B eze J menný Měsíčník Křesťanského společenství Jeseník
DUBEN 2016
www.ksjesenik.cz
Moc svědectví „Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt.“ Zjevení 12:11
Kalendář Pravidelné akce: Společná skupinka: Středy od 17:00. Kontakt: Aleš Souček, 722 015 115
[email protected] Skupinka základů: Každý čtvrtek od 17:00 na IPOSE. Skupinka pro nově uvěřivší, hledající, nebo ty, kteří se chtějí upevnit v základech křesťanské víry. Kontakt: Jiří Pazdera, 731 94 73 55,
[email protected] Skupinka u Hridžaků (v Heřmanovicích): Vždy čtvrtky mezi Bratrstvem a Společnou modlitební u Rábků. Odjezd v 19:15 od Urbánků návrat po 23:00. Sesterstvo: Vždy 3. středu v měsíci u Kameníků od 19:00. Info u Hanky Kameníkové. Setkávání maminek: Info u Táni Zvířecí nebo Jany Kamlerové. Ženská skupinka: Pátky 17:00 – 19:00 (nepravidelně). Info u Jany Vrbovské. Modlitební v úterý: Od 08:00 do 09:00 u Kolegarů. Zaměřena na přímluvy ohledně praktických věcí v našem městě a sociálních oblastí. Modlitební ve středu: Od 07:30 do 08:00 na IPOSE. Zaměřená na přímluvy za ty, kteří mají v našem městě určitou autoritu, dle 1 Timoteovi 2:1-2: „Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi, 2 za krále a za všechny ty, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti.“
2
Modlitební v pátek: Od 19:30 u Urbánků. (Krom pátku, který následuje po společné modlitební u Rábků, což je většinou poslední pátek v měsíci a výjimečně první v měsíci.) Tato modlitební je zaměřená na osobní potřeby příchozích a také na život a aktivity v našem sboru. Bratrstvo: Vždy první čtvrtek v měsíci. Nově od 19:30 na IPOSE. Tento měsíc změna! Druhý čtvrtek v měsíci 14. 4. bude sloužit slovem Thomas Lilliendahl. Společná modlitební u Rábků: Od 20.00, vždy poslední čtvrtek v měsíci. Toto modlitební setkání je zaměřené na společné přímluvy za duchovní probuzení v našem regionu a jednotu Božího lidu. Mládež: Podrost: Pátek od 17:00 hod na faře (10-15 let) Dorost: Pátek od 19:00 na faře. (14 - 2?) Ženy sobě: první úterý v měsíci od 18:30 na IPOSu Setkání žen, které rády něco tvoří. V dubnu budeme plést košíky z pedigu.
Další akce v měsíci dubnu: Služba Thomase a Ireny Lilliendahl v našem sboru v dubnu: 8.4. od 19h mládež - Dorost (starší mládežníci) na faře ČCE 14.4. od 19:30h - Bratrstvo na IPOSu
3
Výhledově: Milí sourozenci, máme možnost pozvat do Jeseníku učitele židovských tanců, původního Žida z Izraele. A to sice 18.května 2016. Samozřejmě to není levná záležitost a bratři starší musí pečlivě zvážit, jestli tento finanční výdaj je vhodný. A vy jste ti, kteří to pomůžou rozhodnout. Když se závazně přihlásíte na tento seminář (můžete vzít sebou i děti), budeme vědět, že se nás sejde při semináři přijatelný počet na učení kruhových tanců. Jak asi tušíte, tance se tancují na židovské duchovní písně. Plánujeme se 2 až 3 tance pořádně naučit a používat je někdy při společné chvále, popř. ukázat je na veřejnosti. (Tanec vzkříšení jsme zvládli dokonale). Věřím, že tento jiný způsob chvály ve společenství, nás může všechny obohatit. To ovšem předpokládá vaši ochotu v tu pravou chvíli zvednou zadek ze židle a ukázat, co jste se na semináři židovských tanců naučili :-). Na rozhodnutí máte 2 týdny. Papír na přihlašování bude vedle papíru na úklid (tam se také pište). Děkuji, Hana Kameníková
4
Téma měsíce: Moc svědectví „Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt.“ Zjevení 12:11 Tématem měsíce dubna, ale i května je Moc svědectví. Svědectví má mnoho rovin, v tomto úvodu se chci krátce zaměřit na sílu osobního svědectví, tedy toho, co jsme s Bohem sami osobně prožili, co On v našem životě udělal a dělá a toho jak můžeme druhým říci o tom, jakou máme naději v Bohu: „…ale Pána, Krista, posvěťte ve svých srdcích. Buďte stále připraveni k obhajobě před každým, kdo by od vás žádal, abyste vydali počet z naděje, kterou máte, avšak s tichostí a s bázní, majíce dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince.“ (1 Petr 3:15-16). Jsme tu vyzýváni nejprve k tomu, abychom Pána Ježíše posvětili ve svých srdcích: „…ale Pána, Krista, posvěťte ve svých srdcích.“. Co myslíte, že to znamená? Jak posvěcujete Krista ve svých srdcích? Je to jak o něm mluvíme, nebo jak o něm přemýšlíme? Nebo je to jakým způsobem žijeme? Je to především o tom, jakým způsobem žijeme! K tomu ale samozřejmě patří to, že naše myšlení i mluvení má být čisté. Mohu se navenek tvářit velice zbožně a dokonce dělat i skvělé věci, ale pokud mám ve svém srdci hořkost, závist a pokrytectví, Kristus v mém srdci posvěcen není. Vnitřní hořkost, špína a neodpuštění je známkou toho, že nám chybí láska. Možná děláme navenek dobré věci, ale Bible mluví velice jasně: „ A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ (1 Kor 13,3). Bez lásky jsem pouze obílenou nádobou, navenek vypadám čistě a dělám 5
ty správné věci, ale uvnitř smrt a hnůj. Poté jsme povzbuzeni k tomuto: „Buďte stále připraveni k obhajobě před každým, kdo by od vás žádal, abyste vydali počet z naděje, kterou máte,…“ Máme být připraveni vydat počet naděje, kterou máme. Jakou máme naději? Toto je místo, které nás vyzývá k tomu, abychom druhým řekli osobní svědectví o tom, co pro nás Bůh znamená. Jste schopni srozumitelně říci, jakou máte naději v Bohu? Co jste s Bohem osobně prožili? Lidi se mě často ptají na věci z Bible, které neumím vysvětlit. Občas se mě zeptají i nevěřící. Většinou ty otázky začínají takto: „Jak je možné, že Bůh…“ Dříve jsem měl tendenci Boha hájit a snažit se vysvětlovat i to čemu jsem opravdu nerozuměl. Pak jsem si však uvědomil, že nejsem povolán být Božím obhájcem. Bůh se dokáže obhájit sám. Jsem však povolán být Božím svědkem. Bůh po mě nechce, abych druhým vysvětloval, proč Bůh dopouští to, nebo ono, nebo proč jakoby některé věci neřeší, či přehlíží atd. Bůh po mě chce, abych byl schopen mluvit o tom, co já osobně jsem s Bohem prožil. Jaká je ta moje naděje v Bohu. U mě je to například toto: Přestal jsem se bát smrti. Prožil jsem, že mě Bůh miluje takového, jaký jsem. Zakouším, že je se mnou a že mě inspiruje k životu a k tomu, abych se nevzdával. Mám jistotu toho, že až umřu, budu s ním, ne proto, že bych si to nějak zasloužil, ale proto, že jsem uvěřil, že On mi připravil cestu a že jsem mohl před lety přijmout fakt, že jsem hříšný člověk, který nemá šanci se do nebe dostat skrze dobré skutky, ale díky tomu, že Kristus zemřel za mě, abych já mohl žít. Toto je moje naděje v Bohu. Samozřejmě s Bohem prožívám dennodenně věci, které jsou svědectvím o jeho lásce ke mně a je mi ctí, když o tom mohu s druhými mluvit. Někdy jsou to maličkosti, někdy veliké věci. Nebojme se o tom společně mluvit. Naše svědectví má však určitá pravidla: „avšak s tichostí a s bázní, majíce dobré svědomí,…“. Tichost tady neznamená plachost, či kuňkání, ale pokora. Bázeň, znamená 6
věci nepřehánět, nevymýšlet si. Někdy máme tendenci naše svědectví okořenit a zveličit, aby bylo zajímavější, a to je špatně. Majíce dobré svědomí, prostě se nemusíme stydět za to, že jsem s Bohem prožil a prožívám něco jiného, než ten druhý. Jednoduše řečeno, k našemu svědectví nemusíme nic přidávat, ale ani ubírat, naučme se jednoduše a srozumitelně mluvit o tom, jakou máme naději v Kristu. Jelikož je sdílení svědectví velmi užitečné, rozhodl jsem se, že toto téma protáhneme až do května, abyste měli dostatek času ke sdílení i Vy, kteří jste se k sepsání osobního svědectví během dubna nedostali. Nyní však dejme prostor ještě Ivaně, která nestihla minulý měsíc poslat včas svůj příspěvek k misii a myslím si, že její příspěvek stojí za to. Téma misie a svědectví je však velmi podobné a vzájemně se doplňující, její příspěvek lze tedy použít i k tématu tohoto měsíce. Pavel Kolegar
Žeň je velká “Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ Matouš 9:36-38 “Zorka” je krásná, veselá, šikovná, štíhlá jako proutek, s vlasy pod pás. Taková najde své štěstí rychle. Vdala se v 19 letech, její muž byl "dobrá partie". Jednou ale doma upadla a udeřila se do hlavy. Po několika měsících i přes několik operací postupně oslepla. Manžel se s ní kvůli tomu rozvedl, protože taková žena je mu k ničemu. Jak by se 7
dokázala starat o jeho děti? Bydlí teď u svých rodičů. Chce se učit. Absolvovala kurs práce na počítači s hlasovým programem. Jenže nemá počítač ani chytrý telefon. A hned tak mít nebude. Z tatínkova nízkého platu žije 6 lidí. Jsou rádi, že mají na jídlo... “Flora” žije v horách. Její teta si jí vybrala za nevěstu pro svého syna. Všichni byli rádi, dneska se už dá věřit jen příbuzným. V 17 letech opustila svou rodinu a vídá je jen když přijdou na návštěvu tak 1x za rok. Je nejmladší nevěstou, takže je na konci rodinné hierarchie a dělá veškeré domácí práce, ať je zdravá, nemocná nebo těhotná. Narodil se jí synek. Od malička ho váže do kolíbky, zatáhne její záclonky a chodí za ním 1x za 4 hodiny ho nakojit. Zbytek času musí pracovat. Chlapečkovi je to stejně jedno. Všichni vědí, že až do 6 měsíců taková miminka neslyší, takže jim nic nechybí. “Mohira” se bojí. Že by jí zas někdo proklel? Lidi jí závidí její krásu a bohatého manžela. V noci jí často probudí strach. Ve snu jí něco dusí. Byla už za zaříkávačem. Dal jí sníst několik veršů ze svaté knihy a ovázal kolem její ruky ochrannou niť. Jen aby jí omylem nepřetrhla. To by bylo ještě hůř. “Filipa” jednou oslovil nějaký cizinec s nabídkou, jestli se nechce pomodlit za uzdravení. Takové hloupé nápady. Pomodlili se. Filip si ho pak zas jednou všiml v parku a dal se s ním znovu do řeči. Cizinec mu dal nahrané příběhy ze svaté knihy. Filip si je poslechl a čím více se dozvídal, tím víc to vše dávalo smysl. Z těch příběhů jako by dýchalo dobro a pravda. Teď se schází s tím cizincem a čtou si spolu další příběhy. Už se k nim přidalo i pár lidí z Filipovy rodiny. Tyhle všechny příběhy jsou skutečné. Tihle všichni lidé žijí, jak nejlépe umí. Tyhle všechny dennodenně Bůh vidí a má soucit s jejich trápením. Už hodně dávno jim také dal svou odpověď. Kdo jim jí předá? „Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.“ (2. Korintským 4:19). 8
Zvěstování evangelia je základním úkolem Církve. Církev je Ježíšovým tělem na této zemi. Kde myslíte, že je jeho srdce? Jeho cíl je stejný, jako byl vždycky: „Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje.“ (Izajáš 61:1). Určitě jste Jeho péči zažili. A chce to dělat dál, a nejen s vámi. Ale má také nepřítele a ten proti tomu bude dělat vše, co je v jeho silách. Takže někdy je třeba vytrvalosti, tvrdohlavosti a pokory, jinak to obyčejný křesťan může postupně vzdát. Každý, kdo se snaží žít podle Božího slova, zažije protivenství a duchovní (i jiné) boje. A každý z nás potřebuje podporu a povzbuzení ostatních křesťanů, abychom se z každého boje dovedli znovu oklepat a postupně dojít až k vítězství. Jak někdy ty boje sílí, tak se semkneme, abychom přežili. A ne vždy máme sílu koukat někam daleko a myslet ještě na druhé. Ale Bůh tam hledí a slyší volání z celého světa. A odpoví. V knize R. Wintera Perspektivy křesťanského hnutí rozdělil jeden autor novodobou historii do několika období 400 let a dává ji do souvislosti s tím, jak Církev plnila svůj Bohem daný úkol. Po Ježíšově vzkříšení se Církev hnula i mimo Jeruzalém a Judsko teprve s pronásledováním, ale díky Pavlovi a jemu podobným se křesťanství přeci jen začalo rychle šířit do celého tehdy známého světa. Když dobylo Římskou říši a stalo se státním náboženstvím a více politickým názorem než tou vnitřní „řekou života“, růst se zastavil. A tak si pohané pro evangelium „přišli“ sami. Na konci 4. Století začalo stěhování národů, vnitřně prohnilou Římskou říši dobyli Góti a Vizigóti, a později Vikingové. Křesťané v té době velice trpěli. Mnozí z nich (například mniši a mladé ženy) byli zavlečeni jako otroci do 9
severských zemí. A svým dobyvatelům zvěstovali evangelium. A světlo Božího slova začalo proměňovat i oblasti, kam si dříve nikdo nebo jen málokdo troufl. V současné době si na tuhle knížku často vzpomínám. Tenkrát ty změny také přicházely postupně – za deset, dvacet, padesát let. Představuji si, jak tehdejší politici řečnili o „zachování tradičních evropských – pardon, římských - hodnot“, jejichž kořeny byly dávno v prachu. A obyčejní lidé si museli najít nějakou cestu ve všem tom chaosu. I dnes ten chaos vnímám. Ale Bůh se nezměnil. A náš úkol se také nezměnil. Jsem velice vděčná, že si mně vybral, abych tuhle práci dělala i já. Někdy je to těžké a někdy mám chuť to vzdát. A tehdy jsem vděčná za vaše modlitby, protože ty mi pomáhají vytrvat a najít vždy cestu dál. Děkuju. A zároveň vás chci povzbudit, abyste se modlili, tak jak Pán Ježíš řekl: „Proste Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.“ A proste ho o naplnění Duchem svatým, aby skrze vás mohl dělat to, co má na srdci ve vašem okolí. A pokud vnímáte, že vás to „táhne“ do misie, tak s tím něco udělejte! Udělejte první krok. Nečekejte, až budete svatí nebo až vám to bude vše jasné, nebo až se oženíte nebo vdáte nebo půjdete do důchodu. Najděte jednu věc, kterou můžete udělat dneska a vytrvejte v ní. Začněte se pravidelně modlit a postit za nějakého misionáře a jeho zemi. Pozvěte nějakého cizince na večeři. Vyrazte někam na misijní výjezd. Bůh vám pak začne přidávat. A poznáte ho tak, jak byste ho doma nikdy nepoznali. Misionářka Iva
10
„Dnešní zkouška je zítřejší svědectví.“
11
Téma roku 2016: Manželství a rozvod, chození a vztahy Část 3: Sexuální zodpovědnost a manželská věrnost Písmo nám ukazuje, že se sexem je spojena zodpovědnost: Deuteronomium 22:13-19 Když si muž vezme ženu a vejde k ní, ale pak ji bude nenávidět, obviní ji ze špatnosti a bude o ní roznášet zlou pověst tím, že bude říkat: "Vzal jsem si tuto ženu, přiblížil jsem se k ní, ale zjistil jsem, že není panna", tedy otec té dívky a její matka přinesou důkaz dívčina panenství do brány ke starším města. Otec té dívky řekne starším: "Tomu muži jsem dal za ženu svou dceru, ale on ji teď nenávidí. Hle, obviňuje ji ze špatnosti a říká: Zjistil jsem, že tvoje dcera nebyla panna. Tady je důkaz panenství mé dcery." A rozprostřou roušku před staršími města. I vezmou starší toho města onoho muže a ztrestají ho. Dají mu pokutu sto šekelů stříbra a předají je otci té dívky, protože roznášel zlou pověst o izraelské panně. Ta zůstane jeho ženou. Po celý svůj život ji nesmí propustit. Tady vidíme, jak Bohu záleží na tom, aby nikdo nezneužíval a nezesměšňoval ženu, se kterou se vyspal. Neexistovalo, že by si jen tak užil a potom odešel. Opět můžeme vidět jaký Bůh je. Neustále nás učí, že neseme zodpovědnost za svůj život a za naše jednání. Bůh ví jak silný a mocný je to prožitek přijít o panenství. Neexistovalo, že by si muž pouze užil a potom, ženu jen tak odkopnul. Dokonce, když tu ženu pomlouval, byl za to potrestán, zaplatil pokutu a o ženu se musel starat po zbytek života. Se sexem je vždycky spojena zodpovědnost. Dnes nám to může připadat nepochopitelné, díky kultuře ve které žijeme, ale Bůh ví, co 12
dělá. Dnes si to jen málokdo dovede představit. Většina z nás, pokud nemáme k sexu odpor, či špatnou zkušenost spojenou se strachem, máme se sexem spojeno to, že je to nádherný prožitek extáze, krásné uvolnění, nádherný pocit být s tím druhým. To všechno je pravda, toto vše a mnohem více je se sexem opravdu spojeno a vymyslel to Bůh. Ale je tam ještě jedna velmi důležitá věc - ZODPOVĚDNOST. Chci se s vámi podívat na další verše, které se mnohým z vás možná budou zdát kruté, je to pokračování Deuteronomia 22:13-19, budeme však číst od verše 20. Opět to nebudu komentovat, pouze se nad těmito verši zamysleme. Deuteronomium 22:20-27 Jestliže však byla ta řeč pravdivá a u té dívky nebylo shledáno, že je panna, tedy vyvedou dívku ke vchodu do domu jejího otce, mužové jejího města ji ukamenují a zemře, neboť tím, že smilnila v domě svého otce, dopustila se v Izraeli hanebnosti. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Když bude přistižen muž, že ležel s vdanou ženou, oba zemřou: muž, který ležel se ženou, i ta žena. Tak odstraníš zlo z Izraele. Když dívku, pannu zasnoubenou muži, najde nějaký muž v městě a bude s ní ležet, vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou: dívka proto, že v městě nekřičela, a muž proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Jestliže nalezne muž zasnoubenou dívku na poli a zmocní se jí a bude s ní ležet, zemře jenom ten muž, který s ní ležel. Dívce neuděláš nic. Dívka se nedopustila hříchu hodného smrti. Je to podobný případ, jako když někdo povstane proti svému bližnímu a zabije ho. Vždyť ji našel na poli, zasnoubená dívka křičela, ale nebyl tu nikdo, kdo by ji zachránil. Sex patří do manželství Bůh jasně ukazuje, že sex patří do manželství. Bůh nám také jasně ukazuje, jak moc si manželství váží a ke stejné úctě vybízí i nás: 13
„Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.“ (Žid 13:4). To je docela síla, že? Manželství je dnes něco co, se prostě nenosí a je to veliká škoda. Apoštol Pavel však říká jasně: „Manželství ať mají všichni v úctě…“. Pouze v manželství si může člověk užívat plnosti sexu ve svatosti, vášni, radosti a čistoty svědomí. Boží slovo povzbuzuje muže k věrnosti ke svým manželkám, v Písmu se o manželce mluví jako o „ženě našeho mládí“. Přesto netvrdím, že manželství je zárukou takovéhoto sexuálního života. Pokud jsou manželé posedlí nečistotou, mohou mít tendenci se skrze sex, zneužívat, manipulovat, nebo provozovat sexuální praktiky, které mohou tomu druhému působit bolest a zostuzení. V manželství je potřeba vzájemná úcta a láska, pokud tam je, tak i sexuální život podle toho vypadá. Nechci se tu zabývat, co vše může být myšleno těmi špatnými sexuálními praktikami. Jsem přesvědčen, že na to po společné komunikaci se svým partnerem a Bohem přijdete sami. Také na toto téma bylo napsáno i několik křesťanských knih. V podstatě jde vždy o to, co ten druhý nechce a co mu škodí. Bible dává také jasné hranice, například zakazuje sex během menstruace atd. Písmo jasně varuje muže, před cizími ženami a zároveň nám zaslibuje, že plnost sexuálního života, můžeme zažívat neustále se svoji vlastní ženou. Což je naprosto úžasné. Podívejme se na to: „Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?“ (Př 5:18-19). Bůh nás velice jasně varuje před cizí ženou a svět nás nutí, abychom si s cizí ženou něco začali. Svět nás téměř nutí ke smilstvu. Možná si řeknete, že přeháním, stačí se ale podívat kolem sebe (možná je lepší 14
se nedívat). Na benzínkách, v novinových stáncích, v papírnictví, na internetu, všude můžete narazit na obrázky nahých žen, nebo na pornografické časopisy. Všechny propagují to stejné: užij si nevázaný sex. Pokud ne fyzicky tak aspoň v představách. Někteří sexuologové dokonce tvrdí, že pornografie může posloužit jako „zdravý“ způsob jak se člověk může uvolnit, nebo inspirovat k sexu. O tom, že tento způsob myšlení je zcestný, nám v roce 2015, mohla osobně říci Johanna Šujanová, která se v pornoprůmyslu po dobu 5 let pohybovala jako herečka. Její svědectví si můžete stáhnout na našem webu. Johanna se obrátila k Bohu a dnes o nebezpečí pornografie a nevázaného sexu, dělá přednášky nejenom v církvi, ale i po školách. O tom, že je o těchto věcech potřeba mluvit i v církvi, svědčí smutná realita toho, že s pornografií a sexuální nečistotou zápasí mnoho věřících lidí. Ježíš k tomu zaujal jasný postoj, řekl: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Nezcizoložíš. ´ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ (Mt 5:27-28). Ježíš tady naráží na desatero, hledět chtivě v podstatě znamená dychtit: „Nebudeš dychtit po ženě svého bližního. Nebudeš toužit po domě svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu." (Deut 5:21). Nebudeš dychtit, to znamená, že se máme vzdát veškerých sexuálních představ o ženě svého bližního. Není to pouze o tom, že bychom odkryli její nahotu, je to daleko přísnější, je to i o dychtění-fantaziích a představách. Bez Boží milosti toho není schopen snad žádný chlap. Odkrývat nahotu můžeme totiž i skrze pornografii. (O odkrývání nahoty mimo manželství je ve Starém zákoně mnoho varování, převážně v knize Leviticus.) Podívejme se na jasná varování Písma na toto téma. Věřím, že i když se píše o mužích, platí to stejné i pro ženy i když ženy mají menší problém s pokušením skrze to, co vidí, než muži. 15
Přísloví 5:3-5 Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej, nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí. Přísloví 5:15-20 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice. Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral? Přísloví 7:4-5 Moudrosti řekni: "Jsi moje sestra", rozumnost nazvi svou příbuznou, aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi. Manželství a věrnost Podívejme se na věrnost v manželství. Věrnosti se můžeme učit od Boha. Bůh je věrný, to že jsme byly stvořeni k jeho obrazu, se projevuje i skrze to, že každý člověk touží po věrnosti. Každý člověk, který byl povolán do manželství, touží po tom, aby našel někoho, kdo ho, nebo ji, bude milovat na celý život. Je to tak? Vstupovali jste do manželství s postojem, že jste se těšili na den až svého milého nebo milou opustíte? Nebo jste se těšili na den, až vás váš milý nebo milá opustí? Pokud toužíme po věrnosti, měli bychom se učit od někoho, kdo je věrný. Do našeho manželství bychom měli pustit Boha, od něj se učíme věrnosti: „Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ (2 Tim 2:13). Každý člověk, který byl povolán do manželství, touží po tom, aby našel někoho, kdo ho nebo ji bude milovat na celý život. Někteří však do manželství povoláni nejsou. Matouš 19:12 Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, 16
protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop. Možná se ptáte, jak máme poznat, zda jsme byli povoláni do manželství nebo ne. Věřím, že to můžete poznat i podle své touhy. Pokud toužíte po vztahu, je pravděpodobné, že jste pro manželství způsobilí. Pak je to o tom, dovolit Bohu, aby tě učil sebekontrole. Je lépe vstoupit do manželství, než být pokoušen k nějakým postranním hříchům skrze smilstvo. V Bibli čteme: „Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.“ (1 Kor 7:9). Sex je Bohem daná a přirozená touha. Pokud ale věříme tomu, že sex můžeme provozovat i před manželstvím, nebo mimo manželství, okrádáme se o něco velkého. Otevíráme tak sami sebe a druhé k žárlivosti a strachu, že nás ten druhý opustí, že si najde někoho mladšího atd. atd. Pokud se však naučíme přemýšlet o sexu biblickým způsobem, otevíráme dveře, něčemu co nám bude přinášet uspokojení po celý život. Manželství, které je založeno na Kristu, je manželství, které zažívá a může zažívat plnost v každé oblasti. Již jsme si řekli, jak má podle Bible vypadat manželství, jsou to ty tři fáze. 1. OPUŠTĚNÍ: Přestat být závislý na rodičích. Efezským 5:31 `Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce. 2. PŘILNUTÍ: Milovat se a prokazovat si úctu. Efezským 5:33 A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu. 3. STÁT SE JEDNÍM TĚLEM: Neopomíjet sexuální potřeby jeden druhého. 1 Korintským 7:5 Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. 17
Je zdravé a dobré chtít prožívat manželství na „vyšší“ úrovni. Podle listu Efezským má být manželství a v něm vzájemná láska mezi mužem a ženou, obrazem lásky mezi Kristem a Jeho církví: “Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo´.Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.“ (Ef 5:31-33). Je dobré mít svatební slavnost v církvi. Novomanželé tam před Bohem a ostatními křesťany mohou veřejně dosvědčit, že své manželství chtějí utvářet podle Písma. Církev je v tom může a má podporovat, pomáhat a modlit se za ně. Pokud vstupují dva lidé do manželství, neměli by to tajit, ale dát to veřejně na vědomí. V bibli je mnoho zpráv o tom, jak se veřejně slavila svatba. Nejznámější jsou tyto: Podobenství o deseti pannách - Matouš 25:1-13. Svatba v Káni Galilejské - Jan 2:1-11. Samsonova svatba - Soudců 14:10-20. Izák a Rebeka - Genesis 24:66-67. Zveřejnění, že dva lidé začínají patřit sobě, jim v podstatě poskytuje bezpečí a podle Boží vůle je povinností muže starat se o ženu a chránit ji a žena má mít k muži úctu. Úctu máme mít všichni i k manželství. Proto bych toto dubnové zamyšlení o manželství ukončil verši, které jsme tu již několikrát zmínili: „Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.“ (Žid 13:4). Pavel Kolegar
18
K tématu manželství Manželství není vztah 50/50. Manželství může být jedině vztahem 100%/100%. Vyžaduje to, aby uprostřed vztahu, chápající lásky, závazku, trpělivosti, odpuště-ní, humoru, citlivosti a ocenění byl Ježíš. Manželství vyžaduje týmovou práci, se vzájemnými ústupky. Například pro novomanžele, kdo ráno udělá kávu nebo vy-nese odpadky. Je to jako dva smirkové papíry, které jeden druhý obrušují, tak, aby ve vztahu vznikala jednota a blízkost. Když skončí okouzlená zamilovanost, manželství musí pokračovat důvěrou a respektem v lásce, doplňujícím původní vášeň. Rozvod je 50/50, kdy si každý bere svůj díl zpátky. Když jsme se s manželkou dostali do bodu, kdy jsme měli všechny děti, které jsme chtěli, a pomalu přicházelo období jejího přechodu, museli jsme udělat rozhodnutí. Protože brala hormonální antikoncepci, která může způsobit rakovinu, zeptala se mě, jestli bych si nenechal udělat vasektomii. Po diskuzi a modlitbách jsem se rozhodl, že to radši udělám, než aby brala tabletky. Muž se má starat o ženu. Manželé, milujte své ženy, jako Kristus miloval církev a obětoval se za ni. Tento verš pro mě dostal nový význam. Jméno Ježíš buď oslaveno… John Clarke
19
Narozeniny slaví: /
Přejeme vše nejlepší a hojnost Božího požehnání!
Téma měsíce MOC SVĚDECTVÍ prodlouženo do května. Své příspěvky zasílejte na
[email protected] nebo
[email protected] do 28.4.2016. www.ksjesenik.cz
20
