořila činnost v rámci pracovní rehabilitace vykonávaná nejdéle po dobu jednoho roku.

4.5.

Změny od 1.1.2010

S účinností zákona č. 306/2008 Sb., dochází ke významným změnám v posuzování nároků na důchody odvozené od dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a také ve způsobu stanovení výše těchto důchodů. Dochází k novému vymezení pojmu invalidita. Do konce roku 2009 byla invalidita rozdělena na dva stupně, a to částečnou a plnou invaliditu. Od 1.1.2010 se dvoustupňový systém mění na třístupňový s invaliditou prvního až třetího stupně. Jestliže pracovní schopnost jedince poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně. Jestliže pracovní schopnost jedince poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně. Jestliže pracovní schopnost jedince poklesla nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Již z výše uvedeného procentního vymezení jednotlivých stupňů poklesu pracovní schopnosti je zřejmé, že došlo ke zpřísnění. Do 31.12.2009 pro částečnou invaliditu stačilo získat pouze potřebných 33% poklesu pracovní schopnosti, od 1.1.2010 je potřeba pro získání prvního stupně invalidity již 35%. Nejen že došlo ke zpřísnění stanovených procentních sazeb při určování stupně invalidity, ale došlo i ke změně vyhlášky č. 284/1995 Sb. Vyhláška 284/1995 Sb. byla nahrazena novou vyhláškou č.359/2009, která je oproti předchozí vyhlášce přísnější při

14

stanovování procentního poklesu výdělečné činnosti a také ke zpřísnění procentních sazeb u jednotlivých druhů onemocnění. Příkladem toho může být obezita II.stupně, která dle vyhlášky č. 284/1995 Sb. byla hodnocena mezi 30-50%, kdežto nová vyhláška č. 359/2009 Sb. hodnotí obezitu II.stupně pouze 20-30%. Jedinec, který byl hodnocen podle staré vyhlášky, mohl získat alespoň částečnou invaliditu a za splnění státem stanovených podmínek mohl očekávat finanční zajištění v podobě částečného invalidního důchodu, se změnou vyhlášky nezíská ani invaliditu I.stupně. Veliké zpřísnění lze zaznamenat také v oblasti týkající se onemocnění pohybového aparátu. Problémem může být i změna plné invalidity (od 1.1.2010 invalidity třetího stupně) v případě nařízené kontrolní lékařské prohlídky na invaliditu nižšího stupně, neboť pro jedince se zdravotním postižením je velice obtížné zapojit se zpět do pracovního procesu, aby nedošlo k výraznému snížení životní úrovně. Nejhůře mohou být touto změnou zasaženi pojištěnci předdůchodového věku, kteří budou na trhu práce znevýhodněni jak zdravotním postižením, tak i svým pokročilým věkem. Zpřísnění v oblasti invalidity se zcela vyhne lidem, kteří mají již přiznaný plný invalidní důchod bez nařízené kontrolní lékařské prohlídky (KLP). Je tedy zřejmé, že člověk, který získal plnou invaliditu před rokem 2010 bez nařízené KLP, bude pobírat invalidní důchod III stupně ve stejné výši jako invalidní důchod plný. Na druhé straně člověk, který se stane invalidním se stejným onemocněním po roce 2010, bude uznám invalidním pouze v rozsahu II. stupně invalidity. Systém není v této situaci podle mého názoru příliš spravedlivý. Systém se také určitým způsobem snaží chránit osoby s již přiznanou plnou invaliditou a následným vyplácením plného invalidního důchodu před nepříznivým dopadem spojeným se snížením stupně invalidity a přehodnocení výše vypláceného invalidního důchodu na druhý či první stupeň. Osobám, u kterých dojde ke snížení plného invalidního důchodu v důsledku KLP po roce 2009, bude doposud stanovená výše invalidního důchodu vyplácena ve stejné výši ještě po následujících 12 měsíců od změny stupně invalidity. po 1.1.2010. Tuto problematiku upravuje přechodné ustanovení zákona č. 155/1995Sb. v čl. II odst. 13.

15

Podstatou změny z dvoustupňového systému invalidity na třístupňový systém byla snaha o spravedlivější rozdělení invalidních důchodů podle jednotlivých stupňů poklesu pracovní schopnosti a také ušetření finančních nákladů. Dvoustupňový systém se jevil jako nedostačující. Pojištěnec, který trpěl ztrátou soustavné výdělečné činnosti v rozsahu 35%, pobíral stejné finanční zabezpečení jako klient se ztrátou v rozsahu 65%. Rozsah poklesu soustavné výdělečné činnosti u částečné invalidity byl obrovský. Nově nastolený systém od 1.1.2010 by měl plně uspokojit přístup ke klientům s využitím nejnovějších poznatků v medicíně. V současné době se medicína vyvíjí závratným tempem a nemoci, které v letech 1995 byly diagnostikovány jako nevyléčitelné, je možné třeba i vyléčit či zmírnit příznaky a následky těchto nemocí. Z tohoto důvodu bylo nutné přistoupit k aktualizaci nejen vyhlášky o posuzování zdravotního stavu, ale i celého důchodového systému. Od 1.1.2010 byl také zaveden nový pojem – pokles pracovní schopnosti, který nahrazuje dosud používaný pojem pokles soustavné výdělečné činnosti. Nový pojem pokles pracovní schopnosti hodnotí pokles pracovní schopnosti v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V případě, že má pojištěnec více zdravotních postižení, stává se rozhodujícím postižením pro určení invalidity to, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti. Ostatní zdravotní postižení mohou být zohledněna a míra poklesu pracovní schopnosti může být zvýšena až o 10%. Vyhláška zohledňuje nejen navýšení procentních bodů, ale i jejich snížení. Rozhodujícím pro navyšování či snižování procentních bodů je existence více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, schopnost rekvalifikace a v neposlední řadě i příznivá stabilizace zdravotního stavu nebo adaptace pojištěnce na své zdravotní postižení.

16

5.

Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

Tento pojem byl do konce roku 2009 spojován především s dvěmi událostmi, kterými jsou: a) skutečnost nepříznivého zdravotního stavu, který má stálý charakter a nelze očekávat jeho zásadní změny b) časové vymezení jako dlouhodobý stav, což v právním vymezení znamená dobu trvání nejméně jeden rok Zdravotní stav musí být prokázán na základě lékařských vyšetření a v případě invalidity posouzením lékaře posudkové služby ČSSZ, který vykonává činnost pro potřeby OSSZ, podle místní příslušnosti. Od 1.1.2010 dostává pojem dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nový význam. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. 6 Uznání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozhodující pro vznik případné invalidity. Samotné uznání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu totiž nezakládá nárok na uznání invalidity 1-3 stupně a následný nárok na výplatu invalidního důchodu. Pro stanovení stupně invalidity slouží příloha vyhlášky č. 359/2009 Sb. s taxativním vymezením nemocí s přesně stanovenou hranící míry poklesu pracovní schopnosti. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pro účely důchodového pojištění jsou oprávněni zjišťovat a potvrdit v prvním stupni rozhodování pouze lékaři ČSSZ, oprávněni posuzovat pro účely OSSZ dle místní příslušnosti, a v druhém stupni rozhodování lékaři lékařské posudkové služby ústředí ČSSZ

6

Zákon č. 155/1995 Sb., zákon o důchodovém pojištění , ve znění účinném od 1.1.2010, § 26

17

6.

Invalidní důchod

Invalidní důchod je jedním ze systémů sociální pomoci státu, kterou poskytuje pojištěnci v případě sociální události spojené s dlouhodobou nepříznivou změnou zdravotního stavu. Pojištěnci musí být na základě lékařského posudku přiznána invalidita, od které se odvíjí druh invalidního důchodu. Jedná se o dávku důchodového pojištění, podmíněnou poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebo podmíněnou skutečností, že schopnost soustavné výdělečné činnosti je z důvodu zdravotního postižení možná jen za zcela mimořádných podmínek. 7

6.1.

Částečný invalidní důchod

Podmínkou pro nárok na částečný invalidní důchod byla především uznaná částečná invalidita lékařem posudkové služby ČSSZ. Další podmínky byly stanoveny v §43 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění před 1.1.2010. Pojištěnec musel získat potřebnou dobu pojištění, která byla stanovena v §40 téhož zákona. Pro splnění povinnosti potřebné doby pojištění platily stejné podmínky jako u plného invalidního důchodu. Potřebná doba byla odstupňována věkem, čímž bylo zamezeno věkové diskriminaci. 

do 20 let méně než jeden rok



od 20 let do 22 let jeden rok



od 22 let do 24 let dva roky



od 24 let do 26 let tři roky



od 26 let do 28 let čtyři roky



nad 28 let pět roků pojištění

Potřebná doba pojištění se dále zjišťovala před vznikem invalidity u pojištěnců do 28 let. U pojištěnců nad 28 let se doba pojištění zjišťovala v posledních deseti letech před vznikem invalidity. Potřebná doba pojištění se již nezjišťovala v případě, že pojištěnec měl již v bezprostřední době před vznikem částečné invalidity přiznaný plný invalidní důchod.

7

Černá,J.-Trinnerová,D.-Vacík,A. Právo sociálního zabezpečení.1.vyd. Dobrá Voda: Nakladatelství Čeněk Aleš, 2002 ISBN 80-86473-07-4 str. 60

18

Jako náhradní dobu pojištění bylo možné započítat tzv. náhradní doby pojištění, za které pojištěnec neodevzdával žádné platby do státní poklady, ale plnil jinou pro stát důležitou úlohu. Náhradní doby pojištění mohou být například: - doby studia na střední či vysoké škole (příprava na budoucí povolání) - doby vedené v evidenci úřadu práce - doby v civilní vojenské službě - doby péče o dítě do čtyř let věku - doby péče o osobu, která vyžaduje osobní péči a je jí tato péče přiznána Doba při studiu na střední či vysoké škole se započítávala pouze v rozsahu 6 let po dosažení věku 18 let. Další omezení existovala i u doby vedené v evidenci úřadu práce, která se započítávala v maximální výši 3 let. Pokud pojištěnec nesplňoval potřebnou dobu pojištění, ale byla mu přiznána částečná invalidita následkem pracovního úrazu, měl též nárok na výplatu částečného invalidního důchodu. Potřebná doba pojištění se již nezjišťovala.

6.2.

Plný invalidní důchod

Podmínky nároku na plný invalidní důchod byly vymezeny §38 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění do 31.12.2009. Hlavním předpokladem pro nárok na plný invalidní důchod bylo uznání plné invalidity a splnění dalších zákonem stanovených podmínek. Těmi byla potřebná doba pojištění, pokud nebyla splněna podmínka na nárok pro starobní důchod, či dosažení důchodového věku, nebo plná invalidita následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání. Potřebná doba pojištění byla stejná jako u nároků na částečný invalidní důchod. Tedy závislá na věku pojištěnce. 

do 20 let méně než jeden rok



od 20 let do 22 let jeden rok



od 22 let do 24 let dva roky



od 24 let do 26 let tři roky



od 26 let do 28 let čtyři roky



nad 28 let pět roků pojištění 19

Zvláštní druh invalidity tvořila tzv. invalidita z mládí, pro jejíž uznání nebylo, stejně jako u invalidity následkem pracovního úrazu, třeba splňovat podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod. Existovaly zde ale další podmínky, kterými byl trvalý pobyt na území České republiky a vznik plné invalidity před dosažením věku 18ti let.

6.3.

Výpočet invalidních důchodů

Výpočet invalidních důchodů se odvíjí od tzv. dávkové formule, která je vymezena jako konkrétní postup při stanovení základu, z něhož se vyměřuje výše důchodové dávky a samostatné vyměření této dávky za aplikace exaktně matematických pravidel. 8 Dávkovou formuli lze charakterizovat jako univerzální, dvousložkovou a dynamickou. Za univerzální lze považovat postup při výpočtu jednotlivých důchodů, neboť výpočet může být ovlivněn pouze dobou pojištění a výpočtovým základem. Dávkovou formuli lze charakterizovat jako dvousložkovou z důvodu skladby důchodů. Jejich výše je závislá na základní výměře a procentní výměře. A za dynamickou je považována dávková formule z důvodu neustálého zákonného upravování některých hodnot pro výpočet důchodu. Jedná se především o reakci na míru inflace. Důchodová formule je tvořena dvěma částmi, kterými jsou základní výměra a procentní výměra. Základní výměra je dána pevnou částkou a je stejná pro všechny pojištěnce. K její úpravě dochází zpravidla jednou ročně zákonnou vyhláškou. Procentní výměra je odvozována stejně jako u procentní výměry starobních důchodů. Je závislá na míře odvodů do státního rozpočtu prostřednictvím důchodového pojištění a na délce doby pojištění. Projevuje se zde tzv. zásada zásluhovosti. Pokud hovoříme o dávkové formuli, je třeba se zmínit i o následujících pojmech, které jsou neodmyslitelnou součástí výpočtu důchodů. Těmito pojmy jsou vyměřovací základ, roční vyměřovací základ, osobní vyměřovací základ, výpočtový základ, koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, dopočtené doby, rozhodné období, redukční hranice. Pro názornější vysvětlení celého postupu, který vede ke složitému výpočtu důchodu, uvádím v příloze č. 1 příklad. 8

Tröstr, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2002 ISBN 80-7179-669-7 str. 176

20

6.3.1. Základní pojmy Vyměřovací základ je charakterizován jako úhrn příjmů zúčtovaných zaměstnavatelem zaměstnanci, kterému vzniká z pozice zaměstnance účast na nemocenském pojištění. V případě osob samostatně výdělečné činných záleží vyměřovací základ na jejich příjmech a výdajích, nesmí však být nižší než 50% čistých příjmů. Záleží pouze na volbě OSVČ, zda si vyměřovací základ navýší. Součet všech vyměřovacích základů za jednotlivé měsíce tvoří roční vyměřovací základ, který je nutno vynásobit ročním koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. Tento postup je reakcí na ekonomický vývoj a slouží k udržení a zachování reálné hodnoty odvedených plateb do státního rozpočtu. Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu je podíl všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, vynásobený přepočítacím koeficientem a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, za který se vypočítává roční vyměřovací základ.9 Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího nesmí být nižší než 1. Osobní vyměřovací základ je stanoven jako měsíční průměr z již upravených ročních vyměřovacích základů, zjištěných za rozhodné období.

10

Z tohoto výpočtu je již možné

odvozovat výši důchodu za určitých omezení. Tato omezení jsou nastavena z důvodu solidarity. Rozhodné období lze charakterizovat jako určité časové období, ve kterém se zjišťují vyměřovací základy za jednotlivé roky a vyloučené doby. Délka rozhodného období činí 30 kalendářních roků bezprostředně předcházejících roku přiznání důchodu. Avšak k dobám před rokem 1986 se přihlíží jen ve výjimečných případech. V roce 2016 by již nemělo docházet k započítávání vyměřovacích základů před rokem 1986, neboť od roku 2016 do roku 1986 činí rozhodné období přesně 30 kalendářních roků. Dalším pojmem, ze kterého je již možno přímo odvodit výši důchodu, je výpočtový základ. Výpočtový základ je shodný s osobním vyměřovacím základem pouze v případě, že není překročena první redukční hranice 10500 Kč měsíčně.V případě, že dojde k překročení této redukční hranice, dochází ke krácení částky o 70%. Další 9

Zákon 155/1995 Sb., zákon o důchodovém pojištění – ve znění účinném do 31.12.2009 – § 17 Gregorová Z.-Galvas M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vyd. Nakladatelství Doplněk Brno, 2005. ISBN 80-210-3686-9 (Masarykova Univerzita Brno), ISBN 80-7239-176-3 (Doplněk Brno) str. 246 10

21

redukční hranice je stanovena na částce 27000Kč a v případě jejího překročení dochází ke krácení o 90%. Redukční hranice uvedené výše jsou platné od 1.1.2010 a slouží k zachování principu solidarity. Z výpočtového základu lze již odvozovat výši procentní výměry invalidních důchodů. Dopočtené doby pojištění jsou fiktivní doby, které zahrnují období od vzniku invalidity do doby všeobecného důchodového věku. Vzhledem ke vzniku invalidity bylo zabráněno pojištěnci zabezpečit si nutné finanční prostředky na základní životní potřeby vlastním přičiněním, a proto jej nelze z tohoto pohledu diskriminovat před ostatními pojištěnci, kteří takovou možnost mají. Míra zásluhovosti se promítá i do tohoto institutu, neboť v sobě od 1.1.2010 odráží ekonomickou aktivitu pojištěnce. Do konce roku 2009 tomu tak nebylo, neboť dopočtená doba se poskytovala všem v plné výši a již se nepřihlíželo k ekonomické aktivitě pojištěnce. 6.3.2. Výše částečného invalidního důchodu: Výše částečného invalidního důchodu byla závislá na základní výměře a procentní výměře. Základní výměra byla dána neměnnou částkou přímo stanovenou zákonem a činí dle § 45 zákona č.155/1995 Sb., 2170 Kč měsíčně. Výše procentní výměry částečného invalidního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění 0,75% výpočtového základu měsíčně.

11

Je tedy závislá na příjmech, kterých

pojištěnec dosahoval v době před vznikem invalidity. Zákon upravuje minimální výši výpočtového základu, která byla stanovena na 385 Kč měsíčně. 6.3.3. Výše plného invalidního důchodu: Výše plného invalidního důchodu byla odvozena stejně jako u důchodu částečného, pouze s rozdílem procentní výměry, kdy výpočtový základ byl započítáván 1,5% za každý celý rok doby pojištění. Minimální výše byla stanovena na 770 Kč.

6.4.

Změny od 1.1.2010

Se změnou v oblasti invalidity dochází neodmyslitelně ke změně v oblasti invalidních důchodů. Do roku 31.12.2009 byly invalidní důchody rozděleny na plný a částečný invalidní důchod, ale od 1.1.2010 s účinností zákona č. 306/2008 Sb., dochází k stanovení jedné jediné dávky, a to invalidní důchod, rozdělené podle jednotlivých

11

Zákon 155/1995 Sb., zákon o důchodovém pojištění , ve znění účinném do 31.12.2009 § 45

22

stupňů invalidity. Takže nově vzniká invalidní důchod I,II.a III. stupně. Na invalidní důchod má od 1.1.2010 nárok pouze pojištěnec mladší 65 let, poté dochází k automatické změně invalidního důchodu na důchod starobní ve stejné finanční výši, jaké dosahoval přiznaný invalidní důchod. Pojištěnec má však možnost požádat o nové vypočítání výše starobního důchodu. Stupeň invalidního důchodu se odvíjí od přiznaného stupně invalidity, nejméně však musí míra poklesu pracovní schopnosti činit 35%. Invalidita prvního stupně se pohybuje v rozsahu 35-49%, invalidita druhého stupně v rozsahu 50-69% a invalidita třetího stupně v rozsahu 70 a více %. Při určování poklesu pracovní schopnosti nestačí pouze posouzení zdravotního stavu, ale je nutné přihlédnout i k dalším faktorům, jako jsou: 

zda zdravotní postižení ovlivňuje pracovní schopnost trvale



zda je zdravotní stav stabilizovaný



zda je pojištěnec na svůj zdravotní stav adaptován



zda je možná rekvalifikace pojištěnce na jiný druh činnosti



zda je pojištěnec schopen využít zbývající zachovanou pracovní schopnost či využití této schopnosti za zcela mimořádných podmínek

Za stabilizovaný zdravotní stav lze považovat ustálený stav, který se při výkonu výdělečné činnosti nezhoršuje. O adaptaci na zdravotní postižení lze hovořit tehdy, pokud pojištěnec nabyl schopnosti a dovednosti, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost, aniž by se jeho zdravotní stav zhoršil v důsledku této činnosti. V oblasti výpočtu invalidního důchodu došlo k následujícím změnám.Výše procentní výměry invalidního důchodu za každý celý rok doby pojištění činí pro invaliditu prvního stupně 0,5% výpočtového základu měsíčně, pro invaliditu druhé stupně 0,75 % měsíčně a pro invaliditu třetího stupně 1,5% měsíčně. Se zavedením třístupňového systému invalidních důchodů nutně dochází k překlopení invalidních důchodů částečných a plných. Plný invalidní důchod se od 1.1.2010 mění na invaliditu třetího stupně. Částečný invalidní důchod se mění na invaliditu druhého stupně v případě, pokud částečná invalidita byla přiznána v důsledku poklesu soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50%. V ostatních případech, kdy byla invalidita

23

stanovena podle poklesu soustavné výdělečné činnosti o méně než 50%, mění se částečný invalidní důchod na invalidní důchod prvního stupně. Změnu je povinna provést Česká správa sociálního zabezpečení a poživatele invalidních důchodů o této změně písemně vyrozumět nejpozději do 31.1.2010. S nově zavedených systémem invalidity a invalidních důchodů je třeba řešit také otázky spojené se změnou stupně invalidity. Pokud dojde od 1.1.2010 ke změně stupně invalidity v souvislosti se zlepšením či zhoršením zdravotního stavu, dochází ke stanovení nové výše procentní výměry důchodu. Ke stanovení procentní výměry je použita výše procentní výměry invalidního důchodu předcházející změně invalidity, vynásobená stanoveným koeficientem. Koeficient byl stanoven jako podíl procentní sazby výpočtového základu přiznané podle nového stupně invalidity a procentní sazby výpočtového základu dosavadní procentní sazby stanovené pro určitý stupeň invalidity. Koeficient pro změnu stupně invalidity je zaokrouhlován na čtyři desetinná místa.

Dosavadní stupeň

Nový stupeň

Výše

invalidity

invalidity

přepočítacího

Způsob výpočtu

koeficientu I.

II.

1,5

0,75/0,5

II.

I.

0,6667

0,5/0,75

III.

I.

0,3333

0,5/1,5

I.

III.

3

1,5/0,5

II.

III.

2

1,5/0,75

III.

II.

0,5

0,75/1,5

24

7.

Práce posudkového lékaře ČSSZ 7.1.

Charakteristika lékařské posudkové služby

Lékařskou posudkovou službu (LPS) tvoří posudkoví lékaři se specializací na posudkové lékařství, kteří se zabývají posuzováním zdravotního stavu za účelem poskytnutí různých sociálních dávek či jiných výhod. V současné době vykonává LPS svoji činnost pro dva rozdílné systémy. Prvním z nich je posuzování zdravotního stavu pojištěnců pro účely důchodového a nemocenského pojištění. Druhým systémem jsou tzv. nepojistné systémy. Do těchto nepojistných systémů můžeme zařadit například dávky státní sociální podpory (posouzení dlouhodobě zdravotně postiženého dítěte pro výplatu rodičovského příspěvku do 7-15 let věku dítěte) a dávky sociální pomoci (mimořádné výhody I- III. stupně, příspěvky na úpravu bytu, příspěvky na zakoupení, opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla, příspěvky na individuální dopravu a posouzení stupně závislosti I-IV.stupně). Celkový výčet všech posudků, konaných pro nepojistné systémy, je přílohou č. 2 této práce. Po přechodném rozdělení posudkové služby od 1.7.2006 do 30.6.2009 na část pod ČSSZ, řešící pojistné systémy, a část pod Úřady práce (ÚP), řešící nepojistné systémy, došlo opět ke sloučení obou částí posudkové služby pod ČSSZ od 1.7.2009. Další činností, kterou lze zahrnout do činnosti LPS ČSSZ, je kontrola ošetřujících lékařů při posouzení zdravotního stavu, dočasné pracovní neschopnosti a potřeby péče. Jedná se o kontrolní činnost, která má za úkol odhalit neúčelné nakládání s prostředky z nemocenského pojištění.

7.2.

Prameny pro posuzování zdravotního stavu

Lékařská posudková služba se řídí v oblasti posuzování zdravotního stavu pro účely důchodového pojištění od 1.1.2010 vyhláškou č. 359/2009 Sb., o posuzování zdravotního stavu. Tato vyhláška stanovuje procentní míry poklesu pracovní schopnosti, způsob posouzení pracovní schopnosti, způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti invalidity I. a II. stupně a ve zcela mimořádných případech invalidity III. stupně, v neposlední řadě stanovuje náležitosti posudku. Dalšími právními předpisy, které se vztahují k posuzování zdravotního stavu, jsou zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákon č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.

25

7.3.

Postup řízení LPS

V samém začátku řízení LPS je důležité stanovit místní příslušnost LPS. Určení místní příslušnosti LPS OSSZ se řídí místem trvalého pobytu fyzické osoby na území ČR, popřípadě místem pobytu na území ČR podle druhu pobytu cizince. Pokud nemá fyzická osoba trvalý pobyt na území ČR, řídí se místní příslušnost místem, kde se osoba obvykle zdržuje. 12 V případě, že se jedná o osobu ve výkonu trestu, řídí se místní příslušnost sídlem věznice, nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence. Činnost LPS je zaměřena na vypracování posudku na základě podkladů zdravotnické dokumentace. Existuje i možnost, pokud to uzná lékař posudkové služby za nutné, navštívit posuzovaného občana přímo doma, pozvat jej k vyšetření přímo na pracoviště LPS nebo si vyžádat vyšetření odborných lékařských pracovišť. Zdravotní stav posuzovaného je posouzen podle vyhlášky o posuzování zdravotního stavu a následně vypracuje lékař posudkové služby lékařský posudek. Tento posudek má zákonem stanovené náležitosti, kterými jsou.: označení orgánu sociálního zabezpečení, který provedl posouzení zdr. stavu jméno a příjmení pojištěnce, rodné číslo, adresa trvalého pobytu účel posouzení a datum výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce výsledek posouzení a míra poklesu pracovní schopnosti (stanovení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, míra poklesu pracovní schopnosti v %, stupeň invalidity, den vzniku, změny či zániku invalidity, možnost využití zachované pracovní schopnosti, doba platnosti posudku) odůvodnění Příslušný správní orgán vydá na základě posudku rozhodnutí o přiznání, či nepřiznání požadované dávky poskytované systémem sociálního zabezpečení. Posouzení zdravotního stavu je zahajováno vždy na žádost správního orgánu, u něhož žadatel uplatňuje svoji žádost o příslušnou dávku. Z výše uvedeného vyplývá, že žadatel nemůže o posouzení zdravotního stavu požádat sám. Opravný prostředek proti posouzení zdravotního stavu není přípustný. V případě nesouhlasu se lze odvolávat pouze proti rozhodnutí příslušného úřadu, pro jehož potřebu byl zdravotní posudek vypracován. 12

Zákon č. 582/1991 Sb., zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů- §8 odst. 5 písm. a)

26

7.4.

Změny od 1.1.2010

Od 1.1.2010 spadá do činnosti LPS ČSSZ nově vypracování zdravotních posudků pro účely řízení o námitkách. Řízení o námitkách je nově zavedený institut pro případ nesouhlasu s rozhodnutím, který je třeba vyčerpat před podáním odvolání k příslušnému orgánu.

27

8.

Činnost OSSZ v oblasti invalidních důchodů

Činnosti OSSZ v oblasti rozhodování o dávkách důchodového pojištění se řídí zákonem č. 582/1991 Sb. K zahájení řízení může dojít dvojím způsobem. Jedním z nich je zahájení řízení ve věci dávek důchodového pojištění na vlastní žádost občana. Žádost musí být sepsána na předepsaném tiskopise přímo Okresní správou sociálního zabezpečení příslušnou podle místa trvalého pobytu žadatele. Den, kdy se žadatel poprvé obrátil na příslušnou OSSZ, se považuje za den uplatnění nároku na dávku. Druhým způsobem je zahájení řízení z moci úřední. Zahájení z moci úřední je podmíněno splněním určitých podmínek. Příkladem takového řízení může být řízení ve věci změny poskytování již přiznané dávky nebo ve změně její výše. Okresní práva sociálního zabezpečení postoupí žádost s potřebnými podklady České správě sociálního zabezpečení, která vydá do 30 dnů písemné rozhodnutí ve věci žádosti. ČSSZ rozhoduje v oblasti důchodového pojištění o nárocích na důchod, jejich výši a výplatě. Rozhodnutí musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti a musí být vydáno písemně. Výjimku tvoří pouze hromadná rozhodnutí o zvyšování vyplácených dávek důchodového pojištění. Vzor rozhodnutí ČSSZ je přílohou č. 2 této práce. Běh času nemá vliv na nárok na důchod, ale v případě nároku na výplatu důchodu je situace jiná. Zde nárok zaniká uplynutím tříleté lhůty od přiznání důchodu. Pokud občan nesouhlasí s vydaným rozhodnutím, může občan od 1.1.2010 nově uplatnit námitky proti vydanému rozhodnutí. Námitky lze uplatnit v písemné formě do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí u orgánu, který rozhodnutí vydal. Podání námitek nemá až na výjimky odkladný účinek. Zavedení tohoto institutu posunulo od 1.1.2010 nabývání právní moci vydaných rozhodnutí o 30 dní od jejich vydání. Další možností, kterou lze využít v případě nesouhlasu s vydaným rozhodnutím, je soudní přezkum rozhodnutí. Tento opravný prostředek lze využít teprve po vyčerpání možnosti uplatnění námitek.

28

9.

Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením

Osoby se zdravotním postižením tvoří skupinu, která má velice obtížené podmínky v uplatnění se na trhu práce především kvůli svému zdravotnímu stavu. Vzhledem k této skutečnosti jim stát poskytuje zvláštní přístup na trhu práce a snaží se motivovat zaměstnavatele k zaměstnávání těchto osob různými způsoby. Zákonná úprava pracovních podmínek osob se zdravotním postižením je dána Listinou základních práv a svobod, jedná se především o obecnou rovinu úpravy rovného zacházení a zákazu diskriminace .Konkrétní zákonná opatření je třeba hledat v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v části třetí, která se zabývá přímo zaměstnáváním osob se zdravotním postižením. Tento zákon chápe jako osobu se zdravotním postižením nejen osobu, které byla přiznána invalidita, ale zahrnuje i osoby, které byly uznány jako zdravotně znevýhodněné. Definice osoby se zdravotním postižením jsou různé. Můžeme se s nimi setkat jak v dokumentech OSN, Světové zdravotnické organizace, Mezinárodní organizace práce(MOP) či Rady Evropy. MOP chápe osobu se zdravotním postižením jako jednotlivce, jehož vyhlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstnání jsou sníženy v důsledku tělesného nebo duševního postižení.13 Rada Evropy chápe zdravotní postižení jako omezení způsobené fyzickými, psychickými, smyslovými, sociálními,kulturními nebo právními překážkami, které postižené osobě brání, aby se integrovala a účastnila se rodinného života a života společnosti na stejné úrovni jako kdokoli jiný.14 Podle dokumentů OSN můžeme osobu se zdravotním postižením charakterizovat jako jakoukoli osobu, která není plně nebo z části schopna zabezpečit si své životní potřeby nebo potřeby v životě společnosti jako běžný jednotlivec, a to v důsledku vady, ať už vrozené nebo ne, spočívající v jejich fyzických nebo duševních schopnostech. 15 Z výše uvedeních charakteristik lze konstatovat, že osoba se zdravotním postižením není vnímána společností pouze z pohledu zdravotního, ale společnost bere ohledy i na

13

Komendová J. – Gregorová Z. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením vyd. 1. Ostrava : Key Publishing,– str. 15 14 Komendová J. – Gregorová Z. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením vyd. 1. Ostrava : Key Publishing,– str. 20 15 Komendová J. – Gregorová Z. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením vyd. 1. Ostrava : Key Publishing, 2009– str. 18/19

29

následky vzniklé zhoršením zdravotního stavu či změnou zdravotního stavu a neschopnost jedince začlenit se zpět do společnosti jako takové. Mimo pojmu osoby zdravotně postižené se také setkáváme s pojmem pracovní podmínky. Přesné vymezení tohoto pojmu je velice složité a nelze jej dohledat ani v mezinárodních smlouvách upravujících pracovní právo. Jako pracovní podmínky lze chápat všechny faktory působící na zaměstnance při výkonu práce.

16

Lidé se

zdravotním postižením potřebují na rozdíl od zdravých zaměstnanců zvláštní přístup a pomůcky. Většinou nelze přesně specifikovat, jaké změny je nutné udělat v případě zaměstnání zdravotně postiženého zaměstnance, neboť každé postižení má jinou formu či rozsah. Například zaměstnanec na vozíku potřebuje bezbariérový přístup do zaměstnání, případně více prostoru pro manipulaci s vozíkem. Naopak člověk s postižením zraku bude vyžadovat zvláštní informační a komunikační vybavení. Státní politika zaměstnanosti se snaží různými nástroji ovlivňovat podíl osob se zdravotním postižením na trhu práce. Jednou z možností je zákonem stanovený podíl zaměstnanců se zdravotním postižením u zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 25 pracovníků v trvalém pracovním poměru. Podíl osob se zdravotním postižením u takovýchto firem a organizací musí tvořit ze zákona 4%. Zaměstnavatelé pobírají od státu v případě zaměstnání takové osoby určitou kompensaci v podobě peněžitého příspěvku. Ne všechny organizace jsou ale schopny zajistit potřebné pracovní podmínky pro osoby se zdravotním postižením a proto existují i další možnosti, jak se zapojit do pomoci v oblasti uplatnění osob se zdravotním postižením na trhu práce. Organizace mohou odebírat výrobky, služby či poskytovat zakázky zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více než 50% osob se zdravotním postižením, chráněným dílnám nebo OSVČ. Poslední možností, jak může organizace naplnit zákonem stanovenou povinnost, je platba do státního rozpočtu. Tato možnost ovšem platí pouze pro nestátní organizace. Všechny výše uvedené možnosti lze vzájemně kombinovat. Vzhledem k obtížnému uplatnění osob se zdravotním postižení na trhu práce, ukládá zákon úřadům práce zvýšenou péči o takovéto uchazeče o zaměstnání. Úřad práce vede evidenci osob se zdravotním postižením, kterým poskytuje služby podle tohoto zákona. 16

Komendová J. – Gregorová Z. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením vyd. 1. Ostrava : Key Publishing, 2009– str. 13

30

Evidence obsahuje identifikační údaje o osobě se zdravotním postižením, údaje o omezeních v možnostech jejího pracovního uplatnění ze zdravotních důvodů, údaje o právním důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením, a údaje o poskytování pracovní rehabilitace.17 Mimo vedení evidence je úřad práce povinen sestavit tzv. individuální rehabilitační plán v rámci pracovní rehabilitace pro jednotlivé osoby se zdravotním postižením a podílet se na finančních nákladech zaměstnavatelů, spojených právě se zaměstnáním osob se zdravotním postižením. Pracovní rehabilitace je charakterizována dle zákona o zaměstnávání jako souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením.18 Další možností, jak začlenit osobu se zdravotním postižením na trhu práce, je uplatnění této osoby v chráněné pracovní dílně či chráněném pracovním místě. Chráněná pracovní dílna či pracovní místo jsou vytvořeny zaměstnavatelem přímo pro osoby se zdravotním postižením a na vznik a provoz takovýchto míst přispává úřad práce. Chráněnou dílnu můžeme charakterizovat jako pracoviště přizpůsobené pracovním podmínkám osobám se zdrav. postižením , kde průměrný meziroční počet těchto zaměstnaných osob činní nejméně 60%. Další podmínkou pro vznik chráněné dílny je stanovení funkčnosti nejméně po dobu dvou let. Toto omezení by mělo zabránit vzniku chráněných dílen pouze za účelem získání státního příspěvku. V současné době se můžeme setkat s celou řadou vychytralých podvodníků, kteří se snaží vydělat na zdravotním postižení ostatních spoluobčanů a zaměstnávají je pouze za účelem svého vlastního zisku. Osoby se zdravotním postižením se většinou bojí požádat o pomoc nebo se obrátit na policii ze strachu, že o práci přijdou. Práce jim totiž neposkytuje jenom finanční příjem, ale osoby se zdravotním postižením se cítí potřebné, což je velice motivuje. Chráněné pracovní místo je charakterizováno jako místo určené pro osobu se zdravotním postižením, které musí být provozováno nejméně dva roky. Na rozdíl od chráněné pracovní dílny nemusí zaměstnavatel splňovat podmínku zaměstnání určitého procenta osob se zdravotním postižením.

17 18

Zákon č. 435/2004 Sb. – o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů - §68 odst. 1 Zákon č. 435/2004 Sb. – o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů - §69 odst. 2

31

Další možnosti, které státní politika zaměstnanosti využívá při uplatňování osob se zdravotním postižením na trhu práce, jsou různé motivační programy pro zaměstnavatele. Můžeme mezi ně zahrnout například zvýhodňování zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením, při zadávání státních zakázek. Státní zakázka může být přímo určena pro tyto zaměstnavatele a nebude se jednat o diskriminaci ostatních subjektů. Druhou možností zvýhodnění je v oblasti cenových nabídek, ale pouze u podlimitních veřejných zakázek. V takovém případě bude cenová nabídka organizace, která zaměstnává více něž 50% osob se zdravotním postižením a její celkový počet zaměstnanců je vyšší než 25, hodnocena jako nejnižší v případě, že nedojde k odchylce od ostatních nabídek větší než 15%. Z výše uvedené vyplývá, že zaměstnávat osoby se zdravotním postižením může být pro organizace výhodné, neboť stát je velice štědrý v poskytování příspěvků a zvýhodnění těchto zaměstnavatelů. Osoby se zdravotním postižením jsou také zvýhodněny v oblasti daní. Toto zvýhodnění je upraveno zákonem o dani z příjmů a jedná se o možnost odpočtu z daňové základu. Výše odpočitatelné částky se mění v závislosti na stupni invalidity nebo závislosti.

32

10. Závěr Závěr S účinností zákona č. 306/2008 Sb.- došlo od 1.1.2010 k výrazným změnám v oblasti posuzování nároků na důchody podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a ke změnám při výpočtu výše invalidních důchodů. Došlo vymezení nové definice invalidity, která se z dosavadního systému invalidity částečné a plné mění na třístupňovou invaliditu I. - III. stupně. V návaznosti na změnu definice invalidity dochází i ke změně částečného a plného invalidního důchodu na invalidní důchod pro invaliditu I. - III. stupně. Stupeň invalidního důchodu je odvozován podle přiznané invalidity na základě lékařského posudku. Tam, kde byl k 31.12.2009 vyplácen částečný invalidní nebo plný invalidní důchod, provedl změnu plátce důchodů automaticky a zaslal všem poživatelům do 31.1.2010 oznámení o provedené změně. Výplata důchodů v přiznané výši se nezměnila. K případné změně dojde teprve se změnou stupně invalidity např. při kontrole invalidity. V oblasti splnění podmínky na invalidní důchod dochází od 1.1.2010 také ke změnám, které souvisí převážně se zmírněním podmínek pro osoby starší 38 let a v započítávání a hodnocení dopočtené doby. Nově dochází k zavedení horní věkové hranice pro získání a doby nároku na invalidní důchod. Horní hranice je stanovena na 65 let. Poté dochází k automatické transformaci invalidního důchodu na starobní, který bude vyplácen ve stejné výši jako dosud vyplácený invalidní důchod. Pojištěnec v takovém případě neztrácí nárok požádat si o přepočítání výše starobního důvodu k datu nároku. V oblasti posuzování zdravotního stavu vzniká nově povinnost pojištěnce předložit posudkové komisi zdravotní dokumentaci od svých ošetřujících lékařů. Další novou povinností pojištěnce je informovat posudkového lékaře o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech pro následné vyplnění profesního dotazníku. Tento dotazník je součástí rozhodujících podkladů pro vydání posudku o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu. Mimo těchto informací je povinen dále informovat o jakýchkoli změnách, které nastaly a mají souvislost se změnou zdravotního stavu a výdělečné činnosti. Pokud pojištěnec odmítne splnit jakoukoli povinnost, která mu vyplývá z výše uvedeného, hrozí mu zastavení výplaty dosud přiznaného invalidního důchodu. Na tuto

33

skutečnost musí být upozorněn. Do 31.12.2009 bylo možné zastavit výplatu důchodu pouze v případě, že se pojištěnec odmítl podrobit kontrolní lékařské prohlídce. V oblasti řádných opravných prostředků proti rozhodnutí OSSZ byl nově zaveden institut námitkového řízení, které je třeba vyčerpat před podáním správní žaloby. Lhůta pro uplatnění námitek činí 30 dnů a začíná běžet oznámením rozhodnutí účastníku řízení. Námitky lze podat na kterékoli OSSZ nebo přímo na ČSSZ.. Rozhodnutí vydaná v roce 2010 nabývají účinnosti teprve po uplynutí lhůty pro podání námitek proti tomuto rozhodnutí. V případě změny stupně invalidity a následné změny stupně invalidního důchodu nedochází již od 1.1.2010 k opětovnému zjišťování potřebné doby pojištění, ale vychází se z předpokladu, že pojištěnec s již přiznaným invalidním důchodem tuto podmínku splňoval. Veškeré změny provedené změnou zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění mají za cíl ušetřit státní výdaje a reagovat na vyvíjející se strukturu obyvatelstva.

34

Resume My thesis deals with problems of pension insurance in the field of disablement and invalidity pensions in the Czech Republic. It briefly introduces history of pension insurance and overall characteristics of the pension system. The system of pension insurance follows the Act no. 155/1995 Coll. and is based on two pillars. It deals with a number of problems (aging population, financial load for the state budget). The second part reports to the disablement itself and its characteristics. It analyses partial and full disability according to the legal regulations until 31.12.2009. Changes from 1.1.2010 are outlined as well. They classify partial and full disability as the invalidity of the I.-III. stage. There is a change of the public notice, which modifies the assessment of health condition. This change relates to tightened criteria for assessing and subsequent disability allowance. The term “disability” relates to the term “long-term unfavourable health condition”, which has acquired a new meaning since 1.1.2010. The long-term unfavourable health condition is considered to be a condition limiting ones physical, sense or mental abilities, which are important for the working capability of the insured. Its length is at least one month. Another part of the thesis is devoted to the invalidity pension as a social benefit, which replaces the income of the disabled beneficiary of insurance. Partial and full invalidity pension is classified according to the legal regulations until 31.12.2009 and changes from 1.1.2010, since when disability pensions have been consolidated into an only invalidity pension scaled according to the invalidity of the I.-III. stage. This part also deals with the problems of the pension scheme and formula. Work of the assessment physician and the activity of the Czech Social Security Administration may not be omitted when characterizing disablement and disability pension. The penultimate part of the thesis deals with the employment of the disabled and their employability. The terms “disabled person” and “working conditions” are characterized here. Furthermore, this part deals with the state policy of employment rate and the effort

35

to influence the proportion of the disabled in labour market. The law protects and advantages the disabled. The conclusion of the thesis is devoted to the evaluation of the changes in the field of disablement and invalidity pensions from 1.1.2010.

36

11. Prameny a použitá literatura: - Arnoldová A. Slovník sociálního zabezpečení. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Galén, 2002 ISBN 80-7262-175-0 - Černá,J.-Trinnerová,D.-Vacík,A. Právo sociálního zabezpečení.1.vyd. Dobrá Voda: Nakladatelství Čeněk Aleš, 2002 ISBN 80-86473-07-4 - ČSSZ. Meritorní směrnice ústřední ředitelky ČSSZ č. 9/2009, invalidní důchod, parametrické změny od 1.1.2010 - Česká správa sociálního zabezpečení. Výroční zpráva 2008 - Česká správa sociálního zabezpečení [online]. Dostupné z: - Český statistický úřad [online]. Dostupné z: - Gregorová Z.-Galvas M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vyd. Nakladatelství Doplněk Brno, 2005. ISBN 80-210-3686-9 (Masarykova Univerzita Brno), ISBN 80-7239-176-3 (Doplněk Brno) - Komendová J. – Gregorová Z. Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením vyd. 1. Ostrava : Key Publishing, 2009. ISBN 9788074180224 - Krebs Vojtěch a kol. Sociální politika. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Aspi, 2002 ISBN 80-8639-533-2 - Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Dostupné z: - MPSV – Národní statistická zpráva o přiměřených a udržitelných důchodech. 2005 - Slaný, A.-Krebs, V. Sociální ochrana a důchodový systém. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. ISBN 8021033908 - Tröstr, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2002 ISBN 80-7179-669-7 - Vyhláška MPSV 284/1995 Sb.- vyhláška o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů - Vyhláška MPSV 359/2009 Sb.- vyhláška o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění do 31.12.2009 - Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění od 1.1.2010 - Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

37

- Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,

38

Příloha č. 1 Příklad výpočtu invalidního důchodu III. stupně. Pojištěnec je žena narozená 20.11.1982, v současné době ve věku 27 let. Střední škola byla ukončena v roce 2002 a poté nepřetržitě pracovala.od 1.7.2002. V důsledku závažné nemoci jí byla v roce 2010 uznána invalidita III. stupně. Dle § 40 zák. 155/1995 Sb., v účinném znění od 1.1.2010, je potřebná doba pojištění stanovena na 4 roky. Tato podmínka je splněna. Doba pojištění: od 18 let věku (2000) – 2009 Dopočtená doba pojištění: od roku 2010 včetně – 2047 (důchodový věk ženy bez dětí – 65 let) počet dnů v roce

rok

vyměřovací základ

vyloučené doby

31+11 (42) 365 365 365 366 365 365 365 366 365 3329

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

0 0 55000 215000 236000 240900 252000 249000

42 365 184 + 12 (196) 0 0 15 0 35 165 200

Celkem

150000 130000

koeficient nárůstu roč. vyměřovací základ 1,7574

0

1,6194 1,509 1,4138 1,3258 1,2605 1,1824 1,1013 1,0184 1

0 82995 303967 312889 303654 297965 274224 152760 130000 1858454

1018

Osobní vyměřovací základ je stanoven z ročního vyměřovacího základu jako měsíční průměr z již upraveného ročního vyměřovacího základu za zjišťované rozhodné období. 1858454 __________x 30,4167 = 24460,4231 zaokrouhleno na 24461,3329 – 1018 (365/12=30,4167) výpočtový základ do 10500,- se započte OSZ plně …………………………10500,od 10500,- do 27000,- se započte OSZ ve výši 30% ……..4189,od 27000,- výše se započte OSZ ve výši 10% ……………0,výpočtová základ: 14689,V případě invalidního důchodu III. stupně náleží za každý rok doby pojištění 1,5% výpočtového základu. Doba studia jako náhradní dobu pojištění od 18 let 20.11.2000 do 30.6.2002 je nutno krátit na 80% 20.11.2000-31.12.2000 ----- 42 dnů Rok 2001 celý ---------------- 365 dnů Celkem 588dnů x 80% ----470,4 dnů 1.1.2002-30.6.2002 ---------181 dnů 470,4 dnů je 1 rok a 105,4 dnů. Plně se tedy započte z doby studia pouze jeden rok 39

30.6.2002 - 184 dnů ( při součtu 105,4 + 184 = 289,4 dnů --- není celý rok, nelze započítat) 2003-2009 – doba pojištění – 7 let 2010-2047- dopočtená doba – 38 let Celkem tedy 1+7+38 = 46 let 46 * 1,5 %= 69 % Procentní výměra invalidního důchodu III. stupně činí 69% x 14689= 10136 Invalidní důchod činí v základní výměře 2170,- a v procentní výměře 10136,Celkem tedy náleží pojištěnci z tohoto příkladu invalidní důchod ve výši 12306,-

40

Příloha č. 2

Jednotlivé agendy tzv. nepojistných systémů sociálního zabezpečení

Právní úprava

Prováděcí vyhláška

Kde podat žádost, Kdo vydá rozhodnutí

Kdo posuzuje zdravotní stav

Opravný prostředek (odvolání ve správním řízení)

Státní sociální podpora

zákon č. 117/1995 Sb.,

vyhláška č. 207/1995 Sb.,

úřad práce

do 30.6.2009 LPS ÚP od 1.7.2009 OSSZ

krajský úřad (magistrátní úřad), zdravotní stav posuzuje PK MPSV

Mimořádné výhody

zákon č. 100/1988 Sb.,


obecní úřad obce s rozšířenou působností

do 30.6.2009 LPS ÚP od 1.7.2009 OSSZ


zákon č. 100/1988 Sb.,



do 30.6.2009 LPS ÚP od 1.7.2009 OSSZ


Příspěvek na provoz motorového vozidla

zákon č. 100/1988 Sb.,



do 30.6.2009 LPS ÚP od 1.7.2009 OSSZ


Příspěvek na individuální dopravu Příspěvek na bezbariérový byt a garáž

zákon č. 100/1988 Sb.,



do 30.6.2009 LPS ÚP od 1.7.2009 OSSZ


zákon č. 100/1988 Sb.,


pověřený obecní úřad

do 30.6.2009 LPS ÚP od 1.7.2009 OSSZ


zákon č. 108/2006 Sb.,



do 30.6.2009 LPS ÚP od 1.7.2009 OSSZ


Dávka

Příspěvek na zakoupení motorového vozidla

Příspěvek na péči Pomoc v hmotné nouzi mimořádná okamžitá pomoc Pomoc v hmotné nouzi příspěvek na živobytí

zákon č. 111/2006 Sb.,



do 30.6.2009 LPS ÚP od 1.7.2009 OSSZ


zákon č. 111/2006 Sb.,


pověřený obecní úřad

do 30.6.2009 LPS ÚP od 1.7.2009 OSSZ


Osoba zdravotně znevýhodněná

zákon č. 435/2004 Sb.,

prováděcí vyhláška nebyla vydána

úřad práce

do 30.6.2009 LPS ÚP od 1.7.2009 OSSZ

MPSV - odbor posudkové služby, zdravotní stav posuzuje PK MPSV

Zdroj: [online] dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/50533BB1-F896-4B18-9F1B-C303F6135ECC/0/tabulka_np07_2009.pdf

41

Bakalářská práce. Invalidita a invalidní důchod

Recommend Documents