Závislost či nezávislost na „doživotí“?
Šebeš Andrej, Zimmelová Veronika Psychiatrická léčebna Červený Dvůr, o.s. Prevent Č.Budějovice VIII. Adiktologická konference Jč Jč.. kraje, Červená, listopad 2014
Autoři - lékaři Psychiatrické léčebny Červený Dvůr a současně pracovníci SC Prevent - se již léta zabývají terapií závislých. Mají dlouhodobé zkušenosti jak s ústavní odvykací léčbou závislých na svém mateřském pracovišti, tak s ambulantní substituční léčbou v o.s. Prevent v Českých Budějovicích.
O své činnosti a zkušenostech – a to jak na poli ústavní odvykací léčby, tak v oblasti ambulantní substituční terapie, ale i o svých názorech a postojích k závislostem iatrogenně navozeným – přednášeli zde na třech předcházejících Adiktologických konferencích.
Autory dělí generační věkový rozdíl, oba jsou původní odborností internisté, starší autor je exuser, řídící se již více než 17 let zásadami trvalé a důsledné abstinence, mladší autorka není zatížena závislostní kariérou, je běžnou občasnou konzumentkou alkoholu.
Když jsme se zamýšleli nad příspěvkem na letošní konferenci zde v Červené, vzpomněli jsme si na krátký citát neznámé autorky, který nás svého času velmi zaujal:
„Cesta nezávislého člověka leží v pohledu. Dívat se na život vlastníma očima, a ne pohledem druhých, to jsou kroky nezávislosti.“
Jakými kroky, jakou cestou se tedy závislý člověk ubírá, aby se stal nezávislým, je to marná cesta s cílem v nedohlednu - a nezávislosti tudíž nelze dosáhnout? A pokud tomu tak snad je, vyplatí se vůbec tato vnitřní pouť, na niž jsme se vydali?
Ptáme se současně, zda je nám - závislým „dána“ závislost na „doživotí“? A pokud ano, co můžeme udělat pro to, abychom svůj život prožili svobodně, kvalitně, s minimálními omezeními, abychom se za něj a za sebe v něm nemuseli stydět?
Starší autor, jak již uvedl, je exuser, který si svou „neuvědomělou“ fázi závislého života prožil před poměrně dlouhými lety a nynější fázi „uvědomělou“ prožívá již osmnáctým rokem – a to po celou dobu v roli lékaře - terapeuta v léčebně pro závislé.
Zpočátku se domníval, že v tomto prostředí setrvá po kratší dobu, během níž se připraví na přechod do svého původního pracovního (i životního) prostředí. Postupně jej však práce se závislými v dobrém slova smyslu natolik pohltila, že se rozhodl v léčebně dlouhodobě pracovně zakotvit.
A jak ubíhal čas, začal si uvědomovat, že cesta k „nezávislosti“ je velmi trnitá a vlastně doživotní a nejvýhodnějším způsobem, jak ji zdolávat, je trvalá a důsledná abstinence, ač to možná zní poněkud frázovitě.
Postupně si rovněž uvědomoval, a to ve shodě se spoluautorkou, že závislost je závislému člověku „dána“ na doživotí, že úplná „nezávislost“ je vlastně nedostižný cíl, jehož nelze dosáhnout, a přesto se cesta k tomuto cíli, ač nikdy nedosaženému, vyplatí.
Současně si však postupem času uvědomil, že tento styl cesty k vlastně nedosažitelné nezávislosti není jediným možným stylem, že plně hodnotný, vnitřně svobodný, nezávislý život může vést i člověk, nedodržující striktně zásady trvalé a důsledné abstinence, přestože tato je nejvýhodnější a nejbezpečnější „pojistkou“ proti recidivě.
Trvalou a důslednou abstinenci oba autoři nadále nikterak nezpochybňují a považují ji za nejbezpečnější, avšak ne jedinou cestu k vedení „nezávislého života“, a to zejména díky svým zkušenostem s poskytováním substituční léčby.
Právě v souvislosti se substituční léčbou si autoři uvědomili a nadále uvědomují, že kvalitní „nezávislý život“ nelze brát pouze jako život v rámci trvalé a důsledné abstinence, ale jako život, pro který je trvalá a důsledná abstinence jistě výhodný, ne však bezpodmínečný předpoklad.
Pro určitou část dlouhodobě závislých lidí je jejich „nezávislý život“ dán jeho kvalitním prožíváním v partnerské, pracovní i společenské sféře, a to právě a zejména bez nutnosti stereotypního každodenního, většinou ilegálního shánění návykové látky.
Vrátíme-li se tedy k otázkám, které jsme si v úvodu položili, soudíme, že:
• Závislost je závislému člověku „dána“ na „doživotí“ • •
Úplné nezávislosti tedy nelze dosáhnout Přesto je snaha o ni a cesta k ní smysluplná, ač nakonec nenaplněná, lze na ní totiž strávit kvalitní radostný svobodný nezávislý život
• Pro vedení nezávislého života je nejvýhodnějším a nejbezpečnějším, ne však jediným předpokladem, trvalá a důsledná abstinence • Buďme tedy dobré mysli – závislost je sice na doživotí, my (závislí) se však na svůj život dívejme hlavně vlastníma očima, a ne pohledem druhých, a prožívejme jej radostně nezávisle ☺
Děkujeme za pozornost a shovívavé vlídné vyslechnutí ☺
