Auditing a finanční rozhodování Dodatek vzdělávacího modulu č. 2 www.rozvojridicichpracovniku.cz
Profesní rozvoj řídících pracovníků zaměřený na aktivní strategie řízení škol v kontextu evropské legislativy CZ.1.07/1.3.49/02.0008 PNT o.s.
Obsah Anotace....................................................................................................................................... 3 Slovníček základních pojmů ...................................................................................................... 4 Časová dotace jednotlivých kapitol............................................................................................ 5 Úvod ........................................................................................................................................... 6 1. Metody finanční analýzy pro školní prostředí a určení finančního zdraví školy ................... 9 1.1 Fundamentální a technická analýza – elementární metody .......................................... 9 1.2 Určení finančního zdraví školy ................................................................................... 12 2. Podstata a cíle auditu odvozené od teorie zastoupení .......................................................... 18 2.1 Podstata a cíle auditu na základě historického vývoje ................................................ 18 2.2 Obecná definice auditu ............................................................................................... 22 3. Audit peněžních toků ve škole ............................................................................................. 26 3.1 Část přehledu o peněžních tocích sestavená nepřímou metodou ................................ 27 3.2 Část přehledu o peněžních tocích sestavená přímou metodou .................................... 30 4. Testování jednotlivých rozvahových položek na nadhodnocení a podhodnocení – audit rozvahy ..................................................................................................................................... 33 4.1 Investiční majetek ....................................................................................................... 33 4.2 Finanční investice a krátkodobý finanční majetek...................................................... 37 4.3 Zásoby ......................................................................................................................... 40 4.4 Pohledávky z obchodního styku a ostatní pohledávky ............................................... 43 4.5 Peněžní prostředky ...................................................................................................... 47 4.6 Přechodná aktiva ......................................................................................................... 49 4.7 Vlastní jmění ............................................................................................................... 52 4.8 Rezervy ....................................................................................................................... 53 4.9 Úvěry a jiné finanční výpomoci .................................................................................. 54 4.10 Závazky z obchodního styku a ostatní závazky ........................................................ 56 4.11 Daně .......................................................................................................................... 60 4.12 Přechodná pasiva ...................................................................................................... 62
1
5. Testování jednotlivých položek výkazu, zisků a ztrát na nadhodnocení a podhodnocení – audit výsledovky ...................................................................................................................... 66 5.1 Výnosy ........................................................................................................................ 66 5.2 Náklady ....................................................................................................................... 69 6. Audit pro školní výroční zprávu........................................................................................... 74 Korespondenční úkoly.............................................................................................................. 76 Závěrečný test .......................................................................................................................... 77 Seznam použité a doporučené literatury .................................................................................. 79 Související a doporučené webové odkazy ................................................................................ 80
2
Anotace Vzdělávací materiál se skládá celkem ze šesti hlavních částí. V úvodu materiálu je zpracován úvod, časová dotace jednotlivých kapitol a slovníček základních pojmů. V kapitole č. 1 – Metody finanční analýzy pro školní prostředí a určení finančního zdraví školy se snažíme přiblížit pro školní prostředí fundamentální a technickou analýzu údajů podniku vhodnou pro školní prostředí. Zabýváme se analýzou extenzivních ukazatelů, fondů finančních prostředků, poměrových ukazatelů atd. V části, která se týká finančního posouzení zdraví školy, seznamujeme CS s některými bankrotními a bonitními modely. V kapitole č. 2 – Podstata a cíle auditu odvozené od teorie zastoupení se zabýváme historickým vývojem auditingu, dvěma přístupy k auditu v rámci dvou rozdílných práv (anglosaské, kontinentální), obecnou definicí auditu, vymezením auditu. V kapitole č. 3 – Audit peněžních toků ve škole se zabýváme přehledem o peněžních tocích sestavených nepřímou metodou a přehledem o peněžních tocích sestavených přímou metodou. V kapitole č. 4 – Testování jednotlivých rozvahových položek na nadhodnocení a podhodnocení – audit rozvahy se zabýváme všemi pojmy obsaženými v auditu rozvahy. Mezi tyto pojmy patří: investiční majetek, finanční investice a krátkodobý finanční majetek, zásoby, pohledávky z obchodního styku a ostatní pohledávky, peněžní prostředky, přechodná aktiva, vlastní jmění, rezervy, úvěry a jiné finanční výpomoci, závazky z obchodního styku a ostatní závazky, daně, přechodná pasiva. Tato kapitola je na základě požadavků CS nejvíce obsáhlá. V kapitole č. 5 – Testování jednotlivých položek výkazu zisků a ztrát na nadhodnocení a podhodnocení – audit výsledovky se zabýváme výnosy, mezi které patří provozní, finanční a mimořádné výnosy. Dále se zabýváme posouzením rizika, testy věcné správnosti atd. V druhé části kapitoly se seznamujeme s různými typy nákladů a opět s posouzením jejich rizika a s testy věcné správnosti. V kapitole č. 6 – Audit pro školní výroční zprávu se v krátkosti zmiňujeme o problematice výroční zprávy a o navázání auditu na takto zpracovanou výroční zprávu. V závěru materiálu jsme zpracovali korespondenční úkoly, závěrečný test, a odkazy na doporučenou literaturu a internetové odkazy.
3
Slovníček základních pojmů Auditor = fyzická osoba poskytující auditorské služby Bankrotní modely = indikují finanční stav firmy a její ohrožení případným bankrotem Bonitní modely = vyjadřují finanční situaci a výkonnost podniku jedním číslem Cash flow = rozdíl mezi příjmy a výdaji peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů v podniku (číslo, ukazatel) Daně = platební povinnost do veřejného rozpočtu, kterou stát stanoví zákonem k získání příjmů pro úhradu celospolečenských potřeb (neúčelovost), aniž přitom poskytuje zdaňovaným subjektům ekvivalentní protiplnění (neekvivalentnost) EBIT = zisk před odečtením úroků a daní (provozní hospodářský výsledek) FIFO = první dovnitř, první ven, v praxi se s touto metodou nejčastěji setkáváme v účetnictví, a to při účtování o skladových zásobách Finanční manager = zajišťuje finanční a ekonomické řízení společnosti, zodpovídá za správné vedení účetnictví a proces účetní závěrky Fundamentální finanční analýza = vyhodnocování spíše kvalitativních údajů o podniku, přičemž základní metodou analýzy je odborný odhad založený na hlubokých empirických i teoretických zkušenostech analytika HIM = hmotný investiční majetek Horizontální analýza = porovnání změn položek jednotlivých výkazů v časové posloupnosti IAS = International Accounting Standards, Mezinárodní účetní standard IM = investiční majetek Investiční majetek = představuje majetek dlouhodobé povahy, který podnik potřebuje k provozování své činnosti nebo tzv. finančním operacím NIM = nehmotný investiční majetek Odpisy = peněžní vyjádření opotřebení hmotného i nehmotného investičního majetku Technicko-finanční analýza = kvantitativní zpracování ekonomických dat s použitím matematických, matematicko-statistických a dalších algoritmizovaných metod 4
Časová dotace jednotlivých kapitol Kapitola č. 1 – Metody finanční analýzy pro školní prostředí a určení finančního zdraví školy / 5 hodiny. Kapitola č. 2 – Podstata a cíle auditu odvozené od teorie zastoupení / 5 hodin. Kapitola č. 3 – Audit peněžních toků ve škole / 4 hodin. Kapitola č. 4 – Testování jednotlivých rozvahových položek na nadhodnocení a podhodnocení – audit rozvahy / 20 hodin. Kapitola č. 5 – Testování jednotlivých položek výkazu, zisků a ztrát na nadhodnocení a podhodnocení – audit výsledovky / 5 hodin. Kapitola č. 6 – Audit pro školní výroční zprávu / 1 hodin.
5
Úvod Tento vzdělávací materiál zaměřený na téma auditingu, by měl pomoci při finančním rozhodování managementu škol, vznikl na popud CS a expertů projektu, kteří se shodli, že by tímto vzdělávacím materiálem více podchytili předávání zkušeností z privátního sektoru. Tyto zkušenosti mají zefektivnit strategii řízení, plánování a vyhledávání úsporných řešení pro školský management. Vzdělávací materiál by měl tedy pomoci: a) zefektivnit řízení školy, b) zlepšit orientaci při řízení jednotlivých projektů z fondů EU v dalším rozpočtovém období, c) zajistit řízení svěřené školy pomocí moderních metod uplatňovaných ve firemním sektoru. Snahou o co největší zefektivnění řízení školy vedoucí pracovníci dosáhli, co nejdříve a co v nejširší míře, znalosti o tom jak dosáhnout informací o věrném a poctivém obrazu školy. Nové vědomosti jim umožní ověřit informace o dění ve škole. Interní audit je součástí společenskoekonomické reality života podniku/školy a neměl by chybět v praxi řízení škol. Na schopnost ovládnutí vnitřního auditu školy přímo navazuje schopnost umění provést fundamentální, technickou a finanční analýzu, včetně určení finančního zdraví firmy/školy. Také prvky finanční analýzy by měly být, jak se shodli vedoucí pracovníci škol, implementovány do života školy, a to i z důvodu, že nejsou v tomto smyslu obsaženy v žádném vzdělávání současných vedoucích pracovníků. Doporučujeme, aby ve školách byla zřízena funkce finančního manažera, který bude schopen podávat vedení školy věrný a poctivý obraz školy z pozice auditingu. Tento manažer by měl úzce spolupracovat s úsekem ekonomického vedení školy. V rámci úspor se může ovšem také jednat o stávajícího pracovníka, u kterého pouze rozšíříme pracovní povinnosti např. ekonom školy atd. Tento finanční manažer nemusí v žádném případě nahrazovat činnost auditora. Stačí, aby vždy v průběhu školního roku vybral namátkově určité portfolio z celkové problematiky auditu a provedl na něm šetření. Znalosti vnitřního chodu školy a získání věrného a poctivého obrazu školy jsou důležité, jak v soukromém, tak ve veřejnoprávním školství. Při zpracování průzkumu znalostí dané problematiky na vzorku dvaceti osob řídících pracovníků jsme položili celkem pět polootevřených otázek v následujícím formátu.
6
Vyhodnocení průzkumu 1. Znáte nějakou fundamentální nebo technickou analýzu financí? Vyhodnocení odpovědí: Správné odpovědi - 0 –1 – 90 %, - 2 – 3 – 10 %. Pouze 10 % dotazovaných se alespoň částečně orientuje v problematice analýzy financí. V kategorii odpovědí 0 – 1 se správné odpovědi limitně blížili k nulové variantě. 2. Znáte některé bankrotní nebo bonitní modely? Vyhodnocení odpovědí: Správné odpovědi - 0 –1 – 80 %, - 2 – 3 – 20 %. O něco málo lepší výsledky kdy 20 % respondentů se alespoň částečně orientuje v dané problematice, u zbylého počtu respondentů bylo tentokrát rozhraní mezi žádnou a jednou správnou odpovědí cca 50% ku 50%. 3. Co je to rozvaha a jak se připravuje audit rozvahy? Tato otázka se skládá ze dvou částí. V první jednodušší části byly odpovědi následující: - dobré znalosti 60 %, - průměrné znalosti 30 %, - neznali nebo neodpověděli 10 %. Ve druhé části otázky již byly znalosti o něco horší. - dobré znalosti 10 %, - průměrné znalosti 10 %, - neznali nebo neodpověděli 80 %. 4. Co je to výsledovka a jak se připravuje audit výsledovky? Tato otázka se skládá ze dvou částí. V první části byly odpovědi následující: - dobré znalosti 60 %, - průměrné znalosti 30 %, - neznají nebo neodpověděli 10 %. 7
V druhé části byly odpovědi následující: - dobré znalosti 10 %, - průměrné znalosti 10 %, - neznají nebo neodpověděli 80 %. 5. Jak se zpracovává výroční zpráva? Vyhodnocení odpovědí: Správné odpovědi: - dobré znalosti 70 %, - průměrné znalosti 10 %, - neznají nebo neodpověděli 20 %.
Při hodnocení jsme konstatovali, že více jak 50 % řídících pracovníků mělo kvalitní představu o rozvaze, výsledovce a zpracování výroční zprávy, ovšem hlubší znalosti dané problematiky, tak jak se předpokládá u auditu, jim chyběli. 90 % z tohoto vzorku uvedlo, že by uvítalo nějaký studijní materiál, který by jim danou problematiku objasnil a zajistil přenos zkušeností a kompetencí z firemního prostředí. Nejvíce poptávanou byla problematika auditu rozvahy, které v našem materiálu věnujeme největší prostor.
8
1. Metody finanční analýzy pro školní prostředí a určení finančního zdraví školy U finanční analýzy rozlišujeme dva hlavní druhy, a to fundamentální a technickou. U těchto analýz dále rozlišujeme různé metody analýz externích a interních ukazatelů, které zařazujeme do různých vzorců, mezi které patří např. Altmanův model. Dalším hlavním úkolem je snaha o pochopení určení finančního zdraví školy, a to v tom smyslu, aby škola byla chápána jako firma a od tohoto byly odvozeny jednotlivé kroky managementu a finančního managera. Pokoušíme se identifikovat úroveň finančního zdraví školy z hlediska minulého a současného vývoje, ale hlavně také vývoje budoucího a vysvětlíme některé systémy včasného varování například tzv. bankrotní modely. Základní části finanční analýzy jsou např: Fundamentální a technická analýza Metody jednotlivých analýz. Horizontální a procentní analýzy. Čistý pracovní kapitál. Další prvky finanční analýzy. Matematicko-statistické metody finanční analýzy. Systémy včasného varování (predikční modely).
1.1 Fundamentální a technická analýza – elementární metody Fundamentální a technické analýzy patří mezi základní metody firemního a ekonomického plánování. Problémem jejich používání je poněkud nejednotná terminologie, a to z důvodu, že tyto dva pojmy nevymezují úplně přesně určitý konkrétní obsah. Fundament může znamenat základ nebo také princip. Stejně tak slovo technické může být použito v různé terminologii. Přesto alespoň v základních mantinelech můžeme říct, že fundamentální analýzu používáme při zjišťování kvalitativních údajů, a tyto údaje většinou nejsou hodnoceny matematickými modely. Naopak u technické analýzy vyhodnocujeme ekonomické hodnoty za použití přesných matematických postupů. Pro potřeby auditingu jsou důležité oba dva přístupy k finanční analýze, přičemž fundamentální přístup použijeme např. u některých typů predikčních modelů a naopak technický přístup použijeme u metod finanční analýzy.
9
Finanční analýza Mezi základní metody finanční analýzy patří tyto elementární prvky: analýza prostředků finančního kapitálu, analýza extenzivních ukazatelů, analýza dílčích ukazatelů, ostatní ukazatele. Analýza prostředků finančního kapitálu Mezi hlavní části této analýzy patří zjištění stavu čistých finančních prostředků, a to hlavně pracovního kapitálu, hotovostních prostředků a jednotlivých finančních pohledávek. Čisté finanční prostředky jsou takové prostředky, které jsou zbaveny jednotlivých závazků, které na nich váznou. Definice čistého pracovního kapitálu je, že takový kapitál je rozdělen mezi oběžnými aktivy a krátkodobými závazky. Druhou možností jak definovat čistý pracovní kapitál je, že se jedná o součet dlouhodobých závazků a vlastního jmění s následným odečtem stálých aktiv. V rámci analýzy prostředků finančního kapitálu nesmíme zapomenout na zahrnutí bankovních úvěrů a na zahrnutí informací o jejich splatnosti. V rámci této analýzy zjistíme stav oběžných aktiv snížených o povinnost úhrady krátkodobých závazků a krátkodobých bankovních a mimo bankovních úvěrů. Pro oběžná aktiva krytá střednědobými a dlouhodobými zdroji platí obdobné pravidlo. U této finanční analýzy platí, že čisté okamžité prostředky jsou rozdíl mezi okamžitými finančními prostředky a okamžitými splatnými závazky, které představují závazky se splatností nebo po splatnosti, přičemž okamžité finanční prostředky jsou např. peníze v pokladně, peníze na běžných účtech, cenné papíry a veškerá ostatní aktiva, která se dají velmi rychle vyměnit za peníze. Tato analýza prostředků finančního kapitálu je velmi vhodná při určování stupně likvidity a je také vhodná pro interní pochody ekonomického řízení podniku nebo školy. Analýza extenzivních ukazatelů Analýza extenzivních ukazatelů se také někdy nazývá analýza trendů a znamená, že na základě jednotlivých ukazatelů z minulosti predikujeme možný vývoj těchto hodnot v budoucnosti. Predikce ovšem záleží na skutečnosti, zda se bude podnik/škola chovat v budoucnu minimálně obdobně stejně jako v dřívějších obdobích. Z tohoto důvodu musíme mít kvalitně zpracovaný plán pro krátkodobé a střednědobé budoucí období a zároveň musíme mít velmi spolehlivé údaje o minulých obdobích. Minulé a budoucí navrhované údaje by měly být srovnatelné a management by měl s maximální snahou odstranit náhodné vlivy. Mezi náhodné vlivy může u školního prostředí patřit např. změna politické reprezentace, a tím pádem i změna priorit státní správy nebo samosprávy. Další náležitosti správné predikce jsou 10
např. započítání předpokládané změny cen energií, změny inflace, kurzové rozdíly atd. Při výpočtu změn hodnotíme rozdíly mezi ukazateli v čase t a ukazateli v čase t méně 1. Další vhodnou metodou u analýzy trendů je procentní analýza. Procentní analýza spočívá v přiřazení procentních podílů k jednotlivým účetním položkám. V poměru k jedné, ke které přiřadíme hodnotu 100 %. Procentní metoda nám může sloužit jak pro plánování, tak pro srovnání účetních výkazů, kdy nám určí stabilitu procentních podílů, jednotlivých položek a to jak na aktivech tak pasivech podniku/školy. Tato metoda se může použít i při snaze o srovnání jednotlivých škol a jejich hospodaření. Analýza dílčích ukazatelů Analýzu dílčích ukazatelů vyjadřujeme poměrovými ukazateli podobně jako u procentní analýzy. Další možností je vypočítat jednotlivé ukazatele jako koeficienty, kdy poměřujeme jednotlivé údaje v čitateli a ve jmenovateli zlomku. Mezi hlavní dílčí ukazatele, které vyjadřujeme poměrovým způsobem, patří např. aktiva, rentabilita, cash flow, likvidita atd. Ostatní ukazatele Mezi nejznámější soustavy ukazatelů patří tzv. pyramidové struktury poměrových ukazatelů, které na jednom grafu či v jedné tabulce stručně a přehledně znázorňují několik charakteristických rysů podniku najednou a umožňují vystihnout vzájemné souvislosti mezi likviditou, strukturou financování a rentabilitou podniku. Naprosto nejznámější pyramidovou strukturou je diagram vyvinutý a poprvé používaný v nadnárodní chemické společnosti Du Pont de Nemours a nesoucí jméno této společnosti, tzv. Du Pont diagram. Ukazuje, jak je rentabilita vlastního kapitálu určena ziskovou marží, obrátkou aktiv a poměrem celkových aktiv k vlastnímu jmění. Mezi další metody finanční analýzy patří matematické a statistické modely. Tyto modely se používají poměrně v mnoha případech ve firmách, pro školní prostředí je však pro jejich velkou náročnost nedoporučujeme. Jsou vhodné hlavně u složitých vztahů ve firmách, kdy musíme porovnávat, srovnávat a kvalifikovat jednotlivé pochody života firmy, mezi které patří nákup surovin, skladování, výroba, marketing, prodej atd.
11
1.2 Určení finančního zdraví školy Bankrotní modely – systémy včasného varování
Altmanovo Z-skóre Altmanovo-Z skóre se vyjadřuje pomocí veličin poměrových ukazatelů, které jsou proměnné, a k nim přiřazených koeficientů. Na základě těchto poměrových ukazatelů a jednotlivých koeficientů vznikla rovnice v následují podobě:
Kde:
Pro zdraví podniku/školy platí, že čím je index úspěšnější a finančně zdravější tím je index z vyšší. Tento model se samozřejmě více hodí pro privátní školy, v kterých se uplatňují více tržby, zisk před úroky, zdanění atd. U Z-skóre platí, že index z by měl být větší než 3 a u hodnoty indexu menším než 1,8 se blížíme úpadku podniku/školy.
12
Altmanův model vhodný pro české prostředí Pro podniky/školy nekótované na kapitálovém trhu je třeba použít jinou variantu Altmanova modelu, která postihuje problematiku platební neschopnosti: Platební neschopnost nám mění poměr x4 do kterého doplňujeme:
Ostatní proměnné jsou totožné se základní rovnicí. Mění se i kritérium hodnocení: podniky/školy s minimální pravděpodobností bankrotu mají
Při aplikaci Altmanova modelu v našich podmínkách narážíme na problém malé přizpůsobivosti Altmanova Z-skóre pro vysoké platební neschopnosti, problematiku finančních výkazů atd. Hlavní ukazatele Altmanova modelu Vstup z rozvahy nebo výkazu zisků a ztrát Hospodářský výsledek za účetní období + Daň z příjmů + Nákladové úroky Aktiva Aktiva celkem Tržby (výnosy) Tržby za prodej zboží + Výkony + Tržby z prodeje investičního majetku a mater. + Ostatní provozní a finanční výnosy + Tržby z prodeje cenných papírů a vkladů + Výnosy z finanční investice + Výnosové úroky + Mimořádné výnosy + Zúčtování rezerv, opr. položek a čas. Rozlišení do prov. výnosů + Převod provozních a finančních výnosů + Zúčtování opr. položek a rezerv do fin. výnosů Tržní hodnota vlastního [(Hospodářský výsledek za účetní období + Odpisy nehmotného jmění investičního majetku a hmotného investičního majetku] Účetní hodnota dluhu Cizí zdroje – Rezervy Zadržené výdělky Fondy ze zisku + Hospodářský výsledek minulých let + Hospodářský výsledek běžného účetního období Pracovní kapitál Oběžná aktiva – Krátkodobé závazky – Běžné bankovní úvěry – Krátkodobé finanční výpomoci Ukazatel EBIT
Altmanův model v českém prostředí má tedy hlavní nedostatek v tom, že závazky po lhůtě splatnosti nejsou publikovaným údajem, ale zároveň jsou přílohou účetní závěrky.
13
Tafflerův model Tafflerův model představuje určitou variantu Altmanova modelu, vyvinutou pro analýzu britských společností v původní podobě profesorem Tafflerem v roce 1977 a následně doplněnou a vylepšovanou. Původní model zpracovaný pro Velkou Británii vycházel z analýzy více než 80 poměrových ukazatelů, vypočítaných z finančních výkazů velkých vzorků prosperujících a bankrotujících společností. Podobně jako v případě Altmanova modelu byla dále použita postupná lineární diskriminační analýza pro stanovení nejlepšího souboru ukazatelů, které ve svém souhrnu a při aplikaci příslušných vah, optimálně rozlišují mezi oběma vzorky společností. Taffler zakládá svůj model na ukazatelích, které odrážejí klíčové charakteristiky platební schopnosti společnosti, jakými jsou ziskovost, přiměřenost pracovního kapitálu, finanční riziko a likvidita. Podle jeho názoru jsou pro různá odvětví zapotřebí odlišné kombinace poměrových ukazatelů a koeficientů, ačkoli základní principy jsou totožné. Podoba Tafflerova modelu pro britské společnosti kótované na burze cenných papírů je následující:
Kde:
Přitom ukazatel měří ziskovost, ukazatel riziko a ukazatel likviditu.
pozici pracovního kapitálu, ukazatel
finanční
Pokud má analyzovaný podnik/škola pozitivní součet , pak je platebně schopný a je nepravděpodobné, že by se během jednoho roku měl dostat do úpadku. Pokud je index , pak se podnik/škola nachází v rizikové oblasti a má svůj finanční profil podobný podnikům/školám, které se již dříve dostaly do úpadku; to indikuje vysokou pravděpodobnost finančních potíží. 14
Autor modelu tvrdí, že jeho index není praktickým nástrojem předpovědi a pouze odpovídá na otázku, zda má analyzovaný podnik/škola finanční profil podobný té úspěšné či oné neúspěšné skupině podniků/škol. Slabiny bankrotních modelů a)
jednotlivé ukazatele mohou mít v různých podnicích odlišný obsah, což znesnadňuje srovnání,
b)
publikované informace mohou být zejména pro podniky ve finančních obtížích v okamžiku zveřejnění již příliš zastaralé a pro účinnou predikci úpadku je zapotřebí činit co nejpřesnější odhady, což je pro méně zkušené analytiky velmi obtížné,
c)
modely nejsou založeny na teoretické bázi, ale pouze na výsledcích empirických výzkumů,
d)
aby se modely staly účinným nástrojem předpovědí, vyžadují stanovení časového horizontu, v jehož rozmezí musí managementy ohrožených podniků/škol učinit opatření k zabránění úpadku; Altmanův pokus stanovení těchto „lhůt včasného varování“ byl podroben tvrdé kritice.
Přes všechny kritiky jsou bankrotní modely – zejména v zahraničí – široce používány, zejména v bankách, pro stanovení úvěrových rizik žadatelů, v podnicích pro posuzování obchodních partnerů při rozhodování o obchodních úvěrech a konkurentů, v auditorských firmách pro doplnění komplexního pohledu na auditovaný podnik/školu, a konečně i v investičních společnostech. Bonitní modely Bonitní modely jsou v podstatě závislé na množství informací o výsledcích v daném oboru. Pokud nejsou tyto informace k dispozici, pracuje se s údaji o podnicích v dostupné databázi, které jsou po vyhodnocení považovány za oborové hodnoty. Málokteré bonitní modely však doopravdy využívají skutečných oborových hodnot, většinou pracují s uměle stanovenými konstantami, které mají charakterizovat „dobrý“ nebo „špatný“ podnik/školu. Tamariho model Do skupiny bonitních modelů patří Tamariho model z roku 1966. Tento model bodově ohodnocuje úroveň vypočtených poměrových ukazatelů a jejich postavení na „žebříčku“ podniků v daném oboru (nebo spíše v dostupné databázi) a bonitu podniku stanovuje na základě celkového počtu dosažených bodů. Při součtu dosažených bodů vyšším než 60 se jedná o podnik/školu s malou pravděpodobností bankrotu. Při součtu dosažených bodů nižším 15
než 30 se jedná o podnik/školu s vyšší pravděpodobností bankrotu (tabulky Tamariho modelu jsou dostupné na webových stránkách). Kvalita Tamariho modelu spočívá v tom, že ve svém hodnocení vychází ze skutečného rozložení hodnot ukazatelů v hodnotící skupině, a tím může být použit univerzálně pro podnik/školu z jakéhokoli oboru nebo z jakékoli vybrané skupiny podniků/škol. Důležitý je ovšem výběr této samotné skupiny nebo kvalitní zpracování oborové databáze. Argentiho model Profesor Argenti vyvinul predikční model, který se svým charakterem vymyká zařazení do „klasických“ bankrotních nebo bonitních modelů. Na rozdíl od výše uvedených modelů se pouze zčásti opírá o kvantifikované finanční informace. Vznikl opět empiricky, na základě diskuzí s bankami, podnikateli a uživateli informací. Model postrádá robustnost Z-skóre a přesné statistické definice. Algoritmus Argentiho modelu
Počet bodů
NEDOSTATKY
Management: Autokratický generální ředitel Spojené funkce předsedy představenstva a GŘ Nevyrovnané znalosti a dovednosti členů představenstva Pasivní představenstvo Slabý finanční ředitel Nedostatek profesionálních manažerů na nižších řídících úrovních Účetnictví: Chybějící rozpočtová kontrola Chybějící plánování cash flow Chybějící kalkulační systém Chybějící reakce na změny: Výrobky, procesy, trhy, podnikatelské prostředí Celkem možných bodů Hranice nebezpečí
8 4 2 2 2 1 3 3 3 15 43 10
CHYBY
Overtrading (růst výroby a tržeb bez potřebného finančního zajištění stálým kapitálem) Nerozumná úroveň zadlužení vůči bankám Příliš velké budoucí záměry v porovnání s možnostmi podniku Celkem možných bodů Hranice nebezpečí
15 15 15 45 15
PŘÍZNAKY
Finanční: zhoršující se Z-skóre „Tvůrčí“ účetnictví: příznaky přikrášlování hospodářských výsledků Nefinanční signály: zhoršení kvality, morálky, podílu na trhu Příznaky blížícího se konce: direktivní příkazy, šířící se fámy, rezignované chování 16
4 4 3 1
Celkem možných bodů CELKOVÝ POČET DOSAŽITELNÝCH BODŮ HRANICE NEBEZPEČÍ
100 25
Body jsou přidělovány buď v plném počtu, nebo žádné. Základní pravidla hodnocení modelu: počet bodů menší než 25: podnik/škola není v nebezpečí úpadku; počet bodů větší než 25: podnik/škola může v průběhu 5 let zbankrotovat – čím větší počet bodů, tím je předpokládaná doba úpadku kratší; více než 10 bodů v sektoru „Nedostatky“: pozorovatel by měl být varován špatnou úrovní managementu, který by se mohl dopustit fatální chyby; více než 15 bodů v sektoru „Chyby“ (a zároveň méně než 10 bodů v sektoru „Nedostatky“): podnik/škola je řízen kompetentním managementem při určitém riziku, kterého si je management pravděpodobně vědom. ZÁVĚR Systémy včasného varování neboli predikční modely patří mezi velmi oblíbené disciplíny finanční analýzy, neboť soustřeďují celou podnikovou/školní analýzu do jediného indexu, koeficientu nebo počtu dosažených bodů. Predikční modely se dělí na: bankrotní modely – odpovídají na otázku, zda společnost do určité doby zbankrotuje, bonitní modely – odpovídají na otázku, zda je společnost dobrá nebo špatná. K mezinárodně uznávaným a v podnikové praxi používaným, predikčním modelům patří ve skupině bankrotních modelů zejména Altmanovo Z-skóre a Tafflerův model, ve skupině bonitních modelů Tamariho model. Argentiho model se od klasických bankrotních a bonitních modelů liší menším důrazem na kvantifikované poměrové ukazatele a volnějšími definicemi charakteristik.
17
2. Podstata a cíle auditu odvozené od teorie zastoupení V úvodu kapitoly popisujeme historický vývoj auditu, který je nutný pro pochopení smyslu auditu, popisujeme rozdíl mezi chápáním práva kontinentálního a anglosaského. Dále se věnujeme definování auditu, tak jak ho pojmenovali přední auditoři historie. Teorie zastoupení se prolíná kapitolou a je z ní zřejmá podstata auditu. Mezi hlavní úkoly kapitoly patří: Vysvětlit historickou podmíněnost vzniku auditu. Ukázat konkrétní projevy závislosti ekonomických a sociálních podmínek na jeho vývoj. Vysvětlit pracovní definici pojmu „audit“.
2.1 Podstata a cíle auditu na základě historického vývoje Průmyslová revoluce Moderní audit začíná počátkem minulého století, kdy v průmyslově nejvyspělejších zemích Evropy (především ve Velké Británii) dochází k závažným technickým, ekonomickým a společenským změnám, které souhrnně označujeme pojmem průmyslová revoluce. Ke vzniku auditorské profese tak přispěly především tyto faktory: Hospodářský a technický rozvoj Vyšší investiční náročnost Potřeba koncentrace kapitálu Vznik nové právní formy podnikání akciové společnosti Potřeba specifické formy ochrany vlastníků
18
První ustanovení o „auditorech“ nacházíme ve Velké Británii – zvykové právo v zákonu o akciových společnostech z roku 1844 (Companies Act 1844). Zákon stanovil, že jeden nebo více akcionářů (tedy nikoli auditorů v dnešním smyslu slova) prověřuje bilance společnosti, za jejichž sestavení je odpovědný ředitel společnosti. V procesu ověřování pak rovněž měli právo klást relevantní otázky úředníkům, managementu a zaměstnancům společnosti. Bilance (rozvaha) a doprovodná zpráva akcionáře (auditorská zpráva ve své prvotní podobě) byly zakládány v „Registru akciových společností“ a kopie byly zasílány všem akcionářům. Je poněkud překvapivé, že zákon o akciových společnostech z roku 1856 (Companies Act 1856) posouvá ověřování účetních výkazů na dobrovolnou bázi, přičemž až v roce 1900 je doplňkem právního předpisu audit povinně vyžadován (Companies Act 1900). Ani v té době však ještě osoba provádějící ověřování nemusí být profesionálně vzdělaná (professional accountant), musí však být na auditované společnosti nezávislá. Vyjádření názoru na sestavené účetní výkazy bylo v té době charakterizováno pojmy „pravdivé a bezchybné“ (truth and correctness), přičemž důraz byl kladen na odhalení chyb, nesprávností, popřípadě defraudací, jež mohly v bilančním intervalu nastat a ovlivnit tak majetek společnosti i každého jednotlivého akcionáře. Přístup akceptující snahu o nalezení a odstranění chyb a defraudací byl dominantní až do roku 1948, kdy Companies Act 1948 formálně akceptoval předchozí vývoj a uložil svými ustanoveními řadu povinností akciovým společnostem. Zejména uložil: 1. Předkládání výkazu zisků a ztrát akcionářům v ročních intervalech (do té doby bylo povinností sestavit pouze rozvahu). Návazně na tuto skutečnost se pak auditor zabýval oběma základními účetními výkazy a vyjadřoval svůj názor na informace v nich obsažené. 2. Zákon obsahoval ustanovení o povinnosti informovat veřejnost o základních účetních politikách použitých v účetnictví a při sestavení účetních výkazů. Zcela zřejmě se jednalo o snahu informovat potenciální investory o skutečnostech, které z účetních výkazů bezprostředně nevyplývají. 3. Společnosti, které měly kontrolní podíl v jiných společnostech, byly povinny sestavovat tzv. konsolidované účetní výkazy, jejichž prostřednictvím byli akcionáři informováni o celkových, agregovaných výsledcích skupiny, její ziskovosti a finanční situaci. Analogicky jako v předchozím bodě byly zveřejňovány i účetní politiky skupiny. Auditor - profesionál Auditoři se museli vyrovnat se značným nárůstem informací publikovaných akciovými společnostmi a s jejich narůstajícím významem pro třetí osoby. Důsledkem této skutečnosti bylo, že Companies Act 1948 umožnil provádění auditorské činnosti pouze profesně kvalifikovaným osobám, účetním znalcům. Výjimku představovaly pouze tzv. malé rodinné společnosti, označované v zákoně jako „exempt private company“. 19
Companies Act 1948 jasně vymezil a definoval auditorovi povinnosti, práva a odpovědnost. Podstatnou skutečností je zejména to, že se pojetí „pravdivost a bezchybnost“ (truth and correctness) mění na „pravdivé a věrné zobrazení“ (true and fair view). Auditor je totiž povinen zjišťovat, zda: a) podle jeho odborného posouzení jsou účetní knihy a jiné záznamy vedeny správným způsobem, b) tyto účetní knihy a jiné záznamy nacházejí svůj odraz i v sestavené rozvaze a výkazu zisků a ztrát, c) podle jeho názoru, účetní výkazy dávají pravdivý a věrný obraz („true and fair view“) o výnosnosti společnosti v ověřovaném období a o finanční situaci k poslednímu dni tohoto období. Zkoumání potenciálních chyb, omylů a defraudací tak výrazně ustupuje do pozadí a jeho význam se nachází pouze v kontextu toho, do jaké míry je možné se spolehnout na údaje účetnictví. Pojetí Companies Act 1948 se ve Velké Británii uplatňuje prakticky do dnešní doby. Vývojem auditu se však více zdůraznilo pojetí „true and fair view“, což formálně upravil Companies Act 1967. Je zřejmé, že významnou roli při interpretaci obecně uznávaných principů účetnictví a kritéria pravdivého a věrného zobrazení mají auditoři. Auditor se totiž může kladně vyjádřit i k takovým finančním (účetním) výkazům, které vykazují odchylku od vyhlášených principů. To však může učinit pouze tehdy, pokud by jejich formální dodržování vedlo (zpravidla při mimořádných ekonomických podmínkách) k zavádějícím informacím určeným pro externí uživatele. Princip pravdivého a věrného zobrazení tak získává význam nadřazeného kritéria (overriding principle). Německo, Francie – kontinentální, psané právo Obecný princip pravdivého a věrného zobrazení je přijímán ve všech národních úpravách. Vzhledem k různým výchozím podmínkám v jednotlivých zemích je však jeho aplikace rozdílná. V podmínkách zvykového práva (Anglie, USA) se k naplnění principu požaduje respektování obecně uznávaných účetních principů (Generally Accepted Accounting Principles – GAAP). Rozdíly však pochopitelně existují i mezi jednotlivými zeměmi, kde je zvykové právo běžně aplikováno. V kontinentální Evropě (Německo, Francie, ale samozřejmě i Česká republika), v podmínkách tradičního obchodního zákonodárství se pro dodržení principu požaduje 20
respektování vyhlášených právních norem. Úlohou auditorů v tomto případě je pak posoudit účetní závěrky i z hlediska platných právních norem. Výše uvedená „nadřazenost“ principu pravdivého a věrného zobrazení se v podmínkách kontinentálního práva neuplatňuje, neboť zde tento princip předpokládá dodržování příslušných legislativních ustanovení. Mezinárodní účetní standardy V souvislosti se stále rostoucím bezprostředním používáním Mezinárodních účetních standardů (IAS – International Accounting Standards) vyžaduje Výbor pro auditorské standardy Mezinárodní federace účetních, aby ve zprávě auditora bylo uvedeno, podle jakých hledisek bylo ověření věrného obrazu provedeno, zda podle mezinárodních účetních standardů, podle všeobecně uznávaných účetních zásad či podle závazné národní úpravy (tj. podle zákonné nebo jiné závazné úpravy účetnictví platné pro danou zemi). V úvodní části zprávy má auditor výslovně uvést, že ověření provedl takovým způsobem, aby získal racionální přesvědčení o tom, že roční závěrka neobsahuje významné odchylky od účetních standardů a předpisů, podle nichž je ověření provedeno. Z výroku auditora má být dále zřejmé, že pravdivý a věrný obraz se chápe relativně, tj. jako věrné zobrazení ze všech důležitých (materiálních) hledisek. V současné době se u nás někteří autoři pokouší pozměnit poměrně zažitý překlad „true and fair view“ na „věrný a poctivý obraz“. Vede je k tomu zřejmě snaha zvýraznit věcnou podstatu tohoto základního předpokladu, konceptu moderního účetnictví. Jako další možnost se nabízí i „pravdivý a poctivý“ nebo i německá či rakouská verze původně anglického výrazu „obraz odpovídající skutečným poměrům“, resp. „co možná nejvěrnější obraz“. Dalším stupněm ve vývoji auditorské profese ve Velké Británii je Companies Act 1976. Kromě jiného obsahuje poměrně detailní ustanovení o jmenování, odvolání, odstoupení, finančních úhradách a kvalifikaci auditora. Navazující Companies Act 1980 zdůrazňuje především povinnost auditora ověřovat informace poskytované vedením podniku. Výraznější úpravu obsahuje Companies Act 1981, kdy za zmínku stojí vyčlenění určitých společností z povinnosti „plného auditu“. Jedná se o tzv. malé a střední podniky, přičemž existuje exaktní definice v závislosti na obratu, majetku a počtu zaměstnanců. Pro malé a střední podniky existují zvláštní pravidla, jak pro sestavování účetních výkazů, tak pro jejich ověřování. Rovněž Companies Act 1985 obsahuje další zpřesňující ustanovení, která auditorům stanovují povinnosti dříve nevyžadované. Jde zejména o povinnost ověřování informací uváděných ve výroční zprávě a o vliv rozdělení zisku na finanční situaci společnosti. V souladu s rostoucími povinnostmi má auditor zákonem vymezenou i pravomoc, která je definována v sekci 237 (3) Companies Act 1985:
21
„Každý auditor má kdykoliv právo přístupu k účetním knihám a dalším písemnostem, je oprávněn požadovat od zaměstnanců společnosti takové informace a taková vysvětlení, která považuje za nezbytné pro splnění svých auditorských povinností.“ Během osmdesátých let docházelo postupně k vydávání jednotlivých zákonů a prováděcích předpisů, které modernizovaly systém účetních a finančních informací i vlastní vedení účetnictví. Výrazná byla i snaha o respektování evropských direktiv a mezinárodních účetních standardů. Z přijatých zákonů pro auditory vyplynulo: rozšíření pole jejich působnosti, zejména do veřejného sektoru a tzv. asociací (obdoba občanských sdružení); rozšíření obsahu ověřování, např. zda existuje předpoklad kontinuity existence společnosti, zkoumání čtvrtletních výkazů či očekávaných výsledků; od roku 1985 bylo různými zákony rozšířeno pole auditu na další entity, které již nemají striktní charakter podniku; byla uložena povinnost ukládat auditorské zprávy spolu s účetními výkazy u obchodních soudů (Tribunal de commerce). Zápis členů provádí a jejich disciplinu sledují komise vytvořené u jednotlivých apelačních soudů a na celostátní úrovni u ministerstva spravedlnosti. Posláním profesních komor, které jsou organizovány na regionální bázi a v nichž se fakticky odehrává život auditora, je zajišťování vzdělání i vlastní praktický dohled nad profesí. Vrcholovým orgánem auditorů ve Francii je pak Národní rada. Jejími členy je 75 auditorů zvolených v regionech s mandátem na 4 roky, přičemž každé 2 roky se obměňuje polovina delegátů.
2.2 Obecná definice auditu „Audit v obecném smyslu slova je prostředek, jímž jedna osoba ujišťuje druhou o kvalitě, podmínkách či stavu určité skutečnosti, kterou první osoba prozkoumala. Potřeba takového auditu vyplývá z nejistoty nebo pochybností druhé osoby o kvalitě, podmínkách či stavu předmětné skutečnosti a z nemožnosti tuto nejistotu nebo pochybnost odstranit vlastními silami“ (T. Lee: Company Auditing, Chapman & Hall, London 1986). Přes určitý význam, který tato definice pro pochopení podstaty auditu má, bude jistě nezbytné ji zpřesnit ve smyslu konkretizace „určité předmětné skutečnosti“. Při auditu tak, jak je
22
obecně chápán, se „předmětnou skutečností“ rozumí účetní závěrka, účetnictví jakožto její materiální základ a výroční zpráva, jakožto její derivát. Z výše naznačeného lze pak jistě akceptovat mimo jiné i tyto definice. „Nezávislé ověření a vyjádření názoru na účetní závěrku podniku jmenovaným auditorem na základě tohoto jmenování a ve shodě s příslušnými zákonnými předpisy.“ (Britská definice dle Auditing Practices Committee, J. Dunn, I. Gray, D. Walters: Auditing, ACCA, Bilance, Praha 1993). „Audit je systematický proces objektivního získávání a vyhodnocování důkazů, týkajících se informací o ekonomických činnostech a událostech, s cílem zjistit míru souladu mezi těmito informacemi a stanovenými kritérii a sdělit výsledky zainteresovaných zájemců.“ (American Institute of Certified Public Accountants – uvedeno v David N. Ricchiute: Audit, Victoria Publishing, Praha 1994). „Audit je analýza, k níž přistupuje nezávislý externí znalec v podniku s cílem vyjádřit svůj podložený názor na přesnost a pravdivost rozvahy a výsledovky. Z ní pak přirozeně vyplyne ověření účetních informací.“ (Jean Raffegeau, Pierre Dufils a Didier de Ménonville: Finanční audit, HZ Praha, 1996). „Auditing je proces, pomocí něhož kompetentní a nezávislá osoba shromažďuje a vyhodnocuje poznatky o kvantifikovatelných informacích, týkajících se určité ekonomické entity za účelem stanovení a sdělení stupně souhlasnosti mezi kvantifikovatelnými informacemi a stanovenými kritérii.“ (A. A. Arens, J. K. Loebbecke: Auditing, and integrated approach, Prentice – Hall, 1988). Z výše uvedených definic pak jednoznačně vyplývá i základní cíl auditu, kterým je zvýšení věrohodnosti účetních informací těch společností, které povinně zveřejňují účetní závěrky a výroční zprávy. Za druhotný (odvozený) cíl auditu je často považováno jeho morální a preventivní (někdy i odstrašující) působení proti vzniku chyb a podvodů. Mnozí autoři pak zdůrazňují i jeho poradenskou a výchovnou funkci. Vymezení auditu V praxi velmi často dochází k základním nedorozuměním, co je a co není funkcí auditu. Dle získaných zkušeností je nejen nutné vymezit, co je funkcí auditu, ale i explicitně vyjmenovat, co funkcí auditu není.
23
Funkcí auditu především není: a) potvrzovat správnost účetnictví, b) potvrzovat dodržování veškerých právních norem účetní jednotkou, c) zjišťovat podvody, d) potvrzovat správnost daňového přiznání. Je zajímavé, že i ve státech s dlouholetou tradicí auditingu je pro laickou a mnohdy i odbornou veřejnost „zcela nepochopitelné“, že audit nepotvrzuje správnost účetnictví. Je tomu tak přesto, že k obsahovému posunu od „správný a bezchybný“ k „pravdivý a věrný“ došlo před více než 50 lety. Poměrně obsáhle je diskutován problém, zda do skupiny „není funkcí auditu“ patří i -
hodnotit, zda společnost je řízena řádným a efektivním způsobem, potvrzovat budoucí životaschopnost účetní jednotky.
Zcela jistě se nejedná o primární, základní funkce auditu, ale spíše o funkce odvozené a v určitém smyslu slova i relativní (ve vztahu k ostatním skutečnostem, které auditor v průběhu své činnosti „nashromáždí a vyhodnotí“). První z nich má přímou návaznost na účetní funkci „skládání účtů správců majetku vlastníkům“, druhá pak na obecně uznávanou zásadu nepřetržité činnosti podniku (going concern assumption). Cíle a funkce auditu je třeba chápat i v kontextu širších souvislostí s účetním, ekonomickým, ale i sociálním okolím. Audit je pak možno považovat za součást sociální (společenské) kontroly v rámci systému rozdělování společenského bohatství. Výrazně přispívá k zajišťování kontroly poskytovatelů kapitálu – investorů nad správci kapitálu – manažery. Audit je často mylně považován za integrální součást účetnictví. Patrně proto, že se často studuje spolu s účetnictvím. V anglosaských zemích k mylnému spojování dochází i proto, že Certified Public Accountant, resp. Chartered Accountant je vždy účetní, ale nemusí být auditorem. V našich podmínkách je terminologické odlišení v zásadě nematoucí, naproti tomu při komunikaci s odborníky z Velké Británie a USA máme problémy odlišit „účetního“ (bookkeeper) od účetního (accountant). Účetnictví a audit spolu vzájemně souvisí zejména proto, že auditoři jsou v první řadě účetní, nikoli proto, že audit je především účetnictví. Ověřování účetních (finančních) výkazů může provádět pouze osoba, která je odborně způsobilá k této činnosti, svojí způsobilost příslušnými postupy prokázala a je v obecném slova smyslu bezúhonná. Takovéto osoby, auditoři, se mohou (a zpravidla tak činí) sdružovat do podnikatelských subjektů, auditorských firem. Zejména pro střední a větší auditorské firmy vyvstává poměrně složitá otázka, jaké jiné služby mohou nabídnout svým klientům. 24
Z rozmanitosti i univerzálnosti znalostí auditora vyplývá, že tam, kde právní úprava nestanoví jinak, mohou auditoři nabízet především: -
účetní služby, daňové poradenství, zavádění informačních technologií, finanční a investiční poradenství, podpora soudních sporů (litigation services), sanace, revitalizace, likvidace společností, personální poradenství včetně náboru pracovníků pro účetní a finanční služby.
Vždy je třeba respektovat platnou legislativní úpravu a existující etické principy.
ZÁVĚR Teorie zastoupení v teorii podnikových financí Teorie zastoupení, která je nesmírně důležitá i pro audit, se nám snaží odpovědět na otázky, jaké cíle mají jednotliví účastníci vztahu, kteří jsou v něm zastoupeni. Právě odpověď na danou otázku nám zajistí nestranný a pravdivý pohled na firmu nebo školu. Zjišťujeme, zda jsou cíle jednotlivých účastníků ve vzájemném souladu nebo ve vzájemném protiřečení. Dalším úkolem je zjistit, jak tyto cíle jednotlivých účastníků ovlivní jejich chování, a ve výsledku hodnotu firmy respektive školy. Vztah zastoupení je tedy vztahem mezi dvěma nebo více stranami, z nichž jedna bývá nadřazená druhé. Jedna strana vždy jedná v zájmu a druhá strana jedná jako její zástupce (vztah majitel – vedoucí - zaměstnanec). Takováto norma vztahu je univerzální a vznikne při všech smluvních ujednání. Do těchto vztahů mohou vstupovat i další osoby. Dalším příkladem zastoupení je vztah mezi akcionářem a manažerem, vztah mezi majoritním a minoritním akcionářem, věřitelem a dlužníkem atd. Právě rozbor těchto vztahů je důležitý při testování jednotlivých položek u auditu rozvahy a auditu výsledovky.
25
3. Audit peněžních toků ve škole Jak jsme uvedli v úvodu tato kapitola je vhodná pro management soukromých škol, které se často potýkají s kapitálovými problémy. Bohužel v dnešní době ekonomických turbulencí se i státní a samosprávné školy dostávají často pod ekonomický tlak. Audit peněžních toků ve škole je tedy důležitý i pro tento typ škol. Každý vrcholový manažer školy by měl být informován o stavu školy z pohledu, jak účetního tak auditorského. Tento pohled mu umožní velmi silnou zpětnou vazbu a kvalitní řízení školy. Doporučujeme, aby se některým auditorským činnostem věnoval dále finanční manažer školy. V mezinárodním kontextu se výkazem o peněžních tocích zabývá mezinárodní účetní standard, který vidí hlavní motiv tohoto výkazu v zabezpečení informací o minulých peněžních tocích za účelem jejich využití pro stanovení výše časového rozvržení a míry pravděpodobnosti toků budoucích. Konkretizuje pak jeho význam následovně: Je základnou pro stanovení schopnosti podniku vytvářet peníze a peněžní ekvivalenty. Je základnou pro stanovení potřeby podniku využívat peněžní toky. Má význam nejen pro uživatele z podnikatelské sféry, ale i pro finanční instituce. Umožňuje hodnotit změny v čistých aktivech účetní jednotky, v její finanční struktuře (včetně posouzení její likvidity a solventnosti) a její schopnost ovlivnit výši peněžních toků a jejich rozvržení v čase tak, aby obstál v měnících se situacích. Umožňuje uživatelům výkazu modelovat budoucí peněžní toky a porovnat současnou hodnotu budoucích peněžních toků s jinými podniky/školami. Umožňuje zjišťování přesnosti minulých odhadů budoucích peněžních toků. Z tohoto pohledu je správné sestavení výkazu cash flow velmi důležité. Cílem auditu je jednak ověřit správnost sestavení výkazu z hlediska vazby na ostatní účetní výkazy, případně na zůstatky účtů hlavní knihy a současně i na správnost a čistotu předepsaného členění. Provozní činností se rozumí základní výdělečné činnosti, případně ty činnosti, které nelze zahrnout do investiční a finanční činnosti. Součástí provozní činnosti jsou obvykle i mimořádné účetní případy a splatná daň z příjmů, pokud je nelze jednoznačně přiřadit k investiční a finanční činnosti. Investiční činností se rozumí pořízení a vyřazení investičního majetku z titulu prodeje, případně činnost související s poskytováním úvěrů, půjček a výpomocí, které nejsou považovány za provozní činnost.
26
Finanční činností se rozumí účetní případy, které mají za následek změny ve velikosti a složení vlastního jmění a dlouhodobých, popř. i krátkodobých závazků. Škola může vykazovat peněžní toky buď přímou metodou, nepřímou metodou, nebo kombinací obou metod. Přímá metoda je založena na bezprostředním sledování příjmů a výdajů peněžních prostředků. Nepřímá metoda je založena na tom, že hospodářský výsledek, jako rozdíl výnosů a nákladů (zisk nebo ztráta), se upravuje o nepeněžní operace. Spolu s peněžními prostředky jsou výchozí veličinou i tzv. peněžní ekvivalenty. Jsou charakterizovány jako krátkodobý likvidní majetek, který je snadno a pohotově směnitelný za předem známou částku peněžních prostředků a u tohoto majetku se nepředpokládají významné změny hodnoty v čase. Jedná se např. o peněžní úložky s nejvýše tříměsíční výpovědní lhůtou a likvidní a obchodovatelné cenné papíry. Aby mohl finanční manažer ověřit správnost sestavení výkazu cash flow, je nutné, aby měl jasno o jejich náplni a správném zařazení ve vazbě na příslušné zůstatky v rozvaze nebo v hlavní knize. Současná struktura výkazu nevystačí pouze s údaji v rozvaze. U řady položek je nutné vycházet ze zůstatků účtů hlavní knihy až do úrovně analytické evidence. Proto je nutné, aby škola přizpůsobila svůj účtový rozvrh konstrukci výkazu cash flow a finanční manažer tuto skutečnost zkontroloval. Pro objasnění obsahu jednotlivých položek si výkaz rozdělíme na část sestavenou nepřímou metodou a na část sestavenou přímou metodou.
3.1 Část přehledu o peněžních tocích sestavená nepřímou metodou Stav peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů na začátku účetního období Zde je třeba definovat náplň peněžních ekvivalentů. Účetní zisk nebo ztráta z běžné činnosti před zdaněním Pojetí výkazu vychází z hospodářského výsledku z běžné činnosti před zdaněním. Jedná se tedy o účetní hospodářský výsledek bez vlivu mimořádných nákladů a výnosů a bez vlivu daně z příjmů. Úpravy o nepeněžní operace Jedná se o korekci hospodářského výsledku o nepeněžní operace. Odpisy stálých aktiv s výjimkou zůstatkové ceny prodaných stálých aktiv, odpis pohledávek a dále umořování opravné položky k nabytému majetku
27
Zahrnuty jsou následující položky: a) Odpisy investičního majetku, kam se zahrnují řádné odpisy podle odpisového plánu, jednorázové odpisy přirozeně likvidovaného investičního majetku a jednorázové odpisy darovaného majetku. Nezahrnuje se zde odpis zůstatkové ceny prodaného investičního majetku, protože ten je součástí investiční činnosti. Položka odpisů se přičítá. b) Odpisy (umořování) opravné položky k nabytému majetku, což je analogie odpisů investičního majetku (na rozdíl od nich však zde může být i záporná položka v případě, že opravná položka k nabytému majetku je záporná). c) Odpisy pohledávek přiřazuje metodika ministerstva financí do této části výkazu. Důsledkem toho je, že odpis pohledávek není možné duplicitně uvažovat v části pracovního kapitálu. Položka odpisů pohledávek se přičítá. Změna stavu opravných položek, rezerv a změna zůstatků přechodných účtů aktiv a pasiv Jde o položku velice různorodou, která zahrnuje: a) Změnu stavu opravných položek, která se týká přírůstků a úbytků opravných položek na přechodné snížení hodnoty aktiv. Zahrnutí změny stavu opravných položek do této části výkazu znamená, že v ostatních položkách výkazu, kde jsou uváděny změny stavu aktiv. Je třeba vycházet ze změn stavu v brutto částkách. Přírůstky úhrnu opravných položek se přičítají, úbytky odečítají. b) Změnu stavu rezerv, kde přírůstky se přičítají, úbytky odečítají. c) Změnu stavu časového rozlišení nákladů a výnosů, zde by nemělo být zahrnuto časové rozlišení nákladů a výnosů vztahující se k investiční nebo finanční činnosti (např. úroky) a k mimořádným položkám. Přírůstky aktivních účtů časového rozlišení se odečítají, úbytky se přičítají. Přírůstky pasivních účtů časového rozlišení se přičítají, úbytky se odčítají. d) Změnu stavu kurzových rozdílů aktivních a pasivních, ovšem bez zahrnutí kurzových rozdílů vztahujících se k pohledávkám a závazkům při nákupu či prodeji investičního majetku. Přírůstky kurzových rozdílů aktivních se odečítají, úbytky přičítají. Přírůstky kurzových rozdílů pasivních se přičítají, úbytky odečítají. e) Změnu stavu dohadných účtů, bez zahrnutí dohadných účtů, které se týkají mimořádných účetních případů (např. dohadná pohledávka za pojišťovnou). Přírůstky 28
dohadných účtů aktivních se přičítají, úbytky odečítají. Přírůstky dohadných účtů pasivních se odečítají, úbytky přičítají. Zisk (ztráta) z prodeje stálých aktiv Smyslem této položky je očistit hospodářský výsledek z provozní činnosti o jeho část, která se týká investiční činnosti. Zisk z prodeje stálých aktiv se odčítá, ztráta přičítá. Výnosy z dividend a podílů na zisku Smyslem této položky je očistit hospodářský výsledek z provozní činnosti o jeho část, které se týká finanční činnosti. Částka výnosů se odečítá. Vyúčtované nákladové a výnosové úroky Opět se jedná o vyloučení položek z hospodářského výsledku z provozní činnosti, které se týkají finanční činnosti. Nákladové úroky se přičítají, výnosové odčítají. Změna potřeby pracovního kapitálu V této části platí obecné pravidlo, že přírůstky aktiv a úbytky pasiv se odečítají, úbytky aktiv a přírůstky pasiv se přičítají. Změna stavu pohledávek z provozní činnosti Týká se pouze pohledávek, které nejsou v jiné části výkazu vyjádřeny přímou metodou. Je nutné vycházet z brutto stavu. Nelze tedy zahrnout pohledávky vztahující se k investiční a finanční činnosti, pohledávky z důvodu jejich odpisu a změny stavu opravných položek k pohledávkám. Změna stavu krátkodobých závazků z provozní činnosti Jedná se o analogii změny stavu pohledávek. Nelze tedy zahrnout závazky vztahující se k investiční a finanční činnosti. Změna stavu zásob Opět je třeba vycházet z brutto stavu (tedy vyloučit opravné položky k zásobám). Dále nelze zahrnout změnu stavu zásob účtovanou do mimořádného hospodářského výsledku. Změna stavu krátkodobého finančního majetku Tato položka přichází v úvahu pouze v případě, že krátkodobé cenné papíry nejsou zahrnuty do peněžních ekvivalentů.
29
3.2 Část přehledu o peněžních tocích sestavená přímou metodou V této části jsou zahrnuty konkrétní tituly přírůstků (příjmů) a úbytků (výdajů) peněžních prostředků nebo peněžních ekvivalentů. Přijaté platby jsou přičítány, výdaje odečítány. Výdaje z plateb úroků Jedná se o skutečně zaplacené úroky, bez ohledu na období, kterého se týkají. Nelze zde zahrnout úroky kapitalizované do ocenění určitého aktiva. Přijaté úroky Jedná se o skutečně přijaté úroky, bez ohledu na období, kterého se týkají. Zaplacená daň z příjmů za běžnou činnost Do této položky se zahrnuje skutečně zaplacená daň z příjmů (tedy nikoliv předpis daně). Může mít podobu placených záloh na daň, doplatku daně za uplynulý rok či doměrku daně za minulá období. Přijatá vratka daně by byla připočtena. Příjmy a výdaje spojené s mimořádnými účetními případy, které tvoří mimořádný hospodářský výsledek Do této položky se zahrnují přírůstky a úbytky peněz a peněžních ekvivalentů, které vyplývají z operací vztahujících se k mimořádnému hospodářskému výsledku. Patří sem i platba daně z příjmů z mimořádné činnosti. Výdaje spojené s pořízením stálých aktiv Tato položka zahrnuje skutečně zaplacené částky za pořízení stálých aktiv. Položku lze zjistit buď brutto způsobem (přírůstek investičního majetku se upraví o změnu stavu závazků souvisejících s pořízením investičního majetku), nebo netto způsobem (vykáží se skutečné výdaje spojené s pořízením investičního majetku). Příjmy z prodeje stálých aktiv Položka obsahuje přijaté peníze nebo peněžní ekvivalenty z prodeje stálých aktiv. Půjčky a úvěry spřízněným osobám Jedná se o půjčky a úvěry, které účetní jednotka poskytuje za účelem zhodnocení. Ty jsou nejčastěji účtované jako finanční investice. Pokud by však byly do této položky zahrnuty i jiné pohledávky, je nutné je vyloučit z provozní části.
30
Změna stavu dlouhodobých, popř. krátkodobých závazků Zachycují se zde peněžní příjmy a výdaje spojené se vznikem nebo zánikem především dlouhodobých závazků. Krátkodobé závazky jsou zde uváděny výjimečně, pokud vznikly hlavně z důvodu ovlivnění struktury kapitálu. Dopady změn vlastního jmění na peněžní prostředky Tento blok má za úkol dokázat reálné dopady toků peněz na výši vlastního jmění. Zvýšení peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů z titulu zvýšení základního jmění, event. rezervního fondu Jedná se o peněžní vyjádření vkladů do základního jmění či rezervního fondu. Vyplácení podílu na vlastním jmění společníkům Položka bude naplněna pouze v případě výplaty podílu v podobě peněz. Peněžní dary a dotace do vlastního jmění a další vklady peněžních prostředků společníků a akcionářů Jedná se o peněžní vklady do vlastního jmění vlastníků i jiných osob. Úhrada ztráty společníky Tento případ může nastat u společností s ručením omezeným, pokud je toto ustanovení zahrnuto ve společenské smlouvě. Musí jít o úhradu peněžní. Přímé platby na vrub fondů Jedná se o specifické případy přímého čerpání fondů účelově vázaných peněžních prostředků. Vyplacené dividendy nebo podíly na zisku V této položce se uvádějí brutto dividendy (zahrnují netto platbu příjemci a odvedenou srážkovou daň). Proto nelze závazek vůči státu z titulu srážkové daně zahrnout v oddíle pracovního kapitálu.
ZÁVĚR Výkaz peněžních toků je výkazem tokových veličin založený na peněžních příjmech a peněžních výdajích. Na jedné straně má sloužit jako nástroj řízení likvidity a solventnosti. Na druhé straně je používán ke kontrole a řízení vztahů mezi jednotlivými činnostmi, které se 31
obvykle vymezují jako činnost provozní, investiční a finanční. Peněžní toky v tomto členění zároveň ukazují, jakou výši peněžních prostředků každá z těchto činností přinesla nebo naopak odčerpala.
32
4. Testování jednotlivých rozvahových nadhodnocení a podhodnocení – audit rozvahy
položek
na
Audit rozvahy, který testuje jednotlivé rozvahové položky nemusí probíhat ve školním prostředí komplexně po celý rok a vrcholoví manažeři nemusí mít neustálý přehled o celém postupu. Pro školní prostředí doporučujeme postupně vybírat a kontrolovat finančním manažerem různé pasáže auditu rozvahy a prověřovat je jednotlivě. Této kapitole je na základě zájmu cílové skupiny věnována největší pozornost. Jednotlivé rozvahové položky navazují přímo na zůstatky příslušných rozvahových účtů hlavní knihy ke dni sestavení rozvahy. U každé položky rozvahy by měl finanční manažer zvolit následující postup ověření: posoudit riziko ohrožující pravdivé a věrné zobrazení, příznačné pro příslušný druh aktiva nebo pasiva, provést testy věcné správnosti, posoudit správnost prezentace položky v bilanci a případné doplnění informacemi v příloze.
4.1 Investiční majetek V této kapitole se budeme zabývat auditem nehmotného a hmotného investičního majetku. Operace týkající se této skupiny majetku jsou na jedné straně méně početné, na druhé straně však představují větší finanční částky. Proto i jedna chybná operace může mít za následek zkreslení poměrně velkého rozsahu. Nehmotný investiční majetek představuje následující položky:
zřizovací výdaje, nehmotné výsledky výzkumné a obdobné činnosti, software, ocenitelná práva, jiný investiční majetek, nedokončené nehmotné investice, poskytnuté zálohy na nehmotný investiční majetek, opravná položka k nabytému majetku.
33
Hmotný investiční majetek představuje následující položky:
pozemky, budovy, haly a stavby, samostatné věci movité, pěstitelské celky trvalých porostů, základní stádo a tažná zvířata, jiný hmotný investiční majetek, nedokončené hmotné investice, poskytnuté zálohy na hmotný investiční majetek.
Posouzení rizika Testování investičního majetku je zaměřeno na určení nesprávností, jejichž důsledkem je jeho nadhodnocení. Není nutné testovat investiční majetek na podhodnocení, to se uskuteční nepřímo prostřednictvím jiných účtů (závazků z nákupů, výnosů z aktivace). Chyby, které mohou vést k nadhodnocení investičního majetku, lze odhalit v následujících oblastech: nadhodnocené přírůstky investičního majetku pořízení bylo zaúčtováno, ale neuskutečnilo se, pořízení bylo zúčtováno v nesprávné – vyšší hodnotě, pořízení bylo zúčtováno v běžném období, majetek byl převzatý v příštím období, podhodnocené úbytky investičního majetku majetek byl prodán nebo zlikvidován, prodej nebo likvidace nebyly zaúčtovány, prodej byl zaúčtován v nesprávné – nižší hodnotě, majetek byl prodán nebo zlikvidován v běžném období, prodej nebo likvidace zaúčtovány v příštím období, podhodnocené odpisy odpisy nebyly zaúčtovány, odpisy byly zaúčtovány v nesprávné - nižší hodnotě, majetek byl zařazen do používání v daném období, odpisován až v následujícím období, nesprávné – vyšší ocenění. Testy věcné správnosti Testování nehmotného investičního majetku má svá specifika, která vyplývají z podstaty tohoto majetku a obtížné kontrolovatelnosti jeho fyzické existence. Testování hmotného 34
investičního majetku je ve srovnání s nehmotným investičním majetkem jednodušší z důvodů snazší kontrolovatelnosti jeho fyzické existence. Každá kategorie majetku by měla být analyzována takto: posoudit správnost klasifikace pro účetní a daňové účely, uvést pořizovací cenu, oprávky a zůstatkovou cenu na začátku a na konci účetního období, vyčíslit přírůstky a úbytky za účetní období, posoudit správnost ocenění (způsob odpisování, tvorba opravných položek). Existence a vlastnictví Vzhledem k obtížné kontrole fyzické existence nehmotného investičního majetku (snad s výjimkou software) je nutno provést ověření pomocí jiných prostředků, zpravidla kontrolou dokumentace potvrzující vlastnické právo (smlouvy, rejstříky, faktury, korespondenci a jiné záznamy). Jiná situace je u hmotného investičního majetku. Finanční manažer by měl vybrat vzorek významných položek a osobně prověřit jeho existenci. Měl by také zkontrolovat stav tohoto majetku z důvodu posuzování správnosti jeho ocenění. Nelze-li majetek fyzicky zkontrolovat z různých důvodů (např. majetek v zahraničí), je třeba zvolit alternativní metody (např. zaslání žádosti o potvrzení existence tohoto majetku). Zvláštní pozornost je třeba věnovat přírůstkům a úbytkům, ke kterým došlo v průběhu účetního období a samozřejmě též zkontrolovat odpisy. Vedle existence by měl finanční manažer získat přiměřenou jistotu, že všechen evidovaný majetek patří do vlastnictví školy. Z toho důvodu je třeba prověřit vlastnické listiny, záznamy z katastru nemovitostí nebo jinou dokumentaci o vlastnických právech. Kromě toho by měl finanční manažer také identifikovat všechna omezení vztahující se k vlastnictví nebo k možnosti s majetkem disponovat (např. zastavený majetek). Tyto informace by měly být použity při kontrole správnosti údajů uvedených v účetních výkazech a především v příloze k účetní závěrce. U přírůstků investičního majetku je třeba provést následující kontrolní testy: -
získat soupis přírůstků, součet tohoto soupisu porovnat s přírůstky zaúčtovanými v hlavní knize, odsouhlasit pořizovací cenu nakoupeného majetku s příslušnými fakturami, prověřit účetní postupy aktivace u majetku vyrobeného ve vlastní režii.
U úbytku investičního majetku je třeba provést následující kontrolní testy: -
získat soupis úbytků, součet tohoto soupisu porovnat s přírůstky zaúčtovanými v hlavní knize, 35
-
prověřit podpůrné doklady (likvidační protokoly, vydané faktury, záznamy o přijaté hotovosti apod.), posoudit, jsou-li výnosy z prodeje úměrné k zůstatkové ceně prodaného majetku.
U odpisů je nutné -
prověřit, zda byl sestaven odpisový plán s dobou odpisování nepřesahující předpokládanou dobu životnosti investičního majetku, u nehmotného investičního majetku také zákonem stanovenou dobu.
Finanční manažer by měl prověřit, jak je hmotný investiční majetek pojištěn a v případě, že není, upozornit na to školu s naznačením rizik, která jsou s tím spojená. Zvláštní pozornost je třeba věnovat majetku, který má účetní jednotka v pronájmu, ať už se jedná o finanční nebo operativní pronájem (finanční nebo operativní leasing). Je třeba prohlédnout leasingové smlouvy, splátkové kalendáře, ověřit charakter a časové rozložení leasingových splátek, případně jejich daňovou uznatelnost. V případě, že se v účetní jednotce vyskytuje opravná položka k nabytému majetku, je třeba provést určité specifické postupy. Zvláště je třeba se ujistit, že tato položka byla zaúčtována pouze v případech povolených účetními předpisy a zda je dodržován zvláštní režim jejího účetního a daňového odpisování. Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Z hlediska správnosti účtování je třeba: -
ověřit u přírůstků, zda byl nákup nebo aktivace správně považovány za investiční náklad, správně klasifikovány a zařazeny, ověřit u úbytků, zda byly správně zaúčtovány v závislosti na způsobu vyřazení (prodej, likvidace, manko, škoda, darování apod.), získat přiměřené ujištění, že všechny přírůstky i úbytky byly zaúčtovány do správného období, zvážit, zda je způsob odpisování v souladu s předpokládanou dobou životnosti odpisovaného majetku, zkontrolovat, zda byly přírůstky i úbytky zaznamenány i v inventárních kartách, zkontrolovat inventarizační zápisy a proúčtování inventarizačních rozdílů do sledovaného účetního období, zkontrolovat u odpisů správnost výpočtu, dodržování stálosti metody a zaúčtování, ujistit se, že plně odepsaný majetek není již dále odpisován.
Správnost ocenění Nehmotný i hmotný investiční majetek se oceňuje v pořizovacích cenách (nakupovaných) nebo ve vlastních nákladech (vytvořený ve vlastní režii). V souvislosti s oceňováním je třeba: 36
-
-
ověřit, zda byly u přírůstků zaúčtovány veškeré náklady, které s pořízením souvisejí, zhodnotit používaný způsob odpisování v souvislosti se stupněm opotřebování, (na nepřiměřenost odpisové politiky lze usoudit v případě, že má škola velké zisky nebo ztráty z vyřazení majetku), prověřit postupy při tvorbě opravných položek a jejich přiměřenost, určit všechny případy, kdy u investičního majetku došlo k dočasnému nebo trvalému poklesu hodnoty (např. vypršela platnost práv apod.).
Správnost vykázání v bilanci Na základě provedených postupů by měl finanční manažer získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek nehmotného a hmotného investičního majetku vykázané v bilanci, případně rozšířené o doplňující informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz.
4.2 Finanční investice a krátkodobý finanční majetek Přesto, že finanční investice jsou v rozvaze vykazovány v jiném oddíle než krátkodobý finanční majetek, je testování obou skupin majetku obdobné. Proto jsou zde probírány společně. Je nutné si uvědomit, že zařazení finančního majetku mezi dlouhodobý nebo krátkodobý je závislé na úmyslu účetní jednotky, jak s tímto majetkem bude nakládat, resp. za jakým účelem ho pořídila. Položky testované v této skupině jsou: podílové cenné papíry v podnicích/školách s rozhodujícím vlivem, podílové cenné papíry a vklady v podnicích/školách s podstatným vlivem, ostatní investiční cenné papíry a vklady, půjčky školám ve skupině, jiné finanční investice, krátkodobý finanční majetek (majetkové a dlužné cenné papíry). Posouzení rizika Testování finančních investic a krátkodobého finančního majetku je zaměřeno na určení nesprávností, jejichž důsledkem je nadhodnocení. Testy na podhodnocení není nutné provádět, protože je to prováděno nepřímo, prostřednictvím jiných účtů (podhodnocení
37
výdajů peněz, podhodnocení výnosů). Chyby, které mohou vést k nadhodnocení dlouhodobého, i krátkodobého finančního majetku, lze odhalit v následujících oblastech: nadhodnocené přírůstky finančního majetku -
nákupy byly zaúčtovány, ale finanční majetek nebyl obdržen, nákupy byly zaúčtovány v nesprávné – vyšší hodnotě, nákupy byly zaúčtovány v běžném období, majetek obdržen v příštím období,
podhodnocené přijaté platby za prodej finančního majetku -
finanční majetek byl prodán, ale prodej nezaúčtován, prodej zaúčtován v nesprávné – nižší hodnotě, finanční majetek prodán v běžném období, prodej zaúčtován v příštím období,
nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Testy věcné správnosti Testování finančních investic a krátkodobého finančního majetku je vzhledem k jeho relativní početní omezenosti vhodné provádět nikoliv výběrovým, ale vyčerpávajícím způsobem. Finanční manažer by měl získat nebo si připravit rozpis finančních investic a krátkodobého finančního majetku podle kategorií, který by u každé kategorie obsahoval: počáteční zůstatek každé kategorie, pohyby z prodeje období (nákupy a přírůstky, prodeje, přijaté splátky), výnosy z prodeje a náklady na prodej, výnosy obdržené z finančních investic ve sledovaném účetním období, tržní cenu na konci účetního období, opravné položky (počáteční i konečné hodnoty). Existence a vlastnictví Finanční manažer by měl získat přiměřenou jistotu o existenci finančního majetku evidovaného ke dni účetní závěrky. Vzhledem ke specifickému charakteru tohoto majetku a různým formám jeho podoby je třeba postupovat různě. U cenných papírů v materializované formě v držení školy je možné provést fyzickou kontrolu jejich originálů. Jsou-li v držení třetích stran, zaslat těmto stranám ověřovací dopisy. Kapitálové účasti odsouhlasit s výpisem z obchodního rejstříku nebo pomocí ověřovacích dopisů, zápisů z valné hromady, případně dalších dokladů. 38
Dlouhodobé půjčky ověřit pomocí ověřovacích dopisů zaslaných věřitelům. Ostatní finanční investice a krátkodobý finanční majetek může obsahovat různorodé položky. Finanční manažer by měl postupovat podle jejich povahy a provést testy zaměřené na ujištění jejich existence. Zvláštní pozornost je třeba věnovat: -
-
finančním investicím v podobě akcií nebo majetkových účastí a krátkodobému finančnímu majetku ve vztahu k osobám se zvláštním vztahem (ověřit potvrzovacími dopisy), finančním investicím v podobě poskytnutých půjček ve vztahu k osobám se zvláštním vztahem, ale i k ostatním osobám (ověřit smlouvy, výši úroků),
U přírůstků je třeba provést tyto kontrolní testy: -
prověřit všechny nákupy (při velké četnosti vzorek největších nákupů) a odsouhlasit ho s podpůrnými doklady, zkontrolovat zápisy z jednání vedení společnosti, zda jsou nákupy v souladu s podnikatelskými záměry školy, u dlouhodobých poskytnutých půjček prohlédnout smlouvy a ujistit se o správném úročení.
U úbytků je třeba provést tyto kontrolní testy: -
-
prověřit všechny prodeje (při velké četnosti vzorek největších prodejů) a odsouhlasit ho s podpůrnými doklady, ujistit se, že náklady vynaložené na prodej cenných papírů byly správně vypočítány povolenými metodami (skutečnost, FIFO (First In, First Out), vážený aritmetický průměr), zkontrolovat výnosy z prodejů evidencí přijatých plateb nebo s pohledávkami (u nezaplacených prodejů), u přijatých splátek dlouhodobých půjček prověřit, zda jsou v souladu se smlouvou a zkontrolovat příjem úroků.
Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Z hlediska správnosti účtování je třeba: -
-
ověřit, zda byly všechny položky správně zařazeny buď do finančních investic, nebo do krátkodobého finančního majetku (v závislosti na účelu pořízení a době existence v účetní jednotce), zkontrolovat správné použití účtu finančních investic v závislosti na podílu na vlastním jmění (rozhodující, podstatný nebo menšinový vliv), 39
-
zkontrolovat zaúčtování úroků do výnosů z dlouhodobých poskytnutých půjček i v případě, že nebyly přijaty.
Správnost ocenění Finanční investice a krátkodobý finanční majetek se oceňuje cenou pořízení. Finanční manažer by měl prověřit postupy školy ke stanovení opravných položek, aby se ujistil, zda je finanční majetek správně oceněn. Jedná se zejména o určení, zda došlo k přechodnému nebo trvalému snížené hodnoty finančního majetku, a to: -
porovnáním s tržní cenou (tam, kde je to možné), zjištěním přijatých úroků nebo dividend (a zda jsou vůbec vypláceny), ověřením likvidity dlužníka u dlouhodobých půjček, zkoumáním předpovědí vývoje trhu.
Správnost vykázání v bilanci Na základě provedených postupů získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek finančních investic a krátkodobého finančního majetku vykázané v bilanci, případně rozšířené o doplňující informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz. Pozornost je třeba věnovat správnému zařazení finančního majetku do finančních investic nebo do krátkodobých aktiv z důvodu jejich vykázání ve správné části rozvahy.
4.3 Zásoby Položky testované v této skupině jsou: materiál, nedokončená výroba a polotovary, výrobky, zvířata, zboží, poskytnuté zálohy na zásoby.
40
Posouzení rizika Testování zásob je zaměřeno na určení nesprávnosti, jejichž důsledkem je jejich nadhodnocení. Oblast zásob je poměrně složitá, a proto jí musí být věnována náležitá pozornost. Zásoby jsou testovány na podhodnocení nepřímo prostřednictvím závazků. Avšak vzhledem k tomu, že podhodnocení zásob by mohlo přímo souviset s nadhodnocením nákladů, je třeba věnovat určitou pozornost i testům na podhodnocení v rámci inventarizace. Chyby, které mohou vést k nadhodnocení zásob lze odhalit v následujících oblastech: nadhodnocené přírůstky zásob -
příjem zásob byl zaúčtován, ale zásoby nebyly přijaty, příjem zásob byl zaúčtován v nesprávné – vyšší hodnotě, příjem zásob byl zaúčtován v běžném období, zásoby byly převzaty až v příštím období,
podhodnocení dobropisů (vrácené zásoby) -
zásoby byly vráceny dodavateli, dobropis nebyl zaúčtován, dobropis byl zaúčtován v nesprávné – nižší hodnotě, zásoby byly vráceny dodavateli v běžném období, dobropis byl zaúčtován v následujícím období,
podhodnocení úbytků -
výdej zásob nebyl zaúčtován, výdej zásob byl zaúčtován v nesprávné – nižší hodnotě, zásoby byly vydané v běžném období, výdej zaúčtován až v následujícím období,
nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Testy věcné správnosti Testování zásob je prováděno v převážné míře při inventarizaci, u které je finanční manažer oprávněn být přítomen. Účast finančního manažera při inventurách je důležitá proto, aby se přesvědčil o: účinnosti inventarizačních postupů, míře spolehlivosti evidence zásob, věrohodnosti prohlášení společnosti týkající se množství a stavu zásob.
41
V některých případech vyžaduje charakter zásob speciální znalosti k získání dostatečného ujištění o výsledcích inventury. V takových případech by měl finanční manažer zvážit vhodnost přizvání odborníků, nebo alespoň konzultaci s nimi. Finanční manažer by měl mít školní směrnici k provedení inventarizace obsahující i časový harmonogram, naplánovat svoji účast na inventurách, účastnit se jich a následně provést dokončující postupy, včetně vyjasnění inventarizačních rozdílů. Existence a vlastnictví Cílem účasti finančního manažere na inventurách je ověřit existenci zásob, spolehlivost skladové evidence a její provázanost s účetnictvím. Při inventuře by měl finanční manažer dodržovat následující postup: -
zjistit, zda je inventura prováděna v souladu s vydanou směrnicí, zjistit, zda bylo zabráněno opomenutí nebo opakovanému počítání jakékoliv položky, seznámit se s prostředím, ve kterém jsou zásoby umístěny a s jejich uspořádáním, zjistit, jsou-li v zásobách poškozené, zastaralé nebo neprodejné položky, zjistit, jsou-li na skladě zásoby, které nejsou ve vlastnictví účetní jednotky, získat kopie inventurních soupisů, aby zabránil následnému vložení nepravdivých údajů, vybrat vzorek z inventurních soupisů, vybrané položky identifikovat a odsouhlasit s inventurním soupisem, v případě identifikace rozdílů, které nebyly zjištěny školou, rozšířit velikost testovaného vzorku, po dokončení inventarizace prověřit, zda všechny zjištěné rozdíly byly správně zachyceny jak ve skladové evidenci, tak v účetnictví.
Jestliže nemůže být inventarizace prováděna ke dni účetní závěrky, ale je provedena k jinému dni v intervalu povoleném zákonem (3 měsíce před a 1 měsíc po datu účetní závěrky), musí finanční manažer zvolit odpovídající postupy, aby získal přiměřené ujištění o pohybech mezi datem účetní závěrky a datem inventarizace. Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Finanční manažer by měl v průběhu inventur zaznamenat doklady, které mu umožní ověřit zaúčtování do správného období. Jsou to především: -
poslední příjemky vystavené před inventurou, poslední dodací listy vystavené před inventurou, první příjemky a dodací listy vystavené po inventuře.
U nakupovaných zásob je třeba pověřit správnost zaúčtování zásob na cestě a nevyfakturovaných dodávek. 42
U zásob vlastní výroby provést kontrolu úbytku nedokončené výroby na přírůstky hotových výrobků. Správnost ocenění Nakupované zásoby se oceňují v pořizovacích cenách (tj. včetně vedlejších pořizovacích nákladů). Zásoby vlastní výroby se oceňují ve vlastních nákladech. I když přítomnost finančního manažera u zásob má svůj význam pro posouzení správnosti ocenění, musí být ještě doplněna dodatečnými postupy. Škola může používat různé metody oceňování zásob (skutečné pořizovací ceny, předem stanovené náklady, vážený aritmetický průměr, FIFO). Finanční manažer by měl posoudit přiměřenost a vhodnost používaných metod. Zásada opatrnosti vyžaduje vytvářet k zásobám opravnou položku v případě, že prodejní cena, za níž lze zásoby prodat, snížená o náklady spojené s prodejem, je nižší než jejich pořizovací cena. Na základě provedených postupů získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek zásob vykázané v bilanci, případně rozšířené o doplňující informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz.
4.4 Pohledávky z obchodního styku a ostatní pohledávky Položky testované v této skupině jsou: pohledávky za upsané vlastní jmění dlouhodobé pohledávky -
pohledávky z obchodního styku, pohledávky ke společníkům a sdružení, jiné pohledávky,
krátkodobé pohledávky -
pohledávky z obchodního styku, pohledávky ke společníkům a sdružení, sociální zabezpečení, stát – daňové pohledávky, stát – odložená daňová pohledávka, jiné pohledávky.
Posouzení rizika Testování pohledávek je zaměřeno na určení nesprávností, jejichž důsledkem je jejich nadhodnocení. Testy na podhodnocení není nutné provádět, protože jsou prováděny nepřímo 43
prostřednictvím jiných účtů (peníze, tržby, zásoby). Stěžejní postavení mezi pohledávkami mají pohledávky z obchodního styku. Chyby, které mohou vést k nadhodnocení pohledávek z obchodního styku, ať už dlouhodobých či krátkodobých, lze odhalit v následujících oblastech: nadhodnocené prodeje (zboží nebo služeb) -
prodej byl zaúčtován, zboží neodesláno nebo služba neposkytnuta, prodej zaúčtován v nesprávné – vyšší výši, prodej zaúčtován v běžném období, zboží odeslání nebo služby poskytnuty v příštím období,
podhodnocená přijatá hotovost -
hotovost přijata, ale nezaúčtována, přijatá hotovost zaúčtována v nesprávné – nižší částce, hotovost přijata v běžném období, ale zaúčtována v následujícím období,
nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Testy věcné správnosti Testování pohledávek se provádí na vybraném vzorku, který by měl zahrnovat všechny významné položky. Tyto pohledávky by měly být obeslány odsouhlasovacími dopisy. Pokud však audit probíhá dlouho po konci účetního období, je třeba nejprve vyřadit pohledávky, které již byly vyrovnány. Obdobné cíle a postupy jako při testování pohledávek z obchodního styku je třeba zvolit i u ostatních pohledávek, jejichž spektrum může být velmi široké. Z toho důvodu je důležité pochopit povahu a původ položek účtovaných na účtech ostatních pohledávek. Zvláštní pozornost je třeba věnovat pohledávkám týkajících se podniků ve skupině a pohledávkám k osobám se zvláštním vztahem. Existence a vlastnictví Při testování existence pohledávek by měly být provedeny následující postupy: získat rozpis zůstatků účtu pohledávek z hlavní knihy, srovnat tyto pohledávky s podpůrnou evidencí (saldokonto odběratelů), vybrat vzorek pohledávek za odběrateli, které by měly být odsouhlaseny, požádat školu o obeslání žádostí o potvrzení u vybraných pohledávek,
44
zhodnotit výsledky testu. Odpověď ověřovacích dopisů by měla být zaslána přímo finančnímu manažerovi, aby škola nemohla do těchto dopisů zasahovat. Finanční manažer by měl připravit kontrolní seznam ověřovacích dopisů s požadovanou částkou k odsouhlasení, aby mohl kontrolovat úspěšnost návratnosti a výši odsouhlasených zůstatků. Pokud finanční manažer neobdrží odpovědět v přiměřeném čase, měl by zaslat novou žádost, nebo se spojit s odběratelem telefonicky k ústnímu odsouhlasení s žádostí o následné písemné potvrzení. Jestliže je odpověď od dlužníka odlišná od zůstatku pohledávek v účetnictví školy, je třeba požádat školu o vysvětlení rozdílů. V případě, že rozdíl nebude uspokojivě vysvětlen, měl by být brán jako nesprávnost a finanční manažer by měl zvážit pravděpodobnost výskytu podobných nepřesností ve zbytku vzorku pohledávek. U pohledávek, které nebyly uhrazeny ani potvrzeny ověřovacím dopisem, by měl finanční manažer zkontrolovat: důkazní evidenci o doručení zboží nebo služby (např. odběratelem podepsaný dodací list), prodejní faktury, smlouvy, případně jinou korespondenci s odběratelem. Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Chyba, která by mohla způsobit nadhodnocení pohledávek v souvislosti se zaúčtováním prodejů do správného účetního období následující: zboží bylo odesláno nebo služby poskytnuta v následujícím období, ale prodej zaúčtován v běžném období. Chyba, která by mohla způsobit podhodnocení tržeb (a následně i pohledávek) v souvislosti se zaúčtováním prodejů nebo služeb do správného období je následující: zboží bylo odesláno nebo služba poskytnuta v běžném období, ale prodej zaúčtován v následujícím období. Zkontrolovat správnosti zaúčtování do správného období lze provést pomocí těchto postupů: -
-
Vybrat vzorek faktur zaúčtovaných před a po skončení účetního období (dva týdny až jeden měsíc), ověřit jejich podpůrnou dokumentaci (např. dodací listy) a ujistit se, že výnosy byly zaúčtovány do správného období. Vybrat z podpůrné dokumentace vzorek tržeb za dodávky zboží, výrobků či služeb před a po skončení účetního období (dva týdny až jeden měsíc) a ověřit, zdali tyto tržby byly zaúčtovány do správného období. 45
Správnost ocenění Při kontrole správnosti ocenění pohledávek je třeba věnovat zvláštní pozornost určitým skupinám pohledávek, zejména: -
pochybným a nedobytným pohledávkám, pohledávkám znějících na cizí měnu.
Za účelem testování pochybných a nedobytných pohledávek by měl finanční manažer: -
-
získat věkovou strukturu pohledávek a zkontrolovat její správnost provedením kontroly u vybraného vzorku, získat od školy rozpis opravných položek k pochybným pohledávkám, provést výběr pohledávek, na něž byla vytvořena opravná položka a odepsaných pohledávek a zkontrolovat dokumentaci a korespondenci dokazující jejich pochybnost nebo nedobytnost, zhodnotit přiměřenost postupů při odpisu pohledávek a při stanovení výše opravných položek, ujistit se o správné klasifikaci opravných položek zákonných a ostatních.
Při testování pohledávek znějících na cizí měnu by měl finanční manažer: -
ověřit způsob účtování v cizích měnách, ujistit se, že kurzové rozdíly realizované během účetního období jsou správně zaúčtovány, zkontrolovat, zda byl použit správný kurz pro přepočet pohledávek znějících na cizí měnu na konci účetního období, zkontrolovat, zda byla vytvořena rezerva očekávající kurzovou ztrátu.
Správnost vykázání v bilanci Na základě provedených postupů získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek všech kategorií pohledávek vykázané v bilanci, případně rozšířené o doplňující informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz. Nejčastější chyba při vykazování pohledávek v rozvaze spočívá v nesprávném vykázání krátkodobých pohledávek nesplacených ve lhůtě jako pohledávek dlouhodobých. Dlouhodobé pohledávky jsou takové, u kterých je dlouhodobá lhůta splatnosti (tj. delší než jeden rok) nasmlouvána. Pohledávky nesplacené ve lhůtě, u nichž byla obvyklá lhůta splatnosti (např. 14 dní) jsou stále krátkodobé, i když od lhůty splatnosti uplynulo více než jeden rok. Tato skutečnost je pak komentována v příloze.
46
4.5 Peněžní prostředky Položky testované v této skupině jsou: peníze a ceniny, účty v bankách. Posouzení rizika Testování peněžních prostředků je zaměřeno na určení nesprávností, jejichž důsledkem je jejich nadhodnocení. Testy na podhodnocení jsou obvykle součástí testování jiných účtů (test úhrady závazků na nadhodnocení vede nepřímo k testu úbytku peněžních prostředků na nadhodnocení, a tím k testu zůstatků peněžních prostředků na podhodnocení). Přesto však, vzhledem k podstatě bankovních ověřovacích postupů, jsou peněžní prostředky v pokladně a na bankovních účtech testovány, jak na nadhodnocení, tak i na podhodnocení: nadhodnocené příjmy peněžních prostředků -
příjem peněžních prostředků byl zaúčtován, peněžní prostředky nebyly přijaty, přijaté peněžní prostředky byly zaúčtovány v nesprávné – vyšší částce, příjem peněžních prostředků byl zaúčtován v běžném období, peněžní prostředky byly přijaty v následujícím období,
podhodnocené výdaje peněžních prostředků -
peněžní prostředky byly vydány, výdaj nebyl zaúčtován, výdej peněžních prostředků byl zaúčtován v nesprávné – nižší částce, peněžní prostředky byly vydány v běžném období, výdej byl zaúčtován v příštím období,
nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Testy věcné správnosti Testování peněžních prostředků se provádí jednak provedením kontroly evidence pokladny a fyzickou inventurou konečného zůstatku, jednak kontrolou evidence bankovních operací a odsouhlasením zůstatků bankovních účtů s bankovními výpisy. Finanční manažer by měl provést ověřovací postupy týkající se zůstatků pokladny a bankovních účtů ke konci účetního období. Cílem je získat všechny důležité informace týkající se vztahu s bankou (např. majetek zastavený v bance).
47
Při testování by měly být provedeny následující postupy: získání rozpisu všech pokladen, získání rozpisu všech bankovních účtů, porovnání fyzické inventury pokladen se zůstatky v hlavní knize, porovnání zůstatku na bankovních výpisech k poslednímu dni období se zůstatky v hlavní knize. Existence a vlastnictví Finanční manažer by měl získat přiměřenou jistotu o existenci vykazovaných zůstatků peněžní hotovosti a cenin v pokladně a správnosti vykazovaných zůstatků na bankovních účtech. U pokladní hotovosti: -
prověřit, zda byla provedena inventarizace minimálně čtyřikrát ročně, prověřit, zda byly provedené inventarizace patřičně zdokumentovány, prověřit, zda všechny zjištěné rozdíly byly prověřeny a zaúčtovány, překontrolovat přepočet cizích měn, zkontrolovat rozpis peněz na cestě.
U bankovních účtů: -
-
odeslat ověřovací dopisy (pokud banka neposílá výpis automaticky) každé bance, u kterých má škola účet ke konci roku a také bankám, u kterých měla škola otevřený účet během roku, odsouhlasit zůstatky potvrzené bankou se zůstatky účtů hlavní knihy, nechat si školou vysvětlit případné rozdíly.
V případě, že rozdíly nemohou být uspokojivě vysvětleny, měly by být považovány za nesprávnost, finanční manažer by měl rozhodnout, zdali je nesprávnost ojedinělá, nebo zda je třeba provést další šetření. Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Z hlediska správnosti účtování je třeba: -
zkontrolovat pohyby na účtech peněžních prostředků před a po konci účetního období se zaměřením na významné nebo neobvyklé změny zůstatků na těchto účtech, obdržet vysvětlení pro identifikované významné nebo neobvyklé pohyby.
48
Správnost ocenění V případě peněžních prostředků v cizí měně by měl finanční manažer zkontrolovat, zda byl zůstatek ke konci účetního období přepočten správným směnečným kurzem. Správnost vykázání v bilanci Na základě provedených postupů získat přiměřenou jistotu, že zůstatky peněžních prostředků a cenin vykázané v bilanci, případně rozšířené o doplňující informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz. Správnost vykazování by měla být věnována především těmto položkám: -
bankovní účty se záporným zůstatkem, termínované vklady, vinkulované nebo jinak omezené vklady, ceniny.
4.6 Přechodná aktiva Položky testované v této skupině jsou: náklady příštích období, příjmy příštích období, kurzové rozdíly aktivní, dohadné položky aktivní. Posouzení rizika Testování přechodných aktiv je zaměřeno na určení nesprávností, jejichž důsledkem je jejich nadhodnocení. Kurzové rozdíly aktivní jsou obvykle nepřímo testovány při testech věcné správnosti přepočtu konečných zůstatků aktiv nebo pasiv evidovaných v cizích měnách: nadhodnocené výdaje (náklady placené předem) -
výdaje byly zaúčtovány, ale zásoby nebo služby neobdrženy, výdaje byly zaúčtovány v nesprávné – vyšší hodnotě,
49
podhodnocené náklady -
při přijetí zásob nebo služeb nedošlo k odúčtování částky z účtu nákladů příštích období, odpovídající část nákladů byla zaúčtována v nesprávné – nižší hodnotě, zásoby nebo služby byly přijaty v něžném období, odpovídající část nákladů odúčtována v následujícím období,
nadhodnocené výnosy -
výnos byl zaúčtován, ale zásoby nebyly dodány nebo služby poskytnuty, výnosy byly zaúčtovány v nesprávné – vyšší hodnotě, výnosy byly vyúčtovány v běžném období, zásoby prodány nebo služba poskytnuta v následujícím období,
podhodnocené příjmy -
hotovost byla přijata, ale nezaúčtována, přijatá hotovost byla zaúčtována v nesprávné – nižší částce, hotovost byla přijata v běžném účetním období, ale zaúčtována v následujícím účetním období,
nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Testy věcné správnosti Finanční manažer by se měl před prováděním testů věcné správnosti seznámit s postupy v účetnictví školy v souvislosti s předchozími účty aktivními a určit, zda jsou v souladu s obecně platnými předpisy. Škola by měla finančnímu manažerovi předložit rozpis položek přechodných účtů aktivních. Finanční manažer by měl: porovnat rozpis položek běžného účetního období a předchozího účetního období, ujistit se, že všechny položky jsou správně zahrnuty nebo vyloučeny, získat vysvětlení pro všechny neobvyklé položky nebo pro očekávané, ale nevyskytující se položky. Existence a vlastnictví Finanční manažer by měl získat přiměřenou jistotu o správnosti vykázání jednotlivých položek přechodných aktiv.
50
U nákladů příštích období je třeba: -
provést výběr významných položek v zůstatku účtu náklady příštích období, zkontrolovat je s platbami, získat podpůrné doklady (faktury, splátkové kalendáře, smlouvy apod.), posoudit, zda existují dodatečné podklady pro vykazování těchto aktiv (tj. zda je pravděpodobné, že škola v blízké budoucnosti obdrží zásoby nebo služby, kterých se tyto zůstatky týkají).
U příjmů příštích období a dohadných účtů aktivních je třeba: -
ověřit podpůrné doklady a určit, zda zásoby nebo služby byly poskytnuty, ale nevyfakturovány a že výnos byl zaúčtován do běžného období, zkontrolovat správnost časového rozlišení výnosů a přiměřenost dohadných účtů aktivních, posoudit, zda existují dostatečné podklady pro vykazování těchto aktiv.
U kurzových rozdílů aktivních je třeba: - ověřit zůstatek účtu kurzových rozdílů aktivních s částkami vypočítanými a auditovanými při kontrole přepočtu částek aktiv a pasiv v cizích měnách na konci účetního období. Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Z hlediska správnosti účtování je třeba: - u nákladů příštích období potvrdit, že se jedná o výdaje, které nepatří do nákladů běžného období, - u příjmů příštích období potvrdit, že se jedná o výnosy vztahující se k výkonům realizovaným v běžném období, - u dohadných účtů aktivních zkontrolovat, že se jedná o existující, ale dosud nepotvrzené pohledávky, - u kurzových rozdílů aktivních ověřit, že se jedná o očekávanou ztrátu z pohybu kurzu, která bude realizována až v příštím období při platbě. Správnost ocenění Při zkoumání správnosti ocenění dohadných položek aktivních se sleduje zda byly zaúčtovány: -
náklady příštích období ve výši výdajů běžného, případně předchozího nebo předchozích období, příjmy příštích období ve výši výnosů běžného období, 51
-
dohadné položky aktivní ve výši výnosů běžného období, kurzové rozdíly ve výši očekávané ztráty z pohledávek a závazků přepočtených kurzem ke konci účetních období.
Správnost vykázání v bilanci Na základě provedených postupů získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek přechodných aktiv vykázaných v bilanci, případně rozšířené o doplňující informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz.
4.7 Vlastní jmění Testování vlastního jmění je zaměřeno na určení nesprávností, které vedou k jeho podhodnocení. Vlastní jmění není nutné testovat na nadhodnocení, neboť je tak testováno nepřímo prostřednictvím jiných účtů (např. přímé testování na nadhodnocení peněz nebo pohledávek za upsané vlastní jmění): podhodnocení příjmů, pohledávek nebo ostatních aktiv -
peníze nebo jiná aktiva byly přijaty, ale nezaúčtovány, peníze, pohledávky nebo jiná aktiva byly zaúčtovány v nesprávné – nižší hodnotě, peníze nebo jiná aktiva byly přijaty v běžném účetním období, avšak zaúčtovány v následujícím období,
nadhodnocené výdaje nebo závazky -
výdaje nebo závazky byly zaúčtovány, avšak operace nebyly neprovedeny, výdaje a závazky byly zaúčtovány v nesprávné – vyšší hodnotě, výdaje nebo závazky byly zaúčtovány v běžném účetním období, avšak uskutečněny v příštím období,
nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Položky testované v této skupině jsou: základní jmění -
základní jmění, vlastní akcie,
kapitálové fondy -
emisní ažio, 52
-
ostatní kapitálové fondy, oceňovací rozdíly z přecenění majetku,
fondy ze zisku -
zákonný rezervní fond, nedělitelný fond, statutární a ostatní fondy,
nerozdělené hospodářské výsledky minulých let -
nerozdělený zisk minulých let, neuhrazená ztráta z minulých let.
4.8 Rezervy Testování rezerv je zaměřeno na určení nesprávností, jejichž důsledkem je jejich podhodnocení. Testy na nadhodnocení není nutné provádět přímo, protože jsou prováděny nepřímo prostřednictvím jiných účtů (např. testování nákladů na opravy). Rezerva na kurzové ztráty je obvykle testována rovněž nepřímo při testování zůstatků pohledávek a závazků v cizích měnách na konci účetního období. Chyby, které mohou způsobit podhodnocení rezerv jsou: podhodnocené rezervy -
riziko, ztráta nebo budoucí náklad byly identifikovány, rezerva nebyla zaúčtována, rezerva byla zaúčtována v nesprávné – nižší hodnotě, riziko, ztráta nebo budoucí náklad byly identifikovány v běžném období, rezerva byla zaúčtována v následujícím účetním období.
nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Testování rezerv vyžaduje, aby finanční manažer porozuměl činnosti školy, seznámil se s očekávaným vývojem školy a s postupy jejího vedení v oblasti rezerv. Na základě těchto znalostí pak provedl analýzu oblastí, kde by měla být očekávána tvorba rezerv. Finanční manažer by měl: požadovat po škole předložení vnitřní směrnice pro tvorbu a čerpání rezerv, zhodnotit, zda jsou postupy v oblasti rezerv adekvátní existujícím nebo potenciálním rizikům, porovnat tvorbu rezerv v běžném období s předcházejícím obdobím a s rozpočtem, 53
získat vysvětlení pro neobvyklé položky, nebo položky očekávané, které se nevyskytují. Finanční manažer by měl získat přiměřenou jistotu o existenci rizika nebo budoucích nákladů, na které jsou rezervy vytvářeny. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zákonným rezervám, kde je nutné posoudit i daňové dopady. U ostatních rezerv je třeba posoudit, zda jsou správně klasifikovány tzn. zda nejsou tvořeny na tituly, na které by měla být tvořena opravná položka, nebo by dokonce měly být odepsány. Samostatně je třeba hodnotit tvorbu rezerv a samostatně jejich čerpání. Na základě provedených postupů by měl finanční manažer získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek zákonných i ostatních rezerv vykázané v bilanci, případně rozšířené o doplňující informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz. Zejména údajům v příloze je třeba věnovat zvýšenou pozornost, aby obsahovaly konkrétní tituly, na které jsou rezervy tvořeny (není povoleno tvořit rezervu na obecné podnikatelské riziko), celkovou výši odhadnutého rizika, počet let, po kterých bude rezerva tvořena a rok předpokládaného čerpání (u zákonných rezerv jsou tyto podmínky stanoveny zákonem, u ostatních rezerv vnitřní směrnicí).
4.9 Úvěry a jiné finanční výpomoci Položky testované v této skupině jsou: bankovní úvěry dlouhodobé, běžné bankovní úvěry, krátkodobé finanční výpomoci. Posouzení rizika Testování zůstatků na účtech úvěrů a jiných finančních výpomocí je zaměřeno na určení nesprávností, jejichž důsledkem je jejich podhodnocení. Testy na nadhodnocení není nutné provádět přímo, protože jsou prováděny nepřímo prostřednictvím jiných účtů (při testování peněžních prostředků nebo příjmů). Chyby, které mohou vést k nadhodnocení dlouhodobého, i krátkodobého finančního majetku lze odhalit v následujících oblastech: podhodnocené přijaté peněžní prostředky (nové úvěry nebo jiné finanční výpomoci) -
peněžní prostředky byly přijaty, ale příjem nebyl zaúčtován, příjem peněžních prostředků byl zaúčtován v nesprávné – nižší hodnotě, 54
-
peněžní prostředky byly přijaty v běžném období, ale příjem zaúčtován v následujícím období,
nadhodnocené výdaje -
výdaje byly zaúčtovány, ale neprovedeny, výdaje byly zaúčtovány v nesprávné – vyšší hodnotě, výdaje byly zaúčtovány v běžném období, ale provedeny v následujícím období,
nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Testy věcné správnosti Testování úvěrů formou ověřovacích dopisů zasílaným bankám a věřitelům poskytuje finanční manažer vysokou míru jistoty, že konečné zůstatky úvěrů a jiných finančních výpomocí jsou správné. Vzhledem k relativně malé četnosti ověřovaných položek je vhodné u této kategorie provést vyčerpávající šetření. Pouze výjimečně, je-li velký počet věřitelů, by měl finanční manažer zvážit, zda zašle ověřovací dopisy pouze vybranému vzorku věřitelů. Finanční manažer by měl provést následující postupy: získat rozpis všech úvěrů a jiných finančních výpomocí, zkontrolovat podpůrnou dokumentaci (zejména úvěrové smlouvy), připravit se školou a požádat ji o zaslání ověřovacích dopisů, zhodnotit výsledky testů. Existence a vlastnictví Obdržení potvrzeného ověřovacího dopisu dává finanční manažer dostatečnou jistotu o existenci úvěru nebo krátkodobé finanční výpomoci ve vykazované výši. Finanční manažer by měl pečlivě zvážit případné neobdržení odpovědi na ověřovací dopis od věřitele. V tom případě musí použít alternativní postupy (smlouvy, splátkový kalendář, korespondenci), případně se rozhodnout, zda bude považovat neobdržení odpovědi jako faktor limitující jeho práci. Zvláštní pozornost je třeba věnovat: úvěrům a krátkodobým finančním výpomocím od osob se zvláštním vztahem, zkontrolovat, zda byl úvěr a jiné finanční výpomoci poskytnut za podmínek obvyklých na příslušném trhu, dodržování splátkového kalendáře (prodlení ve splátkách by mohlo indikovat riziko neschopnosti společnosti pokračovat ve svých aktivitách).
55
Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Kromě správného zaúčtování úvěrů a krátkodobých finančních výpomocí je třeba věnovat pozornost účtování a časovému rozlišování úroků. Finanční manažer by měl při testování úroků:
prozkoumat úvěrové smlouvy obsahující úrokové míry, získat rozpis časově rozlišených úroků, zkontrolovat rozpis se zůstatky účtů časového rozlišení a nákladů v hlavní knize, provést celkové odsouhlasení zaplacených úroků.
Správnost ocenění Správnost ocenění musí být sledována především u úvěrů a jiných finančních výpomocí znějících na cizí měnu. Finanční manažer by měl u zůstatků v cizích měnách zkontrolovat přepočet kurzem ČNB platným koncem účetního období. Správnost vykázání v bilanci Na základě provedených postupů získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek bankovních úvěrů a krátkodobých finančních výpomocí vykázané v bilanci, případně rozšířené o doplňující informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz. U dlouhodobých bankovních úvěrů je důležité zkontrolovat jejich vykázání v rozdělení na splátky, které musí účetní jednotka uhradit v následujícím účetním období (jako krátkodobé) a zbývající část, splatnou za dobu delší než jeden rok.
4.10 Závazky z obchodního styku a ostatní závazky Položky testované v této skupině jsou: dlouhodobé závazky
závazky ke školám s rozhodujícím vlivem, závazky ke školám s podstatným vlivem, dlouhodobé přijaté zálohy, jiné dlouhodobé závazky,
krátkodobé závazky závazky z obchodního styku, závazky ke společníkům a sdružení, 56
závazky k zaměstnancům, závazky ze sociálního zabezpečení, stát – daňové závazky, stát – odložený daňový závazek, závazky ke školám s rozhodujícím vlivem, závazky ke školám s podstatným vlivem, jiné závazky.
Posouzení rizika Testování závazků zaměřeno na určení nesprávností, jejichž důsledkem je jejich podhodnocení. Testy na nadhodnocení není nutné provádět přímo, protože jsou prováděny nepřímo prostřednictvím jiných účtů (nadhodnocení nákupů, příjmů peněz apod.) Chyby, které mohou vést k podhodnocení závazků z obchodního styku lze odhalit v následujících oblastech: podhodnocené nákupy (zboží, výrobků nebo služeb) zásoby nebo služby byly přijaty, nákup nebyl zaúčtován, nákupy nebo náklady byly zaúčtovány v nesprávné – nižší částce, zásoby obdrženy nebo služby byly přijaty v běžném účetním období, nákup byl zaúčtován v příštím období, nadhodnocené přijaté dobropisy (vrácení nakoupených zásob) přijatý dobropis byl zaúčtován, zásoby nebyly vráceny, přijatý dobropis byl zaúčtován v nesprávné – vyšší částce, dobropis byl zaúčtován v běžném účetním období, zásoby vráceny v příštím období, nadhodnocené výdaje výdaje byly zaúčtovány, ale nebyly provedeny, výdaje byly zaúčtovány v nesprávné – vyšší částce, výdaje byly zaúčtovány v běžném účetním období, platba však byla provedena v příštím období, nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění Kromě závazků z obchodního styku prověřuje finanční manažer ostatní závazky, které mohou zahrnovat široké spektrum různých závazků. Aby je mohl finanční manažer testovat na podhodnocení, musí pochopit povahu a podstatu těchto závazků.
57
Testy věcné správnosti Testování závazků je vzhledem k jejich relativné četnosti poměrně náročné. Proto by měl finanční manažer provádět toto testování výběrovým způsobem na vybraném vzorku ze saldokonta závazků. Výběr by měl být proveden tak, aby zahrnoval významné položky. Finanční manažer by měl provést následující postupy: získat rozpis účtů závazků z položkové evidence (saldokonta), srovnat součet saldokonta s analytickou a syntetickou evidencí v hlavní knize, provést analýzu pohybů na účtech závazků během účetního období, vybrat vzorek závazků k ověřovacím postupům, zhodnotit výsledky testů. Existence a vlastnictví Finanční manažer by měl získat přiměřenou jistotu o existenci závazků jak z obchodního styku, tak ostatních závazků. Z toho důvodu je nezbytné provést odsouhlasení závazků u vybraných položek rozesláním odsouhlasovacích dopisů. Tyto dopisy by měly obsahovat datum, ke kterému má být zůstatek potvrzen a adresu finančního manažera, kterému má být zaslána odpověď. Pokud finanční manažer neobdrží v přiměřeném časovém období odpověď od některých věřitelů, měl by zaslat žádost, případně se s věřiteli telefonicky spojit, provést ústní odsouhlasení s následným požadavkem písemného potvrzení. V případě odlišnosti odpovědí od věřitele by finanční manažer měl: porovnat položky, které tvoří rozdíl, s podpůrnou evidencí, nechat si od školy vysvětlit rozdíl (v případě, že nemůže být rozdíl vysvětlen, měl by být brán jako nesprávnost a finanční manažer by měl zvážit pravděpodobnost výskytu podobných nesprávností ve zbytku neprověřovaných závazků a případně rozšířit vzorek srovnávaných závazků), ujistit se, že nesprávnosti byly opraveny. Zvláštní pozornost je třeba věnovat: závazkům k osobám se zvláštním vztahem, závazkům po lhůtě splatnosti (nehrazení závazků by mohlo signalizovat ohrožení školy pokračovat ve svých aktivech), 58
penalizačním fakturám a fakturám úroků z prodlení, vzájemným zápočtům závazků a pohledávek. Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Finanční manažer by měl provést postupy testující zaúčtování závazků do správného účetního období. U závazků z obchodního styku by měl postupovat následovně: u nákupů provést výběr přijatých faktur zaúčtovaných před a po datu sestavení účetní závěrky (obvykle dva týdny až jeden měsíc) a ujistit se, že byly nákupy zaúčtovány do správného období, u dobropisů provést výběr přijatých dobropisů zaúčtovaných před a po datu sestavení účetní závěrky (obvykle dva týdny až jeden měsíc) a ujistit se, že vrácené zásoby byly zaúčtovány do správného období, prověřit nespárované doklady u zásob (faktury s příjemkami) a zkontrolovat správnost zaúčtování nevyfakturovaných dodávek a zásob na cestě. U ostatních závazků posuzuje finanční manažer jejich přiměřenost v závislosti na jejich charakteru: u závazků spojených s osobními náklady porovnat jejich výši s průměry v ostatních měsících, u přijatých záloh od odběratelů provést porovnání s ověřovacími dopisy a ujistit se, že zálohy nebyly zahrnuty v tržbách, u všech významných položek ověřit podpůrnou dokumentaci. Správnost ocenění Správnost ocenění závazků je třeba provést u závazků znějících na cizí měnu. U těchto závazků by měl finanční manažer zkontrolovat: přepočet cizí měny kurzem ČNB ke konci účetního období, proúčtování rozvahových kurzových rozdílů, v případě očekávané kurzové ztráty proúčtování rezervy. Správnost vykazování v bilanci Na základě provedených postupů získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek závazků vykázané v bilanci, případně rozšířené o doplňující informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz. U závazků je třeba prověřit správné rozčlenění a vykázání na dlouhodobé a krátkodobé v závislosti na sjednané lhůtě splatnosti. V příloze k účetní závěrce prověřit komentář k závazkům po lhůtě splatnosti. 59
4.11 Daně Položky testované v této skupině jsou: stát – daňový závazek, stát – daňová pohledávka, stát – odložený daňový závazek, stát – odložená daňová pohledávka. Posouzení rizika Hlavní potenciální chyby, které mohou způsobit podhodnocení daňového závazku, jsou: podhodnocení daňově neuznatelných nákladů daňově neuznatelné náklady považovány za daňově uznatelné, nesprávně zpracované položky DPH (nadhodnocené odpočty, podhodnocené závazky), nesprávně vypočtená silniční daň (např. neodvedená daň za zaměstnance, kteří používají soukromé vozidlo pro služební účely), zaúčtované nezaplacené daně (např. daň z nemovitostí, z převodu nemovitostí), nezaúčtovaná odložená daň, nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Testy věcné správnosti Testování daňových záležitostí je třeba vzhledem k závažnosti problematiky a možným nepříznivým dopadům provést vyčerpávajícím způsobem. Finanční manažer by měl v této oblasti postupovat následovně: prověřit veškeré zůstatky daní a provést jejich kontrolu na odpůrnou dokumentaci, včetně odsouhlasení na daňová přiznání, prověřit korespondenci s finančním úřadem, zkontrolovat platby a vratky daní s bankovními výpisy nebo pokladní knihou, zjistit, zda v průběhu auditovaného období byly provedeny kontroly daní ze strany finančního úřadu, provést analýzu zdanitelných příjmů z hlediska DPH i daně z příjmů, provést analýzu uplatněných odpočtů DPH, 60
provést analýzu daňově uznatelných nákladů. Existence a vlastnictví Finanční manažer by měl získat přiměřenou jistotu o tom, že veškeré vztahy školy ke státnímu rozpočtu z titulu daní jsou správně vykázány. Při ověřování správnosti zůstatků z titulu daně z přidané hodnoty je třeba: na základě celkových zaúčtovaných tržeb (kromě tržeb bez DPH) vypočítat očekávanou hodnotu DPH na výstupu, na základě celkových zaúčtovaných nákupů (kromě nákupu bez DPH) vypočítat očekávanou hodnotu DPH na vstupu, porovnat vypočtené hodnoty s měsíčními daňovými přiznáními za celé účetní období, překročí-li rozdíl mezi očekávanou a skutečnou hodnotou částku, která naznačuje možnost významné nesprávnosti (mezní hodnotu), provést další analýzu a prošetřit možná vysvětlení pro zjištěné rozdíly. Při ověřování zůstatků splatné daně z příjmů prověřit:
rozdíly mezi účetním hospodářským výsledkem a daňovým základem, odpočitatelné položky od základu daně, správnost provedeného výpočtu splatné daně, ujistit se, že daňové přiznání bylo připraveno s použitím konečné verze účetních výkazů.
Při ověřování z titulu odložené daně z příjmů provést následující postupy: prověřit porovnání účetních a daňových odpisů, zkontrolovat výpočet odložené daně sazbou následujícího účetního období, prověřit, zda při změně sazby daně byl upraven zůstatek na účtu odložené daňové pohledávky a závazku, v případě prvotního účtování o odložené daňové pohledávce zvážit, zda bude tato pohledávka uhrazena v dohledné budoucnosti, v případě, že škola neúčtuje o odložené dani (není součástí skupiny), provést kontrolní propočet její výše a v případě významné částky doporučit její účtování. Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Z hlediska kontroly správnosti účtování je třeba: u daně z přidané hodnoty prověřit, zda je vhodně vytvořená analytická evidence pro různé sazby daně,
61
ujistit se, zda je prováděno pravidelné odsouhlasení účetních záznamů o daň z ubrané hodnoty s daňovým přiznáním, u daně z příjmů prověřit, zda byla celková daňová povinnost správně účtována v rozdělení na daň z běžné činnosti a daň z mimořádné činnosti. Správnost ocenění Správné ocenění daňové povinnosti představuje její správné vyčíslení v daňovém přiznání. Nesprávný výpočet daňové povinnosti, nebo dokonce úmyslné krácení daně, může mít při jeho odhalení a následné penalizaci pro účetní jednotku neblahé následky, které by dokonce mohly ohrozit její fungování v dohledné budoucnosti. Správnost vykázání v bilanci Na základě provedených postupů získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek daní vykázané v bilanci, případně rozšířené o doplňující informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz. V souladu s pokyny k účetní závěrce je třeba vykazovat daňové povinnosti podle zůstatků syntetických účtů, což znamená, že může být vykázána jak daňová pohledávka v aktivech, tak současně i daňový závazek v pasivech (zákaz kompenzace pohledávek a závazků při vykazování jednotlivých daní). Při vykazování daně z příjmů bývá nečastější chybou její nerozdělení na daň z běžné a mimořádné činnosti a její vykázání v jedné položce u běžné činnosti.
4.12 Přechodná pasiva Položky testované v této skupině jsou: výdaje příštích období, výnosy příštích období, kurzové rozdíly pasivní, dohadné účty pasivní. Posouzení rizika Testování přechodných pasiv je zaměřeno na určení nesprávností, jejichž důsledkem je jejich podhodnocení. Testování na nadhodnocení není nutné přímo, neboť se provádí nepřímo testováním jiných účtů (testování nákupů).
62
Kurzové rozdíly pasivní jsou obvykle nepřímo testovány při testech věcné správnosti kurzových přepočtů neuhrazených devizových pohledávek a závazků. Chyby, které mohou vést k podhodnocení výnosů příštích období jsou: podhodnocené příjmy hotovost byla přijata, ale nezaúčtována, hotovost byla zaúčtována v nesprávné – nižší částce, hotovost byla přijata v běžném účetním období, ale zaúčtována v příštím období, nadhodnocená alokace výnosů do běžného období výnosy byly zaúčtovány v běžném období, zboží, výrobky nebo služba poskytnuta v příštím období, výnosy vztahující se k více období byly do běžného období alokovány v nesprávné – vyšší hodnotě, nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Chyby, které mohou vést k podhodnocení výdajů příštích období a dohadných účtů pasivních jsou: podhodnocené nákupy a ostatní náklady
zásoby nebo služby byly získány, nákup nebyl zaúčtován, náklad byl vynaložen, časové rozlišení nebylo provedeno, nákupy byly zaúčtovány v nesprávné – nižší hodnotě, zásoby nebo služba byly přijaty v běžném období, ale byly zaúčtovány v následujícím období,
nadhodnocené závazky závazek byl zaúčtován, faktura nebyla obdržena, závazek byl zaúčtován v nesprávné – vyšší hodnotě, závazek byl zaúčtován v běžném účetním období, faktura byla přijata v následujícím období, nadhodnocené výdaje výdaj byl zaúčtován, platba nebyla provedena, výdaj byl zaúčtován v nesprávné – vyšší částce, výdaj byl zaúčtován v běžném účetním období, ale zaplacen až v následujícím období
63
Testy věcné správnosti Prvním krokem při přípravě na testování přechodných účtů je určení, zda je možné předpokládat jejich výskyt. V případě, že se tyto položky vyskytují, měl by finanční manažer vyhodnotit postupy používané vedením školy v této oblasti. Finanční manažer by měl získat nebo si připravit rozpis jednotlivých položek přechodných účtů pasiv, který by u každého zůstatku obsahoval: počáteční zůstatek každé položky, polohy za účetní období (přírůstky a úbytky) s odkazem na podpůrnou dokumentaci, porovnat položky běžného období s předchozím obdobím, získat vysvětlení pro všechny neobvyklé položky, nebo pro očekávané, ale nevyskytující se položky. Existence a vlastnictví Finanční manažer by měl získat přiměřenou jistotu o existenci přechodných účtů pasivních ke dni účetní závěrky. Postupy u jednotlivých kategorií přechodných účtů jsou specifické. U výnosů příštích období: zkontrolovat přijaté platby a vydané faktury před koncem účetního období a identifikovat položky, které nejsou výnosem běžného období, ujistit se, zda výnosy příštích období z předchozích období byly správně rozpuštěny nebo převedeny do následujícího období. U výdajů příštích období: zkontrolovat, zda byly do nákladů zahrnuty položky týkající se běžného období, které však budou hrazeny v příštím období, ujistit se, zda výdaje příštích období z předchozího období byly správně uhrazeny. U dohadných účtů pasivních: zkontrolovat, zda zásoby nebo služby přijaté v průběhu účetního období, avšak nevyfakturovány, byly správně zaúčtovány jako dohadné položky pasivní, ujistit se, že dohadné položky pasivní z předchozího období byly při úhradě devizových pohledávek a závazků rozpuštěny.
64
Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Přechodné položky pasivní se obvykle účtují koncem účetního období. Finanční manažer by měl ověřit. zda byly všechny přechodné položky pasivní v běžném období identifikovány a zaúčtovány na správných účtech; zkontrolovat, zda všechny přechodné položky pasivní, převedené do běžného účetního období z minulého období byly rozpuštěny nebo korigovány. Správnost ocenění Pro správné ocenění významných položek výdajů příštích období a dohadných účtů je vhodné provést dodatečné postupy, jako např.: u pravidelně se opakujících plateb (nájemné, energie apod.) určit, zda výše zůstatku přechodných účtů je přiměřená; zda u nevyfakturovaných dodávek byly vzaty v úvahu poskytované slevy (prověřit smlouvy); zda u předpokládaných výplat odměn závisejících na hospodaření je uvedená částka přiměřená (prověřit zápisy z jednání).
ZÁVĚR Na základě provedených postupů musí finanční manažer získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek účtů vykázaných v bilanci, případně rozšířených o doplňující informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz. V této skupině přechodných účtů je především nutné dbát na to, zda nejsou zaměňovány výdaje příštích období (je znám účel výdaje, přesná částka a období) a dohadné položky pasivní (přesná částka není k datu účetní závěrky známa).
65
5. Testování jednotlivých položek výkazu, zisků a ztrát na nadhodnocení a podhodnocení – audit výsledovky Jednotlivé položky ve výsledovce přímo navazují na zůstatky výsledkových účtů ke dni jejího sestavení. Při auditu položek výnosů a nákladů je třeba mít na paměti, že většina z nich již byla testována současně s testováním souvztažných rozvahových položek. Proto při pověřování nákladů a výnosů je třeba se zaměřit na ty položky, které nebyly součástí vybraného vzorku při testování rozvahy, a které případně přesahují stanovenou hranici významnosti.
5.1 Výnosy Položky testované v této skupině jsou: provozní výnosy
tržby za prodej zboží, služeb, tržby za prodej vlastních výrobků a služeb, změna stavu vnitropodnikových zásob vlastní výroby, aktivace, tržby z prodeje investičního majetku a materiálu, zúčtování rezerv a časového rozlišení provozních výnosů, zúčtování opravných položek do provozních nákladů, ostatní provozní výnosy, převod provozních výnosů,
finanční výnosy
tržby z prodeje cenných papírů a vkladů, výnosy z cenných papírů a vkladů v podnicích ve skupině, výnosy z ostatních investičních cenných papírů a vkladů, výnosy z ostatních finančních investic, výnosy z krátkodobého finančního majetku, zúčtování rezerv do finančních výnosů, zúčtování opravných položek do finančních výnosů, výnosové úroky, ostatní finanční výnosy, převod finančních výnosů,
66
mimořádné výnosy. Posouzení rizika Testování výnosových účtů je zaměřeno na určení nesprávností, jejichž důsledkem je jejich podhodnocení. Testování výnosů na nadhodnocení není nutné přímo, neboť se provádí nepřímo testováním jiných účtů (peníze, pohledávky). Chyby, které mohou vést k podhodnocení výnosů jsou: podhodnocené tržby zboží, výrobky nebo služby byly dodány, ale tržby nebyly zaúčtovány, tržby byly zaúčtovány v nesprávné – nižší částce, zboží, výrobky nebo služby byly dodány v běžném účetním období, tržby byly zaúčtovány v příštím období, nadhodnocené údaje o vrácených výrobcích nebo zboží dobropis byl zaúčtován, ale výrobky nebo zboží nebyly vráceny, vrácené zboží bylo zaúčtováno v nesprávné – vyšší hodnotě, vrácení výrobků nebo zboží bylo zaúčtované v běžném účetním období, ale k fyzickému vrácení došlo až v příštím účetním období, nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Testy věcné správnosti Výnosy obvykle vykazují silnou vazbu na ostatní účetní zůstatky. Provázanost je obvykle vyšší u tržeb než u ostatních výnosů. Ostatní výnosy mohou zahrnovat i určité neobvyklé položky, a proto může být obtížné určit dostatečně přesně jejich očekávané hodnoty. Konkrétní způsob testování věcné správnosti výnosů bude záviset na konkrétních postupech účtování a způsobu vedení analytické evidence výnosových účtů, např. pokud škola používá pouze druhové členění výnosů, jsou některé analytické testy méně spolehlivé, než při účelovém členění výnosů. Finanční manažer by měl rozdělit výnosy do dostatečně homogenních skupin, které podle jeho názoru mají podobné charakteristiky. Dále by měl zvážit, které odpovídající údaje použije při výpočtu jejich očekávané hodnoty např.: průměrná marže obvyklá v odvětví podnikání školy, výnosy v předcházejícím účetním období, smlouvy s největšími odběrateli,
67
údaje z finančního plánu školy. Finanční manažer by měl na základě odhadu očekávané hodnoty určit tzv. mezní hodnotu, tj. maximální přípustný rozdíl mezi skutečnými výnosy a očekávanou hodnotou. Pokud je rozdíl vyšší než stanovená mezní hodnota, měl by finanční manažer žádat vysvětlení, posoudit jeho důvěryhodnost a porovnat ho s podpůrnou dokumentací. Není-li rozdíl uspokojivě vysvětlen, je třeba provést dodatečné testy. Existence a úplnost Finanční manažer testuje výnosy na podhodnocení. Z toho důvodu by neměl vybrat položky zaúčtované v hlavní knize k odsouhlasení s podpůrnou dokumentací, protože tímto způsobem nezjistí položky, které nejsou v hlavní knize uvedeny. Finanční manažer by měl proto provést výběr položek z nezávislého zdroje, který koresponduje s prodejními operacemi (např. výdejky prodaného zboží, dodací listy apod.). Finanční manažer by se měl ujistit o úplnosti záznamů, ze kterých čerpá údaje (např. kontrolu číselné řady výdejek zboží, pokud je to možné). U tržeb za vlastní výkony a zboží: vybrat vzorek tržeb ze zdrojové dokumentace (např. výdejky, dodací listy), zkontrolovat, zda jsou realizovány tržby za výkony, které je účetní jednotka oprávněna provádět, porovnat zdrojovou dokumentaci s prodejními fakturami, zkontrolovat, zda jsou prodejní cena, slevy a bonifikace v souladu s potvrzenými ceníky a podmínkami pro udělování slev a bonifikací, zkontrolovat prodejní faktury na podpůrnou evidenci (kniha vydaných faktur) a na údaje v hlavní knize, prověřit vystavené dobropisy a zkontrolovat jejich správné zaúčtování, včetně vrácených zásob od odběratelů. U změny stavu zásob vlastní výroby: ověřit, zda použité ocenění zásob vlastní výroby (kalkulované nebo skutečné náklady) není podhodnoceno, prověřit podpůrnou dokumentaci na přírůstky a úbytky zásob vlastní výroby. U aktivace: zkontrolovat všechny aktivované položky materiálu, zboží, vnitropodnikových služeb i investičního majetku na podpůrnou dokumentaci, ověřit, zda použité ocenění při aktivaci všech položek není podhodnoceno. 68
Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Testování zaúčtování tržeb do správného účetního období je obvykle prováděno současně s testováním pohledávek a peněžních prostředků. Také zaúčtování změny stavu zásob vlastní výroby a aktivace je obvykle prováděno současně s testováním odpovídajících položek aktiv. Správnost ocenění Správné ocenění výnosů je prováděno současně s testováním věcné správnosti vzhledem k tomu, že dochází k jejich testování na podhodnocení. Pokud byla významná část výnosů realizována s osobami se zvláštním vztahem, je třeba zvlášť pečlivě ověřit, zda byly prodeje provedeny v obvyklých cenách. Správnost vykázání ve výsledovce Finanční manažer by měl odsouhlasit všechny výnosy vykázané ve výsledovce na zůstatky výnosových účtů v hlavní knize. Na základě provedených postupů by měl získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek výnosů vykázané ve výsledovce, doplněné o informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz.
5.2 Náklady Položky testované v této skupině jsou: provozní náklady
náklady vynaložené na prodané zboží, spotřeba materiálu a energie, služby, mzdové náklady, odměny členům orgánů společnosti a družstva, náklady na sociální zabezpečení, sociální náklady, daně a poplatky, odpisy nehmotného a hmotného investičního majetku, zůstatková cena prodaného investičního majetku a materiálu, tvorba rezerv a časové rozlišení provozních nákladů, zúčtování opravných položek do provozních nákladů, ostatní provozní náklady, převod provozních nákladů,
69
finanční náklady
prodané cenné papíry a vklady, tvorba rezerv na finanční náklady, zúčtování opravných položek do finančních nákladů, nákladové úroky, ostatní finanční náklady, převod finančních nákladů,
daň z příjmů za běžnou činnost splatná, odložená, mimořádné náklady daň z příjmů z mimořádné činnosti splatná, odložená, převod podílu na hospodářském výsledku společníkům. Posouzení rizika Testování nákladů je zaměřeno na určení nesprávností, jejichž důsledkem je jejich nadhodnocení. Testování na podhodnocení není nutné provádět přímo, neboť se provádí nepřímo testováním jiných účtů (závazků, zásob, peněžních prostředků). Chyby, které mohou vést k nadhodnocení nákladů jsou: nadhodnocená spotřeba zásob (materiálu, zboží) spotřeba byla proúčtována, zásoby nebyly vydány, spotřeba zásob byla proúčtována v nesprávné – vyšší částce, náklady byly zaúčtovány v běžném účetním období, zásoby byly vydány do spotřeby v příštím období, nadhodnocené osobní náklady osobní náklady byly zaúčtovány, ale nebyly vynaloženy, osobní náklady byly zaúčtovány v nesprávné – vyšší hodnotě, osobní náklady byly zaúčtovány v běžném účetním období, ale byly vynaloženy v příštím období,
70
nadhodnocené ostatní náklady náklady byly zaúčtovány, ale nebyly vynaloženy, náklady byly zaúčtovány v nesprávné – vyšší hodnotě, náklady byly zaúčtovány v běžném účetním období, ale vynaloženy byly v příštím období, nesprávné – vyšší (nebo nižší) ocenění. Testy věcné správnosti Náklady jsou obvykle významným způsobem svázány s ostatními účetními zůstatky. Tato provázanost je obvykle největší u nákladů na výrobní spotřebu a u nákladů vynaložených na prodané zboží. Ostatní náklady mohou zahrnovat určité neobvyklé položky a z toho důvodu může být obtížné určit dostatečně přesně jejich očekávané hodnoty. Konkrétní způsob testování věcné správnosti nákladů bude záviset na konkrétních postupech účtování a způsobu vedení analytické evidence nákladových účtů. Finanční manažer by měl rozdělit náklady do dostatečně homogenních skupin, které podle jeho názoru mají podobné charakteristiky. Dále by měl zvážit, které odpovídající údaje použije při výpočtu jejich očekávané hodnoty např.: průměrná výrobní spotřeba obvyklá v odvětví podnikání školy, průměrná výše osobních nákladů ve vazbě na počet pracovníků a personální politiku, náklady v předcházejícím účetním období, smlouvy s největšími dodavateli, pracovní smlouvy se zaměstnanci a jinými spolupracovníky, údaje z finančního plánu školy. Finanční manažer by měl na základě odhadu očekávané hodnoty určit u jednotlivých nákladových druhů tzv. mezní hodnotu, tj. maximální přípustný rozdíl mezi skutečnými náklady a očekávanou hodnotou. Pokud je rozdíl vyšší než stanovená mezní hodnota, měl by Finanční manažer žádat vysvětlení, posoudit jeho důvěryhodnost a porovnat ho s podpůrnou dokumentací. Není-li rozdíl uspokojivě vysvětlen, je třeba provést dodatečné testy. Existence a úplnost Finanční manažer testuje náklady na nadhodnocení. Z toho důvodu by měl vybrat položky zaúčtované v hlavní knize k odsouhlasení s podpůrnou dokumentací, protože tímto způsobem může zjistit položky, které nemají být v nákladech zaúčtovány. 71
Finanční manažer by měl provést výběr vzorku z položek zaúčtovaných na nákladových účtech, odsouhlasit zůstatky z tohoto vzorku s podpůrnou dokumentací a ověřit jejich správnost. U nákladů na spotřebu materiálu a prodané zboží: provést výběr vzorku položek týkajících se nákupu zboží zaúčtovaných na nákladových účtech, zkontrolovat každou vybranou položku s příslušnou položkou v knize došlých faktur, porovnat zdrojovou dokumentaci s nákupními fakturami, zkontrolovat, zda jsou nákupní ceny, slevy a bonifikace v souladu s potvrzenými ceníky a podmínkami pro udělování slev a bonifikací, prověřit přijaté dobropisy a zkontrolovat jejich správné zaúčtování, včetně vrácených zásob dodavatelům, zkontrolovat, zda se nejedná o náklady související s pořízením investičního majetku, které by měly být aktivovány. U nákladů na nájemné a ostatní služby: zkontrolovat, zda částky hrazeného nájemného jsou v souladu se smlouvami, zkontrolovat, zda nepravidelně placené nájemné je časově rozlišené, U osobních nákladů: vybrat vzorek z účtů osobních nákladů v hlavní knize a odsouhlasit ho se záznamy ve mzdové evidenci, u vybraných zaměstnanců získat doklad o pracovním poměru (pracovní smlouvu) a platební výměr, prověřit záznamy o výplatách za vybraná období a u vybraných zaměstnanců se ujistit, že čistá mzda byla skutečně proplacena a že nedošlo k opakovanému zápisu, prověřit správnost propočtu nezdanitelných částek a oprávněnost srážek, propočítat podíl sociálního a zdravotního pojištění na částku hrubých mezd a ujistit se o přiměřenosti tohoto poměru, prověřit odměny vedení společnosti a ujistit se, že nejsou vyšší než odměny schválené. U nákladů na opravy a udržování: prověřit postupy používané školou pro klasifikaci a účtování nákladů na opravy a údržbu, vybrat vzorek položek, prověřit podpůrnou dokumentaci a ujistit se, že se nejedná o náklady, které mají charakter technického zhodnocení investičního majetku.
72
U nákladů na prodej cenných papírů a vkladů: zkontrolovat prodeje s podpůrnou dokumentací (smlouvy, korespondence), porovnat náklady s prodejními cenami a ověřit daňové dopady. U nákladových úroků: prověřit, zda se jedná o úroky obvyklé (zejména u půjček od osob se zvláštním vztahem), zkontrolovat daňové dopady v souladu se zákonem o daních z příjmů. U mimořádných nákladů: ověřit, že se jedná o náklady, které nesouvisejí s běžnou činností školy, prověřit daňové dopady. Správnost zaúčtování z věcného i časového hlediska Zaúčtování nákladů do správného účetního období je obvykle prováděno současně s testováním závazků, zásob, rezerv, případně přechodných aktiv a pasiv. Správnost ocenění Správné ocenění nákladů je prováděno současně s testováním jejich věcné správnosti vzhledem k tomu, že dochází k jejich testování na nadhodnocení. Pokud byla významná část nákladů realizována s osobami se zvláštním vztahem, je třeba zvlášť pečlivě ověřit, zda byly nákupy provedeny v obvyklých cenách. Správnost vykázání ve výsledovce Finanční manažer by měl odsouhlasit všechny náklady vykázané ve výsledovce na zůstatky nákladových účtů v hlavní knize. Na základě provedených postupů by měl získat přiměřenou jistotu, že zůstatky jednotlivých položek nákladů vykázané ve výsledovce, doplněné o informace uvedené v příloze, poskytují ve všech případech pravdivý a věrný obraz. Požadavek přílohy na podrobnější informace o nákladech se týká leasingových operací a informací o nákladech na výzkum a vývoj.
73
6. Audit pro školní výroční zprávu Výroční zpráva informuje majitele, obchodní partnery, potenciální investory, zákazníky společnosti a další skupiny zainteresovaných zájemců o majetkové, finanční a důchodové situaci účetní jednotky. Výroční zpráva může sloužit i k propagaci školy, takže má obvykle i určitou reprezentativní formu. Účetní jednotky, které mají ze zákona povinnosti auditu, vyhotovují výroční zprávu v souladu se zákonem o účetnictví, kterou ukládají u orgánu stanoveného zvláštním předpisem, jedná se o archiválie. V souladu se zákonem o účetnictví je účetní jednotka povinna uvést zejména zveřejňované údaje z účetní závěrky, výrok finančního manažera týkající se účetní závěrky, údaje o důležitých skutečnostech, které se vztahují k účetní závěrce, a výklad o uplynulém a předpokládaném vývoji podnikání a finanční situaci. Zákon ukládá účetní jednotce nechat ověřit výroční zprávu auditorem. V praxi zde dochází k určitým technickým problémům. Ty vyplývají ze skutečnosti, že auditor obvykle ověřuje účetní závěrku a vydává výrok dříve, než je výroční zpráva vyhotovena. Auditor dostane výroční zprávu se zpožděním již vytištěnou a často nemá možnost se k jejímu obsahu předem vyjádřit. Proto je nutné upozornit na povinnost ověření výroční zprávy účetní jednotku, u které auditor provádí audit účetní závěrky a smluvně tuto povinnost ošetřit. Smlouva o auditu výroční zprávy může být zahrnuta ve smlouvě o auditu účetní závěrky, nebo může být samostatná. V každém případě by měla účetní jednotka předložit auditorovi výroční zprávu dříve, než bude předána do tiskárny, k odsouhlasení. Jestliže to provede před datem předání auditorské zprávy s výrokem auditora, lze skutečnost ověření výroční zprávy zahrnout do výroku. V opačném případě je nutné, aby auditor vydal samostatné prohlášení o ověření výroční zprávy. Obsah výroční zprávy a)
Základní identifikační údaje účetní jednotky (obchodní jméno s uvedením právní formy, sídlo, IČO).
b)
Zveřejňované údaje z rozvahy a výkazu zisků a ztrát.
c)
Přílohu k účetní závěrce (v plném rozsahu).
d)
Výrok auditora, který se týká účetní závěrky, včetně jména (názvu) a čísla oprávnění (čísla dekretu nebo čísla licence) auditora, který ověřil účetní závěrku.
74
e)
Údaje o důležitých skutečnostech, k nimž došlo mezi datem, ke kterému je rozvaha, výkaz zisků a ztrát schváleny k předání mimo účetní jednotku, a datem konání valné hromady, která schválila účetní závěrku.
f)
Výklad k uplynulému a předpokládanému vývoji podnikání a finanční situaci účetní jednotky.
g)
Informace o aktivech školy ve školních a mimoškolních oblastech.
ZÁVĚR Výroční zpráva bude mít podobu komentářů, grafů, či tabulek, může obsahovat i fotografie členů statutárních orgánů. Význam výročních zpráv pro prezentaci účetních jednotek se stále zvyšuje, zprávy jsou posuzovány a hodnoceny ekonomickými experty z auditorských společností, bank a jiných institucí. Důraz je kladen jak na jazykovou a stylistickou úroveň, tak na výtvarné a grafické zpracování.
75
Korespondenční úkoly 1.
Popište na základě literatury některé bonitní modely.
2.
Popište na základě literatury některé bankrotní modely.
3.
Popište na základě literatury teorii zastoupení.
4.
Popište některé definice auditu.
5.
Určete některá rizika při auditu rozvahy u peněžních prostředků.
6.
Určete některá rizika při auditu rozvahy u investičního majetku.
7.
Určete některá rizika při auditu rozvahy u finančních investic.
8.
Určete některá rizika při auditu výsledovky u výnosů.
9.
Co byste zahrnuli do Vaší školní výroční zprávy?
76
Závěrečný test 1. Který model patří do bankrotních modelů? a) b) c)
Altmanovo Z-skóre Argentiho model Tamariho model
2. Co jsou podhodnocené výdaje z pohledu posouzení rizika? a) b) c)
ty, které byly přijaty, ale nezaúčtovány ty, které jsou na cestě ty, které byly zaúčtovány, ale neprovedeny
3. Co představuje nehmotný investiční majetek? a) b) c)
opravnou položku k nabytému majetku pěstitelské celky trvalých porostů samostatné věci movité
4. Co jsou čisté pohotové prostředky? a) b) c)
Čisté pohotové prostředky = Pohotové finanční prostředky + Okamžité splatné závazky Čisté pohotové prostředky = Pohotové finanční prostředky – Okamžité splatné závazky Čisté pohotové prostředky = Pohotové finanční prostředky + Okamžité splatné závazky + Zásoby
5. Co znamená EBIT? a) b) c)
zisk před úroky a zdanění zisk po zdanění zisk před úroky a amortizací
77
6. Co je základním cílem auditu? a) b) c)
přísná kontrola účetnictví potvrzení správnosti účetnictví zvýšení věrohodnosti účetních informací
7. Co posuzují testy věcné správnosti? a) b) c)
zjištěné podvody správnost daňového přiznání správnost klasifikace pro účetní a daňové účely
8. Co jsou peněžní prostředky? a) b) c)
dluhy společnosti peníze a ceniny peníze na cestě
9. Co jsou provozní náklady? a) b) c)
spotřeba materiálu a energie tvorba rezerv na finanční náklady zúčtování opravných položek
10. Co jsou provozní výnosy? a) b) c)
tržby z prodeje cenných papírů tržby z prodeje služeb výnosové úroky
78
Seznam použité a doporučené literatury Arens A. A., J. K. Loebbecke: Auditing, and integrated approach, Prentice – Hall, 1988 Blaha Sid Zdenek & Irena Jindřichovská: Jak posoudit finanční zdraví firmy, Praha: Management Press, 2006 Dunn J., I. Gray, D. Walters: Auditing, ACCA, Bilance, Praha 1993 Fedorová Anna, Marie Jakubcová, Lenka Tomanová: Audit účetní závěrky: pro auditované podniky, Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2012 Florián Zdeněk: Účetní auditing, České Budějovice: Jihočeská univerzita - zemědělská fakulta, 2001 Foster G.: Financial Statement Analysis, Pretince Hall, Inc., Englewood Cliffs, N. Y., 1986 Hakalová Jana: Účetní závěrka a auditing, Brno: Tribun EU, 2010 Knápková Adriana, Drahomíra Pavelková, Karel Šteker: Finanční analýza: komplexní průvodce s příklady, Praha: Grada, 2013 Kovanická D., Kovanic P.: Technické metody finanční analýzy, Finanční analýza č.1/1996 Lee T.: Company Auditing, Chapman & Hall, London 1986 Neumaierová I., Neumaier I.: Zkuste spočítat svůj index IN, Terno 5/95 Raffegeau Jean, Pierre Dufils a Didier de Ménonville: Finanční audit, HZ Praha, 1996 Ricchiute N. David: Audit, Victoria Publishing, Praha 1994 Ryneš Petr: Cash flow v účetní závěrce: (komentář, příklady), Olomouc: ANAG, c2000 Schránil Pavel, Josef Tvrdoň: Externí a interní auditing, Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2010 Účetnictví podnikatelů 2014: zákon, prováděcí vyhláška, standardy; Audit: redakční uzávěrka k 27. 1. 2014, Ostrava: Sagit, 2014 Vašek Libor: Finanční účetnictví a výkaznictví, Praha: Institut certifikace účetních, c2014
79
Související a doporučené webové odkazy www.cs.wikipedia.org; www.financni-rizeni.cz; www.kfua.vse.cz; www.myop.wz.cz; www.jindrichovska.blog.vsem.cz; www.businessinfo.cz; www.financni-analyza.webnode.cz; www.managementmania.com; www.finanalysis.cz; www.ucetnikavarna.cz
80
