časopis TŘEbechovických SKautů Přemek slaňuje - Ostroměř 18. číslo leden - únor 2014

třesk

časopis TŘEbechovických SKautů

Přemek slaňuje - Ostroměř

18. čísl led en o - ún or 2 0

14

Obsah

Úvodní Slovo

Úvodní slovo Nazdar. Právě pročítáte nové číslo našeho střediskového časopisu. Rok se sešel s rokem a tak opět měníme vzhled našeho Třesku. Kdo odebírá skautský časopis pro dospělé, pozná, kde jsem se inspiroval.

Asi více, než je zdrávo, snad nebudu opět nařčen z plagiátorství, jak se mi to již jednou povedlo. Ale přiznávám, grafik ze mě asi nikdy nebude a moje fantazie je také dost omezená, tak mi nezbývá, než se inspirovat okolo. Samozřejmě budu rád, za jakýkoli ohlas. Hlavní samozřejmě zůstává obsah. Musím přiznat, že se mi stále obtížněji daří z přispěvovatelů dostat příspěvky do Třesku. Stále se prodlužuje doba vydání, nyní je kolem měsíce po těch dvou měsících, které má popisovat. Snažím se na tom zapracovat, věřím, že se to zlepší. V tomto čísle najdete články ze zimního roverského vandru, výletu do Ostroměře, motání a oddílových reportů. Můžete se těšit na pár tipů i na rozhovor s Pavlem Čechurou. Tak příjemné čtení.

Středisko Zimní vandr

3

Motání 6 Den zamyšlení

7

Světlušky 10 Vlčata 12 Skautky 16 Skauti 18 Roveři 19 Tipy Tip na knihu: J. Kulhánek - Stoncium

21

Tip na výlet: Panenkárium 24 Mozkovna 25 Příroda: Štěnice domácí

26

Když se řekne: Josef Probošt

28

Ostatní Rozhovor s...: Pavel Čechura

Redakce: Přemysl Pistora - [email protected], Stanislav Dostál - [email protected]

Z naší historie:

Přispěli: Viktor Charvát, Radek Filip, Matěj Horák, Přemysl Pistora, Stanislav Dostál, Jan Krejcar, Lucie Štursová, Pavel Čechura Fotografie: Přemysl Pistora, František Drnovský, Lucie Štursová, Matěj Horák, Jitka Babicová, Viktor Charvát, archiv juntrebech.com Jazyková korektura: Lucie Dostálová

2 Obsah

30

www.juntrebech.com

13. valná schůze spolku

32

Představujeme: Batyk - 13. část

34

Viktor C Vikin harvát g zástup c vedou e vedoucího cí 7. o středi dd ska vedou cí tábo ílu r držite l meda a 2014 ile Lili e a přá telství

foto:František Drnovský

Středisko

zimní vandr na velkou deštnou 18. - 19. 1. 2014

Matěj, Pavel, Makulka, Naďa, Kopr, Janďa, Lucka, Viktor, Martin, Ivan

„Když je v lednu teplo a pije se hodně čaje…“ Na zimní dvoudenní vandr jsme vyrazili v celkem neočekávaném počtu 11 lidí. Start byl stanoven na sobotu v 11h autobusem z náměstí směr Sedloňov v Orlických horách. Ne všichni ovšem čekali na autobusovém nádraží, ale i tak stihnul Pavel ještě doběhnout z vlakového nádraží, kde netrpělivě čekal, kde jsme. Pod sjezdovkou v Sedloňově (nepoužitelnou v tomto počasí) jsme vyrazili po žluté směrem na Polomský kopec, který je těsně pod třetím nejvyšším vrcholem Orlických hor Vrchmezím (1084 m. n.m). Cesta vesela ubíhala, i když téměř konstantně stoupala. I tak jsme si užili trochu sněhu a především krásné výhledy na cca 70 km vzdálené Krkonoše. Odtud jsme šli dále kolem relativně nově 3 STŘEDISKO

vybudovaného narciarského střediska Zieleniec na polské straně stále až na Masaryčku. Vzhledem k tomu, že jsme na Masaryčku dorazili kolem půl čtvrté odpoledne, tak už nebylo kam spěchat, protože jsme věděli, že na Velkou Deštnou už stejně budeme přicházet za tmy. Takže jsme okusili místní kuchyni, naposledy se ohřáli a vyrazili nahoru do bufetu na Velké Deštné. I když už se setmělo, tak žádná velká zima nenastala a spíše se z lesů kouřilo, jak se odpařoval sníh. V bufetu nás čekalo nemalé překvapení, protože vevnitř sedělo cca 8 plně ozbrojených vojáků. Naštěstí si na vojáky jen hráli, a i když s sebou táhli nahoru lehký kulomet a podobně důležité věci na horskou túru, tak se časem zvedli a vyrazili spát někam ven. V přítmí bufetu jsme se pěkně rozseděli a nála-

Středisko

du a teplotu vydatně podporovali vařením jednoho čaje za druhým a následným ochutnáváním, jak se která dávka podařila. I když bylo vevnitř taky relativně vlhko, nikdo si na zimu nestěžoval, protože vevnitř mohlo být okolo 12 stupňů (Matěj sice měl teploměr, ale přesný údaj jsem si nezapsal a z popíjení čajů zapomněl hned druhý den). Ráno se pak bylo nutné brzy probrat, abychom stíhali autobus ze Zákoutí v Deštné v 9:30h. Cesta celkem ubíhala, i když byla buď mokrá a nebo namrzlá. Autobus jsme všichni stihli i se zastávkou ve vedlejší restauraci u zastávky. Pro příště si jen stačí naplánovat takovéto slunné počasí a můžeme jezdit pořád!

ntišek foto:Fra

foto:František Drnovský

Zapsal: Viktor ý Drnovsk

Cesta byla krásná

foto:František Drnovský

Martin a, Lucka, ce Ivan, Naď a Masar yč a Viktor n

kách

Idylka při svíč

4 středisko

ovský foto:František Drn

Pavel, Janďa, Kopr, Makulka a Matěj tamtéž

D služby na Velké Na chatě horské

5 středisko

eštné

ovský foto:František Drn

foto:František Drn ov

ský

Středisko Pavel fotí

Středisko

motání 18. 2. 2014

Jako každý rok, se i letos motaly lístky do tomboly na skautský ples. Letošní motání se uskutečnilo 15. února v Sedmičce. Start byl naplánován na šestou Horák hodinu večerní. Nástup byl dramatický foto:Matěj a tak se kolem šesté dveře klubovny nezastavily a stále přicházeli nově příchozí. Po hodině bylo motání v plném proudu, každý měl svou funkci. Někdo stříhal brčka, jiný trhal lístky a zbytek pilně motal. Za necelé tři hodiny bylo namotáno a měli jsme padla. Šlo nám to tentokráte od ruky, jelikož jsme při motání sledovali hokej Čechů na olympiádě, kde hráli zápas se Švýcary. Moc nás nepotěšili a po bídném výkonu prohráli. Po hokeji jsme se chvilku bavili, poklidili jsme a šli jsme domů.

Matěj Hor

ák

vedou cí 2 odd oddílu íl - Vl ča držite l meda ta ile Jiří ho Prá šila

udu m pro V plné

foto:Matěj Horák

Zapsal: Matěj

6 středisko

Motalo se a sledoval hokej

Středisko

den zamyšlení - ostroměř 22. 2. 2014

foto: Fran tišek

Drno vský

V sobotu 22. února se uskutečnilo naše první setkání, u příležitosti oslav narození zakladatele světového skautingu R. B. Powella a Olave Baden Powellové, jeho ženy, která se rovněž narodila ve stejný den. Této akce jsme se zúčastnili společně se střediskem skautů z Chlumce, kteří nás na toto setkáni pozvali. Vše začalo o půl osmé ráno, kde nás všechny náš nejvyšší, slunce naše jasné, Přemek, na vlakovém nádraží v Třebechovicích sjednotil. Tedy téměř všechny až na pár výjimek, které ovšem nebudu jmenovat! Dochvilnost byla vždy jejich slabou stránkou, co si budeme povídat. Ale budiž jim odpuštěno za to, co pro nás dělají. Po odjezdu z Třebechovic a Přemkově telefonátu o aktuální poloze vlaku, jsme dojeli do Hradce Králové, kde nás opozdilci dohnali. Za minutu po příchodu opozdilců odjel vlak směrem Ostroměř. Cesta vlakem probíhala poklidně a až na pár poslintaných nohavic (od Gina „Kameníkopsa“) a peprných připomínek ohledně opozdilců, ke kterým se už vážně vracet nebudeme, se nic zvláštního ne-

dělo. Po příjezdu do Ostroměře jsme se po pár minutách čekání (zase problémy s časem, snad už vážně naposledy) setkali s již zmiňo7 středisko

Radek F Hroba ilip ř skautu je vedou od r. 2004 cí tábo ra 201 2

vanými skauty z

Chlumce. Padlo pár srdečných pozdravů. Co si budeme povídat, s někým jsme se chtěli vítat o trochu srdečněji. Poté si nás chlumečtí rozdělili mezi sebe formou hry, kterou jsem zaregistroval jen z dálky, tudíž nevím, o co tam šlo. Nejspíše nějaká rozdělovačka. Pak přišla na řadu hra samotná. Většina dospělých šla napřed a postupně se rozdělovali po určitých úsecích. Vše aby bylo na děti dobře dohlédnuto. Po pár minutách vyrazily za vedoucími družiny dětí, které na jednotlivých stanovištích plnily různé úkoly. Za ně pak získávaly indicie, vedoucí k rozluštění celodenní hádanky. Hra byla celkově rozdělena do mnoha úseků a končila ve skalách nad místní střelnicí. Naštěstí místo, kde jsme končili, bylo ještě dost daleko od střelnice a my tak byli mimo ohrožení. (info pro rodiče). Po výstupu do skal se před námi objevilo krásné skalní náměstí tvořené množstvím pískovcových útvarů. Prostě ideální místo na slaňování. Zatímco děti pobíhaly po lese a dovršovaly v celodenní hře, my jsme vázali lana jak o život, aby si děti mohly něco málo slanit a pobavit se. Vše probíhalo naprosto synchroni-

Děti

sledu jí scé nku

Středisko

zovaně. Ještě aby ne, když byla výprava vedena týmem zkušených a ostřílených vedoucích. Když jsme dovázali lana, děti dokončily svou poslední hru a my všichni mohli společně zasednout k ohni uprostřed skal. Ach ta romantika. Mezi tím vším si vedoucí připravili scénku k poctě zmiňovaným narozeninám a zároveň založení celosvětového skautingu. Jak říkám, schopní vedoucí. Po krásně odehrané scénce jsme si společně opekli buřty. Ještě teď tu vůni cítím. No a hurá na slaňování. Celkem byly připraveny dvě trasy na slaňování. Jedna lehčí, druhá těžší. Ovšem obě suprové. Děti se bavily a den se neúprosně blížil k závěru. Pod tíhou kvapu a obav z ujetí vlaku jsme zmiňovanou aktivitu museli ukončit dříve a tudíž se ne na každého dostalo. Snad někdy příště. Vše jsme zabalili, rozloučili se s našimi kamarády z Chlumce a vydali se na cestu zpět. Vlak nám nakonec neujel a my v klidu dorazili zpět do Třebechovic na nádraží. Tam jsme se společně rozloučili a pokračovali, plni zážitků z výletu, každý svou Lea, Vanessa a Janďa s přicestou. Počasí nám naštěstí přálo a tak doufám, pravenými opékáky že nám v srdci zůstanou jen hezké vzpomínky na foto:František Drnovský tento den.

foto: Fran tišek

Drno v

ský

Zapsal Hrobař

Na c estě kv

Míša Mencl

Drnovský foto:František

8 středisko

laku

ský Drnov k e š i t ran foto:F

Středisko

Příjem n

ý novsk r D k e rantiš foto:F

á proc

házka

rnovsk ý

Míš

vlaku

foto:Fr antišek D

, Vašek

vid ve a a Da

cká a Vrbi Kamč

Lucinka, Eliška a Kamča

foto:František Drnovský 9 středisko

Světlušky

Světlušky

Jan Kr ejcar Buld vedou cí 1. odd oddílu íl Svět lušky

První lednovou schůzku (8. 1. 2014) jsme si nejprve nanosili do klubovny dříví a poté jsme celou schůzku věnovali poznávání a popisování jednotlivých druhů stromů.

Druhá lednová schůzka (15. 1. 2014) se celá nesla ve znamení vyrábění divadelních postav a rekvizit a také vymýšlení příběhu k pohádce. Navíc od této schůzky bylo zavedeno, že větší světlušky budou chodit dříve, aby mohly zapálit oheň.

První únorovou schůzku jsme si nejprve nanosili dříví do klubovny a poté nás náš dopravní expert Davídek seznámil s dopravními značkami a pravidly.

ová bic Foto:Jitka Ba

Buld vysvětluje pravidla hry

Foto:Jitka Babicová

Druhou únorovou schůzku se větší světlušky věnovaly přípravě na nováčkovskou zkoušku. Mladší světlušky vyráběly valentýnská přáníčka pro svoje maminky. Na závěr schůzky jsme si zopakovali dopravní značky a některá pravidla silničního provozu.

Foto:Jitka Babicová

Poslední dvě lednové schůzky byly věnovány přípravě na nováčkovskou zkoušku. Tyto schůzky jsme také prokládali bodovanými hrami. 22. ledna jsme si dali znalostní test a poslední lednovou schůzi jsme hráli Kuba řekl.., Na sovy a netopýry a také Poštu.

David se snaží uc

uší Magda zko

10 světlušky

uknout Kamče

Poslední únorovou schůzku jsme začali pexesem s dopravními značkami. Poté následovala hra Klíče od pevnosti Boyard. Tentokrát měly holky za úkol chytit gumu dříve, než s ní David ucukne. Uvázat, co nejrychleji různý počet uzlů, uhádnout hádanku a nakonec tahání pastelek.

á ov Foto:Jitka Babic

Světlušky

Tématem celé třetí únorové schůzky byla hra s názvem Klíče od pevnosti Boyard. Družiny proti sobě zápolily v potápění skleničky pomocí kamínku, kdo jí potopil, prohrál. V další hře odebíraly 1 – 3 pastelky, kdo vzal poslední, prohrál. Poslední hrou byly dětské hádanky.

Pexeso

Foto:Jitka Babicová

Pexeso

Hra v plném proudu

11 světlušky

Foto:Jitka Babicová

ic Foto:Jitka Bab

ová

Zapsal: Buld

Magda s Aničkou

Vlčata

vlčata

Pistor a

vedou cí zástup střediska ce ved o 2. odd íl Vlča ucího oddílu ta

Je tu nový rok 2014 a nás se sešlo na schůzce 12 - několik marodů nám chybělo. Za to přišli poprvé všichni tři vedoucí najednou, Přemek, Matěj i Zuza. Většinou jeden z nich chyběl. Jelikož na leden bylo opravdu teplé počasí (kolem 8 stupňů – v Klatovech ten den hlásili dokonce 13,9 stupně) a slunečno, vyšli jsme ven na hřiště a hráli Vybíjenou na krále a šaška. Postupem se začalo smrákat, ale to nám nezabránilo pokračovat. Svítili jsme si světlem od Sedmičky. Hru vyhráli Jezevci, kteří ubránili svého krále lépe než Bobři. Po této hře bylo lidovým hlasováním rozhodnuto, že další hrou bude oblíbená hra, při které Přemek sedí na židli a ostatní kluci se k němu nepozorovaně snaží do-

foto:Přemysl Pistora

Přeme k

Kompletní tým Lakrosu

12 Vlčata

stat. Klukům se dost dařilo, jelikož je v té tmě nejenže špatně viděl, ale nemohl je ani poznat. Tak skóre za dotyk Přemka utěšeně narůstalo. To už přece jen začala být zima a tak jsme se odebrali do vytopené klubovny, kde jsme si vyzkoušeli Rybářský uzel, námi přezdívaný autíčka. Klukům se moc nedařil a tak jsme jej nacvičovali dobrých dvacet minut. Když už takřka všichni alespoň jednou uzel sami udělali, procvičili jsme si Lodní uzel. Ten nám šel o poznání lépe, i když někteří staří mazáci s ním měli potíže, že Míšo. Proto na nás Přemek apeloval, ať cvičíme a cvičíme. Tím jsme se rozešli. Čtrnáctého února jsme

Pistora foto:Přemysl 13 vlčata

ry Na komá

foto:Přemysl Pistora

Vlčata

vyrazili na hřiště. Přemek s Matějem tam ještě pomáhali ostatním klukům uklízet nové podsady, které ten den přivezli. Poté jsme si zahráli novou hru, pro níž zatím nemáme název. Postavili jsme se do kruhu, Matěj nám rozdal čísla. Poté si sám stoupl do středu kruhu a vyhodil pěnovou kostku do vzduchu a vykřikl nějaké to naše číslo. Například sedm. Sedmička musela běžet ke kostce, ostatní co nejrychleji od ní. Jakmile sedmička uchopila kostku, vykřikla „mám“ a ostatní museli zastavit. Poté mohla sedmička udělat tři kroky a trefit pěnovou kostkou někoho poblíž. Pokud se jí to podařilo, obdržel trefený trestný bod, pokud ne, trestný bod měla sedmička. Hráli jsme do tří trestných bodů a to opakovaně asi třikrát. Kluky to bavilo a nikdo nechtěl do klubovny. Matěj navrhl, že ve vytopené klubovně připraví další hru, tak jsme si mezitím dali honičku „Na Mrazíka“. Po pěti minutách jsme vyrazili do klubovny, kde byly natažené provázky. Naším úkolem bylo utvořit dvojice. Jeden z dvojice měl zavázané oči a druhý jej navigoval, aby měli co nejméně dotyků provázku. Vítězem se stala dvojice Ondra a Míša. To už byl konec schůzky a my jsme šli domů. Další schůzku jsme hráli Dětské aktivity. Kreslili jsme, popisovali i pantomimicky předváděli zvířata, profese, věci a mnohé další. Nakonec byli o trochu šťastnější Jezevci doplnění kvůli stavu o Ondru. Hra nám zabrala takřka celou schůzku a tak jsme si na konci jen stihli střihnout hádání pohádkových

Hra tanky - oblíb

ená

bytostí, které představoval Přemek. Všechny jsme uhodli a rozešli se domů. Na to, že se pomalu blížil únor, bylo venku stále dost teplo, nikterak ovšem na naší další schůzce 28. 1. Proto nás Přemek poslal pro dříví. Mezitím Matěj se Zuzou připravovali hru Tanky. Matěj herní plán a Zuza samotné tanky. Když jsme naplnili regál pro dřevo až po vrch, svlékli jsme se a začali hrát Tanky. Hra vyžadovala strategii - pohybovat a střílet po „nepříteli“ se mohlo jen z určitých pozic. Proto nám to zabralo celou hodinu, než jsme odehráli hru i odvetu. A skončilo to spravedlivou remízou. Jednou vyhráli Jezevci, podruhé Bobři. Následovala Foukaná, ale čajové svíčky už něco pamatují a tak trvalo, než jsme je rozchodili. Do příště budeme muset sehnat jiné. Foukanou vyhrál Míša, který na poslední chvilku sfoukl svíčku Davidovi. Tím byla schůzka u konce a šlo se domů. Čtvrtého února jsme nejprve byli v klubovně, kde jsme se Zuzou trénovali uzly. Opět Lodní, který většina z nás má zmáklý a také Ambulantní, který nám

foto:Přem ysl Pistora

Vlčata

dělá více problémy. Mezitím Matěj venku připravil šifrovací hru. Obě družiny měly venku rozházené lístečky. Jejich úkolem bylo zapamatovat si číslo, to znamenalo pořadí a také písmeno, které se v tom pořadí zapsalo do šifry. Zní to složitě, ale nic na tom nebylo. Po dlouhé době vyhráli Honza úto čí tankem Bobři před Jezevci a náležitě to oslavili křikem. Poté jsme stihli pouze párkrát Městečko Palermo a šlo se domů. V úterý 11. 2. Bylo venku chladno, ale světlo, tak jsme vyběhli na hřiště a s Matějem a trošku klukům pomohli s dobrou třičtvrtěhodinku jsme hráli lakros. Nejprve taktikou a hra dostala spád. Skóre se přelévalo z jedné strany na druhou a nakonec byli o jeden gól hráli pouze vlčáci, ale pak se přidali i Přemek šťastnější Jezevci. Ačkoli byla klubovna vytopená, klukům se dovnitř nechtělo a tak ukecali Přemka s istora P l s y m e ř Matějem, abychom zůstali venku a zahráli si Židli foto:P (ta hra se určitě jmenuje jinak, ale kluci si ji tak pojmenovali, poněvadž Přemek nebo Matěj při ní sedí na židli a sem tam se otočí a úkolem kluků je plácnout je, než řeknou jejich jméno. Čím více dotyků, tím lépe). Vyhrál Ondra, před Davidem a Honzou. To už ale byl takřka konec schůzky a tak jsme se šli na chvilku ohřát a zahráli si Městečko Palermo. To byl konec a šli jsme domů. Předposlední únorovou schůzku jsme strávili venku na hřišti. Nejprve jsme se přetahovali lanem, vyhráli Jezevci. Poté jsme hráli pár honiček. A nakonec jsme si opět střihli lakros, jelikož nás minule moc bavil. Poslední únorová schůzka byla opět při pěkném počasí. Proto jsme neváhali ani na okamžik a vyrazili na hřiště. Matěj přinesl srolovanou roli papíru, šátek a kolíčky a my jsme věděli, že nás čeká hra Na komáry. Bzučeli jsme jak o život a strhávali z vlčáka, který měl oči zaslepené šátkem, kolíčky, aniž by nás trefil rolí papíru. Pokud se mu to přece jen povedlo, šli jsme si sednout na lavici a vyčkali do další hry. Prostřídali jsme se takřka všichni. Poté přišel Přemek s hrou sazuje Matěj na líčky Molekuly. Utvořili jsme trojice a jednu čtveovi ko David

14 Vlčata

Vlčata

řici a Přemek vždy řekl, kolik rukou, nohou a třeba hlav se má dotýkat země. No někdy to byly velmi složité obrazce a pózy. A když už jsme si takřka zlámali ruce, abychom udělali složitou pózu, hra skončila a my si zahráli velmi zábavnou honičku Bomba a štít. Vtip této honičky spočívá v tom, že si určíte bombu, před kterou musíte utíkat a štít, který vás má chránit. A až se řekne STOP, musíte být blíže štítu než bombě, jinak jste vybouchli. Ovšem to nevylučuje, že vaše bomba si vás zvolí za štít a nahání vás a vy před ní utíkáte. No byla to legrace a dost jsme se zapotili. Nakonec jsme vběhli do vytopené klubovny a zahráli si Šibenici, hádání slov. Nakonec jsme si řekli, jak se nám líbila sobotní akce v Ostroměři a rozešli se domů.

Zapsal: Přemek

foto:Přemysl Pistora

V klubovně

15 vlčata

foto:Pře my

sl Pistor a

Při lacr os

se

Lucka Šturso v

á

hospo d zástup ářka středis ka kyně v e 5. odd íl Skau doucí oddílu t hospo dářka ky našich táborů

Nový rok zahájily naše skautky aktivně – hned v lednu byla celá jedna schůzka věnována výrobě gelových svíček. Tato činnost velmi bavila jak holky, tak jejich vedoucí. Je k tomu potřeba sada na gelové svíčky (k zakoupení na internetu), která se skládá z gelové hmoty, knotů, vonných olejíčků (lze využít i vůně donesené z domova), barviva a různých doplňků (barevný písek, mušličky a podobně). Hmotu bylo nejdříve potřeba rozehřát na kamnech (je nutné si dát pozor, aby se nezačala pálit), a mezitím si skautky nejrůznější nádobky vyskládaly barevným pískem, mušlemi, kamínky, korálky, prostě čímkoli, co bylo zrovna k dostání. Zároveň bylo v této fázi nutné na dno skleniček umístit knot pomocí trochy gelu. Pak už bylo jen potřeba celou nádobku zalít horkým gelem a počkat, až vše zatuhne. Gel je možné barvit pomocí poskytnutých barev, a tak i my jsme měly asi tři barevné varianty.

u foto:L

á ursov cie Št

Také byla vyhlášena soutěž o sběr nálepek – bylo možné si různé druhy sehnat a přinést z domu, a další nálepky bylo možné vyhrávat v průběhu lednových schůzek. Nejúspěšnější sběračkou se stala

16 skautky

Výroba svíček

vá foto:Lucie Šturso

Skautky

skautky

Lea a na druhém místě skončila Nikča. Výhrou pro nejlepší soutěžící byl volňásek na partii laser game, kam se skautky během jara vydají. Lea ovšem volňásek přenechala Nikče, protože sama si ho už vyhrála zapojením do druhé vyhlášené aktivity. Bylo úkolem vymyslet jarní výlet pro celý oddíl včetně veškerých praktických informací (doprava, co s sebou, cena apod.). Lea přišla s velmi dobře zpracovaným nápadem vyrazit si do Krkonoš a vyšlápnout si na Sněžku – což vůbec není špatná myšlenka, takže se snad podaří ji i zorganizovat. V únoru se, vzhledem k velice mírné zimě, podařilo zahrát si i několik venkovních her – většinou šlo pouze o nepříliš náročné pohybovky typu Mrazík nebo Vybíjená, a velice podařená byla Noční schovávaná, které se

la a Adé a k c ky Lu í sv í č b á r y v

Jedna z posledních schůzek proběhla v rytmu nejrůznějších tanců – a aby se něco přiučili i pánové, byla schůzka společná pro skautky i skauty. Započalo se ukázkou tanců, které se učí Vanes a Áďa v DDM, a poté už žezlo převzala Áďa K. a začala kluky i holky učit různé tance. Začalo se country, pokračovalo se mazurkou a zakončovalo se Letkissem. Svým svěřencům šli příkladem i všichni vedoucí, kteří se aktivně zapojili a osvěžili si tak své taneční znalosti.

foto:Lucie Štursová

Skautky

s nadšením zúčastnili i všichni vedoucí.

Nikola, Pé ťa

a Lea tvoří

svíčky

ky výrob

ie Štu

rsová

i ovým S hot

foto:Lucie Štursová

á tursov Š e i c u foto:L

Zapsala: Lucka

foto:L uc

Nikča a Lea

17 skautky

ky

bky Naše výro

ie Štu

Hotov é sv í č

rsová

tanec

foto:L uc

Štursová foto:Lucie

Pavel vede

Skauti

skauti

Pavel Čechu ra

vedou cí skaute 3. oddílu m od roku 2 004

Ze začátku nového roku, jsme se sešli v hojném počtu, z čehož jsme měli velikou radost. Sdělili jsme si své zážitky z vánočních svátků, které byly velice zajímavé. Jelikož nebyl sníh, trávili jsme spoustu času venku hraním různých míčových a sportovních her. Alespoň jsme spálili nabraná kila o vánocích. Po vyblbnutí venku, jsme se uchýlili do tepla klubovny, kde jsme vysvětlili klukům náš plán v novém roce. V jarních a letních schůzkách bychom chtěli trávit více schůzek v přírodě. Také máme v plánu vzít třetí oddíl na menší vandr zakončený spaním pod širákem. Na našich cestách přírodou se naučíme dělat odlitky zvířecích stop, poznávat stromy a mnoho dalšího. V dalších lednových schůzkách jsme měli často spojené schůzky se skautkami. Díky tomu, že nás bylo více, byla i větší zábava. Hráli jsme společně hry typu „Najdi a rozlušti šifru“, Zašívák a „Co s sebou na pustý ostrov“. Nejvíce nás pobavilo, když jsme skauty učili tančit - přeci jen skaut se má rozvíjet ve všech směrech. Jako první jsme tančili Country. Tento tanec byl chvílemi zmatený, ale za to více zábavný, zapojili se i vedoucí. Při pánské volence byli kluci

nesm ělí, proto jsme museli zvolit volenku dámskou. Nicméně stud z kluků po chvíli odpadl a pořádně to roztočili. Druhý tanec byla Mazurka, jenž předtančovali Robin s Helčou. Pro velký úspěch předchozích tanců jsme přidali ještě jeden tanec – Letkis. Tímto tancem jsme schůzku ukončili a odebrali jsme se domů, kde jsme se už těšili na další schůzku. Zapsal: Pavel

Vojta probíh á branou

foto:Lucie Štu rs aR Renda

cie foto:Lu 18 skauti

vá Šturso

reslí adek k

ová

Roveři foto:Viktor Charvát

roveři

Viktor C Vikin harvát g zástup c vedou e vedoucího cí 7. o středi dd ska vedou cí tábo ílu r držite l meda a 2014 ile Lili e a přá telství

Viktor, Ivan a Terka v Adršpachu na jezeře

Začátek letošního roku byl pro roverský oddíl velmi poklidný obzvlášť ve srovnání s koncem nabitého minulého roku. I přesto by mohl konkurovat jiným měsícům během skautského roku. Na začátku ledna jsme vyrazili na dvoudenní vandr do Orlických hor s přespáním v přístěnku bufetu na Velké Deštné, více se dozvíte v samostatném článku. Společně s pár dalšími rovery (slovy se čtyřmi) jsme se zúčastnili každoročního zimního výletu do Adršpašsko-Teplických skal. Počasí nám přálo a i vzhledem k letošní nevalné zimě jsme si užili i trochu sněhu. Poslední víkendovou akcí bylo již tradiční předplesové motání lístků do tomboly. Já jsem se přímo neúčastnil, ale i tak věřím, že to 19 roveři

stálo za to. Od konce února jsme konečně udělali trochu koncepční změnu ve vedení roverských schůzek. Pro každou schůzku je nyní stanoven jeden rover, který má komplet na starosti náplň dané schůzky. A aby to nebylo tak jednoduché, každá schůzka je hodnocena všemi účastníky a nejlepší vedoucí bude vyhlášen na letním táboře. První takto organizovanou schůzku měla za úkol připravit Zuzka - Proužek a zhostila se tohoto úkolu velmi zodpovědně. Schůzka obsahovala nejen herní prvky, ale také teoretickou část s důrazem na praktické vyzkoušení. To vše působilo velmi vyváženě a kom-

A hnedka další měsíc nás čeká ples, takže vzhůru do toho! Zapsal: Viktor

át arv h C tor :Vik o t o f

Roveři

paktně, že rozhodně nebyl čas se nudit. Drobnou vadu na kráse však spatřuji v tom, že jsme na schůzce byli čtyři. Proto doufám, že se podaří tento koncept udržet a také trochu navýšit pravidelný počet účastníků roverských schůzek.

koláž:Viktor Charvát

Terka a Robin

20 roveři

r Tvo

ýz vé v o s le ba p

y dob

Tip na knihu

Tip na knihu j. kulhánek stroncium

„Nad pouští se ženou černá oblaka s fialovými okraji a vytí větru proniká i tlustými zdmi... ...radioaktivita za hranicí habitatu zabije vše živé během několika okamžiků.” Nějak takhle by začínal klasický postkatastrofický román, kdyby jej nenapsal Jiří Kulhánek. Protože ale Stroncium napsal Jiří Kulhánek, patří úvod řetězové pile, vřískotu a pilinám mozku, a teprve o kus dál najdete zmíněné černé mraky, radioaktivitu a zeleně zářící lebky, které vichr kutálí do tmy nukleární zimy. S ohledem na tento fakt je psána i tato recenze, a pokud to není váš šálek krve, sáhněte po jiném chemickém prvku. Třeba poloniu... Země je po sérii katastrof pokrytá ledem, až na poslední město Majesty, v němž se o velmi omezený prostor dělí poslední přežívající lidé s mrtvými, kteří jsou využíváni jako sloužící, vojáci i roboti. Ubývá stroncia (čti: uhlí ledového věku), ubývá prostoru a ubývá jídla (čti: švábů a řas), následkem čehož pochopitelně přibývá lží, zákeřností v boji o moc a také technozombií („Dbej o své tělo, ať můžeš být společnosti prospěšný i po smrti! Umři mlád a zdráv!”). Kulhánkovsky osamocený hlavní hrdina má skoro nesmrtelné tělo, skoro všemocný mozek a skoro nezvratný cíl v podobě pomsty, pro niž se vydá na Titan a zpět. V knize je toho mnohem víc - při půl páté stovce stránek to ani jinak nejde - ale to už by nebylo slušné prozradit. Snad ještě podotknutí, že (v souladu se zadní stranou obálky!) ledu je opravdu hodně, stejně jako intrik a zavilých nepřátel všeho a všech. Podle obecných měřítek lze autorovi vyčíst příliš nesmrtelného, plochého a současně poněkud neprůhledného hlavního hrdinu, podle těch „kulhánkovských” skutečnost, že na první pořádnou bitvu si čtenář musí počkat dvě třetiny knížky. Ovšem potom to stojí za to, včetně superbáječných obřích traulerů a scény jejich havárie, nebo báječných hrátek s tím, zda je sociální vykonavatel Corgen protivník nebo spojenec. Diskutabilní je závěr, který se asi některým líbit nebude, ale každý máme něco - já finále ocenil a zase nejsem spokojený s

21 tip na knihu

Stand a

Dostá

l

skaut od člen o roku 1990 ddílu old tvůrce táboro skautů Ore b vky M ASH ité

tím, jak brzo mi autor sebral báječné zeleně zářící lebky kutálející se do tmy. Celkově je ovšem Stroncium výsostně čtivě a zábavně (kdy jste se u akční sci-fi naposledy smáli nahlas...?) napsané, naplněné spoustou milých drobných nápadů, perfektně redakčně ošetřené a coby oddechová literatura zaručené. text: Jakub Zahradník

-

Tip na knihu

Ukázka: Vřískot se mi zakousl do lebky jako řetězová pila. Úplně jsem cítil, jak mi piliny mozku padají na ramena. Piliny mozku? Piliny mozku??? Pi-li-ny moz-ku??? Jsem k smrti unavený. Opravdu k smrti. Nespal jsem šest dní. Nebo deset? Nebo… Znovu jekot. Dlouhý, stoupající k ultrazvuku. Proč mají ženské tak vysoký hlas? Až mi to rozostřilo zrak. Zamrkal jsem. Dívám se totiž z okna. Není nic hezčího než se dívat z okna. Nad pouští se ženou černá oblaka s fialovými okraji, a vytí větru proniká i tlustými zdmi - není místo, kam se před tím neustávajícím vysilujícím zvukem skrýt. Poušť je zvlněná plochými dunami, mnohé mají sklovitý natavený povrch. Asi kilometr za hranicí Luxoru něco leží - letící písek kolem toho dělá duchovitý vír - já tvrdím, že je to věž amerického tanku abrams, které žár jaderného výbu­chu utavil hlaveň, Carl tvrdí, že je to Mercedes Benz třídy M, který žár jaderného výbuchu přetavil na něco, co vy­padá jako věž amerického tanku abrams bez hlavně. Prav­du se každopádně nikdy nedozvíme - radioaktivita za hra­nicí habitatu zabije vše živé během několika okamžiků. Zas ten jekot. Věž abramsu svítí jasně zelenou barvou druhotného zá­ření - ve věčné noci je to hezké, a dívat se na zeleň je prý zdravé pro oči. Asi ano. Na obzoru oranžovozeleně svě­télkují trosky nějakého města - jakého, nikdo neví. Písek, který se s větrem žene nad pouští, také září ten trochu do žluta. Jinak je tma. Kdo neviděl jadernou tmu, neví, co je tma. Někde tam nahoře za mraky prý existuje Slunce. Nevěřím tomu. „Jiiiáááááá!!!“ Po těch dnech bez odpočinku jsem se před několika minutami dostal do svého pokoje, ke svému oknu, ke své zelené uklidňující radioaktivní věži. Nechápu, proč zrovna teď musí zrovna za mými dveřmi někdo ječet. Opravdu ne. Na vnitřní straně deseticentimetrového olovnatého skla se odráží můj obličej… Můj ? Shodit pět deka, kostlivec je proti mně rtuťovitý tlouštík. Zeleně zářících lebek je venku také spousta - vítr je kutálí od města… Ale tohle je můj obličej, poznávám ho. Bílý obrys respirátoru, okolí osmahlé dýmem ze střelného prachu, vrásky vyčerpání, šílené rudé oči… Jiiiiááááá!!!!“ „Copak jsem tu úplně sám?! Copak se na tu chodbu nemůže jít podívat někdo jinej?! Krucinál!“ Otočil jsem se a mířidla samopalu mi vyskočila před pravou zornici. Tohle má být můj domov, oáza klidu, nejbezpečnější

22 tip na knihu

místo na světě. Zvedl jsem nohu a špičkou boty zmáčkl kliku. Jekot zesílil. Koutkem oka jsem zahlédl, že se na displeji mého počí­tače rozblikal rudý pruh. Obrátil jsem samopal a strčil si hlaveň do úst. Strojní olej chutná štiplavě a mazlavě. „Jiiiááááá… glo-glo… chrrrr!“ Jen to, že mne zaujalo, proč se zvukové efekty tak náhle změnily, mi zabránilo stisknout spoušť. A přitom to bylo tak lákavé, tak lákavé… Mrtvola se zvedla od ženy na koberci a podívala se na mě. *** Krok zpět, zbraň do ramene. Dávka zařvala úzkým prostorem. Mrtvým se musí mířit na hlavu nebo na páteř - zastaví je pouze rozsáhlá destrukce nervového systému. Musíte se ale trefit. *** Zombie po mně sekla rukou a udělala mi čtyři hluboké šrámy na neprůstřelné vestě. Druhá dávka jí prolétla hrud­níkem, pak míchou. Tělo se odrazilo ode zdi a padlo na koberec. Světla na chodbě zakolísala. „Longine! Longine!“ zařval mi interkom v uchu. „Jiááááá!!!“ zařvala ženská, kterou se právě druhý mrtvý pokoušel vykuchat. Přes neprůstřelnou vestu mu to nešlo, a tak se frustrovaně popotahoval za vlastní vnitřnosti. Byl ke mně zády, tak jsem mu červenou tečku laserového zaměřovače opřel o krční obratle. *** „Nechutné,“ odplivl jsem si strojní olej a pro jistotu přidal druhou dávku. Jak se mrtvý kácel, viděl jsem, jak střely prošly zetlelými tkáněmi, a jak z vesty té ženy vy­ létly tři obláčky kouře. Hopla! Ale od toho máme neprůstřelné vesty, abychom se ne-postříleli navzájem, jinak jsou nám na… „Longine!!!“ znovu interkom, „Okno! Sever!“ Jednu výhodu ta poslední dávka měla - když vás něco takového nabere na rohy, hlasitě nepromluvíte půl hodi­ny - natož ječet. „Jaké nádherné ticho,“ řekl jsem a ke stropu stoupaly spirály spáleného střelného prachu. Vítr tlumeně skučel, světla na chodbě vypadla a vystřídalo je modré nouzové osvětlení - všechna energie jde do Štítu. Nechce se mi dívat z okna - tím méně na sever. „V pořádku?“ luskl jsem prsty, abych upoutal ženinu pozornost. Neznám ji: nováčků je tolik, že je člověk potká až za čas při jídle, v jídelně, a zas tolik se jich toho za čas nedožije. Marně jsem zavzpomínal, kdy jsem naposledy jedl, natož v jídelně. „Do…“ chrrr-kuck „… dobrý.“ Trochu chrčela. Hodně chrčela. V modrém světle vypadala jako mrtvola, ale

Tip na knihu

přesto mi neušlo, že je docela hezká. Docela dost, uvážím-li, že ve vlasech měla zamotaného něco jako cizí spodinu lebeční. „Longin.“ „Dominica.“ To už jsem byl zpět v pokoji, díval se oknem na sever, na displeji počítače blikaly tři rudé pruhy, na jazyku pálil strojní olej a litoval jsem, že jsem si ten mozek nevystřelil. Velký Červ je jediná životní forma, která je schopna přežít radioaktivní peklo, v které se proměnila stará dobrá kulatá Země. Co přežít, libuje si v tom. „To je…?“ „Velký Červ, jo.“ Dominica stála vedle mě a hnilobně páchla zbytky mrt­vého. „Zajímavé,“ řekla a v odrazu na skle jsem viděl, jak se jí oči zaleskly zájmem. Takže vědec - všichni nováčci jsou buď vědci, nebo vojáci. „Zajímavé asi není to slovo, které bych použil,“ řekl jsem a zatínal ruce do vroubkovaných pažbiček zbraně - aby nebylo vidět, jak se mi třesou. Velký Červ je kompozitní organismus složený z buněk schopných autonomního života. Každá z buněk je přibliž­ně metr deset dlouhá, má průměr pětačtyřicet centimetrů a váží osmdesát kilo. Buňky obvykle žijí samostatně, ale někdy - občas - často - se ve společném zájmu shluknou ve většího či ještě většího Červa. Ten společný zájem je - a dnes už výhradně - útok na Luxor. Dva předchozí útoky jsou důvod, proč jsem nespal deset dní, a už také chápu, proč na displeji blikají tři červené pruhy a proč hlas v interkomu nemá daleko k hysterii. Jestliže byli dva předchozí Červi velcí, tak tenhle… *** Miliony tun nenávisti duněly pouští rychlostí expresní­ ho vlaku. Vzdušný vír od gigantického čela páral v mra­ cích dlouhou výduť. Jestliže je Dominica vědec s tím jejich věčným „zajíma­vé“, tak já jsem voják, s tím naším věčným „zastavit“. Zastavit Velkého Červa. A množné číslo - bohužel - není přesné, protože zastavit Velkého Červa není na nás, ale na mně. A říkám-li na mně, pak jen a jen na mně. Zapadl jsem do křesla v centrálním velínu; do svého křesla. Unaveně zavrzalo a z loketní opěrky se udrolil dal­ší kus černého pěnového plastu. V hlavě jsem měl takový jasný křišťálový pocit - prázdno se mu říká. Přesto, když jsem před okamžikem rozrazil dveře, dokázal jsem se po­vzbudivě usmát. Ostatní totiž měli v očích čirou hrůzu - já i oni, všichni jsme si byli vědomi, že je to největší Červ v dějinách Luxoru, Červ daleko

23 tip na knihu

přesahující Walkerovu mez monstrozity, přesně ten Červ, který by jediným úde­rem mohl ony dějiny ukončit. *** Přehlédl jsem obrazovky. Zbytky severních bezobslužných palebných pozic už usadily záměrné kříže na čele monstra. „Fajn,“ řekl jsem. Lidmi ovládané zbraňové systémy ožívaly jeden po dru­hém, jak je obsazovali muži v těžkých protiradiačních ska­fandrech. Věděl jsem, že ani jeden nepřežije příštích šede­sát minut. Oni to věděli také. „Fajn,“ řekl jsem. Nejdůležitější displej jsem si nechal nakonec. Je nej­ menší ze všech a ukazuje jen jedno jediné číslo: Množství energie, kterou můžu použít na úder. Na jeden jediný úder. Polkl jsem. „Profesore Hainzi,“ znovu jsem polkl a odkašlal si, „potřebuju do pěti minut minimálně sto jednotek. Jinak si můžeme obléct černé obleky a začít zpívat gospely.“ „Vím. Dostaneš je, Longine. Dostaneš svých sto… Na doraz, Mozesi… Já vím, že to může vybuch…!“ spojení se ukončilo. Přepnul jsem na veřejný okruh: „Tak,“ přinutil jsem se k vesele optimistickému tónu, „profesor nám slíbil jednu pěknou prdu - takže signál přijde do pěti minut. Hlaste se.“ Červ na obrazovkách byl stále větší. A větší. Jednotlivé palposty začaly hlásit, že jsou připravené. Otočil jsem se doleva a na okamžik se zahleděl na Carla, jak se sevřenou tváří organizuje přísun munice, pak dopra­va na Ráchel, jak si s neméně sevřenou tváří přehrává alternativní scénáře obrany. Až vypálím, Ráchel převezme velení, a pak už bude jen na ní, jak to zvládneme - čili kolik nás přežije. Mrkl jsem na displej - číslo právě začalo utěšeně narůs­tat. To je naše jediná šance - Štít. V běžné situaci naše hlavní ochrana před radiací, ve Velké situaci naše jediná ochrana před Červem: Štít se na několik nanosekund zkoncentruje do plochy o průměru Červa - je to jediná věc, která ty nekonečné megatuny dokáže zastavit. Jediný pro­blém je, že se udrží přesně jen těch pár nanosekund - nejdéle sedm - takže, když namíříte moc před, Štít zmizí, než do něj Červ narazí, když moc dozadu, Štít se v hmotě obludy nematerializuje a naše krví vykoupená energie mu jen trochu zvedne teplotu. A právě od přesného míření jsem tu já.

Tip na výlet

panenkárium

Muzeum panenek - stálá výstava panenek a doplňků od roku 1880 až do současnosti - Vám představí pestrou škálu typů historických panenek a to z papírmasche, porcelánu, celuloidu, textilu a jiných materiálů. Pozornost je zde věnována nejen panenkám, ale také loutkovým kočárkům a jiným dětským hračkám včetně knížek z těchto vyše uvedených období. Převážná část vystavovaných panenek a doplňků pochází od německých a francouzských renomovaných firem. Najdete zde ale také i miniaturní pokojíčky včetně všech doplňků a neschází zde ani šatičky na panenky, které je zde je možno zakoupit. Není zde ani zapomenuto na krojované panenky ze všech koutů světa. Návštěva je samozřejmně provázena mluveným slovem a tím návštěvník získá cenný přehled o vystavovaných exponátech.

24 tip na výlet

Stand a

Dostá

l

skaut od člen o roku 1990 ddílu old tvůrce táboro skautů Ore b vky M ASH ité

Otevírací doba čtvrtek až neděle 10 - 16 hod skupiny od 10 osob po tel. dohodě i v ostatní dny Kontakt Úzká 210, Staré město 500 03 Hradec Králové telefon: +420 702 078 950 www.panenkarium.cz [email protected]

Mozkovna

Dokážete pomocí tří rovných čar rozdělit prasátka tak, aby bylo každé prasátko v samostatné ohrádce?

Stand a

Dostá

l

skaut od člen o roku 1990 ddílu old tvůrce táboro skautů Ore b vky M ASH ité

„Tady nesmí ležet zavazadla!” upozorňuje cestujícího na letišti zřízenec. „Ale ten kufr je …tajenka na 15 písmen.”

25 mozkovna

Příroda

štěnice domácí

Stand a

Dostá

l

skaut od člen o roku 1990 ddílu old tvůrce táboro skautů Ore b vky M ASH ité

Štěnice domácí (Cimex lectularius) někdy také aplikace insekticidů) tyto kolonie opouštějí. štěnice postelní, je noční hmyz parazitující na lidech, Žijí 1 až 1,5 roku a jsou pověstné tím, jak dokáží živící se především lidskou krví. dlouho hladovět. Vajíčka kladou samičky v úkrytech Dospělé štěnice mají oválné žlutohnědé nebo čer- a přilepují je k podkladu sekretem. Za jeden den navenohnědé tělo (velikosti do 5 mm), nymfy jsou slá- kladou až 12 vajíček, za celý život pak od 200 do 500 mově zbarvené velikost cca 1,3 mm). Tykadla mají vajíček (údaje se různí). čtyři články. Živí se pouze krví hostitele (platí i pro psy Štěnice vyhledává hostitele (člověka) pomocí tea kočky v bytě, králíky, ptáky). pelných senzorů na vzdálenost 1,5 - 6 metrů (dostupVývojová stádia: vajíčko - nymfa (5. stádií, každé né zdroje se rozcházejí). Bodají hlavně na odhalených (nepřikrytých) částech těla; pod peřinou nebo se musí nasát krve) - dospělec (samice, samec) Po dosažení pohlavní dospělosti mohou klást va- pod oděvem zpravidla ne. Při vpichu vstříkne do rány jíčka - dosažení pohlavní dospělosti je závislé na tep- anestetikum, takže kousnutí nebolí; zánět (zarudnutí lotě okolí (při teplotě kolem 23°C je to asi 62 dní, při a svědivost) se objeví až později.

Dospělá štěnice se pohybuje rychlostí cca 1m / teplotě 18°C 125 dní). Podobná závislost platí i pro odolnost k hladovění (při 23°C vydrží štěnice hladovět min; nymfy 20cm / min. Lezou hlavně po drsných plochách, na skle nebo plechu se neudrží. Při vyrušení 70 - 136 dní, při 18°C pak 143 - 260 dní). Štěnice jsou gregarický hmyz (tzn. hmyz, který se spadnou - není však pravda, že se takto cíleně dosdružuje), proto ve vhodných úkrytech zakládají kolo- stávají do blízkosti člověka. Sání trvá 5 - 20 minut dle nie. Tyto kolonie jsou dobře dohledatelné podle tma- vývojového stádia. Sání štěnic vyvolává dosti značné vých výkalů štěnic a světlých vajíček, které se hroma- kožní reakce a vznik tzv. cimikózy, která bývá velmi dí v jejich okolí. Při vyrušení (otřesy, ostřejší světlo, často praktickými lékaři zaměňována za reakci na kyselé a podobné vyrážky a tím zůstává pravý původ 26 příroda

Příroda

déle neodhalen. Interval sání krve je závislý na teplotě (při teplotě 18 - 20°C jedenkrát za 7-10 dní; při teplotě 25°C jedenkrát za 3 - 4 dny), v době mezi sáním jsou v úkrytu.

Vědci studovali genetickou rozmanitost štěnic v budovách a zjistili, že je natolik malá, že v některých případech štěnice, které zamořily celý dům, pocházejí od jediné samičky! Tito příbuzní se dál a dál kříží mezi sebou - některé takto příbuzné populace už vytvořily 70 generací - a zjevně se to nijak negativně neodráží na jejich zdraví, zatímco u jiných živočichů by takto rozsáhlé příbuzenské křížení vedlo k závažným mutacím, které by nakonec znamenaly pro tyto populace záhubu. Pro štěnice a také šváby to však evidentně není problém - což také může vysvětlit, proč se dokáží tak rychle šířit a množit. V posledních letech jejich výskyt CELOSVĚTOVĚ narůstá a to v řádech stovek % ročně. Donedávna nebyl prokázán přenos původců lidských onemocnění. Nedávno vyšel článek o novém výzkumu kanadských vědců, který prokazuje, že štěnice přenášejí bakterie odolné vůči antibiotikům. Jak postupovat při objevení štěnic v bytě: 1. Zjistíme-li výskyt štěnic v ubytovacím zařízení (hotely, ubytovny apod.) oznámíme tuto skutečnost provozovateli objektu. Po návratu do místa bydliště

27 příroda

je pak třeba neprodleně provést důkladnou prohlídku zavazadel - při objevení jednotlivé štěnice lze tuto likvidovat mechanicky nebo chemicky (spray). Prádlo vyprat na 60°C nebo vyvařit. 2. Pořízení nového nebo staršího nábytku - nejlépe ještě před dovezením do bytu, případně ihned po něm, provedeme prohlídku matrací, čalounění a konstrukce - při nalezení štěnice, nymfy, vajíček nebo trusu kontaktujte odbornou firmu pro provedení zásahu - nepoužívejte komerční přípravky z drogerií apod. 3. Objevíme-li štěnice v bytě, zejména u míst, kde spíme a odpočíváme (postele, sedací soupravy, gauče, křesla) nebo jinde a současně již máme kožní problémy, je byt pravděpodobně již štěnicemi zamořen. V tomto případě je ideální kontaktovat odbornou firmu, která provede prohlídku bytu a v případě nálezu štěnic vypracuje cenovou nabídku zásahu. Případně vlastními silami prohlédneme celý byt a při zjištěném výskytu v popsaných místech informujeme vlastníka objektu (případně samosprávu domu, společenství vlastníků, bytové družstvo apod.) a požádáme jej o objednání zásahu u odborné firmy, aby se předešlo plošnému zamoření domu. V případě plošného zamoření bytu je zpravidla již pozdě na svépomocný zásah a je lepší se obrátit na profesionální firmu. Štěnice není možné vyhubit svépomocí bez zásahu odborné firmy, specializující se na štěnice. zdroj: www.wikipedie.cz

Když se řekne...

josef probošt

Stand a

Dostá

l

skaut od člen o roku 1990 ddílu old tvůrce táboro skautů Ore b vky M ASH ité

Narodil se 9. března 1849 jako druhorozený syn v rodině sedláka Probošta v Třebechovicích pod Orebem. Vyučil se truhlářem u mistra Podstaty. V roce 1869 nastoupil vojenskou službu, deset let sloužil jako pěšák a následující dva jako domobranec. Během dvanácti let vojenské služby prošel severem Itálie, Rakouskem, Uhrami, Balkánem a Polskem. Po návratu v roce 1882 převzal po svém otci hospodářství, jeho starší bratr Karel se dědictví zřekl, neboť studoval a následně se stal městským tajemníkem. Kromě práce na rodinném statku si Josef Probošt přivydělával jako povozník. Dne 7. února 1882 se oženil s Annou Faltovou (1864–1929) z Divce. Měli spolu dceru Annu, provdanou Moravcovou. V roce 1882 Probošt při vyřezávání nástrojů pro hospodářství vyrobil první figurku do betlému. Postavička měla úspěch, avšak on se svou prací spokojen nebyl. Spolu s přáteli se pustil do vyřezávání jesliček, které daroval své manželce k Vánocům v roce 1885. Tvorba se mu zalíbila a rozhodl se jesličky rozšířit na celý betlém. V té době se do Třebechovic přistěhoval řezbář Josef dílo a několik největších obdivovatelů nabídlo ProboštoKapucián, kterého Probošt za stravu a byt na stavbu vi pomoc. betlému angažoval. Dokončený betlém v roce 1906 představil na výstaPo dokončení biblické části Probošta dostihly výčit- vě Zemské jednoty řemeslnické v Chrasti. Dílo získalo ky svědomí, že se dostatečně nevěnuje hospodářství medaili a zlatý diplom. Probošt však potřeboval finance, a práci načas přerušil. Pak ale dostal nápad ztvárnit i kterých se mu nedostalo. Začal uvažovat, že po vzoru obyčejný život třebechovických obyvatel a tvorbě zcela podkrkonošských betlémářů svůj výtvor umístí na valpropadl. Jednou při návštěvě hostince se nechal slyšet, ník či podvozek a vydá se s ním na cestu po poutích, že vytvoří „tak krásný a veliký betlém, že se na něj přijde jarmarcích a výstavách. Vstupné mělo hradit část ztrát podívat sám císař z Vídně…“. To podnítilo zájem o jeho zanedbaného hospodářství. Po Kapuciánově smrti v roce 1908 se na betlému děly již jen malé změny. Během první světové války Probošt spolu s Janem Sedláčkem betlém pouze drobně přestavoval, doplňoval o kulisy, vylepšoval pohyblivý mechanismus a vyměňoval figurky za povedenější. Darované peníze příležitostných návštěvníků Probošt většinou propil. O upadající hospodářství se musely starat jeho žena a dcera, které na práci nestačily a rodina živořila. Dne 20. března 1926 Probošt zemřel. Po jeho smrti rodina betlém vyhodila do kůlny a nechala napospas povětrnostním vlivům. Dokonce se říkalo, že betlém, který manželka vinila z jejich bídy, i proklela. Na počátku 30.

28 když se řekne

Když se řekne...

let se Proboštova dcera Anna s manželem Josefem Moravcem rozhodla otcovo dílo prodat. Betlém nakonec po několika nezdařených pokusech 13. července 1934 pro Československou církev husitskou koupil majitel továrny na kožené zboží v Třebechovicích Jaroslav Burdych (1892–1957) za 15 225 korun. Třebechovický betlém

Sám Probošt vytvořil jen několik postaviček, podílel se hlavně na scénografii, tvorbě krajiny, architektuře, řešení konstrukčních problémům a organizaci práce. V 90. letech 19. století uviděl Probošt velké pohyblivé betlémy a chtěl, aby se pohyboval i ten jeho. Pravděpodobně se inspiroval mechanickým betlémem Longina Vittiga. Nejprve se snažil vodit postavičky jako loutky, poté vytvořil systém provázků, který poháněl hodinový strojek (inspirace Vittigovým betlémem a dvěma betlémy z Frýdlantska). Ovšem ani jedno řešení nefungovalo. Proto angažoval sekerníka Josefa Frimla, který dokázal betlém uvést do pohybu.

Krištofa. Proboštovy postavičky trpí disproporcemi (mají velkou hlavu a krátké nohy) a jsou propracovány jen na straně diváka, odvrácená strana prošla opracováním jen zhruba. Mezi Proboštovy postavičky patří především chalupníci přinášející dary. Podle jednoho z pamětníků Josef Kapucián opravoval některé Proboštovy figurky, které jsou většinou umístěny dále od diváka. Při vyřezávání strážců Herodesova paláce se Probošt nechal inspirovat dvanácti lety vojenské služby, čepice strážců se totiž velmi podobají c. a k. vojenským čepicím z té doby. Probošt vyřezal většinu figurek, které zaplňují celou levou stranu znázorňující krajinu z okolí Třebechovic pod Orebem. Mezi jeho nejlepší scény patří Ukřižování Ježíše Krista. Vytvořil rovněž původní figurky Tří králů. Nechal se inspirovat sochami v třebechovickém kostele svatého Ondřeje včetně jejich třiceticentimetrové výšky. To však do celkové scenérie nezapadalo, Kapucián je proto nahradil svými menšími řezbami.

V Třebechovickém betlému najdeme na druhé terase u levého okraje postavičku truhláře, který stojí u ponku. Podle zkoumání Proboštových portrétů etnograf Vladimír Vaclík usoudil, že se jedná o Probošta. Může jít rovněž o Jana Podstatu, u kterého se Probošt vyučil, či o Kapuciánovu postavičku Probošta, Proboštův autoporProboštovy figurky jsou produktem naivní kresby, trét nebo tu stojí mistr Krištof. která se liší od Kapuciánova popisného realismu. V nězdroj: www.wikipedie.cz kterých případech se však může jednat o řezbu Viléma

29 když se řekne

Rozhovor s...

Přeme k

Pavel Čechura

Pistor a

vedou cí zástup střediska ce ved o 2. odd íl Vlča ucího oddílu ta

•   V kolika letech jsi začal chodit do skautu? Kdy to bylo? Do skautu jsem začal chodit v první třídě, takže mi bylo sedm let. • Kdo, nebo co tě ke skautingu přivedlo?

Ke skautingu mě přivedla moje mamka, která do něho aktivně chodila už od mala. •Jak se jmenoval tvůj první oddíl a kdo jej vedl? Na jméno už si bohužel nepamatuji, ale vím, že jej vedl Míla (Dědek) Rücker, později Dan Procházka a dokonce i Radek Filip (Hrobař). •Stal se některý z vedoucích i tvým vzorem?

•Máš za sebou několik let skautování, co to pro tebe znamená? Skaut se stal mým oblíbeným koníčkem a postupem času i částečným stylem života. •Kde byl tvůj první tábor a jaký pro tebe byl?

Foto:František Drnovský

Přímo vzorem asi ne, ale hodně mě toho naučili, za což jim děkuju.

Pavel Čechura

Můj první tábor byl v Orlickém Záhoří v roce 2004 Na který nejraději vzpomínáš? a táborová hra byla tehdy Hvězdná Brána. Tábor mě tehdy bavil a nepřestal mě bavit prakticky do No, letos to už bude můj desátý tábor, takže jsem teďka, už aby byl červenec! byl už na devíti. Jinak všechny tábory jsou super, ale Star Wars se povedl! •Pamatuješ si z něj nějaký „velký“ zážitek? •Teď jsi skočil rovnýma nohama do vedení Asi největším zážitkem z tohoto tábora bylo, když Trojky s Robinem, jaké to pro tebe je? jsem sliboval na vlče. V paměti mně také utkvěla tehdejší brána s hlídacím mostem, na kterou jsme Z počátku jsem byl trochu zaskočený, ale kluci rádi lezli. jsou fajn a s Robinem se vede oddíl hnedka líp. •Dokážeš spočítat, na kolika táborech jsi byl? 30 rozhovor

Rozhovor s...

•Potýkáš se s problémy?

pokud možno zábavnou formou. Co se týče inspirace, snažím se Občas se vzpomenout, jak nás potýkáme kdysi vedli naši veMINIDOTAZNÍK: s nedostatdoucí a přizpůsobit kem času tomu aspoň trochu i o Oblíbený film: Pán prstenů, Pulp fiction, Útěk z na přípravu naše schůzky. věznice Shawshank schůzek, ale o Oblíbený herec/herečka: nemám jinak mys•Jaké jsou tvoje záo Oblíbené jídlo: maso! lím, že to liby, jak trávíš svůj o Neoblíbené jídlo: Všežravec snad jen na Cibulačku zvládáme. volný čas? o Oblíbený hudební interpret: nemám vyloženě vyhraněný vkus na interpreta, poslouchám vše, co se mi •Jakou náMimo skaut jsem líbí od vážné hudby po rap plň mají hrál asi osm let hoo Raději pivo/víno: pivo schůzky kej tady v Třebechoo Raději steak/salát: steak pod tvým a vicích. Jinak to byly o Raději město/hory: hory Róbovým spíše krátkodobé o Raději léto/zima: spíše léto vedením a koníčky (basketbal, kde čerpáš florbal, vodáctví…) inspiraci? V současné době se věnuji amatérské Většinu schůzek se kulturistice a příležisnažíme kluky něčetostně hraji airsoft. mu novému přiučit a podělit se o naše zkušenosti •Co nyní studuješ, a co by jsi chtěl jednou dělat? Studuji na Střední průmyslové škole stavební v Hradci Králové obor Technické lyceum se zaměřením na architekturu. Po střední škole, bych chtěl jít na vysokou školu, nejspíše také stavební a co bude potom, se teprve uvidí. •Je nějaké místo na světě, kam by jsi se chtěl podívat? Chtěl bych co nejvíce prochodit a pokochat se českými pohořími a zkusit třeba i nějakou tu exotiku. Ovšem jak se říká: doma je holt doma.

Foto: archiv juntrebech.com

•Chtěl bys něco na závěr čtenářům Třesku sdělit? Buďte připraveni, nebudete překvapeni!

Pavel při jednom z prvních táborů

31 rozhovor

Z naší historie

13. Valná schůze spolku, únor 1925

Valné schůze byly podle stanov nevyšším orgánem spolku skautů, které schvalovaly jeho činnost a hospodaření uplynulého roku a plánovaly rok příští. Jejich působnost byla správní, do výchovného procesu nezasahovaly. Pozvánka se zprávou jednatele a vedení chlapeckého a dívčího oddílu se dochovala jen za 13. valnou schůzi, konanou 1. února 1925 v 5. třídě obecné školy. Nevíme, proč tato pozvánka (asi jako jediná) byla pořízena knihtiskem, ale její obsah je natolik zajímavý, že jej bez úprav opisujeme.

Přeme k

Pistor a

vedou cí zástup střediska ce ved o 2. odd íl Vlča ucího oddílu ta

schůzku, v sobotu cvičení a v neděli buď celonebo polodenní vycházku. V zimě bývají místo vycházek besídky nebo bruslení a sáňkování. Celková činnost za rok 1924:

6 vzdělávacích schůzek, 36 cvičení (za pěkného počasí venku), 26 polodenních a 3 celodenní vycházky a 19 besídek. O prázdninách uspořádán tábor v Antonínově údolí od 3. do 23. července, jehož se zúčastnilo celkem 20 skautek. Náklad v penězích 895 Kč, v naturáliích 300 Kč. Mimo to se oddíl zúčastnil všech podniků spolku a uspořádal s chlapeckým oddílem vánoční nadílku. NováčkovPořádání valných schůzí skončilo rokem 1938, ským zkouškám se podrobilo 8 svěřenek, druhotřídní zkoušky vykonalo 7, slib nováčků učinilo 6. kdy byl JUNÁK reformován. Odborných zkoušek (výchova dětí, kuchařství, průZpráva jednatele vodce, táborník, prospěch) složeno 11. 7. září roku 1912 zakládá nynější sborový vůdZpráva Frant. Kolše za chlapecký skauting ce br. Barvíř „Kroužek skautů“, s nímž pracoval za Prodělal u nás různé fáze svého bytí. Od malé okolností společensky velmi nepříznivých. Skauti vedeni snahou získati morální i finanční oporu, družinky vedené dvanáctiletým chlapcem až po utvořili za účinné pomoci učitele Fr. Skřivana 29. řádný sbor. Horečnou činnost vyvíjel v dobách přebřezna 1919 spolek „Junák-Český skaut“, jehož vratových (1918-1919), kdy čítal na 80 skautů. Že jmenovaný byl prvním předsedou. Sborový vůdce naši skauti nezaháleli, o tom se veřejnost přesvědbr. Barvíř byl v září 1923 odměněn za zásluhy o čila. Za války světové, kdy i velké spolky přerušimístní skauting Svastikou Náčelnictva. Vůdcem ly svoji činnost, skauting u nás sice živořil, ale žil. našeho skautského sboru zůstal do dnešního Když vůdcové odcházeli za existenčními povindne. Dnes čítá spolek 68 přispívajících členů. Za nostmi, bylo nutno rozsah činnosti omezit. Utvořen rok 1924 vykazuje tuto činnost: 1 schůzi valnou, 9 jeden oddíl, který rozdělen na tři družiny. Výchova výborových. Dál pořádal tyto podniky: přednáška skautů se děje na základě družinové soustavy. br. náčelníka A.B.Svojsíka „Japonsko a jeho lid“, Že náš skauting není privilegován pro jednu třípropagační film „Buď připraven“ a dvoudenní pro- du lidí, toho budiž důkazem následující čísla: pagační tábor v lese „Boře“, v srpnu lehkoatletické Oddíl čítá 40 skautů, z nichž jest 11 žáků škol závody. Účastnil se oficielně slavnosti kladení základního kamene a otevření sokolovny a jubilejních obecných a měštanských, 11 studentů škol středoslav Žižkových. V únoru vyslal delegáty do valné- ních, 9 učňů a tovaryšů řemeslných, 3 vysokoškolho sjezdu vůdců v Praze a v červnu na sjezd skau- ští studenti, 2 průmysloví praktikanti, 2 úředníci, 1 učitel. a 1 živnostník. Oddíl měl za rok 1924 56 tů v Pardubicích. Vyřízeno za rok 20 dopisů. poradních kruhů, 22 vycházek polodenních, 6 ceZpráva Sl. Šubrtové za dívčí skauting lodenních, stálý tábor 14-denní, hojně pěstovány Oddíl založen v dubnu 1920 p. uč. Skřivanem. vodní sporty, lehká atletika, tělocvik nářaďový v Dnes má oddíl 32 členek, jež jsou ve čtyřech dru- tělocvičně a různé. Věříme pevně, že činnost by se žinách: Vlašťovky, Včely, Červenky a čtvrtou je dru- velmi pozvedla získáním klubovny a dílny pro ruční žina nováčků. Oddíl má vždy v pátek vzdělávací práce.

32 historie

33 historie

776,00 1.152,55 693,00 123,00

2. Dary a příspěvky členů

3. Příjem na podnicích spolku

4. Vybráno z fondu

5. Za odprodané tlumoky

2.956,42

1. Režie spolkových podniků

211,87

1. Počáteční hotovost

55,00 26,77

6. Různé dary 7. Konečná hotovost

2.956,42

25.00

953,005

270,00

315,60

1.311,05

5. Spolková režie

4. Uloženo k fondu

3. Příspěvek spolku na tábory

2. Příspěvek spolku oddílům

Vydání

Příjem

Účet pokladní za rok 1924 v Kč

Z naší historie

Představujeme

Batyk - 13. část Dnes představujeme tajenky, hádanky a kvízy a osmisměrku. Takovou obdobu naší Mozkovny. První scan je bohužel velmi špatně čitelný a tak jej raději přepisuji:

• Opak vpřed • Tajenka • Japonská lovkyně ústřic • Rusky Ano • Značka uranu • Tropický had • Hrací list • Geometrické těleso • Část těla • Druh pečiva • Ptačí vězení • Opak začátku • Školní potřeba Přemek

34 představujeme

Přeme k

Pistor a

vedou cí zástup střediska ce ved o 2. odd íl Vlča ucího oddílu ta

Představujeme 35 Představujeme

Představujeme 36 Představujeme