Časové rozmezí preventivních prohlídek v oboru praktický lékař pro děti a dorost Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 29 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů: Tím vzniká pojištěncům, v tomto případě dětem a dorostu, nárok na provedení preventivní prohlídky hrazené zdravotní pojišťovnou v uvedených časových odstupech. V prvním roce života se provádí preventivní prohlídka devětkrát do roka, z toho minimálně šestkrát v prvním půlroce a z toho minimálně třikrát v prvních třech měsících života. Dítě je tedy poprvé takto komplexně vyšetřeno při převzetí do péče registrujícím praktickým lékařem pro děti a dorost po propuštění z porodnice, následně ve 14 dnech, 6 týdnech, ve třech, ve čtyřech a v šesti měsících. Dále pak v osmi a deseti měsících, poslední preventivní vyšetření v prvním roce života se provádí ve dvanácti měsících. Další preventivní prohlídka probíhá v osmnácti měsících a následně až ve třech letech. Od tří let pak vzniká nárok na provedení preventivní prohlídky vždy jedenkrát za dva roky (v 5, 7, 9, 11, 13, 15, 17 a naposledy v devatenácti letech před ukončením registrace u praktického lékaře pro děti a dorost). Stejný nárok na preventivní prohlídku jedenkrát za dva roky vzniká i v dospělosti. Obsah preventivní prohlídky je stanoven vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR. O každé prohlídce pořizuje lékař podrobný zápis do zdravotní dokumentace. Do zdravotního a očkovacího průkazu pak zapisuje jen některé důležité údaje potřebné pro zajištění kontinuity poskytované péče i jiným než registrujícím lékařem, například v neodkladné situaci. Rovněž tak nejsou obsahem zdravotního a očkovacího průkazu záznamy všech zmíněných preventivních prohlídek, ale vždy shrnutí důležitých údajů k určitému datu blízkému většině preventivních prohlídek. Zvláštní zřetel je kladen i na rekapitulaci dalších důležitých údajů (léčba antibiotiky, prodělaná závažná onemocnění, alergie, RTG vyšetření).
1
První zápis do zdravotního a očkovacího průkazu je proveden ještě v porodnici před propuštěním novorozence v okamžiku vydání zdravotního a očkovacího průkazu. Registrující lékař provede zápis poprvé při převzetí dítěte do péče, dále pak v šesti týdnech, ve třech, šesti, dvanácti a osmnácti měsících. Počínaje zápisem ve třech letech zapisuje pak vždy jedenkrát za dva roky v termínech preventivních prohlídek.
Novorozenecký laboratorní screening Co je novorozenecký screening (NS)? Je to celostátní vyhledávání určitých chorob. Cílem je choroby léčit dříve, než se projeví a způsobí novorozenci nevratné poškození zdraví. NS je založen na analýze kapky krve odebrané z patičky.
Jaké nemoci se vyhledávají v ČR? Vyhledává se 13 chorob: vrozená snížená činnost štítné žlázy (kongenitální hypotyreóza); vrozená nedostatečnost tvorby hormonů v nadledvinách (kongenitální adrenální hyperplazie); vrozená porucha tvorby hlenu (cystická fibróza); čtyři dědičné poruchy látkové přeměny aminokyselin (fenylketonurie, leucinosa, glutarová acidurie typu I, izovalerová acidurie); šest dědičných poruch látkové přeměny mastných kyselin (deficit acyl-CoA dehydrogenázy mastných kyselin se středně dlouhým řetězcem, deficit 3-hydroxyacyl-CoA dehydrogenázy mastných kyselin s dlouhým řetězcem, deficit acylCoA dehydrogenázy mastných kyselin s velmi dlouhým řetězcem, deficit karnitinpalmitoyltransferázy I a II, deficit karnitinacylkarnitintranslokázy).
Jaká je pravděpodobnost záchytu nemoci a nejasných nálezů?
2
Pravděpodobnost, že novorozenec bude trpět některou z uvedených chorob, je velmi malá. Stane se tak pouze u jednoho z 1 200 narozených. Někdy je zapotřebí odběr kapek krve opakovat, protože výsledek prvního vyšetření nebyl jasný. To se stává u jednoho z 200 novorozenců. Většinou se jedná o přechodné laboratorní nálezy, které vymizí. Důvodů pro opakování vyšetření je řada, např. nezralost dítěte, podávání infuzí, rozdíly v příjmu potravy, technika odběru aj. Opakování odběru neznamená, že Vaše dítě je nemocné. Ve většině případů opakováním odběru se podezření neprokáže.
Co dělat při nejasném nálezu? Pokud Vás bude screeningová laboratoř kontaktovat, zdaleka to ještě neznamená, že je Vaše dítě skutečně nemocné. Pouze vzniklo podezření na nemoc, které ale není definitivním stanovením diagnózy; diagnóza se ještě musí potvrdit, či vyvrátit dalším vyšetřením. • Závažnost podezření bývá různá a laboratoř ji sdělí ošetřujícímu lékaři dítěte nebo přímo Vám. Další kroky závisí na naléhavosti a typu nemoci. Může se jednat jen o další odběr kapky krve z patičky či odběr žilní krve nebo výjimečně i o urychlené přijetí do nemocnice. • Není nutné se zneklidňovat, nejpravděpodobnější příčina nejasného nálezu je přechodné zvýšení hladiny některé ze sledovaných látek. • Řiďte se pokyny ošetřujícího lékaře nebo screeningové laboratoře. Je důležité dostavit se ke kontrolnímu odběru (obvykle se jedná o opakování odběru kapky krve na speciální filtrační papírek). • Výsledek kontrolního vyšetření je známý během několika dnů od doručení do laboratoře a bude sdělen ošetřujícímu lékaři.
Je možné, že NS některou chorobu nerozpozná? Velmi vzácně může některá z vyšetřovaných chorob uniknout záchytu. Zpravidla se jedná o mírné formy chorob. Důležité je, aby lékař v případě klinických známek nepovažoval negativní NS za vyloučení příslušné choroby z diagnostických úvah.
3
Další informace lze nalézt na webovém portálu www.novorozeneckyscreening.cz nebo Vám je poskytne Váš ošetřující lékař.
Očkování V boji proti infekčním nemocem má očkování zásadní význam. Tvorbou ochranných protilátek pomáhá infekcím předcházet. Na území České republiky má očkování dlouholetou tradici a přispělo nesporně k významnému snížení výskytu řady infekcí, u některých dokonce k jejich eliminaci. V důsledku toho je možno se setkat s názory, které význam očkování v současnosti podceňují. Negativní zkušenosti ze zahraničí, kde obdobné názory ovlivnily strategii očkování, potvrdily nutnost udržování vysoké proočkovanosti pro zabránění šíření infekčních agens v populaci. Vzrůstající migrace osob ze zemí se zcela odlišnou epidemiologickou situací, stejně jako vzrůstající obliba cestování u našich občanů ( rodiny s dětmi nevyjímaje) do těchto zemí mluví pro nutnost zachování vysoké proočkovanosti. Očkuje se vakcínami v ČR registrovanými. Základním kritériem pro hodnocení kvality vakcín je jejich bezpečnost a účinnost.
Členění očkování: 1. Pravidelné: proti tuberkulóze (pouze u dětí se zdravotními indikacemi dle vyhlášky), záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivním onemocněním vyvolaným Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně, virové hepatitidě B, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, pneumokokovým nákazám. 2. Zvláštní (pro pracovníky ve zvýšeném riziku infekce): proti virové hepatitidě B, virové hepatitidě A, vzteklině. 3. Mimořádné (v mimořádných situacích na základě rozhodnutí hlavního hygienika nebo s jeho souhlasem při nařízení krajského hygienika): např. proti virové hepatitidě A, chřipce, meningokokovým infekcím. 4
4. Při úrazech, poraněních a nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony: proti tetanu a vzteklině 5. Na žádost: vakcínami v ČR registrovanými. Očkování uvedená ve skupinách 1 – 4 jsou poskytována bezplatně, očkování na žádost hradí očkovaný nebo jeho zákonný zástupce.
Očkují lékaři zdravotnických zařízení, a to: - novorozeneckých oddělení nemocnic, - praktičtí lékaři pro děti a dorost, - oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí, - antirabických center, - ošetřující poranění nebo nehojící se rány, - zdravotních ústavů, - infekčních oddělení, - speciálizovaných oddělení pro očkování stigmatizovaných, - praktičtí lékaři pro dospělé.
osob
zdravotně
Očkování se provádí za aseptických podmínek, sterilní jehlou a stříkačkou. Očkovací látky lze podávat na různá místa těla současně. Pokud nejsou podávány současně, je třeba dodržovat mezi jejich podáním intervaly: - 14 dní po podání neživých vakcín, - 1 měsíc po podání živých vakcín, - minimálně 2 měsíce po očkování proti tuberkulóze.
5
Zdravotnické zařízení, které provedlo očkování, zapíše do očkovacího průkazu a zdravotnické dokumentace: druh a název očkovací látky, datum podání a číslo šarže, údaje doplní podpisem a razítkem očkujícícho lékaře. Indikaci či dočasnou kontraindikaci očkování (např. akutní onemocnění, časná rekonvalescence) posuzuje očkující lékař, trvalou kontraindikaci ( např. neurologická onemocnění v anamnéze, přecitlivělost na některou ze složek vakcíny) posuzuje příslušný odborný lékař (např. alergolog, neurolog, imunolog). Nežádoucí reakce po očkování jsou vzácné, bývají mírné a krátkodobé, mizí během 1 – 3 dnů: - lokální reakce v místě vpich (bolestivost, otok, zarudnutí), - celkové reakce (teplota, mírná vyrážka, bolest svalů). Výskyt závažných reakcí je výjimečný a podléhá hlášení. Je třeba, aby očkující lékař přistupoval k očkovanému individuálně, vycházel z jeho aktuálního zdravotního stavu, respektoval kontraindikace jednotlivých očkování, zacházení s očkovací látkou a dodržování správných očkovacích technik.
Očkovací kalendář podle vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, v platném znění od 9. týdne
1. dávka HEXAVAKCÍNY Záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B (DTaP-Hib-VHB-IPV)
Nejméně měsíc po 1. 2. dávka HEXAVAKCÍNY dávce Záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní 6
onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B (DTaP-Hib-VHB-IPV) Nejméně měsíc po 2. 3. dávka HEXAVAKCÍNY dávce Záškrt, tetanus, dávivý kašel a invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B (DTaP-Hib-VHB-IPV)
Nejméně 6 měsíců po 3. dávce (nejpozději do 18 měsíců věku) Od 15. měsíce
4. dávka HEXAVAKCÍNY Záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B (DTaP-Hib-VHB-IPV) 1. dávka Spalničky, příušnice a zarděnky (MMR) 6-10 2. dávka (v spalničky, příušnice, zarděnky (MMR)
Nejméně za měsíců odůvodněných případech lze i později) 5 let 10 let 12 let 25 let
Záškrt, tetanus, dávivý kašel (DTaP) Přenosná dětská obrna (IPV), záškrt, tetanus, dávivý kašel (DTaP) Virová hepatitida B (u dosud neočkovaných, ve schématu dle výrobce) Tetanus (další přeočkování vždy po 10 až 15 letech)
Pozn.: Další očkování bezplatná: Děti s indikacemi dle vyhlášky jsou očkovány proti tuberkulóze a proti pneumokokovým nákazám. Od 1.4.2012 lze očkovat proti HPV (lidským papilomavirům) dívky ve věku 13 – 14 let. Novorozenci HBsAg pozitivních matek jsou pasivně - aktivně imunizováni proti VHB.
7
Se svým pediatrem konzultujte i další doporučená očkování: Očkování na žádost za úhradu plnou nebo částečnou: proti nákazám pneumokokovým, meningokokovým, rotavirovým, hepatitidě A, klíšťové encefalitidě, chřipce, planým neštovicím.
Kojení – základ zdraví pro celý život Kojení je přirozený způsob výživy, optimální pro vývoj dítěte. Kojením vzniká těsný citový vztah mezi matkou a dítětem, blahodárný pro jeho celkový tělesný a duševní vývoj. Mateřské mléko je zdrojem všech důležitých živin a energie. Obsahuje protilátky a látky povzbuzující obranyschopnost organizmu dítěte. Tím dítě chrání před mnoha nemocemi, jako jsou např. průjmy, záněty středouší, dýchacích a močových cest. U kojeného dítěte je menší riziko vzniku některých vážných nemocí (např. syndrom náhlého dětského úmrtí, alergie, obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak). Kojení napomáhá vývoji správného skusu. Kojení je zdravé i pro matku (nižší riziko poporodního krvácení, správné zavinování dělohy, rychlý návrat ke hmotnosti před těhotenstvím, nižší riziko vzniku rakoviny prsu a vaječníků).
Obecné zásady Výlučné kojení, bez přidávání jiných tekutin či potravin, by mělo trvat 6 měsíců, pokud k dokrmování není vážný, lékařem stanovený zdravotní důvod. V kojení lze pokračovat do dvou let, ale i déle, podle vzájemných potřeb matky a dítěte. Po ukončení šesti měsíců se zavádějí nemléčné příkrmy podávané lžičkou, z hrníčku či ruky. Kojenecká láhev ani dudlík by neměly být vůbec používány. Děti před prvním rokem života, pokud nejsou kojeny, by neměly dostávat kravské mléko, ale umělou dětskou výživu podle doporučení lékaře.
8
Jak a kdy kojit? Po porodu by měl být novorozenec položen na břicho nebo hruď matky a přiložen k prsu do 1h. po porodu. Základní zhodnocení novorozence včetně zjištění Agar skóre se provede, zatímco je dítě u matky. Matka je optimálním zdrojem tepla pro dítě. Vážení, měření, koupání, oční profylaxi odložit na dobu po prvním přiložení , které by se mělo provést do 1 hod. po porodu. Děti po porodu císařským řezem by měly být povzbuzovány ke kojení jakmile je to možné, ještě na operačním sále nebo na pooperačním pokoji. Děti, jejichž bdělost je snížena v důsledku podávání léků matce při porodu potřebují s přiložením na sále pomoci. První kontakt matky s dítětem na porodním sále by měl trvat co nejdéle, nejméně dvě hodiny. Základem úspěšného kojení je správná technika, tj. vzájemná poloha matky a dítěte, přisátí a sání, společný pobyt matky s dítětem na pokoji, tzv. rooming in. Dudlíky a láhve by se neměly používat. V případě potřeby dokrmování zvolíme některý z alternativních způsobů krmení (stříkačkou po prsu nebo prstu, kádinkou, lžičkou). Kojit se má podle chuti dítěte bez omezování délky a frekvence. Denně by mělo být dítě kojeno minimálně 8x. Zpočátku může být frekvence kojení i 12x či vícekrát za den a prs by měl být nabízen, kdykoliv dítě vykazuje bdělost, otevírá ústa a hledá, vkládá ruce do úst či vykazuje zvýšenou pohybovou aktivitu. Pláč je už pozdním příznakem hladu. Zpočátku by dítě mělo být kojeno z obou prsů při jednom kojení, později, až se tvorba mléka ustálí, z jednoho a tak dlouho, dokud se samo prsu nepustí. Některé děti však vyžadují kojení z obou prsů při každém krmení. Tvorbu mléka si dítě reguluje samo, čím častěji saje, tím více mléka se tvoří. Spavé děti je potřeba ke kojení budit po uplynutí čtyř hodin od začátku předchozího kojení. Správně kojené dítě pije zpočátku rychle, pak následují pomalé, hluboké tahy a lze vidět či slyšet polykání, je vidět pauza brady
9
spojená s nasátím. Čím delší je pauza brady, tím více mléka dítě získalo. Počet kojení, délka kojení a počet pomočených a pokakaných plenek by se měly zaznamenávat. Projevem správného prospívání je do šesti týdnů 6-8 pomočených a 3-6 pokakaných plenek za den. V období růstových spurtů (rychlého přibývání na váze a délce) nebo když je třeba zvýšit tvorbu mléka, může dítě vyžadovat častější kojení. Děti, které rychleji přibývají na váze, by neměly být v kojení omezovány. Mateřské mléko neobsahuje žádné „prázdné nežádoucí kalorie“.
Problémy s kojením Pokud má matka s kojením větší problémy, je nutno poradit se s lékařem. Nemůže-li být dítě z nějakého důvodu kojeno, mělo by dostávat odstříkané mateřské mléko vlastní matky či z banky mateřského mléka. Poporodní úbytek hmotnosti je obvyklý, protože dítě ztratí přebytek vody. Pokud úbytek nepřesáhne 10 % porodní hmotnosti, není třeba činit zvláštní opatření. I při vyšší ztrátě hmotnosti ji dítě nahradí častým a účinným kojením. Problémům s kojením, jako jsou bolavé bradavky a nalité prsy, lze předejít správnou technikou kojení. Kojení nesmí matku bolet. Bolest znamená, že poloha dítěte není správná. Příčinou poranění a bolestivosti bradavek je nesprávná poloha při kojení. Přestávka mezi kojením delší než šest hodin může snížit tvorbu mléka. Ztížený odtok mléka z určité části prsu (retence) se projeví zarudnutím, teplotou a nepříjemným napětím. Lze jej odstranit přiložením studeného obkladu, tvarohu mezi kojením, nahřátím a masáží postiženého místa před kojením. Neustupující napětí v prsu a místní zarudnutí s celkovými příznaky nemoci (teplota, únava) signalizuje zánět a je třeba jej léčit podle pokynů lékaře. V kojení je možno pokračovat, tvorba mléka může náhle poklesnout. Tento stav, nazvaný laktační krize, bývá krátkodobý a většinou se za několik hodin sám upraví.
10
Životospráva Pití alkoholu, kouření a užívání drog jsou pro kojené dítě rizikem, neboť škodlivé látky přecházejí z matky do mateřského mléka, snižují tak jeho tvorbu a nepříznivě ovlivňují chování a vývoj dítěte. Při výjimečném příležitostném požití alkoholu by neměla matka kojit následující dvě hodiny. Strava kojící matky by měla být pestrá, vyvážená, bohatá na ovoce a zeleninu. Žádné zvláštní diety nejsou nutné. Matka by měla vypít dostatečné množství tekutin (2 – 2,5 litry denně), menší ani větší množství neovlivní množství ani kvalitu mléka. V období kojení by měla matka dodržovat zásady správného životního stylu tak, aby pouto mezi ní a dítětem bylo co nejsilnější. Další informace a odkazy: 1. Kojení Leták 2. Jak hodnotit růst kojeného dítěte Leták 3. Technika odstříkávání mateřského mléka Leták 4. Co byste měli vědět o rtuti v rybách a rybích výrobcích 5. Cvičení v šestinedělí Leták
Leták
Výživa v kojeneckém věku V žádném jiném věkovém období se výživa nemění tak významně jako během prvního roku života dítěte, který lze z pohledu výživy rozdělit na tři období, která postupně do sebe přecházejí a každé z nich trvá přibližně 4-6 měsíců. První období je výhradně mléčné, kdy dítě je plně kojeno nebo dostává vhodné kojenecké mléko (počáteční mléko). Prospívající dítě má být výhradně kojeno do konce 6. měsíce. Množství mléka pro zdravého kojence odpovídá asi 1/6 jeho hmotnosti, tj. 150-180 ml/kg/den, maximálně 1 litr mléka denně. Toto množství také plně kryje potřebu tekutin dítěte. Druhé období je přechodné období, během kterého dítě dostává k mateřskému mléku nebo ke kojeneckému mléku příkrmy zvláště upravené pro tento věk. 11
Ve třetím období smíšené stravy je postupně zařazována do jídelníčku upravená strava dospělých vhodná pro dítě. Po celý první rok může dítě dostávat mateřské mléko, počáteční mléko nebo od druhého období také pokračovací mléko pro starší kojence. Nejlepší výživou novorozenců a kojenců je kojení - tedy mateřské mléko. Pokud dítě nemůže být kojeno, jsou nejvhodnějším řešením průmyslově vyráběné přípravky mléčné kojenecké výživy, které se svým složením co nejvíce blíží mateřskému mléku a tím také výživovým potřebám kojence. Počáteční mléka jsou vhodná pro novorozence a kojence od narození do ukončeného 4. měsíce života, lze je však podávat až do stáří jednoho roku. Pokračovací mléka jsou potom určena pro děti od ukončeného 4. měsíce do 36 měsíců života.
Počáteční mléka obsahující bílkovinu kravského mléka Jako zdroj bílkoviny pro počáteční mléka je nejčastěji používána bílkovina kravského mléka. Použita však může být také ve speciálních situacích rozštěpená (hydrolyzovaná) bílkovina kravského mléka. V poslední době jsou počáteční mléka obohacována rovněž o jednoduché cukry odvozené od mléčného cukru (oligosacharidy), které jsou stravou pro vhodné mikroorganismy v trávicím ústrojí dítěte (prebiotika). Jiní výrobci mléka obohacují přímo o vhodné mikroorganismy (probiotika). Tuky v počátečních mlécích kryjí asi polovinu kalorické potřeby dítěte. Počáteční mléko musí obsahovat zaručené množství kyseliny linolové a α-linolenové. Všechna počáteční mléka obsahují vhodné množství minerálů, stopových prvků a vitaminů, které kojenec potřebuje pro svůj růst.
Počáteční výživa s hydrolyzovanou bílkovinou Preventivní dietní opatření jsou v současné době doporučována pouze těm dětem, které mají vysoké vrozené riziko rozvoje závažného alergického onemocnění, tj. nejméně jeden příbuzný prvního stupně (rodič nebo sourozenec) má prokazatelné alergické onemocnění. Jako 12
všechny zdravé děti by mělo být dítě s tímto rizikem především plně kojeno. Kojence s vrozeným rizikem časného rozvoje závažného alergického onemocnění se doporučuje kojit nejméně jeden rok i déle (2 roky). Pokud není kojení možné, lze mateřské mléko nahradit hydrolyzáty, tj. výrobky kojenecké mléčné výživy s rozštěpenou bílkovinou, která má menší schopnost vyvolávat alergické onemocnění u dítěte a tím působí preventivně. Preventivní účinek stravy s rozštěpenou bílkovinou je největší v prvních měsících života dítěte, použity byly hydrolyzáty jak s částečně rozštěpenou bílkovinou (hypoantigenní mléka označovaná písmeny HA), tak s vysoce rozštěpenou bílkovinou.
Mléka pro nedonošené děti a děti s nízkou porodní hmotností V případě nedostatku mateřského mléka jsou nezralé děti živeny mléky s vyšším obsahem energie a živin, která nejlépe kryjí jejich potřeby pro růst. Z praktického pohledu je mateřské mléko nebo standardní počáteční kojenecké mléko plně postačující k výživě nedonošeného dítěte po propuštění z nemocnice za podmínky, že dítě dosáhlo předpokládané hmotnosti a délky korigované k postkoncepčnímu věku. Pro ty děti, jejichž růst je zpomalen, je vhodné podávání mléka s vyšším obsahem energie i v prvních týdnech po propuštění z nemocnice než dosáhnou hmotnosti 3500 g (tzv. „mléko po propuštění“).
Mléka se sníženým obsahem laktózy Pro děti, které nesnáší mléčný cukr, což může být např. důsledek závažněji probíhajících průjmových onemocnění, byly připraveny léčebné mléčné přípravky kojenecké výživy s nízkým nebo žádným obsahem mléčného cukru, které mohou být použity na přechodnou dobu, než se znovu upraví aktivita enzymu, který mléčný cukr štěpí.
Antirefluxová mléka U malých kojenců, kteří jsou živeni některým počátečním mlékem a výrazně ublinkávají, lze po poradě s lékařem použít tzv. antirefluxová mléka. Tato mléka jsou zahuštěna rýžovým škrobem nebo vlákninou 13
karubinem ze svatojánského chleba, čímž je znesnadněno ublinkávání, bývají označovány písmeny AR.
časté
Kojenecká výživa vyráběná ze sóji Použití kojenecké výživy ze sóji by mělo být omezeno na situace, kdy není jiné řešení. Sójová kojenecká výživa je nejčastěji užívána při vegetariánském způsobu výživy (vegani) a při nesnášenlivosti mléčného cukru, je vhodná až pro starší kojence od 6 měsíců. Sójová výživa se nehodí k prevenci a k léčbě alergie na bílkovinu kravského mléka. Kojenecká výživa ze sóji je svým složením přizpůsobena požadavkům kojence. Protože obsahuje rostlinnou bílkovinu, musí být obohacena některými minerálními látkami, stopovými prvky a vitaminy, které jsou bezpodmínečně nutné pro zdravý vývoj a růst dítěte v prvním roce života. V žádném případě nesmí být výživa pro kojence vyrobená ze sóji zaměňována za různá tzv. "sójová mléka" běžně dostupná na trhu, která neodpovídají potřebám kojenců a jsou proto zcela nevhodná pro výživu kojence.
Pokračovací mléka Pokračovací mléka jsou určena pro děti od ukončeného 4. měsíce do 36 měsíců věku.V poslední době byla některými výrobci kojenecké mléčné výživy uvedena na trh mléka pro starší kojence a batolata, která jsou doporučována k zařazení do jídelníčku dítěte na konci prvního roku života. K přípravě kojenecké výživy je vždy třeba používat vodu vhodnou pro kojence a dbát návodu k přípravě, který je uveden na obalu. K ohřívání není vhodné používat mikrovlnnou troubu, ve které je strava nerovnoměrně ohřátá, povrch láhve může být chladný a část obsahu velmi horká. O současném sortimentu výrobků kojenecké výživy podá nejlepší informaci praktický lékař pro děti a dorost.
14
Neupravené kravské mléko Neupravené kravské mléko není vhodné pro dítě během celého prvního roku života pro vysoký obsah bílkovin a minerálních látek (zátěž ledvin). Neupravené kravské mléko může být proto součástí jídelníčku teprve na konci prvního roku života, a to nejlépe ve formě hrníčku mléka jako součásti pokrmu obsahujícího chléb a mléko. Proti malému množství neupraveného mléka (200 ml) ve formě pasterizovaného nebo trvanlivého mléka použitého k přípravě obilných kaší nejsou však podle současných znalostí žádné námitky. Pro děti do dvou let života nejsou vhodná ani pasterizovaná mléka se sníženým množstvím tuku. Toto mléko rovněž není v žádném případě vhodné podávat dětem s nadměrnou hmotností.
Kozí mléko Neupravené kozí mléko není vhodné k výživě malých kojenců stejně jako neupravené kravské mléko, protože obsahuje vysoké množství bílkovin, minerálních látek, tuků a velmi málo vitaminů. Mléko pro kojence na bázi kozí bílkoviny, které odpovídá svým složením současným mezinárodním doporučením pro výživu kojenců, je však vyráběno v některých zemích. Kozí mléko se nehodí k léčbě alergie na kravské mléko, jeho bílkovina je stejně cizorodá pro kojence jako bílkovina kravského mléka a určitá část dětí s alergií na bílkovinu kravského mléka reaguje také na bílkovinu kozího mléka.
Příkrmy Velmi časné zavádění příkrmu nepřináší dítěti žádné výhody. Příkrm se doporučuje začít podávat nejdříve na konci 4. měsíce a nejpozději na konci 6. měsíce. Je to v době, kdy samotné mléko již nekryje požadavky na energii a složení stravy. V této době dítě obvykle přesáhne hmotnost 6000 g, je hladové po 8-10 kojeních nebo po vypití více než 900-1000 ml mléka denně. Je třeba především krýt zvýšený požadavek na energii, bílkoviny, železo a zinek. Příkrm se 15
zavádí do jídelníčku v době, kdy dítě již dobře kontroluje pohyby hlavou, sedí s oporou a je schopno polykat ze lžičky i stravu, která není tekutá. Čas, kdy dítě dostává první nemléčný příkrm, není dán jen vývojem funkce trávicího ústrojí, ale současně dosaženým stupněm neuropsychického vývoje. Neexistuje přesvědčivý vědecký důkaz o tom, že vyloučení nebo pozdější podávání potencionálně alergizujících potravin, jako jsou ryby a vajíčka, snižuje výskyt alergických onemocnění u dětí se zvýšeným i nezvýšeným rizikem vzniku těchto onemocnění. Platí obecné pravidlo, že je lépe možné potravinové alergeny zařazovat do jídelníčku ještě v době, kdy je dítě alespoň částečně kojeno a doporučuje se zavádět alergeny postupně ve zvyšujících se dávkách. Vždy před zavedením nové potraviny do jídelníčku kojence je doporučeno vyčkat několik dnů, aby bylo možno rozpoznat, zda předchozí nově zařazená potravina nevyvolala alergickou reakci. Stejná doporučení platí i pro lepek (bílkovinný komplex z povrchní části obilných zrn pšenice, žita a ječmene). Ten je doporučeno zavádět do jídelníčku postupně v malých stoupajících dávkách v rozmezí od ukončeného 4. měsíce a nejpozději do ukončeného 7. měsíce při současném kojení. Je to preventivní opatření proti rozvoji časných těžkých forem celiakie, což je nesnášenlivost lepku, která vede k neprospívání dítěte. Příkrm se podává zásadně lžičkou. Jako první příkrm se doporučuje jemné jednosložkové zeleninové pyré. V průběhu jednoho měsíce je možné zařadit vícesložkové příkrmy zeleninové a masozeleninové, jako např. zeleninu s kuřetem, telecí maso se zeleninou a bramborem, maso s rýží. Vařeného libového masa je zpočátku asi 20 g na dávku, od 7. měsíce až 35 g. Dítě dostává postupně příkrm obsahující maso až šestkrát týdně, jedenkrát týdně má být místo masa přidán jeden vařený slepičí žloutek. Železo obsažené v mase je nejlepším zdrojem železa, protože se dobře vstřebává. V současné době je na trhu celá řada masozeleninových příkrmů od různých výrobců, jejich výhodou je snadná příprava pokrmu, nízký obsah dusičnanů a prakticky žádný obsah pesticidů. Během 2-3 týdnů by měla být jedna mléčná porce v dávce 150-200 g zcela nahrazena tímto příkrmem. Po masozeleninovém příkrmu lze do jídelníčku kojence zavést ovocné pyré. Ovocné pyré se nepřislazuje a obsah sacharidů by neměl 16
přesahovat 20 g/100 g. Každý nový druh ovoce by měl být zaváděn do jídelníčku kojence s odstupem alespoň 3-4 dnů k snazšímu rozpoznání případné nesnášenlivosti. Ovocné pyré lze smíchat také s neslazeným jogurtem. Jogurt je v podstatě lehce stravitelné mléko, naopak tvaroh není doporučován v prvním roce života pro příliš vysoký obsah bílkovin. V průběhu 6. měsíce je obvykle do stravy zaváděn další příkrm ve formě mléčné obilné kaše. Průmyslově vyrobená mléčná kaše musí nést označení druhu obilniny, z které je vyrobena a údaj o věku dítěte, od kterého ji lze podávat. Obilnina v kaši je buď samotná nebo v kombinaci s ovocem či zeleninou a k její přípravě je nezbytné mléko. Druhý typ kaší jsou výrobky, které již obsahují sušené mléko a připravují se proto pouze naředěním vodou. V posledním třech měsících prvního roku je možné obohatit jídelníček o další druhy příkrmů s využitím těstovin, např. špagety, vaječné nudle, makaróny. Příkrmy mohou být podávány ve formě hruběji nasekaných kousků, které dítě nutí ke žvýkání. Množství vypitého mléka do konce druhého roku života dítěte nemá být menší než 500 ml za den.
Nápoje pro kojence Při výlučně mléčné výživě (mateřské mléko nebo počáteční mléko) v prvních 4-6 měsících života nepotřebuje zdravý kojenec žádný přídavek tekutin. Výjimkou jsou situace při teplotě, ztrátě chuti k jídlu a silném pocení. Se zavedením hutnějších příkrmů do jídelníčku je relativní obsah vody v jídle menší. Od 10. měsíce se proto doporučuje pravidelné doplňující podávání tekutin v množství asi 200 ml denně. Nejlepším přídavkem tekutin je pitná voda vhodná pro kojence. Plně kojené děti nebo děti živené počátečními mléky jsou dostatečně zásobeny vitaminem C. Ovocné šťávy nemají v žádném případě nahrazovat příjem mléka a bývají doporučovány v době, kdy je dítě již schopno pít z hrnečku.
17
Přídavky Vitamin D Podávání vitaminu D jako prevence křivice je v našich podnebních podmínkách nezbytné. Z těchto důvodů je doporučován kojeným dětem stejně jako dětem uměle živeným přídavek vitaminu D minimálně v dávce 600 I.U. denně od 2. týdne života během celého prvního roku a během zimních měsíců ve druhém roce života. Tato dodatečná dávka vitaminu D je doporučována i dětem, které nejsou kojeny, bez ohledu na druh mléka a příkrmy, které dostávají. Jód K rizikovým skupinám ohrožených dětí nedostatkem jódu patří kojené děti. V potravě matek je často nedostatečné množství jódu. Tuto situaci lze řešit vhodně volenou stravou kojící matky (2x týdně mořské ryby). Pokud matka mořské ryby nekonzumuje, měla by dostávat jód v tabletách v dávce 100 µg/den. Všechny výrobky kojenecké mléčné výživy, kterou jsou v současné době na trhu, obsahují dostatečné množství jódu. Vitamin K | K prevenci krvácivého onemocnění u donošených novorozenců se všem dětem po porodu podává vitamin K. Pokud dítě dostane vitamin K injekcí v porodnicí, jeho podávání se již neopakuje. V případě, že byl vitamin K podán v kapkách, aplikuje se plně kojeným dětem ještě v týdenních intervalech až do stáří 10-12. týdnu . Fluorid K účinné prevenci zubního kazu se doporučuje podle zpráv Světové zdravotnické organizace podávat fluorid jako doplněk stravy. Fluorid lze podávat od 6. měsíce věku v tabletové formě, pokud voda k přípravě kojenecké stravy nemá sama o sobě dostatečný obsah iontů fluóru. Preventivní podávání fluoridu ve správných dávkách nemá žádný škodlivý vliv na zdraví dítěte a snižuje kazivost zubů až o 50 %. Dávkovací schéma tablet je však třeba redukovat od okamžiku, kdy se začne pravidelně s čistěním dětského chrupu fluoridovou zubní pastou.
18
Přechod na stravu pro dospělé Ke konci prvního roku života jsou postupně do jídelníčku dítěte zařazovány další pokrmy konzumované v rodině. Při tomto přechodu musí být velká opatrnost v jejich zavádění. Nesmí se podávat žádné malé pevné kousky, které mohou být vdechnuty, např. ořechy, bobule, kousky mrkve a další. Nemají se podávat žádná tučná jídla a jen pomalu má probíhat přivykání na těžko stravitelná jídla jako jsou např. luštěniny. Speciální potraviny pro malé děti, jako např. různá mléka, menu a sušenky pro malé děti, nejsou z výživově fyziologického hlediska nezbytné. Důležitá je zásada optimální smíšené stravy. První dva roky života má být podáváno také mléko s nesníženým množstvím tuku. Množství vypitého mléka nemá být menší než 500 ml za den. Další informace a odkazy: 1. Výživa kojenců Brožura
O řeči Vašeho dítěte Následující informace by Vás měly seznámit se základními mezníky ve vývoji řeči dítěte, abyste sami mohli sledovat jeho správný vývoj. Vývoj řeči je velmi závislý na tom, jak se sami k dítěti chováte. Častý a bezprostřední mluvní kontakt nelze ničím nahradit. Vaše řeč by měla být přirozená a správná. Zásadně na dítě nešišláme, Váš mluvní vzor je modelem správné řeči. V novorozeneckém a kojeneckém období především sledujeme, zda se dítě otáčí za silným zvukem. Odhalení sluchové vady ve velmi raném období výrazně zvyšuje úspěšnost péče o sluchově postižené dítě. Při jakýchkoliv pochybnostech se ihned obraťte na svého dětského lékaře. Také sledujte příjem potravy. Dítě, které mělo problémy s polykáním, může mít v budoucnu potíže i v řeči. Během prvního roku se dítě učí vnímat zvuky a pohyb svých mluvidel. Všimněte si, že pláč dítěte se postupně mění. Zpočátku stále
19
stejný křik se kolem 2 měsíců liší podle pocitů libosti a nelibosti. Mezi 3. a 6. měsícem se rozvíjí tzv. broukání – děťátko si hraje se svými rty a jazýčkem a pohyby doplňuje náhodnými zvuky, které zatím nic neoznačují. Kolem 8. měsíce začíná dítě žvatlat – úmyslně napodobuje slyšené zvuky. Maminko a tatínku, radujte se z tohoto vývoje. Často se naklánějte nad své dítě a mluvte na něj, dávejte mu najevo, že mu rozumíte. Kolem 10. měsíce dítě začíná většinou rozumět mluvené řeči a rádo reaguje na různé pokyny – ukaž, kde máš očička, jak jsi veliký apod. Zhruba kolem 12. měsíce můžete očekávat první slova, která už něco označují (např. papá, ňam, hačí). Kolem 1,5 roku je jich už tolik, že se může podařit jejich spojení do dvojic – to jsou již první věty (např. táta pa). Slova stále přibývají a většinou kolem 2 let by se dítě mělo začít ptát „Co je to?“, přibližně ve 3 letech „A proč?“. Slova i věty jsou dosud často velmi těžko srozumitelné, ale to nevadí. Vlastní výslovnost dozrává velmi dlouho a zvláštní pozornost si zasluhuje většinou až po 4. roce věku dítěte. Vzhledem k velkým individuálním rozdílům vývoje mozku se však může stát, že Vaše dítě ještě ve 2,5 letech napodobí sotva několik jednoduchých zvuků. Pokud máte jistotu, že dobře slyší a rozumí Vám, nemusíte mít přehnané obavy. Jestliže však ani po 3. roce nenastává prudký nárůst slovní zásoby nebo dítě začíná koktat, protahuje slabiky nebo nemůže chvíli promluvit, obraťte se na svého dětského lékaře, který Vás odešle ke specialistům. Kolem 4. roku by dítě mělo mluvit ve větách a umět krátkou básničku. Zráním řečových funkcí mozku by se měla spontánně zlepšovat výslovnost. Pokud však po 4. roce dítě stále neužívá hlásky ĎŤŇ CSZ ČŠŽ LRŘ nebo další, vyžádejte si od dětského lékaře doporučení k vyšetření na odborném pracovišti klinické logopedie nebo foniatrie. Pokud v řeči chybí pouze hlásky LRŘ, stačí zahájit odbornou péči až kolem 5 let. Do 7 let věku, nejlépe před nástupem do základní školy, by měl být vývoj řeči ukončen.
20
Protože zasahování do řečového vývoje, včetně výslovnosti, je ve své podstatě ovlivňováním vývoje řečových funkcí mozku, varujeme před neodbornými zásahy, které by mohly vyvolat u Vašeho dítěte komplikace v jeho řečovém nebo psychickém vývoji. Při jakýchkoli pochybnostech se vždy poraďte se svým dětským lékařem, který Vás doporučí k dalšímu vyšetření na pracoviště klinické logopedie v místě Vašeho bydliště. Další informace a odkazy: 1. Mluví Vaše dítě správně? Leták 2. Maminko, všimněte si, jak Vaše dítě slyší… Leták
Zvýšená teplota a horečka u dětí Tělesnou teplotu měříme nejčastěji v podpaží, rtuťovým teploměrem, minimálně 5 minut. U malých dětí je běžné měření teploty v konečníku jiným druhem rtuťového teploměru, tzv. rychloběžkou (při tomto způsobu měření zasouváme do konečníku pouze část teploměru obsahující rtuť). Po ustálení polohy rtuti odečítáme výslednou hodnotu tělesné teploty. Ostatní způsoby měření teploty u dětí jsou pouze orientační. Za normální považujeme teplotu v podpaží do 37 °C, teplota v konečníku je považována za normální do 37,5 °C. Tělesná teplota do 38 °C (v konečníku do 38,5 °C) je tzv. zvýšená teplota (subfebrilie) a teplota nad 38 °C (v konečníku nad 38,5 °C) je nazývána horečkou (febrilie). Zvýšení tělesné teploty je nejčastěji projevem virové nebo bakteriální infekce, reakce po očkování, důsledkem přehřátí organismu apod. Ostatní příčiny jsou méně časté, některé vyžadují velmi podrobné vyšetření.
Léčba Teplotu do 38 °C není třeba léčit, teplotu přes 38,5 °C léčíme vždy. Vhodná opatření jsou: a) dítě ošetřujeme v dobře vyvětrané místnosti, s přiměřenou okolní teplotou (kolem 20 °C); 21
b) podáváme dostatek chladných tekutin a dítě nenutíme do jídla; c) léky na snížení tělesné teploty jsou volně prodejné, podáváme je v 6hodinových intervalech, u dětí je lze použít ve formě tablet, sirupů nebo čípků. Dávku volíme dle váhy a věku dítěte v souladu s údaji v příbalovém letáku či na obalu léčivého přípravku. Léky mezi sebou kombinujeme pouze se souhlasem lékaře! U dětí používáme nejčastěji : paracetamol – lze použít v každém věku, ibuprofen – lze podat od 7 kg váhy dítěte a nejdříve od 2 měsíců věku, výhodou je dobrý efekt na teplotu, ale i na eventuální bolest provázející onemocnění. Kyselina acetylosalicylová se u dětí do 15 let k snížení teploty nepoužívá! d) fyzikální ovlivnění teploty : – studené zábaly: Trup dítěte zabalíme do osušky namočené ve vlažné vodě na 10–20 minut, hlavu a končetiny necháváme volné, mokrou osušku ničím nepřikrýváme! Tělesnou teplotu měříme za 30 minut po sejmutí zábalu. V této době dítě necháme jen lehce osušené, v tenkém pyžamku. Pokud hodnota tělesné teploty neklesne pod 39 °C, můžeme zábal i několikrát opakovat. – omývání houbou: Dítě posadíme do vany s menším množstvím mírně teplé vody (přibližně 30 °C) a houbou omýváme trup a končetiny. Dle komfortu dítěte může omývání trvat až 30 minut. Zábaly ani omývání houbou nikdy nepoužijeme u dítěte s mramorovanou kůží nebo chladnými končetinami!
Kdy navštívíme lékaře? Pokud dítě nemá kromě teploty žádné závažné příznaky (opakované zvracení, časté vodnaté stolice, výrazné bolesti hlavy, uší, břicha, obtížné dýchání apod.), dostatečně přijímá tekutiny, při přechodném poklesu teploty projevuje zájem o okolí (hru, sledování televize apod.), lze s návštěvou lékaře vyčkat 2–3 dny. Při delším trvání teplot je vhodné odebrat ranní moč a navštívit svého dětského lékaře.
22
Pokud nastanou při teplotě alarmující příznaky, jako je výrazná apatie, svalové záškuby, dušnost, projevy krvácení do kůže (tmavě červené skvrnky, které postupně splývají), je nutné volat lékařskou pomoc bezodkladně – nejlépe rychlou záchrannou službu!
Péče o chrup a dutinu ústní dítěte Péče o chrup a dutinu ústní dítěte má za hlavní cíl zamezit vzniku zubního kazu a zánětu dásní. Pravidelná, pečlivá a pro dítě příjemná péče o hygienu dutiny ústní ze strany rodičů je základem všech preventivních opatření a slouží k vybudování správných hygienických návyků. Výběr zubních kartáčků, zubních past a volba vhodné techniky čištění chrupu závisí na věku dítěte, a proto je třeba dbát na rady zubního lékaře.
Prořezávání dočasných a stálých zubů Dočasné i některé stálé zuby se dítěti zakládají již během těhotenství. Dočasné (mléčné) zuby, kterých je 20, se prořezávají mezi 6.–24. měsícem případně až 30. měsícem po narození dítěte (tab. 1). V době prořezávání dočasných zubů se obvykle dítěti tvoří více slin, dítě si vkládá hračky a prstíky do úst nebo může i hůře spát či být podrážděné. V případě výskytu zvýšené nebo dokonce vysoké teploty v době prořezávání dočasných zubů je však nutné nechat dítě vyšetřit dětským lékařem, zda se nejedná o současný výskyt celkového onemocnění. Stálé zuby se prořezávají dítěti obvykle mezi 6.–13. rokem věku (tab. 2). Třetí stálé stoličky (tzv. zuby moudrosti) se objevují dokonce až okolo 18. až 20. roku. Kompletní stálý chrup tvoří 32 zubů.
23
Tab. 1 Prořezávání dočasných zubů Typ zubu
Doba prořezávání
první řezáky
6.–8. měsíc
druhé řezáky
8.–10. měsíc
špičáky
16.–20. měsíc
první stoličky
12.–16. měsíc
druhé stoličky
20.–30. měsíc
Tab. 2 Prořezávání stálých zubů
Horní čelist
Dolní čelist
Typ zubu
Doba prořezávání
První řezáky
7–8 let
Druhé řezáky
8–9 let
Špičáky
11–12 let
První zuby třenové
10–11 let
Druhé zuby třenové
10–12 let
První stoličky
6–7 let
Druhé stoličky
12–13 let
První řezáky
6–7 let
24
Druhé řezáky
7–8 let
Špičáky
9–10 let
První zuby třenové
10–12 let
Druhé zuby třenové
11–12 let
První stoličky
5–6 let
Druhé stoličky
12–13 let
Prevence zubního kazu a zánětu dásní – pravidelná hygiena dutiny ústní, – zdravá výživa s omezením příjmu cukrů v potravě, – zabránění včasného přenosu mikrobů, které se podílejí na vzniku zubního kazu, do úst dítěte, – zvýšení odolnosti zubní skloviny pomocí fluoridů, – pravidelné preventivní prohlídky v zubní ordinaci.
Doporučení pro rodiče dětí od narození do 1 roku věku • Jakmile se dítěti prořežou první zoubky (tj. asi v 6. měsíci věku), začněte je dvakrát denně čistit. K čištění používejte vlhkou gázu nebo tzv. prsťáček. • Po prořezání prvních dočasných zubů přestaňte dítěti dávat sladké nápoje v kojenecké láhvi. Pamatujte, že kojenecká láhev se sladkým čajem nebo ovocnou šťávou nepatří do dětské postýlky na usnutí a není to také prostředek na zklidnění dítěte. • Nenamáčejte dítěti dudlík do medu, sirupu nebo cukru. • Vyvarujte se přenosu bakterií, které sídlí ve Vaší dutině ústní, do úst dítěte: – Dodržujte pravidelnou a důkladnou hygienu Vaší dutiny ústní. – Nechte si ošetřit zubní kazy a zánět dásní.
25
– Nepoužívejte s dítětem stejnou lžičku, neochutnávejte dětskou stravu přímo ze savičky na kojenecké láhvi, nelíbejte dítě na ústa, neolizujte dudlík. • Poraďte se s dětským nebo zubním lékařem ohledně fluoridové prevence zubního kazu. • Nejpozději ve 12 měsících věku navštivte s dítětem zubního lékaře (viz Zubní průkaz dítěte).
Doporučení pro rodiče batolat (1.–3. rok věku) • Pravidelně (ráno po snídani a večer před spaním) provádějte Vašemu dítěti hygienu dutiny ústní. Po prořezání dočasných stoliček používejte dětský zubní kartáček a malé množství dětské zubní pasty s obsahem 250 ppm fluoridů. Dbejte na to, aby dítě zubní pastu nepolykalo. Vhodný zubní kartáček, zubní pastu a techniku čištění dětského chrupu Vám poradí zubní lékař. • Omezte podávání cukrů mezi hlavními jídly včetně sladkých nápojů a ovocných šťáv. • Naučte pít Vaše dítě z hrnečku neochucenou vodu. • Poraďte se s dětským nebo zubním lékařem ohledně fluoridové prevence zubního kazu. • Navštěvujte s Vaším dítětem pravidelně zubního lékaře (viz Zubní průkaz dítěte).
Doporučení pro rodiče předškolních dětí (3.–6. rok věku) • Učte Vaše dítě pravidelně si čistit zoubky dětským zubním kartáčkem a dětskou zubní pastou o obsahu fluoridů 500 ppm. Dítě při čištění kontrolujte, zoubky dočišťujte a dávejte pozor na to, aby zubní pastu nepolykalo. Vhodný zubní kartáček, zubní pastu a techniku čištění Vám poradí zubní lékař. • Nedávejte Vašemu dítěti sladkosti mezi hlavními jídly včetně sladkých nápojů a ovocných šťáv. • Informujte se u dětského nebo zubního lékaře na vhodnou metodu fluoridové prevence zubního kazu. • Navštěvujte s Vaším dítětem pravidelně zubního lékaře (viz Zubní průkaz dítěte).
26
Doporučení pro rodiče školních dětí (6.–15. rok věku) • Kontrolujte, zda si Vaše dítě čistí pravidelně a důkladně chrup. Zubní pasta pro tuto věkovou kategorii má obsahovat 800–1 200 ppm fluoridů. O vhodných hygienických pomůckách pro Vaše dítě se poraďte se zubním lékařem. • Dohlížejte na zdravou stravu Vašeho dítěte a dbejte, aby nekonzumovalo sladkosti mezi hlavními jídly a omezilo pití sladkých nápojů. • Poraďte se o vhodné metodě fluoridové prevence zubního kazu pro Vaše dítě. • Informujte se u zubního lékaře o možnosti tzv. pečetění stálých zubů (tj. zabránění vzniku zubního kazu vyrovnáním nerovností na žvýkacích ploškách zubů speciální pryskyřicí). • Navštěvujte s Vaším dítětem pravidelně (dvakrát ročně) zubního lékaře.
Fluoridy K účinné prevenci zubního kazu se kromě hygieny dutiny ústní a úpravy stravovacích návyků (tj. snížení frekvence příjmu cukrů) používají fluoridy. Fluoridové tablety se podávají dětem ve zvýšeném riziku vzniku zubního kazu. Doporučení k podávání zváží individuálně praktický dětský lékař pro děti a dorost při roční prohlídce dítěte i s ohledem na celkový příjem fluoridu a poučí matku o hygieně dutiny ústní.
Prevence úrazů zubů a dutiny ústní u dětí Úrazy zubů představují nejčastější poranění dutiny ústní a obličeje v dětském věku. Pokud není úraz zubů včas diagnostikován, léčen a dlouhodobě sledován, může být příčinou ztráty poraněných zubů. Úrazy dočasných zubů se nejčastěji vyskytují ve věku 2–3 roky a úrazy stálých zubů v mladším školním věku.
Nejčastější příčiny úrazů
27
U dočasných zubů – pády dítěte, způsobené jeho nedokonalou stabilitou a nezkušeností. U stálých zubů – pády dítěte při chůzi, běhu nebo uklouznutí, údery předmětem do úst, sportovní úrazy, úrazy při dopravních nehodách, pády z kola (tvoří asi 25 % všech poranění úst a obličeje).
Prevence úrazů zubů – bezpečný domov, škola a dětská hřiště, bezpečné hračky, – používání dětských autosedaček a cyklistických přileb, – vyhledávání a léčení dětí s některými vadami skusu a postavení horních předních zubů, – používání sportovních chráničů zubů, případně obličejových masek při rizikových sportech. Pokud úraz zubů vznikne, je nutné poskytnout první pomoc, včas poraněné zuby ošetřit a dlouhodobě sledovat, abychom zabránili dalším komplikacím případně ztrátám těchto zubů. U nejzávažnějšího poranění stálých zubů – úplného vyražení z lůžka – má poskytnutí první pomoci rozhodující význam pro další osud zubu. Nejdůležitější je při tomto typu poranění co nejdříve vyražený zub replantovat. Replantace neboli opětovné vložení zubu zpět do původního lůžka je jednoduchý výkon, který, pokud se provede ihned po úrazu, nevyžaduje ani místní znecitlivění. Replantovat je možné pouze zuby s nepoškozenými tvrdými tkáněmi a neznečištěné. Před replantací se zub uchopí za korunku, lehce se omyje fyziologickým roztokem nebo v horším případě pouze vodou a šetrně se vloží zpět do lůžka. Replantovaný zub se provizorně fixuje, např. skusem do kapesníku, a dítě se ihned dopraví do zubní ordinace. Pokud z nějakých důvodů není možné luxovaný zub replantovat ihned na místě nehody, je třeba použít vhodný transportní roztok (fyziologický roztok, mléko) a dítě s takto ošetřeným zubem opět co nejrychleji dopravit k zubnímu lékaři. Ošetření ihned po úrazu nevyžaduje pouze nejzávažnější poranění, tj. vyražení zubu z lůžka, ale i ostatní typy úrazů zubů jako jsou zlomeniny klinické korunky, uvolnění zubů či jejich zaražení do dásňového výběžku čelisti.
28
Jak rychle pomoci 1. Zástava dýchání a krevního oběhu Příčiny U dětí nastává většinou nejprve dušení a následně zástava krevního oběhu z nedostatku kyslíku; dítě se může dusit např. po vdechnutí kousků stravy (oříšky), malých částí hraček, při těžkém zánětu dýchacích cest, při tonutí, při úraze nebo při otravě. Kojenec nesmí být ponechán bez dohledu v poloze na břiše!
Jak poznáme dušení a zástavu krevního oběhu - Dítě nereaguje na hlas nebo na dotek. - Dítě nedýchá. - Kůže a sliznice jsou bílé nebo mají modrošedou barvu. - Laik se nemá zdržovat pátráním, zda je hmatný pulz a raději zahájit oživování, resuscitaci – při rozpacích raději resuscitujme, tepajícímu srdci masáž neškodí!
Resuscitace Uvolnění dýchacích cest - Otevření úst, vytažení zapadlého jazyka, vyčištění nepatřičného obsahu prstem – pozor, jen co vidíme, pokusy odstranit cosi vzadu v ústech bez kontroly zraku mohou vést k zatlačení nepatřičného obsahu dolů do dýchacích cest.
Poloha hlavy - Novorozenci a kojenci mírný záklon. - Děti od 1 roku záklon hlavy – jedna ruka zachránce zaklání hlavu tlakem na čelo, druhá ruka drží spodní čelist a otevírá ústa. - Pozor. Při obavách, že je poraněna krční páteř, nezakláníme hlavu, vysuneme jen dolní čelist dopředu a hlavu pevně držíme ze stran.
Co dělat při vdechnutí cizího tělesa - U kojenců a batolat provádíme 5 silných úderů mezi lopatky.
29
- Při neúspěchu uvolvolňování dýchacích cest (hrudník se při umělém vdechu nezvedá), položíme dítě na pevnou podložku a stlačujeme 5x po sobě u kojenců dolní část hrudní kosti, u dětí od 1 roku břicho uprostřed, tesně pod hrudníkem. - Jsme-li svědky vdechnutí cizího tělesa a dítě je při vědomí, obejmeme ho zezadu a prudce stlačíme nadbřišek těsně pod hrudní kostí (Heimlichův manévr).
Umělé dýchání z plic do plic - U novorozenců a kojenců dýcháme do otevřených úst a do nosu zároveň – ne celý náš výdechový objem, ale takový objem, aby se přední stěna hrudníku zvedala. - U dětí od 1 roku dýcháme do otevřených úst, hrudník se musí zvedat. - Počet vdechů – viz tabulka.
Zevní srdeční masáž - Stlačujeme hrudní kost v její dolní třetině, aby hrudní stěna vpadala dolů asi o 1/3 výšky hrudníku; u novorozenců a kojenců stlačujeme hrudní kost dvěma prsty, u dětí dolní hranou dlaně jedné ruky nebo oběma rukama na sebe složenýma, paže musí být napjaty. - Počet stlačení a poměr stlačení hrudní kosti : umělým vdechům – viz tabulka.
Věk
Počet stlačení Počet umělých Poměr stlačení hrudní vdechů/min. : vdechy kosti/min. Novorozenec 90 30 3:1 Dva zachránci Kojenec i dítě 100 20 15 : 2 > 1 rok Jeden zachránce 30 : 2
30
Důležité je, aby se při umělém dýchání zvedal hrudník a při zevní srdeční masáži hrudní kost byla patřičně stlačována. Vdechy a stlačení probíhají při dvou zachráncích současně, nestřídají se. Důležité je dodržovat poměr vdechy : stlačení (pomáhá počítání nahlas). Počet dosažených vdechů a stlačení za minutu je jen orientační – důležitější než množství je kvalita resuscitačních úkonů. Resuscitace musí trvat až do příjezdu odborné pomoci – záchranné služby.
2. Křeče a bezvědomí S dítětem není kontakt, nereaguje na bolestivé podněty, nebo reaguje úhybem či napínáním těla. Je buď ochablé, nebo má rytmické křečovité záškuby některé části těla nebo těla celého. Nejčastější příčinou křečí u dětí je stav na počátku horečnatého onemocnění, kdy horečka prudce stoupá a tím trpí látková přeměna v mozku. Křeče ale mohou provázet infekci mozku, úraz, otravu, nedostatek cukru v krvi atd. V každém případě je nutno ihned zavolat záchrannou službu s lékařem. Dítě uložíme tak, aby se nemohlo poranit, případně ho držíme v náručí. Zjistíme-li horečku a máme-li doma čípek s lékem proti horečce, dáme ho v dávce doporučené lékařem. Dítěti během bezvědomí a křečí hrozí dušení ze zapadnutí jazyka a vdechnutí zvratků. Zapadlý jazyk vytáhneme, při zvracení uložíme dítě na bok, aby zvratky odtékaly. Dítě nesmíme opustit, sledujeme především, zda dobře dýchá.
3. Úrazy Při krvácení jak žilním, tak tepenném je možno zastavit krvácení přiložením tlakového obvazu. Žilní krvácení ustane. Při tepenném krvácení někdy musíme držet obvaz pevně prsty v místě krvácení, než se dostaví odborná pomoc, kterou ihned po zjištění většího krvácení voláme. Při úrazech končetin postupujeme velmi opatrně tam, kde je končetina deformována a manipulace s ní dítě výrazně bolí. Deformity 31
nenarovnáváme. Na končetinu přiložíme měkkce podloženou dlahu tak, aby dosahovala ke kloubu nad i pod zraněním, a končetinu k ní připevníme obvazem. Při podezření na poranění páteře s dítětem nemanipulujeme, položíme ho na tvrdou podložku a při transportu dbáme o to, aby se páteř nepohybovala. Po úrazu nedáváme dětem nic pít ani jíst. Neopouštíme je, snažíme se je uklidnit. Dobré slovo a pohlazení jsou lepší než lék. Při popáleninovém úrazu ihned zastavíme působení tepla – svlékneme oděv nasáklý vřelou tekutinou, uhasíme hořící oděv (stopdrop-roll – zastavit, povalit a válet hořícího). K hašení lze užít bavlněné nebo vlněné tkaniny – ne tkaniny z umělé hmoty. Popáleninovou ránu nikdy nečistíme, nic do ní nelijeme ani nesypeme, nepropichujeme tvořící se puchýře. Ránu kryjeme co možná nejčistší bavlněnou tkaninou a rány na obličeji, na hýždích a konečníku, na rukou a nohou chladíme obklady co možná nejstudenějšími, ale ne přímo ledem. Nesmíme chladit plochu větší než 10 % tělesného povrchu (ruka dítěte příslušného věku včetně prstů představuje plochu asi 1 % tělesného pvrchu). Chladíme až do příjezdu záchranné služby. U dětí do dvou let je vážná každá popálenina a má ji vidět lékař co nejdříve. U dětí do 15 let je vážná popálenina tvořící více než 10 % tělesného povrchu a dítě by mělo být umístěno na speciálním pracovišti – klinice/oddělení pro léčbu popálenin. Při úrazu elektrickým proudem je třeba, aby dítě ihned viděl lékař bez ohledu na to, že postižení kůže je malé. Mohou ale být průchodem proudu zasaženy vnitřní orgány.
4. Otravy Otrava je požití jedovaté látky náhodně (záměna s jinou, netoxickou tekutinou, anebo špatně střežený lék nebo dostupně [pro dítě] uložené nebezpečné chemikálie [kyseliny, louhy]). Smutnou kapitolou jsou sebevraždy mladistvých požitím jedovaté látky a také opilost školních dětí vyžadující pobyt v nemocnici. Přibývá i dětí závislých na drogách. Bezprostředně po požití je nutné vyvolat zvracení. Ale nesmíme tak postupovat při požití kyselin, louhů, benzinu, nafty, minerálních olejů a saponátů. Po zvracení je možno dítěti podat několik tablet
32
aktivního („živočišného“) uhlí – zase ovšem s výjimkou otrav vyvolaných požitím kyselin, louhů, benzinu, nafty, petroleje, minerálních olejů, lampových olejů a saponátů. Dítě je třeba co nejrychleji dopravit do nemocnice, nejlépe záchrannou službou. S sebou vezmeme zbytky jídla, hub, léků, chemikálií či plody a bobule, jež dítě snědlo. Zvrací-li dítě, vezmeme do nemocnice i zvratky. Pátráme po chybějících anebo neobvykle načatých, snadno přístupných lécích. Nepodáváme mléko, ocet, olej ani jiné „babské“ prostředky proti otravám.
Domácí lékárnička pro děti: 1. Paracetamol (Paralen, Mexalen, Panadol – formy tablety, čípek, sirup - lék proti teplotě a proti bolesti). O vhodném dávkování pro dítě (věk, hmotnost) se poraďte se svým lékařem. 2. Ibuprofen (Ibalgin, Nurofen) - čípky, suspenze, tablety. 3. Panthenol spray – na oděrky, opruzení, povrchní a drobné popáleniny (ne puchýře). 4. Kulíšek – prášek, který rozpuštěním ve vodě vytvoří roztok k doplnění tekutin při průjmech a zvracení. 5. Diosmectin (Smecta) – prášek rozmíchaný v tekutině má zahušťovat stolici při průjmu. 6. Aktivní uhlí (Carbosorb) – prášek, který rozmíchán v malém množství vody vytvoří kaši, která pomáhá při průjmu, nevolnosti po špatném jídle a jako první pomoc při některých otravách. 7. Trpí-li dítě alergií na nějaké potraviny nebo jiné látky, poraďte se s Vaším lékařem o vhodném protialergickém léku, co se týče druhu i dávkování. Další informace a odkazy: 1. První pomoc při bezprostředním ohrožení života Plakát 2. První pomoc umíme dát i my – Zásady první pomoci pro dětské záchranáře Brožura
33
Úrazy – nejčastější příčina úmrtí a poškození zdraví v dětském věku Úraz se stane během zlomku vteřiny, ale jeho následky mohou být celoživotní. Chraňte své děti před úrazy, protože úrazům lze předejít.
Základní obecné zásady prevence úrazů Naučte se zásadám úrazové prevence od nejútlejšího věku dítěte • Zajistěte pro dítě bezpečný domov, vybírejte dětskou postýlku s takovou konstrukcí, která je zárukou bezpečnosti a ze které dítě nepřepadne. Postýlku umístěte tak, aby dítě nemělo možnost dosáhnout na elektrické nebo jiné spotřebiče, elektrické zásuvky, květiny apod. • Před koupelí dítěte vždy vyzkoušejte teplotu vody ponořením svého předloktí. Dítě nikdy nenechávejte na přebalovacím stole ani v koupelně bez dozoru. • Pozor na hrany nábytku, připevněte pevně skříňky ke zdi, aby je dítě nemohlo převrátit, používejte bezpečnostní zarážky u zásuvek. Na stoly nedávejte ubrusy, aby dítě na sebe nestáhlo obsah desky stolu. • Při přípravě stravy používejte především zadní hořáky sporáku, držadla varných nádob obraťte ke stěně, aby je dítě nemohlo v žádném případě uchopit. Nenechávejte v dosahu dětí ostré a jiné nebezpečné kuchyňské potřeby. Při přípravě stravy neposazujte dítě na kuchyňskou linku ani nemějte dítě v náručí, pokud pracujete u sporáku. S pečící troubou nemanipulujte, pokud je dítě v blízkosti. Nepoužívejte mikrovlnnou troubu pro ohřev kojenecké stravy. Vyzkoušejte sami teplotu podávaného jídla dříve, než je dítěti podáte. • Vybírejte bezpečné hračky a vhodný terén pro venkovní hry, zabráníte tak zranění dítěte při hře, konzumaci zahradních a lesních jedovatých plodů, uštknutí hadem apod. • Při převozu dítěte v autě používejte bezpečnostní pásy – od výšky dítěte nad 150 cm, nebo dětskou sedačku podle váhy a výšky dítěte. Zabraňuje až v 71 % úmrtí dítěte při kolizi vozidla.
34
• Zápalky a zapalovače ukládejte mimo dosah dětí. Léky, čisticí prostředky a jiné chemikálie uchovávejte v originálních obalech, nejlépe na uzamčeném místě. Zabráníte tak otravám a poleptání. Dítě může brát lék po vzoru dospělého, zaměnit ho s bonbony nebo vypít tekutiny v lákavých barevných obalech. • Elektrické zásuvky chraňte bezpečnostním uzávěrem, elektrické šňůry zabezpečte tak, aby na ně dítě nedosáhlo a nemohlo se jimi zranit (svrhnout spotřebič, překousnout kabel apod.). Používejte bezpečnostní pojistky na elektrospotřebičích. Igelitové tašky a sáčky nenechávejte volně uložené, do odpadkového koše neodhazujte nebezpečné předměty – rozbité sklo, obaly chemikálií apod. Dbejte na zajištění oken, zábradlí na schodištích, nebezpečné předměty umístěte mimo dosah dětí. Snížíte tak riziko pádů, opaření horkými tekutinami, úrazů elektrickým proudem, udušení, otrav, vdechnutí cizích těles, popálenin a dalších úrazů. • Udržujte nad dětmi a jejich aktivitami neustálý dohled, dítě nezná a neumí posoudit možná rizika. • Vybírejte pro své děti pestré barevné oblečení, používejte reflexní prvky na oděvech i jízdních kolech. Snížíte tím riziko úrazů především v dopravním prostředí, zejména při snížené viditelnosti. Reflexní materiál zvyšuje viditelnost na vzdálenost až 153 m. • Dbejte na používání vhodné přilby při jízdě na kole, zabraňuje až v 88 % poranění mozku při pádu. • Poučte dítě vhodným způsobem o zásadách bezpečnosti a bezpečného chování v dopravním prostředí (používání přechodů pro chodce, respektování světelných barev na semaforech). Předejdete tak úrazům, ke kterým dochází především v důsledku rizikového chování dítěte (vběhnutím do vozovky, hrou na vozovce, nepozorností, nerespektováním pravidel apod.). • Dohlížejte na děti při koupání, dbejte na používání nafukovacích pomůcek, plovacích vest, poučte o riziku při skákání do vody. Snížíte tím riziko utonutí, úrazů a zvýšíte bezpečnost vodních sportů. Zajistěte včas vhodný plavecký výcvik. • Poučte dítě o správném chování při kontaktu se zvířaty, především s cizími, snížíte tím nebezpečí např. pokousání psem a poranění při hře s domácími zvířaty.
35
• Naučte děti zásadám první pomoci a přivolání pomoci např. nácvikem hry s telefonem. Rychle přivolaná pomoc snižuje rizika závažných následků úrazu. • Dohlížejte nad používáním ochranných prvků a vhodného oblečení dětí při sportu (snowboard, lyže, kolečkové brusle apod.), zabráníte tak poranění zejména při pádu. • Veďte své děti ke zdravému způsobu života, snížíte tím nebezpečí rizikového chování, jako je užívání návykových látek (alkohol, drogy, kouření), kriminalita a násilí. • Vytvořte atmosféru vzájemné důvěry, solidarity a otevřenosti, která je základním kamenem zdravého psychického vývoje dítěte a prevencí společensky negativních jevů.
Důležitá telefonní čísla: Tísňové volání: . 112 Záchranná služba: . 155 Policie: . 158 Hasiči: . 150 Toxikologické informační středisko: . 224 919 293 nebo 224 915 402 (pokyny pro poskytnutí první pomoci a další opatření v případě akutní otravy)
Naučte své děti přivolat pomoc: Nacvičte při hře přivolání pomoci telefonem. Jak musí postupovat: 1. zachovat klid; 2. až uslyší oznamovací tón, vytočit jedno z tísňových čísel: . 112, 155, 158, 150; 3. v klidu říci, co se stalo; 4. nahlásit jméno, adresu, telefonní číslo; 5. vyčkat, dokud volaný nezavěsí, řídit se jeho pokyny.
Více informací najdete na webových stránkách: www.cupcz.cz (Centrum úrazové prevence) www.szu.cz (Státní zdravotní ústav) www.ibesip.cz (Ministerstvo dopravy) www.detstvibezurazu.cz (Dětství bez úrazu, o. p. s.) http://vfn.lf1.cuni.cz/tis/ (Toxikologické informační středisko) 36
Další informace a odkazy: 1. Aby Tě auto nepřejelo Brožura 2. Aby pes nekousl Brožura
Neohrožujte své děti tabákovým kouřem V cigaretovém kouři je více než 5 000 různých látek, z nichž jsou řádově stovky jedovaté a desítky vyvolávají nádory. Ty při vdechování kouře pronikají do těla a mohou způsobit závažná onemocnění. Na následky kouření zemře v ČR každý den 50 lidí! Nejcitlivější k těmto jedovatým látkám jsou těhotné ženy a malé děti. Plánování těhotenství, samotné těhotenství či narození malého dítěte je pro rodiče tou nejvhodnější dobou, aby přestali kouřit. U těhotných kuřaček chemické látky pronikají také do krve plodu a dítě tak pasivně kouří již před narozením. Děti kuřaček se častěji rodí dříve a s nižší porodní hmotností, jsou tedy zranitelnější. Děti kouřících rodičů jsou častěji nemocné, trpí záněty dolních cest dýchacích (např. bronchitida), mají častěji než děti rodičů nekuřáků astma, jsou náchylnější k zánětům středního ucha. Leukémie a zhoubné nádory jsou u nich častější než u dětí z nekuřáckých rodin. Pokud přestanete kouřit, prospějete tím nejen sobě, ale hlavně svému dítěti! Neohrožujte své děti tabákovým kouřem, nekuřte doma, v autě, ani v přítomnosti dětí venku. Nedopusťte, aby pro ně byl jedovatý tabákový kouř vůní domova nebo chvil s rodinou! Buďte svým dětem příkladem a nevychovávejte z nich další závislé kuřáky. Pokud kouříte, děti budou mít pocit, že cigareta k životu patří a časem samy začnou kouřit. Proto přestaňte kouřit!
37
Další informace a odkazy: 1. Máme rádi čistý vzduch
Leták ,
Omalovánky
2. Při rozhodování zda kouřit, nebo nekouřit používejte svůj vlastní rozum Leták 3. Vodní dýmka – sladký dým pro mladé, Leták, Plakát
10 pravidel, jak pomoci Vašemu dítěti odmítat alkohol a drogy 1. Získejte důvěru dítěte a naslouchejte mu. Pak s Vámi bude otevřeně hovořit. Umět dítě vyslechnout a pochopit ho neznamená ale vždy přistupovat na jeho stanovisko. 2. Opatřete si spolehlivé informace o alkoholu a drogách. Jestliže bude dítě nějakou drogu obhajovat, nabídněte protiargumenty. Nepodceňujte alkohol ani tabák, v dětství a dospívání jsou zvlášť nebezpečné. Navíc zkušenosti s nimi v časném věku zvyšují riziko problému s jinými návykovými látkami v budoucnu. 3. Posilujte sebevědomí dítěte. Nešetřete pochvalou, když ji dítě zasluhuje. Pokud kritizujete, kritizujte chování („nelíbí se mi, že děláš...“), ne osobní vlastnosti („jsi hrozný...“). Dávejte dítěti najevo, že ho máte rádi. Sebevědomý člověk dokáže lépe odolat špatné společnosti i návykovým látkám. 4. Předcházejte nudě. Měli byste mít přehled, kde dítě je a co dělá, a uvažovat o jeho denním programu a životním stylu. Můžete posílit vazbu dítěte na rodinu a kvalitně trávit volný čas společně. Také můžete dítěti najít vhodné sportovní aktivity. 5. Vytvořte „zdravá“ rodinná pravidla. Dítě by mělo vědět, jaké předvídatelné důsledky bude mít jeho jednání. Mělo by mu být jasné, že je výhodnější, když se bude chovat přijatelně a tato pravidla dodržovat. Děti z rodin, kde žádná pravidla neexistují a kde vládne chaos, nebývají šťastné. „Zdravá“ rodinná pravidla snižují riziko různých problémů včetně problémů s alkoholem a drogami.
38
6. Buďte pro dítě dobrým vzorem. Myslete na své zdraví a tělesnou i duševní kondici, rozvíjejte vlastní kvalitní zájmy. Význam při výchově mají i určité morální a etické zásady rodičů. 7. Pomozte dítěti vzdorovat tlaku nevhodné společnosti a najít mu společnost vhodnou. Dítě by mělo vědět, že v určitých situacích má právo a dokonce povinnost nesouhlasit se staršími lidmi a odmítnout. Existují různé způsoby odmítání pro různé situace. Účinnou ochranou před nevhodnou společností je dobrá vrstevnická skupina. 8. Spolupracujte v rámci rodiny. I v případě, že jsou rodiče dítěte rozvedení, měli by se ve vlastním zájmu i v zájmu dítěte umět dohodnout v záležitostech výchovy. Potřebná je také domluva v širší rodině, např. s prarodiči dítěte. 9. Spolupracujte s dalšími dospělými. K nim patří učitelé, sousedé nebo rodiče kamarádů Vašeho dítěte. Můžete se navzájem informovat a při výchově dětí si navzájem pomáhat. 10. Umějte rozpoznat problémy s návykovými látkami u dětí. Čím dříve problém rozpoznáte a čím dříve ho začnete řešit, tím lépe. Další informace a odkazy: 1. Alkohol a jiné návykové látky u dětí. Prevence v rodině 2. Co je a co není závislost Leták 3. Jak alkohol ovlivňuje naše zdraví Plakát 4. Deset dobrých důvodů proč žít bez drog Leták
Leták
Práva dítěte Ochrana dětí před týráním Úmluva o právech dítěte Valné shromáždění OSN přijalo v New Yorku dne 20. listopadu 1989 Úmluvu o právech dítěte. Na Českou republiku jako následnický stát ČSFR přešla platnost její ratifikace z roku 1991 dnem 1. ledna 1993. Hlavní zásadou Úmluvy je princip respektování nejlepšího zájmu dítěte ve všech situacích.
39
Úmluva obsahuje 54 článků, z nichž některé se týkají organizací plnění závazků a ochrany práv dětí v signatářských zemích včetně kontrol prováděných Výborem OSN pro práva dítěte. Články identifikující základní potřeby dětí pro jejich život jsou vyjádřeny jako práva dětí, jež jsou rozčleněna na tři skupiny. Je třeba konstatovat, že výklad Úmluvy umožňuje jak skupinový, tak individuální přístup k ochraně práv dětí/dítěte. První skupina práv se týká práv dětí na zajištění jejich života, vytvoření vhodných podmínek pro jejich zdravý a harmonický vývoj, včetně vzdělávání, práva na informace apod., které vskutku odráží potřebu naplňování všech základních potřeb dětí. Sem patří i právo dítěte vyrůstat v rodinném prostředí a znát své biologické rodiče. Druhou skupinu práv představují práva dětí na ochranu. Jedná se o právo (potřebu) dětí na ochranu před škodlivými informacemi, znečištěným životním prostředím, tabákem, alkoholem a všemi psychotropními látkami, všemi formami násilí, sexuálním vykořisťováním, únosy, dětskou prací apod. Třetí skupinu práv představuje participace, které dává dětem nezadatelné právo vždy svobodně projevit svůj názor a spolurozhodovat o všech věcech, které se ho dotýkají. V obecné rovině lze konstatovat, že v České republice se nejlépe daří naplňovat první skupinu práv. První roky se nedařilo respektovat participační práva dětí na všech úrovních, ale situace se postupně mění a nabývá pozitivního trendu. Zcela opačná je situace v oblasti ochrany dětí. Tato práva byla u nás tradičně preferována, nicméně je skutečností, že v současnosti dochází k systémovému selhávání v ochraně dětí; zejména se to týká našeho nelichotivého prvenství v přístupu dětí k tabáku, alkoholu, drogám, selhávající ochraně dětí před násilím, úrazy a znečištěným ovzduším. Výbor OSN pro práva dítěte opakovaně doporučuje České republice zřízení instituce ombudsmana pro děti, který by ve společnosti obhajoval a prosazoval nejlepší zájem dětí. Současně vytýká České republice vysoký počet dětí žijících v zařízeních institucionální výchovy z důvodu absence terénní sociální práce s biologickou rodinou, dále doporučuje přijetí zákazu tělesných trestů a vytvoření dostatečné sítě zařízení pro dětské oběti týrání a sexuálního zneužívání.
40
Česká republika by měla zajistit motivaci škol k zapojení do programu UNICEF „ Škola přátelská dětem“. Ochrana dětí před násilím 1. minimalizovat expozici dětí násilím v médiích (TV, nové technologie) 2. správně nastavené výchovné hranice a důslednost rodičů při výchově 3. jasná deklarace forem trestů a deklarovaný souhlas rodičů (pedagogů) s nepoužíváním tělesných, psychických nebo ponižujících trestů 4. včasná informovanost dětí o možných rizicích a následcích 5. rozvoj sociálních kompetencí dětí 6. přijetí osobního bezpečnostního plánu, individuálně stvořeného pro každé dítě na základě osobnosti dítěte, jeho kompetencí, míry rizika dle místa jeho bydliště, pohybu dítěte v jeho denním režimu, který rovněž znamená vybavení dítěte informacemi typu „na koho se má obrátit, kde může vyhledat pomoc“ včetně předvolených telefonních kontaktů na rodiče, Policii ČR a regionální krizovou linku pro děti.
Dobře fungující rodina nejlépe uspokojuje základní potřeby dítěte – zejména potřebu bezpečí, lásky a náklonnosti, potřebu uznání a seberealizace – a snižuje riziko poškození zdraví dítěte. Rodiče by měli umět rozpoznat náhlé změny chování dítěte, které bývají prvním signálem možného ohrožení a poškození zdraví. Dítě reaguje na všechny formy poškozování. Varující je: • Změna chování dítěte (vyhýbavé, nejisté chování, změna nálad, smutek, apatie, výbuchy hněvu, neposlušnost apod.); • Změna vztahů k vrstevníkům (ztráta kamarádů, agresivita k okolí nebo náhlá záliba v negativní referenční skupině); • Projevy úzkosti, deprese, sebevražedné tendence; • Útěky z domova; • Zdravotní stesky (převládající pocit únavy, poruchy spánku, bolesti hlavy nebo břicha, nechutenství); • Poruchy příjmu potravy; • Noční pomočování; 41
• Opakovaná traumata, úrazy; • Změna vztahu ke škole (nepozornost, vyrušování, ztráta motivace, prudké zhoršení školního prospěchu, neplnění požadavků školy, záškoláctví, školní podvody). Rodiče a pracovníci s dětmi by měli věnovat jakýmkoliv varovným projevům u dítěte pozornost, snažit se zjistit příčinu a pokusit se ji odstranit. Pokud se nepodaří problém vyřešit, je třeba vždy kontaktovat odborníka (pedagogického poradce, psychologa, lékaře). Je vhodné, aby rodiče dítěti do telefonu naprogramovali telefonní číslo krizové telefonické intervence poskytované buď přímo regionální linkou nebo celostátní Linkou bezpečí a poučili ho, že pokud ho cokoli trápí a nechce se s tím obrátit na ně, nechť v takových chvílích nezůstávají samy a obrátí se o pomoc, radu či konzultaci na toto telefonní číslo určené jenom dětem. Podle zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí v platném znění je každý občan oprávněn upozornit rodiče na zvláštní chování jejich dětí. Každý občan je také oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany na porušení povinností nebo zneužití rodičovských práv a na případy, kdy rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti. Kontakty: Bílý kruh bezpečí – tel.: 257 317 110 NONSTOP – www.bkb.cz Fond ohrožených dětí – tel.: 224 221 137, 224 236 655 – www.fod.cz Nadace Naše dítě, Linka právní pomoci – tel.: 777 800 002 – www.nasedite.cz Linka bezpečí – tel.: 116 111 – www.linkabezpeci.cz Rodičovská linka – tel.: 840 111 234 – www.linkabezpeci.cz Dětské centrum při FTN Krč – tel.: 241 715 252 – www.ftn.cz 42
Hodnocení růstu - růstové grafy Tělesná výška, hmotnost a zejména u dětí do 3 let i obvod hlavy jsou rozměry, které umožňují jednoduchým způsobem sledovat, zda dítě roste a prospívá přiměřeně svému věku. Rozpoznáme-li včas, že se vývoj tělesných znaků dítěte odchyluje výrazněji od předpokládaných hodnot, můžeme předejít některým zdravotním komplikacím, včas zjistit různá onemocnění nejen růstového charakteru, odhalit chybné výživové návyky či psychické problémy dítěte. Porovnání zjištěných hodnot tělesné výšky (resp. u dětí do 2 let tělesné délky), hmotnosti, obvodu hlavy i dalších rozměrů s hodnotami běžnými v celé dětské populaci dobře umožňují růstové grafy. Jejich používání při preventivních prohlídkách ukládá praktických dětským lékařům Vyhláška č. 70/1012 Sb. Růstové grafy však mohou používat i rodiče a své případné dotazy potom konzultovat s dětským lékařem. Nejčastěji jsou používány grafy ke sledování růstu (grafy tělesné výšky, tělesné délky) a ke sledování přiměřenosti výživy (graf hmotnosti vztažené k tělesné výšce). U dětí starších 5 let se pro hodnocení tělesných proporcí navíc užívá tzv. Body Mass Indexu, jehož hodnoty se rovněž zanášejí do růstového grafu (graf BMI). Hodnotu Body Mass Indexu spočteme podle následujícího vzorce: BMI = hmotnost v kg / (tělesná výška v metrech)2 (Příklad: Hmotnost je 50 kg a tělesná výška 160 cm. BMI = 50 / (1,6)2 = 19,53)
Práce s grafy Příkladem je práce s grafem hmotnosti vztažené k tělesné délce nebo výšce. Na vodorovné ose vyhledejte tělesnou délku dítěte a na svislé ose jeho hmotnost. Tam, kde se protnou kolmé čáry vycházející z bodů zjištěných na osách, zaznamenejte v grafu bod. Ten ukazuje zařazení dítěte do tzv. percentilového pásma. Následující tabulky ukazují, jak je potom dítě podle zařazení své tělesné výšky, hmotnosti k výšce nebo BMI hodnoceno.
43
Hodnocení dítěte podle percentilových pásem Percentilové pásmo
zařazení
jeho
tělesné
výšky
do
Hodnocení dítěte
nad 97. perc.
velmi vysoké
90. - 97. perc.
vysoké
75. - 90. perc.
vyšší
25. - 75. perc.
střední
10. – 25. perc.
menší
3. - 10. perc.
malé
pod 3. perc
velmi malé
Hodnocení dítěte podle zařazení jeho BMI (nebo hmotnosti k výšce) do percen-tilových pásem Percentilové pásmo Hodnocení dítěte nad 97. perc.
obézní
90. - 97. perc.
s nadváhou
75. - 90. perc.
robustní
25. - 75. perc.
proporční
10. – 25. perc.
štíhlé
3. - 10. perc.
s nízkou hmotností
pod 3. perc
hubené
Při hodnocení pomocí růstových grafů není možné přeceňovat informaci vyplývající z jediného měření. Důležitější je, jak jsou v grafu umístěny body, které znázorňují opakovaná měření dítěte, resp. jak vypadá čára vzniklá jejich spojením (individuální růstová křivka). V ideálním případě by měla přibližně sledovat průběh čar, které jsou uvedeny v grafu. Ve srovnání s nimi by neměla ani příliš stoupat, ani příliš klesat. U dětí výlučně kojených se může stát, že čára, kterou získáte spojením jednotlivých bodů v grafu hmotnosti k tělesné délce (výšce) nejprve stoupá strměji, než čáry grafu. Kolem 2. – 3. měsíce ale začne klesat a 44
křivky grafu může překřížit. Tento růstový vzorec je u plně kojeného dítěte fyziologický a vzhledem k výhodám, které kojení dítěti přináší, není nutné při poklesu individuální růstové křivky automaticky ihned zavádět umělé dokrmování dítěte. Je nutné, aby pediatr zohlednil celkový zdravotní stav dítěte. (http://www.szu.cz/uploads/documents/obi/CAV/LETAK.pdf) Státní zdravotní ústav na svých webových stránkách věnuje růstové problematice velkou pozornost (http://www.szu.cz/publikace/data/rustove-grafy). Mimo jiné nabízí k bezplatnému stažení a vytisknutí jak růstové grafy mnoha tělesných charakteristik (http://www.szu.cz/publikace/data/program-rustovegrafy-ke-stazeni), tak uživatelsky vstřícný růstový software RustCZ (http://www.szu.cz/publikace/data/program-rustcz-ke-stazeni), se kterým mohou bez problémů pracovat i rodiče. Samostatný oddíl věnuje SZU růstu kojených dětí (http://www.szu.cz/publikace/data/rust-kojenych-deti) nebo Celostátním antropologickým výzkumům, které jsou zdrojem dat pro konstrukci růstových grafů (http://www.szu.cz/publikace/data/celostatni-antropologickevyzkumy-cav). Pomocí růstových grafů nebo růstového software můžete růst svého dítěte sledovat až do 18 let věku. Pokud si nevíte rady nebo máte pochybnosti o hodnotách, které jste do grafu zanesli, poraďte se se svým pediatrem.
45
