BAŤÁK Studentský časopis SPŠ Zlín Dvouměsíčník – září, říjen 2014 Vychází 15. října 2014 Ročník V. Redakce, grafická úprava Michal Řihák, 4. G e-mail:
[email protected], web. archiv: spszl.cz
Redakční rada Mgr. Oldřiška Taláková Mgr. Ivona Stuchlíková
Vážení čtenáři, milí přátelé! Vítá nás školní rok 2014 / 2015. S ním přichází také první Baťák, který se ohlédne za červnovými akcemi a provede rekapitulaci prázdnin. Zmíníme se o exkurzích do Prahy a přidáme článek dopravně technický – tentokrát představíme žluté vlakové soupravy Regionova. Začněme ohlédnutím za prázdninami, které nabízí titulní černobílá fotografie. Ta vznikla v železniční stanici Slavkov u Brna. Snad není důležité, co bychom si mohli myslet přímo o vlakové soupravě. Zajímavostí je totiž mechanické návěstidlo s návěstí volno, a tedy: máme na volno postaveno do nového školního roku! Úvodní text Michal Řihák, úvodní fotografie: Dominik Řihák
Mapa školy V našem časopise si pravidelně můžete prohlížet rubriku Mapa školy. Podle tohoto pomyslného plánku Vás navigujeme na důležitá, ale někdy i nenápadná místa na naší škole. Dnes představíme prostory, které navštívil bezpečně každý z žáků školy. Delší pobyt v tomto místě bývá většinou nežádoucí a spojený s nekonečným čekáním. A zároveň jde o místnost, která se nachází velmi blízko hlavního vchodu. Své čtenáře zavedeme do kanceláře paní Hany Fialové, pracovnice studijního oddělení. S jeho provozem je spjato vydávání mnohých potvrzení o studiu pro nejrůznější účely. Zpracovává se zde také evidence osobních údajů žáků, potvrzování studentských průkazů nebo tu můžete pořídit s žádostí v oblasti ztrát a nálezů. Na internetovém plánku školy můžete zjistit, že popisovaná místnost nese označení A05. Naší redakci bylo umožněno nahlédnout do archivních záznamů, které představují dokumentaci k souvislým praxím. Doufejme, že našemu časopisu dodají příjemné oživení.
toho, co chce býti seriózní, hlubokomyslné, majestátní, vznešené, patetické, nádherné, učené a bohorovné, a čemu, dík nějakým vnitřním poruchám mozkového atmosférického tlaku, dík neschůdnému myšlení, dík neosvícenosti, se to nedaří.“ Končím s citacemi z literární teorie našich spisovatelských es a věnuji se studentské tvůrčí explozi na domácí půdě. Myšlenky z některých zpráv z praxe mě rozveselily a inspirovaly tak, že jsem si někde dovolila připojit i vlastní komentář. Časem vybrané hlášky ztratí na síle, teď vás však možná pobaví.
Praxe pro mě byla přínosem, bohužel moji aktivitu negativně poznamenal fakt, že jsme nedostali zaplaceno. Tyto dva týdny mně daly víc jak rok práce ve škole. To je pech, nedostat ani na žvýkačku, že? Ale časem to bude ještě horší! Nikdy není dost na pořádně rychlé auto, dost na cestu kolem světa… Aktivita ve škole je také negativní, když škola neplatí?
Znáte výlov ze školních úloh, perličky ze soudních síní a podobné citované výběry, které se stávají úsměvnou součástí historek a vtipů? Čemu se vlastně smějeme? Názorně to popsal Václav Havel na příkladech filmové grotesky ve své Anatomii gagu. „Gag není nesmysl ani nelogičnost, ale znesmyslnění jedné logiky druhou logikou; jeho překvapivost nepramení z exponování neznámého, ale z nečekaného pohledu na známé; nepopírá realitu, ale domýšlí ji; není v rozporu s konvencemi, ale opírá se o ně a pracuje s nimi. Gag je zvláštním druhem metafory.“ Karel Teige, když postavil proti dadaismu jako literárnímu a literátskému hnutí své „superdada“ jako označení všeho absurdního a bezděčně směšného, co nám předkládá život kolem nás, napsal: „… repertoár dada na zeměkouli je velmi obsáhlý a zejména hojné jsou jeho poklady v naší milené vlasti, ovládané Kocourkovem. Slovo ‚dada‘ opisuje a označuje tu komickou nesmyslnost, bláhovost, nepatřičnost, nenáležitost, směšnost, která pochodí z nepřiměřenosti. Bezděčnou absurdnost
Na praxi se mi líbilo, pohodová práce, kterou bych ale určitě nevydržel dělat dlouho, protože byla nudná. Nudná pohodička, kdo by to vydržel… Celkově se mi tam líbilo, ale nerad se vracím, takže bych tam pracovat nešel. Dobrá zpráva pro kantory. Tento student bude připraven, dokonale odmaturuje, neboť nerad se vrací.
Určitě jsem se něco naučil a přínos praxe nebyl ani velký, ani nejmenší, takže něco mezi tím, ale jsem spokojen. Připomíná to dětskou říkanku: Jak se máš? Tak, tak, všelijak… Letošní praxe u mého kamaráda mi dala mnoho zkušeností z oboru. Kolik má ten kamarád let, že je tak zkušený? Praxi si musím pochválit, pracoval jsem v příjemném prostředí s rádiem a za odpracované hodiny jsem dostal slušnou sumu zlaťáků. Praxe jako z pohádky. Zlaťáky za poslech rádia.
Objevil jsem pracoviště, které by v mém profesním životě mohlo hrát významnou roli. Nadaný herec. Taky jsem zjistil, že dnešní práce je papírování a papírování. Papírování, samé papírování. Tak tady to nevypadá na spisovatelskou budoucnost. Ani pod příslibem Sebraných spisů. A my víme, že slavný český spisovatel Bohumil Hrabal dokonce pracoval ve sběrně papíru. Stohy a tuny popsaného papíru mohou přinést inspiraci…
Ovládání ani nedělalo až takové potíže, po pár neúspěšných pokusech jsem se do toho dostal. Ovládání nedělalo potíže, asi se málo snažilo. Často jsem třídil kovy. Toto jsem dělal celý den, než skončila má pracovní doba a mohl jsem jít domů. V pátek jsem dělal totožnou práci jako ve středu s tím rozdílem, že jsem se nemohl dočkat víkendu. Zvuk, který vydával váleček po kontaktu s kladívkem, mi připomínal naklepávání řízků. S úderem poslední hodiny jsem se vrátil do šatny, posbíral si své věci a odešel domů. Praxe v kuchyni by byla lepší. Třídí se tam brambory a řízky jsou skutečné. Nebo se dalo něco cennějšího ukořistit?
Vyzkoušel jsem si práci, která není na první pohled vidět, ale žádná stavba se bez ní neobejde. Kolikrát se musím podívat, aby ta nezbytná práce byla vidět? Na celé praxi byl nejtěžší úklid na pracovišti, protože tamější technici jsou nepořádní a všechno jsem musel uklízet sám. Školní praxe je jiná než realita. Student je technik a doma asi uklízí máma.
Navrhuji koupit pár nových strojů, aby i ostatní žáci věděli a mohli si vyzkoušet, jak stroj pracuje. Tak praví student milionář.
Zkusil jsem si práci všedního člověka, která mě ani trochu nebavila a odteď se budu jen učit, učit, učit… Ale spoustu z „učených“ věcí umí i všední člověk, ne? A taková hromada knih! Vyzkoušel jsem si tu zodpovědnost a starosti a jsem za to strašně rád. Dopřejeme ti ještě větší radost, přijď si vyslechnout naše starosti. Praxe proběhla v klidu s pozitivní náladou, přínosem byla ukázka elektroinstalace v moderní koupelně. Moderní formy výrobní praxe: Koupelnové meditace pro dobrou náladu. Já jsem tedy až na výjimky moc neměřil, spíš jsem měl na starosti evidenci spotřebičů, zapisování různých problémů a pomoc s odstavováním ledniček, mrazáků apod. Důkaz, že vytoužené měření je jen ojedinělá a vzácná činnost. U spotřebičů se závažnými a neopravitelnými nedostatky jsme znemožnili jejich další používání, např. odstřižením přívodní šňůry. Asi si stojím na vedení. Jak funguje něco neopravitelného? Je to dekorace? Tu mohu mít i s přívodní šňůrou.
Ve firmě jsem si udělal kontakty a už se těším na další spolupráci a praxi. Studium se vynechá. Praxe se mi jevila jako hodně přínosná, zvlášť když jsem z technického lycea. Zvlášť takhle to není dobré říkat. S praxí jsem spokojen a mám chuť si ji vyzkoušet znovu. K tomu stačí jen propadnout a opakovat ročník. Byl jsem přidělen na manuální práci do montážní haly, kde právě probíhala rekonstrukce. Sice se v hale nacházelo a montovalo několik obráběcích strojů, ale neměli jsme možnost se do této práce zapojit a s obsluhou strojů se seznámit, což mě osobně mrzelo. Mohl zkusit obsluhu pozvat na kafe a tak se seznámit. Vedoucí byl milý. Dobře jsem si rozuměl s technikem BOZP. Podezřele uctivý student. Dobrý den, milý pane vedoucí… Poznali jsme spoustu nových věcí, lidí, materiálů a prací. Kdeže to byli, na Měsíci? Ale raději bych si třeba zkusil míchat maltu než třídit suroviny. Co třeba zkusit míchat nápoje. V případě neúspěchu tam bude určitě menší finanční ztráta. Psali jsme test. Překvapení! Chtěli znát, jestli studenti něco umí.
Tato restaurace potřebovala vážně natahat nové kabely, protože ty původní byly už hodně staré a nejelo jim tam pár zásuvek. Vážně natahali kabely a pak mohlo být hodně veselo.
Zjištění stavu příborů. Byl zjištěn nedostatek. Jeli jsme je koupit do Malenovic. Důležitý poznatek z praxe. V naší kultuře se nejí rukama.
Avšak v pátek jsem se dočkal toho, že jsem si konečně vyzkoušel své znalosti ze školy v praxi. Díky této praxi se ve mně projevil větší zájem o strojírenství. Kdo si počká, ten se dočká… Vadné byly kondenzátory, jež jsem následně vyměnil, přičemž kolega mi pouze radil a opravu jsem prováděl já. Copak asi kolega poradil? Ententýky, dva špalíky, čert vyletěl z elektriky? Následující den jsem dostal za úkol sestavování prodlužovaček, což se mi z prvního pohledu zdálo jako špatný nápad, ale posléze mě to začalo bavit. Další dny jsem se naplno vrhl do výroby. Nezvyklý přírodní úkaz. Špatný nápad způsobil, že studenta začala bavit práce.
Chození po nejvyšší části lešení. To se hodí do života. Výuka akrobacie. Počítání obkladových cihel z obou stran budovy. A zase ta matematika. Je to kruté. Na stavbě museli počítat jako ve škole. Nepříznivé počasí. Lezení od 1. do 6. patra po lešení. Jak hrozné! Nepříznivé počasí a oni nemají výtah! Byla alespoň budova hezká, prosklená?
Stavbyvedoucímu jsme pokládali různé otázky a on odpovídal. Skvělé, stavbyvedoucí uměl mluvit.
Bohužel se před začátkem mé praxe neudělaly žádné přípravné práce, tudíž veškeré pomocné a úklidové práce zbyly na mě. Jak skandální! Přišel pan student a nebylo uklizeno. Dalo by se říci, že jsem nejvíce času strávil s lopatou a kolečky, než abych se věnoval technickým věcem. Tahle praxe mi naznačila, že tímhle směrem – s lopatou a kolečky – bych se nerad ubíral. Tahle věta mi naznačila, že manuální práce student nerad.
Článek vznikl za laskavé pomoci paní Hany Fialové, která jej schválila v úterý 14. října 2014. Text: Michal Řihák, MA. Ilustrace: Icon Archive – dostupné na webu
.
Cyklistický kurz ve Veselí nad Moravou V jistých ohledech uvolněný závěr školního roku pravidelně získává pro studenty třetího ročníku zvláštní nádech. Téměř všichni totiž na týden opustí Zlín a vydají se vstříc sportovně turistickým zážitkům. Třídy oboru stavebnictví vyráží na slovenské Pieniny, do údolí řeky Dunajec. Tato leží na hranici s Polskem a na návštěvníky dýchá příjemnou atmosférou nedalekých Tater. Valná většina ostatních vyrazí do jižních Čech, kde zdolávají záludnosti řeky Vltavy.
Poslední skupinka – tradičně nejméně početná – zůstane věrná Moravě a na vlastních bicyklech objevuje krásy okolí města Veselí nad Moravou. Dovolte, abychom nyní provedli exkurz do komorní atmosféry cykloturistického kurzu. Připomeňme jen, že odborného vedení se ujal pan Zahradnický, jehož pravýma rukama byli pánové Grochal a Dubčák. Specialitou pak byl cyklista ze zúčastněných nejzkušenější, a sice pan Lednický, bývalý ředitel naší školy.
Během cesty do Veselí nad Moravou jsme absolvovali také zastávku v Uherském Hradišti. Pondělí 16. června 2014
Den první Veselí čeká V pondělí 16. června 2014 vyrazila jedenáctičlenná výprava ze školního parkoviště. Všichni samozřejmě prozatím plni energie – ta byla skutečně potřebná. Vždyť součet ujetých kilometrů za pět dní se přibližuje k číslu 250. Trasa do Jihomoravského kraje vede přes Otrokovice, Uherské Hradiště a Kunovice. V roce 2015 již cyklistům pomůže stezka vyasfaltovaná podél Dřevnice, a tak se cesta stane ještě pohodovější a možná o něco rychlejší.
Den druhý Hurá do Buchlovských hor Veselí nad Moravou – Ostrožská Nová Ves – Kostelany nad Moravou – Boršice – Smraďavka – Medlovice – Újezdec – Polešovice – Uherský Ostroh – Veselí nad Moravou
Den třetí Jak je to se státní hranicí Veselí nad Moravou – Hroznová Lhota – Žeraviny – Strážnice – Mlýnky – Skalica na Slovensku – Petrov u Strážnice – Strážnice – Vnorovy – Veselí nad Moravou Nejdelší etapa, během které výpravu potkal nejeden defekt, začala zdravotními problémy. Takové potíže rozličného charakteru potkaly během popisovaného týdne čtyři účastníky, což představovalo nadpoloviční většinu zapojeného studenstva. Během středy došlo i na návštěvu zahraničí. Kdyby se výlet pořádal před pětadvaceti lety, zůstávali bychom stále ve vlasti. Důležité ale je, že místní lidé a tradice jsou silnější než rozhodnutí Prahy a Bratislavy. A tak se řeč, kterou uslyšíte ve slovenské Skalici, od té ze Sudoměřic nad Moravou téměř neliší. V celé délce Baťova kanálu je jednoznačně viditelný odkaz „otce“ této technické památky. A tak lze nedaleko Sudoměřic nad Moravou navštívit zvláštní překládkové zařízení, tzv. výklopník.
Den čtvrtý Na Horňácko Veselí nad Moravou – Hroznová Lhota – Hrubá Vrbka – Kuželov – Velká nad Veličkou – Louka u Ostrohu – Lipov – Veselí nad Moravou
Den pátý Konečně domů Pozor, úvodní titulek k poslednímu dni nevyjadřuje zklamání. Jen jakési zdravé vyčerpání a skutečnost, že všude je dobře, ale doma stejně nejlépe. I když v případě Veselí je tato známá hláška na pováženou. Zpáteční trasa byla oproti té pondělní trošku změněna, aby se nemusel využívat zdlouhavý průjezd přes Kunovice a Otrokovice. A tak se účastníci jihomoravského cyklokurzu ve zdraví dostali zpět ke své škole a do Zlína. Na stránkách Baťáku můžete zhlédnout také výběr fotografií, které zachycují různé pohledy z cyklistického putování. Michal Řihák
Cyklovýprava odpočívá před sjezdem z Chřibů. Obec v pozadí je Újezdec. Úterý 17. června 2014
Rozhledna Radošov – na pahorku nenápadně vystupujícím, přece však s krásným rozhledem na jihovýchodní Moravu (i na vrchol Veľké Javoriny). Středa 18. června 2014
Ve středu 18. června byla jedním z vrcholů etapy hráz přehrady Mlýnky. A ve čtvrtek vedlo stoupání ke větrnému mlýnu v Kuželově.
Zářijová exkurze do Prahy Ihned po ukončení adaptačních kurzů, které jsou pořádány pro třídy prvních ročníků, vyráží v září žáci čtvrtých ročníků na exkurze do Prahy.
Myslíme, že při návštěvě Prahy si každý najde, co patří k jeho zálibám, a tak připojíme fotoreportáž, která některé krásy našeho hlavního města odhalí. Michal Řihák
Dvakrát Pražský hrad. Horní fotografie je ilustrací toho, jaký úžasný rozhled nabízí Petřínská rozhledna. Daleko za Hradem (na obzoru) se rozkládá sídliště Bohnice. A co můžete vidět ve svatovítském chrámu, to ukazuje fotografie dolní. Ačkoli se katedrála do současné podoby začala stavět v roce 1344, návrhy vitráží pochází z dílny Alfonse Muchy (1860 – 1939).
Stropní výzdoba ve Valdštejnském paláci, sídle Senátu Parlamentu České republiky. Netradiční pohled na Karlův most – Malostranská mostecká věž z Kampy
Motorové jednotky řady 814 Psal se rok 1973, když z bran Vagonky Tatra ve Studénce vyjel první prototyp motorového vozu řady 810 (tehdy pod označením M151.001, posléze přeznačený kvůli větší hmotnosti na M 152.001). Jednalo se o „motorák“ s motorem Liaz o výkonu 155 kW a s hydromechanickým přenosem výkonu. Tento motorový vůz se ukázal po zkouškách, které byly ukončeny v roce 1975, jako vhodný pro tehdejší dopravu. A tak se přistoupilo k výrobě série, která čítala 678 kusů strojů. Ještě dnes se s nimi můžeme setkat v pravidelném provozu (ve Zlínském kraji na příklad na tratích 282 Vsetín – Velké Karlovice, 283 Horní Lideč – Bylnice, 305 Kroměříž – Zborovice a 303 Kojetín – Valašské Meziříčí). Současně započala výroba vlečných vozů řady Baafx. Těch ze Studénky vyjelo celkem 912 a dodnes jezdící pod označením Btax. Jejich určení směřovalo k provozu s motorovými vozy M152.0 (dnes 810). Motorové vozy řady 810 se v provozu osvědčily. Měly malou spotřebu a téměř nebyly poruchové. Avšak zejména v letním období dosahovaly teploty v salonu vozu velmi vysokých hodnot kvůli malým okénkům, kterými neproudil dostatek vzduchu.
osobních vlaků nezávislé trakce na regionálních tratích), jelikož vozový park Českých drah pro regionální dopravu se začali jevit jako značně zastaralý a nekomfortní. Rekonstrukce byla prováděná ve firmě PARS NOVA Šumperk. Spočívala v tom, že se tyto vozy „spojily“, byly nově oplechovány a dosadil se kompletně nový interiér. Dále se z motorového vozu ubralo jedno stanoviště strojvedoucího. Nová strojvůdcova kabina vznikla ve vlečném voze, ze kterého se tak stal vůz řídicí. Dalším krokem byla výměna motoru – stroj Libereckých automobilových závodů LIAZ ML 634 (známý na příklad z městských autobusů Karosa ŠM 11) byl nahrazen novým, výkonnějším agregátem TEDOM M 1.2C ML 640SE. Motorová jednotka Regionova se tedy skládá z motorového vozu řady 814 s jedním stanovištěm strojvedoucího. Ten je na opačné straně pevně spojen přechodovým měchem s řídicím vozem. Tento nese řadové označení 914, je částečně nízkopodlažní a opatřený rovněž stanovištěm strojvedoucího. První jednotka byla předána Českým drahám 16. listopadu 2005. Postupem času bylo dodáno 210 těchto jednotek, z nichž se na kolejích Zlínského kraje v dnešní době pohybuje celkem 20 kusů.
V roce 2005 se přestoupilo k modernizaci motorových vozů řady 810 (tehdy obstarávaly vozbu téměř 70%
Pomocí této tabulky si můžete udělat vlastní názor na zmodernizované motorové jednotky 814: Motorový vůz 810 Vlečný vůz 010 Motorová jednotka 814 Motor LIAZ ML 634 TEDOM M 1.2C ML 640SE Výkon motoru 155 kW 242 kW Přenos výkonu hydromechanický hydromechanický Délka přes nárazníky 13,97 m 13,97 m 28,44 m Hmotnost 20 t 15 t 47 t -1 -1 Maximální rychlost 80 km∙h 80 km∙h 80 km∙h-1 Klimatizace NE NE NE Počet míst k sedění 55 62 86 Počet párů dveří s nízkopodlažním nástupem 0 ze 2 0 ze 2 1 ze 3 Orientační spotřeba nafty v létě
25
-
30
V tehdejší době se tato rekonstrukce jevila jako nejvýhodnější řešení. Výměna sedaček přinesla kýžený komfort, nový výkonnější motor byl ekologičtější. Zároveň byla tato varianta ze všech ve výběrovém řízení nabízených nejméně finančně nákladná.
První sériová Regionova 814.002 zachycena ve stanici Otrokovice
Cestující, kteří se při cestě Regionovou posadí na sedadlo nejblíže k okénku, mají možnost si povšimnout zajímavé, ale ne nejpříjemnější skutečnosti. Většinou se jim totiž nenaskytne dokonalý výhled, jak jej znají z většiny vozů. Lépe řečeno – rám z původních motorových vozů 810 je s novým oplechováním použit i u motorových vozů řady 814. Při výměně sedaček se stanovil větší rozestup. Opěradla tedy často nejsou na úrovni sloupků. Většinou jsou sedadla před sloupkem či uprostřed okna a pohled cestovatele tedy směřuje přímo na sloupek. Jednotka 814.002 jezdila v pravidelném provozu po kolejích Zlínského kraje jako první svého druhu. Jedním z problémů byla nefunkčnost dálkového řízení pomocí UIC kabelu. A zanedlouho se objevily potíže další. Ačkoliv mají první zlínské Regionovy teprve necelých devět let po rekonstrukci, jejich motory vydávají kolikrát i hlasitější zvuky než jejich 39 let staří předchůdci. S hlukem motoru pak souvisí i nemožnost slyšet hlášení informačního systému. Co říci závěrem… Regionovy řady 814 přispěly k vyššímu komfortu cestování. Mají své mouchy, ale dnes jsou v zastoupení 310 kusů u Českých drah nesnadno nahraditelným členem vozového parku. A zdali jsou natolik dobré jako motorové vozy řady 810, se ukáže za 40 let. Až (jestli) se dožijí stejného věku jako „osmsetdesítky“. Dominik Řihák Úsporné stanoviště strojvedoucího ve voze 810.002
Horní snímek zachycuje vůz 810.373, který prošel rekonstrukcí a přelakováním do nového barevného schématu. Tento motorák je vybaven polospouštěcími okny, plyšovými sedačkami a mobilním prodejním automatem jízdenek. Na dolní fotografii je druhá zlínská Regionova - ta s označením 814.003. Paradoxem je, že v současnosti mají oba vyfotografované vozy nový motor TEDOM.
Co nás čeká a nemine První velkou kulturní událostí v letošním školním roce je koncert ve zlínském Kongresovém centru. Uskuteční se v pátek 17. října, účinkovat na něm bude Filharmonie Bohuslava Martinů společně s F-dur jazzbandem ze Zlína. Pro všechny zúčastněné by mělo být samozřejmostí společenské oblečení. Všemi žáky bezesporu velmi kvitované bude pětidenní volno v závěru měsíce října. V pondělí 27. a středu 29. října 2014 totiž budou podzimní prázdniny. Spolu s víkendem a dnem vzniku samostatné Československé republiky pak skutečně půjde o pět volných dní. A hned nato, ve čtvrtek 30. října, se v Městském divadle Zlín koná představení Žítkovské bohyně. Tato repríza je určena pro předplatitelskou skupinu číslo 10. Představení vychází z románu Kateřiny Tučkové a popisuje specifický život žen v okolí obce Žítková, která leží nedaleko Bojkovic na státní hranici se Slovenskem. A někdy příště… Článek Prkna, která znamenají svět. Není to téma pro stavaře, tak domýšlejte, o čem to asi bude? Za zmínku také stojí, že ještě dříve, než vyjde další Baťák, bude se na průmyslovce konat konzultační den s rodiči. Tentokrát připadá na úterý 18. listopadu. Z této skutečnosti lze usuzovat jediné – blíží se čtvrtletí! Loučíme se fotografií pražskou. Na ní je zachycena majestátní římskokatolická bazilika svatých Petra a Pavla na Vyšehradě.
