Řasy a sinice v akváriu
Řasy jsou nedílnou, obvykle však nevítanou součástí vegetace každého akvária. Většina z nich rostlinám škodí tím, že se usazuje na jejich listech a tím snižuje jejich asimilační činnost. Některé druhy porůstají sklo, snižují tím jeho průhlednost a zastiňují tak vnitřní prostor; zároveň brání v pozorováni života v nádrži. Ani neškodné vláknité zelené řasy, které v menším množství zvyšují přirozený vzhled interiéru nádrže, ne-jsou akvaristy vítány. Jejich růst je neregulovatelný, brzy pokrývají celé dno a jsou nebezpečné menším rybám, zvláště potěru, který ve spleti vláken často uvízne a hyne. Obecně se dá říci, že řasy jsou v nádržích plevelem, který se do vody dostává pravidelně s potravou, vo-dovodní i povrchovou vodou, s rostlinami apod. Každý druh řas má vyhraněné nároky na vlastnosti prostředí a vyvíjí se jen za určitých podmínek. Nejdůležitějšími podmínkami jsou teplota, délka a intenzita osvětlení, obsah minerálních a organických látek ve vodě a ve dně, druh a počet ryb, kterými je nádrž obydlena, a druh i počet apa-ratur, jimiž filtrujeme, vzduchujeme nebo vyvoláváme jiným způsobem pohyb vody.
Zdroj fotografie: www.bydleni.cz
Proti řasám bojujeme odstaněním příčin, které umožňují rozvoj dále popsaných druhových skupin. Obecně platí zásada, že se jakýkoli druh řas dá zničit nebo potlačit změnou podmínek, tj. zvýšením nebo snížením intenzity osvětlení, zavedením filtrování nebo vzduchování a nejradikálněji tím, že celou nádrž přemístíme na jiné místo v bytě. Speciální způsoby boje proti jednotlivým skupinám řas uvádíme v další stati.
SINICE (CYANOPHYTA) Tato skupina je mezi akvaristy známa pod názvem modrá řasa. Sinice tvoří na celém povrchu dna a na lis-tech rostlin slizovité kolonie zelenomodré barvy zapáchající po bahně. Povlaky nejsou přichyceny k podkladu a dají se velmi snadno oddělit od písku i od povrchu listové plochy zamořených rostlin.
Zdroj fotografie: www2.uca.es/grup-invest/microbentos/
Tzv. modré řasy jsou velmi nebezpečné, a nebojujeme-li proti nim, zahubí veškerou vegetaci, popřípadě i ryby. Vyvíjejí se hlavně v čerstvé vodovodní vodě, zvláště obsahuje-li větší množství vápenatých solí. Sinice se objevují často v nově zřízených nádržích a tam, kde častěji vyměňujeme větší množství akvarijní vody a nahrazu-jeme ji příliš tvrdou vodovodní vodou. Ke svému růstu vyžadují dostatek světla a klid. Rozrůstání sinic nejspolehlivěji zabráníme pohybem vody. Neobjevují se ani v nádržích obydlených větším množstvím čilých druhů ryb. Výskyt tzv. modré řasy potlačují rovněž ryby rejdící trvale při dně. Nejspolehlivější je však trvalá cirkulace vody nebo vydatné vzduchování. Objeví-li se již modrá řasa, musíme ji především odstranit z nádrže, a to rozrušením jejího povlaku při dně i na listech rostlin. Pak necháme potrhané zbytky sinic usadit a kal stáhneme odkalovačem. Omezíme-li se na po-dobný zásah, objeví se škodlivá řasa za několik dní opět, protože nádrž je přeplněna úlomky řas, které se vznášejí ve vodě.
Zdroj fotografie: www.agen.ufl.edu
Musíme proto vodu, která odtekla při odkalování, nahradit měkkou povrchovou nebo dešťovou vodou a v nádrži změnit alespoň na 7—10 dní světelné poměry. Akvárium buď zastíníme, a to na 2—3 dny úplně neprůhled-ným papírem a pak na 5—7 dní průsvitným papírem, nebo je naopak přesvětlíme silnými žárovkami. Výborné jsou infražárovky, které velmi intenzívně potlačují vývoj modré řasy. V nádržích náchylných k výskytu modrých řas pěstujeme živočichy, kteří je ničí. Jsou to plži a býložravé ryby (hlavně molinesie). Dále se osvědčují pancéřoví sumečci, kteří nenechávají povrch dna v klidu, a tím brání sinicím v tvorbě kolonií.
Zdroj fotografie: www.guamdawr.org/
Modrá řasa se objevuje nejčastěji zjara. V jarních měsících ji zcela spolehlivě zničíme během 2—3 dní na-sazením pulců skokanů nebo ropuch; nejsou-li jinak živeni, velmi brzy spasou povlaky řasy a soustavným vířením vody nedovolí zbytkům šinic, aby tvořily nové škodlivé povlaky.
ZELENÉ ŘASY (CHLOROPHYTA)
Zelené řasy jsou druhově velmi bohaté a jsou rozšířeny na celém světě, převážně ve sladkých vodách. V akváriu i v přírodě se rozmnožují především vegetativně, ale tvoří také drobnohledné rozmnožovací orgány (spory) neviditelné pouhým okem, které se dostávají do nádrží vodovodní vodou a jinými způsoby. Jsou vzhledově velmi různé; známe jednak jednobuněčné zelené řasy, které se volně vznášejí ve vodě a způsobují její zelený zákal, jednak vláknité, mnohobuněčné zelené řasy přirůstající ke kamenům, ke sklu nebo tvořící husté shluky mezi rostlinami. Některé drobné zelené řasy přirůstají na listy vyšších rostlin, na sklo nádrží a na povrch zeminy na dně. Zelené řasy se svými nároky a způsobem života nejvíce přibližují vyšším rostlinám. Objevují se proto v ná-držích nejčastěji, a pokud se příliš nepřemnoží a nesnižují dekorační účinek nádrží, jsou neškodné a produkují kyslík stejně jako ostatní vegetace.
Zdroj fotografie: www.aquamax.de
Nepříjemné jsou především drobné druhy zelených řas, které rostou přisedle na listech rostlin a snižují je-jich asimilaci. Jsou velmi odolné, přirůstají pevně k pletivu listů a nedají se z něho odstranit. Napadají hlavně starší listy a lodyhy, kdežto na nejmladších listech vodních rostlin se nevyskytují. Silně napadené listy musíme z nádrže odstraňovat. Pokud se přisedlé řasy objevují na skle jako drsný zelený povlak, odstraňujeme je žiletkovou škrabkou nebo je stíráme neklíženým papírem. Vhodné jsou jakékoli druhy hedvábného papíru, novinový papír nebo buničitá vata. Chomáče vláknitých řas nepřirostlých k pevnému podkladu občas odstraňujeme z nádrží, aby nezbujely a nezarostly všechen volný prostor. Přirostlé zelené řasy jsou obvykle jen několik centimetrů dlouhé. Nepotlačují vývoj ostatních druhů rostlin, jsou velmi dekorativní a přispívají ke zvýšení přirozeného vzhledu nádrže. Daří se jen v dobře osvětlených nádržích. Některé zelené řasy a z jiných skupin řas parožnatky, kam patří i známá Nitella, se pěstují jako vytírací rostliny.
Zdroj fotografie: www.biologie.uni-hamburg.de
Obecně se dá říci, že vyvíjí-li se v nádrži jakýkoli druh zelených řas, jsou zde dobré podmínky pro růst vyš-ších vodních rostlin. Výskyt těchto řas tedy signalizuje, že nádrž je v pořádku a poskytuje dobré vývojové podmínky rybám i rostlinám. Nepříjemné jsou jen zelené přisedlé řasy, které musíme odstraňovat z předního skla. U ostatních druhů jen regulujeme jejich rozvoj tím, že je občas mechanicky odstraníme. Nezapomínáme, že zelené řasy jsou v nádrži stejně užitečné jako ostatní druhy rostlin a navíc že jsou důležitou součástí potravy pro některé druhy ryb, například pro živorodky, hlavně pro molinesie. Biologickou cestou se dají zelené řasy ničit velmi nesnadno. Vodní plži požírají jen některé měkké přisedlé druhy. Vláknité řasy jsou obvykle pro plže příliš tvrdé, tvrdší než listy mnohých pěstovaných vodních rostlin.
ROZSIVKY (DIATOMACEAE) Rozsivky jsou v nádržích obecně známy pod nesprávným názvem hnědé řasy. Jsou jednobuněčné a žijí obvykle přisedle na listech rostlin, na povrchu dna i na sklech nádrží. Milují polostín, a proto se objevují v nedosta-tečně osvětlených nádržích, nejčastěji v podzimních měsících, kdy klesá intenzita světla.
Zdroj fotografie: protist.i.hosei.ac.jp
Poškozují růst vodních rostlin a činí skla neprůhlednými. Z listů rostlin se nedají odstranit, ze skla je odstraňujeme škrabkou nebo je stíráme chomáčkem gázy, popřípadě papíru pevně přitisknutým ke sklu. Rozsivky zastavují svůj vývoj při dostatečné světelné intenzitě. Zamořenou nádrž musíme přenést na svět-lejší stanoviště nebo ji uměle osvětlit.
ZÁKALY VODY ZPŮSOBENÉ ŘASAMI Zákaly vody jsou nejčastěji v čerstvě založených nádržích. Čerstvá voda, ať už povrchová, nebo vodovod-ní, obsahuje jednak zárodky jednobuněčných řas a prvoků, jednak dostatečné množství minerálních látek k jejich rozmnožení. Zákal vody je tedy u nových akvárií běžným jevem. Zákal obvykle za 5 až 10 dní mizí a vícekrát se neopa-kuje. Největší chybou je výměna vody, při níž dodáme nové zárodky a novou vodu bohatou živinami, a tím prodloužíme dobu zákalu o dalších 5 až 10 dní. Trvá-li zákal více než 14 dní, zavedeme filtrování vody, které odstraní zákal, avšak nikoli jeho příčiny. Způ-sobuje-li přebujení řas a prvoků příliš bohaté dno (s příměsí organických látek) nebo příliš vydatné minerální hno-jení dna nebo vody (přísada průmyslových hnojiv), obnoví se zákal ihned, jakmile zastavíme činnost filtrů, a trvá tak dlouho, dokud není spotřebován nadbytek živin z vody (často několik měsíců). Jak je uvedeno v kapitole o výživě, dáváme proto přednost pranému písku před jakýmikoli živnými přísa-dami. Zákaly vody ve starších nádržích mají obvykle sezónní charakter. V létě se nejčastěji objevuje zelený zákal (jednobuněčné zelené řasy), který vyvolává nadbytek nebo jen dostatek světla. Tento zákal celému životu v nádrži velmi prospívá, ale snižuje průhlednost vody, a je proto nepříjemný především pro akvaristu. Zelený zákal vody je tedy známkou dostatku světla, ale i nadbytku živných látek ve vodě. Jakmile zelené řasy spotřebují minerální látky z vody, hromadně hynou a jejich těla obohatí vodu o ústrojné látky, na kterých se pak opět rozbují jednobuněční prvoci. Zelený zákal se mění v šedý nebo hnědý, který už životu v nádrži neprospívá, nýbrž naopak může být velmi nebezpečný. Prvoci jsou živočichové a spotřebovávají z vody často velké množství kyslíku, takže mohou být příči-nou hynutí ryb. V takových případech můžeme vyměnit podstatnou část vody, ale musíme ji nahradit vodou z jiného, čisté-ho akvária nebo vodou dešťovou; vody z povrchových zdrojů nebo z vodovodu rozvoj prvoků obvykle nezastaví. Pomáhá také včasné zavedení účinného filtrování, je-li filtr vzhledem ke své kapacitě a obsahu zakalené nádrže schopen odstranit zákal do 2—3 dní. Delší zákal vody způsobený prvoky může být nebezpečný. Zdroj: Kniha - Rataj - Akvaristika začíná u rostlin
