časopis TŘEbechovických SKautů 21. číslo červenec - srpen 2014

třesk

časopis TŘEbechovických SKautů

červ 21. čís enec lo - srp en 2

014

Obsah

Úvodní Slovo

Úvodní slovo Zdravím čtenáře dvouměsíčníku Třesk. Přemýšlel jsem o čem napsat tentokrát Úvodní slovo. A po absolvování našeho vůdcovského „soustředění“ v Rokytnici mě napadlo, že bych mohl psát o vzdělávání.

Středisko Tábor 3 Fotbal v Blešně

15

Návštěvy táborů

18

Horalské hry

20

Když jsem vylezl první třídu ZŠ, žil jsem v přesvědčení, že vlastně už umím vše, co potřebuji. Naučil jsem se číst, a v té době jsem opravdu velmi pilně četl, narozdíl ode dneška. Naučil jsem se psát, i když moje žena by řekla, že to neumím dodneška. Naučil jsem se sčítat na prstech obou (!!!) ruk. Prakticky totéž mě napadlo po dokončení ZŠ, po absolvování střední školy jsem o tom byl skálopevně přesvědčen. Jak jsem se mýlil mi došlo až mnohem později.

TRV IV - Jestřebí hory

25

Až ve skautských činovnických funkcích jsem si uvědomil, že se vlastně nepřestanu učit nikdy. Není už to ten šílený dril, musíš, musíš. Ale prakticky každý měsíc se učím něčemu novému. Mě nikdy škola dvakrát nebavila, ale teď jsem tomu celkem přišel na chuť. Takové vzdělávání, jaké jsme zažili v Rokytnici si nechám líbit. Ba co víc, uvědomil jsem si, že jsem to vlastně už zažil mnohokrát. Ať na čekatelském víkendu, kdysi na soustředění před vůdcovskou zkouškou. Na setkání vůdců v roce 2012 v Hostinném. Vždy jsem si kladl otázku, zda jet, nejet. Popravdě se mi nikdy moc nechtělo, znáte to, hlodá ve vás červík, zda to k něčemu bude, sám mám práce dost apod. Ale s klidným srdcem mohu říct, vždy to stálo za to.

Tip na výlet:

A to je vlastně můj vzkaz vám všem, zapuďte v sobě toho červíka pokušitele a vyrazte. Uvidíte, bude to stát za to.

Z naší historie:

Školení oddílových vedoucích 30 Brigáda na skauťáku

36

Tipy Tip na knihu: F. Kotleta - Perunova krev I 39 Žaltman 41 Když se řekne: Skyrim 42 Ostatní Rozhovor s...: Michal Bernacký

45

Otevření skautského domova 49 Představujeme: Batyk - 16. část

Redakce: Přemysl Pistora - [email protected], Stanislav Dostál - [email protected]

Stalo se:

Přispěli: Viktor Charvát, Přemysl Pistora, Stanislav Dostál, Lucie Štursová, Matěj Horák Fotografie: Přemysl Pistora, Matěj Horák, František Drnovský, Ivan Zubr, Lucie Štursová, Viktor Charvát, Jitka Babicová Jazyková korektura: Lucie Dostálová Fotografie na titulní straně: Lucie Štursová

2 Obsah

52

www.juntrebech.com

Narodil se Albert Šlapák 53

Středisko

tábor 30. 6. - 12. 7. 2014 očima vedo

ucího tábor

Viktor C Vikin harvát g zástup c vedou e vedoucího cí 7. o středi dd ska vedou cí tábo ílu ra 201 držite l meda 4 ile Lili e a přá telství

a Účastníci tábora 2014

foto:František Drnovský Milí čtenáři dvouměsíčníku Třesk, byl jsem poctěn redakční radou Třesku a opět mi byla nabídnuta možnost publikovat v tomto významném periodiku, které mapuje dění třebechovického skautingu.

žete být pořádně u ničeho. Asi nejvýstižnější k pozici vedoucího tábora je říct, že největší práce přichází už před táborem. Ten vlastní průběh tábora už je jen jakýmsi zakončením těch nocí strávených nad přípravou a všemožným domlouváním.

Článek má být na téma: „Pohled na tábor očima Letošní tábor byl navíc specifický snahou uděvedoucího“. A vzhledem k názvu tohoto článku se lat pár změn ve vztahu ke konceptu táborového asi nejvíce nabízí napsat, že je na táboře potřeba programu. Jednou z těch hlavních změn byla snamít často oči úplně zavřené. ha umožnit vytvářet cílenější program dle věkoFunkce vedoucího tábora vás staví tak trochu vých skupin na táboře. Tj. rozdělení dopoledního mimo vlastní tábor. Vlastně musíte být jakoby u programu na malé a velké a odpolední program všeho, ale ve výsledku zjistíte, že zároveň nemů- společný, tematicky připraven v duchu celotáborové hry. Cílem bylo vytvořit dostatek prostoru 3 STŘEDISKO

Středisko

pro skauty a skautky, aby náplň jejich tábora byla více v souladu s takovými těmi skautskými metodami. Snahou bylo je zapojit do chodu tábora, pomoc s pracemi na táboře, v kuchyni nebo mít možnost se zaměřit a rozvíjet ve specifických činnostech v rámci plnění odborek.

Naopak odpolední program měl být již zcela v duchu celotáborové hry, kde by mělo jít především klasicky o to, jak si která družina dokáže najít vhodnou cestu ke spolupráci, aby ze svých členů dostala to nejlepší a zároveň se dokázala postarat o ty nejslabší. Za zmínku stojí, že na táboře proti sobě soupeřili celkem 4 smíšené družiny, což se ukázalo jako ideální počet z hlediska příprav her, tras výletů, apod. Celotáborová hra mě však přivádí k dalšímu specifiku letošního tábora. Tým, který měl původně připravovat celotáborovou hru, se během roku částečně rozpadl, a nakonec jsem se jako vedoucí tábora rozhodl pro možná zbytečně razantní řešení a rozhodl jsem se dopřipravit táborovou hru sám. Bohužel už to nevycházelo moc časově a i přes pomoc s přípravou od řady dalších vedoucích, se nepovedlo všechny věci dotáhnout foto:František Drnovský

Kopr ještě pln vousů a nejen jich

4 středisko

foto:Lucie Štursová

í trávu Barča s Marťou odklízej

tak, jak jsem si původně myslel. Navíc téma táborové hry bylo „Cesta do středu země“, a mně se nepovedlo najít jednotící společný prvek pro toto téma, a asi i proto atmosféra táborové hry celkem pokulhávala za naším běžným standardem. Asi nejvíc mi na táboře chyběl ten druhý týden, kde jsem nemohl být. A ani ne snad tolika z hlediska role vedoucího tábora, z té jsem si opravdu celkem rád odpočinul, ale z hlediska táborové hry. Během prvního týdne jsem mohl alespoň sledovat, jak se dařilo nebo spíš nedařilo s tím, nad čím jsem trávil poslední červnové dny a noci. Bohužel ten druhý týden už jsem neměl jedinou šanci

Středisko

foto:Lucie Štursová jak vychytat nebo vyladit chybky, které v té přípravě byly a tudíž jsem vlastně vůbec neviděl, za co ty hry, které byly připraveny, stály. Jinak pokud se ptáte, jestli mě role vedoucího bavila, tak nebavila. Na druhou stranu jezdíme ve velmi zajeté a zkušené sestavě a spousta lidí funguje tak automaticky, že o spoustě věcí ani nemusíte vědět, a víte, že proběhnou v pořádku. A také si říkáte, že holt někdo toho vedoucího dělat musí, a tak to pro těch 14 dní vydržíte. A jen jde o to, si správně nastavit, co od toho čekat, aby člověk nebyl z tábora příliš nadšený. A tak jako správný vedoucí viděl všude něco špatně a měl chuť to neustále měnit tím, že bude neustále otravovat ostatní, aby něco dělali.

Co však považuju za nejdůležitější je, že hlavně díky práci všech vedoucích a roverů na táboře, ať už se o to každý zasloužil jinou měrou, se nefoto:Lucie Štursová

Klub Lordů - zahájení hry

5 středisko

Kuba, Pavel a Radek sta ví

kuchyň

Středisko

foto:Viktor Charvát

stal žádný vážný úraz. A nedovolím si nezmínit jednu hlášku nejmenovaného skautského vedoucího: „Vždycky bude lepší, když nás z tábora přijede o jednoho víc, než o jednoho míň.“ Střediskový tábor v Orlickém Záhoří 2014 proběhl. A vlastně je asi normální mít z toho smíšené pocity, ale důležitější je vědět, že s těmi lidmi a na tom místě chci být příští rok znovu. Zapsal: Viktor


Vanessa a Lea kopou zá kla

dy pro sušák


Janďa kope totéž

foto:Viktor C

harvát

k Renda, Tomáš a Vaše

kopanou

připravují hřiště na

foto:Lucie Štu rs

Nikolla ře že

tyče na sušá

k

Setkání dru

žiny

6 středisko

ová

foto:František D rnovský

rnovský

Středisko

tišek D foto:Fran

ně

h apálení o

íz Slavnostn


Terezka s Bony

k Drnovský foto:Františe

Příprava snídaně

Zpěv u táborá

ku

Drnovský foto:František

foto:Františe k

Vlajka jde d olů, jde se sp át

7 středisko

Drnovský

il, le Pavel se snaž

edostavil

č úspěch se n


Středisko

Byl to tábor vyrábění. Vedoucí neustále něco tvořili. Tak například:

Helča a Aneta židli

foto:Viktor C

harvát

harvát foto:Viktor C

i Marťa čepic

Matěj lžíci


foto:Viktor C harvát

A Fanda žid

a Jitka a Adél

8 středisko

lžíce

li

Středisko

ský šek Drnov foto:Franti

Trojka vyráběla nože pod vedením Martina Bělky

foto:Franti šek Drnov ský


9 středisko

foto:František Drnov ský

ský

šek Drnov foto:Franti

foto:František Drn ov

ský

foto:František Drnovský

Kuchyně byla pod vedením Jarkovských. Markéty a Tomáše alias Makulky a Balůa

Středisko C foto:Viktor


harvát

Děti dohlíží

na Radima

foto:Viktor C


Standa na Tomáše při výk opu (hezky, že)

10 středisko

Hrobař na děti

harvát

při zdravo vědě

foto:Jitka Babicová

er hny snímal na kam

A Radim nás všec

u.

Středisko


Takto krásně tam je


foto:František Drnovský Pohled na noční oblohu

Terka v kostýmu

foto:Viktor C harvát

Ondra při la nové aktivit ě

11 středisko

rs foto:Lucie Štu

ová

Lilie na bráně

Středisko

foto:Ivan Zubr Účastníci vícedenního vandru: Terka, Jirka, Robin, Pavel, Helča, Ivan, Adéla a pejsek Bony

foto:Ivan Zubr

gnu

ba Odpočinek na Czarnem

Na návštěvě

foto:Ivan Zubr

foto:Ivan Zubr

Kam dál Dva šašci

ubr foto:Ivan Z

ubr foto:Ivan Z

dil Bony se bro

a Únava takřka u ko nce

12 středisko

foto:Ivan Zubr

foto:Lucie Š tu

rsová

Středisko


Poslepu

foto:František Drnovský Děravá tru bka


Jindra číhá

k foto:Matěj Horá

Závod formulí

Na Haničce

13 středisko


d rozhlednou Odpočinek po vrchu na Anenském


Drnovský

Středisko

foto:Františe k

Rory hlídá te e

ský

ov foto:František Drn

Fanda a Lucka

foto:Fr antišek D

rnovsk ý

Hrobař s Marťou

k foto:Matěj Horá

Vítězn ád

dy

Ukryté pokla

14 středisko

foto:Matě j Horák

ružina

- pee

- Žhav

á láva

Ale děcka

je našla

Středisko

fotbal v blešně 18. 7. 2014 Přeme k

Pistor a

vedou cí zástup střediska ce ved o 2. odd íl Vlča ucího oddílu ta

Stojící zleva: Lenka, Pavel, Anča, Ondra, Michal, Balů, Jitka, Mike, Barča, Vojta, Makulka, Jana a Míla Klečící zleva: Buld, Lucka, Ondra, Přemek, Hrobař, Magda, Matěj a ležící Fanda

foto:František Drnovský Týden po táboře proběhlo každoroční velmi prestižní utkání v Blešně. Setkáváme se tam skauti z Třebechovic a Blešna, abychom poměřili své síly na sportovním poli. Letos jsme ale s hrůzou zjistili, že třebechováků přijede velmi málo. O půl šesté na křižovatce u Přemka, kde je každoroční sraz, byli pouze 4 Pistoráci, při čemž do týmu byl jeden, s přimhouřeným okem druhý a se zavřenýma očima třetí. Marťa se opravdu počítat nemohla. A pak přijel Radek a Pavel. Toť vše. Celkem tragická sestava, když se v Blešně hraje 6 + 1. Nemohli jsme se dovolat Fandovi, ale ten naštěstí byl na hřišti v Blešně, jen měl telefon v autě. 15 středisko

Než jsme vyrazili, přijela ještě Gába, která ač má nemocný kotník, přislíbila, že bude hrát. Dojeli jsme do Blešna, Fandu jsme postavili do brány a v poli jsme začali hrát v této sestavě: Přemek, Radek, Pavel, Gába, Magda a Ondra. Bylo nám jasné, že naše šance na akceptovatelný výsledek se limitně blíží nule, tak jsme s Radkem vymysleli rozehru, která měla opařit kvalitního soupeře, který nastoupil ve složení: brána Michal, v poli: Buld, Kuba, Balů, Ondra, Lenka a Anča. A opravdu se naše akce povedla. Jakmile imaginární rozhodčí foukl do imaginární píšťalky, nahrál Přemek Hrobařovi a ten z půlky vystřelil přesně k tyči – 0:1.

foto:František Drn ov

ský

Středisko

Gól padl asi ve druhé třetí vteřině a my jsme se mohli radovat. Dokonce jsme z rohu zvýšili na 2:0. Žel, pak se projevila naše sestava a Blešno nás přehrávalo a otočilo na 3:2. Najednou se zjevila Bára a sebou přivezla dvě posily: Vojtu a Mikea. To nás zachránilo, proházeli jsme sestavu a hra se vyrovnala. Poločas nakonec skončil přijatelných 4:4, což jsme nečekali. O Přemek střílí gól poločase jsme se řádně občerstvili, teplota šplhala ke třicítce a síly ubývaly. Hned z rozehry se Buld pokusil o to samé, jako Radek v první půlce a za naprostého klidu na- 9:9, což bylo nad očekávání a tak jsme se vrhli šeho brando obrany. V posledfoto:František Drnovský káře Fandy ních vteřinách vznikl trefil z rozehry tyč. v našem vápně záTempo hry bylo dobré, var, který Pavel vyskóre ovšem určovala řešil skoro nastřelezejména Lenka, která nou rukou, když míč vsítila několik branek, chytil do obou rukou, při čemž jedna, kteaby Fandovi neukopl rou byla pořádná rána hlavu. Ten se po jedpod víko, stála za to. nom ze zákroků válel Třebechováci se nena zemi. Těžko jsme nechali zahanbit a odtedy mohli ukecat pověděli také několika penaltu, i když byla Fanda při penaltě brankami, mezi nimiž kopána po časovém jednu vsítila i Magda. vymezení zápasu. Aby mohla přidat dalNaštěstí Fanda zaší, poslali jsme ji před branku, když jsme kopali chránil třebechovickou čest, a penaltu kopanou roh. Míč se však dostal k Radkovi, který Magdu Ančou, chytil. Tím byl zápas ukončen a jen tak pro nemilosrdně sestřelil, čímž jsme od ní dostali vy- zábavu jsme si kopli penalty, napili se a jeli rozenadáno. Minutu před konce se skóre ustálilo na brat zápas a mnoho dalších věcí k Hůlkům.

k Drnovský foto:Františe

Buld lajnuje

16 Středisko

Zapsal: Přemek

Středisko


Fanoušci


ý k Drnovsk e š ti n a r :F foto

Ondra v akci

lila několi Lenka vstře

k branek


Magda útočí na Balůa

17 středisko

Středisko

návštěvy táborů chlumce a stěžer

Přeme k

Pistor a


Vráťa s Julinkou, Věrka, Dědek, Fanda, Jana, Magda a Marťa

foto:Přemysl Pistora V červenci jsme nejprve s Mílou navštívili tábor chlumeckých skautů. Ti jej mají ve stejném období jako my a mně to tak umožnilo pouze to, že jsem neměl dovolenou. Chlumečtí táboří v krásném prostředí v Březích u Přelouče. Táboří jako my v podsadových stanech, ale nás s Mílou zaujala stavba z proutí a plachet. Jak jsme se od Věrky dozvěděli, byl to indiánský stan, a postavil jim ho jeden z rodičů, který žije po vzoru indiánů. Strávili jsme tam příjemné odpoledne a dohodli se, že společně navštívíme i tábor stěžerských skautů. A jak jsme se dohodli, tak jsme v neděli 20. července učinili. Společně s Věrkou a Vráťou z Chlumce, kteří sebou vzali i dceru Jůlinku. My jsme vyrazili ve dvou autech. V prvním jeli Fanda, Míla a Jana, v druhém celá rodina Pistorovic. Při-

18 středisko

jeli jsme v krásném letním počasí. Sešli jsme se s chlumeckými na minutu přesně a tak jsme imaginární branou vstoupili hromadně do tábora stěžerských skautů u vesnice Borovnička. Tábor nazývají Dubinka 2014. Přijeli jsme na druhý den jejich tábora, ten byl samozřejmě ve fázi stavění. Mile nás přivítali, Méďa nás provedl po táboře a vše nám ukázal. Mají spoustu tábornických vychytávek, kterými bychom se mohli inspirovat. Fanda s Janou zatím společně se Seveřankou dělali revizi některého z krajských středisek. My jsme si poté sedli do táborového kruhu, dostali kávu a povídali si o zkušenostech, vyměňovali si informace, zkrátka velmi dobře si popovídali. Nakonec jsme ještě shlédli jejich rozkaz a po něm se vydali na cestu domů. Slunce tou dobou nad táborem zapadalo. Zapsal: Přemek

sl Pistora

Středisko

y foto:Přem

sl Pistora

a

ká jídeln

Chlumec

foto:Přem y

Indiánsk ý

foto:Přemysl Pistora

Chlumecké

a foto:Přemysl Pistor

wigwam

na táboře

v Chlum

ci

podsaďáky Dědek obhlíží

istora foto:Přemysl P

foto:Přemysl P istora

mec)

(Chlu pravují jídlo Světlušky při

foto:Přem y

sl Pistora

Stěžerská

19 středisko

kuchyně

Stěžerská tee pe

tábora rodního á in z e m ý) Nástup (Stěžersk Dubinka

e

a ysl Pistor foto:Přem

Středisko

horalské hry 26. 7. 2014 Přeme k

Pistor a


Hod kládou - Fanda při jednom ze svých úspěšných pokusů

foto:František Drnovský V sobotu 26. července jsme si vyrazili do Rokytnice v Orlických horách na Horalské hry. Pořádá je místní Clan Orlických horalů. Je to několik disciplín, které Vás opravdu prověří. Název horalské nemají jen tak, nu povězte sami: Hod okovaným závažím, Hod kládou, Farmářský běh, Vrh kamenem a Hod balíkem slámy. Veškeré disciplíny jsou velmi náročné, například okované závaží váží 25 kg (pro dívky polovinu). Pokud chcete absolvovat Farmářský běh, připravte se, že do každé ruky dostanete na řetězech připevněný kámen o váze 53 respektive 54 kg. A s těmito stosedmi kilogramy se snažíte ujít co nejdále. Ale pěkně popořádku. Letos nás vyrazilo opravdu hodně. Celkem 12 soutěžících skautů a 2 neskauti. Vyrazili jsme brzy ráno. V Rokytnici se konala také Anenská pouť a tak jsme si ji nejprve prošli a hromadně si zajezdili 20 středisko

na autíčkách a snažili se jeden druhého natlačit na hrazení. Sraz na hrách byl ve 12. hodin. Přišli jsme tak akorát na slavnostní zahájení, které doprovodila rána z děla. A věřte, byla to rána jako z děla. Zaplatili jsme si startovné a vyfasovali označení, kartičku s disciplínami a vyrazili na první stanoviště. Vybrali jsme si Hod okovaným závažím. V této disciplíně se nejlépe dařilo Radimovi, který hodil 4,18 metru, což je při váze závaží skvělý výkon. Z děvčat byla nejlepší Makulka, která vrhla 4,89 metru. Přesunuli jsme se na Vrh kamenem a z něho na Farmářský běh. Po něm jsme měli tak vytahané ruce, že jsme si museli dát odpočinek a dohodli se, že další dvě disciplíny absolvujeme po krátké pauze. Tu jsme vyplnili občerstvením, nácvikem skotských tanců (zejména děvčata) i ochutnávkou skotských singlmalt whisky. Ta nám dodala kuráže

Středisko

a vyrazili jsme na Hod kládou. Jediný kdo měl platný pokus, vlastně všechny tři, byl Fanda, za což jsme jej uznale poplácali po zádech. Nám ostatním se nepodařilo kládu buď vůbec zvednout, nebo správně přetočit o 180°. Poslední disciplínou byl Hod balíkem slámy do výšky. Nejvíce hodil z chlapců Fanda 3m a z děvčat Martina Jarkovská 1,9m.


Odpoledne nám uteklo jako voda a nás čekal odjezd domů. Neradi jsme se loučili, neboť jsme neviděli finále a poté i vystoupení skotských kapel. Snad napřesrok. Určitě se chystáme. A jak že jsme to dopadli, alespoň mezi sebou? Mrkněte do tabulky na další straně.. Zapsal: Přema


Holky i tančily

Magda háže okovaným kam

enem


slámy Odpočinek u hodu balíkem

21 středisko

Středisko 22 středisko


Středisko


kamenem Makulka vrhá

foto:František Drnovský Byli jsme i na autíčkách

Adéla také vrhá


klády s o přetočení

oku Matěj a jeho p

ádu Fanda otáčí kl

23 středisko



Přemek př i farmářsk ém

běhu



Středisko

Radim a kláda


ém běhu

ářsk Pavel při farm

A Zuza tam též


ov foto:František Drn

ský


Aneta při hodu balíkem slámy

menem Matěj při vrhu ka

24 středisko

Adéla při fa rmářském

běhu

enem Hrobař vrhá kam

ovský foto:František Drn

Středisko

TRV IV - jestřebí hory 1. - 3. 8. 2014 Lucka Šturso v

á

hospo d zástup ářka středis ka kyně v e 5. odd íl Skau doucí oddílu t hospo dářka ky našich táborů

Radim Horák, Lucka Štursová, Helča Vlasáková a Pavel Čechura

foto: Lucie Štursová

Letošní letní vandr začal dost dramaticky. Byl pátek 1. srpna, kolem páté, a já akorát finišovala s balením krosny. První část výpravy už tou dobou měla přesedat v Hradci na vlak do Hronova, já jsem, vzhledem k pozdnímu příchodu z práce, měla společně s Helčou V. a Pavlem Č. dorazit o vlak déle. Najednou mi pípla SMS zpráva od Radima, že je na nádraží sám, a jestli se na to nevybodneme (prapůvodní nahlášená účast byla někde k 15 lidem, a ještě v pátek ráno jsme to s Přemkem vypočítali na cca 8 účastníků). I přes nejistotu z toho, jestli se s krosnou nevláčím zbytečně, jsem se vydala za Radimem k Halíkům na válečnou poradu. Nakonec jsme se shodli, že když už jsme sbalení, tak pojedeme – finální počet byl 4 (já, Radim, Pavel a Helča) a pes (Megi).

25 středisko

Nasedli jsme tedy na vlak do Hradce, tam nabrali Helu, a bez větších problémů (místo přestupu ve Starkoči jsme vystoupili už v České Skalici, ale svou chybu jsme si rychle uvědomili, takže jsme nenápadně nastoupili zpět) jsme docestovali až do Hronova. Ještě na nádraží jsme zklamali místní slečnu, protože jsme jí museli záporně odpovědět na dotaz, zda náhodou nejsme soubor z Kladna. To už nám došlo, že jsme se pravděpodobně trefili zrovna do období divadelního festivalu Jiráskův Hronov – a také ano. Na náměstí byly stánky s pivem, grilovanou kýtou i dalšími pochutinami, ale my jsme se vydali dál do parku u Jiráskova rodného domu, kde jsme se usadili u jednoho z volných stolů a občerstvili se u stánků, které byly postaveny i tady. Mimo to jsme si mohli i dopřát kulturního

Středisko

zážitku, protože v devět večer se na pódium postavila Pink Floid revival skupina (ovšem usoudili jsme, že nějaký ten trénink ještě k dokonalosti potřebují).


Už se téměř setmělo, když jsme se zvedli a jali jsme se hledat cestu k našemu prvnímu tábořišti – to mělo být u studánky asi 3 km od Hronova. Cesta to byla dobrodružná, občas jsme si nebyli jistí, jestli jdeme správně, ale po konzultacích s mapou (ve světle pouličního osvětlení) jsme nakonec trefili. Jelikož už se kvapem blížila půlnoc, jen jsme si rychle vybudovali přístřešek, chvíli ještě poseděli, a pak už zalezli do spacáků.

V sobotu ráno jsme se probudili do slunečného a teplého dne, kolem deváté už jsme, nasnídaní a sbalení, opět v plné polní pokračovali v cestě. Cesta naštěstí vedla převážně lesem, což nebylo marné, neboť se začínal dělat pořádný pařák. Celou cestu jsme také potkávali malinové a ostružinové keříky, což nám samozřejmě nedalo, abychom sem


26 středisko

Pavel hledí do map y

Středisko

tam neochutnali. Také jsme minuli jeden nebo dva bunkry – to byl ovšem teprve slabý odvar toho, co nás čekalo odpoledne. Kolem půl jedenácté jsme vyšli na klesající polní pěšinku, ze které byly krásné výhledy přes rozkvetlé louky na protilehlé hory (ale neptejte se mě, jaké hory to byly). V jedenáct jsme sestoupili až do vesničky Chlívce. Všechny nás překvapilo (příjemně, nutno dodat), že v místě, kde bylo v roce 2009 v evidenci 43 adres, měli hospůdku – a to hospůdku vpravdě luxusní. Sedli jsme si pod památnou lípu s vyhlídkou na celou vesničku a s chutí si dali vychlazeného Opata a domácí polévku.

Odpočinutí jsme foto:Lucie Štursová se vydali dále. Prošli jsme celou malebnou vesničkou, a opět vystoupali nějaký ten výškový metr, až ke Švédskému vrchu. Podle teorie jednoho cyklisty, kterého jsme později potkali, bylo odtud před zarostením stromy vidět až do Stockholmu (a odtud název Švédský vrch). Nyní naše cesta byla doslova lemována bunkry, očividně jsme šli přesně podél válečné obranné linie. Některé byly větší, některé menší, z jednoho bylo dokonce vytvořeno muzeum. Minuli jsme také KryšPavel nabírá vodu tofovy kameny, což bylo rozsochaté skalisko přímo svádějící k fotografii. Díky samospoušti jsme nakonec na ská-

Štursová foto:Lucie

Helč

27 středisko

jí občerstvu a Pavel se a k c u L , a, Radim

foto:Lucie Štu rs

ová

Nocování po d

přístřeškem

le všichni, ovšem povedlo se až na druhý pokus – při tom prvním Radim v 10-ti vteřinovém odpočítávání nestihl doběhnout na pozici kvůli Megi, která jeho úprk považovala za príma hru. Poté jsme došli do vesnice Odolov – mimo hospody u Lotranda, kde jsme měli občerstvovací zastávku, je tu také věznice – a jelikož naše trasa vedla podél, měli jsme šanci si poměrně zblízka prohlédnout ostnaté ploty i žiletkové dráty. Opět jsme míjeli mnohé bunkry, přičemž jsme u několika z nich nahlas uvažovali, že by nebylo špatně si takový menší bunkřík odkoupit a pak ho používat místo chalupy. Než jsme se dostali k místu našeho dalšího noclehu, ještě jsme měli možnost pokochat se panoramaty Jestřebích hor z vrcholku rozhledny Žaltman. Noc jsme strávili u jednoho malého bunkru poblíž Jestřebí boudy, která se nám na celý večer stala občerstvovací základnou. Využili jsme i toho, že před boudou hořel oheň, a spotřebovali jsme většinu potravin, které nebylo potřeba si nechávat na neděli. Pavel tak například zjistil, že místo fazolí s kukuřicí v mexické omáčce si celý vandr nesl na zádech plechovku kukuřice s fazolemi ve slaném nálevu – čemuž jsme se mi ostatní samozřejmě škodolibě zasmáli (ale plechovka poté celkem rychle padla za vlast). V neděli jsme si poměrně přispali, slunce nás vyhnalo ze spacáků až kolem deváté. Pří-


Středisko

liš nám to nevadilo, čekalo nás už asi jen 8 km do Poříčí u Trutnova, odkud nám pak měl jet vlak zpět domů. Cesta bratří Čapků, kterou jsme šli, byla opět pěkná (ovšem na můj vkus chvílemi až příliš po slunci, které opět pražilo jako o závod), nejdříve po rozkvetlých lukách, později lesem a konec vedl i po silnici. Vzhledem k tomu, že zrovna, když jsme se dostali k vlakové zastávce Trutnov-zastávka, začalo poprchávat, rozhodli jsme se počkat v přilehlé hospůdce, než pojede další vlak směr Trutnov-střed. Tam už jsme poté jen přesedli na přímý vlak do Hradce. Cestou jsme projížděli solidní bouřkou, takže jsme byli rádi, že nás ten nečas pěkně minul. Někteří z nás si cestou hodili šlofíka a byli Radimem nemilostně zachyceni – fotky je možné zhlédnout v internetové galerii. V Třebechovicích už jsme se rozešli každý do svého domova. Za sebe musím říct, že ač komorní, tak se vandr vydařil, a už se těším na jeho další ročník. Zapsala: Lucka

Rozcestník


foto:Lucie Štu rs

Ostružin bylo plno

Krásný příst ře

foto:Lucie Šturs ová

šek


Fantastické výhledy

28 středisko

ová

Středisko


Kam dál?

Radim vaří


Před bu nk

rs foto:Lucie Štu

Na skále

29 středisko

rem

ová

foto:Luc ie Šturso vá

Středisko

školení oddílových vedoucích 22. - 24. 8. 2014 Matěj Hor

ák

vedou cí 2. odd oddílu íl Vlča ta držitel medail e Jiřího Prášila 2011

Zleva: Viktor, Magda, Jitka, Přemek, Lucka, Zuza, Pavel, Matěj, Makulka, Helča a klečící Áďa

foto:Viktor Charvát O víkendu 22. – 24. 8. se uskutečnil kurz oddílových vedoucích v Rokytnici v Orlických horách na sokolské chatě. Sešli se zde vedoucí všech oddílů. Za světlušky byla přítomna Magda, Jíťa a Buld. Za oddíl vlčat Přemek, Matěj a Zůza. Za oddíl skautek Áďa, Matylda a Lucka. Za oddíl skautů Pavel a za oddíl roverů Viktor. Jelikož byl program velice pestrý, s přípravou programu pomáhali Viktorovi bratr Kuba a Marťa. Avšak nesmíme zapomenout na Markétku, která nám celý víkend výborně vařila. V pátek jsme měli obložené chleby. V sobotu špagetové placky s gulášem a v neděli výborné kuře s bramborem. Ale teď zpátky k programu. Když jsme se v pátek po příjezdu na chatu všichni ubytovali začalo nám školení a na řade byl program jak probíhá vaše obvyklá schůzka. Proběhly různé způsoby a ukázky jednotlivých schůzek a pomalu nám začínal noční program, ve kterém byla i parádní noční hra. Noční hra byla na motiv Mafiánských rodin, které mezi sebou neměli zrovna přátelské vztahy. Jednalo se o rodiny Sali30 středisko

eri a Corleone. Zápletka spočívala v tom, že každá rodina musela obsadit co nejvíce nočních klubů a ty si také bránit. Hra probíhala na území náměstí a pár tmavých uliček. Jakmile byly rodiny rozděleny, začalo opravdové peklo. Po celém náměstí byl nepřetržitě slýchán zvuk střelby z pistole. Rozpoutal se opravdový boj o noční kluby, avšak policie byla nablízku. Jakmile viděla zbraň, ihned zasáhla a odvedla práci, které věrně slouží. Téměř po hodině utichl poslední výstřel a jen mafiánská rodina Corleone si prosadila svoje právo na noční kluby a bary a vítězství bylo v jejich rukou. Po příchodu na chatu proběhla ještě debata a úvahy nad vedením oddílu a šlo se spát. Sobotu dopoledne se opět začalo školit, a aby nás nebolely zadnice, vyjeli jsme do Říček v Orlických horách do lanového centra. Po příjezdu a navlíknutí do sedáku nám Vik vybral trasu a šlo se na věc. Překážky vypadaly těžce, ale nakonec jsme to všichni zvládli. Téměř před koncem začalo lehce pršet, a když jsme všichni byli vysvlečeni ze sedáku, začalo hodně

Středisko

foto:Lucie Štu rs pršet, a proto jsme se museli jít schovat do místní restaurace. Zanedlouho pršelo jen lehce tak jsme to přeběhli k autům a jeli jsme zpátky na chatu. Proběhlo ještě pár debat, poznatků katarze a šlo se spát. Ráno proběhlo školení z hospodářství a skautisu, které bylo zajímavé, a byl čas oběda. Po obědě, když bylo vše patřičně uklizeno a vytřeno, jsme si popřáli hezkou neděli a jelo se domů. Moc se nám tam všem líbilo, a doufáme že si to brzo zopakujeme. Zapsal: Matěj

Áďa, Buld a Helča svačí

ová foto:Lucie Šturs

foto:Lucie Štu rs

ová

Přemek vysv ětluje obřad y

em Přemek s Matěj



Naše očekávání a ob

Diskuzní kruh

foto:Lucie Štu rs

ová

foto:Lucie Štursová Viktor nás školí

Pavel prezen tuje

31 středisko

avy

foto:Lucie Štursová Zuza říká své obavy

ová

vá foto:Lucie Šturso

Středisko


Magda s Buldem vlčáky

vá ie Šturso foto:Luc vysvětlují obřad Matěj a Přemek

foto:L uc

ie Štu

rsová

Mat zdrav ěj, Přemek í v lč á ckým a Helča pozd ravem foto:Lucie Štursová

„Vlčata“ při obřadu Velké

32 Středisko

vytí

á e Štursov i c u :L o t fo

akulka d Zuza a M

ška

ou ělají vlčí

že stuhu Matěj vá


Středisko


Mafie Salieri

foto:Viktor C

harvát

Mafie Corleo n

e

rs foto:Lucie Štu

ová

Mafián Viktor

je pravidla Vik vysvětlu

át foto:Viktor Charv

h Rokytnice Mafiáni v ulicíc

33 středisko

foto:Viktor C

Středisko


ckých značek Pavel a Zuza u topografi

foto:Viktor C

Jíťa s Přem k

em uzlují

Vítězná dvojice Helča s Luckou u topografických značek

34 středisko

harvát

Charvát foto:Viktor

gd Matěj s Ma

Buld s Adé lou měří v zd

harvát

álenost

ou u mapy


Středisko


Adélu obsluha vá že do

sedáku

Charvát foto:Viktor


Nahoře zleva: Matěj, Makulka, Jitka, Pavel, Magda, Kuba, Marťa Dole zleva: Adéla, Lucka a Přemek

u Při nácvik


foto:Vik tor

35 středisko

jedné z Makulka na řekážek nejtěžších p

Charvát

Magda n a síti, za ni Jíťa a Pa vel

Středisko

brigáda na skauťáku 30. 8. 2014 Přeme k

Pistor a


Robin, Hrobař, Přemek, Jarda a Viktor před tím, než se pustili do dříví

foto:Lucie Štursová Na sobotu 30. srpna jsem svolal brigádu. V tomto termínu ji děláme opakovaně, končí prázdniny a je třeba připravit klubovny na nový skautský rok. A jako tradičně, svezli kluci ze Záhoří i mnoho dřeva a tak bylo třeba jej pořezat, naštípat a uklidit do dřevníku. Žel dopředu se nenahlásilo moc lidí a tak nás čekal poměrně náročný den. A vzhledem k tomu, že se večer před brigádou narodil malý Albert Šlapák, čekal nás nejen dlouhý den, ale i večer. Do toho měl Viktor ten den narozeniny a také přinesl něco k pití.

kluci se vrhli na dřevo, krom Vika, který vzal křovinořez a bojoval s přerostlou trávou a křídlatkou. Pavel, já, Robin a Hrobař jsme začali řezat a štípat dřevo. Hromada se povážlivě plnila a nám bylo jasné, že se k ničemu dalšímu nedostaneme po celý den. Holky, jmenovitě Helča, Lucka, Áďa, Terka, Jitka začaly uklízet klubovny, což byl také úkol na celý den. Poté se k nim připojily Magda a Fidorka. Aby toho nebylo málo, Světlušky se chtěly přestěhovat z dolní klubovny do Sedmičky, tak probíhalo velké stěhování. Jarda Charvát pořezal Sraz byl ráno v osm hodin. V ten čas jsme tam na cirkulárce prkna a laťky na zátop. V poledne už byli dva, já a Lucka. Kolem půl deváté se sešla vět- jsme byli unavení a hlavně hladoví a tak jsme si šina účastníků a tak jsme si rozdělili úkoly. Všichni skočili na oběd Na Roli. Posilnili jsme se, někteří z 36 středisko

Středisko

nás se ještě stavili na kávu a zákusek, jiní spěchali do skauťáku si na chvilku lehnout. Po krátkém odpočinku jsme se opět pustili do práce s vědomím, že od pěti je oslava narození malého Alberta. Pospíšili jsme si a v pět měli takřka hotovo. A co že jsme stihli? Uklidili jsme horní klubovnu, Pětku, kuchyňku i záchod. Skoro, ale opravdu jen skoro jsme přestěhovali Světušky a rovery. Pořezali jsme 100 % dřeva, poštípali zhruba 80% a zbytek nepoštípaného i s poštípaným uklidili do dřevníku.

foto:Lucie Šturso vá

Chtěli jsme toho stihnout více, ale žel se nás nesešlo tolik, kolik jsem zprvu očekával. Všem kteří dorazili patří dík, klubovny i areál opět prokoukly. Zapsal: Přemek

Pavel štípe dříví

vá foto:Lucie Šturso

rsová foto:Lucie Štu

al dříví Viktor rovn

á

tráv Magda hrabala

u

rsov foto:Lucie Štu


Jarda řezal na cirk ulárce

37 středisko

Ondra nosi

l


Středisko


Pavel do půl těla


Robin, za ním Rad

Áďa před Sed m

ičkou


Odpočívající Terka

ek



Jitka, Ondra a Helča

38 středisko

Robin odpočívá

Tip na knihu

Tip na knihu F. Kotleta : Perunova Krev I.

Afghánský válečný veterán Martin Fridrich zažije největší překvapení svého života. Bojová průprava speciálních jednotek, přestřelky, bombové pasti, sebevražedné útoky radikálních islámistů, nic ho nemohlo připravit na to, co při jedné předávce kontrabandu zlikvidovalo jeho jednotku. Upíři sice neexistují, ale to neznamená, že po světě nechodí něco mnohem horšího! Už od začátku Perunova krev nekompromisně nastartuje krvavý akční příběh, okořeněný vtipnými hláškami. Martin Fridrich je při předávání zásilky diamantů svědkem masakru plně ozbrojené jednotky svých přátel. Podivná parta, vybavená pouze dýkami a meči, takřka nereagující na přímé zásahy z palných zbraní, připravila o život také všechny mafiány a sám Martin je zanechán zřejmě umírající na místě tragédie. Po takřka zázračném uzdravení a úniku z nemocnice před policií začíná putování za pomstou. Pro vycvičeného vojáka je strategie naprosto jasná. Získat úkryt, zázemí, prostředky, informace, vypátrat a eliminovat nepřítele. Autor zvolil osvědčené šablony, které samy o sobě nemohou nic pokazit a dá se s nimi vytvořit cokoli od braku až po knižní skvost ověšený cenami a trhající žebříčky prodejnosti. Hlavní hrdina je bývalý voják. Absolvoval výcvik speciálních jednotek a prošel bojovým nasazením. Je tedy možné od něj očekávat praktické znalosti přežití v nepřátelském prostředí a extrémní fyzické i psychické výkony. Jeho práce za hranou zákona také není neobvyklá. Vycvičení zabijáci moc uplatnění v běžném zaměstnání nenajdou. Důležitým prvkem jsou i společníci, kteří hrdinovi pomáhají. Výběr invalidního věčně naštvaného válečného veterána, připoutaného na bojový vozík, a bývalé odstřelovačky, která po propuštění z aktivní služby nakynula díky McDonaldu do XXXL rozměrů, napovídá, že o vtipné situace a slovní přestřelky nebude nouze. Tajemní protivníci byli vytvořeni dostatečně mocní, aby jejich likvidace byla opravdovou výzvou. Zde

39 tip na knihu

Stand a

Dostá

l

skaut od člen o roku 1990 ddílu old tvůrce táboro skautů Ore b vky M ASH ité

se autor docela vyřádil a věřím, že jejich výběr nejednoho čtenáře příjemně překvapí. I když je v knize tvrzeno, že upíři neexistují, tak je možné, že se nějaké jejich obdoby dočkáme v druhém dílu. Děj prvního dílu není uzavřen. Prakticky se tak pouze seznámíme se všemi hlavními hráči a zjistíme, koho lze považovat za hlavního padoucha a co budou muset hrdinové dokázat v dalším pokračování. Celkově kniha působí akčně, svěže a vtipně. Hlášky jsou používány s citem pro umístění na správné místo. Rozhovory působí přirozeně. Při bojových akcích je používána i taktika. Pokud se někdo obával, zda se značka „František Kotleta“ dokáže někdy zase přiblížit čtivostí „Hustýmu nářezu“, tak nemusí mít obavy. Perunova krev „Hustej nářez“ hravě překonává.

Tip na knihu

Ukázka

Rybionek pomalým pohybem sáhl do kufříku a vybral jeden z kamenů. „Jižní Amerika, hezký kousek, ale mizerné opracování. Latinos jsou flákači snad ve všem, co dělají,“ zakroutil jakoby smutně hlavou. Kecal. Žádný Latino tyhle diamanty neopracovával. Byla to poctivá německá práce a většina diamantů navíc pocházela z jihoafrických dolů. Alespoň to tvrdili Izraelci, kteří nám v Nebrasce tohle horké zboží prodali. A židům, marná sláva, co se týče diamantů, věřím mnohem víc než umaštěnému Ukrajinskému mafiánovi. Rybionek měl dva důvody, proč tohle říkal. Buď chtěl jenom udělat dojem na své podřízené, kteří by nerozeznali diamant od broušeného skla, nebo se chystal srazit cenu. „Pět milionů euro je za tohle moc,“ řekl Rybionek. Takže to druhé. Ukrajinci pochopili jeho narážku a našponovali svaly k boji. Pouze muž, který stál za staršinou, na sobě nedal znát pohnutí. Odhadl jsem ho přesně – profík. On byl ve střehu pořád. Nachtigall se také nenechal vyvést z míry: „Dohoda s panem Hladilem zněla pět milionů. Jenom za to, abych je dostal ze Států, jsem musel zaplatit přes dvě stě padesát tisíc. Nesl jsem největší riziko, a pokud se změnily podmínky, tak od obchodu ustupuji.“ Jak popsat zvuk, který vydá deset chlapů, když z podpažních pouzder během pár sekund vytáhnou pistole a odjistí je? Poslední série zvuků byla rozhodně jedno velké „cvak“, které prostorem ještě chvíli rezonovalo. Jediní, kdo své pistole nevytáhli, byli Nachtigall s Rybionkem. „Nebuďte tak hrr,“ usmál se široce mafiánský staršina. „Ach, vy Češi, děláte jako bych snad znesvětil lůno vaší matky,“ dodal, načež následoval hurónský smích. Navzdory němu bylo každému v místnosti jasné, že zrovna Rybionek by byl v případě potřeby schopný přesně něco takového provést. Osobně. Mávl ledabyle rukou a jeho hoši sklonili pistole. Všichni měli makarovy – PM 9 mm. Stará dobrá ruská záležitost. Mafián nemafián, co se týče zbraní, je každý většinou tak trochu patriot. Hoši z východu dávali přednost makarovům, stejně jako chlapci ze Států milovali Colt 1911. My, hoši ze střední Evropy, jsme zase nedali dopustit na čezety. Konkrétně CZ 83 ráže 7,65 Browning. Poctivý

40 tip na knihu

výtvor Augustina Nečase z roku 1982 stále patřil do výzbroje české armády. Znali jsme ty chladné mrchy líp než své manželky a nevyměnili bychom je ani za nic. Na rozdíl od manželek. Alespoň já jsem to tak udělal. „Tady je ale testosteronu.“ Byl to ženský hlas. A nejzvláštnější na něm bylo, že se místnostní rozlehl mnohem dřív, než se otevřely dveře, do té doby prokazatelně zamčené, a dovnitř vpadla mladičká blondýnka v lehce průhledných bílých šatech. Všechny čezety i makarovy zamířily na ni. „Možná jste si spletla dveře, madam,“ usmál se na dívku Ukrajinec, který stál spolu se mnou nejblíž dveřím a pistolí jí naznačil, aby se otočila a zmizela. S blondýnkou jako by se vzduch v místnosti osvěžil. Mezi tabák, vodku, jídlo a mužský pot vpadla silou stáda býků vůně fialek, která ovládla vzduch stejně rychle a nekompromisně jako Hitler Polsko. Tohle musel být zatraceně drahý parfém. „Myslíte?“ uculila se na Ukrajince dívka a předvedla mu dokonalé pukrle. *** „Míšo, odveď slečnu k baru a kup jí na mé zdraví panáka. Máme tady práci,“ zahlaholil přes místnost ukrajinsky Rybionek. Snažil se, aby to znělo nenuceně, ale v jeho hlase rezonovala slušná podrážděnost. Ať už za tohle narušení milionového obchodu může kdokoliv z restaurace, jeho příští hodiny budou naplněny bolestí. Míša si dovolil krátký vítězný pohled k jednomu ze svých kolegů, schoval makarova do podpažního pouzdra a vřele se na dívku usmál. „Slyšela jste slečno, tady nemůžete být,“ řekl až otcovským tónem, tedy otcovským takovým tím způsobem, jaký si nevlastní tatínci schovávají pro dcerky, kterým právě povyrostla prsa, a vykročil jí naproti. Pravou rukou ji pevně obvinul kolem ramen, aby mu nevyklouzla, a se zkušeností vyhazovače ji manévroval ven ze dveří. „Kafka,“ řekl najednou do ticha, které nastalo, nadporučík Mezina. Všechny čezety zamířily nervózně ke dveřím. *** „Što slučilos? Što slučilos!?“ ozval se zezadu Rybionek. Jeho postoj „Jsem stále nad věcí“ zmizel stejně rychle a definitivně jako hotovost při první návštěvě bordelu. „Slečno, pomalu zvedněte ruce a lehněte si na zem,“ řekl jsem a namířil dívce odjištěnou pistoli mezi oči. Ukrajinec, který se ji chystal odvést k baru, na mě vrhl tázavý pohled. „Što slučilos?!“

Tip na výlet

Žaltman

Dva kilometry severně od Malých Svatoňovic najdeme nejvyšší vrchol Jestřebích hor - Žaltman (739 m). Na vrcholu této nevýrazné podélné vyvýšeniny byl roku 1967 uvedena do provozu rozhledna kovové konstrukce. Pokud na ni vystoupíte a bude vám přát počasí - uvidíte krásný výhled. Dalo by se spíše napsat panoramatický zaltman35_small.JPG, 5 kBrozhled - jako na dlani se vám ukážou Krkonoše (Sněžka a Černá hora), Rýchory, Vraní hory (Góry Kamienne), Teplicko-adršpašské skály, Soví a Javoří hory, Stolové hory, Ostaš, Broumovské stěny, Úpicko, Hronovsko, Orlické hory, Králický Sněžník, Zvičina, Kumburk, Trosky a blízké okolí. V okolí probíhala až do roku 1991 hlubinná těžba černého uhlí. Žaltman s Jestřebími horami byl začleněn do CHKO Broumovsko. Výlet jako stvořený pro sobotní či nedělní dopoledne můžete začít v Malých Svatoňovicích - kde je dobré vlakové spojení jak od Trutnova, tak i od Jaroměře. Z náměstí se vydáte po zeleně značené turistické značce (před sejitím ze silničky přejděte asi o 10 metrů a projděte si mariánský sad). Dál už půjdete po cestě stále do kopce (než dojdete do lesa, stojí za to se neustále otáčet a sledovat neuvěřitelná panoramata) - až se dostanete na odbočku vedoucí přímo k rozhledně. Po pokochání se z výhledu z rozhledny se vrátíte zpět k odbočce a budete pokračovat po zeleném značení. Cestou uvidíte bunkry postavené před 2. světovou válkou jako součást opevnění. Když jsem fotografoval devátý - už mne to omrzelo... Asi po půl hodině dojdete k Jestřebí boudě (700 m), kde se můžete občerstvit. Dál už jdete zpět do Malých

41 tip na výlet

Standa D o

stál

skaut od rok člen oddíl u 1990 uo tvůrce táb ldskautů Orebité orovky M ASH

Svatoňovic po značce červené. Rozcestník je u boudy a cesta vede dál přes louku - kde se vám objeví v horizontu krásný výhled... Jak sami vidíte - kdo se vydá na výlet do Jestřebích hor, tak by si měl sebou vzít dalekohled.

Když se řekne

The Elder scrolls V: SKYRIM

Stand a

Dostá

l

skaut od člen o roku 1990 ddílu old tvůrce táboro skautů Ore b vky M ASH ité

Oblivionu, ale koneckonců také z Falloutu 3: hlavní příběh se dříve či později stane tou vedlejší činností, ke které se čas od času přimotáte, ale soustavně se jí nevěnujete. Ve Skyrimu to platí zcela očividně. Hráč se vžije do role polapeného, jehož popravě na počátku zabrání útok draka. V rychlém sledu se dozvíte, že herní svět je těmito stvořeními zaplavován a sužován. A hrdina je pochopitelně tím vyvoleným, který jim musí zatnout tipec. Je totiž takzvaným „Dragonbornem“, mýtickou postavou polykající duše draků se schopností naučit se jejich schopnostem.

Začátek příběhu je slibný a dobře plní svou funkci, dostat hráče rychle do hry. Před prvním drakem sice ještě utečete, ale už za hodinu s pomocí obyčejných vojáků jednoho zdoláte. Na draky budete narážet znovu a znovu, a to v rámci hlavní příběhové linky i při Jaké dobrodružství pro jednoho hráče vám hravě vlastních dobrodružstvích. Díky tomu máte neustále vystačí na sto hodin, aniž byste se museli bát, že po- pocit ohrožení. Možná i proto, že souboje s draky palovinu času strávíte na cestách? tří k vrcholům hry. Bethesda už mnohokrát dokázala, že pokud něco Po slibném začátku se ale kvalita příběhu bohužel dokonale ovládá, je to imitace fungujícího a činnostmi rychle propadá. Postavy, které potkáte, v drtivé většinaplněného světa. Sotva se stačíte vypravit na hlavní ně případů nestojí za zmínku, protože ve skutečnospříběhovou cestu, už míjíte první odbočky, které ne- ti jsou jen nezajímavými statisty, se kterými vedete jsou jen drobnostmi pro zpestření ústředního děje. Ve nezáživné rozhovory. Ke konci příběhu sice můžete skutečnosti jsou to právě ony, co tento fantasy kolos učinit jisté rozhodnutí, ale to je asi tak všechno. Po tvoří a dávají mu sílu. Zapomeňte na to, že byste si tu odpravení závěrečného nepřítele se nedostaví skua tam odskočili za vedlejším úkolem a za pár desítek tečné vyvrcholení. Jen pár slov, které vám rozhodně minut už zase zachraňovali svět. nedodají pocit hrdinství. Ne. Pokud se ve Skyrim rozhodnete si odskočit, Nemá cenu to svádět na otevřenost světa, dalo se musíte počítat s tím, že hlavnímu příběhu dáváte sbo- to v rámci možností udělat lépe. Ale tak to zkrátka je. hem třeba na pět hodin. Tedy herní dobu průměrné Kdo si žádá silný příběh, nechť se vrhne na Dragon střílečky. Vedlejší příběhové linky jsou ostatně často Age či Mass Effect. Kdo chce v herním světě spíše samostatnými, uzavřenými a dokonce mezi sebou žít a psát svůj vlastní osud, nedá na Skyrim stejně provázanými příběhy. Pravděpodobně vám tyto men- dopustit. ší zážitky ze vcelku běžného fantasy života utkvějí v Skyrim je totiž především o vlastním dobrodružpaměti více než dějová osa. ství, o příjemném strachu z neznámého, o objevováZa množství a kvalitu vedlejších úkolů je však tře- ní, o prožívání. Jeho svět to všechno nabízí měrou ba zaplatit jistou daň. Bethesda totiž buď neumí nebo vrchovatou a ve skvělé kvalitě. Je až nečekaně nabitý nechce vytvářet silný tažný příběh, který by hráče poklady, knihami, menšími příběhy a na první pohled motivoval k rychlému plnění. Známe to z Morrowindu, především krásnými prostředími. Nejdůležitější při42 když se řekne

tom je, že až na výjimky nepůsobí genericky, ale tak, vat příměří, za předpokladu, že se vám do té doby že si na něm dal někdo pořádně záležet. jednu z frakcí s tou druhou nepodařilo zničit. Svět je zhruba tak velký jako ten z Oblivionu a Kromě frakcí občanské války se můžete připojit ale může se pochlubit větší organičností. Většina míst také k jiným spolkům. Například k magické akademii má arktický charakter, narazíte ale také na idyličtější či klubu asasínů. Každá frakce má také příběhovou kousky světa jako zelené pláně a hluboké lesy. linku, která je obvykle kratší než v Oblivionu, ale přiMnoho hodin ve Skyrim strávíte objevováním svě- náší zajímavé odměny. Kromě hodnotných předmětů ta pěšmo. Ale ne proto, že byste museli, ale proto, že také spolubojovníka, kterému můžete zadávat jednobudete chtít. Nechcete-li, pěšky moc chodit nemusíte. duché příkazy, a aby toho nebylo málo, třeba s ním Brzy si pořídíte koně, mezi hlavními městy jezdí kočá- uzavřít i manželský svazek. ry a do již navštívených míst se teleportujete. Takže Ve většině úkolů se nevyhnete bojům. Bojový syskdo nechce, moc se nenachodí, na druhou stranu přitém ve Skyrim je opět velmi dynamický a poněkud jde o řadu kouzelných zákoutí. přepracovaný. Tentokrát jsou v plné akci obě ruce. Jak už bylo řečeno, ze všeho nejvíc si budete uží- Můžete si do nich vložit dvě jednoruční zbraně, kouzvat vedlejších úkolů, lépe řečeno provázaných sérií lo a zbraň nebo třeba dvě kouzla. vedlejších úkolů, které vás nezřídka přivedou k dalS tímto systémem získávají na větší efektivitě boším sériím atd. Tyto úkoly přitom do hry skvěle pasují a na rozdíl od hlavního příběhu jsou často překvapi- jovníci na blízko. Mágové se musí vyrovnat s přepínáním kouzel, ale rozhodně se nedá říct, že by byli vé, takže vás dříve či později zcela pohltí. slabí. Jakmile se dostanou na určitou úroveň, dokáží Ale pokud zrovna nebudete mít náladu ani na tyto páchat pěkné kousky. úkoly, můžete si Skyrim přesto spustit a věnovat se Pokud jde o sílu nepřátel a její často diskutované třeba investicím. Nakupovat lze drahé domy nebo se vyrovnávání se zkušenostmi hráče známé z Obliviopustit do dřevorubectví. Tyto činnosti přinášejí pravidelný výnos. A co se tak nechat kousnout od vampýra nu, je třeba říct, že někteří protivníci se zkušenostem hrdiny přizpůsobují, jiní nikoliv. S nimi je pak ta potíž, a v noci řádit mezi počestnými lidmi? že na ně v rámci otevřeného světa můžete narazit Někde mezi hlavní příběhovou linkou a vedlejšími jako příliš slabí nebo příliš silní. úkoly stojí občanská válka mezi císařským impériem Vrcholem jsou pochopitelně souboje s draky, které a rebely. Pochopitelně se do ní zapojíte a užijete si můžete ostřelovat luky a kouzly a po jejich přisednumasivních bojů o města a pevnosti, nakonec i o hlavní město. V rámci hlavního děje potom budete vyjedná43 když se řekne

tí k zemi mlátit mečem či sekyrou. Zpočátku jsou to věrnějšího zážitku si rádi vyrobí vlastní zbroj, sekyru opravdové bitvy na život a na smrt, ve kterých hraje nebo sestaví kouzelný lektvar. velkou roli taktika a využívání všeho, co máte k disHodí se schopnost odkouzlení, která spočívá v ropozici. zebrání zbraně a vyjmutí jejího kouzla. To následně Po splnění hlavního úkolu se ale boje s draky můžete připojit k jiné, původně nekouzelné zbrani. Na stanou jednoduššími. V rámci příběhu totiž obdržíte rozdíl od Oblivionu ale není možné sestavovat vlastní mocný meč a naučíte se bojový pokřik, který draka kouzla a vytvořit si tak třeba ohnivou kouli s jedem. donutí přistát. Nakonec si to tak můžete rozdat i s více Nejnovější díl série The Elder Scrolls vypadá krásdraky najednou. ně a technologicky vyspěle. Pouze rozmazané textuVe Skyrimu opět funguje pro The Elder Scrolls typický vývoj postavy, kdy se jednotlivým talentům učíte tak, že je praktikujete. Kdo tak neustále otevírá zámky, bude to umět stále lépe apod. Odpadly nicméně hlavní schopnosti a tak k postupu na další úrovně přispívají všechny talenty stejnou měrou.

ry při bližším pohledu občas nemile udeří do očí, ale celkový pohled je opravdu povedený.

V rámci jednotlivých talentů se můžete specializovat pomocí perků. Ty si aktivujete za body obdržené postupováním na další úrovně. V případě zbraňových talentů jde například o specializaci na meče apod. Systém vývoje postavy tak sice vypadá okleštěný, ale ve skutečnosti nabízí přinejmenším stejnou míru specializace jako Oblivion.

vám maximálně párkrát spadne a ve kterém jen málokdy něco nefunguje tak, jak by mělo.

Největší slabinou technické stránky jsou tak překvapivě nezvládnutá menu. Tedy na počítačích, protože jsou evidentně ušitá na míru gamepadu. S klávesnicí a myší je pohyb po nich poněkud krkolomný. Talentů je také menší množství. Namísto talentu Menu navíc vypadají příliš moderně a konzolově a tak pro každou zbraň na blízko najdete ve Skyrimu už nějak se nehodí do fantasy světa a nepodporují fanjen obecné schopnosti boje s jednoruční a obouruční tasy atmosféru. zbraní. Marně byste hledali také akrobatický a atleticNa to, jak je Skyrim rozsáhlou hrou, se skutečné ký talent, takže už vám nepomůže poskakování po technické problémy objevují jen zřídkakdy. Kdo pasvětě. Odpadla také schopnost opravování, protože matuje první díly série s jejich pověstnými chybami, předměty už se neopotřebovávají. může si oddechnout. Toto je vyzrálý produkt, který

The Elder Scrolls: Skyrim jednoznačně dostál svým slibům. Je nádhernou, rozlehlou a poutavou hrou, která dokáže pohltit na mnoho hodin. Je opravdovou vzácností, když vám hra umožní se do jejího světa natolik ponořit. Jen škoda hlavního příběhu, Skyrim je jednou z mála her, která stále nabízí mož- který by mohl být přeci jen vyzrálejší, a krkolomných nost vyrábět si z různých materiálů vlastní předměty. a nehezkých menu. Od hraní by vás to ale odradit Vzhledem k bohatým a kvalitním odměnám k tomu v nemělo. zásadě není tolik důvodů, ale milovníci co možná nej-

44 když se řekne

Rozhovor s...

michal bernacký

Přeme k

Pistor a


•V kolika letech jsi začal chodit do skautu? Kdy to bylo?

Moje začátky se skautováním by se daly rozdělit na několik částí. Vzhledem k tomu, že moje maminka a vlastně i děda byli skauti, dá se říct, že ke skautu patřím již od narození. První tábor jsem absolvoval v 5 letech a jako všichni ostatní jsem nastoupil dráhu vlčete v 6ti letech. Oficiálně to tedy bylo od roku 1991. •Kdo, nebo co tě ke skautingu přivedlo? Bylo to vlastně jakoby samozřejmé. Moje maminka, sestra Beruška, byla v té době vedoucí světlušek. Mě bylo 5 a tak jsem nebyl věkově způsobilý pro přijetí do vlčat. Doma jsem taky nemohl zůstávat sám a tak jsem chodil na schůzky k děvčatům. Odtud taky moje přezdívka Světlušák. O rok později jsem jaksi samo sebou nastoupil k vlčatům. •Jak se jmenoval tvůj první oddíl a kdo jej vedl? Můj první oficiální oddíl byl Druhá smečka, vedený bratrem Parobkem (Kruťasem) a bratrem Hříbalem (Řízkem).

Michal Bernacký (uprostřed)

•Stal se některý z vedoucích i tvým vzorem?

se všude možně. Další vzpomínka je na neustálé hledání nábojnic, vzhledem k tomu, že tábořiště Neřekl bych snad z vedoucích, ale v té době a bylo na bývalé malorážkové střelnici. Jak všichmírně pozdější se jich pár našlo mezi skauty. Měli ni čtenáři určitě vědí, ten stejný areál, téměř beze většinou velké nože, maskáče, uměli uzlovat a změn v uspořádání, mají třebechovičtí skauti stále byli starší. v užívání. •Kde byl tvůj první tábor a jaký pro tebe byl?

•Pamatuješ si z něj nějaký „velký“ zážitek?

Byl to tábor ve Štěnkově. Vzhledem k tomu, že se odehrál v roce 1990 tak byl úplně první po změně režimu a tedy oficiální obnově organizace skaut. Byl teď první pro většinu lidí. Co se týká vzpomínek, těch už bohužel tolik nezbylo. Snad jen to, že jsem se ještě nezapojoval do programu a batolil

Jak už jsem zmiňoval, z prvního tábora už mi v hlavě moc konkrétních zážitků nezbylo, ale hned rok na to si pamatuji, jak jsem ještě se dvěma podobnými kumpány, Kubou a Jířou, dal co proto valu kolem tábořiště za pomocí polních lopatek. Vzhledem k tomu, že dva zmiňovaní ještě nebyli

45 rozhovor

Rozhovor s...

aktivně zaměstnaní táborovým programem a u sebe si to již nepamatuji, měli jsme dost času nepozorovaně rozrýt val, jak krtci, při hře na útok dinosaurů. Co si vzpomínám, byl z toho tenkrát solidní průšvih.

mi skauty, udržuješ nějaké kontakty? Seznámil. Absolvoval jsem jak jejich pobyt u nás, tak návštěvu v Belgii. Bohužel žádný kontakt už nemám, takže nic neudržuji, jen vzpomínám.

•Jak vůbec vzpomínáš na Belgičany, na tábor •Dokážeš spočítat, na kolika tábo- s nimi a návštěvu v Belgii rech jsi byl? Na který nejraději vzpomínáš? Byly to obě opravdu úžasné akce. Pamatuji si, jak jsem byl uchvácen způsobem naprosto bezstaPokud umím počítat, tak to bylo nepřetr- rostného vedení 40ti hlavého stáda skautů v cizí žité období mezi lety 1990 – 2008, tedy zemi. Jejich pobyt v ČR obsahoval snad všechny 18 let. S tím, jak se měnily životní etapy, prvky a hry, které jsme znaly z tzv. Zakázané knihy se bohužel i zkracovala délka pobytu na her. Od bojovek v okruhu cca 1km od tábora v natáboře. Zejména v době kdy jsem naprosto neznámém terénu, až po cestu na Seč, kdy stoupil do zaměstnání jsem jezdil pouze jednotlivé oddíly dostaly telefonní karty, na mapě na polovinu, tedy na jeden týden tábo- každému oddílovému vedoucímu ukázaly místo, ra. Duchem jsem ale na každém táboře konkrétně camp a nechali je i s celým oddílem dodnes. Zážitků za ty roky mám spoustu, a proto svému osudu s pokynem, „dostaňte se tam, jak se nedá říct, že bych vzpomínal na některý nej- chcete“. Pak jen večer objížděli jednotlivé oddíly raději. Spíš nejraději vzpomínám na tu dobu, kdy autem a kontrolovali tak jejich postup. V Bruselu jsem na tábory jezdil. potom bylo úžasné naprosto vše, zvláště když to bylo poprvé, kdy jsem vytáhl paty z ČR bez něko•Seznámil ses během skautování i s belgický- ho z nejbližších příbuzných. foto:archiv:juntrebech.com

Michal ma táboře ve Slatině 1994, třetí zprava. Poznáte další členy družiny?

46 rozhovor

Rozhovor s ...

•Využil si něco ze skautingu i v reál- na pravidelné schůzkování, nebo tábory. Zkrátka není pro mne lehké skloubit všechno dohromady ném životě? tak, aby zbylo dost času pro všechny aktivity, které Určitě využil. Své dva malé syny se bych chtěl. Pořád doufám, že se do budoucna nasnažím vést k lásce k přírodě a morál- jde více času, ale zatím ještě nevím, kdy to bude... ním hodnotám, které bezesporu vychází ze skautingu. Když se zamyslím, taky •Máš rodinu, řekni nám o ní něco. se jaksi automaticky snažím plnit heslo, silnější, pomáhej slabšímu. Občas by Jsme celkem čtyři. Já, maželka Pája a dva kluci se snad našel i nějaký ten dobrý skutek. předškolního věku Lukáš a Tomáš. Jak to jen jde, Navíc se rád ke skautům hlásím, pokud snažíme se jezdit do přírody poznávat jí a na různěkde na nějaké narazím. Mám rád ur- né výlety a za „geoúlovky“. Už se nám povedlo čitou sounáležitost, kterou skauting s trefit i na skautskou akci a doufejme, že jich bude přibývat. Kluky samozřejmě plánuji seznámit se sebou nese. skautingem, jen je otázka, vzhledem k tomu, že •Nyní aktivně na středisku nepůso- bydlím v HK hned vedle střediska Rybárny, zda je bíš, co děláš, kam si se nám zatou- budu vozit do Třebechovic mezi lidi, které znám od mala, nebo vstoupím do neznámé vody a vyulal? žiji blízkosti hradecké 6tky. Zatoulal jsem se do většího města, k rodině a k časově hodně náročnému zaměstnání. Bohužel •Povedeš své kluky ke skautování? málokdy zbývá čas na některé menší akce, natož foto: archiv Michal Bernacký

Míša a jeho rodina

47 rozhovor

Rozhovor s...

Určitě to zkusím. Zda u toho vydrží, •Chtěl bys něco na závěr čtenářům Třesku sdělit? bude ale určitě na nich. •Je nějaké místo na světě, kam by Mám radost, že konečně třebechovické středisko již nemusí tvrdit, že je málo dětí v oddílech. Dál ses chtěl podívat bych všem vzkázal: Choďte na schůzky a neseďte Rád cestuji a lákají mě exotické desti- doma! nace, jako Indie, Indonésie, Tibet atd... Na druhou stranu mě ale lákají také destinace, kde je podobné prostředí jako u nás, ale spousta liduprázdných míst. Tedy Norsko, Švédsko a celkově sever. Spousta míst by se ale našla i doma v ČR. Vlastně jde o jakékoli místo, které je něčím zvláštní, ať už historií polohou, nebo prostředím.

MINIDOTAZNÍK: o Oblíbený film:

Každou chvíli jiný. Hlavně musí mít hlavu a patu. o Oblíbený herec/herečka: Žádný konkrétní, mám rád herce, co umí zahrát přesvědčivě a pokud možno vše. o Oblíbené jídlo: Svíčková a kuře na paprice o Neoblíbené jídlo: Lečo o Oblíbený hudební interpret: stejně jako u filmu. Každou chvíli je to jinak, ale hudba musí mít hlavu a patu. Převážně se jedná ale o něco ze škatulky rock. o Raději pivo/víno: obé, když je dobré o Raději steak/salát: Dobrý steak se salátem z čerstvé zeleniny o Raději město/hory: Hory, lesy, klid ... o Raději léto/zima: Asi léto, ale od doby, co jsem se „naučil“ lyžovat to jde už i s tou zimou.

48 rozhovor

Z naší historie

Stavba a otevření Skautského domova v roce 1934 Sen „mít vlastní střechu nad hlavou“ se nám splnil až v roce 1934. Do té doby se schůzky konaly v různých propůjčených prostorách. Hlavní základnou se stala 5. třída obecné školy, ve které byly pořádány i besídky pro veřejnost. Svoji tělocvičnou nám pomáhala i měšťanská škola. Stavba „skauťáku“ trvala necelé tři měsíce. Slavnostní otevření se konalo 14. května 1934.

Přeme k

Pistor a


začalo s jeho oplocením (stavitel Hnilička), 20. 11. byla na budoucím staveništi skácena lípa, 23. 11. vykopána zkušební sonda Projekt a stavba Skautského pro kontrolu spodku a staviteli Rádlovi zadáno zhodomova tovení definitivních plánů.

Projekt, zpracovaný a zvažovaný v roce 1931 neuspěl pro svou finanční náročnost odhadovanou na 34 000 Kč. Nový projekt zpracovaný stavitelem Rádlem měl rozpočet 14 000 Kč. Byl i v probíhající hospodářské krizi únosný a proto jej předsednictvo spolku schválilo a ustavilo „Stavební výbor“ vedený br. Příhodou s členy Kolešem, Hejčlem a Hanušovou. Stavební parcela byla vyhlédnuta a získána vedle školní botanické zahrady na místě, které se uvolnilo přeložkou silnice na Štěnkov a tvořilo pruh 7 m široký a 70 m dlouhý. Městská rada chtěla parcelu jen pronajmout, ale pak souhlasila s odprodejem. Za 418 m2 bylo zaplaceno 2 090 Kč.

- ZIMNÍ MĚSÍCE 1933/34: svážen stavební materiál (tvárnice, písek, škvára), povozy byly většinou zdarma. Vlastní stavba Dom ova se uskutečnila v jarních měsících roku 1934 - BŘEZEN: poté co obecní stavební komise prohlédla a schválila místo a plány stavby, byla 1. 3. 1934 předsedou Stavebního výboru Příhodou a sborovým vůdcem Kolešem podepsána notářská smlouva. „Dnem D“ stavby Domova byl 10. 3., kdy začalo brigádní kopání základů. První placený dělník (p. Škop) a zedník (p. Janeček) přišli 21. 3. a již za deset dní zednické práce ukončili.

Přípravné práce začaly již v po- DUBEN: z dříví dovezeného 4. 4. začali 9. 4. lovině roku 1933, kronika zaznapracovat tesaři a za čtyři dny byla už slavena „glajmenala: cha“. - ČERVENEC: za Štěnkovem zhotoveno 180 betonových tvárnic a uděláno 200 pohlednic s obrázkem projektovaného Domova.

Slavnostní otevření Skautského domova

K popisu dvoudenních „slavností otevření skaut- SRPEN: vytištěno a rozesláno 120 provolání s ského domova“ užíváme novinovou zprávu v „Kraji žádostí o pomoc při výstavbě Domova. Královéhradeckém“, kde se psalo (mírně zkráce- ZÁŘÍ: okolním lesním správám rozeslány žá- no): dosti o levné stavební dřevo. Hradecké polesí „Večer dne 12. května 1934 se konala ve Skautnabídlo slevu 33%, to spolu s dobrou zkušeností ském domově SLAVNOSTNÍ VALNÁ HROMADA skautů ze Dvora Králové n.L. vedlo k rozhodnutí SPOLKU za přítomnosti starosty města Rudolfa postavit Domov ze dřeva. Vitouška a městských radních, zakladatele míst- LISTOPAD: Městská rada schválila prodej po- ního skautingu Františka Barvíře, bývalých skautů, zemku s datem 3. 11. 1933, o tři dny později se již četných příznivců a hostů. Předseda „stavebního 49 historie

Z naší historie

výboru“ učitel Josef Příhoda vysvětlil přítomným vznik a způsob stavby - beton a dřevo, které byly pro spolek nejlevnějším materiálem. Poukázal na solidnost podnikání, takže spolek nebude zadlužen. Dvěma členům spolku, MUDr. O. Klepetářovi a manželům Rejchrtovým udělil za vynikající podporu čestný diplom a jmenoval je zakládajícími členy spolku. Vůdce sboru František Koleš přečetl pozdravné dopisy a podal retrospektivní přehled vývoje spolku od jeho založení v listopadu 1912. Učitel František Skřivan ocenil dílo ušlechtilého zakladatele Františka Barvíře, který v roce 1912 spolek úředně ustavil a získal znamenitou a obětavou vůdkyni skautek učitelku Slávku Šubrtovou, která získala spolku velké sympatie veřejnosti. Starosta města Rudolf Vitoušek vyslovil potěšení z rozkvětu spolku a popřál mu do jeho další činnosti mnoho zdaru. Po schůzi vzpomínali bývalí skauti na romantické příhody z dob svého skautování, kdy je vůdce Barvíř vedl pod hvězdnou oblohou a zasvěcoval do tajů a krás přírody. Za Skautským domovem na břehu rybníčku zažehli pak mladší skauti táborový oheň a zpěvem bavili přítomné. SLAVNOST OTEVŘENÍ SKAUTSKÉHO DOMOVA se konala pod záštitou městské rady v neděli 14. května 1934 odpoledne za účasti všech místních spolků, četného občanstva a krojovaných skautů z celé župy. Průvod u Skautského domova uvítal předseda stavebního výboru Josef Příhoda, za město promluvil učitel František Skřivan (předseda našeho spolku 1919-1923), za skautskou župu prof. Preininger, za místní Osvětový sbor paní Svobodová. Načež předseda Josef Příhoda předal klíče ke Skautskému domovu sborovému vůdci Františku Kolšovi s přáním, aby se v něm vychovávali řádní lidé a občané, ku prospěchu města i republiky. Po slibu, který vůdce František Koleš učinil, byly hrány státní hymny, načež se průvod odebral na sousední hřiště DTJ k veselici. Slavnostní den byl ukončen táborovým ohněm za Domovem, při čemž skauti, především hradečtí, znamenitě bavili přihlížející obecenstvo. Za krásné pohody byl ukončen významný den, ve kterém se konečně splnil sen „Místního sdružení Svazu junáků-skautů RČS“ mít vlastní spolkový objekt“. Tuto novinovou zprávu považujeme za vhodné doplnit o pár zajímavých podrobností.

50 historie

V čele průvodu šla městská rada se starostou Vitouškem, následoval pěvecký spolek Oreb, zástupci místních spolků a krojovaní skauti z okolních měst. Průvod vedla kapela pana Matušky a uzavíral sbor třebechovických skautů a skautek v počtu 52 osob. Na pronajatém hřišti DTJ byl postaven ukázkový tábor s bránou, nechyběl skautský bufet a kavárna. Předváděly se skautské hry a dovednosti a tancovalo se při reprodukované hudbě. Bohužel na oslavy nepřijel zakladatel českého skautingu prof. A.B.Svojsík, kterého omluvil a zastoupil župní zpravodaj prof. Preininger. Do rámce slavností patřilo 10. 5. divadelní představení „Kocourkovští mudrlanti“ v hotelu „Černý kůň“. Divadlo nacvičili Hanušová a Koleš, který také řídil dětský orchestr. 12. 5. byla valná hromada spolku a sraz bývalých skautů, kteří přivedli i br. Barvíře. Koleš přečetl pozdravné dopisy těch, kteří se nemohli dostavit. Šlo zřejmě o první (!) spolkové využití Skautského domova. 13. 5. byl dostavěn ukázkový tábor na pronajatém hřišti DTJ. Další osudy Skautského domova Od roku 1939 sloužila horní místnost Skautského domova jako provizorní učebna obecné školy, což v podstatě zabránilo jejímu užívání Němci a jejich přisluhovači. Na slušné zacházení nebojácně dohlížel „strejda“ Podolník. Po jeho úmrtí roku 1953 nebyla již funkce domovníka a údržbáře obsazena a jeho „kamrlík“ začal sloužit jako malá klubovna. Po válce připravovaná přístavba Skautského domova vypadala velice slibně. Podle plánů zpracovaných (jako v roce 1934 ) opět stavitelem Ondřejem Rádlem by se plocha domova zdvojnásobila a protože i rozpočtovaná cena 147 000 Kč byla na tu dobu příznivá a problémy s povolením stavby se nepředpokládaly, začal se hned kupovat a svážet materiál a hotovily se betonové tvárnice. Po únorovém komunistickém puči bylo však všechno jinak. Krajský národní výbor dopisem z 13. 10. 1948 přístavbu nepovolil se zdůvodněním, že stavba není pro budovatelské úkoly dvouletky potřebná. A o dva roky později okupovali Skautský domov na dlouhých čtyřicet let svazáci a pionýři, kteří se nejen o jeho údržbu nestarali, ale právními kličkami jeho vrácení zdržovali plných sedmnáct let!

51 historie

Z naší historie

Představujeme

Batyk - 16. část A máme tu poslední díl Batyku. Poslední stranou se s Batykem loučíme, napříště zkusím sehnat něco jiného, co bych vám postupně představoval.

Na poslední straně vidíme kreslený vtip. Věřím, že vás pobaví, stejně jako mě. A poté krátká tiráž těch, co do tehdejšího Batyku přispěli. Co říct k Batyku závěrem? Velmi pěkný počin, škoda, že klukům déle nevydržel. Ale na druhou stranu, já vydávám Třesk čtvrtým rokem a někdy se sám divím, že stále ještě vychází. Přemek

52 představujeme

Přeme k

Pistor a


Stalo se

Narodil se Albert Šlapák Je naší velkou radostí přivítat do života Bertíka Šlapáka. Narodil se 29. srpna 2014 v 22:43. Vážil 3250 g a měřil 50 cm. Děkujeme Háně a Honzovi Šlapákovým za nového budoucího vlčáka v našich řadách :-). Ať vám dělá radost stejně jako Emilka, o to, že poroste a bude to statný junák starost nemám, má na to zaděláno, podle toho jak jsme jej zapili. Gratulujeme!!! Zapsal: Přemek

53 stalose

časopis TŘEbechovických SKautů 21. číslo červenec - srpen 2014

Recommend Documents