časopis TŘEbechovických SKautů Janďa na víkendovce 23. číslo leden - únor 2015 v Rokytnici

třesk

časopis TŘEbechovických SKautů

lede 23. čís n - ú lo nor 201 5

vce o d ken í v a na ici ď n Ja kytn v Ro

Obsah

Úvodní Slovo

Úvodní slovo

2

Středisko

Nazdar. Rok se s rokem sešel a opět bychom měli měnit vzhled časopisu. Alespoň tak tomu v minulých letech vždy bylo. Nikoli letos. Rozhodli jsme se, že vzhled měnit nebudeme a je jedno, zda tomu je kvůli tomu, že se domníváme, že je natolik nadčasový, že uchvátí naše čtenáře i za několik let. Nebo zda je to kvůli tomu, že jsme líní, či snad z toho důvodu, že prostě jsme jej nestihli připravit. Ať je tomu tak, či onak, otevíráte číslo, které je vzhledově identické jako v loňském roce, nicméně budeme se snažit, aby obsahově bylo lepší a lepší.

Lednová výprava

3

Vandr Velá Deštná

6

Den Zamyšlení-Ostroměř 8 Víkendovka skautek

11

Benjamínci 15 Světlušky 17 Vlčata 18 Skautky 20 Skauti 23 Tipy Tip na výlet: Přehrada Les království

25

Tip na PC program Heroes Studio

27

Ostatní Z naší historie: Oslavy 25. let

28

Představujeme: Jiří Prášil - Šilek - 2. část 29 Stalo se: Jaroslav Bárta

Redakce: Přemysl Pistora - [email protected], Stanislav Dostál - [email protected] Přispěli: Přemysl Pistora, Stanislav Dostál, Jitka Babicová, Robin Zubr, Eliška Hrubešová, Lucie Štursová, Jana Jarkovská, Leona Řadová, Pavel Čechura Fotografie: Přemysl Pistora, Pavel Čechura, Jitka Babicová, Barbora Klingerová, Lucie Štursová, archiv juntrebech.com Jazyková korektura: Lucie Dostálová www.juntrebech.com

2 Obsah

30

Středisko

lednová výprava vlčat 1. 11. 2014

Přeme k

Pistor a

vedou cí zástup střediska ce ved o 2. odd íl Vlča ucího oddílu ta

Nahoře Matěj Vlčáci zleva: Kuba, Kája, Spiderman, Kecka, Rychlonožka, Christien a David dole stojí Cvrček

foto:Přemysl Pistora V neděli 11. ledna vyrazili vlčáci na Lednovou výpravu, která končila jako Tkaničková výprava. Než se jméno výpravy změnilo a proč se tak stalo, odvyprávím, co jsme v nedělním dopoledni dělali a kam jsme šli. Vyrazili jsme dle plánu po deváté ráno od skautského domova. Sešlo se nás deset, osm vlčáků: Kuba V., Christien, Kecka, Cvrček, Rychlonožka, Spiderman, Kája a David a dva vedoucí Matěj s Přemkem. Nejprve jsme v klubovně nalepili stopy do zápisníků, nabrali si do baťůžků na podzim nasbírané kaštany a žaludy a vyrazili směrem ke krmelci u bědovického písníku. Cestou nám pěkně foukalo, což nám příliš nevadilo, na druhou stranu jsme byli rádi, že jsme došli do 3 STŘEDISKO

lesa, kde foukalo o poznání méně. Došli jsme až k našim oblíbeným valům, kde děláme obřad Poradní skálu. Byli jsme po cestě hezky zahřátí, tak jsme se rozběhli najít krmelec, poté jsme nanosili veškeré přinesené kaštany a žaludy, aby zvířátka měla co jíst. Mezitím Přemek s Matějem nachystali první hru a tou byl Lesní golf. Roznesli 15 kartiček, od jedné do patnácti, každou opřeli o jeden strom a tak vzniklo pole pro lesní golf. Šestky Jezevců a Bobrů se rozdělili a každá vyfasovala jeden tenisák. První člen šestky hodil na strom číslo jedna, po něm druhý atd. Takto se střídali, dokud netrefili i strom číslo 15, poněkud zákeřně umístěný ve svahu, tedy velmi obtížně trefitelný. Matěj pocti-

foto:Přemysl Pistora

Středisko

vě zapisoval hody a tak jsme na konci zjistili, že vyhráli Bobři, kteří 15 „stromů“ zdolali na 24 úderů, Jezevci na to potřebovali úderů třicet. Bobři se upřímně radovali a to ještě netušili, že se jim bude dařit i nadále. Opět jsme použili našich 15 kartiček. Na každou jsme z druhé strany napsali nějakou věc, postavu z knihy džunglí, strom apod. Poté jsme je roznosili po lese a začala hra, v pořadí druhá. Šestky si vytvořili strategii a poté vyrazili na lov kartiček. Jejich úkolem bylo najít kartičku, přečíst si, co je na druhé straně a běžet to nadiktovat Matějovi nebo Přemkovi. První byli se seznamem 15 věcí hotoví Jezevci, ale udělali dvě chyby. Tabák nebyl tabák, ale Tabákí – šakal z Knih džunglí a muž nebyl mužem, ale nožem. Bobři byli pomalejší, ale vše měli správně a tak zvítězili. Poslední „kartičkovou“ hrou byl sběr kartiček, které jsme před tím roznosili a sláva, Jezevci to natřeli Bobrům. Co jsme počítali, zda nám nechybí


Zvířátkům jsme dali žaludy a kaštany

4 středisko

Cestou do bědovického písníku


Středisko

ani jedna kartička, zhruba 80 metrů od nás proběhlo zhruba 15 divočáků. Pěkně nás vyděsili a chvilku jsme byli dost strnulí. Dali jsme si lehkou svačinku, a připravili se na náš obřad Velké vytí. Matěj čtverým zavoláním do 4 světových stran zavolal: „Vlci!“. Smečka přiběhla a kolem Akély Matěje se postavila do kruhu. Začali jsme tradiční formulí, kterou střídavě pronáší Matěj, střídavě vlčáci. Měli jsme dnes na programu slavnostní přijímání do smečky a vyhlášení bodování za poslední dva měsíce. Svou našitou stuhu na totemovou hůl připevnili Christien, Kája a Kuba V. Od Přemka dostali i žlutý šátek, nášivku a turbánek. Slavnostně jsme je přijali do smečky. Poté jsme si vyhodnotili, jak se nám dařilo poslední dva měsíce. Na prvním místě se umístil Christien, druhý měsíc po sobě, za což mu patří naše velká gratulace. Odměny byly rozebrány, stuhy pověšeny, obřad byl u konce. Opět jsme pronesli slavnostní formulku a Velké vytí skončilo. Zbýval čas tak na jednu bojovku. Matěj nafoukl dva míčky. Všichni vlčáci si dali šátek za pas a začala bojovka, která šestka svůj nafukovací míček uchrání a naopak praskne druhé šestce. Dvakrát se to podařilo lépe Jezevcům a ti tak nakonec nebyli zklamaní, jak se zpočátku zdálo. To už se náš čas v písníku a okolních lesích nachýlil a my jsme, pěkně vyfoukaní, vyrazili k domovu. Cestou se Keckovi rozvázala levá bota zhruba sedmnáctkrát!!! Proto jsme výpravu přejmenovali na Tkaničkovou, jelikož jsme neustále čekali, až si botu zaváže. Do skautského domova jsme došli včas, zhodnotili jsme výpravu (až na jednu dvojku samé jedničky) a šli jsme domů.

David a Rychlonožka s nadílkou


Lesní golf

Zapsal: Přemek

foto:Přemysl Pis tora

istora foto:Přemysl P

Matěj zapisuje

5 středisko

Tři nováčci - Chr

istien, Kuba a K ája

foto:Lucie Štursová

Středisko

vandr velká deštná 14. 2. 2015

Cestou ...

Již po druhé se uskutečnil roverský vandr s přespáním v přístěnku bufetu pod Velkou Deštnou. Sraz byl v sobotu 14. 2. na autobusovém nádraží (na náměstí u kašny :D) v 11:00. Následoval přesun autobusem do Olešnice v Orlických horách. První část trasy byla o proti loňskému ročníku jiná a podle mě i náročnější. Z Olešnice jsme pokračovali dále do Horní Olešnice a odtud postupně vystoupali až na Vrchmezí. Celou cestu bylo nádherné slunečné počasí a na obloze ani mráček. Na začátku cesty se nám bořily nohy do sněhu až po kolena a mnohým dokonce až po stehna. Pokračovali jsme stále výš a výš, cestou jsme potkávali běžkaře, ale i turisty se sněžnicemi. My jsme ale sněžnice neměli a o to byla naše ces6 středisko

ta dobrodružnější. Naši cestu také zpříjemňovaly krátké zastávky na kterých jsme načerpali síly a vydali se dále. Když jsme dorazili na Vrchmezí, koncentrace běžkařů se velice zvýšila a běžkaři nás doprovázeli prakticky celou cestu k Masaryčce. Mnohým z nich se nelíbilo, že jdeme po cestě, která je v zimě upravená pro běžkaře, ale nic moc s tím nezmohli. Běžkařů jsme se pokoušeli nevšímat a pokračovali jsme v cestě. Následovalo ještě pár zastávek k doplnění živin a za nedlouho jsme dorazili k Masaryčce. Na Masaryčce jsme si dali pozdní oběd a příjemně si odpočinuli. V podvečerních hodinách jsme vyrazili směrem k bufetu pod Velkou Deštnou. Cesta tentokrát rychle plynula a zanedlouho jsme byli na místě. Bufet byl naštěstí

foto na této stránce:Lucie Štursová

Středisko

neobsazený a my se mohli v klidu zabydlet. Dále následovalo pár desítek “čajíčků” na zahřátí a zlepšení nálady. Vrcholem večera bylo, když Naďa z batohu vytáhla tatarák s topinkami. Po výborném občerstvení následovalo ještě pár “čajíčků” a šlo se na kutě. Letos již k velmi procítěné politické diskuzi nedošlo, byli jsme asi příliš unaveni. Druhý den ráno jsme si přivstali a šli se podívat na nádherný východ slunce. Netrvalo dlouho a byli jsme nasnídaní, sbalení a připravení vyrazit dale na cestu. Pokračovali jsme přes vrchol Velké Deštné, Louisino Údolí až do Zákoutí v Orlických horách. Měli jsme ještě asi půl hodiny a Hotel Orlice opět nezklamal a měl otevřeno. Autobus přijel včas a vyrazili jsme směr domů do Třebechovic. Cesta autobusem byla fajn až do chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že mám z této výpravy psát článek do Třesku… Na náměstí v Třebechovicích jsme se rozloučili a s příslibem účasti na dalším ročníku Zimního vandru, se rozešli směrem domů.

Viktor

Zapsal: Pavel Čechura

Adéla s Hrobníkem

Ivan

Janďa a Kopr

Pavel servíruje

Na východ slunce

7 středisko

Středisko

den zamyšlení - ostroměř 21. 2. 2015 Janďa Jarkov ská

členka 5 skautk . oddílu skau ou od tek ro skauts ký slib ku 2007 - tábor 2013

Chlumečtí a třebechovičtí skauti

foto:František Drnovský Dne 21. 2. 2015 jsme jeli s Chlumeckými skauty oslavit Den sesterství. Sraz jsme měli v 7:30 na vlakovém nádraží v Třebechovicích pod Orebem. V 7:45 nám jel vlak do Hradce Králové a tam jsme museli přestoupit na vlak, kterým jsme dojeli až do Ostroměře. Na nádraží jsme museli počkat na Chlumecké asi 15 minut. Když přijeli Chlumečtí do Ostroměře, tak jsme šli před nádraží. Nejdříve jsme se postavili do kroužku a Vráťa nás slavnostně přivítal a zahájili jsme Den sesterství. Věrka nám vysvětlila hru, které se zúčastnili všichni. Hru jsme hráli celý den. Měli jsme se tajně starat o jednoho skauta. Pečovat o něj, ale tak, aby si ničeho nevšiml. Poté jsme se rozdělili do skupinek po čtyřech skautech. Abychom se dostali na místo určení (Vlčí rokle), museli jsme překonat několik 8 středisko

nelehkých úkolů a aby toho nebylo málo, museli jsme najít a překreslit 17 obrázků, které byly umístěny na cestě do Vlčí rokle. Když jsme došli do Vlčí rokle po skupinách, tak tam na nás čekal Ferenc a museli jsme odpovědět na jeho otázku. Z těch obrázků, které jsme si překreslili tak jsme měli vyluštit šifru. V šifře bylo ukryté jméno rodáka, který se narodil v Ostroměři: Eduard Štorch. Vyluštěnou šifru jsme řekli Věrce. Mezi tím se všichni najedli a opekli buřty. Poté měla Helča připravenou bojovku v lese. Bojovku jsme hráli ve čtyřech skupinách, každý člen skupiny měl dát jeden lísteček do každé skleničky. U každé skleničky byl jeden vedoucí, který nás chytal. Když hra skončila tak jsme mohli slaňovat. Slaňování bylo pro menší i větší, a každý si sám rozmyslel, jestli chce slaňovat na menší

Středisko

skále nebo na větší skále. I světlušky a vlčata si troufali na větší skálu. Ti co si netroufali vůbec na slaňování, mohli s Ferencem zpívat u ohně. Tím končil náš slavnostní soutěžní den a Věrka vyhlásila vítěznou skupinu dne. Ale to už se čas nachýlil a my jsme se vydali na cestku k vlaku. Asi půl hodiny jsme čekali na vlak a jeli domů. Zase jsme v Hradci přestupovali na vlak do Třebechovic pod Orebem. V Třebechovicích jsme se všichni rozloučili, a odešli jsme domů, vyprávět zážitky rodičům.

foto:František Drnovský


Drnovský foto:František

Zapsala: Janďa Jarkovská

Christien sl

Družiny při plnění úkolů cestou k cíli

9 Středisko

aňuje

Deniska slaňuje

Středisko


Zaujaté pro hru

foto:Franti šek Drnov ský

ský šek Drnov ti n a r :F to fo


A ještě jed

nou Nikča

Christien Nikča

10 středisko

Středisko

víkendovka skautek rokytnice v orl. horách 27. 2. - 1.3 2015 L ea Ř

adová

členka 5 skautk . oddílu sk autek ou od ro slib na táboře ku 2012 2014

Matěj, Renda, Viktor, Matěj, Lea, Helča, Janďa, Péťa, Terka, David, Nikča, Lucka

foto:Lucie Štursová Už je to dávno, co nám Áďa říkala, že by někdy chtěla zkusit vzít nás skautky na běžky – a teď se jí to konečně splnilo. V lednu jsme se domluvily, kdy bychom na ty běžky mohly, společně se skauty, vyrazit. Helča dala na výběr dva únorové víkendy, a nakonec se jelo až ten druhý termín (27. 2. -1. 3. 2015), protože se přihlásilo víc lidí. Kdo neměl běžky, byla možnost půjčení, a aby se nemusely všechny běžky tahat na hory, zkoušely jsme si je už na schůzce ve čtvrtek před víkendovkou. Pro toho, kdo by si chtěl ještě mimo běžkování zalyžovat, byla možnost večerního lyžování. Protože ty lyže, běžky a všechno ostatní bychom vlakem neuvezly, jelo ještě auto, které nám tyhle věci odvezlo až na hory. A tak co jsme chtěly odvést autem, 11 středisko

jsme si přinesly na schůzku také ten samý čtvrtek. V pátek 27. 2. jsme měli sraz v pět hodin na nádraží. Celkem se nás na nádraží sešlo dvanáct – pět skautek (Lea, Péťa, Janča, Nikča, Terka), čtyři skauti (Renda, Matěj, Matěj, David) a vedoucí Áďa, Viktor a Helča. Vlak měl trochu zpoždění, přijel asi o deset minut později. Rozloučili jsme se s rodiči a vydali jsem se směr Týniště. V Doudlebách jsme přestoupili na vlak do Rokytnice. Po docela dlouhé době jsme konečně vystoupili v Rokytnici. Ještě nás ale čekala cesta k chatě – ta naštěstí nebyla dlouhá, takže po chvilce jsme konečně dorazili do cíle. Krátce po nás dorazila i Lucka. Nejdříve jsme si šli odložit do pokoje věci

Středisko




Renda s Davidem

Na cestě

Renda v čele

a šli na večeři. K jídlu jsme měli to, co jsme si přivezli z domu. Po večeři jsme hráli různé hry, ale největší úspěch měla asi přesedávaná. Mezitím přijelo auto s lyžemi, a tak jsme šli pomoct Fandovi a Hrobaři to všechno vyndat z auta. V tom nákladu byly také hrníčky, které jsme si mohli pomalovat. Okolo desáté jsme šli na pokoj a v jedenáct byla večerka.

abychom co nejdřív vyrazili na běžky. Hned, jak jsme se probrali, byla snídaně (vánočka s marmeládou). Po snídani jsme se šli převléknout, a hned poté jsme si šli namazat běžky. Helča nám dala instrukce, na jakém místě a jakým voskem je máme mazat. Okolo půl desáté jsme vyrazili. Kousek nás doprovázeli i Hrobař s Adél – oba pěšky, bez běžek, protože se Hrobaři podařilo boty V sobotu jsme museli vstávat docela brzo, na běžky zapomenout doma. Nejdříve nás čekal foto:Lucie Štursová

Hra v chatě

12 středisko



Malování na hrnky

Lea, Terka, Nikča, Péťa a Janďa

výstup do kopce, abychom se dostali na běžeckou stopu. Když jsme byli nahoře, nasadili jsme si běžky a mohli jsme jet. Dojeli jsme až k jednomu bunkru od pevnosti Hanička, na Panské pole. Tam jsme se vyfotili a zahráli pár her ve sněhu. Poté jsme si nasadili běžky a pokračovali dál. Na jednom hezkém místě jsme se opět zastavili, snědli jablko, zahráli si cestičky a dalších pár her. Když jsme dohráli, tak jsme si nasadili běžky a pokračovali až k chatě. Přijeli jsme okolo druhé hodiny, a už na nás čekal oběd (česnečka a sekaná s bramborem). Po obědě jsme měli polední klid až do pěti hodin. Poté jsme šli hrát do klubovny aktivity. Uteklo to docela rychle, a už byl čas se zase oblékat na večerní lyžování. Lyžování bylo od šesti do půl deváté. Přišli se na nás podívat i ti, co nelyžovali, a chvilku u nás bobovali. Po lyžování jsme si šli odpočinout a taky se navečeřet (chleba s paštikou nebo máslem). Po večeři jsme šli na pokoj a za chvilku nás zavolali, že udělali palačinky. Všichni jsme šli rychle dolů, a než nám stačili dát talíř, dali jsme si každý místo na talíř tu palačinku na dlaň. Poté jsme šli opět chvilku na pokoj a okolo desáté šli ven bobovat. Áďa s sebou vzala z kuchyně dva pekáče na ježdění. Hráli jsme závody a vláček. Když už jsme nemohli, tak jsme šli do chaty a byli jsme všichni tak unaveni, že jsme usnuli docela brzy. 13 středisko

Viktor, Matouš a Fanda

Lea při pádu


Středisko


V neděli jsme se probudili okolo deváté a rovnou šli na snídani (vánočka nebo chleba s marmeládou). Po snídani jsme šli uklidit pokoje, a kdo měl uklízené svoje věci, pomáhal uklidit celou chatu. Když bylo vše uklizeno, vydali jsme se na cestu domů. V Doudlebách ještě nebyl vlak, a tak jsme šli stranou a vedoucí nám rozdali za odměnu medaile (fidorku). Po chvilce přijel vlak, a tak jsme nastoupili a pokračovali v cestě. Vlak do Třebechovic přijel ve 12.40h. Na nádraží už čekalo auto s našimi lyžemi, a tak jsme si ty věci rozebrali, rozloučili se a šli domů. Zapsala: Lea Řadová foto:Lucie Štursová

Snídaňě

Středisko

foto na této stánce:Lucie Štursová

Renda vybíhá

Péťa

Renda

Koulovaná...

...kdo vyhrál?

čka Opět koulova

Péťa

Helča vybíhá, co dělá Viktor je

14 středisko

záhadou

Janďa

Příprava na bobování

Janďa s Fidorkou

Benjamínci

benjamínci

Eliška Hrube šová vedo

ucí skautk družinky Be ou od n roku 2 jamínků 009

„Večerníčci“ Benjamínci

foto:Barbora Klingerová Po vánocích jsme se zase sešli téměř v plné síle. Před Vánoci si děti předávaly neštovice. Naštěstí, se už všichni krásně vyloupaly. Naše schůzku provázelo jak se správně oblékat. Benjamínci měli za úkol spojit oblečení s ročním obdobím. Poté se rozdělili na dvě družstva a závodili v oblékání. Obě družstva byla rychlá a téměř vyrovnaná. Po družstvech měli 1 minutu na to, aby si zapamatovali 10 věcí, které byly vystavené na stole. Poté nám je museli vyjmenovat. Druhou lednovou schůzku jsme si zahráli hru Twister. Tuhle hru už jistě každý zná, plocha s barevnými koly, kde se losuje kterou rukou či nohou se máte dotýkat různě barevných ploch. A věřte, že to pro ně lehké nebylo, ale sranda byla. Benja15 benjamínci

mínci se drželi zuby nehty, div se igelit neprotrhl. Poté jsme si sedli ke stolu. Za úkol měli do vrchní části papíru hlavu jakékoliv postavy, přehnout papír a poslat ho vedle kamarádovi. Dále se dokreslovaly další části, až vznikly vtipné obrázky. Další schůzku jsme hráli novou hru. Jmenovala se Bílá myš. Benjamínky natolik bavila, že jim nadšení vydrželo skoro celou schůzku. Uprostřed kruhu byli papírky (sýr) a Benjamínek (myš), který měl za úkol pochytat všechny, kteří se mu chtěli dostat do spíže. Dále už jsme stihli jen jednu hru s dekou. Deka představovala zeď, na obou stranách stal Benjamínek, když spadla deka museli co nejdříve říci jméno spoluhráče.

Benjamínci

foto:Barbora Klingerová


Okolo Tee -pee...

Vybarvování

Na poslední lednové schůzce benjamínci malovali svoje domácí zvířátka, ti kteří svého mazlíčka nemají, kreslili toho co by si přáli. Povídali jsme si o tom, jak se o své mazlíčky staráme. Co zvířátka potřebují a mají rádi. Zbytek schůzky jsme si je hru Barča vysvětlu zahráli přehazovanou, nejdříve všichni. Bohužel se to neobešlo bez karambolů, strkanců a pár lelingerová foto:Barbora K páků. Tak jsme radši benjamínky rozdělili do více týmů. dání papírových čepic. Večerníčka jistě každý zná Další schůzku jsme měli v tématu domov. Ben- , i nám se podařili takové čepky. Benjamínci si je jamínci dostali pracovní listy s místnostmi jako lož- polepili veselými obrázky. Nakonec jsme si zahráli nice, kuchyně, obývací pokoj a dětský pokojíček. pár oblíbených her a Benjamínci si nalepili nálepMěli do nich zakreslit svojí rodinu sourozence, roky do svých knížek. diče, babičku, dědu a domácí mazlíčka a pak nám museli každého z nich popsat. Dětem se obrázky velice povedly. Potom jsme hráli všechny naše oblíbené hry, jako přehazovanou, „Nebe peklo nos“, Ptáčku pípni, Mrazíka a na Bílou myš.

Poslední únorová schůzka se nesla v duchu Indiánů. Na začátek jsme si dali malou indiánskou rozcvičku. Nebyla jen o rozcvičení, ale i o pořádném rozehřátí hlasivek. Poté si Benjamínci vybarvili omalovánky s Indiány. Na závěr naší schůzky, Naší schůzku provázelo téma lidské tělo. Nej- jsme si zahráli na lov bizonů. Jedno z dětí předdříve jsme si povídali o tom, kde co v těle máme stavovalo lovce a zbytek bizony, které lovec musel a k čemu nám to slouží. Poté benjamínci do těla ulovit. na tabuli dokreslovali různé orgány. Na toto téma Zapsala: Eliška Hrubešová jsme si zahráli i hru, děti se musely co nejrychleji dotýkat jmenovaných částí těla. Další hra na hada, byla spíše o pádech, ač to nikomu nevadilo. Děti si stouply do dvou zástupů, chytly se za ramena (dva hady) a za úkol měly, aby hlava chytala ocas. Nakonec dvojice soutěžili ve hře papírový chodník, kde bylo úkolem přejít území jen posunováním dvěma listy papíru. Půlka února za námi a my jsme se vrhli na sklá16 benjamínci

V klubovně


Světlušky foto: Jitka Babicová

Světlušky

Jitka B abicov á

vedou cí držite oddílu - 1. r oj Svět lka M ed lu Prášil a - 201 aile Jiřího šek 0 Zdrav otnice našich táborů

Výroba ozdob

Měsíc kuchařů, v takovém duchu se nesl celý leden. Pří první schůzce jsme si se světluškami povídali o tom, jakou mají představu o jídle na táboře. Stálice, které jezdí každý rok na tábor, měly samozřejmě ruce rychle nahoře. Nám šlo ale o to, zda o tom něco málo vědí ostatní. Musím říct, že jsme se zasmáli, když začaly říkat, že k snídani máme kukuřičné lupínky nebo rohlíky s nutelou, k svačině sušenky a k obědu hranolky s kuřecím masem. Když jim potom začaly povídat holky a my, co jíme na táboře, některé byly v šoku. Pak si holky měly zkusit, napsat jídelníček na jeden den tábora. Ke konci schůzky jsme si povídali o šikaně – co to je a jestli se s ní už potkaly. Další schůzku jsme si kontrolovaly, co holky napsaly do svého jídelníčku a nalepili jsme jim k tomu lucerničku za správné splnění. Dál jsme si přečetli a trochu si povídali o historii skautingu. Holky musely pochopit, že i když jsou malé, tak některá jména a alespoň 2 datumy znát musí. Na konci schůzky jsme si znovu četli z Kouzelné lucerny. Celou další schůzku jsme věnovali práci s nováčkem. Pro ostatní jen přiblížím, že Nováček je brožurka, ve 17 světlušky

které jsou uspořádané znalosti podle stezky, která tomuto předcházela. Holky si do něho mohou kreslit, plní různé úkoly a také si v něm mohou číst. Po splnění Nováčka, by každá ze světlušek, měla být schopná slibovat a dále plnit Hvězdnou lucernu, za kterou potom získá nášivku. Celou poslední lednovou schůzku jsme věnovali výrobě svačiny. Každá družina dostala k dispozici prkénka, nože, chleba, salám, máslo, okurku a vajíčko. Holky se měly naučit spolupráci mezi sebou. Na 1.pokus to nedopadlo příliš dobře, ale věřím, že příště se tohoto úkolu zhostí už na jedničku.

Celý únorový měsíc byl věnovaný kreativitě. Vzhledem k Masopustu, který vycházel letos velice brzy na půlku února, jsme se rozhodly, že si se světluškami vytvoříme masky a následně po družinách si také vyrobí divadlo. Dali jsme jim vylosovat z několika témat a nakonec nám vyrobily krásná divadla O Popelce a Na vlásku. Bohužel i nás postihla chřipka a tak jsme museli jednu schůzku vynechat! Díky tomu se nám posunul i karneval, který bude hned po jarních prázdninách. Zapsala: Jitka Babicová


Vlčata

vlčata

Přeme k

Pistor a


S vyrobenými totemy

A je tu rok 2015. Pro nás vlčáky začne výpravou. Proto jsme si hned na první schůzce nového roku výpravu připomněli, kde se máme sejít a vše potřebné, co budeme potřebovat. A jelikož byl ten den svátek Tří králů, řekli jsme si, kdo to ti tři králové byli. Poté jsme se pustili do první aktivity. Sedli jsme si po šestkách, každá družina obdržela jednu šestistěnnou kostku. Každý člen šestky si musel nakreslit tabulku, do které vepsal čísla 1-6. Poté jsme začali házet kostkou, každý jednou hodil, škrtl si číslo, které mu padlo, a poslal kostku dál. Postupem času se nám čísla opakovala a tak jsme někteří čekali stále na jedno jediné. Nejrychleji všechna čísla hodil, a tedy vyškrtal Kája. Poté jsme si zahráli další hru s kostkami a to už nám 18 Vlčata

zbývalo jen málo času. Proto jsme vyběhli zahrát si jednou Schovku a poté mazali domů. Na další schůzce jsme se pustili do výroby totemů. Matěj přinesl různé papírové trubky. Na ty jsme měli namalovat, nebo vystřihnout z papíru a nalepit indiánské symboly. Pustili jsme se do výroby. Někomu to šlo velmi dobře, je vidět, že někteří z nás mají výtvarný talent. Než jsme totemy vytvořili, zabralo nám to notný kus schůzky. Ale výsledek stál za to, jak můžete vidět na této stránce. Poté jsme si zahráli židli, což je hra, která se nám nikdy neomrzí. Schůzka 27. 1. měla jiný průběh. Zatopili jsme si v klubovně a pustili se do první pomoci. Přemek nám nejprve vysvětlil, co je to zkratka ČČK (Český červený kříž), a pak jsme se pustili do ošetřování.



Vlčata


Honza

Vždy po dvojicích. Figuranty byli naši vedoucí. Museli jsme Zuze ošetřit bodnutí od včely, což se ne úplně povedlo, jelikož jsme zapomněli na to nejzákladnější a to, zeptat se jí, jestli není alergická. Poté jsme ošetřovali Matěje, který usnul v zimě v parku a byl viditelně promrzlý. Tady už se to podařilo lépe, kluci briskně zavolali rychlou záchrannou službu a snažili se jej dostat do tepla. Také jsme ošetřovali popáleninu, malé říznutí, odřené koleno a mnohé další zranění. To nám dalo skoro na celou schůzku, tak nám zbyl čas na hádání pohádkových postav, ukrytých v přeházených písmenech. Matýsek vždy napsal například EČTR a nám z toho vylezl Čert. To bylo pro tuto schůzku vše a my jsme mazali domů. Na další schůzce bylo venku moc hezky, tak jsme vyrazili za klubovnu a hráli jednu bojovku a několik pohybových her na hřišti. Když jsme se dostatečně vydováděli, zasedli jsme do vytopené klubovny a lámali si hlavy s tangrami. Dost nám to dalo zabrat. Na schůzce 17. února jsme si na naše deníčky vyráběli obal. Nejprve jsme si z tvrdšího papíru podle vzoru vystřihli tvar, poté jsme jej všelijak naohýbali a poté slepili. Výsledkem byl pevný obal na deník, a pustili jsme se do zdobení. Někdo jej vylepšil samolepkami, jiní se pustili do malůvek. Výroba nám zabrala takřka celou schůzku, takže jsme si ke konci jen dvakrát střihli bombu a mazali domů. Zapsal: Přemek Pistora

19 vlčata

Kája

Ondra - Cvrček


Nosíme dřevo

istora foto:Přemysl P

Tangramy

Skautky foto:Lucie Štursová

skautky

V novém roce se v oddílu skautek opět začalo ve větší míře využívat standardního skautského programu jako je zdravověda, uzlování či šifrování (na podzim na tyto činnosti díky velice nabitému programu typu příprava na skautský muzikál nebo motání adventních věnců nebylo mnoho prostoru). Mimo to se také holky rozdělily do dvou stálých družin, pojmenovaných Blizny a Knoflíčci, a každou schůzku mají půlhodinu vyhrazenou právě na program ve družině, který si organizují naprosto samy. Pokud jde o zbytek schůzek, tak mimo skautský program se samozřejmě i hrály různé hry - díky prodlužujícím se dnům už je často možné být ales– poň na část schůzek venku. Na druhé lednové schůzce se venku hrála takzvaná brčkovaná – kaž– dá skautka měla k dispozici brčko a s jeho pomocí

20 skautky

Lucka Šturso v

á

hospo d zástup ářka středis ka kyně v e 5. odd íl Skau doucí oddílu t hospo dářka ky našich táborů

Luštění šifer

musela přenášet papírky s morseovkovými písmeny ze hřiště do misky. To samozřejmě nebylo jednoduché, ale nemožné také ne, a hlavně to bavilo jak hráčky, tak přihlížející. Následně družiny z ulovených písmen skládaly co největší počet slov. Námět na další hru, kterou hráli skauti a skautky dohromady, si Pavel vypůjčil z tradičního vánočního roverského vyhánění řízků. V této hře je po venku rozmístěno asi šest obrázků stop, které se ve velice drobných detailech liší. Pouze jedna z těchto šesti se naprosto shoduje s originálem stopy, který mají dva členové z každé družiny v klubovně. Hledači tak museli venkovní stopy najít, a pouze pomocí slovního popisu nakonec dojít k tomu, která venkovní stopa je shodná s tou, která se nachází v klubovně. Koncem ledna se také skautky místo schůz-




Skautky

Johanka se dotkla stropu

Výroba koulí do koupele

Lea s koulí


ky vydaly (za posledních dvanáct měsíců už podruhé) do Hradce Králové na několik partií Laser Game. Bylo na to využito peněz, které si skautky vydělaly prodejem věnců na Kateřinském jarmarku. Účast byla téměř stoprocentní a holky si to opravdu užily, dokonce zvládly celé tři dvacetiminutové hry. Patrně proto poté o chvilku nestihly zpáteční vlak, nicméně Adéla je zvládla do dalšího vlaku bez problémů zabavit.

Za první dva měsíce by bylo dobré ještě zmíBrčkovaná nit jednu činnost – a tou je ruční výroba šumivých vonných koulí (či bomb) do koupele. Na tuto rukodělku je potřeba několik málo suroviny (jedlá soda, foto:Lucie Štursová olivový olej, kyselina citrónová, a pak případně potravinářské barvivo a vonné esence), které se v určitém poměru smíchají, a poté se z hmoty tvarují koule. Ty se nechají uschnout, a poté už se mohou vesele používat. Zapsala: Lucka Štursová

rsová

tu foto:Lucie Š

Brčkovaná

Teď ji jen vyluštit

ka

Lea a Anič

A je to

21 skautky



Skautky Výroba koulí do koupele


Dotkni se stropu


foto:Luc ie

Štursová


Lasergame

Nikča s Viki

Janďa lu ští

22 skautky

rs foto:Lucie Štu

Odpočinek p

ová

o lasergame

Skauti foto: Pavel Čechura

skauti

Robin

Zubr

zástup c skaute e vůdce 3. o d m od roku 1 dílu 999

Uzlování s Adélou

Je tu další třesk a s ním i článek, ve kterém se lečné práci kluků se obě povedly. Nakonec jsme je dozvíte zajímavosti o aktivitách kluků ze 3. oddílu samozřejmě pověsili a ptáčkům nasypali krmení. za měsíce leden a únor. Samozřejmě zde nebu Ovšem i venku jsme dováděli. Přeci jen náš dou chybět ani fotky ze schůzek, které to obohatí. oddíl nedokáže pořád jen sedět na zadku, něco I když zima nebyla tak krutá a mrazy tak vyrábět nebo se učit uzle a podobně a tak jsme veliké, tak jsme často s oddílem trávili čas v naší hráli vylepšený fotbal. Byla to doopravdy psina, klubovně. Při takových schůzkách jsme se napří- kde jsme se zapojili i já a Pavel. Šlo o to, že každý klad rozdělili na dvě skupinky a vyráběli budky pro z nás se mohl pouze jednou dotknout balonu a po ptáčky. Každá skupina měla budku zcela odlišnou. následném dotknut musel běžet ke kůlu, který měl Ať už se to týkalo stříšky, použitého dřeva nebo u své brány, aby si dotek mohl znovu nabít. Po konečného uchycení, tak musím říci, že díky spo- té se mohl opět dotknout jednou. Vyžadovalo to foto: Pavel Čechura foto: Pavel Čechura

Výroba

23 skauti

Hra u tee - pee

Skauti

velkou spolupráci, rychlé nohy a hlavně poctivost, kdy si každý hlídal jeden dotek. I já jsem někdy byl zmatený. Ale nakonec jsme se sehráli a pár gólů dali.

Vraťme se zpět k činnostem v klubovně. Jednu schůzku jsme přinesli různé typy brusných kamenů, keramických tyčinek a vůbec brousků od několika firem. Klukům jsme nejdříve vysvětlili, jak správně brousit nůž a na co si mají dávat při broušení pozor. Pak si každý vzal svůj nůž a prakticky si to vyzkoušel. Bylo zajímavé, jak každému padlo broušení s něčím jiným. Někomu to šlo lépe, někdo tápal, ale učený z nebe nespadl, takže po menším trénování se to jistě všichni naučí. Samozřejmě jsme to naše broušení nezapomněli doprovázet hrami, abychom se vybili. Ale bylo fajn vidět kluky, že je to zajímá. Vždy po schůzce se podáním ruky rozloučíme a těšíme se na další schůzku. Někdy se stane, že se do programu všichni zapálíme natolik, že to krapet přetáhneme a tak bychom se tímto chtěli omluvit za případné zpoždění a takovéto situace. Zapsal: Robin Zubr

foto: Pavel Čechura

Stála výroba nožů

24 skauti

Tip na výlet

vodní bádrž les království

Les Království je údolní přehradní nádrž na řece Labi vystavěná v roce 1920. Leží u samoty Tešnov v katastrálním území Bílá Třemešná, 4 km proti proudu od města Dvůr Králové nad Labem, v úzkém údolí, jež prochází Kocléřovským hřbetem. Na levém břehu ji lemuje rozsáhlý lesní komplex Království, zbytek starého hraničního hvozdu, po němž získala přehrada své jméno. Přehrada je v českých poměrech neobvyklá svým vysoce estetickým stavebním provedením. V současnosti je díky své jedinečnosti vyhledávaným cílem turistů. Od 3. září 1958 je přehrada i s elektrárnou zapsána jako nemovitá památka, od roku 1964 je údajně národní technickou památkou, od 1. července 2010 je národní kulturní památkou.

Standa D o

stál

skaut od rok člen oddíl u 1990 uo tvůrce táb ldskautů Orebité orovky MASH

přehrad Labská (u Špindlerova Mlýna) a Tešnovská (dnešní přehrada Les Království). Podklady pro stavební projekt začalo roku 1903 připravovat Technické oddělení pro úpravu řek v Praze, vedené stavebním radou Ing. Josefem Plickou. Stavba proběhla v letech 1910–1920 (zdržení způsobila první světová válka). Stavební část provedla firma J. V. Velflík a strojní zařízení dodala firma Fanta a Jireš (obě společnosti rovněž z Prahy). Náklady na stavbu přehrady činily 4,7 milionu rakouských korun. Po dokončení výstavby šlo o největší vodní nádrž v tehdejší Československé republice. Technické parametry

Hráz je gravitační oblouková, zděná z královédvorského pískovce. Šířka hráze v základu je 37 metrů a v koruně 7,2 m. Délka hráze v koruně je 218 Historie metrů. Maximální výška hráze je 41,1 m, hloubPo ničivé povodni z roku 1897, která zasáhla údolí ka u hráze je asi 28 metrů. Nádrž je při zásobním Labe až po Pardubice, bylo rozhodnuto o výstavbě objemu dlouhá 5,1 km a maximální zatopená plodvou vodních děl, jež by přívalové vody zadržely – cha činí 85 hektarů (v běžném provozu 58,6 ha). 25 tip na výlet

Tip na výlet

Součástí přehrady byla od roku 1923 i vodní elektrárna o výkonu 2×600 kW. V roce 2005 byly vyměněny turbíny, nový výkon 2120 kW. Po koruně hráze vede silnice místního významu. Stavební provedení Celý soubor staveb je pojednán v romantizujícím, pseudogotickém duchu. Samotná koruna hráze je doplněna dvěma branami s ozdobnými věžičkami. Domek hrázného, stojící opodál na pravém břehu, připomíná malý kamenný hrad s dominantní věží s cimbuřím.

26 tip na výlet

Tip na program

program heroes studio pro drd

Program Heroes Studio je univerzální správce a generátor pro Dračí doupě. Program je kompatibilní se všemi aktuálními pravidly Dračího doupěte verze 1.6 edice E (Pravidla pro začátečníky 1.6 edice E, Pravidla pro pokročilé 1.6 edice E, Pravidla pro experty - postavy 1.6 edice E) a v malé míře také nabízí starší doplňky verze DrD 1.5. Program Heroes Studio je tedy výborným nástrojem pro vytvoření postavy a skvělým pomocníkem při následné správě. Navíc je komplexním nástrojem pro PJ. Program dokáže plně zastoupit pravidla systému Dračího doupěte, ušetřit zdlouhavé počty a plánování, zjednodušit správu postavy a ulehčit život všem hráčům i pánům jeskyně. Program dokáže nahodit postavu se všemi základními a vedlejšími atributy, dále je schopen přiřazovat postavě zbraně a zbroje, předměty, poklady a lektvary - a to nejenom pravidlové, ale i zcela vlastní. Je možné k postavě připojit rozsáhlou historii, poznámky z dobružství, její vzhled, statistiku zraněných a zabitých potvor, jezdecké zvíře i s nákladem, hraničářova psa a kouzelníkova přítele. Samozřejmostí je pokročilá správa peněz, životů, magenergie, únavy a hlavně zkušeností, z čehož vyplývá, že postava může volně postupovat vzhůru po žebříčku úrovní. Je možné i dočasně klesnout o jednu úroveň. Aby všechno nepřišlo na zmar, program dokáže uložit postavu do vlastního formátu osobního deníku a opětovně ji načíst. Je také možný export do mnoha formátů nebo poslání textu na tiskárnu. Program Heroes Studio není však jen o postavách, uživatel v něm může vytvářet i nestvůry, se kterými může simulovat souboj v základním soubojovém systému, dále si může kreslit jednoduché mapy jeskyň na čtverečkovaném podkladě, exportovat je do bitmap (lze dále upravovat v jakémkoliv grafickém editoru), či dokonce vytvářet dějové linie s náčrtem dobrodružství a evidencí uskutečněných sezení a přítomných hráčů (určeno primárně pro PJ).

27 Tipnaprogram

Standa D o

stál

skaut od rok člen oddíl u 1990 uo tvůrce táb ldskautů Orebité orovky MASH

Minimální požadavky: Pentium II, 64 MB RAM, Win 98/Me, rozliš. 1024x768, knihovny VB6 Doporučené požadavky: Pentium 4, 512 MB RAM, Win XP/Vista/7/8/10, 1024x768 a vyšší, knihovny VB6 Ke stažení na www.heroes.usirev.cz

Z naší historie

jubilejní oslavy 25 let třebechovického skautingu Oslavy tohoto „půlkulatého“ výročí místního skautingu byly podstatně menší než župní sraz k oslavám patnáctiletí v roce 1927. O důvodech této skromnosti kronika nepíše a nevysvětlili to ani pamětníci. Nebyl vydán odznak ani žádná pamětní publikace či plakáty. Zmiňovaný archivní zápis neměl autor bohužel k dispozici.

4.září v 7 hodin večer byl pochodňový průvod městem na hřiště Sportovního klubu v Boře, kde byl slavnostní táborový oheň k poctě zakladatelů. Při něm župní zpravodaj br. Neuman z Dobrušky připjal na náš prapor pamětní stuhu župy. Po projevu vzpomněl sborový vůdce Koleš na začátky místního skautingu, načež obětavému župnímu zpravodaji předal upomínkový dárek. Pak již následoval veselý program. 5.září přijeli ještě další hosté, na náměstí byla přehlídka župy a pak defilé skautů před přítomnými skautskými hodnostáři. Odpoledne po průvodu městem byla skautská veselice, atrakce, ukázky dovedností, koncert a tanec na parketu. Počasí slavnostem nepřálo, ale přesto bylo u nás asi 350 skautů a hostů. Ubytování byli ve Skautském domově, v domě Sociální péče, v kabinách sport. klubu, v hostinci na Bědovicích a také v soukromí. Jako zástupce Svazu byl přítomen br. Šimánek z Prahy. Došla nám řada blahopřání, průvod byl filmován. Pomáhala nám celá řada ochotných osob. Finanční zisk byl asi 1600 Kč, o celé slavnosti je v archivu uložen podrobný popis. Tento zápis převzatý z kroniky sboru končí přáním „Hodně zdaru do dalších 25 let!“, ale splnit toto přání nám nebylo dopřáno, již tři roky poté byl JUNÁK nacisty rozpuštěn a jeho majetek zkonfiskován.

28 historie

Přeme k

Pistor a


Představujeme

Jiří prášil - Šilek část 2.

Přeme k

Pistor a


Dnes otiskujeme další scan Šilkovi průkazky. Za nezbytnou průkazovou fotografií nalezneme nacionále, bydliště, členství v 3. oddíle. Podepsáni jsou vedoucí oddílu Ferka Kubeš a tehdy nazývaný okrskový velitel Koleš. Dále jsou na průkazce známky za placené členské příspěvky. Spodní dva průkazy jsou prozatimní členské průkazy z doby, kdy byl Šilek již vedoucím oddílu. Jeden má platnost do 31. 1. 1969 a druhý do 31. prosince 1969. Zapsal: Přemek

29 Představujeme

Stalo se

Zemřel jaroslav bárta Bratr Jaroslav Bárta byl dlouholetým členem našeho střediska. Skautem byl již jakko dítě, v roce 1945. po roce 1968 - 1970 byl vedoucím chlapeckého 7. oddílu, splečně s Vladimírem Dernerem a Václavem Heřmanským. Po Listopadu se stal hospodářem střediska a v roce 1995 zpravodajem oldskautů. Za své dlouholeté působení dostal Medaili díků.; Zapsal: Přemek

Jaroslav Bárta, jako vedoucí 7. chlapeckého oddílu. Čtvrtý zprava v horní řadě. 30 stalo se

časopis TŘEbechovických SKautů Janďa na víkendovce 23. číslo leden - únor 2015 v Rokytnici

Recommend Documents