AutoĜi: VČra Czesaná ZdeĖka Matoušková JiĜí Vymazal
Working Paper NOZV-NVF þ. 1/2005
Abstrakt: Studie je zamČĜena na analýzu úþasti dospČlé populace na dalším vzdČlávání. Je proveden rozbor rozdílĤ v pĜístupu jednotlivých sociálních skupin k formálnímu vzdČlávání na školách, ke kurzĤm neformálního vzdČlávání a k sebevzdČlávání. První þást studie obsahuje mezinárodní srovnání, v jehož rámci je identifikována pozice ýR mezi zemČmi EU 25. Hledají se odpovČdi na otázky jakou roli hraje pohlaví, vČk, úroveĖ poþáteþního vzdČlání, postavení na trhu práce a charakter regionu bydlištČ a v jaké míĜe se tyto faktory promítají do nerovností v pĜístupu ke vzdČlání v ýR a EU. Ve druhé þásti studie je uveden podrobnČjší rozbor specifických skupin a vybraných aspektĤ úþasti na dalším vzdČlávání, který je založen na využití domácích datových zdrojĤ. Pozornost je vČnována vlivĤm spojeným s charakterem pracovního úvazku a sebezamČstnáním. Dále jsou sledovány rozdíly v zapojení jednotlivých skupin do rekvalifikací a vývoj a úspČšnost studia dospČlé populace na školách stĜední a terciární úrovnČ. Abstract: The study focuses on an analysis of participation of the adult population in continuing education and training. The analysis concerns the different approaches to formal education, non-formal training courses and informal education on the part of various social groups. The first part of the study contains an international comparison where the position of the CR among the EU-25 is identified. Answers are being sought to the question of the roles of gender, age, the level of initial education, position in the labour market and the nature of the region where the individual lives, and of the extent to which these factors are reflected in inequalities in access to education in the CR and the EU. The second part of the study presents a more detailed analysis of specific groups and selected aspects of participation in continuing education and training, which is based on the use of Czech data sources. Attention is paid to the influences related to the nature of employment and self-employment. Moreover, differences are monitored as regards the involvement of the relevant groups in retraining, and the development and success rate of the adult population studies at secondary and tertiary educational institutions. Klíþová slova: další vzdČlávání dospČlých, formy dalšího vzdČlávání, úþast na dalším vzdČlávání, nerovnosti v pĜístupu, bariéry v pĜístupu k dalšímu vzdČlávání, mezinárodní komparace JEL Classification: I 21
Recenze: PhDr. ZdenČk Palán, Ph.D., prezident Asociace institucí vzdČlávání dospČlých ýR
ěada studií Working Paper NOZV-NVF je vydávána s podporou grantĤ MŠMT 1J020/04DP2, MPSV 1J020/04-DP2, MPSV 1J005/04-DP2 a GAýR 402/05/2210. © Národní observatoĜ zamČstnanosti a vzdČlávání NVF ISSN 1801-5476
1
Profil autorĤ:
Ing. VČra Czesaná, CSc. je vedoucí Národní observatoĜe zamČstnanosti a vzdČlávání. DlouhodobČ se vČnuje výzkumu trhu práce, kvality lidských zdrojĤ, nárokĤ na vzdČlávání ve vazbČ na ekonomický rozvoj a sociální inkluzi. Úþastnila se mnoha mezinárodních projektĤ, zejména ve spolupráci s OECD, Evropskou vzdČlávací nadací, Evropským stĜediskem pro rozvoj odborného vzdČlávání (CEDEFOP) a Evropskou komisí. Má zkušenosti s hodnocení programĤ kofinancovaným z Evropského sociálního fondu. Ing. ZdeĖka Matoušková, CSc. má bohaté zkušenosti ve výzkumné a pedagogické þinnosti. Hlavními oblastmi jejího odborného zamČĜení jsou rozvoj lidských zdrojĤ, politika zamČstnanosti, další vzdČlávání jako souþást celoživotního uþení a finanþní aspekty rozvoje vzdČlávání. Úþastní se rovnČž hodnocení programĤ zamČĜených na RLZ, regionální rozvoj a veĜejné finance. Podílí se na realizaci národních i mezinárodních projektĤ NOZV. Mgr. JiĜí Vymazal se vČnuje pĜedevším metodám a technikám sociologického výzkumu. Podílí se na pĜípravČ a organizaci šetĜení, vyhodnocování dat a analytické podpoĜe projektĤ.
2
OBSAH: ÚVOD ........................................................................................................................................ 4 I. MEZINÁRODNÍ KOMPARACE NEROVNOSTÍ V ÚýASTI NA DALŠÍM VZDċLÁVÁNÍ ......................................................................................................................... 5 I. 1 ÚýAST DOSPċLÉ POPULACE NA DALŠÍM VZDċLÁVÁNÍ ....................................................... 5 I.1.1 Míra úþasti na dalším vzdČlávání ............................................................................ 5 I.1.2 Formy úþasti na dalším vzdČlávání........................................................................... 6 I.2 ROZDÍLY V MÍěE ÚýASTI SOCIÁLNÍCH SKUPIN NA DALŠÍM VZDċLÁVÁNÍ ........................... 9 I.2.1 Vliv pohlaví a vČku na úþast ve vzdČlávání............................................................... 9 I.2.2 Vliv poþáteþního vzdČlání na úþast na dalším vzdČlávání ...................................... 11 I.2.3 Vliv postavení na trhu práce a regionálního faktoru na úþast na dalším vzdČlávání .......................................................................................................................................... 13 I.3 ZÁVċRY........................................................................................................................... 15 II. ÚýAST SPECIFICKÝCH SKUPIN NA DALŠÍM VZDċLÁVÁNÍ V ýR .............. 17 II.1 NEROVNOSTI V ÚýASTI NA DALŠÍM VZDċLÁVÁNÍ SPECIFICKÝCH SKUPIN ZAMċSTNANÝCH OSOB V ýR ............................................................................................................................ 17 II.1.1. Rozdíly v úþasti zamČstnané populace na jednotlivých formách vzdČlávání......... 17 II.1.2 Míra závislosti úþasti na dalším vzdČlávání na vybraných charakteristikách populace ........................................................................................................................... 20 II.1.3 ZávČr...................................................................................................................... 20 II.2 NEROVNOSTI V ÚýASTI NA REKVALIFIKACÍCH V ýR ...................................................... 21 II.2.1 Nerovnosti v úþasti na rekvalifikacích podle pohlaví............................................. 21 II.2.2 Nerovnosti v úþasti na rekvalifikacích podle vČku ................................................ 22 II.2.3 Nerovnosti v úþasti na rekvalifikacích podle vzdČlání .......................................... 23 II.2.4 ZávČr...................................................................................................................... 25 II.3 ÚýAST DOSPċLÉ POPULACE V JEDNOTLIVÝCH STUPNÍCH FORMÁLNÍHO VZDċLÁVÁNÍ V ýR .............................................................................................................................................. 25 II.3.1 Úþast dospČlých ve studiu na stĜedních školách ................................................... 26 II.3.2 Úþast dospČlých ve studiu na školách terciární úrovnČ ........................................ 29 II.3.3 Míra úspČšnosti ukonþení dalšího vzdČlávání na školách ..................................... 33 III.
SHRNUTÍ A ZÁVċRY .............................................................................................. 35
LITERATURA ....................................................................................................................... 39 PěÍLOHY ............................................................................................................................... 41
3
Úvod VzdČlání získané bČhem školní docházky již svým rozsahem a zamČĜením nestaþí v rychle se mČnících technologických a informaþních nárocích souþasné spoleþnosti. Musí být rozvíjeno a doplĖováno o nové poznatky a dovednosti. Osoby, které se neúþastní dalšího vzdČlávání jsou ménČ adaptabilní než jejich stejnČ staĜí nebo stejnČ profesnČ zaĜazení kolegové. Zda si každý jednotlivec skuteþnČ uvČdomí, jaké jsou výzvy souþasného trhu práce, a v jaké míĜe a jakým zpĤsobem se pak zapojí do dalšího vzdČlávání, závisí na mnoha faktorech. Jde jak o faktory subjektivní, vycházející z postojĤ jednotlivce, jeho úrovnČ vzdČlání, sociální situace, rodinného prostĜedí, atd., tak faktory vnČjší, kterými jsou požadavky a postoje zamČstnavatelĤ, organizace práce, nabídka, dostupnost a podmínky pro využití rĤzných forem vzdČlávání, systém organizace dalšího vzdČlávání, existence stimulĤ pro investice do dalšího vzdČlávání, atd. Úþast ve vzdČlávání je výslednicí mnohostranného pĤsobení tČchto faktorĤ. Je tĜeba zkoumat odlišnosti v pĜístupu k dalšímu vzdČlávání mezi jednotlivými sociálními skupinami. Tak je možno vytipovat nedostatky, pĜípadnČ rostoucí zaostávání a místa, kde pĤsobí rĤzné bariéry. Odlišnosti þi znevýhodnČní urþitých skupin se projeví nejen pĜi jejich vzájemném porovnání, ale zejména pĜi porovnání se situací obdobných skupin v jiných zemích Evropy. Jde o odpovČdi na otázky, zda je míra zapojení dospČlých osob v ýeské republice dostateþná ve srovnání s trendy v EU, kterými faktory je úþast ovlivnČna a které z tČchto faktorĤ jsou v ýR významnČjší ve srovnání s evropskými zemČmi, jaké jsou rozdíly v pĜístupu mužĤ a žen k dalšímu vzdČlávání a jakou roli zde hraje vČk, jak je úþast na dalším vzdČlávání ovlivnČna výchozí úrovní vzdČlání, v jaké míĜe je další vzdČlávání využíváno jako cesta ke zlepšení postavení na trhu práce, atd. Pro mezinárodní srovnání byla využita data Ad hoc modulu, který byl v roce 2003 aplikován ve všech zemích EU, vþetnČ pĜistupujících zemí, je možné na základČ standardizované metodologie a umožĖuje porovnat výsledky tohoto modulu v rámci celé EU. Eurostatem zveĜejnČné výsledky však mají podobu pouze základní sestavy tabulek umožĖujících jen omezenou kombinaci charakteristik. Tato skuteþnost je limitujícím faktorem pro zpracování analýzy. Aby bylo možno hloubČji rozebrat nČkteré souvislosti úþasti jednotlivých skupin populace na dalším vzdČlávání ve vazbČ na jejich sociální postavení, byly návaznČ na mezinárodní zdroje Eurostatu využity i údaje ýSÚ z VŠPS a Ad-hoc modulu o celoživotním vzdČlávání v ýR, které bylo možno získat jako anonymizovaná individuální data. Údaje byly zjišĢovány celkem u 60 973 respondentĤ. Takto rozsáhlý vzorek dovoluje indukovat závČry na celou populaci ýR. K základnímu šetĜení VŠPS bylo Ad hoc modulem pĜidáno 33 otázek vČnujících se vzdČlávacím aktivitám respondenta v posledních þtyĜech týdnech a v posledních dvanácti mČsících. Bylo možno propojit soubor Ad hoc modulu s údaji VŠPS a sledovat vybrané vzájemné vztahy mezi charakteristikami.
4
I.
MEZINÁRODNÍ KOMPARACE NEROVNOSTÍ V ÚýASTI NA DALŠÍM VZDċLÁVÁNÍ
I. 1 Úþast dospČlé populace na dalším vzdČlávání I.1.1 Míra úþasti na dalším vzdČlávání Intenzita zapojení þeské populace do dalšího vzdČlávání je dĤležitou charakteristikou vypovídající o její kvalitČ. VzdČlanostní struktura v ýR není ve srovnání s EU pĜíznivá, neboĢ výraznČ zaostává v podílu osob s terciárním vzdČláním. Profesní flexibilita pracovních sil je pomČrnČ nízká, neboĢ i pĜi pĜetrvávající vysoké míĜe nezamČstnanosti existuje vysoká neuspokojená poptávka po urþitých kvalifikacích. Další vzdČlávání by mohlo tyto handicapy do urþité míry vyrovnat, pokud by v prĤbČhu ekonomicky aktivního vČku znaþná þást populace doplĖovala a rozvíjela potĜebné znalosti a dovednosti. Mezi evropskými zemČmi existují výrazné rozdíly v míĜe úþasti na dalším vzdČlávání a to od 89 % v Rakousku do cca 12 % v Maćarsku. V prĤmČru je v EU25 zapojeno 42 % populace ve vČku 25-64 let v nČjaké formČ dalšího vzdČlávání. Míra úþasti na dalším vzdČlávání má velmi þasto souvislost s úrovní poþáteþního vzdČlání jednotlivce, neboĢ vyšší úroveĖ poþáteþního vzdČlání na sebe nabaluje další vzdČlávací formy v prĤbČhu celého života. Platí to i pro rozdíly mezi zemČmi a ve vČtšinČ státĤ je tato skuteþnost potvrzena. Severské zemČ, které patĜí mezi státy s nejvyšší vzdČlanostní úrovní mají i nejvyšší zapojení dospČlých do dalšího vzdČlávání. Ve Švédsku, Finsku a Dánsku se vČtšinou dále vzdČlává ¾ dospČlých. Z tohoto pravidla však existují výjimky. Mezi nČ patĜí napĜ. Rakousko a Slovinsko, jejichž témČĜ celá populace (80-90%) se dále vzdČlává, pĜesto (nebo právČ proto) že pouze malá þást z nich dosáhla ve škole terciárního vzdČlání (pouze kolem 18 %, což je pod prĤmČrem zemí EU). Graf þ. 1: Úþast na dalším vzdČlávání populace 25-64 let 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10
Ra ko S us Lu lov ko ce ins mb ko ur s Dá ko ns Fi ko n Šv sko é d Sl sk ov o en sk o M a Fr lta an cie I rs ko Itá l Po L ie rtu itva g NČ alsk me o ck EU o Ni B 25 zo e Ve zem lgie lká s Br ko it á nie Es Kyp ton r ýe s sk P ko á r ols ep ko ub Lo lika tyš Šp sk an o Čls k ě o M eck ać o ar sk o
0
Zdroj: LFS, Ad hoc module on lifelong learning 2003, Eurostat 2005
5
ýeská republika patĜí mezi zemČ s velmi nízkou úþastí na dalším vzdČlávání a v EvropČ zaujímá 21. místo z 25 zemí. Nejenže ýR zaostává za rozvinutými západoevropskými státy EU 15, ale pĜedstihla nás i vČtšina nových þlenských zemí. Na Slovensku, jehož vzdČlanostní a profesní struktura je obdobná jako v ýR, se dále vzdČlává kolem 60% populace, což je dvakrát více než u nás. Výsledky ukazují, že v jiných zemích lidé vČnují daleko vČtší pozornost doplĖování kvalifikace a to i v zemích, jejichž ekonomicko sociální podmínky jsou srovnatelné nebo horší než v ýR. Ekonomické faktory jsou v tomto pĜípadČ ménČ dĤležité a jsou pĜeváženy osobní iniciativou a flexibilitou. Mohly by zde hrát také roli pĜíznivČjší rozsah a struktura nabídky vzdČlávacích pĜíležitostí þi existence systémových podpor úþasti v dalším vzdČlávání. Lze však spíše pĜedpokládat, že ani v tČchto aspektech se situace v nových þlenských zemích pĜíliš neliší od ýR.
I.1.2 Formy úþasti na dalším vzdČlávání DospČlí se mohou v prĤbČhu života vzdČlávat rozmanitými formami. Vybírají si formu, která odpovídá jejich potĜebČ, þasovým možnostem a která je finanþnČ dostupná. Záleží ovšem také na pestrosti a kvalitČ nabídky. ŠetĜení Ad hoc modulu postihuje úplnou škálu vzdČlávacích možností. Zahrnuje tzv. formální vzdČlávání, kdy jde o vzdČlávání ve školách vedoucí k získání stupnČ vzdČlání (tj. vzdČlání základní, stĜední s vyuþením, stĜední s maturitou, vyšší odborné, bakaláĜské, magisterské, doktorské). Toto vzdČlání je doloženo pĜíslušným certifikátem (vysvČdþení, vysvČdþení o závČreþné zkoušce, výuþní list, maturitní vysvČdþení, vysvČdþení o absolutoriu, vysokoškolský diplom), který vydávají jednotlivé školy. Dále zahrnuje tzv. neformální vzdČlávání, kdy se jedná o kurzy a školení (dobrovolné i povinné) a další organizované vzdČlávací aktivity, které nevedou k získání stupnČ vzdČlání. Bývá organizováno rĤznými institucemi (podniky, školícími institucemi, kulturními centry, jazykovými školami, apod.). Postihuje rovnČž rĤzné zpĤsoby sebevzdČlávání, pĜiþemž je rozlišováno, zda se samostudium realizuje formou použití tištČných materiálĤ (knih, odborných þasopisĤ, atd.); prostĜednictvím poþítaþe pĜipojeného na internet nebo na síĢ; s využitím vzdČlávacích programĤ televize a rozhlasu nebo s využitím poþítaþe bez internetu; návštČvami knihoven, vzdČlávacích center, odborných pĜednášek, konferencí, apod. Mezi jednotlivými formami dalšího vzdČlávání platí vzájemné vztahy; rĤzné formy se doplĖují nebo nahrazují. Dokládá to graf uvedený níže, který odráží úþast na jednotlivých formách dalšího vzdČlávání a jejich kombinace v prĤmČru za zemČ EU 25. Mezi formálním vzdČláváním ve škole a návštČvou kurzĤ neformálního vzdČlávání platí spíše vztah vyluþovací. Pouze málo osob chodí do školy a souþasnČ navštČvuje nČjaký kurz (v rámci celkového rozsahu 16,8 % osob navštČvujících kurzy neformálního vzdČlávání jich pouze 0,8% zároveĖ studuje ve škole). Naproti tomu rĤzné zpĤsoby samostudia (informální vzdČlávání) þasto doprovázejí návštČvu školy a ještČ þastČji jsou doplĖkem k návštČvČ kurzĤ neformálního vzdČlávání. TémČĜ polovina osob, které se úþastní kurzĤ neformálního vzdČlávání se zároveĖ vČnuje samostudiu (v rámci 16,8 % osob úþastnících se kurzĤ neformálního vzdČlávání je to 7,8 %). Podíl osob, které souþasnČ využívají všechny formy vzdČlávání, je velmi nízký (pouze 0,6 %).
6
Graf þ. 2: Míra úþasti na jednotlivých formách vzdČlávání a jejich kombinacích
Formální vzdČlávání 1,4 1,6
0,8 0,6
Neformální vzdČlávání 7,3 7,8
Informální vzdČlávání 22,5
Formálního vzdČlávání ve školách se dospČlí lidé úþastní pomČrnČ zĜídka, v prĤmČru v EU je to 4,5 % osob ve vČku 25-64 let a rozdíly mezi zemČmi nejsou velké. Lze to vysvČtlit tím, že vzdČlávací programy ve školách, pĜestože vČtšina národních vzdČlávacích systémĤ umožĖuje dálkové, veþerní, þi jiné obdobné formy studia, trvají dlouho a vČtšinou znamenají pro frekventanta znaþnou þasovou zátČž. K nedostatku þasu se mĤže pĜipojit i snížení nebo s výpadek pĜíjmĤ po dobu studia, což komplikuje situaci osob, které mají povinnosti vĤþi rodinČ. Proto tuto vzdČlávací cestu volí spíše mladší osoby ve srovnání se staršími vČkovými skupinami. Vyšší úþast na formálním vzdČlávání (mezi 8 % a 13 %) mají lidé v severských zemích, ve Velké Británii a Nizozemí. V tČchto zemích je bČžnČ do formálního vzdČlávání zapojeno 20 % - 27 % mladé dospČlé populace ve vČku 25-34 let. NadprĤmČrná je však v tČchto zemích i úþast ostatních vČkových skupin, vþetnČ osob v pĜeddĤchodovém vČku. NapĜ. ve Švédsku, Nizozemí a Velké Británii se úþast nejstarší vČkové skupiny pohybuje mezi 2,6 % 2,8 %, což je dvakrát více než je v prĤmČru úþast celé populace v ýR. SvČdþí to o úspČšné vzdČlávací politice v tČchto zemích, která výraznČ pĤsobí na schopnost škol þi jiných institucí poskytujících certifikované vzdČlání pĜizpĤsobit se potĜebám dospČlých a o úþinných nástrojích podpory dospČlých pĜi studiu, bez kterých se tato nároþná forma dalšího vzdČlávání neobejde. ýeská republika patĜí do poslední skupiny zemí a úþast na formálním vzdČlávání zde dosahuje pouze 1,4 %. Starší a stĜední vČkové skupiny nad 45 let se tohoto typu vzdČlávání prakticky neúþastní vĤbec (0,1 % - 0,2 %). Dokonce i nejmladší vČková skupina dospČlých ve vČku 2534 let se formálnČ vzdČlává pouze sporadicky (4 % oproti 11 % v EU).
7
Graf þ. 3: Úþast populace 25-64 let na jednotlivých formách vzdČlávání 90 80 70 60 50 40 30 20 10
Ra ko S us Lu lov ko ce in mb sko ur s Dá ko ns Fi k o n Šv sko Sl éds ov ko en sk o M a Fr lta an cie I rs ko Itá l Po L ie rtu it v g a NČ alsk me o ck EU o Ni B 25 zo elg Ve ze ie lká ms Br ko itá nie Es Kyp ton r ýe s sk P ko á r ols ep ko u Lo blika tyš Šp sk an o Čls ě ko M eck ać o ar sk o
0
formální
neformální
informální
Zdroj: LFS, Ad hoc module on lifelong learning 2003, Eurostat 2005
Neformální vzdČlávání pĜedstavuje úþast na rĤzných kurzech a to na pracovišti nebo mimo nČj. Rozdíly mezi zemČmi jsou znaþné. V prĤmČru se v EU této formy vzdČlávání úþastní 17 % populace, v ýeské republice cca 13 %. Zaostávání ýR oproti prĤmČru EU zde není tak výrazné jako v ostatních formách vzdČlávání. Poþet hodin strávených v této formČ vzdČlávání je však podstatnČ nižší (50 hod. roþnČ) než v zemích EU (84 hod. roþnČ). Netýká se to ani tak vysokoškolsky vzdČlaných osob, jejichž délka školení je srovnatelná s evropským prĤmČrem, jako zejména osob s nižší kvalifikací. Tyto jsou zapojeny jen do velmi krátkých školení (25 hod. roþnČ), což je podobnČ jako na Slovensku a v Polsku, nejnižší rozsah v celé EU (87 hod. roþnČ). Naproti tomu za pĜíznivý rys neformálního vzdČlávání v ýR lze považovat nepĜíliš velké rozdíly v participaci mezi jednotlivými skupinami profesí. ObecnČ platí, že úþast vysoce kvalifikovaných „bílých límeþkĤ“ je násobnČ vyšší než nízkokvalifikovaných „modrých límeþkĤ“. V prĤmČru v EU je to zhruba trojnásobek. Naproti tomu v ýR tento rozdíl nedosahuje ani dvojnásobku, takže míra participace nízkokvalifikovaných dČlníkĤ je v ýR (13%) dokonce nad prĤmČrem EU (10%). Souvisí to pravdČpodobnČ s masivním pĜíchodem zahraniþních investorĤ a rychlým zavádČním moderních technologií, které vyžadují rozsáhlé zauþení manuálních pracovníkĤ. Z forem dalšího vzdČlávání má nejvČtší váhu informální vzdČlávání, tj. rĤzné zpĤsoby samostudia. Rozdíly mezi jednotlivými zemČmi v úþasti na informálním vzdČlávání jsou enormní a pohybují se mezi cca 86 % v Rakousku a 14 % v ěecku1. Samostudium je velmi þasto doplĖkem k jiným formám studia, tj. vzdČlávání ve škole þi v odborném kurzu. Pro vČtšinu zemí proto platí, že poĜadí zemČ podle úþasti populace v informálním vzdČlávání a podle úþasti v ostatních formách vzdČlávání, zejména v kurzech neformálního vzdČlávání, je velmi podobné. ýeská populace se však samostudiu vČnuje výraznČ ménČ (21. místo v žebĜíþku zemí), než by odpovídalo míĜe zapojení do kurzĤ neformálního vzdČlávání (15. místo). Vzhledem k tomu, že sebevzdČlávání je, na rozdíl od ostatních forem, realizováno výhradnČ v rámci osobního volného þasu, mĤže být nízká 1
Maćarsko vykázalo pouze 6% -ní míru úþasti v informálním vzdČlávání, tento výsledek však mĤže být ovlivnČn vysokým podílem neúplných odpovČdí v rámci dotazníkového šetĜení, které byly statisticky vyhodnoceny jako neúþast.
8
míra participace známkou preference osobního pohodlí, nebo naopak nadprĤmČrného pracovního vytížení, kdy poþet odpracovaných hodin je v ýR vyšší než v ostatních evropských zemích. Pro úplnost je však tĜeba zmínit i možné zkreslení dat vzhledem k tomu, že definice informálního vzdČlávání je znaþnČ široká a jeho prĤkaznost mĤže být diskutabilní. Záleží na subjektivním pĜístupu respondenta, které aktivity v rámci volného þasu, vþetnČ napĜ. sledování televize, vyhodnotí jako sebevzdČlávání.
I.2 Rozdíly v míĜe úþasti sociálních skupin na dalším vzdČlávání KromČ porovnání celkové úrovnČ úþasti na dalším vzdČlávání v ýeské republice ve srovnání se zemČmi EU je rovnČž dĤležité sledovat, jak se liší zapojení jednotlivých skupin populace. Rozdíly mezi rĤznými skupinami jsou vČtšinou odrazem jejich spoleþenského, ekonomického postavení a vzdČlanostní úrovnČ. Rozdíly mezi skupinami populace se vyskytují ve všech zemích EU, záleží však na míĜe jejich vychýlení. Jednotlivé zemČ se snaží cílenými politikami tyto rozdíly snižovat a zajistit rovný pĜístup všech skupin ke vzdČlávání. Je proto dĤležité analyzovat, kde þeská populace zaostává ve vČtší þi menší míĜe a jaké dĤsledky pro ýR to mĤže mít. I.2.1 Vliv pohlaví a vČku na úþast ve vzdČlávání Ve všech formách dalšího vzdČlávání se v EvropČ výraznČ prosazují rovné pĜíležitosti pro muže a ženy. Úþast mužĤ a žen ve vzdČlávání se liší pouze nevýznamnČ ve prospČch mužĤ (o 2 p.b. v EU 25 a o cca 3 p.b. v ýR). Nejvyšší diference mezi muži a ženami je v nejstarší vČkové skupinČ osob (55-64 let), což souvisí s kratší ekonomickou aktivitou žen a jejich odchodem do dĤchodu v dĜívČjším vČku. Graf þ. 4: Úþast na vzdČlávání podle pohlaví Všechny druhy vzdčlávání
muži
ženy
R Lu ako c e us mb ko Sl urs k ov o in D á sk o ns Fi ko Šv nsk o Sl éds ov k o en F r sk o an ci M e alt Po I a rtu tál ga ie lsk Be o lgi Ni e zo Irs ze ko m N Č s ko me ck EU o -2 Lit 5 va Ve ý e lk á Ky sk Br pr á r it á ep nie u Es blik ton a s P ko Šp ols an ko Lo Čls k tyš o sk ě o M eck ać o ar sk o
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
Zdroj: LFS, Ad hoc module on lifelong learning 2003, Eurostat 2005
V prĤmČru zemí EU se ženy obvykle zapojují o nČco více než muži do formálního vzdČlávání (viz graf P1 v pĜíloze), zejména ženy ve vČku 35-54 let. Úþast na neformálních kurzech je zhruba stejná, muži se však o nČco þastČji vČnují samostudiu (viz grafy P2 a P3 v pĜíloze).
9
V ýeské republice má tento vzorec chování urþité odlišnosti. ýeské ženy se ménČ zapojují do kurzĤ neformálního vzdČlávání. Platí to zejména pro nejmladší (25-34 let) a nejstarší (55-64 let) vČkovou skupinu, kde je úþast o témČĜ 4 p.b. nižší než u mužĤ. Tento model není v EU bČžný. Vypovídá to o relativnČ menší ochotČ þeských žen ve vČku typickém pro zakládání rodiny se angažovat v dalším vzdČlávání a do urþité míry také o postojích a malé vstĜícnosti zamČstnavatelĤ, kteĜí velkou þást kurzĤ neformálního vzdČlávání organizují. Samostudiu se naproti tomu þeské ženy vČnují témČĜ stejnČ jako muži. Míra úþasti na dalším vzdČlávání je znaþnČ závislá na vČku, i když závislost není tak silná jako v pĜípadČ vazby na úroveĖ poþáteþního vzdČlání. ObecnČ platí, že se míra úþasti s vČkem snižuje. V evropském mČĜítku se mladá generace, která stojí na prahu své profesnČ pracovní kariéry, více vzdČlává nejen ve formálním systému škol, ale výraznČ více si doplĖuje si znalosti i prostĜednictvím kurzĤ neformálního vzdČlávání a samostudia. Rozdíly v mezi vČkovými skupinami jsou však v jednotlivých zemích rĤzné. Jsou zemČ, kde se všechny vČkové skupiny vzdČlávají témČĜ stejnou mČrou. Tyto zemČ patĜí mezi ty, kde je znaþné zapojení populace do samovzdČlávání (informálního vzdČlávání). Tato vzdČlávací forma svou rozmanitostí dává možnost úþasti všem vČkovým skupinám. V ýeské republice se zapojení osob rĤzného vČku odlišuje o nČco ménČ ve srovnání s evropským prĤmČrem (rozdíl mezi nejmladší a nejstarší vČkovou skupinou je v ýR 14 p.b., zatímco v EU je v prĤmČru kolem 25 p.b.). Bohužel však menší rozdíly mezi vČkovými skupinami nejsou díky uzavĜení mezery na dolní stranČ spektra, ale snížením horní hranice rozpČtí. To znamená, že nižší rozpČtí není díky tomu, že by znevýhodnČná þást populace, tj. starší vČkové skupiny vykazovaly v ýR relativnČ nižší odstup za svými vrstevníky v EU, ale proto, že nejmladší vČková skupina zaostává v úþasti za evropskou populací více než ostatní skupiny. Graf þ. 5: Úþast na vzdČlávání podle vČkových skupin Všechny druhy vzdčlávání
25-34 let
35-44 let
45-54 let
55-64 let
R Lu ako ce us mb ko Sl ursk ov o ins k Fi o ns Dá ko ns ko M Šv alt a Sl éds ov ko en s Fr k o an cie Itá Po L lie rtu itv ga a lsk o Ky Be pr lgi e Ni zo Irs ze ko ms ko EU N Ve Čm 25 lká ec Br ko i Es táni ton e s P ko ýe L ols sk oty ko á r šs ep ko u Šp blik an a Čls ě ko M eck ać o ar sk o
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
Zdroj: LFS, Ad hoc module on lifelong learning 2003, Eurostat 2005
Zaostávání mladší þásti þeské dospČlé populace (ve vČku 25-34 let) za svými evropskými vrstevníky v úþasti na dalším vzdČlávání je výraznČjší, než je tomu u ostatních vČkových skupin. To platí pro všechny formy dalšího vzdČlávání.
10
Ve formálním vzdČlávání na školách dále studuje pouze 4 % þeské mladé dospČlé populace (viz graf P4 v pĜíloze). To mĤže souviset se skuteþností, že profesní specializaci lze v þeském vzdČlávacím systému získat již na stĜední škole, tj. ve vČku do 20 let. Na druhé stranČ však, v rámci poþáteþní pĜípravy na povolání, dosáhne pouze nízké procento mladých lidí vysokoškolského vzdČlání. Je otázkou, proþ není podíl mladých lidí, kteĜí si chtČjí doplnit vysokoškolskou kvalifikaci vČtší, podobnČ jako je to v jiných evropských zemích. Formální pĜedpoklady pro vstup do terciárního vzdČlávání vČtšina tČchto mladých lidí má, neboĢ vývoj posledních let smČĜoval jednoznaþnČ k preferenci složit na stĜedním stupni maturitní zkoušku, která otevírá dveĜe do dalšího stupnČ studia. V souþasné dobČ splĖuje tuto podmínku kolem 60 % absolventĤ stĜedních škol. Bariérou v tomto smČru budou zĜejmČ jiné faktory, zejména podmínky finanþního a sociálního charakteru, které jsou v ýR ménČ pĜíznivé než v jiných zemích. Obecnou bariérou je zĜejmČ znaþná þasová nároþnost studia. Obtíže mĤže pĤsobit také finanþní zátČž po dobu studia. PĜestože se na veĜejných školách neplatí školné, je studium spojeno s nezanedbatelnými náklady. Sociální stipendia nebyla v ýR v minulosti systematicky uplatĖována (existuje zatím pouze pĜíslib budoucího zlepšení). Navíc si studenti, kteĜí pĜekroþili 26 let vČku musí hradit sociální a zdravotní pojištČní. Studium na soukromých školách je samozĜejmČ finanþnČ nároþnČjší. Finanþní náklady na studium nelze pokrýt studentskými pĤjþkami tak, jak je bČžné v mnoha zemích EU. Dalšími bariérami mohou být spojeny s obtížemi skloubit vzdČlávání se zamČstnáním. Studium pĜi zamČstnání je s ohledem na znaþnou délku (zpravidla 4 a více let) závislé na vstĜícnosti ze strany zamČstnavatele, který by mČl poskytovat placené studijní volno. NegativnČ pĤsobí jistČ i nízké využívání zkrácených pracovních úvazkĤ ze strany zamČstnancĤ i zamČstnavatelĤ. ýeská populace ve vČku 25-34 let není výraznČji zapojena ani do kurzĤ neformálního vzdČlávání, opČt zaostává za svými vrstevníky z EU více než ostatní vČkové skupiny (viz graf P5 v pĜíloze). StĜední generace mezi 35 až 44 lety si znalosti rozšiĜuje dokonce o nČco více než mladší vČková skupina. To by mohlo svČdþit o tom, že zamČstnavatelé zaĜazují do vzdČlávacích kurzĤ spíše zamČstnance, kteĜí již získali urþitou praxi, než þerstvé absolventy škol. RovnČž sebevzdČlávání mladých osob je na velmi nízké úrovni (viz graf P6 v pĜíloze). Možné pĜíþiny tohoto chování již nelze vysvČtlit jednoznaþnČ, neboĢ samostudium je závislé spíše na iniciativČ a osobním pĜístupu jednotlivce a je nejménČ ze všech forem vzdČlávání ovlivnČno vnČjšími bariérami. Zde se zĜejmČ projevuje pĜedstava mladého þlovČka, který nedávno opustil školu (vČtšinou stĜední), že poznatky zde získané v rámci urþité odborné specializace budou dostaþovat pro výkon profese. SvČdþí to také o tom, že mladí lidé dávají pĜednost volnému þasu pĜed sledováním pokroku v rámci své profese a pĜed rozšiĜováním vlastních znalostí. RovnČž zde zĜejmČ selhávají informaþní systémy a nabídka možností informálního vzdČlávání není dostateþnČ pestrá, aby byla svým obsahem a formou atraktivní pro mladé lidi.
I.2.2 Vliv poþáteþního vzdČlání na úþast na dalším vzdČlávání ÚroveĖ poþáteþního vzdČlání zásadním zpĤsobem pĜedurþuje míru zapojení jednotlivce do dalšího vzdČlávání. Rozdíl mezi osobami s nízkou kvalifikací a nejvyšší kvalifikací je v EU zhruba trojnásobný, v ýeské republice je však podstatnČ vyšší a dosahuje cca pČtinásobku. Je tomu tak proto, že v ýR se nČjakou formou dále vzdČlává velmi nízká þást osob se základním a se stĜedním vzdČláním. Osoby nejvyšší kvalifikaþní úrovnČ jsou do dalšího vzdČlávání
11
zapojeny také o nČco ménČ než jejich protČjšky v EU, avšak zaostávání není tak výrazné jako u ostatních skupin. Ve vzdČlávacích programech na školách si doplĖuje vzdČlání pouze malá þást þeské populace bez ohledu na úroveĖ pĜedchozího dosaženého vzdČlání (viz graf P7 v pĜíloze). Pokud se vezme v úvahu, že vČtšina populace ýR získala alespoĖ stĜedoškolský certifikát a že velmi malá þást (cca 11 %) zĤstává se základním nebo nižším vzdČláním, není nízká míra zapojení do dalšího formálního vzdČlávání nízkokvalifikovaných osob pĜekvapivá. Lze pĜedpokládat, že velkou þást z nich zĜejmČ tvoĜí osoby, které buć mČly problémy ve škole nebo dávají pĜednost praxi pĜed školní výukou. Jako negativní však lze hodnotit, že z velmi poþetné skupiny dospČlých se stĜedním vzdČláním (témČĜ 77 % populace ve vČku 25-64 let) se pouze malá þást snaží doplnit nebo zvýšit si vzdČlání, zejména na terciární úrovni. Je to pouze 1,1 %, což je pČtkrát ménČ než je míra úþasti této kvalifikaþní skupiny v prĤmČru zemí EU. NČkteré z dĤvodĤ již byly uvedeny výše v souvislosti s angažovaností mladší dospČlé populace ve vzdČlávacích programech škol. Pro starší vČkové skupiny je tĜeba k tČmto dĤvodĤm pĜipojit pravdČpodobné problémy pĜijímacího Ĝízení na školy terciární úrovnČ, které pokud není pĜizpĤsobeno možnostem osob majících delší þasový odstup od poþáteþního vzdČlání, mĤže pĤsobit nadmČrnČ selektivnČ a stát se bariérou vstupu. Starší osoby také jistČ výraznČji pociĢují problémy þasových a finanþních omezení. Graf þ. 6: Úþast na vzdČlávání podle úrovnČ dosaženého poþáteþního vzdČlání Všechny formy vzdčlávání
ISCED 2
ISCED3
ISCED5-6
120 100 80 60 40 20
R Lu ako ce us mb ko u Sl rsko ov ins Dá ko ns k Fi o ns ko M Šv alta Sl éds ov ko Po ens rtu ko ga lsk o Irs ko Itá lie Lit v Fr a an ci Be e lgi Ni E e zo Uze 25 m NČ sko me Š c Ve pan ko ýe lká Člsk sk Bri o á r tá ep nie ub Es lika ton sk Po o lsk o Lo Kyp tyš r sk o ě M eck ać o ar sk o
0
Zdroj: LFS, Ad hoc module on lifelong learning 2003, Eurostat 2005
StĜedoškoláci a osoby s nízkou kvalifikací se ménČ þasto než terciárnČ vzdČlané osoby úþastní kurzĤ neformálního vzdČlávání (viz graf P8 v pĜíloze). Situace však není horší než v prĤmČru zemí EU. RozpČtí v úþasti na kurzech mezi skupinami osob s nejvyšší a nejnižší kvalifikaþní úrovní je v ýR dokonce mírnČ (o 1 p.b.) menší než je evropský prĤmČr. Lze to vysvČtlit tím, že zamČstnavatelé, kteĜí v této oblasti hrají dĤležitou roli, potĜebují zaĜazovat v dĤsledku zavádČní nových výrobních technologií a nákupu nového výrobního zaĜízení do rĤzných školení a kurzĤ také dČlnické profese s nižší kvalifikací. Výrazné rozdíly mezi kvalifikaþními skupinami existují v ýR v úþasti na informálním vzdČlávání. Pokud je v prĤmČru v EvropČ rozpČtí mezi mírou sebevzdČlávání nejvíce a nejménČ kvalifikovaných osob cca 37 p.b., v ýR tento rozdíl dosahuje 46 p.b.. Zatímco osoby s terciárním vzdČláním se dále sebevzdČlávají ve srovnatelné míĜe jako jejich evropské protČjšky, je úþast ýechĤ se základním vzdČláním na informálním vzdČlávání jedna
12
z nejnižších v EvropČ. U této skupiny tedy zĜejmČ nedochází k efektu, který je patrný u ostatních vzdČlanostních skupin a to, že neformální vzdČlávání je soubČžnČ doplĖováno sebevzdČláváním.
I.2.3 Vliv postavení na trhu práce a regionálního faktoru na úþast na dalším vzdČlávání Úþast na dalším vzdČlávání je také významnČ ovlivnČna postavením na trhu práce, tj. zda je jednotlivec zamČstnán, zda je nezamČstnaný þi zda je ekonomicky neaktivní a o práci se neuchází. V prĤmČru v evropských zemích platí, že nejvČtší mČrou se dále vzdČlávají osoby, které jsou zamČstnány (48 %), s nepĜíliš velkým odstupem následují nezamČstnaní ( 40,6 %) a výraznČ nižší zapojení do vzdČlávacích aktivit mají ekonomicky neaktivní (27,5 %). Graf þ. 7: Úþast na vzdČlávání podle postavení na trhu práce Všechny formy vzdčlávání
zam.
nezam.
neakt.
R Lu ako ce us mb ko u Sl rsko ov ins k Dá o ns Fi k o n Šv sko Sl édsk ov o en s Fr ko an cie M alt a Itá lie Lit va Irs ko Be lgi E e NČ U-2 Po me 5 r ck Ni tuga o zo ls Ve zem ko lká s Br ko itá nie Ky P pr ýe E ols sk sto ko á r ns ep ko ub Lo lika tyš Šp sk an o Čls k ěe o M ck ać o ar sk o
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
Zdroj: LFS, Ad hoc module on lifelong learning 2003, Eurostat 2005
V ýeské republice je tato kaskáda také zĜetelná, ovšem liší se relace mezi jednotlivými skupinami. Výrazná je zejména odchylka v úþasti nezamČstnaných osob v ýR na kurzech neformálního vzdČlávání a v aplikaci rĤzných zpĤsobĤ sebevzdČlávání (viz grafy P7 a P8 v pĜíloze). Zatímco v evropských zemích se míra úþasti na dalším vzdČlávání tČchto osob blíží osobám zamČstnaným, v ýR se nezamČstnaní svou úþastí (17,2 %) blíží skupinČ ekonomicky neaktivních (14,4 %). ZamČstnaní se vzdČlávají zhruba dvakrát více (33,7 %). Lze z toho odvodit hypotézu, že vzorec chování nezamČstnaných v evropských zemích podporovaný specifickými opatĜeními politiky zamČstnanosti je nastaven tak, aby došlo k rychlému zaþlenČní na trh práce. Slabé zapojení þeských nezamČstnaných do rekvalifikací doprovázené nezájmem o sebevzdČlávání (pouze 13,2 % v ýR oproti 31,8 % v prĤmČru EU 25) mĤže vést k tomu, že tyto osoby, i když jsou formálnČ vedeny jako nezamČstnaní, se reálnČ chovají jako neaktivní. S postupem þasu tyto osoby stále více ztrácejí schopnost být zamČstnány a vykonávat nČjakou profesi. PĜíþiny nízkého podílu vzdČlávajících se mezi nezamČstnanými souvisí ve znaþné míĜe s postoji samotných jednotlivcĤ. Bariérami jsou však pravdČpodobnČ i obtíže finanþního a organizaþního charakteru pĜi realizaci aktivní politiky zamČstnanosti. RovnČž intenzita kurzĤ neformálního vzdČlávání, do kterých jsou nezamČstnaní v ýR zaĜazováni, je podstatnČ nižší, než je bČžné v evropských zemích. ObecnČ platí, že kurzy pro tyto osoby jsou v prĤmČru tĜikrát delší než kurzy, které jsou navštČvovány zamČstnanými 13
osobami a dosahují v prĤmČru rozsahu 210 hodin roþnČ. Lze to vysvČtlit potĜebou nároþnČjšího a rozsáhlejšího rozvoje znalostí a dovedností v rámci pĜeškolení nezamČstnaných tak, aby mohli zastávat novou profesi, nebo splĖovat nároky nového zamČstnavatele. ZároveĖ zde zĜejmČ pĤsobí i omezení na stranČ zamČstnavatelĤ, neboĢ v pĜípadČ zamČstnaných je nutno þas vČnovaný školení „ušetĜit“ z pracovní doby, zatímco v pĜípadČ nezamČstnaných nejsou þasová omezení a tyto osoby se návštČvČ kurzĤ neformálního vzdČlávání vČtšinou vČnují jako své hlavní celodenní aktivitČ, þasto v rámci specifických programĤ, které mohou být dlouhodobČjší. V ýeské republice jsou kurzy pro nezamČstnané pouze zhruba dvakrát delší než kurzy pro zamČstnané a poþet absolvovaných hodin roþnČ je zhruba 102. Vyplývá z toho, že pokud jsou nezamČstnaní zaĜazeni do rekvalifikací, je intenzita tohoto školení ve srovnání s evropskými zemČmi nedostateþná. Je otázkou, proþ tomu tak je, zejména když nemĤže jít o þasové omezení na stranČ úþastníkĤ. ZĜejmČ zde hraje roli nedostatek finanþních prostĜedkĤ na rekvalifikace nebo organizaþnČ kapacitní problémy spojené s výkonem pĜíslušných opatĜení. Graf þ. 8: Intenzita neformálního vzdČlávání zamČstnaných a nezamČstnaných osob 450 400 350 300 250 200 150 100 50
ZamČstnaní
IE LV M T
PL SI
UK CY
CZ SK
EE EL
IT SE AT
FI LT LU
BE ES N EU L 25 DK
HU FR
PT DE
0
NezamČstaní
Zdroj: LFS, Ad hoc module on lifelong learning 2003, Eurostat 2005
Neformální vzdČlávání mĤže mít rĤzný charakter v závislosti na úþelu, ke kterému budou získané poznatky využívány. VČtšina kurzĤ neformálního vzdČlávání souvisí s výkonem práce a zpravidla je realizována v pracovní dobČ. Dalšího vzdČlávání, které souvisí s vykonávanou profesí se v ýR úþastní 15 % zamČstnaných, což je tĜikrát ménČ než v severských zemích, ale napĜ. stejnČ jako v NČmecku a více než v jihoevropských zemích. Toto vzdČlávání je v ýR ménČ zacílené na odvČtví a profesní skupiny, které jsou nositeli vyšší produktivity práce. ýastČjší než v jiných zemích je úþast pracovníkĤ v tČžebních odvČtvích (14 %) ve srovnání s úþastí ve zpracovatelském prĤmyslu (12 %). Velmi nízká je rovnČž participace na vzdČlávání kvalifikovaných dČlníkĤ (10%), která je nižší než dČlníkĤ nekvalifikovaných (13%). To je v EU výjimkou. Napovídá to, že zamČstnavatelé v ýR poskytují pro dČlnické profese spíše kurzy zamČĜené na zauþení nízkokvalifikovaných než na rozšíĜení znalostí a dovedností vyuþených dČlníkĤ. (viz tabulka 1 v pĜíloze).
14
Graf þ. 9: Úþast na dalším vzdČlávání podle charakteru regionu
Ra ko us D á ko ns k Lu F i o c e nsk mb o ur Šv s ko éd sk o I rs k F o Po ran rtu cie ga lsk o I N Č táli me e ck o Ni K zo y p ze r ms ko EU 2 B 5 V. elgi Br e it á nie Lit va Šp ý an R Čls k ěe o M ck ać o ar Es s ko ton Lo s ko t yš sk o
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
HustČ osídlená oblast
Málo osídlená oblast
Zdroj: LFS, Ad hoc module on lifelong learning 2003, Eurostat 2005 Poznámka: Údaje za Maltu, Polsko, Slovensko a Slovinsko nejsou dostupné.
Úþast na vzdČlávání je také ovlivnČna charakterem regionu, resp. prostĜedím, v nČmž se jednotlivec pohybuje. ProstĜedí velkých mČst vytváĜí více pĜíležitostí a pestĜejší nabídku dalšího vzdČlávání než venkovské oblasti, i když souþasné možnosti informaþních technologií dovolují i obyvatelstvu venkovských regionĤ využívat zejména rĤzné formy sebevzdČlávání. V evropském prĤmČru nejsou témČĜ žádné rozdíly mezi obČma skupinami obyvatelstva. Urþité znevýhodnČní obyvatel venkovských regionĤ lze najít pouze u zemí, které mají specificky nerovnomČrnou strukturu osídlení jako je tomu napĜ. ve Finsku a dalších severských zemích, nebo u zemí s velkým podílem zemČdČlských oblastí, jako jsou napĜ. státy jižní Evropy. V ýeské republice, pĜestože je zde pomČrnČ velká hustota osídlení a podíl venkovských regionĤ je nízký, jsou rozdíly vČtší a obyvatelé venkovských oblastí mají srovnatelnČ horší pĜístup k dalšímu vzdČlávání než ostatní vrstvy populace.
I.3 ZávČry ýeská republika patĜí mezi zemČ s velmi nízkou úþastí na dalším vzdČlávání a v EvropČ zaujímá 21. místo z 25 zemí. ýR zaostává za rozvinutými západoevropskými státy ale i za vČtšinou nových þlenských zemí, jejichž ekonomicko sociální podmínky jsou srovnatelné nebo horší než v ýR. Na Slovensku, jehož vzdČlanostní a profesní struktura je obdobná jako v ýR, se dále vzdČlává kolem 60 populace, což je dvakrát více než v ýR. Úþast na formálním vzdČlávání dosahuje v ýR pouze 1,4 %, což je jedna z nejnižších úrovní v EU. VČkové skupiny nad 45 let se tohoto typu vzdČlávání prakticky neúþastní vĤbec (0,1 % - 0,2 %). Dokonce i nejmladší vČková skupina dospČlých ve vČku 25-34 let se formálnČ vzdČlává pouze sporadicky (4 % oproti 11 % v EU). Pokud se týká neformálního vzdČlávání, zaostávání ýR oproti prĤmČru EU zde není tak výrazné jako v ostatních formách vzdČlávání (15. místo v žebĜíþku zemí). Poþet hodin strávených v této formČ vzdČlávání je však podstatnČ nižší (50 hod. roþnČ) než v zemích EU. ýeská populace se vČnuje výraznČ ménČ samostudiu (21. místo v žebĜíþku zemí).
15
Míra úþasti na dalším vzdČlávání je znaþnČ závislá na vČku, i když závislost není tak silná jako v pĜípadČ vazby na úroveĖ poþáteþního vzdČlání. ObecnČ platí, že se míra úþasti s vČkem snižuje. V ýeské republice se zapojení osob rĤzného vČku odlišuje o nČco ménČ ve srovnání s evropským prĤmČrem (rozdíl mezi nejmladší a nejstarší vČkovou skupinou je v ýR 14 p.b., zatímco v EU je v prĤmČru kolem 25 p.b.). Je to zejména proto, že nejmladší vČková skupina zaostává v úþasti za evropskou populací více než ostatní skupiny. Odstup mladší þásti þeské dospČlé populace (ve vČku 25-34 let) za svými evropskými vrstevníky v úþasti na dalším vzdČlávání je výraznČjší, než je tomu u ostatních vČkových skupin. To platí pro všechny formy dalšího vzdČlávání. ÚroveĖ poþáteþního vzdČlání zásadním zpĤsobem pĜedurþuje míru zapojení jednotlivce do dalšího vzdČlávání. Jako výraznČ negativní lze hodnotit, že v ýR se z velmi poþetné skupiny dospČlých se stĜedním vzdČláním pouze malá þást snaží doplnit nebo zvýšit si formální vzdČlání, zejména na terciární úrovni. Je to pouze 1,1 %, což je pČtkrát ménČ než je míra úþasti této kvalifikaþní skupiny v prĤmČru zemí EU. Výrazné rozdíly mezi kvalifikaþními skupinami existují v ýR v úþasti na informálním vzdČlávání. RozpČtí mezi mírou sebevzdČlávání nejvíce a nejménČ kvalifikovaných osob je v prĤmČru v EvropČ cca 37 p.b., v ýR tento rozdíl dosahuje až 46 p.b.. Výrazná je rovnČž odchylka v úþasti nezamČstnaných osob v ýR na kurzech neformálního vzdČlávání a v aplikaci rĤzných zpĤsobĤ sebevzdČlávání. Zatímco v evropských zemích se míra úþasti na dalším vzdČlávání tČchto osob blíží osobám zamČstnaným, v ýR se nezamČstnaní svou úþastí blíží skupinČ ekonomicky neaktivních. RovnČž intenzita kurzĤ neformálního vzdČlávání, do kterých jsou nezamČstnaní v ýR zaĜazováni, je podstatnČ nižší, než je bČžné v evropských zemích. V ýeské republice je ve srovnání s prĤmČrem EU vČtší vliv regionálních rozdílĤ. Obyvatelé venkovských oblastí mají srovnatelnČ horší pĜístup k dalšímu vzdČlávání než ostatní vrstvy populace.
16
II.
ÚýAST SPECIFICKÝCH SKUPIN NA DALŠÍM VZDċLÁVÁNÍ V ýR
II.1 Nerovnosti v úþasti na dalším vzdČlávání specifických skupin zamČstnaných osob v ýR Na mezinárodní komparaci obsaženou v I. kapitole, která umožnila rozbor základních charakteristik úþasti na dalším vzdČlávání, navazuje tato kapitola podrobnČjšími pohledy na specifické skupiny a na rĤzné aspekty jejich pĜístupu ke vzdČlávání. Analýza je založena na datech za ýeskou republiku z Ad hoc modulu o dalším vzdČlávání, který byl realizován v roce 2003. Pozornost je vČnována pouze skupinČ zamČstnaných, která je dále þlenČna podle rozsahu pracovního úvazku (þásteþný, plný) a samostatná pozornost je vČnována sebezamČstnaným. Je porovnána úþast zamČstnaných osob ve vazbČ na vČk, pohlaví a finanþní situaci.
II.1.1. Rozdíly v úþasti zamČstnané populace na jednotlivých formách vzdČlávání ZamČstnaná dospČlá populace ze všech forem dalšího vzdČlávání nejménČ využívá možností formálního vzdČlávání, prostĜednictvím kterého se vzdČlává 1 % zamČstnaných ve vČku 2564 let. Naopak nejpreferovanČjším zpĤsobem vzdČlávání je vzdČlávání informální, kterého se úþastní 25 % zamČstnaných a míra úþasti na neformálním vzdČlávání dosahuje témČĜ 17 %. Graf þ. 1 Úÿast zamčstnaných (%) na jednotlivých formách vzdčlávání podle včku 30 26,5
26,3
25,4
formální 24,6
25
20
neformální
24,6
24,0 22,2
21,7 17,8
17,7
19,0
17,7 15,1
15,5
15
16,6 14,6
8,8
10
5
29,4
informální
3,4
2,0
0,8
0,6
0,5
0,0
0,2
0,2
1,1
0 25-29
30-34
35-39
40-44
45-49
50-54
55-59
60-64
celkem
Zdroj: VýbČrové šetĜení pracovních sil, Ad hoc modul 2003, ýSU 2005
Vliv vČku a pohlaví Míra úþasti na formálním vzdČlávání zamČstnaných osob vykazuje pomČrnČ silnou vazbu na vČk. Nejvíce se formálního vzdČlání úþastní nejmladší vČková skupina 25-29 let (3 %), o jeden procentní bod nižší úþast vykazují zamČstnaní ve vČku 30-34 let (2 %). Úþast vČkové skupiny 35- 49 let se pohybuje již pod jedním procentem a v dalších pČtiletých vČkových skupinách se dále snižuje, i když rozdíly jsou velmi mírné, pouze na úrovni jedné až dvou
17
desetin procentního bodu. Úþast na formálním vzdČlání se nepatrnČ obnovuje u zamČstnaných ve vČku 55-64 let, i když na zanedbatelné úrovni 0,2 %. Klesající míra úþasti na formálním vzdČlávání s pĜibývajícím vČkem je spojena s klesající individuální návratností investic do vzdČlávání. Obnovený zájem o formální vzdČlávání v nejvyšších vČkových skupinách lze pĜiþítat syndromu tzv. prázdného hnízda, kdy tito lidé žijí již bez dČtí a ve formálním vzdČlávání mohou vidČt smysluplnou náplĖ volného þasu. VČtší ochota žen se vzdČlávat se projevuje i v tomto pĜípadČ, i když pouze v nižších vČkových skupinách 25-44 let a rozdíl je na úrovni 0,2 p.b. ZamČstnané ženy a muži nad 44 let se vzdČlávají se stejnou intenzitou. Úþast zamČstnaných na neformálním vzdČlávání nevykazuje tak silnou vazbu na vČk jako v pĜípadČ formálního vzdČlávání. Z hlediska úþasti na neformálním vzdČlávání lze zamČstnané ve vČku 25-64 let rozdČlit do tĜí relativnČ homogenních skupin. První skupina, která vykazuje nejvyšší míru úþasti je tvoĜena zamČstnanci ve vČku 25-44 let, kdy se úþast na vzdČlávání pohybuje od 18 % do 19 %. Další vČková skupina 45-59 let se úþastní ménČ, okolo 15 % a velký odstup vykazují zamČstnaní ve vČku 60-64 let. Z této nejstarší vČkové skupiny se neformálního vzdČlávání úþastní pouze 9 %. Z dostupných dat nelze rozhodnout, zda hlavním dĤvodem je výraznČ nižší nabídka vzdČlávání pro tuto vČkovou skupinu nebo výraznČ nižší poptávka po vzdČlávání, tedy nízký zájem této vČkové skupiny se dále vzdČlávat. NicménČ se dá pĜedpokládat kombinace vlivu obou tČchto faktorĤ. Avšak vzhledem k vysoké úþasti na informálním vzdČlávání (viz dále), lze odvodit, že zájem o další vzdČlávání tato vČková skupina má, ale zĜejmČ jí nevyhovují formy nebo zamČĜení neformálního vzdČlávání, že dává pĜednost sebevzdČlávání zamČĜené spíše na koníþky. Neformální vzdČlání zamČstnaných je více jak ze þtyĜ pČtin zamČĜeno na zamČstnání (viz graf P13 v pĜíloze). Tento podíl se mČní ve vazbČ na vČk zamČstnancĤ, s pĜibývajícím vČkem roste podíl neformálního vzdČlávání ze 78 % ve vČkové skupinČ 25-29 let až na 93 % ve vČkové skupinČ 50-54 a potom zaþíná mírnČ klesat až k 90 % u vČkové skupiny 60-64 let. Z hlediska pohlaví se formálního vzdČlávání více úþastní muži. Tento rozdíl se projevuje v krajních vČkových skupinách, tedy ve vČku 25-34 let a 55-64 let, kdy dosahuje úrovnČ okolo 4 p.b. ZamČstnaní muži a ženy ve vČku 35-54 let se úþastní neformálního vzdČlávání srovnatelnou mČrou. Nejvíce se zamČstnaní vzdČlávají informálnČ, takto se sebevzdČlává témČĜ jedna þtvrtina všech zamČstnaných. I u tohoto typu vzdČlávání je patrná mírná vazba na vČk, i když nČkteré vyšší vČkové skupiny vykazují mírnČ vyšší úþast na neformálním vzdČlávání než skupiny mladší. Platí to u vČkové skupiny 35-39 let, kdy se sebevzdČlává mírnČ vyšší procento zamČstnaných (o 1 p.b.) než vČková skupina pĜedchozí, tedy zamČstnanci 30-34 let. Druhou takovou vČkovou skupinou jsou zamČstnaní ve vČku 55-59 let, kde je rozdíl pouze 0,5 p.b. VČkovou skupinou, která se výraznČ nadprĤmČrnČ vzdČlává prostĜednictvím informálního vzdČlávání je skupina nejstarších zamČstnaných. TémČĜ 30 % osob ve vČku 60-64 se informálnČ vzdČlává. Jedná se o formu vzdČlávání, která této vČkové skupinČ nejvíce vyhovuje. Jednotlivé vČkové skupiny se pĜíliš neliší ve zpĤsobech, jakými se informálnČ vzdČlávají. V prĤmČru je nejvíce využíván tisk, k neformálnímu vzdČlávání jej používá témČĜ 93 % zamČstnaných ve vČku 25-64 let. V poĜadí druhým nejoblíbenČjším zpĤsobem je internet, který využívá 66 % zamČstnaných, následují televizní, rozhlasové poĜady a poþítaþ (56 %) a nejménČ je využívána návštČva institucí (37 %). I když statisticky významnČjší závislost na vČku se projevuje pouze u využívání internetu, i u ostatních zpĤsobĤ vzdČlávání existují urþití rozdíly v jednotlivých vČkových skupinách. Tisk nejvíce využívají zamČstnaní ve vČku 55-59 let (96 %), internet nejmladší vČková skupina 25-29 let (72 %), televizi,
18
rozhlas a poþítaþe skupina zamČstnaných ve vČku 50 – 54 let (59 %) a instituce jsou nejvíce navštČvovány zamČstnanými ve vČku 60-64 let (41 %). (viz graf P14 v pĜíloze) Vliv typu pracovního úvazku ZamČstnaní, kteĜí pracují pouze na þásteþný úvazek se daleko více úþastní formálního vzdČlávání ve srovnání se zamČstnanci na plný pracovní úvazek. ýásteþný pracovní úvazek vytváĜí pĜíznivČjší podmínky pro skloubení práce a vzdČlávání. Podíl tČch, kteĜí se formálnČ vzdČlávají a pĜi tom pracují na þásteþný úvazek je 2,5 %, zatímco tČch, kteĜí pracují na plný úvazek pouze 1 %. ZamČstnaní na plný úvazek naproti tomu ve vČtší míĜe využívají možnosti neformálního vzdČlávání, které se v tomto pĜípadČ projevuje jako urþitý substitut vzdČlávání formálního. ZamČstnaných na plný úvazek, kteĜí se úþastní formálního vzdČlávání je témČĜ 17 %, ale zamČstnaných na dílþí úvazek pouze 12 %, tedy o 5 p.b. ménČ (viz graf P15 v pĜíloze). KromČ toho, že zamČstnaní na dílþí úvazek se více úþastní formálního vzdČlávání a mají tudíž menší zájem o vzdČlávání neformální, mĤže jít také o vliv urþité diskriminace ze strany zamČstnavatelĤ. TČmto zamČstnancĤm je obvykle urþena omezenČjší nabídka vzdČlávání zabezpeþována zamČstnavatelem. PĜíþinu je však možno hledat i na stranČ zamČstnancĤ. DĤvody, které je vedly k dílþímu pracovnímu úvazku mohou negativnČ ovlivĖovat i jejich zájem nebo možnosti úþastnit se neformálního vzdČlávání. MĤže se jednat nejen o dĜíve již zmínČnou úþast na formálním vzdČlávání, ale také o zdravotní dĤvody þi péþi o závislého þlena rodiny þi nadĜazení volného þasu pĜed pracovní kariéru. InformálnČ se vzdČlávají obČ skupiny zamČstnaných ve stejné míĜe. ýtvrtina zamČstnaných na þásteþný i plný úvazek se sebevzdČlává. Rozdíly v úþasti zamČstnaných a sebezamČstnaných na vzdČlávání SebezamČstnaní se vzhledem k prĤmČrným mírám úþasti zamČstnaných na vzdČlávání vyznaþují tím, že se v menší, pouze poloviþní míĜe úþastní formálního vzdČlávání (0,5 % oproti 1 %), ménČ se úþastní i neformálního vzdČlávání (13 % versus 17 %) (viz graf P16 v pĜíloze). Naopak informálnČ se vzdČlávají výraznČ ve vČtší míĜe. TĜetina sebezamČstnaných se vzdČlává touto formou, zatímco v pĜípadČ zamČstnaných jako celku pouze þtvrtina. Nižší úþast na neformálním vzdČlávání je ovlivnČna zĜejmČ tím, že sebezamČstnaní spoléhají více na samostudium, které je þasovČ flexibilnČjší než neformální vzdČlávání. Nízká úþast na neformálním vzdČlávání však mĤže být ovlivnČna i tím, že existuje tzv. fiktivní sebezamČstnanost, kdy sebezamČstnaný fakticky pracuje pouze pro jeden subjekt, ale na svĤj živnostenský list. Lze pĜedpokládat, že tČmto osobám není neformální vzdČlávání nabízeno a zĜejmČ ani umožnČno. Vazba na finanþní situaci Úþast zamČstnaných na vzdČlávání je spjata s jejich finanþní situací. Ti, kteĜí hodnotí svou finanþní situaci lépe vykazují vČtší míru úþasti na všech formách vzdČlávání (viz graf P17 v pĜíloze). Jestliže porovnáme míru úþasti zamČstnancĤ ve dvou krajních pĜíjmových skupinách, tedy tČch, kteĜí hodnotí svou situaci jako velmi dobrou a tČch, kteĜí ji naopak považují za velmi špatnou, potom nejsilnČjší vazba se jeví u formálního vzdČlávání a naopak nejslabší u vzdČlávání neformálního. Ti kteĜí hodnotí svoji finanþní situaci jako velmi špatnou vykazují pouze þtvrtinovou míru úþasti na formálním vzdČlávání ve srovnání s tČmi, kteĜí považují svoji finanþní situaci za velmi dobrou, dále pouze 30% úþast na informálním vzdČlávání a 37% úþast na neformálním vzdČlávání opČt v porovnání s tČmi, kteĜí jsou se svou finanþní situací nejvíce spokojeni. Vzhledem k tomu, že finanþní situace je do znaþné míry spjatá s úrovní dosaženého vzdČlání (viz graf P18 v pĜíloze), lze pĜedpokládat, že nižší úþast tČchto zamČstnaných na formálním a informálním vzdČlání je ovlivnČna nejen pociĢovaným nedostatkem financí, ale i nepĜíliš pozitivním vztahem ke vzdČlávání. MénČ vzdČlaní lidé si také zĜejmČ zcela neuvČdomují nebo nechtČjí uznat vazbu mezi úrovní dosaženého vzdČlání a 19
finanþním ohodnocením. Platí, že ti, kteĜí dosáhli vyšší úrovnČ v poþáteþním vzdČlávání se více úþastní i dalšího vzdČlávání v prĤbČhu svého života. Nízká úþast na neformálním vzdČlávání je ovlivnČna skuteþností, že lidé s nižšími pĜíjmy zastávají ménČ kvalifikovaná pracovní místa a s tím je spojena také nižší úþast na vzdČlávání poskytovaném zamČstnavatelem. Pokud budeme hodnotit rozdíly v úþasti na dalším vzdČlávání mezi po sobČ jdoucími skupinami, potom nejvČtší rozdíly v úþasti na jednotlivých formách vzdČlávání jsou mezi zamČstnanci, kteĜí hodnotí svoji finanþní situaci jako velmi dobrou a spíše dobrou. U formálního vzdČlávání je to cca 1 p.b., u neformálního 8 p.b. a informálního 20 p.b. Rozdíly mezi zamČstnanci se spíše dobrou finanþní situací a tČmi se spíše špatnou finanþní situací stejnČ jako mezi tČmi se spíše špatnou a velmi špatnou finanþní situací jsou výraznČ nižší. To svádí k vyslovení hypotézy, že se zhoršující se životní úrovní vazba mezi vzdČláváním a finanþní situací slábne.
II.1.2 Míra závislosti úþasti na dalším vzdČlávání na vybraných charakteristikách populace Zvolená hlediska, podle kterých jsou analyzovány rozdíly v úþasti na vzdČlávání nepĤsobí se stejnou intenzitou. Pro vyjádĜení síly vztahu je využit kontingenþní koeficient, jehož hodnoty jsou uvedeny v následující tabulce. Hodnoty kontingenþního koeficientu se pohybují v intervalu 0-1, kdy 0 je spojena s tím, že mezi daným jevem a zvolenou charakteristikou neexistuje žádný vztah, þím více se hodnota koeficientu blíží jedné, tím silnČjší je vztah. Z podstaty daného koeficientu vyplývá, že v našem pĜípadČ lze porovnávat intenzitu vazby pouze mezi zamČstnanými a nezamČstnanými v rámci jednoho aspektu. Tab. þ.1 Míra závislosti úþasti na dalším vzdČlávání na vybraných charakteristikách populace pohlaví vČk finanþní situace dosažená úroveĖ vzdČlání
zamČstnaní nezamČstnaní 0,005 0,041 0,054 0,090 0,142 0,076 0,327 0,293
Z uvedené tabulky je zĜejmé, že dosažená úroveĖ vzdČlání a finanþní situace ovlivĖuje další vzdČlávání zamČstnaných silnČji než vzdČlávání nezamČstnaných a naopak vČk a pohlaví pĤsobí silnČji u nezamČstnaných než u zamČstnaných.
II.1.3 ZávČr Z populace ve vČku 25-64 let se dále vzdČlává pouze 29 % této populace. U tČch, kteĜí se dále vzdČlávají se prosazuje silnČjší vazba na úroveĖ dosaženého vzdČlávání. Ti, kteĜí dosáhli v poþáteþním vzdČlávání vyšší úrovnČ se dále vzdČlávají þastČji než ti s nižší úrovní vzdČlání. Nejvíce je využíváno informální vzdČlání, následuje neformální vzdČlání a nejménČ þasté je vzdČlávání formální. Rozdílnou úþast vykazuje obyvatelstvo podle postavení na trhu práce. ZamČstnaní se vzdČlávají více než nezamČstnaní, ti kteĜí mají þásteþné pracovní úvazky se vzdČlávají ménČ ve srovnání s tČmi, kteĜí pracují na plný úvazek. SebezamČstnaní se ve srovnání s celkovou 20
skupinou zamČstnaných úþastní výraznČ ménČ formálního vzdČlávání, ale výraznČ více se vzdČlávají informálnČ. S urþitou mírou zjednodušení lze konstatovat, že úþast na vzdČlávání je nepĜímo úmČrná vČku. ýím starší je populace, tím ménČ se vzdČlává.
II.2 Nerovnosti v úþasti na rekvalifikacích v ýR PĜestože neexistuje žádná zjevná diskriminace z hlediska pĜístupu k rekvalifikacím, specifické míry úþasti na rekvalifikacích2 se liší u jednotlivých skupin uchazeþĤ o zamČstnání. Rozdíly se projevují jak z hlediska pohlaví, vČku, i úrovnČ dosaženého vzdČlání. ÚroveĖ poznání pĜíþin tČchto rozdílĤ je zatím velmi omezená, neboĢ jejich rozboru není vČnována v domácí ani zahraniþní literatuĜe vČnována dostateþná pozornost. Proto se vysvČtlení tČchto rozdílĤ mĤže pohybovat pouze na úrovni hypotéz, nikoli na úrovni empirických dĤkazĤ.
II.2.1 Nerovnosti v úþasti na rekvalifikacích podle pohlaví Jak ilustruje následující graf, ženy jsou ochotnČjší než muži Ĝešit svoji nezamČstnanost prostĜednictvím rekvalifikací. Míra úþasti žen na rekvalifikacích je pomČrnČ výraznČ vyšší než míra úþasti mužĤ. Úþast mužĤ na rekvalifikaci se pohybuje ve sledovaném tĜíletém období mezi 7-8 %, zatímco žen mezi zhruba 11-12 %, je tedy vyšší zhruba o jednu tĜetinu. Graf þ.1 Specifické míry úþasti uchazeþĤ o zamČstnání na rekvalifikaci v letech 2002-2004 podle pohlaví 2003
2004
12,0
14 10,5
12
11,9
2002
8,1
7,9
8
7,0
10
6 4 2 0 muži
ženy
Zdroj: Vlastní propoþty z pĜílohy þ. 8 a 20 Analýzy vývoje zamČstnanosti 2004, materiál MPSV
Rozdíly v úþasti na rekvalifikacích podle pohlaví lze zĜejmČ pĜiþítat spíše neekonomickým než ekonomickým faktorĤm, i když se tyto faktory vzájemnČ ovlivĖují. Zdá se, že ženy jsou ochotné vynaložit vČtší úsilí pĜi pĜizpĤsobování se zmČnČným podmínkám na trhu práce než muži. Urþitou úlohu zde mohou sehrávat i vČkové rozdíly ve struktuĜe nezamČstnaných. Jak 2
Specifická míra úþasti na rekvalifikacích je pro jednotlivé skupiny poþítána jako podíl, kdy v þitateli je poþet uchazeþĤ o zamČstnání pĜíslušné skupiny, kteĜí se v daném roce zúþastnili rekvalifikací a ve jmenovateli je celkový poþet uchazeþĤ o zamČstnání této skupiny v daném roce
21
bude doloženo dále, mladší vČkové skupiny vykazují výraznČ vyšší míru úþasti na rekvalifikacích. Pro zmapování tohoto vlivu, však chybí potĜebné údaje o vČkové struktuĜe žen a mužĤ úþastnících se rekvalifikací. Urþitou roli mohou sehrávat i mzdové rozdíly, tedy faktory ekonomické. Vzhledem k vyšší výdČlkové úrovni mužĤ než žen lze pĜedpokládat, že podpora v nezamČstnanosti dosahuje u mužĤ vyšších þástek než u žen, což mĤže vyústit ve slabší stimuly úþastnit se rekvalifikací u mužĤ než u žen. Tento vliv mĤže samozĜejmČ pĤsobit pouze po období pobírání dávek v nezamČstnanosti, nikoli sociální podpory.
II.2.2 Nerovnosti v úþasti na rekvalifikacích podle vČku VČk pomČrnČ významným zpĤsobem ovlivĖuje míru úþasti uchazeþĤ o zamČstnání na rekvalifikacích. Nejvyšší míru úþasti na rekvalifikacích vykazuje nejmladší vČková skupina, osoby do 24 let. Ve sledovaném období let 2002-2004 se podíl úþastnících se rekvalifikací na celkovém poþtu uchazeþĤ o zamČstnání této vČkové skupiny pohyboval od cca 13 % do 16 %. JeštČ pĜíznivČjších hodnot dosahovali nezamČstnaní do 18 let, jejichž specifická míra úþasti na rekvalifikaci se pohybovala mezi 17 – 18 %. Zájem o rekvalifikaci a tudíž i úþast na ní výraznČ klesá s vČkem. Mezi nejmladšími nezamČstnanými (do 24 let) a nezamČstnanými v následujících dvou vČkových kategoriích (25-29 let a 30-39 let) úþastnících se rekvalifikací je pomČrnČ výrazný rozdíl. PrĤmČrná míra úþasti na rekvalifikaci v letech 2002-20043 dosáhla u osob do 24 let cca 15 %, u vČkové skupiny 25-29 však pouze cca 11 %, byla tedy nižší cca o jednu þtvrtinu, obdobnČ jako u skupiny osob ve vČku 30-39 let, jejíž prĤmČrná míra úþasti na rekvalifikaci byla též cca 11 %. Míra úþasti na rekvalifikaci se výraznČ snižuje u vČkové skupiny 40-49 let. Pouze necelých 8 % uchazeþĤ o zamČstnání této vČkové kategorie se v prĤmČru zúþastnilo rekvalifikací a pouze cca 4 % osob nad 50 let. Graf þ.2 Specifické míry úþasti uchazeþĤ o zamČstnání na rekvalifikaci v letech 2002 – 2004 podle vČku
11,3 11,3 9,9
9,7
10
8,7 9,9 10,1
14
11,1 10,9
16
12
2004
13,1 14,9 15,9
18
2003
6,7
8
8,0 8,5
2002
3,1 3,9 4,1
6 4 2 0 celkem
do 24 let
25 - 29 let
30 - 39 let
40 - 49 let
nad 50 let
Zdroj: Vlastní propoþty z pĜílohy þ. 8 a 20 Analýzy vývoje zamČstnanosti 2004, materiál MPSV
3
PrĤmČrná míra úþasti na rekvalifikaci je vypoþítána jako nevážený prĤmČr tĜí roþních hodnot. Pro uchazeþe o zamČstnání do 24 let dosáhla výše 14,7 %, pro uchazeþe ve vČku 25-29 let 10,6 %, ve vČku 30-39 let 10,9 %, ve vČku 40-49 let 7,8 % a pro uchazeþe o zamČstnání nad 50 let pouze 3,8 %.
22
Klesající úþast na rekvalifikacích v souvislosti s pĜibývajícím vČkem uchazeþĤ o zamČstnání je vysvČtlitelná rozdílnými náklady a pĜínosy spojenými s rekvalifikací pro jednotlivé vČkové skupiny osob. Lze pĜedpokládat, že finanþní náklady spojené s rekvalifikací nehrají výraznČjší roli. Tyto náklady (napĜ. doprava, uþební pomĤcky) mohou být a zpravidla jsou úþastníkĤm hrazeny v rámci aktivní politiky zamČstnanosti. Lze pĜedpokládat, že vČtší roli než finanþní náklady budou hrát nefinanþní náklady, jejichž výše roste se zvyšujícím se vČkem u všech intelektuálnČ srovnatelných skupin. Starší lidé musí vynaložit vČtší úsilí k osvojení si nových poznatkĤ a dovedností než mladší vČkové skupiny. Musí také pĜekonávat urþité stereotypy, které si v prĤbČhu svého produktivního vČku již osvojili a v urþitých pĜípadech i ostych, nechuĢ þi nedostatek sebedĤvČry 4. Urþitý vliv mohou mít i výukové metody, které nejsou pĜizpĤsobeny vyšším vČkovým kategoriím, þi lépe vyhovují mladším lidem, kteĜí nemají takový odstup od školní docházky. Naproti tomu finanþní užitky z novČ nabytých znalostí a dovedností budou s rostoucím vČkem klesat v dĤsledku kratšího období, po které budou dané užitky inkasovány. Tato skuteþnost je dĤsledkem odlišnČ dlouhého období, které jednotlivým vČkovým skupinám zbývá do odchodu do dĤchodu. RovnČž pravdČpodobnost, že starší osoby po rekvalifikaci získají nové zamČstnání, je ve srovnání s mladšími vČkovými skupinami nižší. Z toho vyplývá i nižší pravdČpodobnost, že se potenciální finanþní užitky budou skuteþnČ realizovat. Nefinanþní užitky, které mají zejména podobu sebeúcty, sebedĤvČry plynoucí z toho, že jedinec absolvoval rekvalifikaci a zvýšil si tak možnost získat zamČstnání, se mohou se zvyšujícím vČkem zvyšovat. Lze pĜedpokládat, že pro vyšší vČkové skupiny je dĤležitost spoleþenského uplatnČní významnČjší než pro vČkovČ mladší osoby. Z výše uvedeného mĤžeme uþinit hypotetický závČr, že rozdíl mezi celkovými (penČžními i nepenČžní) užitky a náklady je pĜíznivČjší u mladších vČkových skupin a jejich úþast na rekvalifikacích je tudíž vyšší.
II.2.3 Nerovnosti v úþasti na rekvalifikacích podle vzdČlání Úþast na rekvalifikacích je výraznČ závislá na úrovni vzdČlání. Je možné vymezit dvČ relativnČ homogenní skupiny. První skupina, která se vyznaþuje podprĤmČrnou mírou úþasti na rekvalifikacích je tvoĜena osobami, jejichž nejvyšší dosažené vzdČlání je stĜedoškolské vzdČlání bez maturity. Druhá skupina, která se naopak silnČ nadprĤmČrnČ úþastní rekvalifikací je tvoĜena osobami, které mají maturitu nebo terciární vzdČlání. Je evidentní, že maturitní zkouška tvoĜí silný pĜedČl z hlediska pĜístupu k rekvalifikacím. Úþast na rekvalifikacích roste s rostoucí úrovní vzdČlání až do úrovnČ vyššího odborného vzdČlání. Uchazeþi o zamČstnání, kteĜí ukonþili vysokoškolské vzdČlání se rekvalifikací úþastní nižší mČrou než vyuþení uchazeþi s maturitou. Zcela zanedbatelná je úþast na rekvalifikacích osob bez vzdČlání, tedy tČch, kteĜí nemají ukonþené ani základní vzdČlání. PrĤmČrná míra jejich úþasti na rekvalifikaci za sledované tĜíleté období je 2,2 %. V posledním roce tohoto období, v roce 2004 došlo k pomČrnČ razantnímu poklesu této míry. Zda se jedná o výjimeþný rok þi o nepĜíznivou tendenci ukáží až data za další roky. Srovnatelnou úþast na rekvalifikacích vykazují maturity (vyuþení a stĜedoškolské vzdČlání bez rekvalifikacích je 7,5 % u vyuþených a 8,1 % maturity. PotČšitelné je, že u tČchto skupin 4
uchazeþi, kteĜí ukonþili své vzdČlání bez maturity). Jejich prĤmČrná míra úþasti na u stĜedoškolsky vzdČlaných uchazeþĤ bez uchazeþĤ nedochází k poklesu úþasti na
V této souvislosti ponecháváme zcela stranou vliv výše sociální podpory nebo zapojení se do šedé ekonomiky.
23
rekvalifikacích, i když se stále pohybuje pod prĤmČrnou mírou úþasti za všechny uchazeþe o zamČstnání. TémČĜ dvojnásobnČ více než je prĤmČr se rekvalifikací úþastní uchazeþi, kteĜí mají stĜedoškolské vzdČlání ukonþené maturitou. PrĤmČrná míra úþasti vyuþených s maturitou dosáhla 18,6 %, o nČco vyšší byla u gymnazistĤ 21,1 % a u absolventĤ stĜedních odborných škol s maturitou 20,5 %. Míra úþasti na rekvalifikacích se meziroþnČ zvýšila v roce 2003 u všech uchazeþĤ s maturitou, rok 2004 nebyl ve srovnání s rokem pĜedchozím tak pĜíznivý. Míra úþasti více ménČ stagnovala a u gymnazistĤ došlo dokonce k poklesu o témČĜ 2 p.b.. obdobnČ jako u uchazeþĤ bez vzdČlání i v tomto pĜípadČ až data za následující roky ukáží, zda se jedná o výjimeþný rok nebo o nastoupení nepĜíznivé tendence. Zcela nejvyšší prĤmČrnou míru úþasti na rekvalifikacích vykazují ti uchazeþi, kteĜí mají ukonþené vyšší odborné vzdČlání. Z tČchto uchazeþĤ se cca 22,3 % úþastní rekvalifikací. I u této skupiny však došlo k mírnému poklesu míry úþasti v roce 2004 ve srovnání s rokem 2003 (o 0,4 p.b.) Vysokoškoláci nejsou ochotni v takové míĜe jako stĜedoškoláci s maturitou k rekvalifikacím. Jejich prĤmČrná míra úþasti na rekvalifikacích dosáhla cca 15,5 %, meziroþnČ se zvyšovala. Graf þ.3 Specifické míry úþasti uchazeþĤ o zamČstnání na rekvalifikaci v letech 2002 – 2004 podle úrovnČ vzdČlání
2,1 2,7 1,9
5
13,7 15,5 17,2
7,8 8,1 8,5
6,6 7,9 8,0
10
4,0 4,6 4,6
15
8,7 9,9 10,1
20
20,1 23,7 23,1
16,7 19,4 19,8
25
2004 19,2 21,2 21,2
2003
21,0 22,0 20,4
2002
en ed oš k. be zm at. vy uþ en sm at. gy mn áz ium SO Š sm at vy . šš ív zd Člá ní vy so ko šk ols ké
s tĜ
vy uþ
zd Člá ní
zá kl. v
zd Člá ní be zv
uc ha ze þ
i-
ce lk e m
0
Zdroj: Vlastní propoþty z pĜílohy þ. 8 a 20 Analýzy vývoje zamČstnanosti 2004, materiál MPSV
Rozdíly v míĜe úþasti na rekvalifikacích podle dosaženého stupnČ vzdČlání jsou ovlivnČny schopností a ochotou se uþit, která je zĜejmČ relativnČ stabilní od vČku povinné školní docházky. Ti, kteĜí jsou schopni a ochotni se vzdČlávat dosahují vyšší úrovnČ vzdČlání a vykazují i vyšší úþast v rekvalifikacích. Míra úþasti jednotlivých vzdČlanostních skupin na rekvalifikacích mĤže však být ovlivnČna také jejich odlišnou vČkovou strukturou. Data, která by odrážela jak kvalifikaþní, tak vČkovou strukturu uchazeþĤ o zamČstnání a úþastníkĤ rekvalifikací však nejsou k dispozici. Rozdíly v úþasti na rekvalifikacích podle úrovnČ vzdČlávání jsou ovlivnČné také mírou návratnosti „investice“ do rekvalifikace. Lze oþekávat, že tato míra návratnosti se zvyšuje s rostoucí úrovní vzdČlání, tedy s lepším uplatnČním na trhu práce. Tomuto závČru však
24
odporuje úþast uchazeþĤ s ukonþeným vysokoškolským vzdČláním. V tomto pĜípadČ zĜejmČ pĤsobí, že rekvalifikace na úrovni terciárního vzdČlání je pomČrnČ nároþná. Rekvalifikace poskytované úĜady práce vedou zpravidla k nabytí pouze takových znalostí a dovedností, které umožní uplatnČní na pracovních místech vyžadujících pouze vyšší odborné vzdČlání nebo stĜedoškolské vzdČlání. Za tohoto pĜedpokladu by tedy rekvalifikace vysokoškolákĤ vedla k urþité degradaci jejich pracovního uplatnČní, což mĤže pĜedstavovat i urþitou psychickou bariéru úþastí na rekvalifikaci. PĜeškolení, které by vedlo k získání nových znalostí na vysokoškolské úrovni by pravdČpodobnČ bylo spojeno s absolvováním dlouhodobČjších vzdČlávacích kurzĤ, jejichž organizování a finanþní podpora zatím pĜesahuje rámec aktivit úĜadĤ práce. II.2.4 ZávČr Statistická data jednoznaþnČ dokumentují rozdíly v úþasti na rekvalifikacích podle pohlaví, vČku a úrovnČ vzdČlání. Vzhledem k nedostatku analytických podkladĤ lze o pĜíþinách tČchto rozdílĤ zatím vyslovovat pouze urþité hypotézy, které nejsou podložené empirickými dĤkazy. Pro hodnocení tČchto rozdílĤ by však bylo tĜeba rozšíĜit kvantitativní analýzu o kvalitativní informace odrážející postoje nezamČstnaných a názory a zkušenosti expertĤ úĜadĤ práce. Bylo by tak možno odpovČdČt na otázky, jak velký rozdíl v míĜe úþasti na rekvalifikacích jednotlivých skupin je spoleþensky únosný/pĜípustný, jakým zpĤsobem odstraĖovat tyto rozdíly, zda budou náklady vynaložené na pĜípadné odstraĖování tČchto rozdílĤ nižší než pĜínosy, které snižování tohoto rozdílu pĜinesou.
II.3 Úþast dospČlé populace v jednotlivých stupních formálního vzdČlávání v ýR Pro uplatnČní na trhu práce je rozhodující ukonþený stupeĖ formálního vzdČlání, neboĢ zatím nejsou zavedeny mechanismy pro uznávání neformálního vzdČlávání nebo informálního uþení. Ti, kteĜí z rĤzných dĤvodĤ odešli ze vzdČlávacího systému dĜíve než dosáhli stupnČ odpovídajícího jejich schopnostem nebo takového odborného zamČĜení, které uspokojuje jejich ambice, mají možnost získat formální vzdČlání prostĜednictvím forem studia, které umožĖují skloubit zamČstnání a vzdČlávání. StĜední a vyšší odborné vzdČlávání je možné si doplnit formou veþerního, dálkového, distanþního a kombinovaného studia5. Tyto formy studia mohou být nejvýše o 1 rok delší než denní forma studia. Vysokoškolské vzdČlávání je poskytováno ve formČ distanþní a kombinované. Podmínky pro další formální vzdČlávání jsou stanoveny zákoníkem práce, který rozlišuje dva úþely studia pĜi zamČstnání. Pokud má tímto studiem zamČstnanec získat pĜedpoklady nezbytné pro Ĝádný výkon práce, potom je studium považováno za pĜekážku v práci na stranČ zamČstnance, pokud studium slouží k prohloubení kvalifikace je považováno za výkon práce, za který pĜísluší zamČstnanci mzda. Na pracovní úlevy ani na hmotné zabezpeþení pĜi dalším formálním vzdČlávání není v podstatČ právní nárok. Jsou obvykle upraveny kolektivní smlouvou, jinak záleží na individuálním rozhodnutí zamČstnavatele.
5
Veþerní forma– výuka je organizovaná pravidelnČ nČkolikrát v týdnu v rozsahu 10 – 18 hodin týdnČ v prĤbČhu školního roku zpravidla v odpoledních a veþerních hodinách; dálková forma – samostatné studium spojené s konzultacemi v rozsahu 200 – 220 konzultaþních hodin ve školním roce; distanþní forma – samostatné studium prostĜednictvím informaþních technologií, mĤže být spojeno s individuálními konzultacemi; kombinovaná forma – kombinace denní a jiné formy vzdČlávání.
25
II.3.1 Úþast dospČlých ve studiu na stĜedních školách Jak ilustruje následující graf, v posledních deseti letech (školní roky 1993/94-2002/03) se poþty studujících v jiných než denních formách studia stĜedního školství vyvíjely ve dvou naprosto odlišných vlnách. V prvních pČti letech (1993-1997) se poþet tČchto studujících zvyšoval díky nárĤstu poþtu studujících ve stĜedních odborných školách a zejména ve stĜedních odborných uþilištích. Jestliže porovnáme poþty vzdČlávajících se v krajních letech, potom pĜírĤstek na stĜedních odborných uþilištích pĜedstavoval 9 501 osob v roce 1997 oproti roku 1993, zatímco na stĜedních odborných školách 4 654 osob. Poþet studujících na gymnáziích však v tomto období vykázal spíše opaþný trend. K nárĤstu došlo pouze v prvních dvou letech tohoto období, v dalších tĜech letech se poþty studujících meziroþnČ snižovaly. V roce 1997 byl poþet studujících na gymnáziích o 142 osob nižší než v roce 1993. Druhé období let 1998 - 2001 bylo charakteristické meziroþními poklesy, které byly výrazné v prvních dvou letech tohoto období a byly ovlivnČné zejména výrazným poklesem osob vzdČlávajících se na stĜedních odborných uþilištích. V obou letech došlo k poklesu v rozsahu témČĜ 7 tisíc osob (v roce 1998 o 6 628 osob, v roce 1999 o 6731 osob)6. Poþty nastupujících do vzdČlávání byly tedy výraznČ nižší než poþty tČch, kteĜí v daných letech školu ukonþili, aĢ již úspČšnČ nebo neúspČšnČ. Tato tendence, i když v daleko mírnČjším rozsahu pokraþovala i v následujících dvou letech 2000 – 2001. Na stĜedních odborných školách klesal poþet studujících ve výraznČ menším rozsahu. V roce 1998 poklesl poþet studujících na stĜedních odborných školách o 1084 studujících, v roce následujícím o 789 osob. V dalších letech byly poklesy ještČ mírnČjší. Vývoj na gymnáziích byl opČt odlišný od situace v odborném stĜedoškolském vzdČlávání. V roce 1998 se poþet studujících mírnČ zvýšil a po dvouletém období poklesu byl v roce 2001 obnoven vzrĤstající trend. Ke zvýšení poþtu vzdČlávajících se na stĜedních odborných školách a stĜedních odborných uþilištích došlo až o rok pozdČji, v roce 2002. Zda rok 2002 pĜedstavuje zvrat smČrem k opČtovnému zvýšení zájmu o další vzdČlávání zejména na stĜedních odborných uþilištích ukáží až data za následující roky. Graf þ.1 Poþty studujících na stĜedním stupni vzdČlávání v ostatních formách studia 50 000 45 000 40 000 35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 93/94
94/95 95/96 gy mnázia
96/97 97/98
98/99 99/00
stĜední odborné školy
00/01 01/02
02/03
stĜední odborná uþilištČ
Zdroj: Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV (tab. B5.2.9.; B5.3.8; B5.4.8)
6
Ve školním roce 1998/99 studovalo ve stĜedním školství v rámci dalšího vzdČlání o 7 419 osob ménČ než v pĜedchozím roce a v roce 1999/00 se poþet studujících meziroþnČ snížil o 7 657l osob.
26
OdpovČć na otázku, jaké rozhodující pĜíþiny ovlivnily tento uplynulý vývoj je pomČrnČ obtížná zejména vzhledem k tomu, že se prosadily dvČ naprosto rozdílné tendence v období, které lze pokládat za stabilizované z hlediska významu, který je pĜikládán formálnímu vzdČlání. V obecné poloze lze konstatovat, že smČrem k poklesu poþtu studujících na stĜedoškolské úrovni pĤsobí zejména snižující se poþty tČch, které o toto vzdČlávání mohou mít zájem. Jedná se o osoby které mají ukonþené pouze základní vzdČlání a nacházejí se ve vČku, kdy návratnost investice do vzdČlání je pro nČ ještČ zajímavá, to znamená, že mají pĜed sebou dostateþnČ dlouhou dobu pracovní aktivity, po kterou budou získávat efekty z osvČdþení o dosaženém stupni formálního vzdČlání. Podle našeho názoru se jedná o populaci do 45 let. Takto stanovená hranice vychází z pĜedpokladu, že jedinec chce získávat efekty z osvČdþení o dosaženém formálním vzdČlání nejménČ po dobu 10 let. Jestliže vyjdeme z toho, že prĤmČrná doba studia jsou 3-5 let a že prĤmČrný vČk odchodu do dĤchodu je 60 let, vychází vČková hranice 45-47 let. Tento odhad je podpoĜen i výsledky statistického šetĜení o úþasti dospČlého obyvatelstva na vzdČlávání7, kdy úþast na formálním vzdČlávání zamČstnané populace postupnČ klesá a ve vČku 50-54 let je prakticky nulová SmČrem ke snižování poþtu studujících pĤsobí zvyšující se spokojenost obyvatelstva s vystudovaným oborem v prĤbČhu poþáteþního vzdČlávání. V tomto pĜípadČ se však nejedná o dosažení vyššího stupnČ formálního vzdČlání, ale o doplnČní o odlišný obor. Se zlepšující se dostupností a kvalitou poradenství pĜi volbČ povolání by tento faktor mČl nabývat na významu, i když lze pĜedpokládat, že podíl osob vzdČlávajících se na stejné úrovni, pouze v jiném oboru není na úrovni stĜedního školství výrazný, výraznČji zastoupený bude v pĜípadČ terciárního vzdČlávání. Další možnou pĜíþinou poklesu zájmu o další vzdČlávání na stĜedoškolské úrovni je zvyšující se poþet podnikatelĤ, aĢ již se zamČstnanci nebo bez zamČstnancĤ, kteĜí mají pouze základní vzdČlání. U þinností, u kterých není vyžadována urþitá úroveĖ dosaženého formálního vzdČlání, je rozhodující schopnost a ochota jedince nést riziko a kvalita odvádČné práce. U nČkterých þinností je možné chybČjící formální kvalifikaci nahradit potvrzením o þtyĜleté praxi v oboru, absolvováním rekvalifikaþního kurzu nebo vykonáním kvalifikaþní zkoušky pĜed komisí. Jak však ukazuje následující tabulka, tento faktor v prĤbČhu posledních sedmi nepĤsobil, neboĢ docházelo spíše k poklesu absolutního poþtu podnikatelĤ bez vzdČlání, ale snižoval se i jejich podíl na celkovém poþtu podnikatelĤ. Tab. þ.1 Vývoj poþtu a podílu podnikatelĤ s nejvyšším ukonþeným základním vzdČláním poþet v tisících podíl v %
1998 31 5
1999 29 4
2000 31 5
2001 29 4
2002 25 3
2003 25 3
2004 23 3
Zdroj: Vlastní propoþty z dat EUROSTATu - Labour Force Survey
Lze oþekávat, že poptávka po stĜedním vzdČlání bude ovlivnČna novým školským zákonem, který umožĖuje doplnČní vzdČlání ve zkráceném studiu. Tato možnost se otevírá pro ty, kteĜí získali stĜední vzdČlání s výuþním listem v délce 3 let denního studia. Ti si v rámci nástavbového studia, které v denní formČ trvá 2 roky, mohou v pĜíbuzném oboru doplnit maturitu. Ti, kteĜí mají stĜední vzdČlání s maturitní zkouškou mohou získat další maturitu 7
Jedná se o šetĜení z roku 2003 koordinované EUROSTATem (Ad hoc modul o dalším vzdČlávání). V roce pĜedcházejícím šetĜení se formálního vzdČlávání zúþastnilo 3,4 % zamČstnané populace ve vČku 25-29 let. V dalších pČtiletých vČkových skupinách tento podíl klesal následujícím zpĤsobem 30-34 let: 2,0%, 35-39 let: 0,8 %, 40-44 let: 0,6 %, 45-49 let: 0,5 %, 50-54 let 0,0 %, 55-59 let 0,2 %, 60-64 let 0,2 %.
27
v jiném oboru vzdČlání nebo výuþní list bČhem zkráceného studia. Toto studium v pĜípadČ získání další maturitní zkoušky trvá v denní formČ 1-2 roky, v pĜípadČ získání výuþního listu. 1-1,5 roku. Ke zvýšení kvalifikaþní úrovnČ však slouží pouze nástavbové vzdČlání. SouþasnČ se zmČnami v poþtech studujících v dalším stĜedoškolském formálním vzdČlávání docházelo i ke zmČnám v jejich struktuĜe. Zvyšoval se podíl studujících na stĜedních odborných školách a naopak se snižoval podíl tČch, kteĜí si doplĖovali vzdČlání na odborných uþilištích, podíl studujících gymnázium byl stabilizovaný na úrovni 2–3 %. Jestliže v roce 1993 se studující stĜedních odborných škol podíleli na celkovém poþtu studujících 39 % a studující na odborných uþilištích 58 %, v roce 2002 byl jejich podíl témČĜ opaþný. Na stĜedních odborných školách studovalo 51 %, zatímco na uþilištích 42 % tČch, kteĜí si v daném roce doplĖovaly stĜedoškolské vzdČlání. Daného pomČru bylo poprvé dosaženo v roce 1999 a od té doby je vcelku stabilní, s rozdíly na úrovni jednoho procentního bodu. Tento trend je shodný s trendem prosazujícím se i v poþáteþním vzdČlávání, zájem o uþební obory obecnČ klesá. Graf þ.2 Struktura studujících v ostatních formách studia ve stĜedním školství v roce 1993 a v roce 2002 3% rok 2002/03
3%
rok 1993/04
47% 58%
gy mnázia
stĜední odborné školy
39% 50%
stĜední odborná uþilištČ
Zdroj:Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV (tab. B5.2.9.; B5.3.8; B5.4.8)
StĜedního vzdČlávání se úþastní zejména ti, jejichž nejvyšší dosažený stupeĖ vzdČlání je vzdČlání základní nebo lidé, kteĜí sice mají ukonþené stĜední vzdČlání, ale nejsou spokojeni s oborem již získaného vzdČlání. Podíl tČch, kteĜí mají pouze základní vzdČlání je v ýeské republice ve srovnání se situací v þlenských ze/mích EU velmi nízký a v souþasné dobČ se pohybuje na úrovni 11 %. Tak, jak se bude zvyšovat vzdČlanostní úroveĖ obyvatelstva, bude i nadále klesat úþast na dalším formálním vzdČlávání na stĜedních školách a uþilištích. Lze však pĜedpokládat zvýšení zájmu o doplnČní si vzdČlání o nové poznatky v krátkodobých, úzce specializovaných kurzech.
28
II.3.2 Úþast dospČlých ve studiu na školách terciární úrovnČ Formální vzdČlávání na terciární úrovni si dospČlá populace mĤže doplnit studiem na vyšších odborných školách a na školách vysokých. Vyšší odborné školy (VOŠ) od samého poþátku svého fungování nabízely možnost dálkového studia. Postupný nárĤst poþtu studujících v této formČ studia ukazuje následující graf. Graf þ.3 Poþty studujících na VOŠ v dálkové formČ studia 02/03
4 726 4 121
01/02
3 914
00/01 99/00
3 143 2 739
98/99 97/98
2 097 1 637
96/97 207
95/96 94/95
299
93/94
277 120
92/93 0
1 000
2 000
3 000
4 000
5 000
studující
Zdroj: Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV (tab. B7.2.3.; B7.2.8)
VzdČlávání dospČlých na VOŠ v uplynulých jedenácti letech (školní roky 1992/93-2002/03) výraznČ rostlo. V roce 2002/03 si doplĖovalo vzdČlání touto formou studia již 4 726 osob. K výraznému nárĤstu poþtu studujících došlo v roce 1996, což bylo vyvoláno zejména skuteþností, že v roce 1995 bylo zrušeno pomaturitní vzdČlávání ve stĜedních odborných školách a školám, které tento typ vzdČlávání uskuteþĖovaly, umožnil tehdejší školský zákon zavést vyšší odborné studium. Rozhodující však byla skuteþnost, že VOŠ byly do þeské vzdČlávací soustavy zavedeny jako samostatný kvalifikaþní stupeĖ vzdČlávání právČ ve školním roce 1996/97. Zvyšující se kapacity dalšího vzdČlávání na VOŠ nejsou spojeny se zvyšující se mírou uspokojení poptávky po tomto vzdČlání. SvČdþí o tom údaje o míĜe úspČšnosti uchazeþĤ, která je vypoþítána jako podíl poþtu pĜijatých k poþtu pĜihlášených. Míra úspČšnosti uchazeþĤ o dálkové studium se v pČti ze šesti let, za které jsou k dispozici údaje (školní roky 1997/98 – 2002/03), zhoršovala. K velkému meziroþnímu propadu došlo v roce 1998, kdy míra úspČšnosti klesla ze 77 % na 67 %. Hlavním dĤvodem byl výraznČ vyšší nárĤst zájmu než nárĤst vzdČlávacích kapacit na VOŠ8. V roce 1999 se rozdíl mezi nabídkou a poptávkou snížil, míra úspČšnosti se zvýšila na 73 %, v následujících letech však opČt klesala. Z grafu vyplývá, že vČtší pozornost byla vČnována zvyšování vzdČlávací nabídky pro zájemce o denní
8
Ve školním roce 1998/99 bylo k dálkovému studiu na VOŠ pĜijato 1371 uchazeþĤ, zatímco v pĜedchozím roce 1305, ale poþet pĜihlášených byl v roce 1998/99 celkem 1887, zatímco v roce pĜedchozím 1584 osob. To znamená, že bylo pĜijato pouze o 66 osob více, zatímco poþet pĜihlášených byl vyšší o 303 osob.
29
studium, kde se naopak míra úspČšnosti uchazeþĤ s výjimkou roku 1998/99 zvyšovala a v roce 2001 a 2002 dosáhla stejných hodnot pro uchazeþe o denní a dálkové studium 9. Graf þ.4 Míra úspČšnosti uchazeþĤ o denní a dálkové studium na VOŠ (%) 80 77 75 73 70 67
65 60
72 66
68
66
62
61 57
55 50 97/98
98/99
99/00 denní
00/01
01/02
02/03
dálkov é
Zdroj: Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV. Tab. B7.2.3, Tab. B7.2.8
StejnČ jako v denním studiu, ani v dálkovém neplatí, že studium zahájí všichni, kteĜí byli pĜijati. Míra tohoto nesouladu je vyjadĜována prostĜednictvím ukazatele míry zapsaných, který je vypoþítán jako procentní podíl poþtu zapsaných a pĜijatých. Vzhledem k tomu, že každý pĜijatý a zapsaný je zapoþítán pouze jednou, bez ohledu na to, na kolik škol byl pĜijat nebo zapsán, lze rozdíl pĜipsat zejména tomu, že z rozliþných dĤvodĤ ztratili zájem o další vzdČlávání, pĜípadnČ tomu, že uspČli v pĜijímacím Ĝízení na vysokou školu. Míra zapsaných do dálkového studia se pohybovala v letech 1998 – 2002 od 75 % v roce 2001 až po 93 % v roce 199910. Zájem o dálkové a kombinované studium na vysokých školách (VŠ) je znaþný, míra úspČšnosti uchazeþĤ však velmi nízká, nižší než míra úspČšnosti u denního studia (VŠ) a zejména u studia VOŠ. Jak ilustruje následující graf, míra úspČšnosti je znaþnČ rozkolísaná, dochází k prohlubování rozdílu mezi denním studiem na jedné stranČ a dálkovým a kombinovaným studiem na stranČ druhé. S výjimkou let 1997-1998 se tento rozdíl zvyšoval a v roce 2003 dosáhl již 19 %.
9
StejnČ jako pro ostatní stupnČ vzdČlávání, i pro vzdČlávání na VOŠ platí, že poþty studujících v denní formČ studia výraznČ pĜekraþují studující dálkovou formou. Ve školním roce 2002/03 studovalo v denní formČ studia 22 858 osob, zatímco v dálkové 4 726 osob, tedy pouze 17 = z celkového poþtu studujících na VOŠ. 10 Vlastní propoþty z údajĤ Tab. B7.2.8 in Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV. Každý pĜijatý je zapoþten pouze jednou – bez ohledu na to, na kolik škol byl pĜijat. každý zapsaný je zapoþten pouze jednou – bez ohledu na to, na kolik škol se zapsal.
30
Graf þ.5 Míra úspČšnosti uchazeþĤ o distanþní a kombinované studium a o denní studium na vysokých školách (%) 65 60
60 55
55 50 45
52
52
48 44
43
40
47
46 43
43
35
47
43
41 37
34 31
30
32
31
29
25 20 93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
98/99
99/00
00/01
01/02
02/03
distanþní a kombinov ané studium
prezenþní studium
Zdroj: Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV. Tab.B7.3.5
I když míra úspČšnosti uchazeþĤ o studium na vysokých školách v rámci dalšího vzdČlávání je velmi nízká, neznamená to, že všichni, kteĜí obdrží oznámení o pĜijetí na vysokou školu také ke studiu nastoupí. Podíl zapsaných na poþtu pĜijatých se v letech 1993 – 2002 pohyboval v rozmezí od 84 % v roce 1997 až po 96 % v roce 2000. DĤvody, proþ pĜijatí o studium ztratili zájem jsou obdobné jako v pĜípadČ studia na VOŠ11. Rozdíly v úspČšnosti uchazeþĤ o získání terciárního vzdČlání prostĜednictvím studia na VOŠ a VŠ se mírnČ sbližují, jak ukazuje následující graf. Šance na pĜijetí na VŠ jsou však stále výraznČ nižší než na VOŠ. Data mapující úspČšnost uchazeþĤ o doplnČní stĜedoškolského vzdČlání nejsou k dispozici. Graf þ.6 Srovnání míry úspČšnosti uchazeþĤ o vzdČlání na VŠ a VOŠ (%) 90 80
77
70
73 67
72
68
60
66
50 40 30
31
32
37 31
41
29
20 10 0 97/98
98/99
99/00 VŠ
00/01
01/02
02/03
VOŠ
Zdroj: Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV.
11
Vlastní propoþty z údajĤ Tab. B7.3.8 in Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV. Každý pĜijatý je zapoþten pouze jednou – bez ohledu na to, na kolik škol byl pĜijat. každý zapsaný je zapoþten pouze jednou – bez ohledu na to, na kolik škol se zapsal.
31
Kapacita vysokých škol pro zájemce o dálkové a kombinované studium se ve sledovaném období každoroþnČ zvyšovala a ve školním roce 2002/03 studovalo již 46 381 osob, což je tĜikrát více než v roce 1993/9412. S rostoucím poþtem studujících se také mírnČ zvyšuje podíl osob, které mají cizí státní pĜíslušnost. Na celkovém poþtu studujících v této formČ studia se cizí státní pĜíslušníci podíleli v roce 1994 cca 1 %, zatímco v roce 2003 již 3 %. Ke zlepšení nabídky vysokoškolského vzdČlání v rámci dalšího vzdČlávání bezesporu pĜispČl i rozvoj soukromého vysokého školství. NicménČ jejich podíl na celkovém poþtu studujících není stále nijak výrazný. V roce 2002 se studující na soukromých vysokých školách v této formČ studia podíleli pouze 8 % na celkovém poþtu studujících v dálkové a kombinované formČ studia.
Graf þ.7 Studující v dálkové a kombinované formČ studia na vysokých školách 02/03 01/02 00/01 99/00 98/99 97/98 96/97 95/96 94/95 93/94 0
10 000
20 000
30 000
40 000
50 000
studující
Zdroj:Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV. Tab.B7.3.5
Se zmČnami v poþtech studujících došlo také ke zmČnám ve struktuĜe studujících podle oborĤ vzdČlávání (skupin vzdČlávacích programĤ). Jak je patrné z následujícího grafu, v roce 2002 se ve srovnání s rokem 1993 výraznČ zvýšil zejména podíl tČch, kteĜí se vzdČlávají v ekonomických studijních programech (o 20 p.b.) a naopak výraznČ snížil podíl studujících spoleþenskovČdní studijní programy (o 18 p.b.). U ostatních oborĤ, s výjimkou pĜírodních vČd, došlo ke zmČnám v rozsahu do 4 p.b. U lékaĜských a farmaceutických vČd, technických oborĤ a uþitelství se podíl zvýšil, u zemČdČlských, lesnických a veterinárních vČd, spoleþenských vČd, právních vČd a umČleckých oborĤ podíly naopak poklesly. Je zĜejmé, že zmČny ve struktuĜe tČch, kteĜí si doplĖují formální vzdČlání do znaþné míry kopírují zmČny ve struktuĜe zamČstnanosti. Zdá se, že zejména ti, kteĜí zastávají manažerské pozice pociĢují potĜebu doplnit si formální vzdČlání.
12
Hodnocení však nevyzní tak optimisticky, pokud za výchozí rok pro srovnání vezmeme školní rok 1989/1990 a pouze poþty studujících se státním obþanstvím ýR. V tomto pĜípadČ byl vývoj takový, že poþty studujících neustále klesaly a úroveĖ roku 1989/90 byla pĜekroþena až v roce 2000/01. (Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV. Tab.B7.3.11)
32
Graf þ.8 Struktura studujících VŠ v distanþní a kombinované formČ podle skupin studijních programĤ (%) 35 25 20
16
10 2 2
27 28
18 13
15 5
31
28
30
5
8 3
1
7
5
2
4
1
93/94
uþ ite ls um tv í Čl ec ké ob or y
vČ dy pr áv ní
pĜ íro dn ív Čd te y ch ni ck ze é m ob ., or le y s. a ve t. lé vČ ka dy Ĝs ké a fa rm .v Čd y ek on om ic ké vČ sp dy ol eþ en sk é vČ dy
0
02/03
Zdroj: Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV. Tab.B7.3.11 (jsou zahrnuti pouze studující se státním obþanstvím ýR)
II.3.3 Míra úspČšnosti ukonþení dalšího vzdČlávání na školách O doplnČní formálního vzdČlání prostĜednictvím dalšího vzdČlávání se pokouší stále vČtší poþet osob. To svČdþí o tom, že si obyvatelstvo stále více uvČdomuje dĤležitost formálního vzdČlání a snaží se napravit svĤj nezájem nebo neúspČch v rámci poþáteþního vzdČlání. Jak se vyvíjel celkový poþet studujících pĜi zamČstnání na všech úrovních studia je patrné z následujícího grafu. Graf þ.9 Studující formálního vzdČlávání v jiných než denních formách studia 90 000 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 93/94 94/95 95/96 96/97 97/98 98/99 99/00 00/01 01/02 02/03 VŠ
VOŠ
SŠ
Zdroj: Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1989/90 - 2002/03, ÚIV.
33
Je zĜejmé, že na celkovém pozitivním vývoji se podílí rostoucí zájem o získání terciárního stupnČ vzdČlání, aĢ již na vysoké škole nebo na vyšší odborné škole, klesá zájem tČch, kteĜí si chtČjí doplnit vzdČlání stĜedoškolské, a to zejména na stĜedních odborných uþilištích. Tento trend je v souladu se vzdČlanostní strukturou obyvatelstva, která je ve srovnání s ostatními vyspČlými zemČmi nepĜíznivá právČ z hlediska podílu terciárnČ vzdČlaného obyvatelstva. Podíl obyvatelstva ve vČku 25-64 let s ukonþeným terciárním stupnČm vzdČlání dosáhl v roce 2004 pouze 12 % této populace, zatímco prĤmČr EU25 byl 22 %. Další formální vzdČlávání statisticky pĜispívá ke zvýšení vzdČlanostní úrovnČ pouze za pĜedpokladu, že je studium úspČšnČ zakonþeno. To lze mČĜit prostĜednictvím tzv. úspČšnosti studia, tedy procentním podílem tČch, kteĜí studium zaþali a také úspČšnČ dokonþili. Vzhledem k existenci matriky studentĤ, ve které musí být o každém studentovi vedeny údaje o formČ studia, složené státní zkoušce a udČleném akademickém titulu, o pĜerušení nebo ukonþení studia, by nemČl být problém tento údaj statisticky sledovat. Zatím tomu tak není. Údaje o míĜe úspČšnosti nejsou dostupné, ale na základČ bČžnČ publikovaných dat o poþtu zapsaných do prvních roþníkĤ (tedy nikoli pĜijatých), poþtech absolventĤ a pĜedpokladu o prĤmČrné dobČ studia, lze míru úspČšnosti odhadnout. Jestliže u VOŠ vyjdeme z pĜedpokladu, že studium trvá tĜi roky, prĤmČrná míra úspČšnosti studia za roky 1991-2000 vychází na úrovni 49 %. Pokud budeme pĜedpokládat dobu trvání studia 4 roky, potom se míra úspČšnosti studia zvýší na 53 %. Lze tedy odhadovat, že míra úspČšnosti dalšího formálního vzdČlávání na VOŠ je cca 51 % (prĤmČr pĜedchozích dvou hodnot). To je úspČšnost velmi nízká a svČdþí buć o pĜecenČní schopností zájemcĤ, o ztrátČ motivace, zklamání z obsahu studia, které zĜejmČ nenaplnilo oþekávání. Dalším možným dĤvodem je zhoršení finanþní situace jednotlivce, které mĤže nabývat na významu v individuálních pĜípadech, neboĢ studium na VOŠ je spojeno s úhradou školného. V nČkterých pĜípadech mĤže být dĤvodem odchodu pĜijetí na vysokou školu, pokud byl vstup na VOŠ pouze náhradním Ĝešením þi urþitou „þekárnou“ pĜed opakováním pokusu o vstup na VŠ. Bylo by jistČ vhodné na základČ prĤzkumu mezi neúspČšnými studenty zjistit rozhodující dĤvody, které zapĜíþinily odchod ze studia pĜed jeho úspČšným ukonþením. Tato znalost by mohla pĜispČt k pĜípadnému zmírnČní jejich negativního vlivu, aby bylo možné zvýšit úspČšnost studia a tím snížit plýtvání prostĜedky, jak soukromými, tak veĜejnými, ale i snížit negativní zkušenost jednotlivce se vzdČlávacím systémem. ÚspČšnost studia na vysokých školách byla propoþítána obdobným zpĤsobem pro tĜi základní stupnČ studia - bakaláĜské, magisterské a doktorské. Nejvyšší míra úspČšnosti vyšla u bakaláĜského stupnČ studia – 68 %, nižší u doktorského studia – 61 % a nejnižší u magisterského 61 %. Lze se domnívat, že pĜíþiny neúspČchu budou obdobné jako v pĜípadČ studia na VOŠ. Vcelku pĜekvapivý je rozdíl v úspČšnosti studia na VOŠ a studia v bakaláĜském stupni na VŠ. Rozdíl je pomČrnČ velmi výrazný (17 p.b.), i když je tĜeba tato þísla brát pouze jako expertní odhady, nikoli jako statistická þísla. Rozdíl je zĜejmČ výraznČ ovlivnČn motivací studentĤ, která je evidentnČ vyšší u vysokoškolských studentĤ než u studentĤ VOŠ. I když neexistují srovnání z hlediska nároþnosti tČchto dvou odlišných studijních programĤ, všeobecnČ panuje názor, že studium bakaláĜské je nároþnČjší než studium na VOŠ.
34
III.
SHRNUTÍ A ZÁVċRY
1. Míra participace na dalším vzdČlávání je v ýeské republice velmi nízká ve srovnání s vČtšinou evropských zemí. ýeská dospČlá populace se ménČ úþastní zejména formálního vzdČlávání na školách a vČnuje málo þasu sebevzdČlávání. Rozdíly mezi sociálními skupinami jsou v ýR také vČtšinou výraznČjší než v ostatních evropských zemích. ZnevýhodnČné skupiny nezamČstnaných a nízkokvalifikovaných osob, které mají obecnČ horší pĜístup ke vzdČlávání, se v ýeské republice celkovČ propadají ještČ níže. 2. RelativnČ pĜíznivou pozici má v ýR skupina vysoce kvalifikovaných osob, která se úþastní dalšího vzdČlávání témČĜ stejnČ jako v prĤmČru zemí EU. Týká se to zejména kurzĤ neformálního vzdČlávání, kde je odstup pouze 3,7 p.b.. RĤzným zpĤsobĤm samostudia se dokonce ýeši vČnují více než je prĤmČr terciárnČ vzdČlaných osob v EU. 3. V ýeské republice existují vČtší rozdíly než v EU mezi jednotlivými vzdČlanostními skupinami. S výjimkou kurzĤ neformálního vzdČlávání, kde je rozpČtí mezi vysoce vzdČlanými a nízkokvalifikovanými zhruba stejné jako v EU, to platí pro všechny ostatní vzdČlávací pĜíležitosti. V ýR mají osoby se stĜedním a se základním vzdČláním podstatnČ horší pĜístup k formálnímu vzdČlávání na školách a v naprosto nedostateþné míĜe se vČnují dalšímu sebevzdČlání. Lze to považovat za negativní rys proto, že se takto posilují nerovnosti založené poþáteþním vzdČláním, které je v ýR pomČrnČ selektivní. Má to také nepĜíznivé ekonomické dopady, vzhledem k tomu, že stĜedoškoláci dominují ve struktuĜe zamČstnaných a pokud tato rozhodující þást populace nemá dostatek pĜíležitostí a stimulĤ k dalšímu vzdČlávání, omezuje to profesní flexibilitu, vstĜebávání technologického pokroku a rozvoj inovací. 4. Rozdíly v pĜístupu ke vzdČlávání jsou závislé na vČku, pĜiþemž ve vyšších vČkových skupinách se úþast na vzdČlávání snižuje. V ýeské republice je rozpČtí mezi nejmladší a nejstarší vČkovou skupinou o nČco nižší než v EU. Nejmladší þást dospČlé populace ve vČku 25-34 let je v zemích EU þasto zapojena do formálního vzdČlávání na školách, zejména terciárního stupnČ. Mladá populace v ýR má ve srovnání se zemČmi EU horší pĜístup k vzdČlávání a k získání terciární úrovnČ vzdČlání. Mladí lidé se málo úþastní i kurzĤ neformálního vzdČlávání 5. PĜístup a efektivnost formálního vzdČlávání dospČlé populace v ýR nejsou zatím na uspokojivé úrovni. Kapacity škol a zejména jejich schopnost nabízet vzdČlávací programy v takové formČ a takovými metodami, aby do nich mohli ve vČtší míĜe vstupovat dospČlí zájemci o studium, jsou nedostateþné. Jde zejména o pĜizpĤsobení pĜijímacího Ĝízení, možnost uznávání výsledkĤ neformálního vzdČlávání a znalostí získaných praxí pĜi pĜijetí do studia na škole, modularizaci studia a pĜizpĤsobení pedagogického procesu. DospČlé osoby nad 26 let jsou finanþnČ znevýhodnČny oproti mladším studentĤm. Není zaveden systém finanþní podpory , systém stipendií a studentských pĤjþek pĜi dálkovém, distanþním a podobných formách studia. 6. Ženy nejmladší a nejstarší vČkové kategorie mají v ýR horší pĜístup ke vzdČlávání ve srovnání s muži a horší než jejich evropské protČjšky. ýeské ženy se ménČ zapojují do kurzĤ neformálního vzdČlávání. Platí to zejména pro nejmladší (25-34 let) a nejstarší (55-64 let) vČkovou skupinu, kde je úþast o témČĜ 4 p.b. nižší než u mužĤ. Tento model není v EU bČžný.
35
Vypovídá to o relativnČ menší ochotČ þeských žen ve vČku typickém pro zakládání rodiny se angažovat v dalším vzdČlávání a do urþité míry také o postojích a malé vstĜícnosti zamČstnavatelĤ, kteĜí velkou þást kurzĤ neformálního vzdČlávání organizují. Samostudiu se naproti tomu þeské ženy vČnují témČĜ stejnČ jako muži. 7. Zapojení nezamČstnaných osob do dalšího vzdČlávání je v evropských zemích o nČco nižší ve srovnání s osobami, které mají zamČstnání. VČtšinou však rozdíl není velký. Navíc je vzdČlávání nezamČstnaných intenzivnČjší, neboĢ rekvalifikace jsou þasovČ nároþnČjší ve srovnání s doplnČním dílþích znalostí þi dovedností souvisejících s výkonem stávající profese. Na rozdíl od evropských zemí se vzorec chování nezamČstnaných pokud se týþe úþasti na jednotlivých formách vzdČlávání, vzdaluje vzorci chování zamČstnaných osob a blíží se spíše osobám ekonomicky neaktivním. Úþast nezamČstnaných v ýR na dalším vzdČlávání je naprosto nedostateþná a pĜispívá k nárĤstu dlouhodobé nezamČstnanosti (déle než 12 mČsícĤ), která již dosahuje témČĜ 41 % z celkového poþtu nezamČstnaných. Skuteþnost, že pĜi této míĜe nezamČstnanosti zároveĖ existuje neuspokojená poptávka po urþitých kvalifikacích, kterou deklarují zamČstnavatelé, svČdþí o nezvládnutí rekvalifikaþních procesĤ, zejména o nedostateþných stimulech a malém tlaku na nezamČstnané, což pĜedstavuje podstatné bariéry pro jejich vČtší úþast na rekvalifikacích. V rámci finanþních stimulĤ je využíváno pouze zvýhodnČní vyšší sazbou pĜi pobírání dávek v nezamČstnanosti v pĜípadČ, že se nezamČstnaný úþastní rekvalifikaþního kurzu. ZvýhodnČní je v rozsahu 10 %, což nepĜedstavuje výraznČjší stimul, zejména pro nízkokvalifikované osoby, jejichž úroveĖ mezd a z toho odvozených dávek v nezamČstnanosti je nízká. Nezájem o rekvalifikace zĜejmČ také souvisí s nezájmem o získání nového zamČstnání, což je obecný problém u nízkokvalifikovaných osob. Je to zpĤsobeno slabým mezním úþinkem mezd oproti sociálním dávkám, který je deformován špatnČ nastaveným sociálním a daĖovým systémem. Vedle tČchto uvedených dĤvodĤ, které pĤsobí jako bariéry na stranČ nezamČstnaných jednotlivcĤ, existují i bariéry finanþního a organizaþního charakteru na stranČ výkonných složek a mechanismĤ aktivní politiky zamČstnanosti v ýR. 8. V evropském prĤmČru nejsou témČĜ žádné rozdíly v úþasti na vzdČlávání mezi obyvatelstvem mČstských a venkovských regionĤ. V ýeské republice jsou rozdíly vČtší a obyvatelé venkovských oblastí mají srovnatelnČ horší pĜístup k dalšímu vzdČlávání než populace v urbanizovaných oblastech. 9. PĜi hodnocení rozdílĤ mezi jednotlivými sociálními skupinami v úþasti na dalším vzdČlávání je zĜejmé, že vedle vnČjších systémových bariér pĤsobí jako výrazné bariéry v ýR také subjektivní faktory a osobní postoje jednotlivcĤ. Lze to odvodit ze skuteþnosti, že nĤžky mezi sociálními skupinami se v ýR rozevírají v rĤzné míĜe u rĤzných forem vzdČlávání. V ýR jsou relativnČ menší rozdíly, než je obvyklé v evropských zemích, u kurzĤ neformálního vzdČlávání. Tyto kurzy jsou þasto organizovány zamČstnavateli, kteĜí rozhodují o tom, kdo do nich bude zaĜazen. Proporce v úþasti jednotlivých vzdČlanostních skupin tak ve znaþné míĜe odrážejí potĜeby zamČstnavatelĤ, kteĜí do rĤzných typĤ školení kurzĤ zaĜazují všechny kategorie pracovníkĤ tak, jak to odpovídá zavádČní organizaþních i technologických zmČn výrobních procesĤ. Pokud jde o formy vzdČlávání, kde hraje vČtší roli osobní volba jednotlivce a jeho vlastní iniciativa, tj. formální studium na škole nebo sebevzdČlávání, dominují v úþasti s velkým pĜedstihem vysokoškolsky vzdČlané osoby. ZnevýhodnČné skupiny osob, tj. nízkokvalifikovaní a nezamČstnaní se zapojují do dalšího vzdČlávání velmi málo a jejich odstup za ostatními je v ýR mnohem výraznČjší než v evropských zemích. Bohužel se tato
36
charakteristika vztahuje i na skupinu osob se stĜední kvalifikací, která bez dostateþných stimulĤ v tČchto formách vzdČlávání zaostává výraznČji než je tomu v evropských zemích. 10. ZamČstnaná populace ze všech forem dalšího vzdČlávání nejménČ využívá možností formálního vzdČlávání, prostĜednictvím kterého se vzdČlává 1 % zamČstnaných ve vČku 25-64 let. Naopak nejpreferovanČjším zpĤsobem vzdČlávání je vzdČlávání informální, kterého se úþastní 25 % zamČstnaných a míra úþasti na neformálním vzdČlávání dosahuje témČĜ 17 %. Neformální vzdČlání zamČstnaných je více jak ze þtyĜ pČtin zamČĜeno na zamČstnání. Tento podíl se mČní ve vazbČ na vČk zamČstnaných. S pĜibývajícím vČkem roste podíl neformálního vzdČlávání zamČĜeného na výkon profese ze 78 % ve vČkové skupinČ 25-29 let až na 93 % ve vČkové skupinČ 50-54. Potom zaþíná mírnČ klesat až k 90 % u vČkové skupiny 60-64 let. Nejvíce se zamČstnaní vzdČlávají informálnČ, takto se sebevzdČlává témČĜ jedna þtvrtina všech zamČstnaných. VČkovou skupinou, která se výraznČ nadprĤmČrnČ vzdČlává prostĜednictvím informálního vzdČlávání je skupina nejstarších zamČstnaných. TémČĜ 30 % osob ve vČku 60-64 se informálnČ vzdČlává. Jedná se o formu vzdČlávání, která této vČkové skupinČ nejvíce vyhovuje. Jednotlivé vČkové skupiny se pĜíliš neliší ve zpĤsobech, jakými se informálnČ vzdČlávají. V prĤmČru je nejvíce využíván tisk (témČĜ 93 % zamČstnaných), v poĜadí druhým nejoblíbenČjším zpĤsobem je internet (66 %), následují televizní, rozhlasové poĜady a poþítaþ (56 %) a nejménČ je využívána návštČva institucí (37 %). Statisticky významnČjší závislost na vČku se projevuje pouze u využívání internetu. 11. ZamČstnaní, kteĜí pracují pouze na þásteþný úvazek se daleko více úþastní formálního vzdČlávání ve srovnání se zamČstnanci na plný pracovní úvazek. ýásteþný pracovní úvazek vytváĜí pĜíznivČjší podmínky pro skloubení práce a vzdČlávání. ZamČstnaní na plný úvazek naproti tomu ve vČtší míĜe využívají možnosti neformálního vzdČlávání, které se v tomto pĜípadČ projevuje jako urþitý substitut vzdČlávání formálního. 12. SebezamČstnaní se vzhledem k prĤmČrným mírám úþasti zamČstnaných na vzdČlávání vyznaþují tím, že se v menší, pouze poloviþní míĜe úþastní formálního vzdČlávání (0,5 % oproti 1 %), ménČ se úþastní i neformálního vzdČlávání (13 % versus 17 %). Naopak informálnČ se vzdČlávají výraznČ ve vČtší míĜe. TĜetina sebezamČstnaných se vzdČlává touto formou, zatímco v pĜípadČ zamČstnaných jako celku pouze þtvrtina. Nižší úþast na neformálním vzdČlávání je ovlivnČna zĜejmČ tím, že sebezamČstnaní spoléhají více na samostudium, které je þasovČ flexibilnČjší než neformální vzdČlávání. 13. PĜestože neexistuje žádná zjevná diskriminace z hlediska pĜístupu k rekvalifikacím, specifické míry úþasti na rekvalifikacích se liší u jednotlivých skupin uchazeþĤ o zamČstnání. Rozdíly se projevují jak z hlediska pohlaví, vČku, tak i úrovnČ dosaženého vzdČlání. NadprĤmČrnou míru úþasti vykazují ženy a mladší vČkové roþníky. Úþast na rekvalifikacích je výraznČ závislá na úrovni vzdČlání. Je možné vymezit dvČ relativnČ homogenní skupiny. První skupina, která se vyznaþuje podprĤmČrnou mírou úþasti na rekvalifikacích je tvoĜena osobami, jejichž nejvyšší dosažené vzdČlání je stĜedoškolské vzdČlání bez maturity. Druhá skupina, která se naopak silnČ nadprĤmČrnČ úþastní rekvalifikací je tvoĜena osobami, které mají maturitu nebo terciární vzdČlání. Je evidentní, že maturitní zkouška tvoĜí silný pĜedČl z hlediska pĜístupu k rekvalifikacím. 14. Zájem dospČlých o formální vzdČlávání na stĜedních školách je odlišný od zájmu o vzdČlávání na školách terciární úrovnČ. Poþty studujících v jiných než denních formách studia stĜedního školství se vyvíjely ve dvou naprosto odlišných vlnách. V první vlnČ do roku 1997 se zájem o studium zvyšoval, po roce 1998 dochází k poklesu. SmČrem k poklesu poþtu studujících na stĜedoškolské úrovni pĤsobí zejména snižující se poþty tČch, které o toto vzdČlávání mohou mít zájem, zpĤsobené demografickým vývojem. RovnČž s rĤstem úrovnČ poþáteþního vzdČlání obyvatelstva bude i nadále klesat úþast na dalším formálním vzdČlávání 37
na stĜedních školách a uþilištích. Bude však zĜejmČ docházet ke zvýšení zájmu o doplnČní si vzdČlání o nové poznatky v krátkodobých, úzce specializovaných kurzech. Vliv v budoucnu mĤže mít i nový školský zákon, který umožĖuje doplnČní vzdČlání ve zkráceném studiu. 15. Zájem o vzdČlávání dospČlých na VOŠ v uplynulých jedenácti letech výraznČ rostl. Zvyšující se kapacity dalšího vzdČlávání na VOŠ nejsou spojeny se zvyšující se mírou uspokojení poptávky po tomto vzdČlání. SvČdþí o tom údaje o míĜe úspČšnosti uchazeþĤ, která je vypoþítána jako podíl poþtu pĜijatých k poþtu pĜihlášených. Míra úspČšnosti uchazeþĤ o dálkové studium se v pČti ze šesti let, za které jsou k dispozici údaje (školní roky 1997/98 – 2002/03), zhoršovala. Hlavním dĤvodem byl výraznČ vyšší nárĤst zájmu než nárĤst vzdČlávacích kapacit na VOŠ. 16. Zájem o dálkové a kombinované studium na vysokých školách (VŠ) je znaþný, míra úspČšnosti uchazeþĤ je však velmi nízká, nižší než míra úspČšnosti u denního studia (VŠ) a zejména u studia VOŠ. Kapacita vysokých škol pro zájemce o dálkové a kombinované studium se ve sledovaném období každoroþnČ zvyšovala a mezi roky 1993-2003 vzrostla tĜikrát. Ke zlepšení nabídky vysokoškolského vzdČlání v rámci dalšího vzdČlávání bezesporu pĜispČl i rozvoj soukromého vysokého školství. NicménČ jejich podíl na celkovém poþtu studujících není stále nijak výrazný (pouze 8 % na celkovém poþtu studujících v dálkové a kombinované formČ studia). Z hlediska oborové struktury studia se výraznČ zvýšil zejména podíl tČch, kteĜí se vzdČlávají v ekonomických studijních programech a naopak výraznČ snížil podíl studujících spoleþenskovČdní studijní programy. V menší míĜe také vzrostl zájem o obory lékaĜské, farmaceutické, technické a uþitelství. 17. Je zĜejmé, že na celkovém pozitivním vývoji se podílí rostoucí zájem o získání terciárního stupnČ vzdČlání, aĢ již na vysoké škole nebo na vyšší odborné škole, klesá zájem tČch, kteĜí si chtČjí doplnit vzdČlání stĜedoškolské, a to zejména na stĜedních odborných uþilištích. Tento trend je v souladu se vzdČlanostní strukturou obyvatelstva, která je ve srovnání s ostatními vyspČlými zemČmi nepĜíznivá právČ z hlediska podílu terciárnČ vzdČlaného obyvatelstva. Podíl obyvatelstva ve vČku 25-64 let s ukonþeným terciárním stupnČm vzdČlání dosáhl v roce 2004 pouze 12 % této populace, zatímco prĤmČr EU 25 byl 22 %.
38
Literatura: Cedefop: Lifelong learning: citizens‘ views. Luxembourg: 2003. (ISBN 92-896-0151-5) Chisholm, L.; Larson, A.; Mossoux, A.-F.: Lifelong learning: Citizens‘ views in close-up. Luxembourg: Cedefop 2004. (ISBN92-896-0309-7) Commission of the European Communities: Modernising education and training: a vital contribution to prosperity and social cohesion in Europe, Draft 2006 joint progress report of the Council and the Commission on the implementation of the “Education & Training 2010 work programme”. Brussel: 2005, COM(2005) 549 final/2. Commission of the European Communities: Progress Towards the Common Objectives in Education and Training, Indicators and benchmarks. Brussel: 2004. Czesaná, V; KadeĜábková, A.; SpČváþek, V. a kol.: Roþenka konkurenceschopnosti ýeské republiky. 2005. Czesaná, V.; KofroĖová, O.: Problémy trhu práce a politiky zamČstnanosti: VzdČlanostní a kvalifikaþní úroveĖ pracovní síly. Praha: NOZV 2003. (CEP: HB0903). Czesaná, V.; KofroĖová, O.; Matoušková, Z.; Vymazal, J.: Nároky na vzdČlávání a zamČstnatelnost þeské pracovní síly v souvislosti s integrací ýR do ekonomických a sociálních struktur EU. Praha: NOZV 2003. (CEP: HB04-03). Czesaná, V. a kol.: Modernisation of Vocational Education and Training in the Czech Republic. Praha: NOZV 2002. Czesaná, V. a kol.: Country Monographs Candidate Countries: Vocational Education and Training and Employment Services in the Czech Republic. Luxembourg, Office for Official Publications of the European Communities. 2002. (ISBN 92-9157-292-6). ýSÚ: VýbČrové šetĜení pracovních sil. Ad hoc modul o celoživotním vzdČlávání. 2003. ýSÚ: Výsledky ad hoc modulu o celoživotním vzdČlávání za rok 2003. Praha: 2004. European Commision: Commission Start Working Paper: Progress Towards the Lisbon Objectives in Education and Training, 2005 Report. 2005. European Commission: Employment in Europe 2004. Luxembourg: 2004. (ISBN 92-8947986-8) European Commission: Employment in Europe 2005. Luxembourg: 2005. (ISBN 92-8949916-8) European Commission: Implementing the „Education and Training 2010“ work programme, 2005 Progress Report of the Czech Republic. Brussel: 2005. EUROSTAT: Database New Cronos/Labour Force Survey. Luxembourg: 2005. EUROSTAT: Labor Force Survey. Ad hoc module on Lifelong Learning. 2003. EUROSTAT, European Commision: Education acoss Eirope 2003. Luxembourg: 2003 Jelínek, V.: Nabídka dalšího vzdČlávání v inzerci v denním tisku II. Pracovní texty projektu Informaþní systém dalšího vzdČlávání jako souþást celoživotního uþení. Praha: ÚIV 2003. Kailis, E. - Pilos, S.: Lifelong Learning in Europe. Statistics in focus. Population and social conditions, r. 2005, þ. 8, Luxembourg EC Eurostat, 2005.
39
MPSV; Národní vzdČlávací fond: Lidské zdroje v ýeské Republice 2003. Praha: 2003. (ISBN 80-86728-06-04) Národní observatoĜ zamČstnanosti a vzdČlávání, NVF: Achieving the Lisbon goal: The contribution of VET, Country reports for Czech Republic, Slovak Republic, Poland. London: QCA 2004. OECD: Sources of Economic Growt in OECD Countries. Paris: 2003. OECD: Science, Technology and Industry Scoreboard. Paris: 2003, 2005. OECD: Education at a Glance 2004. Paris: 2004.(ISBN 92-64-01567-1) OECD: Education at a Glance 2005. Paris: 2005. (ISBN 92-64-01190-0) OECD: Promoting Adult Learninig. Paris: 2005.(ISBN 92-64-01098-0) ÚIV: Vývojová roþenka školství v ýeské republice 1998/90 – 2002/03. Praha: 2003. (ISBN 80-211-0446-5) ÚIV: Statistická roþenka školství 2004/2005. Praha: 2005. WEF: Lisabon Review 2002-2003. 2004. www.weforum.org/pdf/Ger/LisbonReview/Lisbon_Review_2004.pdf World Bank: Databáze Knowledge Assessment Matrix. www.worldbank.org
40
PĜílohy
41
R Lu ako ce us mb ko u Sl rsk ov o ins Fi k o ns D ko Sl áns ov k en o Šv sko éd sk o M Fr alta an c Po I ie rtu tál ga ie lsk o Irs ko N Li Ni Čme tva zo c ze ko ms ko Be lgi EU e -2 5 Ky Po pr ýe E ls sk sto ko á r ns ep ko u Lo blik tyš a sk o Šp ěec an ko M Čl Ve ać sko lká ars Br ko itá nie Dá Šv nsko éd s Ve F ko lká ins Br ko Ra itán k ie Sl ous ov ko e Sl nsk ov o ins Fr k o an ci Be e lgi e K Lu E ypr ýe cem Usk bu 25 á r rs ep ko u NČ blika me ck o Es Irsk ton o s Ni M ko zo a ze lta ms k Po o Šp ls an ko Čls k Po L o rt u itv ga a lsk o I t Lo ál i tyš e sk ě o M eck ać o ar sk o Šv éd sk Ni Fi o zo ns ze ko m Sl sko ov ins Ve D ko lká án Br sko Šp it án an ie Čls ko Irs ko I tá EU lie -2 B 5 NČ elg me ie ck o Po Pol rtu sko ga Es lsko ton sk o Ra Lit ko va us ko M Ky ać pr a Lo rsko t yš ýe sk o sk ár M ep alta ub li Lu ě ka ce e c mb ko ur s Fr ko Sl anc ov ie en sk o
Graf P1: Úþast na formálním vzdČlávání podle pohlaví Formální vzdčlávání
Neformální vzdčlávání
Informální vzdčlávání muži
muži
muži
ženy
18
16
14
12
10
8
6
4
2
0
Graf P2: Úþast na neformálním vzdČlávání podle pohlaví
60 ženy
50
40
30
20
10
0
Graf P3: Úþast na informálním vzdČlávání podle pohlaví
90
ženy
80
70
60
50
40
30
20
10
0
42
Lu ce mb Ra ursk ko o us ko Sl Ma ov lta ins Fi k o ns D ko Sl áns ov k e o Šv nsko éd s Fr k o an c Po I ie rtu tál ga ie lsk o Lit va NČ Irsk me o ck o Ky pr Be l Ni E gie zo U ze -25 ms k Po o Es lsk t o ýe L ons sk oty ko á r šs ep ko Šp ublik an a Čls ě ko M eck Ve ać o lká ars Br ko it á nie Dá Šv nsko éd Ve F sko lká in Br sko i Sl táni ov e i Ra nsk ko o us ko K Fr ypr an cie B Sl elg ov ie en s Lu E ko ce U mb -2 ur 5 Es sko ton sk o NČ Lit v a Ni me zo c ze ko ms ýe ko sk á r Ir ep sk Po ubl o rtu ika ga lsk o Šp Ma an lta Čls Po ko lsk ě o Lo eck ty o M šsk ać o ar sk o Itá lie
Šv éd sk Fi o Sl nsk ov o ins Ni Dá ko zo ns Ve ze ko lká ms Br ko itá nie NČ Itá me lie ck o Lit v Po a Es lsko ton sk Po EU o rtu -2 g 5 Ra alsk ko o Šp usk an o Čls ko Lo Irsk tyš o sk o M Belg ać ie ar sk o Ky ýe sk ě pr á r ec ep ko ub lik Lu a ce M a mb lta ur s Fr ko Sl anc ov ie en sk o
Graf P4: Úþast na formálním vzdČlávání podle vČku Formální vzdčlávání
Neformální vzdčlávání
Informální vzdčlávání 25-34 let
25-34 let
25-34 let
35-44 let
35-44 let
35-44 let
45-54 let
45-54 let
45-54 let
55-64 let
30
25
20
15
10
5
0
Graf P5: Úþast na neformálním vzdČlávání podle vČku
55-64 let
60
50
40
30
20
10
0
Graf P6: Úþast na informálním vzdČlávání podle vČku
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 55-64 let
43
Graf P7: Úþast na formálním vzdČlávání podle úrovnČ poþáteþního vzdČlání Formální vzdčlávání
isced2
isced3
isced5_6
25 20 15 10 5
Šv éd sk Ni D á o zo ns ze ko ms k Fi o Šp nsk Ve an o lká Čls Br ko it á nie Irs k E o NČ U-2 me 5 ck o B Sl elg ov ie ins ko Ra Itá l Po kous ie rtu ko g M alsk ać o ar sk Po o lsk ýe sk Fr o á r an ep cie ub Es lika ton sk ěe o ck o Ky pr L Lu Loty itva ce šs mb ko ur sk o Sl Ma ov lta en sk o
0
Graf P8: Úþast na neformálním vzdČlávání podle úrovnČ poþáteþního vzdČlání Neformální vzdčlávání
isced2
isced3
isced5_6
70 60 50 40 30 20 10 0 ko ko ko nie ie ie ko ko ko ko 25 ko lta ko ko ko ka ko pr va lie ko ko ko ko o ns ds ins itá anc elg us Irs ins ens EU- ms Ma gals urs nČls ubli ec Ky Lit Itá ars ols ec ons yšsk m b Dá Švé F á Br Fr B ako ov v ze ać P ě Est Lot rtu m pa rep NČ Sl Slo M R lk izo Po uce Š ská e N V L ýe
Graf P9: Úþast na informálním vzdČlávání podle úrovnČ poþáteþního vzdČlání Informální vzdčlávání
ISCED 2
ISCED 3
ISCED 5-6
R Lu ako c e us mb ko Sl urs k ov o ins Fi ko ns k M o D á alta Sl ns o Po v en k o rt u sk o ga lsk o Itá lie Šv I rsk éd o sk o Lit F r va an c EU ie -2 B 5 N el N i Čme gie zo c z e ko ms Po ko Es ls k o ý e Šp tons sk an ko á r Čl ep s ko ub lik a Lo Ky p t yš r sk o M ě ec a Ve ć k o lk á ars Br ko it á nie
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
44
Lu ce mb u Ra rsk ko o Sl usk ov o ins k Fi o ns D ko Sl áns ov k en o sk o M Fr alta a Šv ncie éd sk o Itá lie Lit v Po I a rtu rsk g o NČ alsk me o ck EU o Ni B -25 zo el ze gie ms ko Ky Po pr Es lsko ýe L tons sk oty ko á r šs ep ko u Šp blik an a Čls ěe ko M Ve ać cko lká ars Br ko itá nie
Šv éd s Dá k o ns Ve F ko lká ins Br ko Sl itán ov ie Ra insk k o Sl ous ov ko en sk Be o lgi e Ky Fr pr an Lu E cie ce U mb -2 u 5 Es rsko ton sk o Lit ýe va sk á r Ir ep sko u NČ blika me ck Po o lsk Ni M o zo a ze lta Šp msk a o Po nČl rtu sko ga Lo lsk tyš o sk o M Itá ać lie ar sk ěe o ck o Fi ns Ve Švé ko lká ds k Ni Brit o zo án ze ie m Sl sko ov ins ko Lit Dá va ns Po ko lsk o Irs ko EU -2 Be 5 l Es gi to e Šp nsk Po anČ o rtu lsk ga o Lo lsk tyš o M sk ać o ar sk o NČ Itál m ie Ra eck ko o us ko Ky ýe p sk ár M r ep alta Sl ublik ov a en sk ěe o Lu F cko ce ran mb cie ur sk o
Graf P10: Úþast na formálním vzdČlávání podle postavení na trhu práce Formální vzdčlávání
Neformální vzdčlávání
Informální vzdčlávání zam.
zam.
zam.
nezam.
nezam.
nezam.
neakt.
40
35
30
25
20
15
10
5
0
Graf P11: Úþast na neformálním vzdČlávání podle postavení na trhu práce neakt.
55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
Graf P12 : Úþast na informálním vzdČlávání podle postavení na trhu práce
neakt.
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
45
Graf P13 Úþast na neformálním vzdČlávání zamČstnancĤ podle dĤvodu vzdČlávání dĤv od-zamČst. 100%
dĤv od-osob.-spol.
22,4
17,8
17,0
11,0
10,5
7,1
7,6
9,6
14,0
77,6
82,2
83,0
89,0
89,5
92,9
92,4
90,4
86,0
25-29
30-34
35-39
40-44
45-49
50-54
55-59
60-64
celkem
80% 60% 40% 20% 0%
Graf P14 ZpĤsoby informálního vzdČlávání zamČstnancĤ 100,0
92,1
91,7
90,7
94,0
91,7
95,5
93,0
92,5
92,1
90,0 80,0
71,6 56,1
60,0 50,0
67,2
66,5
70,0
54,9
39,6
40,0
64,5
53,4
51,6 39,5
38,7
36,1
60,5 56,7
58,9 53,5
36,2
57,2 56,5
63,1 55,6
57,5 49,3
36,4
33,2
41,0
37,3
30,0 20,0 10,0 0,0 25-29
30-34
35-39
40-44 tisk
45-49
internet
50-54
TV, rozhlas, PC
55-59
60-64
celkem
instituce
Graf P15: Úþast zamČstnaných na jednotlivých formách vzdČlávání podle typu úvazku Úÿast zamčstnaných (%) na jednotlivých formách vzdčlávání podle typu úvazku 25,0
24,6
25
20 16,8 15
formální
12,1 10,5 10
8,4
5
neformální informální
2,5 1,0
0,0
0,0
0,0
0,7
0 plný úv .
þásteþný
neuv edli
celkem
46
Graf P16: Úþast sebezamČstnaných na jednotlivých formách vzdČlávání podle vČku Úÿast sebezamčstnaných (%) na jednotlivých formách vzdčlávání podle včku
44,4
45 formální
40
informální 35,0
33,0
35
neformální 32,0
33,5
31,4
33,1
32,7
31,2
30 25 20 15
14,8
13,2
14,7
14,0
14,0
13,4
12,2
11,3
10,2
10 5
1,2
1,1
0,9
0,3
0,3
0,1
0,0
0,5
0,0
0 25-29
30-34
35-39
40-44
45-49
50-54
55-59
60-64
celkem
Graf P17: Úþast zamČstnaných na jednotlivých formách vzdČlávání podle fin. situace Úÿast zamčstnaných (%) na jednotlivých formách vzdčlávání podle hodnocení fin. situace 47,7
50 45
formální
neformální
informální
40 35 30
27,6
26,1
24,6
25
18,8
18,4
20 15
16,6
13,8
13,7
12,6
9,6
10 5
2,1
1,2
3,7
1,0
0,5
0,0
1,1 celkem
neuvedli
velmi špatná
velmi dobrá
spíše dobrá
spíše špatná
0
Graf P18: Hodnocení finanþní situace zamČstnaných podle úrovnČ dosaženého vzdČlání 100% 90%
11,6
5,8
2,9
1,6 16,3
28,8
80% 42,1
70% 46,4
Velmi spatnou
60%
Spise spatnou
50%
71,8
40%
20%
50,9 41,0
10% 0%
Velmi dobrou
64,6
30%
Spise dobrou
1,1
1,3
3,6
bez v zd. a ZŠ
SŠ bez mat.
SŠ s mat., pomat.
10,4 VOŠ, VŠ
47
Graf P19: Úþast nezamČstnaných na jednotlivých formách vzdČlávání podle pohlaví Úÿast nezamčstnaných (%) na jednotlivých formách vzdčlávání podle pohlaví 14,4
15
13,2 13
11,5
11 9 formální 6,3
7
neformální
6,0
5,5
informální
5 3 1,2
0,5
1 -1
0,9
muži
ženy
celkem
Graf P20: Úþast nezamČstnaných na jednotlivých formách vzdČlávání podle fin. situace Úÿast nezamčstnaných (%) na jednotlivých formách vzdčlávání podle hodnocení fin. situace
20
formální
15,7
neformální
informální
14,9
15
13,2 11,2 11,2 9,4
10
7,4 5,8
6,0
5,4
5 1,1
0,5
0,0
0,9
0,0 0,0 0,0
0,9
celkem
neuvedli
velmi špatná
velmi dobrá
spíše dobrá
spíše špatná
0
Graf P21: Hodnocení finanþní situace nezamČstnaných podle úrovnČ dosaženého vzdČlání 100% 90% 80%
31,5
25,9
19,4
43,0
70% 60%
44,9 46,3
50%
30%
Velmi dobrou
46,0 31,7
20% 10% 0%
Spise spatnou Spise dobrou
50,6
40%
Velmi spatnou
27,4 10,6 0,4 bez v zd. a ZŠ
17,5 0,4
0,4
4,1
SŠ bez mat.
SŠ s mat., pomat.
VOŠ, VŠ
48
Graf P22: Hodnocení finanþní situace populace ve vČku 25-64 let podle úrovnČ dosaženého vzdČlání 100% 16,5
8,3
4,2
1,9 18,1
30,7
80% 43,5 60%
Velmi spatnou
47,6
Spise spatnou 70,2 40%
Spise dobrou Velmi dobrou
61,8 47,1 20%
35,2
0%
0,8
1,2
3,4
bez v zd. a ZŠ
SŠ bez mat.
SŠ s mat., pomat.
9,8 VOŠ, VŠ
Tab. P1: Úþast v neformálním vzdČlávání souvisejícím s výkonem profese, podle skupin zamČstnání Bílé límeþky Modré límeþky Vysoce Nízko Vysoce Nízko kvalifikovaní kvalifikovaní kvalifikovaní kvalifikovaní Rakousko 37 23 16 10 Belgie 34 22 11 9 ýeská republika 21 11 10 13 Dánsko 57 43 37 28 Finsko 59 46 32 27 Francie 34 21 14 14 NČmecko 23 12 8 4 ěecko 6 5 2 3 Maćarsko 9 6 2 3 Irsko 27 16 16 12 Itálie 12 5 2 2 Lucembursko 26 15 7 3 Polsko 28 11 5 8 Portugalsko 24 12 4 5 Slovensko 37 17 23 23 ŠpanČlsko 15 9 6 4 Švédsko 63 40 31 26 Velká Británie 47 33 21 16 Zdroj: LFS – Ad hoc modul 2003, in Education at a Glance, 2005, OECD 2005
Celkem 24 23 15 46 46 24 15 4 5 20 6 16 14 11 27 9 47 35
49
Working Paper NOZV-NVF Redakþní rada: Ing. VČra Czesaná, CSc. Ing. ZdeĖka Matoušková, CSc. Bc. Stanislava Periþová Ing. Jaromír Coufalík, CSc. OdpovČdná redaktorka: Michaela Povolná, DiS.
Národní observatoĜ zamČstnanosti a vzdČlávání Národního vzdČlávacího fondu Národní observatoĜ zamČstnanosti a vzdČlávání pĤsobí jako analyticko-výzkumná sekce Národního vzdČlávacího fondu. ObservatoĜ vznikla z iniciativy Evropské vzdČlávací nadace (ETF). Od roku 2004 je koordinátorem Národního konsorcia v rámci evropské sítČ ReferNet, která je zĜízena Evropským centrem pro rozvoj odborného vzdČlávání (Cedefop). ObservatoĜ poskytuje informace, shromažćuje data, analyzuje tendence a provádí výzkum v oblasti rozvoje lidských zdrojĤ, trhu práce, vzdČlávání a pĜedvídání kvalifikaþních potĜeb. Od roku 2005 spolupracuje na tĜíletém projektu „RĤstová výkonnost a kvalitativní konkurenceschopnost þeské ekonomiky“ (GA402/05/2210) a je jedním z pracovišĢ Centra výzkumu konkurenþní schopnosti þeské ekonomiky (MŠMT 1M0524), v rámci nČhož provádí výzkum kvality lidských zdrojĤ jako faktoru konkurenceschopnosti. Další dlouhodobé výzkumné projekty jsou zpracovávány pro MPSV a jsou zamČĜeny na (i) nerovnosti v šancích na vzdČlání, (ii) nároky spoleþnosti vČdČní na kvalifikaci lidských zdrojĤ a na vzdČlávání, (iii) souvislosti stárnutí populace a vzdČlávání. Národní observatoĜ se podílí na mnoha mezinárodních projektech zpracovávaných pro Evropskou komisi, Cedefop, OECD. PĜi jejich realizaci spolupracuje s partnerskými organizacemi v zahraniþí (napĜ. QCA - Velká Británie, BIBB - NČmecko, CEREQ a OREF Francie, ISFOL - Itálie, University of Bremen - NČmecko, ROA Nizozemí, ESRI - Irsko). V rámci ýeské republiky spolupracuje zejména s výzkumnými institucemi, které se zabývají problematikou trhu práce, vzdČlávání a sociální problematikou (SoÚ AVýR, VÚPSV, NÚOV, ÚIV, CSVŠ, CERGE), ale i s organizacemi zamČstnavatelĤ, odbory a ýSÚ.
Opletalova 25 110 00 Praha 1 tel: +420 224 500 545 fax: +420 224 500 502 e-mail:
[email protected] http://www.nvf.cz/observatory
