Aspekty digitalizace textů

Masarykova Univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Teorie interaktivních médií

Oldřich Lošťák

Aspekty digitalizace textů Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Zuzana Husárová, Ph.D. 2014

Prohlašuji,

ţe

jsem

bakalářskou

práci

na

téma: Aspekty

digitalizace

textů zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. .................................................................. Podpis autora práce

Poděkování Chtěl bych poděkovat Mgr. Zuzaně Husárové, Ph.D. za pomoc a trpělivost při vedení mé práce.

Obsah Úvod.................................................................................................................................... 6 1.0 Média a historie textů.................................................................................................... 8 1.1 Média ........................................................................................................................ 8 1.2 Remediace ............................................................................................................... 10 1.3.0 Text a jeho šíření .................................................................................................. 11 1.3.1 Kniha ................................................................................................................ 11 1.3.2 Periodický tisk, noviny .................................................................................... 12 1.3.3 Komiks ............................................................................................................. 13 1.3.4 Dopisy, zprávy ................................................................................................. 14 1.4 Knihtisk, revoluce v šíření textů ............................................................................. 14 2.0 Digitalizace, technologické aspekty ............................................................................ 17 2.1.0 Digitalizace v ČR ................................................................................................. 18 2.1.2 Skenování, OCR .............................................................................................. 21 2.1.3 Metadata ........................................................................................................... 22 2.1.4 Softwarové komponenty digitalizovaných knihoven ....................................... 23 2.1.5 Kramerius ......................................................................................................... 24 2.1.6 Autenticita, autorská práva, legislativa ............................................................ 25 2.2 ČR digitální ......................................................................................................... 26 3.0. Aspekty sociální ......................................................................................................... 28 3.1 Před příchodem digitalizace .................................................................................... 28 3.2 Úsvit digitalizace .................................................................................................... 30 3.3 Hypertext................................................................................................................. 32 3.4 Digitalizace dnes ..................................................................................................... 33

3.5 Blogy a časopisy ..................................................................................................... 34 3.6 Další vývoje tisku ................................................................................................... 39 3.7 E-book ..................................................................................................................... 39 3.8 Vývoj knihoven ....................................................................................................... 41 3.9 Varianta tištěného textu .......................................................................................... 42 3.10 Je Digitalizace pro lepší budoucnost? ................................................................... 43 4.0 Ekonomické aspekty ................................................................................................... 45 4.1 Kniha ....................................................................................................................... 45 4.2 Komiks .................................................................................................................... 47 4.3. Dopisy, zprávy ....................................................................................................... 48 4.4 Periodický tisk, noviny ........................................................................................... 48 Závěr ................................................................................................................................. 50 Resumé ............................................................................................................................. 52 Summary ........................................................................................................................... 52 Pouţité zdroje: .................................................................................................................. 53 Elektronické zdroje ........................................................................................................... 54

Úvod Ve své práci se zaměřuji na digitalizaci, proces, který začal v osmdesátých letech minulého století a přináší spoustu změn. Řešení hledám v metodě, přijít na to zda změny, které nyní proţíváme, nemají počátky i v něčem jiném. Předpovědi o opuštění tisku se objevovali i před digitalizací. K práci přistupuji formou komparace

několika

autorů,

kteří

se

zabývali

touto

problematikou.

Nejdůleţitějšími jmény je Ludovico Alessandro, Umberto Eco a pro větší zaměření na české prostředí jsem zvolil i Jiřího Trávníčka. V první kapitole se věnuji samotným médiím a remediaci. Těmto tématům se v rozebírání digitalizace nelze vyhnout. Dále analyzuji metody šíření tištěných a psaných textů, které jsou nejvíce zakořeněny v podvědomí lidí, jako kniha, dopisy, komiks, periodický tisk.

V závěru se vracím do historie, kdy jsme

proţívali velice povědomé problémy a to s příchodem knihtisku. Protoţe knihtisk zahájil revoluci v šíření textů, podobně jako dnes digitalizace. Následující kapitola se zabývá spíše technologickým zpracováním digitalizace, postupy a krátkou historií. Jde zde především to, co nám můţe přinést digitalizace za výhody či problémy tím, jak je technologicky zpracována. Ať se jedná o paměťové nosiče, fungování knihoven a jejich výběr textů pro digitalizaci, způsob ukládání a vedení metadat, který se můţe odráţet v autentičnosti informací. Nejdůleţitější část celé práce se nachází ve třetí kapitole, kde je nejvíce uplatněna metoda komparace názorů různých autorů. V práci se zabývám dnešními teoretiky médií, ale také jejich historickými protějšky. Snaţím se nedívat se na následky dnešní doby jako na něco co způsobila digitalizace ale spíše je rozšířeno v mnohem větším kontextu. Ţe některé aspekty digitalizace pramení v něčem jiném a mnohdy starším neţ digitální média sama. Tyto myšlenky se snaţím převést na dnešní digitální dobu. Chápání hypertextu a jeho ovlivňování čtenářských návyků a tím i tištěné literaturu. Úvahy nad blogem a

6

periodickým tiskem. Jaké jsou základní principy a jestli je digitalizovaný materiál opravdu pouze vylepšení tištěného, nebo i tisk má stále co nabídnout? Ke konci kapitoly shrnuji poznatky a zaměřuji se na směr jakým se tisk a digitalizace vydává. Poslední kapitola je spíše o číslech, která se snaţí udělat představu o tištěných publikacích u nás. Pomocí studií Jiřího Trávníčka se snaţím ukázat přehled, jak se daří tištěné knize v ČR. Podobně se zajímám i o periodický tisk, komiks a osobní korespondenci. Pokusil jsem se zde o menší analýzu tištěných publikací v ČR za poslední léta digitalizace.

7

1.0 Média a historie textů 1.1 Média Pokud se budeme bavit o textech, ať psaných či tištěných. Budeme procházet velkým mnoţstvím médií. Digitalizace pak texty posouvá dále a do nového prostředí. Texty co tu byly po mnohá staletí pouze na papíře, můţeme dnes číst z obrazovek monitorů. Za digitalizaci nejde ale brát jen staré texty převedeny do virtuálního světa. Dalo by se říct, ţe veškerá publikace, která dnes vychází ve virtuální podobě, jsou plody digitalizace a jejím odkazem. V úvodu do problematiky se nejdříve zaměřím na Média jako taková. Média se totiţ stala neodmyslitelnou součástí společnosti. Díky médiím máme dostupný celý svět. Jsou obrovským zdrojem informací ale také novodobým nástrojem moci. Média zkrátka ovlivňují naše ţivoty. A to se tak děje uţ po staletí. Stala se předmětem studií, protoţe v médiích pramení interpretace světa. Lidé díky nim nabývají pocitu, ţe okolnímu světu rozumí, mají přehled a zároveň s ním mohou interagovat. To jak jsou média nastavena, také utváří společnost. Proto poznání médii a schopnost orientace v nich nám můţe pomoci pochopit tvář světa.1 A tahle schopnost se stává pro dnešního člověka stále důleţitější. Média jsou podle Bolta a Grusina něco co je remediováno. Za médium povaţujeme to, co si osvojí techniku, formu a sociální významnost jiných médií a mělo by se pokusit jim konkurovat nebo je nějakým způsobem vylepšit. Ţádné médium nemůţe fungovat izolovaně, vstupuje do světa, kde média fungují ve vztahu vzájemného propojení a soupeření. Vztah mezi nimi se musí respektovat.2 Největší moc médií spočívá v tom, ţe ony ovlivňují, co se dozvídáme o světě. Mohou být nositelem myšlenek, která se pak rozšíří do společnosti. Vyuţít ji můţe moc státu, politikové pří svých kampaních i jiné organizace. Co se týče 1Jirák Jan, BurtonGraeme, Úvod do studia médií, Czech edition Brno 2001, ISBN 80-85947-67-6, s.13-18 2BolterJay David, Grusin Richard, Remediation: Understanding New Media, MIT Press paperback ediion, 2000 ISBN 0-262-02452-7 s.44-50

8

organizací, nejzřetelnější je tu ekonomické vyuţití. Ty jsou schopny vynaloţit obrovské částky na tvorbu reklamy a její publikaci v médiích. Taková motivace musí pramenit z víry, ţe média skutečně mohou něco změnit. Média ale určitě neměla slouţit pouze jako nástroj moci.

Ve společnosti mohou plnit velké

mnoţství úloh. Jednou z nich je zábavní. Pomáhají publikum zbavit se stresu a problémů, které musí řešit. Jsou nositelem kultury, i kdyţ ne vţdy s dobrým hodnocením. Masová kultura mnohdy zastiňuje a ničí rozmanitost subkultur. Sociální funkce nám pak udává směr v nauce zvládání vztahů a chování ve společnosti. Díky představám, které média nabízí se nám jejich definice správného, jeví jako přirozená.

A protoţe jsou média schopna změnit stav

veřejného mínění, tak se samozřejmě stala i nástrojem politiky. Zde se můţe objevit i propaganda a jiné formy ovlivňování. Ovšem jedno z největších spojení s médii je zdroj informací. Ty mohou být dozajista zkreslené, zvláště bavíme-li se o informacích z politických či vládních kruhů. Na druhou stranu mohou přispívat ke gramotnosti, ať v přírodních vědách či jiných oborech. Média pronikla do našich osobních ţivotů, podobně jako knihu si můţeme vzít například tablet kamkoliv a díky telekomunikační síti budete vţdy propojeni "se světem".

Můţete zjistit

politickou situaci v Rusku, předpověď počasí pro váš region, odeslat zprávu blízkým a díky převodu starších médií na digitální také nechat zahrát vaši oblíbenou symfonii nebo si přečíst Shakespeara. Ovšem Stejně tak jako vám vášnivý posluchač hudby namítne, ţe digitální zvuk není stejné kvality jako zvuk na gramofonové desce. I digitalizace textů mohou přinášet úskalí. Pokus o pohlcení jednoho média jiným i za předpokladu větší dostupnosti a dalších výhod, se odráţí v médiích obecně a média jsou odrazem společnosti. Následky, mohou být ekonomické, sociální ale i politické. 3

3Jirák Jan, BurtonGraeme, Úvod do studia médií, Czech edition Brno 2001, ISBN 80-85947-67-6, s. 18-42

9

1.2 Remediace Pouţil jsem výraz pohlcení média jiným. Vlastně nejde o ţádný neobvyklý jev. Bolter a Grusin, tedy spíše jejich spolupráce ho definují jako remediaci. Jsou názoru, ţe média nezanikají příchodem novějšího, nýbrţ kaţdé nové médium v sobě nese vlastnosti média předešlého. Ţijeme v době, kdy si zábavní průmysl půjčí něco z jednoho média a recykluje to do jiného. Toho samozřejmě dociluje zcela úmyslně, ale často se můţe i stát, ţe si vztah mezi jednotlivými médii ani neuvědomujeme. Podle Marshalla McLuhana je obsahem kaţdého média jiné médium. Jinými slovy, kaţdé nové příchozí médium je ovlivněno těmi stávajícími. Tohoto faktu lze vyuţít, například při argumentaci proč opustit staré médium kdyţ nové to umí také a efektivněji, nebo nabízí i něco navíc. Média se také stávají transparentními, například počítač nám můţe pouze zpřístupnit fotografie, které si můţeme prohlédnout. Sice sledujeme počítačovou grafiku, která se skládá z pixelů s omezeným mnoţstvím barev a dalšími rozdílnostmi od skutečné fotografie. Ale to jediné co můţete vnímat je právě váš oblíbený snímek. Bolter a Grusin vidí remediaci jako reformu. Kdysi byla fotografie reformou malířství, kino se stalo reformou pro divadlo, hypertext pak mohl přinést interaktivitu do novel. Kaţdé nové médium je určitě oprávněno přijít. Protoţe vţdy obohacuje svět a vylepšuje nedostatky jeho předchůdců. Nedostatky média si ovšem neuvědomujeme, dokud se neobjeví novější verze. Vţdy tu ale byl jistý pokrok v bezprostřednosti. Kaţdé nové médium bylo vţdy více bezprostřední a celé se to dnes zdá být uzavřeno virtuální realitou. Média byla vytvořena naší kulturou, aby ji ztělesňovala. Poslední mediální reformou jsou právě všudypřítomné počítače.4 Dá se tedy očekávat, ţe ať se tištěný text pokusí nahradit cokoliv, vţdy jeho strukturu a vlastnosti ponese s sebou. Stejně jako příchod knihtisku i digitalizace s sebou přináší nové moţnosti i nová úskalí a obavy. 4BolterJay David, Grusin Richard, Remediation: Understanding New Media, MIT Press paperback ediion, 2000 ISBN 0-262-02452-7 s. 52 -62

10

1.3.0 Text a jeho šíření Text, pod tímto pojmem si můţeme představit uskupení slov, které tvoří nějaké sdělení.

Před příchodem digitálních médií byly nositeli textu knihy,

noviny, dopisy, komiksy. Text můţe být publicistický, umělecký nebo jen zábavní. Text nás můţe o něčem informovat či přenášet emoce v dopisech mezi zamilovanými. Jelikoţ se celá práce zabývá texty, je důleţité zjistit něco o jeho povaze a nositelích textu, které tu byli ještě před nástupem počítačové éry.

1.3.1 Kniha Kniha, určitě nebyla prvním, ale stala se zdaleka nejdůleţitějším nástrojem textu. Datování vzniku knihy, můţeme k 2.století našeho letopočtu, jednalo se o první kodexy. Nebo ještě dále do minulosti, kdy Egypťané psali na papyrus. Co to vlastně kniha je? Názory odborníků se shodují, ţe je to jakýsi odkaz a vědomosti naší civilizace. Stala se nástrojem uchování pamětí, vědomostí, moudrosti a v neposlední řadě šíření umění a kultury. Na druhou stranu ani kniha, nástroj svobodného projevu se nevyhnula cenzuře. Lidé se od nepaměti pokouší kontrolovat texty a určovat jakým směrem by se měly vyvíjet. Vţdyť historie pamatuje události, které pohltily celé knihovny. Ať to byla lidská nevědomost, či inkvizice nebo cenzura. Tisíce odkazů civilizace byly ztraceny v čase. Ovšem tomuto procesu, který bychom mohli nazvat filtrování, vděčíme za kulturu, jak vypadá dnes. Kulturu tvoří tento výběr toho, co se zachová. Eco a Carriera si kladou otázku, zda díla co se dochovala, jsou skutečně cennější? Víme o existenci domnělých autorů, jejichţ díla nikdy nespatřila světlo světa. Dnes uţ se můţeme jen dohadovat, zda bychom našli četbu více reprezentativní nebo více obohacující. Podstatné pro knihu se stává, ţe je to médium, které je pro svou jednoduchost a s

11

hlubokými základy v naší civilizaci, přivedeno k dokonalosti.5 Mohla by digitalizace narušit tento přirozený výběr, o kterém mluví Eco? Nebo se naopak stane digitalizace prostředkem k vytěsnění neţádoucího materiálu?

1.3.2 Periodický tisk, noviny Ţivot bez "novinek" je dnes snad nemyslitelný. Přehled o politické situaci u nás i ve světě, předpověď počasí či zajímavé zprávy z vašeho okolí. Tyto informace jsou jiţ poskytovány i v audio či audiovizuální podobě. Ať uţ prostřednictvím televize, rádia, či internetu, ale stále se zachovala i forma psaného textu. Zachovala, není ten správný výraz, protoţe tištěné noviny se dál běţně publikují a to ve velké míře. Noviny se samozřejmě rozšířili i do prostoru Internetu, který by se mohl zdát jako dokonalý zprostředkovatel. V začátcích nebyly zprávy tak zcela aktuální. Není se čemu divit, první zmínky se odhadují asi o pět-set let dříve. V této době se kupci v Evropě rozhodli distribuovat zpravodaje. Ty byly ještě psány rukou a obsahovali informace jako vývoj válek, zajímavé lidské příběhy ale dokonce i počasí a ekonomický stav. Za zmínku ale určitě stojí, ţe první psané zpravodajství, které sice nenese atributy novin ale je jejím cílem zpravovat obyvatelstvo, se objevilo uţ ve starověkém Římě za vlády Julia Caesara. Nechal vyrýt do ţeleza nebo vytesat do kamene vládní oznámení, jeţ byla vystavována na veřejných místech. I kdyţ byl tiskařský stroj vynalezen uţ v patnáctém století, zpravodaje evropských kupců byly stále ruční prací. To znamenalo i to, ţe číst jejich články si mohli dovolit jen zámoţní lidé. V 16.století se dokonce objevilo v Německu předplatné. Kaţdý měsíc pak pro platící čtenáře vycházely nové publikace. V roce 1605 přichází Johan Carolus s prvními tištěnými novinami Relationaller für nemmen und gedenckwürdigen Historie. To nastartovalo závody s šířením novinek po celé Evropě i za oceánem. Nejstaršími 5Eco, Umberto - Carriere, Jean-Claude. Knih se jen tak nezbavíme, Praha, Argo 2010 ISBN 97880-257-0266-6 s. 51-53

12

tištěnými novinami, které se dochovaly dodnes, jsou Opregte Haarlemsche Courant. Tiskly se v Haarlemu a to uţ od roku 1656. Noviny zdá se mají za sebou také dlouhou historii a podobně jako kniha, dnes čelý počítačovému věku. I Internet vyuţívá komerce a nabízí některé noviny za předplatné. Ačkoliv tištěné verze se publikují stále, jejich virtuální verze si rychle získala na popularitě. 6

1.3.3 Komiks Poměrně mladé odvětví tiskovin, které si velmi pozvolna vydobývalo své místo v naší kultuře. U komiksu jako by byla cítit naše tuţba po vizualitě. I kdyţ první komiksy by se dalo říci, nebyly vizuálně na příliš vysoké úrovni, měly patrně kladné odezvy. Slavné komiksové postavy dnes jiţ zná téměř kaţdý a staly se i inspirací pro jiná média. Avšak ne vţdy byl komiks uznáván jako přínosná či vhodná publikace. Přitom za vznik tohoto nového ţánru můţeme vděčit novinám. Kdyţ v nedělních přílohách Hearst New York American začaly vycházet i krátké příběhy Ţlutého dítěte od Richarda F. Outcaulta. Ten se čtenářům natolik zalíbil, ţe uţ o rok později začal být publikován jako samostatná příloha. V roce 1922 komiks nevychází pouze jako novinová příloha a těší se vlastního časopisu s názvem ComicMonthly. Po roce 1933 vymyslel Jerome Siegel s výtvarníkem Josephom Schusterom komiksovou postavičku ztvárňující mimozemšťana se super schopnostmi.

Po pár odmítnutí ji nakonec koupila firma DC pod názvem

Superman.7 Uţ po pár letech mohly společnosti, které postavu zamítnuly, litovat. Štěstí pro ně, ţe se nedočkali dneška. Boj o autorská práva komiksových hrdinů

6Newspapers [online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW: Historyofnewspapers and magazines[online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW: 7Historie komiksu[online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW:

13

zasáhl do televize, filmu, počítačových her i hraček. Prostředí komiksu se v jeho virtuálních verzích značně změnilo. U komiksu se stala populární interakce, moţnost zapojení se do příběhu. O co nás ale tyhle výhody mohou připravit?

1.3.4 Dopisy, zprávy O uţitečnosti telekomunikačních sítí ve spojitosti se zprávami dnes nemůţe nikdo pochybovat. Spíše čekáme jen na dobu, kdy budeme moci pomocí technologie posílat skrze virtuální prostředí i balíky. Na druhou stranu ale na kaţdém rohu, v kaţdé obchůdku se suvenýry, papírnictví nebo obchodních centrech, pořád si můţeme koupit obálky, poštovní známky či pohlednice. Kdyţ pomineme úřední dokumentaci, která musí být v tištěné podobě nebo má alespoň v této formě větší váhu, co pro lidi znamená fyzická pošta? Kolem osobních psaníček a pohledů jakoby existovala aura, která jim nedá zaniknout.

1.4 Knihtisk, revoluce v šíření textů Pro pochopení událostí, kterých jsme dnes svědky, nám můţe pomoct náhled do minulosti. Podívat se na jiný důleţitý zlom v dějinách textů. Obě období mají totiţ cosi společného. Příchod nové technologie, která přináší větší dostupnost a s tím i nové moţnosti. Stejně jako dnes byli lidé nadšeni z pokroku a výhod, které to můţe přinést. Ale také vznikaly obavy z moţných důsledků. Technologie knihtisku se objevila poprvé v roce 868 našeho letopočtu v Číně (podle dalších pramenů se tisk mohl objevit i mnohem dříve ale nikoli v ţádné pokročilejší formě). Tedy o několik století dříve neţ přišel Gutenbergův stroj. Nicméně tisk byl velice zdlouhavý a nebylo moţné vytvořit větší mnoţství textů nebo obrázků v krátkém čase. To změnil právě Gutenbergův výtvor, který umoţňoval masovou produkci tištěného materiálu. Do té doby byl veškerý tisk

14

pouze dekorativní. Tisklo se pomocí ručně vyřezávaných válců ze dřeva, kovu nebo i kamene. Tlakem se pak nanášela barva na pergamen či papír.8 Vynález německého zlatníka, roku 1436, byla pohyblivá tiskárna. Přestoţe se tento vynález uţ objevil a to rovněţ v Číně roku 1041, měl Gutenbergův stroj obrovskou výhodu. Jeho tiskařský stroj byl opatřen výměnnými písmeny. To umoţňovalo tisknout velké mnoţství knih v extrémně krátkém čase. Byla to revoluce ve výrobě knih, coţ umoţnilo velký rozvoj vědy, umění i náboţenství, díky snadnému přenosu textů.9 Po vynalezení knihtisku Victor Hugo věřil, ţe podkope principy, které tvořili tehdejší svět. Katedrála byl základ vědění a lidé sem chodili získávat vědomosti. Nazývá je kamennými vědomostmi nebo spíše vědomosti vepsané do kamene. Nicméně lidé nepřestali chodit rozjímat do kostelů, aby zde sledovali umění a ani nepřestali vyuţívat papír s perem. Avšak o něco později, v renesanci, filozofové a vědci na vynálezu knihtisku postavili vyjadřování vědění. Podle Elizabeth Eisenstein je tohle důkazem, ţe knihtisk se stal nejdůleţitějším nástrojem moderní vědy. V této době se začali vytvářet masové publikace jako noviny, magazíny nebo novely. Je to věk kdy se teprve začíná objevovat nové publikum, které průkopnický vynález, čili masová produkce, můţe oslovit. Dnes se nacházíme ve fázi, kterou David Bolter nazývá pozdní doba tisku. Databáze, email, Internet a počítačová grafika je dnes součástí našich ţivotů a má mnohá vyuţití. Avšak ještě v roce 1980 nikoho nenapadlo, ţe by se tištěné texty mohli objevit v počítačích. Ano, dopisy nebo například firemní zprávy, to vše počítače mohli díky internetu velice urychlit. Ovšem literatura, učebnice pro školáky i noviny měli zůstat výsadou tisku. Digitalizaci však neunikla ani klasická literatura, často texty uţ ani nejsou distribuovány pomocí tisku a jsou k dispozici pouze virtuálně. Na Internetu je k dostání vše od knih aţ po magazíny. 8Knihtisk [online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW: 9Gutenberg [online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW: Gutenbergův stroj[online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW:

15

Elektronické technologie nabízí spoustu moţností a zdá se, ţe tisk vedle nich téměř vypadává ze hry. Na druhou stranu i v této době se knihy stále těší zájmu i jisté prestiţe. Důkazem můţe být i fakt, ţe jen málo autorů dnes publikuje pouze na internetu, kaţdý se chce dostat i a hlavně do tištěné podoby. Jisté je, ţe tištěná kniha si v novém světě musí znovu hledat své místo. K tomu pomohl i náš trţní systém, ten vytváří rivaly z kaţdého média. Přes to všechno, tištěné písmo uţ po staletí uchovává naše vědomosti a kulturu, stalo se jakýmsi artefaktem.10

10Bolter David Jay, WritingSpace, Computers, hypertext and remediationofPrint, 2010, ISBN 08058-2918-0 s. 25

16

2.0 Digitalizace, technologické aspekty Digitalizace má k sobě poměrně blízko s mikrofilmováním ale není to totéţ. Negativ mikrofilmovaného dokumentu, který lze promítnout není digitálním elektronickým nosičem. To samé platí u klasických vyvolaných fotografií. Navíc účelem mikrofilmování je spíše zachovat původní povahu díla. Pokud by byl originál poškozen, bylo by pořád moţné nahlédnout na přesnou kopii. Zatímco digitalizace má význam v přístupu textů a jiného záznamu širší veřejnosti. Obě dvě sloţky ovšem spadají do reformátování dokumentů. Občas se vyuţívají obě metody pro zachování obsahové i kontextové stránky. Mikrofilmová část je určena k archivaci a digitalizovaná slouţí uţivatelům. Za výhody jsou uváděny i například ochrana ţivotního prostředí, protoţe klesá spotřeba papíru, inkoustu a všeho co je propojeno s tiskem. Navíc s šířením digitálních textů klesají i spotřební náklady. Do digitalizace ovšem nespadají jen texty ale také zvuk, obraz a film (video). Digitalizace spustila nová očekávání z nové technologie. Multimediální vyjadřování, humanitní výzkum v digitálním prostředí se začal objevovat s příchodem této technologie. Přišly nové nástroje, metody ale také změna smýšlení a práce. Školství, zábavní průmysl, korporace, všechny instituce se museli zaobírat příchodem nové reality a vymýšlet strategie jak se k ní postaví.11 Pro digitalizovaný materiál není problémem pouze převádění ale taky volba vhodné technologie pro uchování dat. Paměťové disky se za posledního čtvrt století proměnily mnoho krát a nevţdy byl tento kus technologie úspěchem. S příchodem velkokapacitních pevných disků a analogových pásek se můţe zdát, ţe jsme problém vyřešili, ale nikdy nevíme, co budoucnost přinese.

11Burdick, Anne, Drucker Johanna, Lunenfeld Peter, PresnerTodd, Schnapp Jeffrey, Digital_Humanities, The MIT PRESS CAMBRIDGE, MASSACHUSETTS LONDON, ENGLAND 2012, ISBN 978-0-262-01847-0 s.4 Podstata a význam digitalizace písma [online]. 2014 [cit. 2014-01-30].

17

V poslední době se rozmohla technologie DIY, coţ je vlastně, ţe kaţdý si můţe naskenovat obsah určitých knih (OGR) a zpřístupnit ji online. Tato technologie umoţní zrychlit digitalizování celých sérií knih nebo kompletních kolekcí nezávislých časopisů. To vše skrze sběratele.12

2.1.0 Digitalizace v ČR Abych mohl přistupovat k procesu digitalizace co nejkonkrétněji, zvolil jsem postupy digitalizace v našem prostředí. I kdyţ se charakteristiky digitalizace příliš nemění, zaměřuji se na digitalizaci převáţně v Jihomoravském kraji. V české republice se poprvé myšlenka digitalizace národního archivu objevila v polovině devadesátých let 20. století. Následně začali vznikat projekty, které byly pod dohledem Odboru archivní správy MV, Národního archivu a ČVUT. Digitalizace se objevovala i dřív ale aţ v posledním desetiletí se pomalu ustálily standardy a digitalizace se proměnila ve stabilizovaný postup. Odpovědí na otázku proč digitalizace dříve nebyla tak úspěšná nebo nehrála tak velkou roli je dostupnost Internetu. Bez přístupných veřejných sítí a malém mnoţství zobrazovacích médií nebyla digitalizace takovým vítězstvím. Digitalizovaný obsah byl předmětem pro specialisty a odborníky. Pro veřejnou správu se daly věci do pohybu 7. ledna 2004, kdy vláda zadala úkol vytvořit projekt k uchování informací a jejich zpřístupnění v digitální podobě. Jedním proč se vláda uchýlila k digitalizaci je podmínka vytvoření e-governmentu. Pokud chce vláda mít veřejnou správu, která vyuţívá elektronické komunikační technologie, musí mít vytvořený digitální archiv.13 Dalo by se říct, ţe e-govermnet je plodem digitalizace, která umoţňuje rychlý přenos, vyhledávání a sdílení informací mezi občany a

12Ludovico Alessandro, Post-digital:print TheMutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s.128 13Jiří Bernas, Národní digitální archiv [online]. 2014 [cit. 2014-11-07]. Dostupné z WWW:

18

institucemi.14 Tohle vyuţití samozřejmě ocení i například zdravotnictví. Díky takovým archivům a sítím se mohou nemocnice dozvědět důleţité informace o pacientech takřka okamţitě. Problémem rychlosti se v tento moment stává spíše byrokracie, která se snaţí informace určitým způsobem chránit. Pokud se budeme bavit více o kulturní části neţ dokumentech ve veřejné správě, velkým podnětem k digitalizaci byla demonstrace její výhody, kdyţ v roce 2002 povodně zničily nebo poškodily velké mnoţství knih. Objevovalo se i hodně dokumentů, které jiţ nebylo moţné zpřístupnit, a digitalizace byla jedinou moţností pro jejich záchranu. Jejich fyzická manipulace by vedla k rychlejšímu zániku dokumentů a díky digitalizaci mohly být zachráněny. Důleţitou sloţkou byla i propagace různých institucí, které si k digitalizaci našly prostředky. Galerie se tak mohly prezentovat i na Internetu a lákat publikum pomocí katalogů i virtuálně zpracovanými objekty.15 2.1.1 Vlastní digitalizace dokumentů Archivní systém v České republice je rozdělen na Kraje. Kraje jsou následně

rozděleny

na

tři

úrovně.

Kaţdá

spravuje

specifickou

část

digitalizovaného materiálu. Jedná se pouze o dokumenty veřejné správy a kulturního odkazu určitého kraje. Krajská digitální spisovna (KDS) - úloţiště pro uzavřené spisy a dokumenty v digitální podobě. Dokumenty jsou zde uloţené v podobě SIP balíčků, dokud nejsou vyřazeny a převedeny do elektronického archívu.

14 E-Government[online]. 2014 [cit. 2014-11-06]. Dostupné z WWW: 15 Hutař Jan, Melichar Marek, České paměťové instituce a digitální data [online]. 2014 [cit. 201411-07]. Dostupné z WWW:

19

Krajský digitální repozitář (KDR) - Kulturní část krajského digitální sběrače. Repozitář slouţí k zachování kulturního dědictví oblasti. Prakticky vše co má nějakou hodnotu a nepatří do veřejnosprávních orgánů. Do této kategorie patří, knihy, umělecká díla a sbírky ale také fotografie a filmy. Krajské digitální úložiště(KDU)- Jestliţe KDS pracuje s dočasnými dokumenty tak KDU se stará o zachování dat, které je potřeba uchovávat z dlouhodobějšího hlediska. Rovněţ se jedná o dokumenty veřejnosprávních orgánů.

Dlouhodobé uchovávání dat se dotýká také zdravotní

dokumentace, geodat, záznamů kamerových systémů, data síťového provozu a jiné. Dalšími projekty pak jsou vytvoření Národní digitální knihovny a Národního digitálního archivu. Proces digitalizace v případě archivu vychází ze standardu OAIS.16 Pokud přistoupíme k samotné digitalizaci, zjistíme, ţe celý proces se skládá z několika důleţitých kroků. 1.Vyhledání a příprava fondů k digitalizaci 2.Připravení dokumentů 3.Vlastní skenování a následná úprava digitálních obrazů 4.Vytváření metadat 5.Práce s OCR 6.Správa provozního úloţiště a repozitáře17 16 Digitalizace a ukládání dat, e-government Jihomoravský kraj[online]. 2014 [cit. 2014-10-28]. Dostupné z WWW: 17Bernas Jiří, Národní digitální archiv [online]. 2014 [cit. 2014-11-07]. Dostupné z WWW:

20

2.1.2 Skenování, OCR Po té co se vyberou knihy k digitalizaci, musejí být oskenovány. Tyto kniţní skenery (face_up) jsou uzpůsobeny tak, ţe knihy jsou poloţeny klasicky hřebem dolů. Od první převedené knihy v roce 1971 jsme se úctyhodně posunuli aţ na desítky milionů. Ať uţ to bylo způsobeno příchodem nových technologií, změně politiky ve vedení textů, pravdou je, ţe největší podíl na digitalizaci má poslední desetiletí. Co do rychlosti, byl určitě důleţitým počinem skener. Pro digitalizování knih, vznikl speciální druh. U nás mu říkáme kniţní skener v zahraničí pak face up skener.18 Jedním z rozdílů je, ţe skenovaná plocha je směrem nahoru, tudíţ se mohou snáze otáčet stránky. Tato technologie vede ještě dál, tedy skenery jsou schopné si sami otáčet stránky a skenovat tak velice rychle a zároveň šetrně ke knize. Otáčení listů pomocí vzduchu a automatické přizpůsobování rychlosti otáčení stran v závislosti na knize, všechny tyto nové technologie vznikli pouze za účelem usnadnění digitalizace knih.19 Kdyţ uţ je nějaký objekt nahraný v binárním kódu jsou mu přiřazena metadata. Ale přesto, ţe skenery jsou dnes tolik pokročilé, pořád vznikají pouze obrazy stránek, nikoliv text, který je moţné archivovat. K tomu slouţí software OCR. Ten byl vytvořen pro rozeznávání znaků na skenovaném dokumentu. Je schopný, převést text z klasického obrázku do textového dokumentu.20 Samozřejmě tento systém není neomylný a po tom co byl aplikován, je potřeba, aby proběhla jeho korekce. Některé texty je nutné přepisovat ručně i dnes, protoţe si s ním OCR neporadí. Vţdy ale texty i přes velkou automatizaci ověřuje ještě člověk. 18Jak se digitalizuje kniha? [online]. 2014 [cit. 2014-11-9]. Dostupné z WWW: 19 Skenery pro digitalizaci [online]. 2014 [cit. 2014-11-9]. Dostupné z WWW: 20OCR [online]. 2014 [cit. 2014-11-9]. Dostupné z WWW:

21

2.1.3 Metadata K uchovávání dokumentů je nutné uloţit ho tak aby byl čitelný a dlouhodobě uchovaný. To vše za pouţití správné technologie. Nicméně je tu předpoklad, ţe dokumenty budou dále efektivně slouţit veřejnosti. K tomu slouţí takzvaná metadata. Jejich účelem je přiřazovat dokumenty do nějakého kontextu, informovat o čase uloţení, změnách zápisu, formátu atd. Podle norem OSAI jsou všechna metadata uloţena přímo s dokumentem. Metadata se dělí do tří skupin. 1. popisná - Hlavním účelem je vyjádřit obsah daného digitálního dokumentu. Jsou hlavním vyhledávacím zdrojem v archivu. Do této kategorie patří například název, popis, autor, kategorie, rok záznamu, pořadové číslo, spisový znak a jiné. Tato metadata je důleţité doplnit hned ve fázi příjmu dokumentu, později by bylo velice komplikované tyto informace dohledávat. 2. konzervační - Tyto údaje jsou spíše technologického původu, nemají vypovídat ani tak o obsahu dokumentu jako spíše o technických údajích uloţení dokumentu, zaznamenávají činnosti, které byli provedeny s digitálním obsahem, ale také sledují cesty, kam se dokument ve virtuálním světě přemístil. Najdeme zde i například údaje o formátu souboru a další technické údaje o digitálním dokumentu. Všechny tyto údaje nejsou důleţité jen kvůli správě archivu ale také pro ověřování věrohodnosti dokumentu. Proto je nutné veškeré informace o pohybech dokumentů nebo změnách digitálního obsahu vést dokumentaci. 3. strukturální - Slouţí u udrţení řádu a přehlednosti digitálních dat. Odkazuju na souvislosti mezi dokumenty. Pro přehlednost se ukládají v závislosti na metadatech v archivních informačních balíčcích (AIP). O definovaní tohoto informačního balíčku se stará norma OAIS. 21

21Bernas Jiří, Národní digitální archiv [online]. 2014 [cit. 2014-11-07]. Dostupné z WWW:

22

2.1.4 Softwarové komponenty digitalizovaných knihoven O to aby dokumenty byly pouţitelné i pro budoucnost a nezůstaly pouze v digitálních archivech se stará architektura OAIS.

Zajišťuje technickou

pouţitelnost, sémantickou srozumitelnost pro další pouţívání digitálních dokumentů. Pokud mají být dále vyuţívány, musí být čitelné a srozumitelné i pro běţného uţivatele. Model OAIS vymezuje základní koncepci pro ukládání elektronických dokumentů v archivu a stal se rozšířeným standardem. Jsou v něm obsaţeny hlavní funkce, které by měl archiv obsahovat. Funkce jako příjem a správa dat, archivní uloţení, přístup, administrace a plánované uchovávání. Všechny informace o dokumentu jsou uloţeny přímo s dokumentem do jednoho objektu se standardizovanou strukturou. V OAIS se tyto balíčky nazývají SIP (Submission Information Package). Tento balíček obsahuje dokument a všechny dostupné informace o něm (metadata). Dalším balíčkem je DIP (Dissemination Information Package). Neţ je balíček vůbec archivován proběhnou dvě kontroly, které mají odhalit škodlivý software, následně kontrola formátu, vyplnění metadat. Pokud projde, metadata se znovu doplní o nové údaje a bude celému balíčku přiřazený identifikátor. Po celém procesu bude balíček archivován a změní se jeho označení na AIP. Zachování dokumentu ale není jediná starost, kterou archiv musí řešit. Je třeba i vypracovat strategii pro změny formátu dokumentů. Jak víme vývoj elektronických zařízení je poměrně rychlý a stejné je to i u softwaru. Formáty se mění velice rychle a u dlouhodobě uloţených dokumentů by mohl nastat problém čitelnosti. Proto se archivy pouţívají

Digitalizace a ukládání dat, e-government Jihomoravský kraj[online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW:

23

takzvanou migraci, kdy se soubory, které nebude archiv moci interpretovat, převede do vhodnějšího formátu. 22 2.1.5 Kramerius Digitalizace veřejnosprávních organizací můţe být veřejnosti pochopitelně prospěšná, ale nejsou to veřejně přístupné databáze. Pokud se budeme bavit o open-source softwaru, systém Kramerius patří v české republice k důleţitému zástupci. Kramerius je přístupný pro veřejnost na lokálních sítích ale i na Internetu. Jeho hlavním posláním je digitalizace knihovních sbírek, monografií a periodik. Ale digitalizaci tu neunikly ani mapy, hudební dokumenty, staré tisky a jiné kulturní cennosti.23 V databázi Kramerius si můţe čtenář vyhledat jak digitalizované knihy, tak dokumenty, které uţ vznikly pouze virtuálně. Kramerius ale nevznikl jako digitální databáze, Do roku 1999 to byl projekt na ochranu ohroţených dokumentů a zálohování probíhalo formou mikrofilmování.24 Různé projekty nevznikají proto, aby mezi sebou mohli soutěţit. Kaţdá digitální knihovna se zaměřuje na jiné texty. Nejde pouze o ţánrové rozdělení, nebo na historickou a moderní literaturu. V případě databáze Kramerius se digitalizace zaměřuje primárně na texty, kterým se z nějakého důvodu krátí ţivotnost, ta můţe být způsobena třeba kyselostí papíru. Zaţloutlé listy by pak bylo obtíţnější nebo nemoţné přečíst. Digitalizace tu tedy působí i jako prevence před zničením, tedy ochrana kulturního dědictví.

22Bernas Jiří, Národní digitální archiv [online]. 2014 [cit. 2014-11-07]. Dostupné z WWW: 23 Krátký Robert, Česká digitální knihovna a open-source systém Kramerius [online]. 2014 [cit. 2014-11-10]. Dostupné z WWW: 24Hutař Jan, Melichar Marek, České paměťové instituce a digitální data [online]. 2014 [cit. 201411-07]. Dostupné z WWW:

24

2.1.6 Autenticita, autorská práva, legislativa Problém jako autenticita spadá i do technologické stránky digitalizace, protoţe to jakým způsobem je zpracována můţe tyto problémy minimalizovat. Digitalizace je velice komplexním postupem, právě z důvodů jednak snadného přístupu, vyhledávání a bezpečného zachování dokumentů ale také je nutné, aby si dokumenty zachovaly svoji autenticitu. Dokument si musí zachovat svoji věrohodnost po celou dobu archivace a nesmí ztratit důleţité informace ani při manipulaci v archivu (například při procesu migrace). U národního digitálního archivu je vyţadována certifikace, kterou zastává třetí strana.

Ta kontroluje

všechny poţadavky pro archivní úloţiště dat. A to jak fyzické zabezpečení, softwarové zabezpečení a všechny procesy uvnitř archivu. Důleţité taky je aby archiv prokázal dostatek financí na dlouhodobý provoz.25 I kdyţ je digitální archivace v plném proudu, stále nejsou rozptýleny pochybnosti o bezpečnosti tohoto počínání. Systém se tak i přes všechna opatření stává na první pohled zranitelnější. Od přelomu tisíciletí šel technologický vývoj velikou rychlostí směrem kupředu a autorské právo nestíhá v tomto závodu drţet krok. Knihovny se tak musejí vypořádat s novými problémy dnešní doby, aby mohly vyuţívat potenciálu digitálních médií v plném rozsahu. S příchodem papíru, pergamenu, papyrusu ale i hliněných destiček uţ autor mohl působit na své okolí a dostávat i odezvu. Na druhou stranu tato doba sebou ještě nepřináší vzdělání, tedy ne pro kaţdého. To je výsadou elit. Revoluce písma v podání Gutenbergova stroje pomohla rozšířit písmo i mezi prostý lid a dala tak textům větší šanci se rozšiřovat. Dnes uţ čtení není výsadou ale podobně jako tehdy i dnes zaţíváme další revoluci. Digitalizace s sebou přináší nová úskalí, autorské právo se na dokumenty na internetu vztahuje naprosto stejně jako na tištěnou knihu v kamenné prodejně. I dnes se knihy převáţně nakupují, knihovny jsou spíše výsadou malé skupiny lidí. Ale Internet a 25Bernas Jiří, Národní digitální archiv [online]. 2014 [cit. 2014-11-07]. Dostupné z WWW:

25

digitální knihovny se uţ staly masovou záleţitostí. Rozdílem je i fyzická existence a moţnost půjčování. Abychom zůstali v jádru problému, jde o to, aby autoři nebyli zanedbávání a odškodněni za ztrátu, kterou jim můţe přinést Internetová knihovna, protoţe i přes snahu zabezpečenítu stále hrozí moţnost zneuţití. I kdyţ tu taková moţnost byla i dříve a to ve formě opisu či skenování knihy, uţ nebylo moţné tyto naskenované obrázky znovu prodat. Ne kaţdý má moţnost tisknout vlastní knihu. Zatímco zveřejnit kopii na Internetu můţe kaţdý.26 To uţ ale není ani tak problémem digitalizace jako spíše globálních sítí (Internetu). I kdyţ nebudou vznikat knihovny, lidé mají stále moţnost a prostředky, knihy na Internetu zveřejnit. Při skenování knih se s autorskými právy mnohdy střetla i společnost Google, která musela pro jejich porušení platit autorům milionové odškodnění. Byl to jeden z problémů, který digitalizaci zpomalil ale nikoliv zastavil. Google chybu, za kterou platil vysoké pokuty opakoval mnohokrát ale knihy digitalizuje dál.27 2.2 ČR digitální Digitalizace tedy není pouze něčím jako nový módní výstřelek, stala se nezbytnou součástí pro fungování veřejnosprávních orgánů. Digitalizace je nyní ve stádiu kdy některé dokumenty nikdy nenabydou fyzickou podobu (tisku) a jsou uloţena pouze digitálně. Tento systém pomáhá šetřit čas, prostor i peníze. Nadruhou stranu, počáteční výdaje na digitalizaci se pohybovali řádově v stovkách miliónů Kč.28 Dnes jiţ ale tento akt plodí ovoce a v české republice funguje jiţ zmíněný e-goverment. Podnětem můţe být i urychlení práce historickým badatelům, kteří se mohou díky digitalizaci okamţitě dostat k těm 26VolemanováJurmanová Věra, Digitální knihovny z pohledu autorského práva Masarykova univerzita v Brně, 2005. ISBN 802103646X s. 16-21 27 Trávníček Jiří, Čtenáři a Internauti, obyvatelé české republiky a jejich vztahy ke čtení, Host Brno 2011, ISBN 978-80-7294-515-3 s. 34 - 36 28Bernas Jiří, Národní digitální archiv [online]. 2014 [cit. 2014-11-07]. Dostupné z WWW:

26

spisům, které potřebují. A zároveň zajistí, aby tu texty byly i pro další badatele, protoţe i papír má svoji ţivotnost a nemá neomezený počet kopií. Po nahlédnutí do technologických parametrů digitalizace se zdá, ţe celý proces se co do bezpečnosti ale také kvality uchování dat snaţí být co nejdůkladnější.

27

3.0. Aspekty sociální 3.1 Před příchodem digitalizace V historii můţeme vidět spoustu příkladů, kdy se objevilo nové médium, které v sobě neslo vlastnosti médií předešlých. Nicméně nikdy nebylo to staré plně nahrazeno novým, pouze se transformovalo, ale pořád je zde. Uţ od počátku 20. století se mnoho teoretiků snaţí přesvědčit společnost o zastaralosti papíru a nabízejí jiné eventuality. V podstatě kaţdé nové médium tvrdí, ţe má vylepšené vlastnosti média jemu předešlého (tištěného papíru).

A to ho dostává do

potencionální pozice ho nahradit. Dosud se to však ţádnému nepodařilo. O historii vepsané do kamene, kterou zmiňuje Jay Bolter Grusin jsem se vyjádřil v první kapitole. Ludovico určuje další vlnu v pojmu šíření informace a tou je příchod telegrafu. Technologie, které mohla pomocí elektrického proudu přenášet informace v reálném čase na velké vzdálenosti. Telegraf byl průkopníkem v nových technologiích, které ho začali následovat. Systém sítí a elektronického publikování byl předvídán umělci a avantgardisty uţ o století dříve. Očekávaná smrt papíru byla poněkud přehnaná, ale elektronické publikování se uţ stalo realitou. Jak se budou analogová a digitální média měnit, koexistovat?29 Uzanne argumentoval názorem, ţe čtení způsobuje únavu a apatii. Ale na druhou stranu slovo, šířené zvukem, můţe přinést energii. Proto musí nevyhnutelně gramofon nahradit tištěnou stránku. Uţ ţádné další denní, únavné čtení esejí, románů, zpráv, tomu všemu se dá vyhnout, kdyţ budeme vstřebávat informace ušima. Pro něj znamená konec tisku, konec tyranie. Osvobození od otroctví, ve kterém nás drţí oči.30I kdyţ jeho myšlenky byly nadčasové, samozřejmě nebyly technologie k tomu, aby se mohly stát skutečností. Konec

29Ludovico Alessandro, Post-digital:printTheMutationofPublishingsince 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s.8-12 30UzanneOctave, The End ofBooks [online]. 2014 [cit. 2014-11-8]. Dostupné z WWW:

28

knihy tedy předvídali i lidé, kteří digitalizaci a Internetu mohly vidět jen v těch nejdivočejších snech. Nebyl ovšem jediným, francouzský umělec Villemard v roce 1910 vytvořil pohlednice s velice futuristickou vizí. Noviny se nečtou, nýbrţ naslouchají, to také platí o osobní korespondenci. Školáci se učí pomocí sluchátek, které jim dávají informace. Tento stroj učitel krmí knihami, ten je pak následně transformuje na zvuk, který podobně jako u Uzanneho, teorie hraje ústřední roli v interpretaci textů. Tím však nezpochybňuje nadřazenost knih jako úloţiště informací.31 Jeho teorie se sice zdají příliš futuristické, ale nikdy si nepředstavil společnost bez knihy. Vynález, který měl nahradit knihu byla Brownova páska s miniaturním písmem, ta se rolovalo za zvětšovacím sklem. Čtenáři tak mohli kontrolovat čtecí rychlost podle chuti a potřeb. Sázel na příchod mikrofilmu, který by měl staré médium zatlačit, ale paradoxně spíše upevnil jeho pozici.32 Telegraf ani telefon nemohly ve své povaze tištěné noviny nijak ohrozit, ale s příchodem rádia se opět nastartovalo uvaţování nad tím, zda se nenašla náhrada. Protoţe umoţňovalo masové propojení v reálném čase, ovšem bez moţnosti archivovat záznam. Rádio začalo u posluchačů vzbuzovat pocit imerze. Někteří posluchači tvrdí, ţe se více vcítí do rádia neţ do knihy. Podle McLuhana se společnost díky rádiu "uzavřela" do jediné místnosti. Ale ani tehdy to nebyl konec pro tištěné listy. Tištěné noviny i na největším vzestupu rádia zaznamenaly zvýšení prodeje. Důvodem mohl být i rituál, kdy si kaţdý koupí ranní noviny. McLuhana zastává názor, ţe kniha je v dnešním elektrizovaném světě nevyhovující a odsouzena k zániku. Kniha technologicky nestačí tlaku, který vyvíjí zpravodajství a elektronická média obecně. Ne přímo digitalizace ale elektřina obecně se stala nástrojem, který ničí staré základy společnosti.33 Čtenář knih musí přemítat písmenka v řádcích, coţ je z hlediska rychlosti předávání 31Wade Lisa, Sociologicalimages, Villemard´s vision ofthefuture[online]. 2014 [cit. 2014-11-8]. Dostupné z WWW: 32Ludovico Alessandro, Post-digital:printTheMutationofPublishingsince 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s.19 33McLuhanMarshall, Jak rozumět médiím, Praha 1991, ISBN 80-207-0296-2, s. 319 -330

29

informace značně neefektivní. I přes jeho snahu vytlačit knihu z pozice potřebných médií, nikdy neřekl, ţe kniha je "mrtvá", spíše vystrčena z pozice jakou měla. 34 3.2 Úsvit digitalizace Rok 1980 Ludovico označuje za věk osobních informací. Stejně tak i Lev Manovich tento rok označuje za počátky masové digitalizace.35 Největším obchodním artiklem jsou komunikační technologie. Elektronická média se tvářila, ţe nahradí komplikovaný papír. Jako kaţdá nová technologie i příchod počítačů a elektronických médií vůbec, měl svoje mezery a nevýhody. To přispělo k tomu, ţe lidé opět sympatizovali se spolehlivým a zaţitým papírem. Odpůrci této filozofie „bez papíru“ byli Abigail J. Sellen a Richard H. R. Harper. Z fráze „bez papíru“ se podle nich stala spíše periodicky se opakující prosba o kultivování prostoru tím, ţe se zbavíme papíru. Ale papír má stále schopnosti interakce, které nám ještě nenahradila ţádná nová technologie. Ţádné zařízení nenahradí všechny vlastnosti papíru v jednom. Vlastnosti jako je lehký, kompaktní a snadno manipulovatelný i v malých skupinách lidí, kteří jej mohou snadno sdílet. Můţe snadno obsahovat odlišné typy obsahu a má jednoduchý okamţitý zápis pomocí ruky. Lidé pouţívají papír, i kdyţ mají dostupná veškerá elektronická zařízení, pro jejich jednoduchost a zmíněné vlastnosti. Místo toho aby je digitální média nahrazovala, si papír našel cestu jak s novými médii interagovat. 36 Umberto Eco byl jeden z nadšenců, kteří vyuţívali uţ v prvopočátcích nové technologie pro práci a výuku studentů. Technologie, ve kterých jsme mnohdy viděli budoucnost, ale nikdy nevydrţeli déle jak několik let. Nejen, ţe byly nahrazeny lepšími, ale později se dokonce ukázalo, ţe daná technologie byla 34Ludovico Alessandro, Post-digital:print The Mutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 21-24 35Manovch Lev, The Language of New Media, Massachusetts Institute of Technology 2001, ISBN 0-262-13374-1, s. 73 - 74 36Ludovico Alessandro, Post-digital:printThe Mutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 26-27

30

naprosto nevyhovující. Spíše nevyhovující předpokladům a nadějím, které jsme do nich vkládaly. Eco je názoru, ţe nic není tak nestálé jako elektronické trvalé nosiče. Nahlédneme jen letmo do historie, kdy se Eco snaţil vyuţívat pro práci s filmem elektronická média. Setkávali se však s problémem vytrvalosti nosiče. Protoţe při opakovaném spouštění jim videokazety nevydrţely příliš dlouho. Sice je poměrně snadné udělat kopii, ale ta musí být provedena, kdyţ je kazeta ještě neopotřebována, později se chyby dostanou na novou kopii. Videokazety tedy svůj účel nesplnily, následovalo CD. CD se začalo ukazovat jako správné řešení, nicméně bylo za chvíli nahrazeno DVD diskem. Ovšem ani DVD nevydrţely příliš dlouho. Většina nových elektronických zařízení s nimi uţ neumí pracovat a ve firmách i domácnostech začíná vítězit paměť pevných disků. Zde je moţné si přehrát například film i skrze další média a není třeba mít schované spousty DVD. Navíc Internet sdílí tolik informací, ţe pokud máte přístup k němu, je k dispozici téměř cokoliv. Oproti elektronickým nosičům tu máme knihu, kniha tu byla před tisíci lety a je tu stále v takřka nezměněné formě, je moţné si přečíst bez obtíţí i staleté knihy a není třeba ţádného speciálního zařízení či elektřiny.37 Samozřejmě ani kniha není nosič, který udrţí informace navţdy. Nicméně jsme v době, kdy nepřepisujeme svitky na jiný papír, ale zálohujeme jejich obsah na digitální nosiče. Ze zkušeností jaké máme se aţ v budoucnu ukáţe, nakolik je toto jednání adekvátní.

37Eco, Umberto - Carriere, Jean-Claude. Knih se jen tak nezbavíme, Praha, Argo 2010 ISBN 97880-257-0266-6 s. 19-27

31

3.3 Hypertext Hypertext není nástrojem Internetu, ale objevuje se uţ v novinách, kde je koncept klasické stránky zničen a je skládán z mozaiky krátkých textů. Dalším příkladem jsou encyklopedie, které mají poznámky pod čarou odkazující na další literaturu.38 Za změnu způsobu jakým čteme, nemůţe aţ tak nové médium ale spíše koncept, který je v něm zaimplementován. Nová média jako je počítač pouze tento koncept umoţnila, ve větší míře. Příchod hypertextu nám poskytl nelineární text. Nejdůleţitější změnou bylo, ţe tato inovace ve čtení textů byla první, která není efektivně pouţitelná v tisku. Hypertext tedy není nic, co by nám přinesla elektronická média, ale mohou naplno vyuţít potenciál tohoto konceptu. Nové technologie se objevují neustále a člověk aby drţel krok, musel by neustále kupovat nový počítač, i-pod cokoliv co přináší něco nového. Podle Eca nové technologie přicházejí příliš rychle a my na ně nestačíme adekvátně reagovat.39 Robert Coover se vyjádřil k této skutečnosti a podle něj sekvenční, omezenou knihu vytlačil hypertext. Hypertext zkrátka přináší svobodu po dlouhé době lineárnosti. Po spuštění Internetu, bude podle Coovera, papír vypadat zastarale. George P.Landowa tvrdí, ţe se fenomén hypertextu podepíše na naší kultuře. Ovlivněno bude vzdělávání, kritika a školství jako u Gutenbergova stroje. Avšak navzdory všem předpokladům a přezdívce, kterou hypertext dostal "paperkiller" se mu ještě nepodařilo uspět a starý koncept vedení textů nevymizel. Hypertext se určitě v naší kultuře prosadil a například stránky Wikipedie jsou toho dokonalým příkladem. Kdy více autorů sdílí a porovnává zdroje v jednom textu. Ovšem hypertext zůstal výsadou počítačů a tradiční text se nedá vytlačit ze svého prostředí. Tyto skutečnosti ale Coovera od jeho názorů neodradili a podle něj, to 38Trávníček Jiří, Čtenáři a Internauti, obyvatelé české republiky a jejich vztahy ke čtení, Host Brno 2011, ISBN 978-80-7294-515-3 s. 29-30 39Eco, Umberto - Carriere, Jean-Claude. Knih se jen tak nezbavíme, Praha, Argo 2010 ISBN 97880-257-0266-6 s. 35

32

co dnes vidíme je posledním vzdechem kdysi úţasné ale jiţ zastaralé techniky. Tisk je zkrátka odsouzen k záhubě. 40 3.4 Digitalizace dnes Proroctví o smrti papíru se nikdy nenaplnilo a tisk se v různých formách pouţívá dál. Mutovalo do formy doplňujícího média. Papír je nepostradatelný pro naši dobu a zdá se, ţe se stal i důleţitější v naší konzumní společnosti (pro jeho rychlou nahraditelnost). Ludovico se zaměřil na revoluci tisku, která podle něj přišla s příchodem osobních počítačů a tiskáren. Ten umoţnoval lidem tisknout podle jejich potřeb i doma bez speciálních dovedností nebo nadlimitních zdrojů. Bylo to ve stejné době, kdy se objevila disketa. Velice povedený kus technologie, který umoţňoval snadný a levný přenos poměrně velkého mnoţství dat. Papír ale zase oproti obrazovce nabízí "fyzickou přítomnost". To ţe vidíme práci ve vývoji na stole, kdyţ odcházíme. Můţeme jej fyzicky někomu předat, coţ nám dopomáhá k sociální interakci.41 Eco upozorňuje i na to, ţe náš čtecí návyk "zleva doprava" ovlivňuje náš způsob vidění. Oči se intuitivně hýbou podle čtecího návyku. Jako důkaz uvádí film, většina záběru v západním světě přechází zleva doprava, zatím co u arabských států, kde mají odlišný druh čtení (opačně) se v kamerovém nájezdu přesouvá zprava doleva.42 Koncept knihy, tedy utváří naše vnímání okolního světa a ovlivňuje i naše chování. Proto je velice nepravděpodobné, ţe by digitalizovaná média začala tento koncept drastickým způsobem narušovat. Na druhou stranu Jiří Trávníček vyjadřuje obavu, ţe koncept stránek a řádků začne mizet v konceptu hypertextu. O čtení ale strach nemá, Internet podle jeho 40Ludovico Alessandro, Post-digital:print The Mutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 27-29 41Ludovico Alessandro, Post-digital:print TheMutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 66-67 s.70 42Eco, Umberto - Carriere, Jean-Claude. Knih se jen tak nezbavíme, Praha, Argo 2010 ISBN 97880-257-0266-6 s. 35-37

33

průzkumů nenutí lidi přestat číst ale spíše se méně dívat na televizi. Ačkoliv se shoduje s názorem, ţe tištěné noviny a časopisy v této nové době ztrácí popularitu.43 Tento nový věk elektronických médií a síťových propojení přináší také nový obor, který vznikl právě jako odpověď sociálních věd na digitalizaci. Snaţí se pracovat s propojením elektronických médii a humanitními obory. Hlavní zaměření patří digitalizaci, analyzuje tu především vše, co souvisí s humanitními obory, které vyuţívají digitální média.44 3.5 Blogy a časopisy Časopis Between C & D byl prvním, který vycházel i ve virtuální podobě. Čtenáři si vţdy mohli koupit zpáteční vydání na disketě. Časopisy ale nepotkala digitalizace pouze skrze internetové publikování, ale také se začali jako přílohy dávat digitální paměťové nosiče. Prvními byly uţ diskety. Časopisy se stávali interaktivní, například časopis Adenoidi přidával disketu s barevnými obrázky, které byli vytištěné černobíle v časopise. Disky se pouţívaly jako přílohy k přenášení audionahrávek a různých reklam. Uţ v první dekádě jednadvacátého století, většina časopisů začala publikovat pouze na webu. Ty ale podle Ludovica nejspíš nahradí Internetové blogy.45 Internet je sice mladým vynálezem ale informace, kterým se stal prostředkovatelem, jdou do bilionů. Podle googlu ještě dál. Internetové publikace, blogy ale i sociální sítě, týdenní nárůst tvoří statisíce nových informací. Na

43Trávníček Jiří, Literární kultura v době internetové [online]. 2014 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z WWW: 44 Burdick, Anne, Drucker Johanna, Lunenfeld Peter, PresnerTodd, SchnappJeffrey, Digital_Humanities, The MIT PRESS CAMBRIDGE, MASSACHUSETTS LONDON, ENGLAND 2012, ISBN 978-0-262-01847-0 s.40 45Ludovico Alessandro, Post-digital:printTheMutationofPublishingsince 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 47-51

34

druhou stranu, těţko bychom přikládali informacím ze sociálních sítí nějaký větší význam.46 Publicistika na internetu funguje například právě pomocí blogů, které jsou prostorem, kde můţete najít zajímavá data ale také naprosto zbytečné informace. Na Internetu totiţ nefungují výběrová řízení ani cenzura. Blog většinou spravuje jediný člověk, blog ho nějakým způsobem reflektuje ve zvoleném tématu či tématech. Blog začíná být poněkud transformovaným osobním časopisem jednotlivých poskytovatelů. Ale časopisy stále drţí primární pozici, co se týká relevance a důvěryhodnosti informací. Blogy stvořil Internet a je to nové odvětví literární kultury, které se pro lidi stává často málo rozeznatelné od zpravodajských webů. To jak nahlíţíme na kvalitu blogu není dáno pouze autorem ale také diskuzí, která se pod jeho prací rozmnoţí. Právě diskuze, komentáře a další interakce, které můţete v rámci blogu rozvíjet, rozšiřují hranici mezi autorem a čtenářem. Autor textu můţe kdykoliv na diskuzi nad jeho prací reagovat a tím tak rozvíjet svůj text. Trávníček povaţuje za kultivované blogy Facebook, kde je snadné utvořit přehledný blog a řešit danou problematiku v uzavřené skupině lidí. Ten rozdíl od jiných blogů je právě v tom, ţe uţivatelé v diskuzi nejsou náhodnými návštěvníky, ale mají k problematice nějakým způsobem blíţe.47 Není ale na mě posuzovat, které blogy mají důleţitější hodnotu. Co je ale pro digitalizaci důleţité je otázka, kterou si klade Jiří Trávníček. Není si jistý, zda problém blogu nespočívá v tom, ţe není nikdo, kdo by jej archivoval. Pokud autor blogu nemá potřebu text zachovat, nenávratně zmizí a nikdy uţ nespatří světlo světa.48 Ale jak jsem se vyjádřil v první kapitole, Eco by si nad tímto nelámal hlavu. Kultura musí filtrovat texty, aby se nepřehltila 46Burdick, Anne, Drucker Johanna, Lunenfeld Peter, PresnerTodd, Schnapp Jeffrey, Digital_Humanities, The MIT PRESS CAMBRIDGE, MASSACHUSETTS LONDON, ENGLAND 2012, ISBN 978-0-262-01847-0 s.122 47Trávníček Jiří, Literární kultura v době internetové, BLOG [online]. 2014 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z WWW: 48Trávníček Jiří, Literární kultura v době internetové, PROBLÉMY BLOGU [online]. 2014 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z WWW:

35

zbytečnostmi. Spíš bych mluvil o problému, kterému můţe být digitalizace strůjcem. Dnes totiţ máme prostředky si pamatovat vše. Blogy, literární díla, sociální sítě to vše se v rámci digitalizace objevuje na Internetu a nikdy tento proces nehlídá, nijak nekoriguje. Pokud by tomu tak bylo, Internet by ztratil svoji domnělou svobodu. Ale jak dnes poznáme, co je důleţité uchovat, kdyţ nefunguje selekce, kterou nám nabízel tisk, a všechny informace proudí skrze Internet. Komentáře u blogů jsou tak rychlé a spontální, ţe mohou obsahovat neadekvátní jednání, vulgarismy a být velice subjektivní. Nepočítaje osobní komunikaci, které se blogy také nevyhnou. Jak se například postavit k novému literárnímu ţánru "mobilní telenovely". Technologie mobilních telefonů je dnes velice kupředu a někteří z nás píší na mobilu rychleji neţ na počítači. Příchod nového formátu EPUB dovolil této literární raritě vzniknout. Samozřejmě kniţní autoři nezačali hned psát novely na svých mobilních telefonech. Tato díla vznikají především v rukou mladší generace.49 Jeff Gomez vidí v přeplnění kniţními tituly také problém, protoţe dnes takřka kaţdý můţe napsat knihu a vydat ji. Díky nástroji "Print on demand" se nemusí zaobírat velkými náklady na publikaci a vydávat knihy tak můţe opravdu kaţdý. Tito noví autoři ovšem často ignorují jiţ vytvořené texty. Nová generace podle Gomeze mění tímto chováním celou společnost.50

Rozdíly mezi blogem a tiskem v očích Ludovica Produkce Blog má nízké pořizovací náklady a je zdarma k přečtení. Mnohdy je autor a správce ta stejná osoba. Tisk má velké pořizovací náklady. Musíte platit za to, kdyţ si chcete tištěné vydání přečíst.Tvorba tištěného textu vyţaduje profesní znalosti. 49Books, WouldYouReadA´CellPhone Novel´? [online]. 2014 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z <WWW: http://www.huffingtonpost.com/indiereader/cell-phone-novels_b_5332043.html> 50GomezJeff, Printisdead: books in ourdigitalage. 2008 ISBN 978-0-230-52716-4 s. 221

36

Distribuce je zaplacena z prodaných publikací a tištěný obsah jiţ nelze změnit. Přístup Blog závisí na připojení k el. Energii, internetu a vlastnění elektronického média, které čtení umoţňuje. Dává ale moţnost vyhledávání. Tištěné jsou přístupné vţdy, ale nemají moţnost vyhledávání. Estetika Důleţité je, ţe blog můţe být kdykoliv změněn. Charakterově se od sebe jednotlivé blogy liší a jsouspontální. Pod textem se mohou objevovat komentáře. Charakterově jsou více stejné a méně spontální. Design a obsah je fixní a nedá se změnit. Tisk působí na více smyslů, jako čich nebo dotyk. Funkčnost Blog je vyuţíván okamţitě po tom co je napsaný. Prakticky v reálném čase. Není vydáván v periodickém období ale kdykoliv se aktualizuje. Nejsou tištěné. Je snadné okamţitě najít reference blogu online. Tisk není nikdy produkován v reálném čase. Je vyţadována přinejmenším periodické opakování v určitou dobu (můţe být flexibilní). Odkazuje na události za minulé periodické období k danému číslu. Kdyţ je potřeba můţe být konvertován do blogu. Najít odkazovaný text zmíněný v jiné tištěné publikaci můţe být velice náročné. 51 Při čtení tištěné literatury cítíme i smysly jako dotyk, při otáčení stránek. Nunberg Geoffrey vidí cíl virtuálních technologií ve zničení základní a ústavní překáţky v produkci a oběhu dokumentů. Kaţdý můţe něco vyprodukovat, dát k 51Ludovico Alessandro, Post-digital: print The Mutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s.11-113

37

dispozici tisícům čtenářů a dělá to dnes pořád více a více lidí. Uţ Walter Benjamin přišel s myšlenkou, ţe s přibývajícím počtem čtenářů, začne přibývat i pisatelů. Podle Geoffrey Nunberga nemůţe čtenář získat stejný proţitek nebo informace na webu jako v tištěné literatuře. Zkušenost, kterou získá čtenář z tištěných ţánrů, novin, encyklopedie, bude vţdy přínosnější a spolehlivější. Čtení dokumentů na internetu není tak o informovanosti jako o rozumových schopnostech, která vyţadují explicitní oprávnění jedné nebo jiné formy. Tohle můţe nabídnout i úvod článku, který odkazuje text ke zdroji jakým je známá organizace nebo na původní tištěný dokument. A v jakém směru obsah dokumentu představuje druh odvozených informací. Toto rozlišování je poháněno osobními zkušenostmi, díky kterým můţeme odhadnout relevantnost zdroje a určitého textu. Web se proměnil, v různé variace statí, informačních sluţeb, organizací ale také místo s neustále se zvětšujícím počtem komerčních nabídek.52 Nunberg Geoffrey se tedy nebojí o pohasnutí čtení nebo nedostatku nových textů. Naopak má strach z přehlcení texty, které nejsou ničím důleţité, a nebude moţné v této spleti dat najít relevantní informace. Navíc digitální materiál se stal ţivnou půdou pro komerční vyuţití ať přímo v podobě prodeje informací a textů, nebo jako nástroj prezentování reklam. Internet se stává čtecím místem krátkých textů, beletrie se zde čtou minimálně. Podle trávníčka to můţe vést k netrpělivosti u čtení delších textů (knih). Viníkem zde ale není Internet, tyto tendence mají počátky uţ na konci 19. století. Číst blokově nás naučily noviny, Internet tento vývoj čtení pouze urychluje.53 Digitalizace tedy nese jistou vinu na tom jak se mění naše čtecí návyky ale nemusí být počátečním problémem.

52Nunberg Geoffrey, theFutureoftheBook, 1996 University ofCaliforniaPress ISBN 0-520-204506 s. 127 - 128 53 Trávníček Jiří, Čtenáři a Internauti, obyvatelé české republiky a jejich vztahy ke čtení, Host Brno 2011, ISBN 978-80-7294-515-3 s. 28 - 29

38

3.6 Další vývoje tisku Dostupnost nových technologií sice podpořila digitální texty a jejich důleţitost, nicméně ani tisk v tomto směru nezahálel, Laserová tiskárna (Xeros 9700), která přišla v roce 1977, umoţnila snadný a levný tisk i v domácnostech. To otevíralo tisku nové moţnosti. Objevili se i nové moţnosti tištění publikací. Novou levnější a bezpečnější metodou se stal takzvaný tisk na poţádání (print on demand)54. Bezpečnější, protoţe nebylo nutné vytisknout obrovský náklad knih, který se jiţ nemusel nikdy prodat. Tisk na poţádání umoţnil i titulům, které nemají očekávány tak velké zisky aby se dostali do tištěné podoby, protoţe není nutné nákladně tisknout velké mnoţství knih.55 Toto vítězství tisku nemusí být vítězstvím, jak naznačil Jeff Gomez. Náročnosti tisku, která tu byla před tímto vynálezem hrála důleţitou roli v naší kultuře. 3.7 E-book Tato technologie bylo oznámena veřejnosti v roce 1990. Technologie se neskládá z nasvětlených pixelů ale z nabitých micro oblastní, které mohou měnit barvu na světlou nebo tmavou (podle polarity nabití). Tato technologie se poprvé objevila v Xerox Corp.’s Palo AltoResearch Center (PARC) uţ v roce 1970 a autorem byl Nick Sheridon. Jmenovala se Gyricon.56 Technologie, která spala a čekala, aţ přijde její chvíle. V minulosti totiţ nebylo moţné vyuţít potencioál ebooku tak jak si zaslouţí. Lépe řečeno v takové míře, aby se komerčně vyplatil. S příchodem kindlu na přelomu roku 2008/2009 sezačalo znovu uvaţovat o tom, zda noviny jako New York Times mají v budoucnu ještě šanci a vyuţití. Amazon

54Lichnovská Pavla, Print on demand [online]. 2014 [cit. 2014-11-16]. Dostupné z WWW: 55Ludovico Alessandro, Post-digital:print The Mutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 70 - 71 56Ludovico Alessandro, Post-digital:print The Mutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 84-85

39

kindle je spíše neţ výrobce Kindlu (čtečky) obchodníkem s obsahem pro tato zařízení. Můţeme jej označit za virtuální obchod s knihami. Největší strategií při prodávání kindlu nejsou jeho ostatní zjevné výhody ale čtecí proţitek, který by se měl vyrovnat tomu z opravdové kníţky. Jeff Bezos CEO Amazon Kindle vyhlásil válku zastaralému čtecímu interfacu (papíru a tisku). Podle jeho slov, Kindle dokáţe nahradit tištěnou knihu. Steven Levy se zastává tisku a obhajuje interface, fyzickou stránku a také nepotřebu baterie.57 Ţe krátké čtení, bylo jiţ zdigitalizováno na webech, je realitou, ale u dlouhého čtení se lidé stále raději vracejí k tištěnému médiu. Ale příchod kindlu by mohl něco změnit. Je lehký, nesvítí, jen o něco širší neţ broţurka. Chová se jako papír a napodobuje jeho interface ale zároveň má v sobě i prvky nových technologií jako změna fontu. kindle můţe obsahovat stovky knih, čtenář můţe vyhledávat uvnitř textů a navigovat se pomocí Internetu. Kindle se snaţí ztělesnit vizi, ţe díky připojení k Internetu a digitalizaci bude moţné stáhnout jakoukoliv knihu za méně neţ minutu. Pokud se ale podíváme mezi čtenáře a nebudeme počítatj en konzervativní a nostalgické tak spousta dalších raději volí fyzickou knihu, neţ kindle. Například, protoţe technologie má mezeru v otáčení stránek, kdy je pořád rychlejší fyzické otočení listu. Pokud ale pomineme všechny technické detaily, které by mohly překáţet, jako baterie nebo moţnost snadného rozbití, je tu další velký problém. Kindle vyuţívá jiný formát namísto klasického pdf a to je další komplikací, která vyuţívání znepříjemňuje. Nechci se tu začít bavit o kompatibilitě softwaru a dalších technických detailech, spíše poznamenat, ţe tato komplikace bohuţel elektronická média provází. Problémy s kompatibilitou se v ICT potkává snad kaţdý, zatímco u knihy se nám tento problém neobjeví. Další nevýhodou nákupu e-knihy je znovu prodání, či zapůjčení koupeného titulu, protoţe DRM (digital rights managemnet) toto zakazuje. Chybou společnosti Amazon se i podařilo stáhnout ze všech kindlů zakoupenou knihu. To vyvolalo vlnu nepokoje i přes omluvu Jeffa Bezose. Bezos později knize přiznal, ţe je 57Levy Steven, e-book, JeffBezos [online]. 2014 [cit. 2014-11-18]. Dostupné z WWW:

40

velice ambiciózní vzít něco co má tak dlouhou tradici, za sebou tolik let vývoje a vylepšit to.58 Pro zabránění nelegálního stahování knih zvolili distributoři politiku, co nejlevnější prodej. Ne kaţdý distributor si to můţe dovolit, ale digitální kniha většinou stojí 75 aţ 50% ceny tištěného vydaní.59 Moţná by se zdálo, ţe přechod na počítačovou obrazovku a nyní na elektronický papír je revoluce. Ale Jiří Trávníček se domnívá, ţe větší jsme zaţilii uţ v historii kdy jsme zaţili přelom svitku a kodexu. Čtení tenkrát procházelo dalekosáhlejšími změnami neţ dnes. čtení bylo pro speciální princip rozvíjení i fyzicky náročné, nebylo moţné se v textu snadněji orientovat neboť byl vţdy pouze na jednom listu.60

3.8 Vývoj knihoven Co se týče knihoven, Ludovico vidí dvě nevýhody, mají problém úloţného prostoru a jsou velice nákladné. Ale na druhou stranu jsou ústředním polem v uchování kulturního dedictví. Digitální knihovna by mohla vyřešit její problémy. Klasické knihovny líčí jako místo, které by mělo růst s novými tituly, ale jak zmínil, prostor je zde omezen. Tento problém začali řešit uţ v roce 1930, kdy kombinovali technologii mikrofotografie se zařízením, které zvětšovalo část textu a bylo moţné postupně číst mikrofotografii (podobný koncept jako Brownův vynález s mikropáskou). 61

58Ludovico Alessandro, Post-digital:print The Mutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 84 - 88 59Císař Jaroslav, Kniţní trh v České republice [online]. 2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z WWW: 60 Trávníček Jiří, Čtenáři a Internauti, obyvatelé české republiky a jejich vztahy ke čtení, Host Brno 2011, ISBN 978-80-7294-515-3 s. 33-34 61Ludovico Alessandro, Post-digital:print The Mutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s.

41

Elektronické knihovny mají nevýhodu, kterou moţná netrpí samotné čtení ani dostupnost ale nelze přehlíţet. Pirátství je na Internetu běţnou záleţitostí a někdo by dokonce řekl, aţ neodmyslitelnou sloţkou. Přiznejme si, ke kolika materiálům bychom se dostali, kdyby nebylo pirátství. Na druhou stranu, pokud by texty byly pouze digitální, pirátství by mohlo šanci na jejich prodej úplně zničit. Jiná média, jako film, hudba se nemusejí pirátství aţ tak obávat, protoţe Internet není jejich domovským nosičem. Samozřejmě ušlý zisk patrně pocítí, ale většinou to nestačí na zánik nějakého projektu (filmu, hudební desky). Podle výzkumů Trávníčka, Internet podporuje čtení, čili není nepřítelem knihoven. Nečtenáři podle všeho mnohdy přístup k Internetu mohdy nemají, zatímco čtenáři (člověk, který přečte za rok alespon 1 knihu) se na Internet běţně připojují.62 Umberto Eco při vzpomínce na své dětství líčí knihovny jako prázdná ponurá místa, ale dnes se mu zdají jako centrum vědění. Lidé sem přicházejí, aby jen nasáli něco málo z této aury. V jeho očích také knihovny navštěvuje více mladých lidí. Pocit, který mu dávají knihovny se v jeho očích nedá srovnat s Internetem, který ačkoliv obsahuje více informací, uţivatele naprosto paralyzuje právě tímto neúměrným mnoţstvím.63 Kamené knihovny tedy Internetem nemusí pouze trpět ale mohou tohoto média i vyuţívat ve svůj prospěch. 3.9 Varianta tištěného textu Ve scénáři kdy E-book vytlačuje klasický tisk, se tištěné publikace stávají vzácnými, tudíţ jsou hodnotné. Strategie kdy tištěná verze se stává něčím víc, unikátním objektem, který se tak můţe stát sběratelským. Podle Ludovica bude mít tisk pořád něco co jiná média ne. Vzácný objekt, něco co vydrţí, instinktivní 62 Trávníček Jiří, Čtenáři a Internauti, obyvatelé české republiky a jejich vztahy ke čtení, Host Brno 2011, ISBN 978-80-7294-515-3 s. 27-28 63Eco, Umberto - Carriere, Jean-Claude. Knih se jen tak nezbavíme, Praha, Argo 2010 ISBN 97880-257-0266-6 s. 221 - 223

42

důvěru, protoţe je to něco co můţeme drţet v rukou, a máme s ním více proţitku, který není ovlivněn uspěchaností, jako je tomu u digitálních médií. A pokud se někdy stane, ţe tisk bude skutečně na ústupu, právě ve formě cenný limitovaných edicí se podle Ludovica udrţí. 64 3.10 Je Digitalizace pro lepší budoucnost? Jsem názoru, ţe ptát se zda-li nám digitalizace přinese něco nového nebo jestli je to správná cesta je irelevantní. Digitalizace se pro nás stává jedinou moţnou cestou. Nevím jestli si svět bez digitálních informací někdo dokáţe představit, ale pokud jsme chtěli udělat krok jiným směrem, určitě jsme ho měli podniknou, mnohem dříve. Nejde tu pouze o digitalizovanou literaturu a problémy s autorskými právy, celý náš systém je v digitalizaci tak hluboko zakořeněn, ţe by bylo patrně nesmyslné vynechat z ní nějakou část naší kultury. S příchodem emailu se rozmohla teze, ţe ţádnému stromu při odeslání této zprávy nebylo uškozeno. Pokud se chcete vyvarovat kácení stromů, buďte digitální. Kancelářské papíry jsou vyuţívány povětšinou jen jednou a stejně jako emaily uţ potom nemají důleţitost. Paul Smith je součástí týmu, který je autorem experimentálního tisku s vlastností po 16 aţ 24 hodinách zmizet a papír je moţno opět pouţít. Kyberpunk nazývá papír tělem a obrazovku kovem. Nezáleţí na tom, jak si konkurují nebo mutují a jsou odlišní, potřebují se. Oboje mají dobré důvody se cítit nadřazeni tomu druhému. Digitální média leţí na dlouholetých zkušenostech tisku, co se týče rozvrţení a obsahu.65 Díky digitalizaci je moţné prodávat knihy přes Internet, výhodou můţe být moţnost náhledu do knihy, který Amazon dovoluje. Samozřejmě je vybrána určitá část, která o knize jako celku nemusí nic vypovídat, ale narozdíl od prolistování textu v kamené knihovně, čtenář můţe vlastnit část textu zdarma. 64Ludovico Alessandro, Post-digital:print TheMutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 65Ludovico Alessandro, Post-digital:print The Mutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 115

43

Nejen, ţe Internet podporuje čtení ale také prodej knih. Knihovny vyuţívájí online katalogů k nabídce knih nebo moţnosti objednání. Navíc Internet nabízí zanechávání názorů čtenářů na jednotlivé knihy a tyto názory jsou dostupné všem a je moţné o nich veřejně diskutovat.66 Google books tvrdil v roce 2010, ţe má naskenováno přes 10 milionů knih a z toho je 1 milion přístupný v plné verzi. Snaţil se i získat kontrolu nad takzvanými sirotčími texty. Práce, které jsou pod ochranou kopírovacích práv, ale vlastník není známý, nebo se k dílům nehlásí. Jeden z Ingenýrů Googlu Marin Šrarić prohlásil, ţe celosvětová kultura, která zahrnuje asi 150 miliónů knih bude veškerá online v roce 2030. Objevuje se zde problém, Google by se stal drţitelem celosvětového kulturního dědictví, které by se náhle stalo nástrojem reklam a prodeje. Například UNESCO má vlastní projekt World Digital Library s poměrně menší částí digitalizovaných knih.67 Za tímto projektem ovšem není cítit pouze snaha o reklamu či zisk. Lawrence Lessig bere dnešní roly textu jako latinu.68 Pouţívají ji jen elity, ostatní dostávají informace skrze jiná média jako televize, film, hudba. Tištěný text získává jakousi auru realističnost a přetrvávajícího objektu. I kdyţ dnešní doba spíše označuje vše, co není digitální za zastaralé, zejména mladší generace smýšlí tímto směrem. O nestálosti obou médií se pokoušel upozornit William Gibson, kdyţ napsal knihu na disketu, která se postupně mazala při otáčení stránek. Podobně ošetřena byla i tištěná kniha Agrippa, která ztrácela znaky při vystavení písma světlu.69

66 Trávníček Jiří, Čtenáři a Internauti, obyvatelé české republiky a jejich vztahy ke čtení, Host Brno 2011, ISBN 978-80-7294-515-3 s. 29 67Ludovico Alessandro, Post-digital:printTheMutationofPublishingsince 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 120 -121 68 Ludovico Alessandro, Post-digital:printTheMutationofPublishingsince 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 109 69Goodin Dan, William Gibson´sAgrippa [online]. 2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z WWW:

44

4.0 Ekonomické aspekty

Nechci zde řešit zisky ale spíše se zamyslet nad tím, jak si tištěná média v poslední době stojí. Ne, protoţe by bylo důleţité vědět, který titul se stal bestsellerem, nýbrţ protoţe náš systém je postaven na trţním hospodářství a pokud nějaké z médií nebude vynášet dostatečné zisky, hrozí mu zánik. V této závěrečné kapitole uvaţuji nad úspěšností jednotlivých tištěných médií v době digitalizace. 4.1 Kniha Knihám se podle studií Jiřího Trávníčka v ČR daří. I kdyţ by přesná čísla byla zavádějící, pravdou je, ţe patříme mezi národy, který má pro čtení slabost a zároveň

i

produkuje

vzhledem

ke

svému

demografickému

zastoupení

nadprůměrné mnoţství knih. Obává se přitom ale o budoucí generace, které by takový vztah k četbě mít nemuseli.

Počet Rok

Počet

registrovaných vydaných nakladatelů

titulů

1997

2 337

11 519

1998

2 582

11 738

1999

2 745

12 551

2000

2 898

11 965

Agrippa, A BookoftheDead[online]. 2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z WWW:

45

2001

3 136

14 321

2002

3 267

14 278

2003

3 448

16 451

2004

3 619

15 749

2005

3 775

15 350

2006

3 908

16 746

2007

4 073

17 480

2008

4 344

18 273

2009

4 583

17 060

2010

2 769

17 364

2011

2 5301

16 639

2012

2663

16 607

2013

2553

16 400

70

To ţe kniţních titulů přibývá potvrzuje i Jiří Trávníček, který uvádí, ţe od 70. let se počet vydaných titulů na celém světě za rok, zdvojnásobil.71

70Český kniţní trh, fakta o produkci knih v ČR 2001 aţ 2014[online]. 2014 [cit. 2014-11-19]. 71 Trávníček Jiří, Čtenáři a Internauti, obyvatelé české republiky a jejich vztahy ke čtení, Host Brno 2011, ISBN 978-80-7294-515-3 s. 85

46

4.2 Komiks

Komiks stejně jako ostatní tištěná média snadno přešel do digitální sféry. Ale narozdíl od knih zde našel větší potenciál se prezentovat a naplno vyuţít. Zejména se jedná o interaktivitu, kterou digitální komiks můţe čtenáři nabízet. To proč se komiksu tak daří je také zajištěno dobře zpracovaným a fungujícím prodejem, jak tištěného tak digitálního komiksu. Zmínil jsem i tištěného, protoţe podle Paula Gravetta se tištěnému komiksu daří skvěle. Svoji nespokojenost vyjádřil nad motion komiksem. Ten nabízí animace a také je z části ozvučený, podle Gravetta je tato komiksová větev spíše pro čtenáře, kteří se ke komiksu dostávají skrze jiná média, jako například film.72 Komiks je tady důkazem toho jak digitalizace propojuje nejrůznější média a ty tak mohou vyuţívat úspěchu jedno od druhého. Ne kaţdý ale sdílí nadšení z digitalizace, která měla komiks v mnohém obohatit. Komiksový prodej se měl zaměřit spíše na sběratele, kteří si koupí ten stejný komiks v jiném obalu. Komiks se pokusil přejít na digitální ve formě cd nebo DVD ale ta čtenáře komiksu nijak neoslovila.73 Pochopitelně se pirátství a nelegální distribuce na Internetu rozjela hned po dostupnosti skeneru a přístupu k Internetu ale pro náročnějšího čtenáře se zdá důleţitější fyzická verze. Digitální verze jsou i jednoduší k distribuci a tak se mnohem dříve dostanou ke čtenářům. Tato skutečnost by mohla vést k tomu, ţe svět komiksu zaplaví obrovské mnoţství kýčového materiálu a ten by mohl ohrozit těţce vydobyté místo v prestiţní literatuře.

72Gravett Paul, Konečně přišel zlatý věk komiksu [online]. 2014 [cit. 2014-11-19]. Dostupné z WWW: 73Kořínek Pavel, Digitální spása pro komiksový brak [online]. 2014 [cit. 2014-11-19]. Dostupné z WWW:

47

4.3. Dopisy, zprávy

Nemnoho co říct. Písemná vyjádření chodí poštou stále a vypadá to, ţe nás tento trend jen tak neopustí. Co se týče osobní korespondence, zde je situace o něco komplikovanější. V dobách kdy se můţeme s jiným člověkem spojit pouze stisknutím tlačítka, není divu, ţe se dopisy stávají přeţitkem. Na druhou stranu řada z nás stále posílá přání k Vánocům, posíláme pohlednice z dovolené a píšeme přání k narozeninám nebo jiná blahopřání. V dobách Internetu, sociálních sítí a mobilních telefonů by zkrátka bylo zvláštní nevyuţít pokroku. Ovšem, proč v digitální době stále pouţíváme analogové hodiny? Lidé si zkrátka na některých věcech zakládají nebo pro ně mají nějaký význam. Podle Eca je nesmyslné věštit budoucnost,74 moţná posílat psané dopisy jednou přestaneme, ale udělat jsme to mohli uţ dříve. 4.4 Periodický tisk, noviny

Pokud sledujeme počet vydávaných periodických tiskovin (novin, časopisů), můţeme se dozvědět, ţe nárůst byl zaznamenán v roce 1990, poté byl skok v 1992 a 1995 ale vůbec nejvyšší byl v roce 2008. Od té doby počet periodických tiskovin na našem trhu klesá. 75 Rok

Počet titulů

2006

1 589

2007

1 511

74Eco, Umberto - Carriere, Jean-Claude. Knih se jen tak nezbavíme, Praha, Argo 2010 ISBN 97880-257-0266-6 s. 41 75Mediaguru, Počet tištěných titulů a vydavatelů klesl [online]. 2014 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z WWW:

48

2008

1 737

2009

1 683

2010

1 662

2011

1 522

2012

1 381

2013

1 391

76

Jakou tedy má tisk šanci v kompletně zasíťovaném světě. Tisk má několik charakteristik, které jsou pro něj typické. "prostor" Narozdíl od screenu má papír svou fyzickou část, můţe leţet na stole připraven k pouţití je reálný a fyzický. Virtuální prostor se autorovi jeví, jako nepořádný. A systém sítí mu právě naopak dopomáhá k tomu, aby se stával nepřehledným a stejně tak jeho interface, který se snaţí napodobit fyzické schránky a jejich systém ale zatím se mu to zcela nedaří.77 Další

důleţitou

vlastnosti

je

repeatability

coţ

je

i

podle

MarshallaMcLuhana nejdůleţitější částí tisku od Gutenberga. Virtuální prostor sice s moţností nekonečného kopírování přesných kopií ale stačí pouhá malá změna obsahu jako například změna fontu, barvy a celý dokument se úplně změní. Příkladem by mohly být tištěné noviny, nebo magazín, který můţete i pustit ze schodů a to bez následků. Klidně vystřihnout článek a můţete jej mít pro další vyuţití.78

76NIPOS, Kultura České republiky v číslech za rok 2009 aţ 2013 [online]. 2014 [cit. 2014-11-19]. Dostupné z WWW: 77Ludovico Alessandro, Post-digital:print The Mutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 55-56 78Ludovico Alessandro, Post-digital:print The Mutation of Publishing since 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s. 67

49

Závěr Digitalizace se stává komerčním problémem, honba za novými technologiemi a následným ziskem, které by mohly investorům přinést, zavádí společnost do obtíţných situací. Lidé jako by se vţdy nadchli pro něco nového a neviděli negativní stránky věci, jako tomu bylo mnohdy u elektronických nosičů. Naše jednání tak ale ovlivňuje celý chod společnosti. Tištěná média leč poznamenána digitalizací si stále drţí své místo v naší společnosti. Jsou stabilním článkem, který se stále drţí své důleţitosti a aury důvěryhodnosti. Digitální texty, které nám prostředkuje Internet se na druhou stranu pyšní svojí rychlostí ať v otázce vyhledávání či dostupnosti ale nemá takové váhy jako tištěná média. Ta se nehodlají vzdát a novými technikami se snaţí drţet v povědomí lidí. Právě ale tyto techniky mohou přinášet tisku negativní ohlasy. Jak je vidět z průzkumů v ČR, stoupá počet vydaných titulů kaţdý rok, ale počet prodaných knih začíná stagnovat. Tento scénář viděl Jeff Gomez. Jeho nedůvěra v Tisk na poţádání a obavy z přehlcení kniţního sortimentu se zdá být oprávněná. Tento problém se sice týká ještě víc digitálních textů, nicméně snaha tištěných publikací, přibíţit se vysoké produktivitě jako je tomu u Internetových textů, by mohl ohrozit prestiţ tisku. Protoţe jedna z výsad tisku je právě jakýsi výběr nebo kontrola, přes kterou by mělo projít jen to lepší z moţných variant. Internet nemá hranice a pojme to, co mu dáme. Z

digitalizace

plyne

spousta

nepopíratelných

výhod,

úroveň

zdravotnictvý, školství, veřejnosprávní orgány ale i humanitní a přírodní vědy mohou z těchto výhod čerpat. O tom, ţe virtuální sítě jsou nebezpečným nástrojem, se snaţíme sami sebe přesvědčit v podobě knih, filmů i video her uţ několik desetiletí, ale zatím sítě vyuţíváme stále ve větší míře. Zkoumání postupů digitalizace a archivace mi pomohl nabýt dojmu, ţe děláme vše proto, abychom jakémukoliv špatnému scénáři zabránili, ať se jedná o ztrátu či zneuţití dat. Ludovico se domnívá, ţe ubýváním tištěných knih se zvedne jejich hodnota a začne fungovat jako limitovaná edice. Eco vidí budoucnost v něčem

50

jiném, nejde pouze o hluboké zakořenění knihy v naší kultuře ale i v tom jak naše smysly vnímají okolní svět. Ostatně strategie limitovaných edicí se objevila u komiksu, ovšem ne kvůli nedostatku nových titulů, spíše, jde o víru ve čtenáře, ţe si koupí další, takřka nezměněné vydání pouze aby měly něco nového. Tato strategie značí, ţe vztah k tištěnému médiu stále nepolevuje. Digitalizace pouze potvrzuje, ţe historie se opakuje. Lidské nadšení z něčeho nového a revolučního, zastírá objektivní pohled. Dříve byla kniha výsadou elit, tisk umoţnil masové šíření mezi běţné obyvatele a objevili se nenaplněné teorie, ţe se lidé otočí zády k tomu, co doposud znali. Později příchod elektronických médií, počínaje telegrafem, přes rádio aţ k televizi. V kaţdém období se ala tištěné literatuře se dařilo i nadále. Dokonce vzniklo nové odvětví, komiks. Příchod výpočetní techniky oznamoval mnohé, ale nikoliv revoluci pro šíření textů, tímto směrem jsme začali uvaţovat mnohem později. Teď kdyţ můţeme sdílet většinu naší kultury na Internetu, moţná se nám to zdá stejně nepředstavitelné, jako produkce tisíců knih v extrémně krátkém čase, které nabídl Gutenbergův stroj. Také jsme moţná stejně ohromeni, jako kdyţ se poprvé dokázali lidé spojit pomocí zvuku s jiným městem v reálném čase. Papír a pixel se pouze učí koexistovat, Ludovico vidí papír jako doplňující médium pro digitální média. Porovnáním historických názorů a myšlenek dnešních badatelů jsem nabyl pocitu, ţe jsme poněkud střízlivější a nenecháme se tolik opít novinkami, které produkujeme. Největší tlak tu hrají peníze, které pomáhají budovat nadšení pro cokoliv nového, jen aby se to co nejvíce rozšířilo.

51

Resumé

Práce se zabývá digitalizací textů. Zkoumá aspekty, které tento fenomén provází. Zaměřuje se na nejdůleţitější tiskoviny, jakými jsou periodický tisk a knihy. Analyzuje technologický koncept digitalizace v ČR. Vychází z textů, Alessandra Ludovica, Davida Boltera, Umberta Eca a Jiřího Trávníčka. Pomocí nich se snaţí najít roli papíru a pixelu v dnešním světě. Summary

The work deals with the digitization of texts. Examines aspects that accompanies this phenomenon. It focuses on the most important matters, such as periodicals and books. Analyzes the technological concept for digitization in the Czech republic. Based on the texts, Alessandro Ludovico, David Bolter, Umberto Eco and Jiří Trávníček. Using them is trying to find a roll of paper and a pixel in the world today.

52

Použité zdroje:

Bolter David Jay, WritingSpace, Computers, hypertext and remediation of Print, 2010, ISBN 0-8058-2918-0 s.225 Bolter Jay David, Grusin Richard, Remediation: Understanding New Media, MIT Press paperback ediion, 2000 ISBN 0-262-02452-7 s.295 Burdick, Anne, Drucker Johanna, Lunenfeld Peter, PresnerTodd, SchnappJeffrey, Digital_Humanities, The MIT PRESS CAMBRIDGE, MASSACHUSETTS LONDON, ENGLAND 2012, ISBN 978-0-262-01847-0 s.141 Eco, Umberto - Carriere, Jean-Claude. Knih se jen tak nezbavíme, Praha, Argo 2010 ISBN 978-80-257-0266-6 s. 237 GomezJeff, Printisdead: books in ourdigitalage. 2008 ISBN 978-0-23052716-4 S.229 Jirák Jan, Burton Graeme, Úvod do studia médií, Czech edition Brno 2001, ISBN 80-85947-67-6, s. 392 Ludovico Alessandro, Post-digital:printTheMutationofPublishingsince 1894, Onomatopee 77, ISBN 978-90-78454-87-8, s.190 Manovch Lev, TheLanguageof New Media, Massachusetts Institute of Technology 2001, ISBN 0-262-13374-1, s. 354 McLuhan Marshall, Jak rozumět médiím, Praha 1991, ISBN 80-207-0296-2, s. 349 Nunberg Geoffrey, theFutureoftheBook, 1996 University ofCaliforniaPress ISBN 0-520-20450-6 s.309 Trávníček Jiří, Čtenáři a Internauti, obyvatelé české republiky a jejich vztahy ke čtení, Host Brno 2011, ISBN 978-80-7294-515-3 s. 191 Volemanová Jurmanová Věra, Digitální knihovny z pohledu autorského práva Masarykova univerzita v Brně, 2005. ISBN 802103646X s.65

53

Elektronické zdroje

Agrippa, A BookoftheDead[online]. 2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z WWW: Bernas Jiří, Národní digitální archiv [online]. 2014 [cit. 2014-11-07]. Dostupné z WWW: Books, WouldYouReadA´CellPhone Novel´? [online]. 2014 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z <WWW: http://www.huffingtonpost.com/indiereader/cell-phonenovels_b_5332043.html> Císař Jaroslav, Kniţní trh v České republice [online]. 2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z WWW: Český knižní trh, fakta o produkci knih v ČR 2001 aţ 2014[online]. 2014 [cit. 2014-11-19]. Dostupné z WWW: Digitalizace a ukládání dat, egovernment Jihomoravský kraj[online]. 2014 [cit. 2014-10-28]. Dostupné z WWW: Goodin Dan, William Gibson´sAgrippa [online]. 2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z WWW: Gravett Paul, Konečně přišel zlatý věk komiksu [online]. 2014 [cit. 2014-11-19]. Dostupné z WWW: Gutenberg [online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW:

54

Gutenbergův stroj[online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW: Historie komiksu[online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW: History of newspapers and magazines[online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW: Hutař Jan, Melichar Marek, České paměťové instituce a digitální data [online]. 2014 [cit. 2014-11-07]. Dostupné z WWW: Knihtisk [online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW:

Kořínek Pavel, Digitální spása pro komiksový brak [online]. 2014 [cit. 2014-1119]. Dostupné z WWW: Krátký Robert, Česká digitální knihovna a open-source systém Kramerius [online]. 2014 [cit. 2014-11-10]. Dostupné z WWW: Lichnovská Pavla, Print on demand [online]. 2014 [cit. 2014-11-16]. Dostupné z WWW:

55

Mediaguru, Počet tištěných titulů a vydavatelů klesl [online]. 2014 [cit. 2014-1120]. Dostupné z WWW: Newspapers [online]. 2014 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z WWW: NIPOS, Kultura České republiky v číslech za rok 2009 aţ 2013 [online]. 2014 [cit. 2014-11-19]. Dostupné z WWW: OCR [online]. 2014 [cit. 2014-11-9]. Dostupné z WWW: Podstata a význam digitalizace písma www.inflow.cz [online]. 2014 [cit. 201411-06]. Skenery pro digitalizaci [online]. 2014 [cit. 2014-11-9]. Dostupné z WWW: Trávníček Jiří, Literární kultura v době internetové [online]. 2014 [cit. 2014-1115]. Dostupné z WWW: Uzanne Octave, The End ofBooks [online]. 2014 [cit. 2014-11-8]. Dostupné z WWW: Wade Lisa, Sociologicalimages, Villemard´s vision ofthefuture[online]. 2014 [cit. 2014-11-8]. Dostupné z WWW:

56