časopis pro vysokoškolskou a vědní politiku

Studie / Články

2/2009 ročník 17

časopis pro vysokoškolskou a vědní politiku Aula roč. 17, 02/2009 // 1

Studie / Články

Studie / Články Analýza dopadu odstranění věkové hranice 26 let na veřejné rozpočty1 Savina Finardi, Jakub Fischer A1

Úvod Český systém terciárního vzdělávání prochází v  posledním desetiletí významnými strukturálními změnami, které jsou charakteristické výrazným nárůstem počtu vysokoškolských studentů. Již zdaleka neplatí, že vysokoškolské vzdělání je dostupné pouze zanedbatelné části populace. ČR patří mezi země, které podporují růst počtu nově přijatých studentů ke studiu na vysoké škole, a tím analogicky roste i význam celého sektoru terciárního vzdělávání včetně objemu finančních prostředků, jež stát na toto vzdělávání věnuje. I přes výraznou proměnu terciárního vzdělávání v ČR vlivem Boloňského procesu se ovšem stále potýkáme s  celou řadou problémů, které bude nutné v  následujících letech řešit. Mezi tyto otázky patří například financování vysokých škol, řízení vysokých škol, ale také kvalita vzdělávací činnosti vysokých škol a její řízení. V neposlední řadě se růstem vlivu Boloňského procesu v ČR začala prosazovat problematika otevřenosti a přístupnosti terciárního vzdělávání, se kterou úzce souvisí věková hranice 26 let. Věkovou hranici 26 ovšem nepovažují za  diskriminační jenom autoři této analýzy, ale jejími negativními dopady se v  letech 2006–2007 zabývala i Studentská komora Rady vysokých škol a následně i MŠMT ČR, které návrh na odstranění diskriminační věkové hranice zmiňuje v koncepčním a strategickém dokumentu Bílá kniha terciárního vzdělávání. Cílem předkládané analýzy je jednak popsat význam věkové hranice 26 let v českém právním řádu a její dopad na stu-

Tento příspěvek vznikl za podpory projektu IGA VŠE v Praze č. 24/08 „Kvantifikace veřejných investic do lidského kapitálu v oblasti vysokoškolského vzdělávání a hodnocení jejich návratnosti“

1

denty, resp. na  různé studentské výhody a  zejména odhadnout dopad případného odstranění věkové hranice 26 let na  české veřejné rozpočty. Kvantifikace dopadu na  veřejné rozpočty je významným faktorem při rozhodování státu, zda danou změnu nakonec uskutečnit, a to i vzhledem k současné nepříznivé situaci veřejných rozpočtů v ČR.

Význam

věkové hranice

právním řádu

26

let v českém

Relevance věkové hranice 26 let vychází z  koncepce našeho právního řádu tak, jak se historicky vyvíjel. Hranice 26 let však v našem právním řádu zůstala i po poměrně významné transformaci struktury vysokoškolského vzdělávání na třístupňový model. Nyní se však ukazuje, že zachování této věkové hranice představuje výraznou překážku v procesu modernizace systému terciárního vzdělávání na systém otevřený a  přístupný, a  proto je možné tuto hranici označit za diskriminační. Podstatou takového systému je svoboda volby pro potenciální zájemce o  studium, která jim umožňuje v průběhu jakékoliv životní fáze dosáhnout terciárního stupně vzdělání. Současný systém tuto volbu bohužel neumožňuje bez toho, aniž by student starší 26 let nebyl znevýhodněn oproti studentům mladším 26 let. Studenti mohou v  ČR čerpat hned několik sociálních výhod. Kupříkladu se jedná o dávku státní sociální podpory – přídavek na dítě, který je ovšem jako většina ostatních výhod vázán na  věkovou hranici 26 let. Studenti vysokých škol, v  případě, že čistý příjem jejich rodiny nepřesáhne 2,4násobek životního minima rodiny, dnes mají nárok na přídavek na dítě ve výši 700 Kč/měsíc. Rodiny, jejichž pří-

Aula roč. 17, 02/2009 // 1

Studie / Články jem nepřesáhne 1,5násobek životního minima, mohou využít další sociální výhody, a to tzv. sociálního stipendia ve výši 1 620 Kč/měsíc, které je vypláceno prostřednictvím jednotlivých vysokých škol. Většina studentů ovšem využívá tzv. nepřímé podpory, kdy jsou studentovi odpuštěny určité platby, příp. si může uplatit daňové úlevy. Stát například studentům odpouští platby na důchodovém pojištění a dobu studia zahrne do tzv. náhradní doby, která je započítána do celkové doby důchodového pojištění (v návrhu připravované důchodové reformy se uvažuje o  ukončení zahrnování náhradních dob do  doby důchodového pojištění). Dále stát hradí studentům do  26 let veřejné zdravotní pojištění. Poslední významnou výhodou je tzv. sleva na dani na studenta, kterou si mohou uplatnit studenti v prezenční formě bakalářského a magisterského studia do 26 let a v případě studentů prezenční formy doktorských studijních programů až do 28 let.

Věková struktura české populace s dosaženým terciárním stupněm vzdělání Obrázek č. 1 zobrazuje věkovou strukturu jedinců s terciárním stupněm vzdělání v zemích OECD, kde je patrné, že toto rozložení je velmi odlišné. Je nutné ovšem poznamenat, že se jedná o  data z  roku 2006. Země v  obrázku 1 je možné rozdělit do tří skupin. První skupina obsahuje země, které mají obecně velmi nízké procento populace s  terciárním stupněm vzdělání, ale které postupně zvyšují procento dosaženého terciárního vzdělání v rámci nižších věkových kohort; do  této skupiny patří ČR, ale také Mexiko, Chile, Itálie, Slovensko, Turecko a Brazílie. Druhou skupinou jsou země, které mají relativně vyšší procento populace s terciárním stupněm vzdělání a naopak nižší procento starší populace s terciárním stupněm vzdělání; do této skupiny je možné zařadit Polsko, Řecko, Lucembursko, Španělsko, Koreu a většinu dalších zemí. Třetí skupina je charakteristická relativně stabilním procentem populace s  terciárním stupněm vzdělání v jednotlivých věkových kohortách; do této skupiny patří Izrael, USA, Estonsko a Německo. V  ČR docházelo v  posledních letech k  akceleraci počtu přijatých studentů na vysoké školy a analogicky došlo k růstu počtu vysokoškolských studentů. V roce 2001 studovalo na českých vysokých školách ve všech formách studia celkem 203 498 studentů, v roce 2005 to bylo již 289 635 a v roce 2008 to bylo 369  619 studentů, což je nárůst o  více než 80 %.2 ČR se pomocí masifikace vysokoškolského vzdělání

snažila zvýšit podíl vysokoškolsky vzdělané populace, avšak tento trend není rovnoměrný ve všech věkových skupinách, což ilustruje obrázek č. 23. Obrázek č. 2 obsahuje agregovaná data o počtu studentů v jednotlivých věkových kohortách na českých vysokých školách (tj. včetně cizinců) ve všech formách studia (prezenční, kombinované i  distanční). Z  obrázku je zřejmé, že na  českých vysokých školách studují spíše mladší ročníky ve věkové kohortě 19–26 let. Věk 27 let je z  tohoto pohledu zlomovým rokem, kdy se počet studentů na vysokých školách v této věkové kategorii pohybuje na hranici 10 000. Překvapující jsou data z roku 2008, která naznačují trend zvyšování počtu vysokoškolských studentů ve  věkových kohortách 30–34 let, 35–39 let a  40 a  více let. Pro účely naší analýzy je ovšem nezbytné posoudit věkovou strukturu studentů českých vysokých škol s přihlédnutím k formě jejich studia. Graf 3 ilustruje strukturu prezenčních studentů českých vysokých škol a  tento graf potvrzuje, že počet vysokoškolských studentů starších 26  let v  prezenční formě studia je v ČR zanedbatelný. Tato skutečnost je mj. ovlivněna existencí diskriminační věkové hranice 26 let, nicméně vliv věkové hranice 26 let není možné přeceňovat a je nutné vzít v úvahu i ostatní faktory, které studentům zabraňují studovat v prezenční formě studia (zaměstnání, rodina). Zcela opačná je pak situace u studentů v kombinované formě studia, jejich počet se zvyšuje s  vyšší věkovou kategorií; k  31. 12. 2008 studovalo na českých vysokých školách v kombinované formě studia ve věkové kategorii 30–34 let necelých 25 000 studentů. Vysokoškolské vzdělání se tedy stává populární napříč věkovými kategoriemi, jakkoliv stále dominují mladší věkové ročníky.

Pozitiva

2 // Aula roč. 17, 02/2009

26

let

Odstraněním diskriminační hranice 26 let z  našeho právního řádu by systém terciárního vzdělávání studentům umožňoval tzv. svobodu volby. V posledních letech se stalo zejména evropským trendem činit mezi jednotlivými stupni dosaženého vzdělání časové odstupy. Studenti tak zcela běžně odcházejí na  pracovní stáže do  zahraničí nebo získávají pracovní zkušenosti doma, případně získávají prostředky na  financování dalšího stupně studia. Právě doporučení v rámci Boloňského procesu nastavila náš vzdělávací systém tak, že bakalářský stupeň je primárně přípravou na  naby Podrobněji se možným negativním dopadům rychlého růstu podílu vysokoškolsky vzdělaných osob v mladé populaci věnují Mazouch, Fischer, Finardi (2008).

3

Jedná se o údaje ze SIMS, a to vždy k 31. 12. daného roku. Tímto děkujeme panu Janu Hrabovi z ÚIV, který nám tato data poskytl.

2

odstranění hranice

Studie / Články Obrázek č. 1: Populace s terciárním stupněm vzdělání (2006, procento věkové skupiny) Population that has attained at least tertiary education (2006) Percentage, by age group

25-to-34-year-olds

55-to-64-year-olds

Russian Federation 1 Canada Japan Korea Israel New Zealand Ireland Belgium Norway France Denmark United States Spain Sweden Australia Finland United Kingdom Netherlands Luxembourg Estonia Switzerland Iceland Poland Greece Slovenia Germany Hungary Portugal Austria Mexico Chile 2 Italy Slovak Republic Czech Republic Turkey Brazil 2

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Zdroj: OECD, Education at a Glance 2008, Tabulka A1.3a, s. 32. Obrázek č. 2: Věková struktura studentů na českých vysokých školách (2001, 2005, 2008, všechny formy studia) 60000

Po et student

50000 40000 30000 20000

V ková struktura student v roce 2001 V ková struktura student v roce 2008

35-39

30-34

29

28

40 a star í

V ková kohorta

27

26

25

24

23

22

21

20

19

18

0

17 a mlad í

10000

V ková struktura student v roce 2005

Zdroj: ÚIV Aula roč. 17, 02/2009 // 3

Studie / Články Obrázek č. 3: Věková struktura studentů na českých vysokých školách (2001, 2005, 2008, pouze prezenční forma studia) 50000

Po et student

45000 40000 35000 30000 25000 20000 15000

40 a star í

35-39

30-34

29

28

27

26

25

24

23

22

21

20

19

18

0

17 a mlad í

10000 5000

V ková kohorta V ková struktura prezen ních student 2001 V ková struktura prezen ních student 2008

V ková struktura prezen ních student 2005

Zdroj: ÚIV Obrázek č. 4: Věková struktura studentů na českých vysokých školách (2001, 2005, 2008, pouze kombinovaná forma studia 30000

V ková kohorta

25000 20000 15000 10000

40 a star í

35-39

30-34

29

28

27

26

25

24

23

22

21

20

19

18

0

17 a mlad í

5000

Po et student V ková struktura kombinovan ch student 2001 V ková struktura kombinovan ch student 2008

Zdroj: ÚIV

4 // Aula roč. 17, 02/2009

V ková struktura kombinovan ch student 2005

Studie / Články tí teoreticko-praktických znalostí, které má následně ověřit až praxe. Magisterský stupeň má tedy zcela logicky navázat na tyto teoreticko-praktické znalosti a rozšířit nebo spíše prohloubit okruh teoretických znalostí. Jinými slovy řečeno, strukturované studium implicitně počítá s faktorem, že část absolventů bakalářského stupně odejde do praxe, část bude bez prodlevy pokračovat a část se ke studiu po menší prodlevě opět vrátí. Tento časový úsek lze využít k ověření dovedností, které student získal v rámci bakalářského studijního programu nebo ke  zdokonalení nejen jazykových znalostí pobytem v zahraničí. Je nutné dodat, že absolvent, po dobu, kdy není studentem, nemůže čerpat žádné studentské výhody. I proto by bylo vhodné umožnit dotčeným studentům návrat do vysokoškolského vzdělávacího systému s nárokem na čerpání veškerých standardních sociálních výhod, aniž by byli diskriminováni věkovou hranicí 26 let, která na ně přirozeně musí dopadnout, pokud své studium z  jakýchkoliv důvodů oddálili. Z pohledu společenského přínosu je třeba si uvědomit, že výše popsané dovednosti zvyšují celkovou hodnotu studenta jako pracovní síly na trhu práce. Zaměstnavatelé dnes hledají vysoce kvalifikovanou pracovní sílu s nejlépe alespoň minimální praxí a výbornými jazykovými znalostmi a dovednostmi. Takovýto typ absolventů vysokých škol (a nejenom vysokých škol) má lepší výchozí postavení na  pracovním trhu a  s  největší pravděpodobností bude mnohem lépe získávat pracovní místo než absolventi bez praxe. Jedná se o celospolečenský trend, který do Evropy přinesla globalizace, jakožto ekonomický fenomén dnešní doby. Není možné se proto domnívat, že nároky zaměstnavatelů se budou snižovat. Naopak data z výzkumu4, který provedlo Středisko vzdělávací politiky Univerzity Karlovy, jasně dokazují, že je pouze otázkou několika let, kdy se míra nezaměstnanosti u absolventů vysokých škol bude zvyšovat, nikoliv snižovat, s tím jak poroste celkový počet absolventů. Zaměstnavatelé si tedy již nebudou vybírat pouze absolventy s vysokoškolským titulem, ale i s určitou úrovní dovedností, která bude tvořit přidanou hodnotu k vysokoškolskému diplomu. Odstranění hranice 26 let dále řeší problém doktorského studia, kdy studenti zcela běžně dokončují svá postgraduální studia ve věku vyšším než je 26 let, aniž by tuto skutečnost mohli nějak reálně ovlivnit. Jestliže přistoupíme na premisu, že průměrný bakalář ukončuje svá studia ve věku 22 let, Výzkum Střediska vzdělávací politiky UK; URL: . 4

průměrný magistr ve věku 24 let, tak nám doktorské studium trvající 3 roky dává dohromady 27 let. V  dokumentu OECD Education at a Glance 2008 je uveden typický věk ukončení studia v  případě studijních programů ISCED 6, tj. doktorských studijních programů, na úrovni 28 let, což pouze potvrzuje výše uvedenou hypotézu a  zároveň ji rozvádí o úvahu, že studenti doktorských studijních programů zcela výjimečně ukončují svá doktorská studia v rámci standardní doby studia, tedy 3 let. V Evropě, zejména v zemích „patnáctky“, se velmi výrazně projevuje trend důrazu národních vlád na rozvoj celoživotního a kombinovaného vzdělávání. Toto studium je rovněž finančně podporováno z veřejných rozpočtů a účastníci se podílejí na jeho průběhu většinou zanedbatelnými finančními částkami, které mají spíše motivovat, nikoliv omezovat. Napříč evropskými zeměmi se setkáme s názorem, že každý má během svého života právo na dosažení vysokoškolského vzdělání. ČR by tento moderní trend neměla opomíjet. Jedná se totiž především o ekonomický problém celkové konkurenceschopnosti dané země. Nekonkurenceschopná země není schopna uspět na globalizovaných trzích a není tedy ani schopna zvyšovat svou ekonomickou úroveň v  mezinárodním měřítku. Snaha o  zvýšení konkurenceschopnosti není zájmem jenom ČR, ale i EU, a to o to více v období hospodářské recese.

Dopad odstranění věkové na veřejné rozpočty

hranice

26

let

Dopad odstranění hranice 26 let na  veřejné rozpočty je třeba zachytit z  pohledu pojistného na  veřejné zdravotní pojištění, daně z  příjmů fyzických osob, pojistného na  důchodové pojištění, přídavku na  dítě a  sociálních stipendií. Všechny tyto studentské výhody jsou totiž vázány na věkovou hranici 26 let. Hlavním a základním předpokladem rozhodným pro kvantifikaci dopadu odstranění věkového hranice 26 let na veřejné rozpočty je zjednodušení, že na studentské výhody po případném zrušení diskriminační věkové hranice budou mít nárok pouze studenti v prezenční formě studia. Dalším zjednodušením je, že by tyto výhody nárokovali pouze studenti s českým občanstvím. Tabulka č. 1 zobrazuje věkovou strukturu studentů na českých vysokých školách v prezenční formě studia k 31. 12. 2008. Z tabulky je patrné, že na českých vysokých školách na konci roku 2008 studovalo v prezenční formě studia celkem 15 495 studentů s českým občanstvím starších 26 let.

Aula roč. 17, 02/2009 // 5

Studie / Články Tabulka č. 1: Věková struktura studentů na českých vysokých školách v prezenční formě studia (k 31. 12. 2008) Věk 17 a mladší

Celkem

ČR

144

Cizinci 1

143

v prezenční formě studia, kteří nepřekročili standardní dobu studia o více než 1 rok. Tabulka č. 2: Dopad úhrady veřejného zdravotního pojištění na veřejné rozpočty (varianta A)

18

1 022

45

977

19

26 425

23 816

2 610

20

45 892

42 517

3 376

1

Vyměřovací základ od 1. 1. 2008

3 343

2

Sazba zdravotního pojištění

13,5 %

3

Pojistné na všeobecné ZP (ř. 1 * 0,135)

677 Kč

21

43 105

39 763

ř.

Položka

22

39 722

36 474

3 249

23

36 268

33 288

2 984

4

Počet měsíců, po které se pojistné hradí Počet studentů starších 26 let Celkový dopad na VR (ř. 3 * ř. 4 * ř. 5)

24

27 575

25 516

2 060

5

25

17 078

15 755

1 323

6

26

9 493

8 660

834

27

5 271

4 700

573

28

2 959

2 573

388

29

2 112

1 840

273

30-34

4 330

3 771

559

35-39

1 504

1 318

186

40 a starší Celkem

1 404

1 293

111

264 304

241 330

22 989

Zdroj: ÚIV Veřejné zdravotní pojištění V  případě veřejného zdravotního pojištění je nezbytné zjistit výši vyměřovacího základu, která od  1. 1. 2008 činí 5  013 Kč/měsíc, a  sazbu veřejného zdravotního pojištění – 13,5 %. Z  toho plyne, že stát hradí za  studenty studující na  vysokých školách, kteří nepřekročili věkovou hranici 26 let, celkem 677 Kč měsíčně. Tabulka č. 2 ilustruje výpočet dopadu odstranění této položky z diskriminační věkové hranice 26 let na veřejné rozpočty. Výpočet vychází z měsíční výše pojistného, které musí za  studenty, splňující zákonem definované podmínky, uhradit stát. Výše pojistného je tedy 677 Kč/měsíc, přitom platí, že toto pojistné stát hradí po celou dobu kalendářního roku, tj. 12 měsíců. Výslednou hodnotu roční výše pojistného je pak třeba pouze vynásobit s počtem studentů v prezenční formě studia starších 26 let. Z tabulky je patrné, že celkový dopad na veřejné rozpočty by činil odhadem asi 125 mil. Kč. Zpracováváme přitom dvě varianty: velkorysejší varianta by umožnila hradit pojistné na zdravotní pojištění za všechny české studenty studující v prezenční formě studia, ve variantě B by stát hradil pojistné pouze za české studenty studující

6 // Aula roč. 17, 02/2009

Kvantifikace 5 013 Kč

12 15 495 125 835 825 Kč

Zdroj: vlastní výpočet dle podkladů ÚIV a VZP Od dalšího typu studentů, studujících v dalším studijním programu, se tato analýza zcela abstrahuje, neboť metodika odhadu počtu studentů studujících déle než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok a počtu studentů studujících v dalším studijním programu, je téma na další odborný článek. V následujícím textu budou studenti, studující dobu delší než standardní zvětšenou o jeden rok, dále nazýváni tzv. „nezapočtení studenti“ a pokusíme se alespoň o hrubý odhad tohoto počtu. Tabulka č. 3 obsahuje údaj o  výběru poplatků za  delší studium, a  to selektivně za  následující vysoké školy: Vysokou školu ekonomickou v Praze, Univerzitu Karlovu v Praze, Masarykovu univerzitu, České vysoké učení technické v  Praze a Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu Ostrava. Údaje byly čerpány z výročních zpráv o hospodaření za  rok 2007; výroční zprávy o hospodaření za rok 2008 nebyly za  některé z  těchto vysokých škol dostupné, a  proto byl zvolen rok 2007. Následně byla stanovena průměrná výše ročního poplatku za delší studium (pokud nebyla stanovena jednotná výše tohoto poplatku, tak byl použit modus) a  jejich výše byla přepočtena metodou váženého aritmetického průměru (vahou byl počet studentů daných vysokých škol v roce 2007 na základě dat ČSÚ z Výroční zprávy České republiky za rok 2008). Podíl obou hodnot pak činí 4 468, což je orientační odhad počtu studentů studujících dobu delší než standardní zvětšenou o jeden rok. Při zohlednění počtu studentů je dopad na veřejné rozpočty o 36 284 896 Kč nižší, což je z pohledu celkového dopadu významná částka (více viz tabulka č. 4). Je nicméně nezbytné zdůraznit, že tento odhad je pouze ilustrativní. Připomeňme dále, že tyto prostředky budou i nadále zůstávat v rozpočtové soustavě ČR, jejíž součástí je i fond zdravotního pojištění.

Studie / Články Tabulka č. 3: Odhad počtu studentů nezapočtených do systému Výběr poplatků za delší studium (selektivně v Kč) Výše poplatku za delší studium (vážený průměr, selektivně, v Kč) Odhad počtu studentů studujících déle než standardní dobu studia + 1 rok

137 412 950 Kč 30 752 Kč 4 468

Zdroj: Výroční zprávy o  hospodaření vysokých škol za  rok 2007; vlastní výpočet Tabulka č. 4: Dopad úhrady veřejného zdravotního pojištění na veřejné rozpočty (varianta B) ř.

Položka

1

Vyměřovací základ od 1. 1. 2008

Kvantifikace

2

Sazba zdravotního pojištění

13,5% 677 Kč

5 013 Kč

3

Pojistné na všeobecné ZP (ř. 1 * 0,135)

4

Počet měsíců, po které se pojistné hradí

5

Počet studentů starších 26 let

6

Počet nezapočtených studentů

4 468

7

Počet zohledněných studentů

11 027

8

Celkový dopad na VR (ř. 3 * ř. 4 * ř. 7)

12 15 495

89 550 929 Kč

Zdroj: vlastní výpočet podle podkladů ÚIV, VZP a výročních zpráv vybraných vysokých škol.

Jinými slovy řečeno, pokud poplatník nepodepíše ono prohlášení poplatníka, pak si nemůže uplatnit slevu na dani. Protože v současnosti nejsou dostupná aktuální data o výši průměrného výdělku studentů českých vysokých škol5, tak je možné dopad odstranění věkové hranice 26 let odhadnout pomocí následujícího výpočtu. ČSÚ pravidelně zveřejňuje výši průměrných hrubých měsíčních mezd podle věku a stupně dosaženého vzdělání. V  roce 2008 činila průměrná hrubá měsíční mzda jednotlivců ve  věkové kategorii 20–24 let, kteří dosáhli středního vzdělání s maturitou, 20 630 Kč. Dále v našem modelu předpokládáme, že studenti v prezenční formě studia pracují nejvýše na  poloviční úvazek, tj. průměrná hrubá měsíční mzda by v  našem modelu činila 10  315 Kč. Dále bylo nutné stanovit základ daně pro výpočet daně z příjmů fyzických osob, který činí 10  315 Kč x  koeficient 1,34 (sociální a  zdravotní pojištění); základ daně pak bude činit 13 822 Kč a daň ve výši 15 % 2 074 Kč. Vzhledem k tomu, že měsíční sleva na dani na poplatníka činí 2 070 Kč (částka podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů15), pak není nutné počítat vliv slevy na studenta, protože v našem modelu by výši daně téměř 100% pokryla základní sleva na poplatníka. Přídavek na dítě a sociální stipendia

Důchodové pojištění V případě pojistného na důchodové pojištění stát nepřichází o  prostředky z  veřejných rozpočtů. Stát v  této věci pouze započítává dobu studia do 26 let jako tzv. vyloučenou dobu, která vstupuje do základu relevantního pro výpočet důchodu. Jinými slovy řečeno, stát garantuje studentovi, že jeho studium se bude započítávat do důchodu, avšak pouze do věku 26 let. Stát však sám sobě nemůže platit pojistné, proto ho v naší analýze nebudeme dále uvažovat. Navíc se v připravované reformě důchodového pojištění uvažuje o ukončení započítávání doby studia coby náhradní doby v důchodovém pojištění. Sleva na dani Zákon o daních z příjmů umožňuje poplatníkovi uplatnit tzv. slevu na dani na studenta ve výši 4 020 Kč/rok. Zde je třeba uvážit skutečnost, že poplatník, jehož měsíční příjem nepřekročí 5 000 Kč u jednoho zaměstnavatele a zároveň tento poplatník nepodepsal tzv. prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob, má možnost svůj příjem zdaňovat tzv. srážkovou daní.

Přídavek na dítě je dávka státní sociální podpory, která je přímo vázána na příjmové poměry domácnosti, ve které žije student, a zároveň je vyplácena pouze do 26 let věku nezaopatřeného dítěte. Výše přídavku na dítě činí v případě vysokoškolských studentů v  rodinách s  příjmy do  2,4násobku životního minima rodiny 700 Kč/měsíc. Další kategorií jsou sociální stipendia, která jsou přímo navázána na systém státní sociální podpory. Nárok na stipendium mají studenti veřejných a soukromých vysokých škol, kteří pobírají přídavek na dítě a rozhodný příjem v rodině, zjišťovaný pro účely přídavku na dítě, nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a  koeficientu 1,5. V  roce 2009 činí výše sociálního stipendia 1 620 Kč/kalendářní měsíc. Při kvantifikaci dopadu přídavku na dítě na veřejné rozpočty vycházíme z  údajů MPSV z  ledna 20066, kdy bylo Poslední data jsou dostupná z roku 2004 – Studium na vysoké škole 2004, sociologický průzkum zpracovaný Sociologickým ústavem AV ČR.

5

Novější data bohužel autoři nemají k  dispozici, ale je možné vycházet z předpokladu, že situace bude obdobná i v roce 2009.

6

Aula roč. 17, 02/2009 // 7

Studie / Články vysokoškolským studentům vyplaceno celkem 97  000 přídavků na dítě, z toho 12 800 ve zvýšené výměře.7 Celý výpočet je pak vztažen k tzv. koeficientu nároku, což je podíl mezi počtem vyplacených přídavků na  dítě (čitatel) a  celkovým počtem studentů do 26 let v prezenční a kombinované formě studia8 (jmenovatel). Tabulka č. 5 odhaduje dopad přídavku na dítě na veřejné rozpočty. Z tabulky je patrné, že dopad na veřejné rozpočty je významný, ve výši cca 58,6 mil. Kč. Je zřejmé, že v případě realizace tohoto opatření se stává pro starší studenty název přídavek na dítě zavádějící a bude pro tyto studenty nezbytné provést náhradu přídavku odpovídajícím sociálním stipendiem o stejné výši. Tabulka č. 5: Dopad úhrady přídavku na dítě na veřejné rozpočty ř. 1 2 3 4 5 6 7 8

Položka Celkový počet vyplacených přídavků na dítě vysokoškolským studentům (údaje MSPV, leden 2006) Počet vyplacených přídavků na dítě ve zvýšené výměře (údaje MPSV, leden 2006) Celkový počet studentů do 26 let v prezenční a kombinované formě studia (pouze občané ČR, 2006) Počet studentů nad 26 let v prezenční formě studia (pouze občané ČR, 2006) Koeficient nároku r. 2006 (ř. 1 / ř. 5) Celkový počet studentů do 26 let v prezenční a kombinované formě studia (pouze občané ČR, 2008) Počet studentů nad 26 let v prezenční formě studia (pouze občané ČR, 2008) Počet studentů nad 26 let v prezenční formě studia s nárokem na přídavek na dítě (pouze občané ČR, 2008)

9

Výše ročního přídavku na dítě (v Kč)

10

Celkový dopad na VR (v Kč)

Kvantifikace

97 000 12 800

214 586 14 511 0,45

277 246 15 495

6 973 8 400 58 571 100

Tabulka č. 6 ilustruje dopad sociálních stipendií na veřejné rozpočty. V našem modelu jsme se dopustili určitého zjednodušení a předpokládali jsme, že poměr vyplacených sociálních stipendií zůstane zachován a bude činit cca 6 %. Tabulka č. 6: Dopad úhrady sociálních stipendií na veřejné rozpočty ř.

Položka

Kvantifikace

1

Celkový počet vyplacených přídavků na dítě vysokoškolským studentům (údaje MSPV, leden 2006)

97 000

2

Počet vyplacených přídavků na dítě ve zvýšené výměře (údaje MPSV, leden 2006)

12 800

3

Celkový počet studentů do 26 let v prezenční a kombinované formě studia (pouze občané ČR, 2006)

214 586

4

Počet studentů nad 26 let v prezenční formě studia (pouze občané ČR, 2006)

5

Koeficient nároku (ř. 2 / ř. 3)

14 511 0,06

6

Počet studentů nad 26 let v prezenční formě studia (pouze občané ČR, 2008)

15 495

7

Prezenční studenti s nárokem na sociální stipendium (ř. 6 * ř. 5)

8 9

Výše ročního sociálního stipendia (v Kč) Celkový dopad na VR (ř. 7 * ř. 8, v Kč)

924 16 200 14 973 219

Zdroj: ÚIV; MPSV; vlastní výpočet Celkový dopad na veřejné rozpočty Celkový dopad odstranění diskriminační věkové hranice 26 let ilustruje tabulka č. 7, která obsahuje obě varianty v souvislosti se zdravotním pojištěním, tj. variantu A bez zohlednění studentů studujících dobu delší než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok, a variantu B, která tyto studenty zohledňuje. Z tabulky je patrné, že rozdíl mezi oběma variantami je významný a činí cca 36 mil. Kč.

Zdroj: ÚIV; MPSV; vlastní výpočet Tabulka č. 6 ilustruje dopad na veřejné rozpočty v případě sociálních stipendií. Výpočet je analogický jako v případě přídavku na dítě. Sociální stipendia mají charakter sociální dávky, která se přiznává studentům v tíživé sociální situaci. Dřívější metodika vyplácení sociálních stipendií byla založena na tom, že sociální stipendia se vyplácela pouze studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě ve zvýšené výměře. Dnes (tj. v roce 2009) je již sociální stipendium vázáno na výši příjmu domácnosti, který nesmí překročit 1,5 násobek životního minima.

7

Z našich zjištění vyplývá, že na přídavek na dítě mají nárok i studenti v kombinované formě studia.

8

8 // Aula roč. 17, 02/2009

Tabulka č. 7: Kvantifikace celkového dopadu na veřejné rozpočty (2008) Položka

Varianta A

Varianta B

Veřejné zdravotní pojištění

125 835 825

89 550 929

Přídavek na dítě

58 571 100

58 571 100

Sociální stipendia

14 973 219

14 973 219

199 380 144

163 095 248

Celkem

Zdroj: vlastní výpočet Na  závěr této kapitoly je třeba poznamenat, že dopad odstranění věkové hranice 26 let na  veřejné rozpočty není

Studie / Články z pohledu veřejných rozpočtů ČR nikterak dramatický. Navíc musíme uvážit, že prostředky z veřejného zdravotního pojištění by v systému veřejných financí zůstaly. Nejednalo by se o částku vyplácenou studentovi přímo, tak jak je to v případě sociálního stipendia nebo přídavku na dítě, které patří mezi přímé nástroje sociální podpory studentů.

Závěr Odstraněním diskriminační hranice 26 let z našeho právního řádu se Česká republika přiblíží zemím, které uznaly, že v dnešních dnech je základem moderní a vyspělé společnosti vzdělaná populace. Výhody odstranění této hranice jsou jednoznačné. Každý bude mít rovný přístup ke vzdělání, vyřeší se problematická otázka doktorského studia, omezením na standardní dobu studia a případně na studium prvního studijního programu byl by zaveden nový motivační prvek v systému terciárního vzdělávání, kdy by studenti byli daleko více než dnes motivováni k rozvážnému přístupu ke studiu apod. V neposlední řadě by odstranění diskriminační věkové hranice vedlo k nové definici studenta v našem právním řádu. Autoři této analýzy se domnívají, že za studenta se všemi nároky na sociální výhody by měl být považován takový student, který: a) studuje v prezenční formě studia, b) studuje ve standardní době studia, c) studuje v prvním studijním programu.

Naše analýza prokázala, že dopad na  veřejné rozpočty je v obou výše uvedených variantách (A i B) zanedbatelný. Dopad na úrovni necelých 200 mil. Kč v případě varianty A, resp. 163 mil. Kč v případě varianty B, je z pohledu objemu veřejných financí marginální. Z  tohoto finančního obnosu zároveň prostředky na  veřejné zdravotní pojištění zůstávají v systému rozpočtové soustavy ČR, tudíž se nikam neztrácejí. Navíc lze předpokládat, že odstranění této věkové hranice by vedlo k vyšší motivaci starších věkových kohort studovat, což by vedlo k vyšším podílu studujících ve starších věkových skupinách, a tím i ke zvyšování podílu vysokoškolsky vzdělané populace při omezení rizik spojených s růstem tohoto podílu pouze v nejmladších věkových skupinách (snižování kvality studia při vysoké míře participace na studiu). V  krátkém období tedy lze očekávat mírně negativní dopad na  veřejné rozpočty, ve  střednědobém období očekáváme dopad neutrální s tím, jak porostou daňové výnosy od vzdělanější a lépe placené populace (včetně nižší nezaměstnanosti a  z  toho plynoucích vyšších daní a  naopak nižších sociálních dávek). Ing. Savina Finardi Institut pro analýzy vysokého školství [email protected] doc. Ing. Jakub Fischer, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze [email protected]

Literatura: 1. Education at a Glance (2008), OECD. 2. FINARDI, Savina. (2007) Analýza dopadu odstranění hranice 26 let na systém terciárního vzdělávání – ekonomické a strukturální aspekty. SK RVŠ, leden 2007. 3. FISCHER, Jakub. FINARDI, Savina. MAZOUCH, Petr. (2006) K věkové struktuře vysokoškolských studentů v České republice. Příspěvek do sborníku konference MAKOS 2006, Olomouc: Univerzita Palackého, 2007, s. 26–34. ISBN 978-80-244-1760-8. 4. MATĚJŮ, Petr. Bílá kniha terciárního vzdělávání (verze k projednání ve vládě ČR). Praha: MŠMT ČR, leden 2009. 5. MATĚJŮ, Petr. et al. 2004. Studium na vysoké škole 2004. Zpráva z výzkumu studentů prvních ročníků vysokých škol v České republice. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 6. MATĚJŮ, Petr. ZLATUŠKA, Jiří. BARTOŠ, Walter. Tertiary Education in the Czech Republic: Main Trends and the Causes of the Current Crisis. First Draft. Institute of

Sociology Academy of Sciences of the Czech Republic, 2006. 7. MAZOUCH, Petr. FISCHER, Jakub. FINARDI, Savina. Nárůst počtu vysokoškolských studentů versus demografický vývoj: zkušenosti vybraných zemí. Mezinárodní statisticko-ekonomické dny na VŠE, září 2008. 8. Programové prohlášení pro období 2006–2008. Praha: Studentská komora Rady vysokých škol, 2006. 9. Statistická ročenka České republiky za  rok 2008. Praha: Český statistický úřad. 10. ŠEBKOVÁ, Helena. Tertiary Education in the Czech Republic. Country Background Report for OECD Thematic Review of Tertiary Education. Prague: Centre for Higher Education Studies, 2006, ISBN 80-86302-37-7. 11. Zákon č. 140/1994., o sociálním zabezpečení 12. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění 13. Zákon č. 402/2001 Sb., o státní sociální podpoře 14. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění Aula roč. 17, 02/2009 // 9

Studie / Články 15. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů 16. Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění odkazy na webové stránky: URL: < http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek. phtml?id=249886>.

URL: Ostatní zdroje: Výroční zprávy o hospodaření veřejných vysokých škol

Résumé The paper analyses the impact of the abolition of discriminatory age limit of 26 years on public finance. The impact is expressed in terms of: public health insurance, income taxes (tax credit), social benefit (children allowances) and social scholarships. The main principle of the abolition of discriminatory age limit is to give students free choice in which time period they start with their studies. The student will have a possibility to go abroad and/or gain working experiences. Currently the students are forced to finish their studies as soon as possible (at the latest when they are 26 years).

10 // Aula roč. 17, 02/2009

Together it’s necessary to create a complex student social support system which will provide the social help to students. The conditions of claim are: a) student studies in a full-time study programme, b) student studies in the standard study period in bachelor’s, master’s and doctoral study programme altogether, c) student studies in his first study programme. All this conditions will help our tertiary education system and especially will lead to higher motivation of students during their first but probably the most important stage – a selection of study programme.

Studie / Články

Zajišťování kvality německého vysokého školství Jana Geršlová

Náš západní soused, Německo, rozvinulo v oblasti vysokého školství v  posledních letech velmi intenzivní diskusi a změny, které se pomalu stávají realitou na některých vysokých školách a univerzitách, analyzují na příslušných institucích i vysokých školách samotných s důkladností sobě vlastní. Je nutné však zdůraznit, že i v Německu chápou, že jde o běh na dlouhou trať a změny musejí nastávat promyšleně, postupně a v souladu s vývojem a potřebami celé země. V  tom je často kámen úrazu: jednou z  okolností, která tento proces v Německu do jisté míry komplikuje, je skutečnost, že německé školství včetně toho vysokého nemá jednotný ráz v celé zemi tak, jak to je např. v České republice, ale liší se v jednotlivých spolkových zemích. Přibližme si proto alespoň v  krátkosti situaci v  německém vysokoškolském prostoru.

Vysokoškolské studium ve spolkové republice německo Studium na univerzitě či vysoké škole v Německu1 je možné realizovat jednak ve veřejných, státních, jednak i v soukromých institucích. Jejich struktura má velmi silnou historickou tradici. Vysoké školství je v Německu velmi úzce spojeno s pěstováním vědy a výzkumu – tradici můžeme spojovat se středověkými univerzitami jako v Heidelbergu, která je nejstarší německou univerzitou (založena 1386) nebo v Kolíně nad Rýnem (dnes největší univerzita se 47 000 studujícími). Po reformě německých univerzit, kterou zavedl Wilhelm von Humboldt (1767–1835), se staly německé univerzity vzorem a ideálem pro celý evropský akademický svět – univerzita se stala místem „nezávislého hledání poznatků“. Byla místem, kde měla výuka a věda tvořit jednotu – to znamená, že profesoři, pokud chtěli přednášet studentům, museli být zároveň zkušenými vědci se svými vlastními výsledky v oblasti své vědní disciplíny. Podmínkou však byla – jak pro profesory, Text k  systému fungování německého vysokého školství převzat a  doplňován z Tatsachen über Deutschland. Frankfurt am Main: SocietätsVerlag, Auswärtiges Amt 2008, s. 107 an., také URL: <www.tatsachenueber-deutschland.de> v jazykové mutaci české.

1

tak také i pro studenty – jakákoliv nezávislost na cenzuře státu. Vraťme se však do  současnosti: dnešní Německo (82,3 milionů obyvatel) disponuje počtem 383 vysokoškolských zařízení, z  toho 103 univerzit a  176 tzv. Fachhochschulen (vysokých odborných škol).2 Portfolio vysokých škol je v  Německu velmi pestré: kromě již uvedených univerzit, vysokých odborných škol a  tzv. Berufsakademien jsou to vysoké školy zaměřené na pedagogické obory, umění, hudbu, média, správu, finance, právo, řada mezinárodních vysokých škol. Mnoho z  nich vzniklo v  době vysokoškolské expanze v  60. a  70. letech minulého století. Státní vysoké školy jsou v kompetenci jednotlivých 16 spolkových zemí. Spolkové země do značné míry odpovídají za svůj vzdělávací systém, který je však koordinován na centrální spolkové úrovni společným orgánem všech šestnácti zemských ministrů školství (Kultusministerkonferenz). 97 % všech studujících je na veřejných školách, které fungují pod dozorem a řízením státních orgánů, nabízejí (dosud ve velké většině spolkových zemí) bezplatné akademické vzdělání. Jsou v podstatě přístupné všem, kdo mají maturitu (nebo jiný srovnatelný certifikát). Zatímco klasické univerzity jsou zasvěceny vědecky orientovaným oborům a nabízejí jich celé spektrum od antických věd až po národohospodářství, soustřeďují se technické univerzity na inženýrské a přírodovědné obory. V řadě případů se však naplňuje význam slova „univerzita“ a na technických univerzitách najdeme filozofické či právnické fakulty a na těch „klasických“ se dnes již pěstuje řada technických oborů. V 70. letech vzniklo několik na státu nezávislých, necírkevních vysokých škol, které jsou finan Informace pocházejí z  materiálů německého ministerstva zahraničí (www.tatsachen-ueber-deutschland.de). Od konce šedesátých let se mimoto vyvíjí jedna německá zvláštnost – Fachhochschulen – vysoké odborné školy – která nalézá i v zahraničí mnoho napodobitelů. Více než čtvrtina všech studujících v Německu dnes studuje na vysokých odborných školách a v několika spolkových zemích na akademiích pro dálkové vzdělávání (Berufsakademie), které velmi intenzivně spolupracují s podniky. Na vysoké odborné školy láká studenty především rychlejší cesta k povolání a jejich praktické zaměření. Studium na vysoké odborné škole trvá zpravidla tři, ale i čtyři roky. V průměru kratší dobu studia umožňuje přísná organizace studia a zkoušek. Řada vysokých odborných škol se věnuje také výzkumu, většinou však aplikovanému ve spolupráci s průmyslem.

2

Aula roč. 17, 02/2009 // 11

Studie / Články covány ze školného a darů. Z celkových asi 2 milionů studujících je 947 000 žen (48 %). Povinnost placení školného se uplatňuje nestejným způsobem. V sedmi spolkových zemích se vybírá školné ve výši přibližně 500 eur za semestr v případě prvního studia, ale téměř všude se musí platit poplatek při překročení regulérní doby studia a za studium další vysoké školy. Na německých vysokých školách je imatrikulováno 246 000 zahraničních studentek a studentů. Německo je pro studující ze zahraničí po USA a Velké Británii nejatraktivnější cílovou zemí. Na rozdíl od řady dalších evropských zemí (zejména České republiky) hraje soukromé státní školství pouze nepatrnou roli: soukromé univerzity, na kterých studují zhruba 3 % studujících, musejí mít státní souhlas, v současnosti jich je kolem stovky. Jsou to většinou malé vysoké školy, 15 soukromých univerzit, jako např. European Business School Oestrich-Winkel nebo Private Universität Witten/Herdecke, a dále 16 teologických vysokých škol (z nich je největší Katholische Universität Eichstätt-Ingolstadt se 4 800 studenty).

Reformy k posílení

mezinárodní

konkurenceschopnosti

Zastavme se ještě krátce u  otázky požadovaných změn v  německém vysokoškolském světě. Vysoké školy a  univerzity byly po  2. světové válce centry velmi rozvinutého vědeckého výzkumu, tento trend byl posílen po německém sjednocení v roce 1990. Spektrum možností studia je nepřeberné, nicméně je Německo stále v mezinárodním srovnání v průměru co se týče počtu vysokoškoláků. Jednou z příčin je i systém středního školství – kromě středoškolských studentů s  maturitou absolvuje téměř třetina abiturientů profesní vzdělání v tzv. duálním systému výuky3. Ten poskytuje kva V mezinárodním kontextu představuje německé duální odborné vzdělání určitou zvláštnost. Většina mladých lidí – asi 60 % – se po škole vyučí v jednom z 350 učňovských oborů duálního systému, které jsou uznávány státem. Tento vstup do profesního života se liší od odborné přípravy probíhající pouze ve škole, jak je to běžné v  mnoha státech. Odborné vzdělání se v Německu dělí na praktickou a teoretickou část, přičemž tři až čtyři dny v týdnu probíhá praxe v podniku a jeden až dva dny teoretická výuka na středním odborném učilišti (Berufsschule). Odborná příprava trvá dva až tři a půl roku. Kombinace teorie a praxe zaručuje vysokou kvalifikaci řemeslníků a kvalifikovaných dělníků. Na odbornou přípravu může navazovat další vzdělávání, které vede až k  získání mistrovského listu. Vzhledem k duálnímu typu odborného vzdělání je v Německu podíl mladých lidí bez vyučení nebo bez učebního místa relativně nízký. Činí u 15 až 19letých jen 1,8 %. Odbornou přípravu financují podniky, které platí učňům odměnu za vykonanou práci, a stát, který nese náklady na učiliště. V současnosti se učni připravují na povolání v 643 000 podnicích, ve službách a živnostech. 80 % učebních míst zajišťují středně velké a malé podniky.

3

12 // Aula roč. 17, 02/2009

lifikaci pro mnoho odborných profesí a doposud není vyřešeno uznávání jednotlivých stupňů kvalifikace při přechodu k vysokoškolskému studiu. Inovace mají v  Německu přinést zásadní změnu akademického prostředí. Týkají se různých stupňů zakončení studia (bakalář nebo master, magistr na univerzitě, vysoké škole nebo Fachhochschule/vysoké odborné škole apod.), nebo zavedení školného a  přijímacího řízení, vzniku soukromého akademického vzdělání a  také vyššího počtu strategických partnerství vysokých škol a neuniverzitních ústavů, případně i podniků. Asi žádná jiná oblast společnosti neprochází nyní tak velkými změnami jako vzdělávací systém. Cílem reforem je posílit výzkum a  výuku ve  stále ostřejší mezinárodní konkurenci a znovu získat vedoucí pozici. Změna zákonů o vysokých školách dává univerzitám více prostoru pro jejich fungování a osvědčení profesoři budou ve větší míře odměňováni podle výkonu. Významné univerzity se snaží více profilovat. Tomuto cíli slouží také nová iniciativa na podporu špičkového výzkumu na německých univerzitách, tzv. iniciativa excelence. Iniciativu excelence podporuje od října 2007 celkem 39 vysokých škol, 37 excelenčních klastrů a  devět „konceptů budoucnosti pro budování univerzitního špičkového výzkumu“ na  německých vysokých školách4. Cílem „iniciativy excelence“ je posílit pozici Německa v  oblasti vědy, zlepšit jeho mezinárodní konkurenceschopnost a zviditelnit špičky ve vysokém školství a ve vědě. Stát i spolkové země se rozhodly investovat do této iniciativy dvě miliardy eur v rozvojových projektech nejrůznějších oborů, které vyhodnocuje nezávislá porota5. Podporou konceptů budoucnosti má být dále posílen výzkumný profil devíti vybraných univerzit, mezi něž patří Freie Universität Berlin, Universität Göttingen, Rheinisch-Westfälische Technische Hochschule Aachen, Universität Heidelberg, Universität Karlsruhe (TH), Universität Konstanz, Universität Freiburg, Technische Universität München a Ludwig-Maximilians-Universität München – dvě posledně jmenované univerzity jsou na prvních dvou místech v rankingu nejúspěšnějších vědecko-výzkumných pracovišť. Přehled všech vysokých škol podporovaných v rámci projektu iniciativy excelence poskytuje Spolkové ministerstvo školství a výzkumu na adrese URL:

4

Podle odhadů Deutsche Forschungsgemeinschaft/Německé výzkumné společnosti a Vědecké rady předčila iniciativa mnohá očekávání. Zprávy o  dalším rozvoji Iniciativy excelence z  července 2008 potvrdily kromě jiného, že se rámcové podmínky pro špičkový výzkum v případě podporovaných univerzit zlepšily, vznikla nová pracovní místa pro vědce a  vysoké školy se více vyprofilovaly a  navázaly nové formy spolupráce s nejrůznějšími institucemi. Kromě toho byla posílena pozice Německa jako vědecké země doma i v zahraničí.

5

Studie / Články Německé vysoké školství je neoddělitelně spjato s vědou a výzkumem. Hlavní odpovědnost za organizaci této iniciativy na podporu výzkumu na vysokých školách nese Deutsche Forschungsgemeinschaft/Německá výzkumná společnost, která je hlavním donátorem vědy. Podporuje ty univerzity a vysoké školy, které kladou v rámci svého reformního úsilí největší důraz na posílení vědy a výzkumu a odbornou profilaci. Tím se stává minulostí doba, kdy německé vysoké školství spočívalo převážně na rovnostářských principech a hodnota studia a výuky byla v podstatě na každé německé univerzitě stejná.

Projekt „management

kvality“

Dalším velmi významným projektem, který v  současné době „hýbe“ řadou vysokoškolských pracovišť v Německu, je projekt „Management kvality“6. Jde o projekt k zajištění kvality vysokých škol, její rozvoj a podporu, který iniciuje Hochschulrektorenkonferenz/Konference rektorů vysokých škol Německa. Tato instituce vznikla v roce 1949 jako Konference rektorů západoněmeckých vysokých škol a v roce 1990 po sjednocení Německa byla rozšířena. Je to dobrovolné sdružení státních a státem uznaných univerzit a vysokých škol v Německu. V současnosti zastupuje 258 subjektů, ve kterých je imatrikulováno 98 % všech vysokoškoláků v  Německu. Tvoří jakousi protiváhu politické rovině i veřejnosti a zabývá se všemi tématy, úkoly a posláním vysokých škol: výzkum, výuka a studium, další vědecké vzdělávání, transfery vědění a technologií, mezinárodní kooperace apod. patří k  hlavním tématům. Je jasné, že při transformaci německého vysokého školství ať už v rámci Boloňského procesu, nebo všech úkolů spojených se zvyšováním mezinárodní konkurenceschopnosti německého vysokého školství se dostávají do popředí mimo jiné také otázky kvality. Projekt „Management kvality“ klade důraz na  vlastní zodpovědnost vysokých škol, na vytvoření kultury kvality, která bude sloužit (a v mnoha případech už tak tomu je) mimo jiné k utváření dobrého jména vysokých škol na veřejnosti a „skládání účtů“. Tento projekt (zkráceně se používá označení projekt „Q“), má za cíl podpořit vznik a výstavbu struktur a procesů zajištění kvality na vysokých školách. Projekt má 2 těžiště: 1. Zjištění, jak fungují interní systémy zajištění kvality na  německých vysokých školách, a  analýza jejich účin-

nosti při zajištění kvality. Úspěšné strategie pak budou doporučovány jako „best – practice – model“ pro aplikaci na dalších vysokých školách. 2. Výměna informací a zkušeností. Výsledky projektu „Q“ budou (a  jsou) průběžně představovány odborné veřejnosti. Shrnutí a zhodnocení výsledků a identifikace faktorů úspěchu a jejich strategie pak ve svém důsledku posiluje výkonnost vysokých škol v oblasti rozvoje kvality. Mezi základní otázky patří: ›› jaký je současný stav implementace systémů zabezpečení kvality v „běžném provozu“ na německých vysokých školách? ›› jak bude pokračovat postupné zavádění a zakotvení systému zajištění kvality? ›› jaké jsou skutečné účinky, které lze pozorovat v pozitivním i negativním smyslu? Zavádění systému kvality a  jeho postupné působení s sebou přináší celou řadu úkolů v různých sférách působení vysokých škol. Na  jedné straně se těchto aktivit účastní celá řada aktérů – počínaje rovinou vedení škol, fakult, oborů, pedagogů, studentů, grémií samosprávy a správy vůbec, přes nabídky poradců, akreditačních a  evaluačních agentur až po příslušné orgány odpovídajících ministerstev. Všichni tito aktéři mají určitý vliv a samozřejmě také hájí své zájmy (ve věci zajištění kvality). Problémem je, že tyto zájmy nejsou na začátku celého procesu jasné a teprve v jeho průběhu se tvoří a dynamicky mění. Díky této složité konstelaci částečně protichůdných zájmů se není možné divit, že se při zavádění systému kvality málokdy jedná o „hladký proces“. Není také překvapením, že po  zavedení tohoto systému zajištění kvality nedochází k očekávanému zlepšení ve výuce a výzkumu (včetně očekávané administrativní podpory), ale také se ukazují neočekávané efekty. Management kvality je postupně zaváděn na  řadě vysokých škol a  již dnes byla zaznamenána celá řada úspěchů. V  rámci projektu jsou uváděny tyto úspěšné strategie jako příklad možné cesty7. Jsou organizovány workshopy a konference, zaměřené vždy na  nějaký dílčí problém. Výsledek jsou pak doporučení, dovolující jistý stupeň zevšeobecnění a nasazení ověřených strategických kroků. Jednou z  velmi zajímavých publikací o  systému managementu kvality na vysokých školách a východiscích k němu je publikace ERHARDT, Manfred; MEYER-GUCKEL, Volker; WINDE, Mathias (Hrsg.) Leitlinien für die deregulierte Hochschule. Edition Stifterverband 2008. ISBN-10: 3-922275-23-0.

7

Informace k  tomuto projektu na URL: <www.hrk-qm.de> především získala autorka podklady z výročního jednání tohoto projektu, který se konal 3.–4. 1. 2008 v  Bonnu („Methoden und Wirkungen von Qualitätssicherung im Europäischen Hochschulraum“).

6

Aula roč. 17, 02/2009 // 13

Studie / Články Projekt „Q“ se stal v  Německu centrální informační a  komunikační platformou pro veškeré otázky týkající se kvality v oblasti vysokých škol. Iniciuje a podporuje spolupráci s agenturami a dalšími aktéry z oblasti zajištění kvality v prostoru vysokých škol. Projekt „Q“ shrnuje poznatky expertů k zajištění kvality ve vysokoškolském prostoru a dává je k  dispozici jak vysokým školám, tak také zainteresované veřejnosti. Kromě toho se projekt „Q“ stal kooperačním partnerem všech vysokých škol – pomáhá jim v poskytování servisu a přípravě zavedení opatření managementu kvality na vysokých školách, zvláště: ›› akcí jako konferencí, seminářů a workshopů; ›› dokumentace a informací: publikací, materiálů na internetu; ›› poradenství: vysokým školám, oborům, studentům, ministerstvům. V rámci projektu „Q“ vzniká solidní internetová databáze, která poskytuje průběžně rozsáhlé informace o stavu zajištění kvality a jejího vývoje na německých vysokých školách8. Jednou z  důležitých oblastí nutných pro zajištění kvality na vysokých školách v Německu jsou (stejně jako v České republice) akreditace. Akreditace bakalářských a magisterských studijních programů má zajistit kvalitu, doložit „sledovatelnost“, zajistit transparentnost a umožnit jejich pestrost. Projekt „Q“ se akreditacemi zabývá také, i když jejich systém je jiný, než na který jsou zvyklé vysoké školy v České republice. Akreditace v  Německu probíhá prostřednictvím agentur, které byly certifikovány akreditační radou, která uděluje „pečeť oprávněnosti“. Akreditace jsou dvojí: buď akreditace programová nebo systémová. Celý proces probíhá standardně podle zásad daných akreditační radou. V případě programové akreditace se zkoumá, zda daný obor může dosáhnout vytyčených cílů. Proces akreditace má obvykle tento průběh: vysoké školy připraví nejprve sebehodnotící zprávu o oboru, který má být akreditován. Agentura pak určí oponenty, kteří nejprve zhodnotí materiál, který vypracovala příslušná škola o oboru, jenž má být akreditován. Stanoví, zda obor dosahuje minimálních standardů, potřebných k udělení akreditace a podají o tom zprávu. Pokud jsou standardy splněny, obdrží obor pečeť kvality akreditační rady. Na  internetových stránkách Hochschulrektorenkonferenz URL: <www. hrk.de> jsou pod hlavičkou „Projekte & Initiativen“ uvedeny kromě projektu „Q“ také další aktivity. Důležité je také to, že je na těchto stránkách možné získat odkazy na nejnovější tituly k tématu, včetně nabízené pomoci zprostředkování. Některé tituly jsou ve formě pdf přímo ke stažení.

8

14 // Aula roč. 17, 02/2009

V případě systémové akreditace se zajištění kvality a akreditace vztahují na systém managementu kvality v oblastech studium a výuka. Ohodnocení tohoto systému je doplněno hlubší analýzou tvorby některých studijních programů a namátkově se kontroluje, zda akreditované studijní programy jsou realizovány v odpovídající kvalitě. Také se hodnotí zajištění systému kvality, který na dané vysoké škole funguje. Vedle akreditace studijních oborů a systémové akreditace existuje také institucionální akreditace realizovaná vědeckou radou. Tato akreditace se však týká pouze soukromých vysokých škol. Dalším kamínkem do  mozaiky přístupů k  zajištění kvality na německých vysokých školách je evaluace, tedy hodnocení, a to jak interní, tak také externí. Hlavním úkolem projektu „Q“ je podpora cíleného prosazení hodnocení na vysokých školách. Pomocí interního a externího hodnocení by měla být zajištěna a zlepšena kvalita výuky, studia i výzkumu. K internímu hodnocení patří kritické zhodnocení (a také jakási „inventura“) předmětů oboru ve  vztahu k  dosavadním výsledkům práce a budoucímu strategickému zaměření. Interní hodnocení je zakončeno zprávou, kterou vyhotovuje příslušná instituce sama, vníž shrnuje výsledky. Jde o SWOT – analýzu silných a slabých stránek doplněnou o opatření zohledňující budoucí profilaci. Při externím hodnocení jde o hodnocení oponentů (peers) pohledem zvenčí. Hodnotí ve vztahu k cílům hodnotícího procesu – výuka, studium a výzkum. Pro potřeby hodnocení poskytuje škola předem vyžádané a strukturované informace. Následuje osobní návštěva hodnotitelů. Doporučení a podněty hodnotitelů (peers) sdělí na konci hodnocení, které dostanou také písemnou podobu. Úspěch interního i externího hodnocení závisí na tom, zda jsou vyvozovány z interních a externích analýz přiměřená opatření a zda se objevují v příslušném dokumentu ve formě jakéhosi stanovení cílů. Tento krok bývá označován jako třetí stupeň hodnocení. Vysoké školy se seskupují do  jakýchsi hodnotících, evaluačních svazků a využívají přitom synergického efektu při společných hodnoceních. Zvláštní úlohu v tomto procesu má hodnocení, které poskytují absolventi vysokých škol. Tento důležitý kontakt udržují německé vysoké školy se svými studenty i po skončení jejich studia, absolventi podávají pravidelně své alma mater zprávy o svém dalším zaměstnání a povolání. Jejich svědectví pak dostává mimo jiné i osobní rozměr a v této souvislosti zcela osobní hodnocení zkušeností ze studia může hodně vypovídat o silných a slabých stránkách školy. Mezinárodní kooperace upevňují evropský vysokoškolský prostor. Kromě diskuse v  národním rámci se projekt „Q“ podílí na celé řadě mezinárodních aktivit. Projekt je např. asociačním

Studie / Články členem ENQA (European Association for Quality Assurance in Higher Education). Ta tvoří spolu s organizacemi EUA (European University Association), EURASHE (European Association of Institutions in Higher Education) a ESU (European Students Union) tzv. „E 4“. Zastupují univerzity, vysokoškolská zařízení, zařízení a instituce zajišťující kvalitu a studenty 46 států, které podepsaly boloňskou dohodu. Buď samostatně, nebo společně zpracovávají postoj k Boloňskému procesu a k zajištění kvality, podávají zprávy o výsledcích a pokroku a přispívají tak k úspěšné tvorbě společného vysokoškolského prostoru. Tak např. z pověření ministrů připravila (vypracovala) „E 4“ materiál „Standards and Guidelines for Quality Assurance in the European Higher Education Area (ESG)“, který byl pak přijat na konferenci v Bergenu v roce 2005. V tomto dokumentu jsou zakotveny směrnice pro zajištění a vytvoření interních systémů zajištění kvality na vysokých školách pro externí zajištění fungování těchto systémů a pro činnost akreditačních agentur. V  rámci programu „Q“ se setkávají zástupci evropských vysokých škol, aby si vyměňovali zkušenosti z procesu zavádění systému kvality na vysokých školách. Německé vysoké školství konstatovalo, že i když přibývá míst ke studiu na vysokých školách, neodpovídá současná struktura vzdělávání potřebám společnosti9. I přes systém stipendií a dalších motivačních nástrojů bude nutné postupně měnit modely vzdělávání. Důraz by měl být – ve smyslu Boloňské dohody – kladen na celoživotní vzdělávání. I když proces přeměny může být často velmi bolestivý, na německých vysokých školách ho chápou jako důležitou prioritu.

Další iniciativy k posílení kvality V  německém vysokoškolském prostoru, který se stal integrální součástí prostoru evropského, se objevují i další aktuální problémy a otázky, které jsou nezbytným předpokladem úspěchu v oblasti kvality vzdělávání. Jednou z nich je např. kooperace vědeckého výzkumu na vysokých školách s hospodářskými subjekty a podniky. S tím úzce souvisí otázky financování vysokých škol (mimo jiné i ve vztahu k míře autonomie vysokých škol). S tím související je otázka spolupráce vědy a praxe (např. ve smyslu strategického partnerství), ale také dosud nevyjasněných vztahů mezi univerzitami a jejich vědeckými centry a podniky. Jde také např. o podíl podniků na financování základní Do  tohoto problému se kromě samotných vysokých škol např. vložila i německá ministryně školství a vědy, prof. Dr. Annette Schavan, která hovořila o  tomto problému na  konferenci „Hightech-Strategie 2009“ 6. května v Berlíně, když vytyčila osmibodový plán inovativní politiky budoucnosti, ve které položila hlavní důraz na spolupráci vědy, výzkumu a vzdělání. Zdroj: www.hightech-strategie.de.

9

ho provozu vědeckých zařízení (případy výzkumů na zakázku). Diskuse v  Německu se věnuje také problematice zaměstnávání absolventů škol. Mají např. podniky či subjekty státní správy pomáhat k většímu akceptování absolventů bakalářského studia, na které si německá společnost dosud nezvykla? Německo má díky svému velmi komplikovanému systému vzdělávání (viz výše) jeden velký úkol, který další země tolik bolestně nepociťují: je jím požadavek větší průchodnosti mezi odborným vzděláváním a vzděláváním na vysokých školách a univerzitách. Uskutečňuje se stále řada jednání na nejrůznějších úrovních, např. mezi zástupci Sněmu německých hospodářských a obchodních komor a německou Konferencí rektorů vysokých škol10. Německo má kromě svého systému vysokých škol mezinárodně vysoce hodnocený systém odborného vzdělávání a dalšího vzdělávání. Společně přispívají oba tyto systémy ke vzniku znalostní společnosti Německa. Ve spolupráci s kvalifikační iniciativou spolkové vlády začali zástupci vysokých škol a zástupci praxe vytvářet strategie a opatření ke větší prostupnosti mezi odborným a  vysokoškolským vzděláváním. Cílem je co nejobsáhlejší kvalifikace odborníků hospodářské praxe a  vědy. Přechody od  odborného vzdělání k  vysokoškolskému studiu jsou dnes v podstatě možné, ale pravidla a procesy jsou málo přehledné a příliš málo známé, proto jsou tyto možnosti využívány ve velmi malé míře. Dnes existuje přesně tolik různých cest, jak přijmout odborně vzdělané ke  studiu, kolik je spolkových zemí Německa. Kromě toho existují i rozdíly mezi školami uvnitř jedné spolkové země11.

Závěrem Z mnoha zdrojů, podkladů i rozhovorů s kolegy z německého vysokoškolského světa vyplývá, že způsob řešení managementu kvality, který je v  centru pozornosti, je pro Českou republiku v mnohém velmi inspirativní. Systém, který se na německých vysokých školách postupně zavádí, můžeme shrnout do několika rovin12: 10

26. 9. 2008 se sešli v Berlíně zástupci těchto institucí Německa, Rakouska a  Švýcarska, informace o  tomto setkání na  stránkách URL: <www. hrk.de>, Pressemitteilungen.

11

Kromě smysluplných kritérií přijetí se dokonce objevují takové požadavky, jako je věk nebo adresa zájemce o studium.

12

Úplné požadavky na zajištění kvality v oblasti evropských vysokých škol byly přijaty na  konferenci evropských ministrů školství v  Bergenu, jejich úplný výčet je uveden ve zprávě EQUA – Standardy a postupy pro zajištění kvality v oblasti evropských vysokých škol (Standards and Guidelines for Quality Assurance in the European Higher Education Area), přístup přes stránky MŠMT ČR – URL: <www.msmt.cz> v oddílu Boloňský proces.

Aula roč. 17, 02/2009 // 15

Studie / Články ›› základní rovinou je sjednotit názory na dosah a působnost fungujícího systému: měl by se týkat výuky, výzkumu, transferu technologií, dalšího vědeckého vzdělávání, podpory vědeckého dorostu, ale také managementu školy, její správy a všech služeb, které škola nabízí. Také je nutné zvážit, jak a do jaké míry na fungování tohoto systému získat investory, t.j. studenty a absolventy, podniky a jiné donátory; ›› dalším krokem musí být aplikace takového systému do života školy, jaké důsledky bude mít fungování systému managementu kvality pro vedení školy a všechny zodpovědné instituce; ›› nutnou oblastí, kterou zdůrazňují všechny analýzy, je správná komunikace do všech rovin, ať už směrem dovnitř školy, na jejímž konci by mělo být přijetí zásad systému za  své, nebo vně ve  formě odpovídající kultury kvality spojené s dobrým jménem školy; ›› veškeré procesy by měly mít strukturovanou podobu a měly by být veřejně přístupné; ›› hodnocení by mělo probíhat jak interně, uvnitř institucí (studijní programy a obory, studenti, pedagogové, zdroje výuky, informační systémy, veřejné informace), tak také externě.

Pro všechny hodnotící pohledy na  zvyšování kvality vysokých škol obecně však platí: základem dobře fungující vysoké školy – a to i z pohledu dlouholetých zkušeností a akreditační práce – by však měla být kvalitní výuka. Dobře odvedená výuka přece bezprostředně ovlivňuje aktivitu studentů a  přispívá také k vysoké kvalitě procesu učení se. To znamená, že je nutné jít do hlubších struktur porozumění učivu, nikoliv jen jakéhosi „zprostředkování“ poznatků, ale „osvojení“ těchto poznatků. To si samozřejmě vyžaduje i znalosti vědeckých metod. Výukové strategie vyžadují daleko větší kompetence pedagogů ve smyslu dobře promyšlených strategií, angažování se v užším kruhu studentů, komunikace a přesvědčení se o tom, že studenti porozuměli, a to nikoliv až formou zkoušení. Teoretické poznatky se musí spojit s praktickými příklady, studenti se musejí „získat“ v zápalu po vědění, musejí být i správně motivováni. Také tyto aspekty by měly být zohledňovány při hodnoceních vysokých škol, jak se tomu děje na řadě německých vysokých škol. Nezbývá nám než doufat, že požadavek managementu kvality na evropských vysokých školách, včetně vysokých škol a univerzit v České republice, nezůstane pouze na papíře. prof. PhDr. Jana Geršlová, CSc. Ekonomická fakulta VŠB-TU Ostrava [email protected]

Literatura: 1. Aktuelle Themen der Qualitätssicherung und Qualitätsentwicklung: Systemakkreditierung – Rankings – Learning Outcomes. Bonn: Hochschulrektorenkonferenz, 2008. 2. ERHARDT, Manfred; MEYER-GUCKEL, Volker; WINDE, Mathias (Hrsg.) Leitlinien für die deregulierte Hochschule. Edition Stifterverband, 2008. 3. Methoden und Wirkungen von Qualitätssicherung im Europäischen Hochschulraum. Bonn: Hochschulrektorenkonferenz, 2008.

4. Standards und Leitlinien für die Qualitätssicherung im Europäischen Hochschulraum. Projekt Qualitätssicherung. Bonn: Hochschulrektorenkonferenz, 2006. 5. Tatsachen über Deutschland. Frankfurt am Main: Societäts-Verlag, Auswärtiges Amt, 2008. 6. Wegweiser Qualitätssicherung an Hochschulen. Beiträge zur Hochschulpolitik. Bonn: Hochschulrektorenkonferenz, 2008. 7. ASIIN e.V. Informationen für Hochschulen. Düsseldorf, 2008.

Résumé: The article deals with the discussions and changes taking place on German higher education institutions and universities in the frame of Bologna process. It brings at first information about German higher education institutions, looks at reforms and changes trying to strengthen universities’ importance in the worldwide comparison. The article focuses on the project of “Quality management” that is initiated by German Rectors’ conference (Hochschulrektorenkonferenz).

16 // Aula roč. 17, 02/2009

The project is oriented to functioning of internal quality systems on German higher education institutions. The best of these systems will be recommended to realization. The project also covers experience and information exchange within engaged public. The stress is also put on entering European university area. German higher education is a good pattern for the Czech Republic not only in the field of quality management and therefore it could be a bigger inspiration source than it has been until now.

Studie / Články

Finanční zdraví veřejných vysokých škol Ivana Kraftová, Kateřina Zavřelová

F1

1. Postavení financování

vysokého školství a míra jeho

Význam a úloha vysokých škol v současném rozvoji společnosti není zpochybňována, naopak je v řadě strategických dokumentů deklarována, ba vyzdvihována [18], [2]. Konkrétně ve Strategii rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku z  roku 2003 se uvádí: „Rozvoj vysokého školství….je… jádrem a základem jakékoliv národní strategie rozvoje lidských zdrojů. Nezvolíme-li právě tuto strategii a neučiníme-li ji nikoli jen jednou z mnoha priorit, ale klíčovou prioritou rozvoje lidských zdrojů v ČR, rozdíl mezi námi a nejvyspělejšími zeměmi se bude jen zvětšovat.“ [17, s. 23] Reformní snahy v  oblasti vzdělávání z  konce minulého století jsou někdy spojovány se změnou paradigmatu: vzdělávání již není chápáno jako periodické, rozvoj lidských zdrojů je založený na koncepci celoživotního vzdělávání. Po podpisu Sorbonnské a Boloňské deklarace se začíná v Evropě utvářet evropský prostor vysokoškolského vzdělávání záměrně propojovaný se vznikajícím evropským výzkumným prostorem. V České republice jsme v posledních dvaceti letech svědky nebývalého kvantitativního rozmachu vysokého školství. Počet vysokých škol se z  23 (21 veřejných, 2 státní) v  roce 1998 zvýšil do roku 2009 o plných 50 na 73 (26 veřejných, 2 státní, 45 soukromých). Obecně platný systémový postulát, že růst v konečném prostředí nemůže být nekonečný, vyvolává otázku, kde je ona kvantitativní hranice. Nejde totiž jen o počet vysokých škol, ale i o počet jejich akademických pracovníků, studentů a absolventů. Koncepci elitního terciárního vzdělávání poloviny 20. století, (spojeného s méně než 20 % nositelů této úrovně vzdělání v populaci), mění většina evropských zemí v poslední čtvrtině 20. století na koncepci masovou (terciárního stupně vzdělání dosahuje 20–40 % populace); ba dokonce na  počátku 21. století nemálo evropských zemí nastupuje koncepci univerzálního terciárního vzdělání (jeho nositeli se stává více než 40 % populace) [10, s.   28], [14]. Rozvoj evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání je spojen s významnými kvalitativními změnami vysokého školství. Zda výše uvedená změna kvantity podpoří kvalitativ Tento článek byl zpracován v souvislosti s řešením projektu „Model řízení povzbudivého růstu regionu“ GA ČR 402/08/0849.

1

ní změny v pozitivním smyslu, či může představovat ohrožení vývoje, který je dnes symbolicky popisován jako přechod od společnosti informační k znalostní, ke společnosti vědění, je otázkou. Pokud mají být univerzity hnací silou znalostní společnosti, pokud mají produkovat „lidský kapitál“ jako zhodnocující se hodnotu graduovaných odborníků a potažmo celé společnosti, je třeba uvědomit si kvalitativní obsah „vědění“, které je fundamentem lidského kapitálu. „Vědění je více než informace…. Na rozdíl od informace, jejíž význam spočívá v odlišném jednání budoucnosti, není vědění jednoznačně účelově orientováno. ….Vědění lze popsat jako interpretaci dat s ohledem na jejich kauzální souvislosti a vnitřní konzistenci…. Vědění existuje tam, kde je možné něco vysvětlit nebo pochopit…. Zda se vědění využije, není nikdy otázkou vědění, nýbrž situace, v  níž se člověk ocitne.“ [13, s. 23–24] Vnucuje se otázka, zda koncepce univerzálního terciárního vzdělání (viz výše) se týká univerzitního vzdělání jakožto nejvyšší úrovně získaného vědění v jeho komplexu; zda totiž uskutečněná strukturovanost vysokoškolských vzdělávacích programů při propojení kvantitativních a kvalitativních aspektů neznamená extenzitu (asi nikoli nepotřebnou) z hlediska informační šíře a časové délky studia prostřednictvím bakalářských studijních programů, a  teprve v  rámci navazujících magisterských a  doktorských programů má být naplňován přenos a šíření „vědění“ mezi oběma segmenty akademické obce: akademickými pracovníky a studenty. Univerzity jsou producenty vysokoškolského vzdělání – výstupu, jenž je realizován na základě synergie vzdělávací a vědecko-výzkumné činnosti. Vysokoškolské vzdělávání patří do kategorie tzv. smíšených produktů s vysokou mírou privatizace užitku a s vysokými pozitivními externalitami. Není tedy překvapující toto prohlášení ministrů zodpovědných za vysoké školství v dubnu 2009 v Lovani: „V rámci veřejné odpovědnosti potvrzujeme, že veřejné financování zůstává hlavní prioritou, která má zajistit rovný přístup a další udržitelný rozvoj autonomních vysokoškolských institucí.“ [9, s. 5] Každá lidská aktivita je spojena s  vynaložením zdrojů na  její realizaci. Z  ekonomického hlediska je třeba zabývat se kvantitativními ukazateli, které ukazují jednak na  velikost zdrojů alokovaných na vysoké školství, jednak na způsob hospodaření s nimi příslušnými subjekty – univerzitami. Aula roč. 17, 02/2009 // 17

Studie / Články Pro posouzení míry financování terciárního vzdělávání používá OECD ukazatel, který porovnává podíl výdajů na  jednoho studenta na  relativní míře tvorby bohatství daného státu, tj. na  hrubém domácím produktu (dále jen „HDP“) na obyvatele. Z grafu č. 1 je patrné, že mezi země-

mi OECD existují značné rozdíly. Průměrná hodnota ve výši 40 % je v nejvyšším případě (Švýcarsko) překročena na více než 150 %. Bohužel Česká republika dosahuje něco málo přes ¾ průměrné relace OECD, tzn., že jednotková míra financování je menší, než je obvyklé ve většině vyspělých zemí.

Graf č. 1: Míra výdajů na studenta v terciárním vzdělávání včetně vědecko-výzkumných aktivit v relaci k HDP na obyvatele v zemích OECD (rok 2005) 65 60 55 50 45 40

Hungary

Spain

France

Belgium

OECD average

Netherlands

Finland

Japan

Poland

Germany

New Zealand

UK

Australia

Austria

Portugal

Denmark

Sweden

Mexico

United States

Switzerland

20

33

29 28 27

24

Greece

25

Iceland

37 37 37 37 36 36

Ireland

30

33

44 44 43 43 43 41 41 41 41 40 40

Italy

49

Norway

35

Czech…

58 57

Korea

61

Slovak…

40

Pramen: vlastní zpracování podle [5, tab. B 1.4] V roce 2006 vyzvala Evropská komise členské státy věnovat 2 % HDP sektoru vysokého školství, a to nad rámec 3 % HDP, které mají být určeny na výzkum2. [19, str. 29] Klíčovou roli, kterou hraje vysokoškolské vzdělávání při rozvoji zemí, zdůrazňuje i  prohlášení ministrů zodpovědných za vysoké školství z Lovaně; ministři vyzdvihují význam veřejných investic do vysokého školství a vybízejí k tomu, aby „...tyto investice i nadále zůstaly prioritou., protože jen tak lze podpořit…další rozvoj hospodářství.“ [15] Navzdory těmto deklaracím přetrvává v  ČR nízká míra financování terciárního vzdělávání, konkrétně veřejných vysokých škol (dále jen „VVŠ“). Na grafu č. 2 je naznačen

2

Jde o jeden z cílů vytyčených Lisabonskou strategií. Bohužel členským státům EU se stále tento cíl nedaří naplňovat.

18 // Aula roč. 17, 02/2009

vývoj procentního podílu HDP vynaloženého v podobě státní podpory českých VVŠ v letech 2002–2007, a to v porovnání s hodnotou doporučovanou 2 % HDP – bez uvažování 3 % HDP, které by měly směřovat do výzkumu a tedy by měly představovat finanční zdroj i pro VVŠ. V soukromém podnikatelském sektoru sleduje každý subjekt své finanční zdraví jako obraz správnosti či nesprávnosti svého hospodaření a naplňování podnikatelského záměru a využívá k tomu nástroje finanční analýzy. U subjektů veřejného sektoru s jeho specifiky je možné (a potřebné) finanční analýzu uskutečňovat rovněž, je ale třeba nástroje přizpůsobit jejich zvláštnostem. Alokace prostředků finančně zdravým subjektům je předpokladem snižování rizika a zvyšování efektivnosti účinku alokovaných zdrojů. Je tedy legitimní požadavek ze strany státu na zodpovězení otázky, v jakém stavu finančního zdraví se VVŠ nacházejí.

Studie / Články Graf č. 2: Státní podpora českým VVŠ jako % HDP ČR

2,5 2 1,5 1 0,5

0,793

0,769

0,771

2002

2003

2004

0,867

0,895

0,893

2006

2007

0 2005

Pramen: vlastní zpracování podle [7 tab. 17, s. 49]

2. Efektivnost a finanční

zdraví subjektů

veřejného sektoru

Před vlastní finanční analýzou VVŠ je zapotřebí připomenout vybrané teoretické postuláty ekonomie veřejného sektoru. Ve smíšené ekonomice koexistuje soukromý sektor (producent soukromých produktů) a veřejný sektor (producent čistých veřejných produktů). Oba dva sektory se mohou podílet na tzv. smíšených produktech, u nichž jsou narušeny spotřební principy rivality/nerivality; vylučitelnosti/nevylučitelnosti ze spotřeby. [8, s. 63] Ve skupině smíšených produktů jsou dále vyčleňovány produkty preferované, jejichž spotřeba je rozpočtově podporována, protože jsou pro „obecný blahobyt“ velmi důležité. Jedním z takových produktů je i vysokoškolské vzdělání. Za  situace omezenosti zdrojů získává na  významu otázka jejich efektivní alokace, zároveň ale neztrácí nic na své důležitosti i hodnocení toho, jakým způsobem se dosahuje dynamické rovnováhy a růstu. Ve vstupně-výstupním  systému I/O se zpravidla efektivnost chápaná jako souhrn více aspektů vnitřně strukturujících – pracujících s modelem 3E [3, s. 156]: u vstupů je akcentována hospodárnost (economy), proces je hodnocen podle výkonnosti (efficiency), výstupy musí naplňovat účelnost (effectiveness).

Problematika efektivnosti3 zvlášť ostře vystupuje do popředí v  oblasti veřejného sektoru, charakterizovaného zejména oddělením vlastnictví od řízení, absencí působení kategorie zisku, rozporem mezi jednoduše kvantifikovatelnými vstupy a složitou kvantifikací výstupů. Na rozdíl od podnikatelských subjektů soukromého sektoru s jejich imanentním zacílením na zisk jsou subjekty veřejného sektoru a priori uvažovány jako neziskové, jejich smyslem není generovat produkcí zisk. Tak je tomu i u VVŠ, které ale kromě své hlavní (neziskové) činnosti mohou realizovat činnost doplňkovou4, v níž je již dosahování zisku předpokládáno.5 V tomto článku je užíván pojem efektivnost, pokud není pozornost zaměřena pouze na jeden z jejích aspektů. V takovém případě je užíváno označení příslušné součásti efektivnosti, např. hospodárnost.

3

Terminus technicus „doplňková činnost“ je užívána zákonem o vysokých školách [21], účetní předpisy (vyhláška 504/2002 Sb. [19]) užívají pojem „hospodářská činnost“, v rozpočtových pravidlech (zákon 218/2000 Sb.[23]) se operuje s pojmem „jiná činnost“.

4

Podle zákona o vysokých školách [22, § 18, § 20] může VVŠ svůj majetek včetně prostředků rozpočtu používat pouze na financování činností, pro které byla zřízena, tj. k plnění úkolů ve vzdělávací, vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti (tj. hlavní činnost), a na financování doplňkové činnosti, která navazuje na činnost hlavní a je prováděna za úplatu.

5

Aula roč. 17, 02/2009 // 19

Studie / Články Je třeba zdůraznit, že zisk je kladný hospodářský výsledek spojený s běžnou činností, tj. stav, kdy rozdíl účetních výnosů a účetních nákladů je větší než nula.6 V hodnocení efektivnosti neziskových subjektů veřejného sektoru se musí odrážet jejich základní specifikum. Předpokládejme existenci pouze hlavní činnosti. Výnosy pak představují dotace a příspěvky z veřejných rozpočtů. Ty mají pokrýt náklady nutné na realizaci zajišťovaných produktů. Je zřejmé, že ex ante uvažovaný zisk (převis výnosů nad náklady) by byl iracionální. Veřejné prostředky by byly alokovány tam, kde nejsou třeba. Přitom mohly – jinak alokované – zvyšovat tvorbu bohatství, užitek. Pro tento typ subjektů je rovnost výnosů a nákladů – tj. stav, kdy podíl výnosů a nákladů je roven 1 – signifikantním atributem. Otázkám financování univerzit se v poslední době věnuje stále větší pozornost. Přitom už nejde pouze o  alokační a redistribuční aspekty, ale zároveň o mikroekonomické problémy spojené s kalkulacemi, rozpočetnictvím; začíná se operovat s pojmem „finanční udržitelnost evropských univerzit“, akcent je kladen na metodiku účtování plných nákladů (full costing).[6] Požadavek udržování finančního zdraví univerzit je zcela logický a oprávněný ze strany poskytovatelů finančních zdrojů i celé veřejnosti. Ukázat, jak si z hlediska finančního zdraví stojí české VVŠ, bylo cílem analýzy realizované pomocí jednoho ze souhrnných ukazatelů finanční analýzy, který byl zkonstruován pro subjekty veřejného sektoru, a  s  ohledem na podstatu konstrukce označován jako model bilanční analýzy municipální firmy (BAMF).

3. Popis

modelu a metodický postup analýzy

Model BAMF patří do  skupiny „syntetických“ ukazatelů finanční analýzy (označovaných někdy jako indexy, skóre či formule), které pracují s vybranými dílčími poměrovými ukazateli a mají pomocí svého výsledku podat souhrnný pohled na finanční zdraví, bonitu či nebezpečí bankrotu eko-

Hospodářský výsledek vykazuje VVŠ podle vyhlášky 504/2002 Sb. ve výkazu zisku a ztráty, a to „…samostatně za hlavní činnost a samostatně za hospodářskou činnost. Za účetní jednotku jako celek se dílčí výsledky hospodaření sumarizují.“ [20, § 6, odst. 1] Zisk není kategorií rozpočtu, který pracuje s příjmy a výdaji, ať už provozními či investičními. Zisk v praktickém vyjádření je kategorií akruálního účetnictví.

6

20 // Aula roč. 17, 02/2009

nomického subjektu. Výběr dílčích ukazatelů odpovídá účelu hodnocení, ale měl by odrážet i  specifika hodnocených subjektů. (Nezřídka provádějí autoři hodnotících modelů jejich modifikace právě podle předpokládaného užití z  hlediska typu ekonomických subjektů. Dokladem toho jsou např. modely tzv. „Z-score“ E. I. Altmana z let 1968, 1977 a 2002.) V průběhu doby byly užity různé přístupy ke konstrukci těchto syntetických ukazatelů včetně způsobu interpretace jejich výsledků. [1] Model BAMF [11], [12] byl zkonstruován pro účely hodnocení finančního zdraví municipálních firem, a to ve dvou verzích – jednak pro subjekty realizující pouze hlavní činnost, jednak pro subjekty realizující hlavní i doplňkovou činnost. Jeho podstatou je hodnocení vybraných oblastí finanční analýzy (likvidita, aktivita, rentabilita, autarkie) pomocí prostého aritmetického průměru hodnot relativních dílčích ukazatelů. Model nepracuje s významnostními vahami. Výsledek není interpretován škálovitě, není vymezována zóna ignorance. Záměrem bylo zachovat jednoduchost při interpretaci výsledku. Při hodnocení byla zvolena referenční hodnota 1, proto i volba dílčích ukazatelů byla prováděna tak, aby jejich optimální (žádoucí) hodnota u neziskového subjektu byla rovna 1. Současně jsou tyto dílčí ukazatele koncipovány tak, aby byl vnímán pozitivněji vyšší výsledek než 1 (preference nižšího rizika), naopak nižší hodnota je posuzována hůře. Z uvedeného plyne, že hodnocení dílčích ukazatelů i celkového výsledku (jako prostého průměru dílčích hodnot) je analogické, což umožňuje snadno identifikovat slabé a silné oblasti posuzovaného subjektu. Původní tvar modelu BAMF2002 [11, s.182–185] nebyl čistě bilanční (nevycházel pouze z účetních bilancí, ale i statistických dat, což jeho aplikaci komplikovalo). Jeho úprava BAMF2007 [12] směřovala jednak k jednodušší aplikaci, jednak ke  zvýraznění specifik neziskového subjektu veřejného sektoru, zlepšení jeho výkonnostního obrazu při zohlednění vývoje vstupů a výstupů. Formuli modelu BAMF2007 lze pro subjekt realizující doplňkovou činnost zachytit takto:

Studie / Články Legenda: L A Ae Rv Rs Rz

likvidita aktivita autarkie výkonnost variátor výnosů krytí ztráty z HČ ziskem z DČ

FM KP KZ Z P PH

finanční majetek krátkodobé pohledávky krátkodobé závazky závazky celkové pohledávky celkové přidaná hodnota

O ON V N HČ DČ

odpisy osobní náklady výnosy celkové náklady celkové hlavní činnost doplňková činnost

Tabulka č. 1: Rozdělení VVŠ podle relace výnosů z doplňkové činnosti k výnosům z hlavní činnosti Interval

62 – 23 %

14 – 10 %

7 - 3,8 %

3,4 - 1,4 %

0,9 - 0,2 %

VVŠ

VFU, ČZU, ČVUT

AMU, VŠE, VŠCHT

VUT, UK, JČU, VŠB-TUO, VŠPJI, TUL, AVU

SU, UTB, MU, VŠTEČB, MZLU, JAMU, UPA, UJEP, UHK, UP, VŠUP

ZČU, OU

Pramen: vlastní zpracování na základě dat z výročních zpráv o hospodaření jednotlivých VVŠ a [25]

Model BAMF2007 tedy využívá výhradně bilančních dat, tj. dat rozvahy a výkazu zisku a ztráty. Pro výpočet ukazatele je nutné mít data aktuálního (běžného) období; ve dvou případech i minulého období (pro zjednodušený výpočet průměrů z počátečních a konečných hodnot u ukazatele aktivity a pro výpočet přírůstků výnosů a nákladů ve výnosovém variátoru). Analyzováno je 26 českých VVŠ.7 Finanční zdraví VVŠ bylo hodnoceno za rok 20068, tedy za rok po novele zákona o vysokých školách významné z hlediska úpravy hospodaření VVŠ [24]. Pro úplnost je třeba explicitně uvést, že předmětem analýzy nebyla investiční činnost VVŠ. Vlastní analýze předcházel sběr a  zpracování relevantních dat. Byly zpracovány dílčí ukazatele a  celkový ukazatel BAMF2007 jednotlivých VVŠ. Po  předběžné analýze dat byl model pro užití u českých VVŠ revidován. Následně byly propočty upraveny a porovnány jak výsledky dílčích ukazatelů, tak souhrnné výsledky jednotlivých VVŠ. Na závěr byly vypočteny průměrné hodnoty (a jejich další charakteristiky) dílčích ukazatelů i  souhrnného ukazatele za  celou skupinu českých VVŠ. Do analýzy nebyly zahrnuty soukromé vysoké školy, jejichž data nejsou veřejně přístupná, ani státní vysoké školy, jejichž účetní data jsou nekonzistentní s daty VVŠ.

7

S  ohledem na  problémy s  dostupností příslušných dat jsou u  tří VVŠ využita časově nejbližší disponibilní data, a to u VŠUP je základem hodnocení rok 2004, u VŠTEČB a ZČU rok 2007.

8

3.1. Model BAMF – modifikace pro VVŠ Při předběžné analýze se ukázalo, že je u českých VVŠ velmi nekonzistentní ukazatel Rz. Obecně platí, že jeho vyhodnocení má smysl, pokud subjekt a) realizuje doplňkovou činnost; b) realizuje ztrátu z  hlavní činnosti; c) realizuje zisk z doplňkové činnosti. Ze skupiny 26 hodnocených VVŠ realizují všechny v  různém rozsahu doplňkovou činnost (viz tabulka č. 1), a to vždy jako ziskovou činnost (výnosy z ní převyšovaly účtované související náklady); ztrátu z hlavní činnosti však vykázalo pouze 8 VVŠ.9 Nejvyšší hodnotu sledované relace „výnosy DČ / výnosy HČ“ dosáhla VFU (více než 60 %), další dvě VVŠ již mají značný odstup – ČZU (36 %), ČVUT (23 %). V nejčetnější čtvrté skupině představuje průměrná hodnota relace 2,5 %. ZČU (0,87 %) a  OU (0,26 %) nedosahují ani 1 % výnosů z doplňkové činnosti ve srovnání s rozsahem své hlavní činnosti. Za  zmínku stojí i  fakt, že kromě dvou (AVU a  ČZU) dosahují všechny ostatní VVŠ vyšší rentability v doplňkové činnosti než v  činnosti hlavní (měřeno ziskovou marží, tj. podílem hospodářského výsledku a výnosů). To je jistě pozitivní s ohledem na význam a pojetí doplňkové činnosti podle zákona o vysokých školách i v jejím obecném pojetí u subjektů veřejného sektoru. Pro srovnání: průměrná zisková marže v hlavní činnosti se blížila 0,5 %; průměrná zisková marže Přehled zkratek názvů VVŠ je uveden na konci článku.

9

Aula roč. 17, 02/2009 // 21

Studie / Články v doplňkové činnosti přesáhla 20 %. Nadprůměrného převýšení ziskové marže v doplňkové činnosti oproti činnosti hlavní vykázalo 10 VVŠ – JAMU (o 78 %); VŠCHT (o 57 %) a  dále: UTB, UHK, UJEP, JU, UP, VSPJI, VUT a UPA. Ostatní se ocitly pod průměrnou hodnotou převýšení.

4.1. Likvidita

Pro zajištění větší konzistence celkového obrazu o finančním zdraví VVŠ a  současně lepší porovnatelnosti jednotlivých subjektů, byla provedena úprava modelu na (2), v němž byl vypuštěn ukazatel Rz a současně upraven ukazatel Ae tak, aby nebyla ztracena informace o doplňkové činnosti při zajišťování finanční soběstačnosti VVŠ. Autarkie tak nehodnotí pouze relaci mezi výnosy a náklady z hlavní činnosti, ale relaci mezi celkovými výnosy a celkovými náklady.

L = FM+KP KZ

BAMF2007 VVŠ

= L+A+Ae+V+Rv 5

(2)

Pozn.: zde Ae=V/N Legenda: viz (1)

Pro hodnocení likvidity je použita pohotová likvidita jako poměr finančního majetku a krátkodobých pohledávek v čitateli a krátkodobých závazků ve jmenovateli. Jde o stavový ukazatel, který hodnotí likviditu subjektu k rozvahovému dni. (3)

Ukazatel, jehož standardní hodnota je 1, říká, že hodnota krátkodobě splatných závazků má odpovídat součtu disponibilního finančního majetku a krátkodobých pohledávek. Hodnota ukazatele převyšující 1 je výrazem vyšší opatrnosti subjektu, ale současně nižší výnosností disponibilního majetku. Hodnota pod 1 avizuje nebezpečí určité míry insolvence.

ukazatele modelu: význam,

Z grafu č. 3 je zřejmé, že pohotová likvidita u všech VVŠ je nad optimální hodnotou. V  případě UJEP je překročen čtyřnásobek, AMU a  MU překračují trojnásobek, 7 VVŠ dosahuje více než dvojnásobku optima. Nejblíže optimální hodnotě jsou MZLU, SU, VŠPJI, UP a UPA.

V  následujícím textu jsou stručně vymezeny jednotlivé dílčí ukazatele, jsou prezentovány výsledky analýzy pomocí grafů doplněné hodnotícím komentářem. Symboly  užité ve vzorcích jsou vysvětleny v legendě připojené k (1).

Pohotová likvidita má úzkou vazbu na aktivitu v oblasti finančních vztahů měřenou například dobami obratu pohledávek a závazků – při analogické době splatnosti obou jsou krátkodobé pohledávky adekvátním zdrojem úhrady krátkodobých závazků.

4. Dílčí

výsledky, komentář

Graf č. 3: Likvidita VVŠ 5,00

L = Likvidita

4,50 4,00 3,50 3,00 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50

Pramen: vlastní zpracování na základě dat výročních zpráv o hospodaření jednotlivých VVŠ a [25]

22 // Aula roč. 17, 02/2009

ZČU

VŠUP

VŠTEČB

VUT

VŠPJI

VŠCHT

VŠE

VŠB-TUO

VFU

UTB

UPA

UPOL

UK

UJEP

TUL

UHK

SLU

OU

MZLU

MU

JČU

JAMU

ČVUT

ČZU

AVU

AMU

0,00

Studie / Články 4.2. Aktivita Ukazatel aktivity se zde týká aktivity v  oblasti finančních vztahů, a to celkových pohledávek a celkových závazků. Východiskem jsou doby obratu pohledávek a závazků s vazbou na jednodenní tržby, po úpravě vzorce je vyjádřena zjednodušeně relace mezi průměrnou hodnotou pohledávek a průměrnou hodnotou závazků. Tento ukazatel aktivity věnuje pozornost nejen krátkodobým pohledávkám a krátkodobým závazkům, ale i jejich dlouhodobým položkám.

A =

ØP V/360 ØZ V/360

=

ØP

Při podrobnějším zkoumání problému je třeba zmínit i  způsob finančních toků a  finančních vztahů VVŠ, které jsou k rozvahovému dni zatíženy zpravidla relativně nízkou hodnotou pohledávek a v krátkodobých závazcích zpravidla převažují závazky vůči zaměstnancům. 4.3. Autarkie

(4)

ØZ

ty, např. tři univerzity s nejmenší hodnotou ukazatele aktivity dosahují hodnotu pohotové likvidity kolem dvojnásobku jejího optima: JAMU A=0,02 a L=2,09; OU A= 0,03 a L=2,25, UPA A=0,07 a L=1,78.

Hodnota aktivity rovna 1 představuje vyváženost ve finančních vztazích, hodnoty pohledávek a  závazků jsou adekvátní z hlediska jejich dob obratu. Hodnota ukazatele převyšující 1, je méně riskantní, třebaže z hlediska efektivnosti (nevyužití nákladově nejméně náročných zdrojů krytí majetku) horší. Pokud hodnota nedosahuje 1, pak je třeba propojit hodnocení ukazatele s hodnotou pohotové likvidity. Pokud by ta nebyla dostačující (resp. vyšší než 1), pak by subjekt měl směřovat k úpravě dob obratu pohledávek (snížení) nebo závazků (prodloužení).

Autarkie je ukazatel finanční analýzy specifický pro subjekty veřejného sektoru. Jeho cílem je prezentovat míru soběstačnosti těchto subjektů. Může mít tvar podílu výnosů a nákladů, kdy výnosy neobsahují provozní dotace a příspěvky – ten se užívá při rozhodování o míře alokace prostředků veřejných rozpočtů – a tvar, který se užívá spíše u ex post hodnocení, tj. výnosy zahrnují dotace a příspěvky z veřejných zdrojů. Takto je konstruován i ukazatel autarkie pro hodnocení finančního zdraví v rámci BAMF. U je autarkie založena na relaci mezi celkovými výnosy a celkovými náklady (viz výše).

VVŠ v ukazateli aktivity dosahují velmi nízkých hodnot. Jsou však dostatečně vyváženy hodnotami pohotové likvidi-

Ae = VN

(5)

Graf č. 4: Aktivita VVŠ 1,00 0,90

A = Aktivita

0,80 0,70 0,60 0,50 0,40 0,30 0,20 0,10

ZČU

VŠUP

VŠTEČB

VUT

VŠPJI

VŠCHT

VŠE

VŠB -TUO

VFU

UTB

UPA

UPOL

UK

UJEP

UHK

SLU

TUL

OU

MZLU

MU

JČU

JAMU

ČVUT

ČZU

AVU

AMU

0,00

Pramen: vlastní zpracování na základě dat výročních zpráv o hospodaření jednotlivých VVŠ a [25] Aula roč. 17, 02/2009 // 23

Studie / Články Graf č. 5: Autarkie VVŠ (počítáno z celkových výnosů a celkových nákladů) 1,08 Ae = Autarkie celková

1,06 1,04 1,02 1,00

0,96

AMU AVU ČZU ČVUT JAMU JČU MU MZLU OU SLU TUL UHK UJEP UK UPOL UPA UTB VFU VŠB-TUO VŠE VŠCHT VŠPJI VUT VŠTEČB VŠUP ZČU

0,98

Pramen: vlastní zpracování na základě dat výročních zpráv o hospodaření jednotlivých VVŠ a [25] Celková autarkie VVŠ se vyznačuje hodnotami blízkými optimu – viz graf č. 5. Žádná z VVŠ nemá hodnotu ukazatele nižší než 1. 22 VVŠ nepřesahují hodnotu 1,02; což svědčí o velmi racionální alokaci veřejných zdrojů (a to i při zohlednění míry využití soukromých zdrojů v rámci doplňkové činnosti). Hodnotu 1,02 do  hodnoty 1,04 převyšují pouze 4

VVŠ (AMU, ČZU, OU a VŠPJI); poněkud více překračuje optimum MU s hodnotou 1,07. Pokud by byla ale posuzována autarkie jako poměr výnosů a nákladů pouze z hlavní činnosti, výsledek by byl u VVŠ odlišný – viz graf č. 6.

Graf č. 6: Autarkie hlavní činnosti VVŠ (počítáno z výnosů a nákladů hlavní činnosti) 1,05 1,04

Ae = Autarkie hlavní činnosti

1,03 1,02 1,01 1,00 0,99 0,98 0,97

Pramen: vlastní zpracování na základě dat výročních zpráv o hospodaření jednotlivých VVŠ a [25]

24 // Aula roč. 17, 02/2009

ZČU

VŠUP

VŠTEČB

VUT

VŠPJI

VŠCHT

VŠE

VŠB-TUO

VFU

UTB

UPA

UPOL

UK

UJEP

UHK

TUL

SLU

OU

MZLU

MU

JČU

JAMU

ČVUT

AVU

AMU

0,95

ČZU

0,96

Studie / Články V  takovém případě by se optimu blížilo 13 VVŠ (JČU, SU, TUL, UJEP, UK, UPA, VFU, VŠB-TUO, VŠE, VUT, VŠTEČB, VŠUP, ZČU), 3 VVŠ vykazovalo autarkii menší než 1 – pod hodnotou 0,995 (VŠCHT, JAMU, ČVUT); 8 VVŠ vykázalo autarkii z hlavní činnosti mezi 1,01 a 1,02 (AMU, AVU, MU, MZLU, UHK, UP, UTB a VŠPJI), nad hodnotou 1,02 pouze 2 (ČZU a OSU).

Tento ukazatel vychází z obecného pojetí přidané hodnoty, jakožto „hodnoty přidané zpracováním“. V účetnictví se přidaná hodnota počítá jako obchodní marže + výkony snížené o výkonovou spotřebu. V případě VVŠ se účetní přidaná hodnota určí jako celkové výnosy snížené o náklady účtovaných v účtových skupinách 50–51 včetně. Osobní náklady představují náklady účtové skupiny 52, odpisy představují částku zaúčtovanou na účtu 551. [16]

4.4. Výkonnost

Konstrukce tohoto dílčího ukazatele vychází z úvahy, která zohledňuje prvky, na něž se přidaná hodnota rozpadá, tj. nově vytvořenou hodnotu alokovanou pracovníkům daného subjektu (osobní náklady), věřitelům (úroky), státu (daně) a samotnému subjektu (zisk a odpisy jako účetně zvlášť vykázaná část vyprodukovaného zisku v  souladu s  principem akruálnosti). Vzhledem k tomu, že neziskové organizace zpravidla nevyužívají úvěr a při absenci zisku neplatí důchodové daně, je při hodnocení jejich bonity „dostačující“ výše přidané hodnoty právě na úrovni osobních nákladů a odpisů, tj. stav, kdy Rv = 1.

Jako ukazatel podporující hodnocení výkonnostní stránky efektivnosti, je zařazen ukazatel výkonnosti jako poměr účetní přidané hodnoty a jejích dvou základních neziskových komponent: osobních nákladů a odpisů.

Rv = ONPH+ O

(6)

Graf č. 7: Výkonnost VVŠ 1,50

Rv = Výkonnost

1,40 1,30 1,20 1,10 1,00 0,90

AMU AVU ČZU ČVUT JAMU JČU MU MZLU OU SLU TUL UHK UJEP UK UPOL UPA UTB VFU VŠB-TUO VŠE VŠCHT VŠPJI VUT VŠTEČB VŠUP ZČU

0,80

Pramen: vlastní zpracování na základě dat výročních zpráv o hospodaření jednotlivých VVŠ [25] Jak je vidět na  grafu č. 7 všechny VVŠ dosahují hodnotu výkonnosti vyšší než 1. Jednoznačně dominuje TUL (1,47) následovaná VUT (1,36). Nejmenší hodnotu vykazuje VŠUP (1,08), ostatní VVŠ se pohybují z hlediska hodnoty ukazatele výkonnosti v  intervalu 1,10 až 1,30. Tento výsledek znamená, že u všech VVŠ je vytvářena přidaná hodnota vyšší, než je úroveň součtu jejich osobních nákladů a odpisů.

4.5. Variátor výnosů Výnosový variátor odráží meziroční dynamiku změn výstupů a  vstupů, tj. změn ovlivněných dopadem inflace, jednotkovými cenami, jednotlivými aspekty stanovení výše příspěvku, výší získaných dotací, rozsahem spotřeby vstupů. Představuje míru senzitivity – poměr relativního přírůstku výnosů a relativního přírůstku nákladů v běžném období. Aula roč. 17, 02/2009 // 25

Studie / Články

Rs =

∆V V

∆N N

V1 - V0 V0

= N -N 1

N0

sy rychleji než náklady, bude hodnota vyšší než 1 a naopak. V  případě růstu nákladů a  poklesu výnosů jde o  negativní situaci, záporná hodnota výsledku je korektně zařaditelná do celkového hodnocení.

(7)

0

Pokud výnosy porostou stejně rychle jako náklady, pak bude hodnota ukazatele rovna 1. Pokud porostou výno-

Případ, kdy by s růstem výnosů klesaly náklady, je považován za výjimečný, ale platí – jako ostatně pro každou anomálii a zápornou hodnotu dílčího ukazatele v modelu – že je třeba provést správnou interpretaci výsledku.

Graf č. 8: Variátor výnosů VVŠ 1,50 Rs = Variátor výnosů 1,00 0,50 0,00 -0,50

ZČU

VŠUP

VŠTEČB

VUT

VŠPJI

VŠCHT

VŠE

VŠB -TUO

VFU

UTB

UPA

UPOL

UK

UJEP

UHK

TUL

SLU

OU

MZLU

MU

JČU

JAMU

ČVUT

ČZU

AVU

AMU

-1,00

Pramen: vlastní zpracování na základě dat výročních zpráv o hospodaření jednotlivých VVŠ [25] Variátor výnosů patří k nejméně konzistentním ukazatelům finančního zdraví porovnávaných VVŠ. Dynamika vývoje výnosů a nákladů je u jednotlivých VVŠ značně rozdílná. Dvě VVŠ dosahují záporné hodnoty ukazatele (VŠE – 0,65; SU – 0,42, kde došlo k poklesu růstu výnosů a současnému růstu nákladů); dvě se blíží nulové hranici (AVU a UTB – obě 0,16; přitom AVU vykazuje pokles obou měr, u nákladů vyšší, zatímco UTB vykazuje u  obou měr nárůst, avšak u výnosů nižší). Pod optimální hodnotou 1 se ocitá kromě uvedených většina VVŠ (10), na hodnotě optima se nachází 4 VVŠ. Hranici optima přesahuje 8 VVŠ, z toho 3 VVŠ s hodnotu 1,01, 3 VVŠ s hodnotou 1,02, výjimku tvoří ČZU s hodnotou 1,17 a MU s nejvyšší supra-optimální hodnotou 1,35, u níž je míra růstu výnosů (16 %) vyšší než míra růstu

26 // Aula roč. 17, 02/2009

nákladů (12 %). Přitom z tabulky č. 1 je patrné, že růst výnosů není výrazně ovlivněn doplňkovou činností.

5. Obraz finančního 2007 BAMF VVŠ

zdraví vvš pomocí

Celkový výsledek hodnocení finančního zdraví VVŠ tvoří prostý aritmetický průměr výše uvedených dílčích ukazatelů. Referenční hodnotou celkového výsledku zůstává „1“. Stav 2007 finančního zdraví hodnoceného pomocí modelu BAMFVVŠ zachycuje graf č. 9. (Čárkovaně znázorněná hranice představuje průměrnou hodnotu celkového ukazatele za skupinu VVŠ, tj. 1,14.)

Studie / Články Graf č. 9: Celkový výsledek BAMFVVŠ jednotlivých VVŠ 2007

1,60

BAMF VVŠ

1,40 1,20 1,00 0,80 0,60 0,40

0,00

AMU AVU ČZU ČVUT JAMU JČU MU MZLU OU SLU TUL UHK UJEP UK UPOL UPA UTB VFU VŠB-TUO VŠE VŠCHT VŠPJI VUT VŠTEČB VŠUP ZČU

0,20

Pramen: vlastní zpracování na základě dat výročních zpráv o hospodaření jednotlivých VVŠ a [24] Z grafu č. 9 je zřejmé, že hodnoty 1 nedosahují 2 VVŠ, a to SU a VŠE, jejich skóre vypadá následovně:

MU: celkový výsledek =1,44; L=3,36 A= 0,16 Ae=1,07 Rv =1,28 Rs=1,35

SU: celkový výsledek = 0,66; L=1,41 A=0,11 Ae= 1,00 Rv = 1,17 Rs=-0,42

Je zřejmé, že nejvíce ovlivňuje celkový výsledek u  všech těchto VVŠ ukazatel pohotové likvidity, přitom – kromě ukazatele aktivity a  Rs u UJEP – žádný z  dílčích výsledků celkový výsledek nesnižuje.

VŠE: celkový výsledek = 0,86; L=2,63 a =0,15 Ae=1,00 Rv = 1,19 Rs=-0,65 Z  uvedeného je patrné, že ani autarkie ani výkonnost nejsou problémem obou VVŠ. To, co zhoršuje celkový výsledek, je vztah dynamiky růstu výnosů a nákladů. Přestože je ukazatel Rs u VŠE horší, díky vyšší pohotové likviditě se jí daří obraz svého finančního zdraví vytvořit lepší, než je tomu u SLU. Naopak 3 VVŠ výrazně referenční hodnotu 1 překračují (UJEP, AMU, MU), všechny se ocitají celkovým výsledkem nad úrovní 1,4. Jejich skóre vypadá takto: UJEP: celkový výsledek = 1,47; L=4,30 A= 0,10 Ae=1,01 Rv =1,28 Rs= 0,68 AMU: celkový výsledek = 1,46; L=3,92 A= 0,13 Ae=1,04 Rv =1,20 Rs=1,00

Celkový výsledek nejblíže referenční hodnotě – přitom mírně nad ní - má UPA (1,007) a UTB (1,013). Jejich skóre obsahuje tyto hodnoty: UPA: celkový výsledek = 1,01; L=1,78 A=0,07 Ae=1,02 Rv =1,20 Rs=0,97 UTB: celkový výsledek = 1,01; L=2,42 A=0,20 Ae=1,01 Rv =1,28 Rs=0,16 Téměř shodný celkový výsledek je u obou VVŠ dosažen poněkud odlišnou cestou. Přestože míra autarkie a  výkonnosti je přibližně stejná, lepší celkový výsledek dosáhla UPA jednak díky své nižší likviditě a nižší aktivitě, jednak – a to zejména – díky dosažení vyššího variátoru výnosů, než je tomu u UTB.

Aula roč. 17, 02/2009 // 27

Studie / Články 5.1. Souhrnné zhodnocení finančního zdraví celé skupiny VVŠ

na  celou skupinu VVŠ může představovat jakýsi „benchmark“. Byly proto vypočteny průměrné hodnoty celkových výsledků i dílčích ukazatelů, které odráží graf č. 10 a tabulka č. 2, v níž jsou navíc vybrané charakteristiky variability souboru dat.

Základním smyslem finanční analýzy je sice posoudit stav jednotlivého ekonomického subjektu, avšak pohled

Graf č. 10: Průměrné hodnoty BAMFVVŠ a dílčích ukazatelů za skupinu VVŠ 2007

2,50

2,44 průměrné

2,00 1,50 1,14

1,22

1,02

1,00

hodnoty

0,80

0,50

0,24

výnosů

Rs = Variátor

Výkonnost

Rv =

A = Aktivita

celková

Ae = Autarkie

L = Likvidita

BAMF VVŠ

0,00

Pramen: vlastní zpracování Hodnoty v  grafu č. 10 přesvědčivě ukazují na  dobré finanční zdraví celé skupiny VVŠ. Ukazatele autarkie, výkonnosti a variátoru výnosů dokládají, že VVŠ dobře hospodaří, zvládají i vlivy vnějšího prostředí. Ukazatel aktivity je spíše

výrazem určitých specifik finančních vztahů těchto subjektů, obdobně jako likvidita, jejíž vyšší hodnoty mohou být vnímány i jako rys vyšší míry opatrnosti v hospodaření VVŠ.

Tabulka č. 2: Vybrané hodnoty k hodnocení finančního zdraví skupiny VVŠ

BAMFVVŠ

L = likvidita

Ae =autarkie

A = aktivita

Rv = výkonnost

Rs = variátor výnosů

průměr

1,14

2,44

1,02

0,24

1,22

0,80

min

0,66

1,38

1,00

0,02

1,08

-0,65

2007

max

1,47

4,30

1,07

0,86

1,47

1,35

sm. odch.

0,18

0,66

0,02

0,18

0,08

0,46

15,56

27,04

1,48

73,63

6,74

57,52

var. koef. (%)

Pramen: vlastní zpracování

28 // Aula roč. 17, 02/2009

Studie / Články Bez zajímavosti však není ani míra variability hodnot v  rámci dílčích uakaztelů – vysoká u  aktivity a  variátoru výnosů, střední u  likvidity a  nižší u  výkonnosti a  autarkie. V souvislosti s ukázkami skóre vybraných VVŠ lze dedukovat, že i hodnotově blízké celkové výsledky mohou být zapřičiněny odlišnými dílčími výsledky.

6. Závěr Provedená analýza finančního zdraví VVŠ ukazuje jednoznačně na jeho pozitivní stav. Je dokladem toho, že VVŠ dokážou racionálně hospodařit se svěřenými prostředky. Inklinují spíše k  opatrnějšímu (měně rizikovému) způsobu finančního hospodaření. Při rozhodování o alokaci zdrojů je tedy očekávání jejich efektivního využití oprávněné. Celkové prostředky, které plynuly do  rozpočtů jednotlivých VVŠ z  veřejných zdrojů v  roce 2006, představovaly necelých 29 mld. Kč, z toho cca 1/4 byla vázána na výzkumnou činnost [7]. V roce 2006 představovalo 1 % HDP (v běžných cenách) více než 32 mld. Kč (rozdíl 3 mld. Kč), uvažovaná 2 % do vysokého školství odpovídají částce téměř 65 mld. Kč (rozdíl 36 mld. Kč). [4]

Přitom v  současné době má podpora VVŠ i  významný regionální aspekt, a  to přes fakt, že – počítáno podle sídla univerzity – má stále výjimečnou pozici Praha, která se svými 8 VVŠ získává 42 % celkových prostředků, následuje Jihomoravský kraj s 24 %, třetí místo zaujímá Moravskoslezský kraj s 10 %. O zbývajících 24 % se dělí 9 krajů České republiky, ve dvou krajích – Karlovarském a Středočeském - sídlí pouze fakulty VVŠ, proto ve výčtu nejsou zahrnuty. „Lidský kapitál“ generovaný dominantně VVŠ bývá oprávněně považován za hnací sílu rozvoje, za jeden z nejvýznamnějších faktorů zajištění výkonnosti a konkurenceschopnosti regionů. Nůžky mezi deklarovanými záměry v rámci celé EU a  skutečností by se měly zavírat. Je-li opravdu rozvoj vysokého školství klíčovou prioritou České republiky, pak je v zájmu tvorby rozvojového a inovačního potenciálu ekonomiky a celé společnosti tuto skutečnost podpořit i faktickými finančními toky. Stav finančního zdraví českých VVŠ argumentuje ve prospěch tohoto záměru. doc. Ing. Ivana Kraftová, CSc. Ing. Kateřina Zavřelová Univerzita Pardubice [email protected]

Literatura: 1. BALCAEN, Sofie. OOGHE, Hubert. 35 years of studies on business failure: an overview of the classic statistical methodologies and their related problems. The Britisch Accounting Review 38 (2006) 63–93 2. Building the Knowledge Society: Social and Human Capital Interactions. (2003) Brussels, 28. 5. 2003, SEC(2003) 652 3. CIMA: Management Accounting Official Terminology, Praha: ASPI, 2002. ISBN 80-86395-43-X. 4. ČSU. Makroekonomické ukazatele. Tab. N1 – Hrubý domácí produkt důchodovou metodou. URL: <www.czso.cz> 5. Education at a Glance 2008. (2008) OECD: Indicators – OECD © 2008. ISBN 9789264046283. 6. EUA: Financially sustainable universities. Towards full costing in European universities. Brussels: EUA, 2008. ISBN 9789078997085 7. Higher Education in the Czech Republic 2008. (2009) Ministry of Education, Youth adn Sports at the accassion of the Czech Presidency of the Council of hte EU. Praha. CSVŠ, 2009. ISBN 978-80-86784-74-8. 8. JACKSON, P.M. BROWN, C.V. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Eurolex Bohemia – edice ekonomie, 2003. ISBN 80-86432-09-2.

9. Komuniké konference evropských ministrů odpovědných za vysoké školství. (2009) Lovaň: 28.–29. dubna 2009. 10. KOUCKÝ, Jan. BARTUŠEK, Aleš. KOVAŘOVIC, Jan. Who is more equal? Accces to tertiary educaton in Europe. Praha: Univerzita Karlova v  Praze, Pedagogická fakulta, 2009. ISBN 978-80-7290-391-7. 11. KRAFTOVÁ, Ivana. Finanční analýza municipální firmy. Praha: C.H.Beck, 2002. ISBN 80-7179-778-2 12. KRAFTOVÁ, Ivana: Efektivnost veřejného sektoru regionu na mikroúrovni: modifikovaný model BAMF. In Central European Conference in Regional Science. [CD ROM]. Vysoké Tatry: TU v Košicích, 2007. ISBN 978-80-8073957-7 13. Liessmann, Konrad Paul. Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění. Praha: Academia, 2008. ISBN978-80200-1677-5. 14. PABIAN, Petr: Od elitního přes masové k univerzálnímu terciárnímu vzdělávání: koncepce Martina Trowa. AULA, roč. 16, 02/2008, 31–40. ISSN 1210-6658 15. Prohlášení Boloňského politického fóra. (2009). Louvainla-Neuve, 29. 4. 2009. 16. Směrná účtová osnova. Příloha č. 3 k vyhlášce č. 504/2002 Sb. Aula roč. 17, 02/2009 // 29

Studie / Články 17. Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku. (2003) Schválená vládou 3. března 2003. 18. Strategická zpráva o obnovené Lisabonské strategii pro růst a zaměstnanost: zahájení nového cyklu 2008–2010.(2007) Brusel, 11. 12. 2007, KOM(2007) 803 19. Survay of Master Degrees in Europe. (2009). Brussels: EUA, 2009. ISBN: 9789078997108. 20. Vyhláška 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o  účetnictví, ve  znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví

21. Výroční zprávy o hospodaření veřejných vysokých škol. 22. Zákon 111/1998 Sb., o  vysokých školách a  o  změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) 23. Zákon 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) 24. Zákon 552/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o  vysokých školách a  o  změně a  doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) 25. ZAVŘELOVÁ, Kateřina: Finanční zdraví a  výkonnost vysokých škol ČR. Diplomová práce. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2009.

Přehled zkratek názvů VVŠ AMU

Akademie múzických umění v Praze

UK

Univerzita Karlova v Praze

AVU

Akademie výtvarných umění v Praze

UPOL

Univerzita Palackého v Olomouci

ČZU

Česká zemědělská univerzita v Praze

UPA

Univerzita Pardubice

ČVUT

České vysoké učení technické v Praze

UTB

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

JAMU

Janáčkova akademie múzických umění v Brně

VFU

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

JČU

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

VŠB-TUO

Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava

MU

Masarykova univerzita

VŠE

Vysoká škola ekonomická v Praze

MZLU

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

VŠCHT

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

OU

Ostravská univerzita v Ostravě

VŠPJI

Vysoká škola polytechnická Jihlava

SLU

Slezská univerzita v Opavě

VUT

Vysoké učení technické v Brně

TUL

Technická univerzita v Liberci

VŠTEČB

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

UHK

Univerzita Hradec Králové

VŠUP

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

UJEP

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

ZČU

Západočeská univerzita v Plzni

Résumé This article deals with the analysis of financial health of public universities in the Czech Republic. The importance of higher education in present development stage is commented in connection with the formation of the European Higher Education Area and the European Research Area briefly. An attention is paid to the public financing rate of tertiary education, namely public universities in the Czech Republic. The main part of the article analyzes financial health of twenty-six public universities in 2006 through the use of the “balance analysis of municipal firm model”, which has been modified

30 // Aula roč. 17, 02/2009

for public universities slightly. This model takes into account specificities of economic subjects in public sector and assessment of their effectiveness. There is situation in individual public universities compared, as well as financial health of the whole group evaluated. Authors are satisfied that financial health of the Czech public universities can be assessed positively, and it follows, it is no fear of inefficiency of public resources allocation, which should be increasing in terms of the formation of knowledge society in accordance with the recommendation of the European Commission.

Zprávy

Zprávy Nová budova Národní technické knihovny otevřena Po  více než desetiletém úsilí se podařilo vyprojektovat, postavit, vybavit a slavnostně otevřít novou budovu Národní technické knihovny. Budova je umístěna v areálu technických vysokých škol v Praze 6 - Dejvicích. Řediteli Národní technické knihovny Ing. Martinu Svobodovi a týmu jeho obětavých spolupracovníků k tomuto velkému úspěchu upřímně blahopřejeme. Pro slavnostní uvedení do plného provozu pro veřejnost se podařilo zvolit magické datum 09/09/09. Tohoto slunečného dne ve 14 hodin přestřihli pásku u hlavního vchodu společně ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová, starosta městské části Praha 6 Petr Chalupa a  ředitel NTK Martin Svoboda. Význam této události těžko přecenit. Studentům, akademickým pracovníkům a celé technické veřejnosti se dostává moderně vybavené knihovny s kapacitou 1,8 milionů svazků, (z toho okolo 500 000 ve volném výběru), v níž je 1 322 studijních míst, 18 týmových a 29 individuálních studoven, 4 počítačové učebny s kapacitou 180 míst atd. Největší užitek budou mít pochopitelně sousedící České vysoké učení technické a Vysoká škola chemicko-technologická, které mají v  budově vyhrazené místo pro své knihovní fondy. Občané Prahy 6 v  budově naleznou nové sídlo pobočky Městské knihovny – na  ploše čtyřikrát větší, než měla dosavadní pobočka v ulici Čs. armády. Přestěhováním fondů Státní technické knihovny z Klementina se konečně otevřela cesta k rekonstrukci tohoto areálu, který bude moci plně využívat Národní knihovna. Cesta k nové budově byla dlouhá a nesnadná. Podrobně je vylíčena v publikaci, kterou NTK vydala u příležitosti slavnostního otevření, zde se omezíme jen na hlavní milníky. Projekt výstavby NTK jako „uzlu informační infrastruktury výzkumu a vývoje, vzdělávání a veřejných informačních služeb“ vypracovala již v 90. letech minulého století emeritní ředitelka STK PhDr. Miloslava Rupešová. V roce 1998 zajistilo MŠMT parcelu v Praze 6; v roce 2000 vláda schválila svým usnesením pro-

jekt výstavby NTK a byla vypsána architektonická soutěž. Ta byla uzavřena v lednu 2001, první cenu získal návrh studia AK architekti (R. Brychta, A. Halíř, V. Králíček a P. Leška). Problémy s financováním stavby se podařilo vyřešit v roce 2003, kdy MŠMT rozhodlo o formě dodavatelského úvěru. V únoru 2004 schválila vláda aktualizovaný harmonogram výstavby, pak schválilo MŠMT investiční záměr. V roce 2005 bylo započato s přípravou projektové dokumentace, v roce 2006 byl vybrán ve veřejné soutěži komplexní dodavatel stavby, sdružení společností Sekyra Group. V lednu 2007 bylo započato s betonováním základů, 31. 12. 2008 byla budova předána zadavateli. 2. března 2009 byly pro veřejnost uzavřeny staré prostory Státní technické knihovny v Klementinu a v květnu začalo stěhování knižních fondů. Průběh stavby je pěkně zdokumentován na  webových stránkách URL: <www.techlib.cz> a URL: . Celkové náklady na  výstavbu včetně vybavení činily 2,2 mld. Kč. Ještě dvě události stojí za zmínku. Státní technická knihovna se oficiálně přejmenovala na Národní technickou knihovnu 1. července 2009 změnou zřizovací listiny a statutu. Týden před tím udělil Klub za  starou Prahu budově NTK cenu za nejlepší novostavbu v historickém prostředí. Ve vyjádření poroty je obsaženo i velmi výstižné hodnocení: „...Knihovna nestojí uvnitř nějakého starobylého města, nýbrž ve čtvrti, která vděčí za  svou podobu urbanistickým plánům Antonína Engela z  dvacátých let 20. století...Novostavba knihovny se k  charakteru této zóny chová velmi inteligentně. Její abstraktní tvar zaobleného kubusu - „lampion“, jak mu autoři říkají - dovede respektovat jak tradicionalistickou koncepci Engelovu, tak i jejího modernistického oponenta z ruky Čermákovy a Paulovy. Knihovna též splňuje kritérium vysoké architektonické kvality, nehledě k faktu, že jde o první stavbu po vzniku České republiky reprezentující uvnitř hlavního města nový český stát.“ RNDr. Vladimír Roskovec, CSc. Centrum pro studium vysokého školství, v.v.i.

Aula roč. 17, 02/2009 // 31

Zprávy

Budova NTK v areálu technických vysokých škol v Praze – Dejvicích.

Pohled do atria NTK. Na betonových stěnách vidíme centrální umělecké dílo: kresby černým fixem od rumunského umělce Dana Perjovschiho komentující společensko-politická témata.

32 // Aula roč. 17, 02/2009

Zprávy

Šestá fakulta Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně zahájila provoz O  zřízení v  pořadí již šesté fakulty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně rozhodl Akademický senát UTB dne 23. června 2009. Fakulta ponese název Fakulta logistiky a krizového řízení (FLKŘ) a jejím sídlem bude Regionální vzdělávací centrum v Uherském Hradišti. Provoz byl zahájen 1. září 2009. Nosným studijním programem nové fakulty je akreditovaný bakalářský studijní program Ekonomika a management se studijním oborem Logistika a management. V něm již studuje asi 600 studentů. K akreditaci je předložen stejný studijní obor v navazujícím magisterském studiu. Dále bude možné na fakultě studovat v navazujícím magisterském studijním programu Chemie a technologie materiálů se studijním oborem Řízení technologických rizik. „V současnosti se nám podařilo získat akreditaci ve studijním programu Procesní inženýrství se studijním oborem Ovládání rizik v prezenčním bakalářském studiu. Pro tento obor právě zpracováváme směrnici k přijímacímu řízení, a tak se k jeho studiu budou moci studenti přihlásit ještě letos. Pro další rozvoj fakulty předkládáme k akreditaci studijní program Procesní inženýrství se studijním oborem Rizikové inženýrství v prezenčním magisterském studiu,“ uvedl Ing. Vladimír Mrkvička, Ph.D., který byl rektorem pověřen organizací přípravných prací ke vzniku nové fakulty.

„Na  fakultě bude vyučovat 33 akademických pracovníků, z toho 5 profesorů a 7 docentů a počet studentů by se měl od září navýšit na 950. Ve vědecko-výzkumné činnosti se fakulta zaměří na podporu krizového řízení v oblasti státní správy. Uzavřeli jsme smlouvu, podle níž bude fakulta spolupracovat na zavedení a  provozu krizového informačního systému Zlínského kraje a při školení starostů a dalších osob činných v krizovém řízení,“ uvedl rektor prof. Ing. Ignác Hoza, CSc., dr.h.c. Významná bude také spolupráce nové fakulty na mezinárodním projektu simulovaného letu na planetu Mars. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně byla zřízena ke dni 1. 1. 2001. V té době byla tvořena dvěma fakultami – Fakultou technologickou (1969) a Fakultou managementu a ekonomiky (1995). Postupně se rozrostla o  Fakultu multimediálních komunikací (2002), Fakultu aplikované informatiky (2006), Fakultu humanitních studií (2007) a nyní o Fakultu logistiky a krizového řízení (2009). Se svými více než 12 000 studenty se řadí ke  středně velkým univerzitám v  České republice. Zdroj: URL: < http://web.utb.cz/?id=0_0_24_1&iid= 334& lang=cs&type=0>.

Janáčkova akademie múzických umění v Brně udělila čestný doktorát Pierru Boulezovi Na  slavnostním zasedání umělecké rady Janáčkovy akademie múzických umění v Brně převzal dne 11. června 2009 francouzský skladatel a dirigent Pierre Boulez titul doctor honoris causa pro oblast hudby. Vedle vynikajících zásluh Pierra Bouleze o současné hudební umění je čestný doktorát JAMU výrazem ocenění Boulezovy péče o díla Leoše Janáčka. Uvedl s velkým úspěchem operu Z mrtvého domu (triumfální uvedení ve Vídni v roce 2006), z kantátových skladeb pak mj. Glagolskou mši (Londýn 2008) a orchestrální Sinfoniettu (New York 2007). Pierre Boulez se narodil 26. března 1925 v Montbrison (Francie). Dříve než vstoupil na pařížskou konzervatoř, studoval v Lyonu matematiku. V Paříži pak studoval dvanáctitó-

novou techniku u Reného Leibowitze, velký vliv na něho měl proslulý skladatel Olivier Messiaen. Již první skladby mladého umělce poukazovaly na zcela neobyčejný talent. Průlom ve  skladatelské kariéře znamenala rozměrná Druhá klavírní sonáta z roku 1948. Začátkem padesátých let jsou položeny základy tzv. multiserialismu (integral serialism), který se stává v té době novým mezinárodním stylem. K rozvoji tohoto stylu přispělo několik skladatelů, zásluhou Boulezova působení na  Mezinárodních prázdninových kurzech pro novou hudbu v  Darmstadtu se tam z  vůdčích osobností (Pierre Boulez, Luigi Nono a  Karlheinz Stockhausen) zformovala tzv. „Darmstadtská škola“. Pierre Boulez vystupoval jako hlavní mluvčí uměleckého směru, který se bránil proti zneAula roč. 17, 02/2009 // 33

Zprávy užití jakoukoliv propagandou. Od těch dob je Pierre Boulez řazen mezi přední evropské skladatele. Jeho dílo není ohromující počtem skladeb, jde však o  díla zásadního významu a mistrovského zpracování. Ve svých hudebních projevech se Boulez neomezuje pouze na klasické nástroje, ale spojuje je s elektronikou a s využitím rozvinutých technologií. Hudební činnost Pierra Bouleze však není určována jen komponováním, už ve  studentských letech projevil mimořádné schopnosti jako dirigent. Uznání získal u  nejlepších světových orchestrů: Cleveland Orchestra, Chicago Symphony Orchestra, BBC Symphony Orchestra, byl nástupcem Leonarda Bernsteina u  New York Philharmonic Orchestra. Jako dirigent se věnoval zejména autorům, kteří tvořili základy hudby dvacátého století: Claude Debussy, Gustav Mahler, Arnold Schönberg, Igor Stravinskij, Alban Berg, Béla Bar-

tók, Anton Webern, Olivier Messiaen. Dirigentské činnosti, která obnáší stovky nahrávek a koncertů, se Pierre Boulez věnoval vždy se záviděníhodnou vitalitou – byl prvním dirigentem v historii, který dokázal provést Stravinského Svěcení jara zpaměti – ve svých osmdesáti letech! Pierre Boulez je univerzální hudební osobností: je nejen vůdčím skladatelským zjevem, ale také interpretem prvého řádu, vynikajícím teoretikem a  hudebním spisovatelem, význačným organizátorem a  propagátorem soudobé hudby, zároveň i obdivovaným pedagogem. Jeho jméno je symbolem kultivovaného a široce vzdělaného hudebníka, který dokázal prosadit nové myšlenky a uskutečnit je v obdivuhodně dokonalé podobě. Zdroj: URL: .

Systém Masarykovy univerzity odhalil v mezinárodní soutěži nejvíce plagiátů Největší objem opsaných pasáží odhalil v soutěži softwarové detekce plagiátů vývojový tým z  Fakulty informatiky Masarykovy univerzity. Software z jejich dílny našel více než 69  procent ze všech opsaných úseků textu, které zadavatel do  soutěžních dokumentů vygeneroval. Tento výkon spolu s dalšími kritérii hodnocení zajistil týmu informatiků z MU druhé místo v detekci externího plagiátorství i celkové druhé místo v prvním ročníku mezinárodní soutěže ve vyhledávání plagiátů (1st International Competition on Plagiarism Detection), která se konala od 7. do 15. června 2009 prostřednictvím internetu. „Kolegové z našeho týmu použili na detekci plagiátů v zadaných datech náš vlastní software, který jsme vyvinuli a implementovali v  Informačním systému MU pro podporu studia, v mezinárodním systému pro odhalování plagiátů v závěrečných pracích Theses.cz a  v  nově spuštěném systému pro odhalování plagiátů v seminárních pracích Odevzdej.cz,“ říká vedoucí projektů Michal Brandejs z Fakulty informatiky MU. „Výhodou našeho systému je, že funguje rozumně rychle nejen na datech v rozsahu desítek tisíc dokumentů jako v této soutěži,

34 // Aula roč. 17, 02/2009

ale i na více než milionu dokumentů, obsažených dnes v našich systémech,“ doplnil k soutěži Jan Kasprzak z vývojového týmu Informačního systému MU. Soutěže, která je součástí workshopu PAN 2009, se účastnilo 21 týmů z  univerzit a  institucí z  celého světa (z  Itálie, Německa, Velké Británie, USA, Brazílie, Jižní Koreje, Rakouska, Španělska, Řecka, Izraele, Ukrajiny, Kanady a dalších zemí). Úkolem soutěžících bylo odhalit nejen jednoznačně zkopírované pasáže, ale i pasáže v různé míře modifikované nebo i strojově přeložené do jiného jazyka. Cílem soutěže je podporovat nová softwarová řešení, protože ruční odhalování plagiátů je dnes již velmi náročný úkol, který může být zautomatizován. Workshop se konal 10. září 2009 a zahrnoval nejen odborné příspěvky soutěžících, metody používaných systémů, ale zejména zkušenosti z  oblasti přímého plagiátorství, autorství nebo nesprávného využití sociálního softwaru. Informace o soutěži včetně výsledků jsou dostupné na  webové stránce URL: . Zdroj: URL: .

Zprávy

Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací po 17 měsících „Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR“ (dále Reforma) byla schválena usnesením vlády ze dne 26.  března 2008 č. 287 (plné znění na  www.vyzkum.cz). Reforma byla zastřešujícím strategickým dokumentem, který spojoval patnáct materiálů, jimiž byla v průběhu jednoho roku realizována. Již samotná Reforma a ještě více její realizace byla v některých částech kompromisem. Některé z  kompromisů jsou dnes sice na okraji zájmu, ale celý systém tvoří jeden celek, kde není možné změnit jen jednu jeho část. V této souvislosti není na škodu si připomenout, že např. se na jedné straně snížil na polovinu počet resortních rozpočtových kapitol, z  nichž je financován výzkum a  vývoj. Na  druhé straně tři rozpočtové kapitoly (Akademie věd ČR, Grantové agentury ČR a České technologické agentury) jsou určeny výlučně pro výzkum a vývoj, což nemá ve světě obdobu. To dost významně podmiňuje řešení dalších problémů. Nejde samozřejmě o  to, kdo jakou bude mít „ceduli na  domě“, ale především o  dělbu pravomocí a  odpovědností. Dost významně to například ovlivňuje jeden z nejvíce diskutovaných problémů, jímž je vazba hodnocení výsledků výzkumu na financování. Za hodnocení projektů, výzkumných záměrů a jejich výsledků jsou de iure i de facto odpovědni v první řadě poskytovatelé, kteří je ze své rozpočtové kapitoly platí, za systém financování je odpovědná Rada pro výzkum, experimentální vývoj a  inovace (dále Rada) (jiný(v mld. Kč) Výdaje státního rozpočtu celkem Kryté příjmy státního rozpočtu Kryté příjmy z EU

2005 16,5 16,5 0

2006 18,2 18,2 0

Protože výhled státního rozpočtu je připravován jen tři roky dopředu, v  tabulce chybí to nejpodstatnější – pokles přílivu prostředků z Evropské unie, který začne po r. 2013 a významně se prohloubí (přesněji řečeno řádově klesne) po r. 2015. Reforma a na ni navazující dokumenty ve finanční části připravovaly (za tehdy známých podmínek) český výzkum a vývoj na situaci, která nastane do r. 2015. Pokud i pouhý pokles předpokládaných národních výdajů o  8 % ročně v  letech 2010 až 2012 vyvolal dramatická prohlášení o likvidaci české vědy, co se stane za pár let?

mi slovy – pod každý výsledek v  RIVu se již poskytovatel prostředků podepsal a  Rada nemůže opakovat jeho práci, ale musí z ní za současného uspořádání vycházet). Pokud by Rada nebo kdokoliv jiný měl podrobně (peer review) rovněž hodnotit jednotlivé výsledky, pak by dubloval funkci poskytovatelů a  jejich komisí a  rad a  ke  změně by muselo dojít i  u  institucionálního uspořádání státní správy výzkumu, vývoje a inovací. Oblast, kde realizace Reformy nyní plní stránky denního tisku a  dalších médií, je samozřejmě rozpočet. Reforma a  navazující dokumenty přitom byly konsensuálně všemi účastněnými přijímány v zcela jiné ekonomické a rozpočtové situaci, než je nyní. Možností jiných řešení než to, které vychází z Reformy, je alespoň teoreticky celá řada (od změny počtu kapitol až po jiný způsob rozdělování institucionálních prostředků, než podle dosažených výsledků), ale jedno mají společné. Je-li méně prostředků, bude každé jiné řešení bolestnější a jde jen o to, jak budou časově a mezi příjemci tyto prostředky rozloženy. Nahlédnutím do zákonů o státním rozpočtu ČR na jednotlivé roky zjistíme, že výdaje státního rozpočtu na výzkum a  vývoj v  uplynulých letech rostly, a  i  v  době krize nadále výrazně porostou (na r. 2010 jde o návrh a na léta 2011 a 2012 o střednědobý výhled vycházející z usnesení vlády ze dne 29. 6. 2009 č. 838): 2007 25,1 21,5 3,6

2008 23,1 23,0 0,1

2009 32,4 24,8 7,6

2010 38,8 24,8 14,0

2011 35,5 24,8 10,7

2012 35,5 24,8 10,7

Na  jedné straně je pochopitelná snaha všech účastněných zajistit si předem v rozpočtu co největší díl institucionálních prostředků, na straně druhé všichni současně usilují o získání co nejvíce projektů ze strukturálních fondů. Jinými slovy jedna ruka se vztahuje k silně zdecimované státní pokladně a druhá pilně přidává na stavbě nových výzkumných ústavů, jejichž činnost bude také nejméně ze dvou třetin financovat stát. A že by se ekonomika ČR vzpamatovala za několik let tak zázračně, že by příjmy státního rozpočtu dokázaly výrazněji nahradit dotace z EU, je příliš krásné, než aby to byla pravda. Aula roč. 17, 02/2009 // 35

Zprávy Jak už jsem uvedl, jednoduché a  bezbolestné řešení neznám a obávám se, že neexistuje. Že řešení se bude rodit dlouho a těžko za jednacím stolem a nakonec bude muset být kompromisem mezi všemi účastněnými a ne vítězstvím jedné strany na úkor všech ostatních, je zřejmé. Reforma a následně pak ekonomická krize otevřely řadu problémů, o  nichž se dlouhá léta v  ČR mlčelo. Bez nároku na  úplnost zkusím alespoň některé z  nich pojmenovat a stručně naznačit, jaký je stav v jiných zemích. To samozřejmě není jediné kritérium, ale na ostatních se budou muset zainteresované strany dohodnout. Podíl výdajů na základní výzkum a na aplikovaný výzkum a vývoj Faktem je, že celou dobu své existence ČR vydává na základní výzkum větší díl státních prostředků než jiné země. Poctivě je třeba přiznat, že jediné srovnatelné údaje vycházejí ze statistických údajů (zejm. EUROSTATu) a pak pro jednotlivé země z dílčích vzájemných srovnání. Nicméně ať se počítají jakýmkoliv způsobem, větší podíl výdajů státních rozpočtu na základní výzkum než ČR (okolo 60 %) mají jen některé postkomunistické země. Ve vyspělých zemích se tento podíl pohybuje od  30 do  50 %. Navíc v  posledních letech v  ČR tento podíl výrazně vzrostl, od  r.  2007 (kdy jsou dostupná poslední mezinárodní srovnání) státní výdaje na  základní výzkum vzrostly o cca 3 mld. Kč, výdaje na  průmyslový a resortní výzkum a vývoj poklesly o 0,5 mld. Kč.

v ČR určeno 55 % prostředků předem v rozpočtu, ve vyspělých zemích je to celkem cca třetina prostředků. Podíl prostředků na jednotlivé obory, resp. skupiny oborů Zde se dostáváme k  nejvíce kritizované části Reformy – k  metodice hodnocení výsledků, která je východiskem (tj. říká, nad jakými čísly začnou jednání o rozpočtu, nikoliv jak tato jednání dopadnou) pro rozdělování institucionálních prostředků určených na rozvoj výzkumných organizací. Není problém metodiku upravit tak, aby nebyly společně hodnoceny výsledky základního a  aplikovaného výzkumu, aby byly jednotlivé obory, resp. skupiny oborů, hodnoceny podle různých, pro ně specifických výsledků, aby byl omezen výrazný meziroční nárůst některých druhů výsledků atd. (ostatně ten návrh je připraven). Protože ale účelem metodiky je navrhnout rozdělení těchto výdajů, vyžaduje to „maličkost“ – shodnout se na tom, jaký podíl by to měl být. O základním a aplikovaném výzkumu již byla řeč, ještě problematičtější je situace u jednotlivých skupin oborů. Jako ilustrativní příklad dovolte jedno srovnání – v letošním roce se na společenskovědní obory dává 13,5 % těchto prostředků, na lékařský výzkum 7,9 %. Ve všech zemích s výjimkou Rakouska je tento poměr opačný. Kolik to má být v ČR (a to platí i pro jiné obory), musí být výsledkem konsensu. Pak a  teprve pak mohou mít tyto skupiny oborů úplně jiné, oborově specifické hodnocení výsledků.

Přesnější by bylo říci podíl prostředků určených pro jednotlivé instituce v rozpočtu předem a podíl prostředků, o něž se soutěží (soutěží se o významnou část prostředků, které jsou z hlediska státního rozpočtu institucionální, ale pro příjemce účelové – např. o prostředky projektů strukturálních fondů EU).

Možný je samozřejmě i úplně jiný přístup k rozdělování institucionálních prostředků určených na  rozvoj výzkumných organizací. Zde bych jen připomněl to, že po masivní kritice vědců na rozdělování těchto výdajů na základě hodnocení výzkumných záměrů v r. 2004 trvalo pět let, než se začal zavádět jiný systém. Než se začne zásadně měnit systém založený na výsledcích (a to i s vědomím řady potřebných změn, které vyžaduje), mělo by být jasně deklarováno, co je od něj požadováno. Řada požadavků je prostě vzájemně neslučitelných. Systém, který by byl administrativně nenáročný, plně spravedlivý (vůči čemu?), všemi přijímaný atd., prostě nikde ve světě neexistuje.

Zde jsou z  hlediska příjemců výrazné rozdíly – největší podíl rozpočtem stanovených výdajů má Akademie věd ČR– 69 % (cca 5 mld. Kč z 7,5 mld. dotací ze státního rozpočtu v r. 2009 celkem), nižší mají resortní výzkumné ústavy – 63 % (cca 1,5 mld. Kč z 2,4 mld. Kč) a ještě nižší mají vysoké školy – 61 % (4,5 ze 7,2 mld. Kč). Podniky získávají veškeré státní dotace na výzkum z veřejných soutěží a navíc musí přidat stejnou částku ze soukromých prostředků. Celkově je

Bylo by možné pokračovat prioritami aplikovaného výzkumu a  vývoje, které přes veškerou snahu žádnými prioritami nejsou, protože pokrývají většinu tohoto výzkumu (ostatně v základním výzkumu je situace podobná). Na relativně malou zemi je šíře výzkumu v ČR pozoruhodná. Snad ale těchto několik odstavců stačí na to, aby bylo zřejmé, že situace není zdaleka tak jednoduchá (a jednoduše řešitelná), jak je nyní často prezentováno.

Podíl účelových a institucionálních prostředků

36 // Aula roč. 17, 02/2009

Zprávy Reformou a  materiály, kterými byla realizována, byl nastaven nový systém výzkumu, vývoje a inovací. Čím větší a zásadnější změny v něm bude ve shodě všech zainteresovaných stran nutné učinit, tím déle potrvají. Během této doby dojde k dalším změnám, na které bude nutné reagovat (ekonomická situace a deficit státního rozpočtu se budou vyvíjet, ve výzkumu budou přijaty další závazky, zejména u projektů strukturálních fondů atd.). To je, stejně jako v jiných vyspě-

lých zemích, nikdy nekončící příběh a představa, že se podaří nastavit (zakonzervovat) tento systém na řadu let dopředu tak, aby dával plnou jistotu všem účastným, je prostě nereálná. V Praze dne 20. srpna 2009 RNDr. Marek Blažka sekretář Rady pro výzkum, experimentální vývoj a inovace

Zpráva o konferenci Alternativní metody výuky 2009 Dne 23. dubna 2009 byla pořádána již sedmá konference Alternativní metody výuky pod záštitou děkana Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prof. RNDr. Bohuslava Gaše, CSc. Konference byla rozdělena do  dvou sekcí. První sekce byla věnována problematice technologií a  vzdělávání ve vysokém školství, a proto se jí budeme zabývat podrobněji. Druhá se týkala využití ICT na  primárním a  sekundárním stupni školství. V  dopoledním bloku první sekce jsme zhlédli příspěvky: Hodnocení kurzů CŽV na  VŠ od  RNDr.  Dvořákové z TU v Liberci syntetizující různorodé zkušenosti a způsoby evaluací CŽV na vysokých školách v ČR. Příspěvek prezentovaný Ing. Petrem Heroldem z  ČZU v  Praze Portál – virtuální výuka univerzity třetího věku představil propojení portálu E-senior.cz s LMS prostředím Moodle; rozšíření možnosti tohoto typu podpory distančního vzdělání již bylo úspěšně pilotně odzkoušeno s  pozitivními výsledky a  lze tak očekávat jeho širší využití. Vystoupení PaedDr. Nataši Mazáčové Didaktické aspekty využití moderních technologií v přípravě budoucích učitelů vzbudilo bouřlivou diskuzi nad vymezením termínu mediální didaktika, který se přednášející snažila nastolit oproti již zavedenému termínu mediální výchova. Stejně vzrušeně se vyměňovaly názory i  nad příspěvkem doc.  PaedDr. Evy Polákové Ph.D. z UCM v Trnavě Možnosti a nebezpečenství internetovej komunikácie, který vycházel z výzkumu věnovaného problematice netiquetty na  středních školách v ostravském regionu. Závěrečným příspěvkem dopoledního programu byl přípěvek RNDr. Dariny Tóthové, Ph.D. a Ph.Dr. Ireny Felixové, Ph.D. z SPU v Nitře, přednesený prvně jmenovanou autorkou, s názvem Rozhodujúce faktory širšej implementácie e-vzdelávania do  vyučovacieho procesu, který shrnoval slovenské zkušenosti s touto problematikou.

Odpoledne byla první sekce opět věnována terciárnímu vzdělávání a v druhé sekci byly prezentovány příspěvky ze všech tří oblastí školství. Zejména nás zaujaly tyto příspěvky: Wiki – snadný způsob sdílení informací Mgr. Pavla Böhma o možnostech využití této volně dostupné aplikace ve výzkumu a vysokém školství. Dále stojí za zmínku příspěvek s názvem Možnosti pro testování na FIM UHK Mgr. Jana Sedláčka, který představil možnosti využití testovacích zařízení při výuce a zkoušení. Zajímavý byl i příspěvek Kazuistiky formou e-learningu ve výuce klinické biochemie na LF v Plzni přednesený MUDr. Danielem Rajdlem Ph.D. Velký zájem vzbudil nový eLearningový nástroj Inteligentní dril vyvinutý vývojáři IS MU. Nástroj využívá principu tzv. opakování s prodlevami a je vhodný jak pro učení se slovíček, tak odborných termínů či definic. Umožňuje zároveň využití nejen textové, ale také zvukové a obrazové informace. Ondřej Helar ze Školy Online a.s. představil nástroj pro tvorbu eLearningových kurzů Ramses Course Designer vytvořený ve spolupráci se ZČU v Plzni. Cílem při tvorbě tohoto produktu bylo nalézt optimum mezi komplexností produktu a jeho uživatelskou jednoduchostí. Firma spolupracovala na vývoji tohoto produktu se studenty ZČU pod vedením Ing. P. Brady, MSc., Ph.D. Po organizační a technicko-podpůrné stránce není konferenci co vytknout. Každý účastník obdržel již při vstupu sborník se zkrácenými verzemi příspěvků, aktuální program a množství dalších materiálů, což je třeba hodnotit velmi kladně. Ovšem kvalita některých příspěvků nebyla zdaleka tak dokonalá. Na  konferenci věnované převážně problematice ICT bychom očekávali powerpointové prezentace na odpovídající úrovni, ne vždy tomu tak bylo. Celkově je třeba konferenci hodnotit jako přínosnou a doufáme, že bude pořádána i příští rok. Mgr. et Mgr. Jan BESEDA, Zbyněk Machát Centrum pro studium vysokého školství, v.v.i. Aula roč. 17, 02/2009 // 37

Zprávy

Výroční konference EDEN v Gdaňsku Od 10. do 13. 6. se v polském Gdaňsku konala výroční konference sítě EDEN (European Distance and eLearning Network). EDEN má členy v 39 zemích světa a tedy působnost nikoli pouze evropskou. Vznikla v roce 1991 a CSVŠ je spoluzakládajícím členem této organizace. Není bez zajímavosti, že EDEN byl založen v Praze. Konference se letos zúčastnilo více než tři sta účastníků z celého světa. Odehrávala se v sídle Polské Baltské Filharmonie (Polska Filharmonia Baltycka) na ostrově Olowianka v samém srdci Gdaňsku. Název konference Innovation in Learning Communities odkazoval k jedné z klíčových otázek dnešního světa, problematice inovací. Denní program byl rozdělen do čtyř bloků, začínajících již o deváté ráno a končících v šest hodin večer. Po plenárních zasedáních otevírajících každý den konference, byl program dále dělen do šesti paralelně probíhajících sekcí vymezených tematicky. Pouze v několika málo případech měla některá sekce během dne pokračování. Program tak byl nesmírně bohatý a pokryl snad všechny myslitelné aspekty distančního vzdělávání. Konference byla zahájena ve  středu odpoledne registrací a po ní následující recepcí na uvítanou, na které byli vyznamenáni zasloužilí členové EDEN prezidentem asociace prof. Alanem Taitem z Open University ve Velké Británii. Dále pak byla představena kniha Distance and eLearning in Transition – Learning Innovation, Technology and Social Challenges, která na více než osmi stech stranách přináší přepracované příspěvky účastníků z konferencí EDEN z posledních let. Alan Tait také zahájil první plenární zasedání ve  čtvrtek dopoledne. Ve  svém vystoupení shrnul aktivity EDEN za poslední dva roky. Po prof. Taitovi mělo následovat poselství od  evropského komisaře Jána Figela zodpovědného za  oblast vzdělání, výchovy, kultury a mládeže. Ale jak už tomu tak bývá, technika selhává v tu nejméně vhodnou chvíli a u předem natočeného poselství se kamsi vytratil zvuk. Prezentace poselství tak byla odsunuta až do vyřešení technických obtíží. Místo něho k  řečnickému pultíku přistoupila Anna Valtonnen z Finska s prezentací Learning and Creativity in a New Enviroment. Představila jeden z  momentů reformy vysokého školství ve Finsku – založení Aalto University. Tato nová univerzita vznikla sloučením tří stávajících škol: Helsinki School of Economics, University of Art and Design Helsinki, Helsinki University of Technology. Sloučení a  transformace těchto

38 // Aula roč. 17, 02/2009

tří škol jsou podpořeny společně finskou vládou (500 mil. €) a soukromými donátory (Nokia 200 mil. €). Aalto University si neklade nijak nízké cíle: do roku 2020 chce být na čele výzkumu a vývoje v oblastech svého zaměření. Dalším řečníkem byl Claudio Dondi, který si kladl otázku, proč nejsou implementační strategie v  EU úspěšné, respektive proč je tak daleko od záměru inovovat k samotným inovacím. Velmi zajímavou byla prezentace Nicolase H. Allena z University of Maryland University College z USA. Shrnul stávající a poukázal na očekávané budoucí trendy ve společnosti ovlivňující současný stav a budoucí vývoj vzdělávacího prostoru v USA – na základě demografických, ekonomických a technologických trendů. Načrtl tak rámec rozvoje distančního vzdělávání především v podobě eLearnigu, jehož masivní nástup v příští dekádě očekává. Na závěr plenárního zasedání se nakonec podařilo zdolat technické problémy a nebyli jsme tak ochuzeni o poselství Jána Figela, který zdůraznil roli vzdělání v evropské společnosti, důležitost inovací pro úspěch EU a  možnosti, které se dnes pro všechny formy distančního vzdělávání otevírají. Po  úvodních přednáškách odehrávajících se v  hlavním sále jsem se přesunul do místnosti Jazz Room, kde se odehrával panel s názvem Institutional Innovations: Concept and Realization. Přednášející byli z  Německa – Ulf-Daniel Ehlers (Uni. Duisburg), Rolf Granow (Lubeck Uni., Oncampus), Sabine N. Titmann (Uni. Zwickau); z Velké Británie: Niall Sclater (The Open Uni.), Sandra Rowenska (Uni. Leicester); ze Švédska: Eva Carling (Uni. Gaele); z Kanady: Bruce Sheppard (Memorial Uni.) a ze Švýcarska: Anne-Dominique Salamin (HES-SO Calais). I přes značnou různorodost institucí, z kterých přednášející pocházeli, spojoval všechny příspěvky jeden základní rys – snaha ukázat neuvěřitelně rychle se rozvíjející potenciál webu 2.0 pro vzdělávání. A to nikoli v jakési teoreticko-vizionářské rovině, ale na tom, co je možné dnes, co se skutečně využívá. Druhým společným rysem pak byl někdy explicitní, jindy pouze implicitní problém překonání tradicionalismu a nechuti k technickým inovacím u pedagogických pracovníků. Den jsem završil ve foyer na prezentaci posterů věnovaných managementu eLearningu a  vzdělávání učitelů. Zde vystoupila mezi dalšími i Eva Abramuszkinová-Pavlíková s brněnské NEW-

Zprávy TON College s  posterem prezentujícím mezinárodní projekt věnovaný virtuální mobilitě a lidem, kteří ji zabezpečují. Po náročném dni jsme se s několika dalšími účastníky (Finkou, Katalánkou a dvěma Němci) vypravili k Baltskému moři dostupnému z centra Gdaňsku tramvají. Užili jsme si pěší túry po bulváru Jana Pavla II. se sochou Jana Pavla II. v nadživotní velikosti, který vede největším sídlištěm v Gdaňsku a končí, jak jinak než tramvajovou zastávkou Jana Pavla II. na obludné mimoúrovňové křižovatce. Páteční den zahájil věhlasný polský filmový režisér a producent Kryzstof Zanussi přednáškou věnující se rozporům mezi touhami všech a  omezenými zdroji v  globalizovaném světě. Po něm následovala Gilly Salmon z jedné z nejprogresivnějších britských univerzit v oblasti využívání eLearningu, z University of Leicester. Zaměřila se na očekávaný technologický vývoj v  příštích letech, u  kterého vycházela především z Horizont Report 2009 od The New Media Consorcium. Morten F. Paulsen z NKI Distance Education z Norska představil poslední novinky této pouze distančně vzdělávající instituce, a to Global Student Katalog, což je školní komunitní síť umožňující snazší propojení jak mezi učiteli a studenty, tak mezi studujícími navzájem. Russ Colbert jako zástupce hlavního sponzora, kterým byla americká firma Polycom, představil produkt umožňující video konference v HD kvalitě a demonstroval praktickou ukázkou při spojení s Christiane Orto z Manhattan School of Music. Po plenárních přednáškách následovala v hlavním sále debata s hlavními řečníky. Diskusi moderoval Don Olcott Jr. z The Observatory on Boarderless Higher Education z USA a zúčastnili se jí již zmiňovaná Gilly Salmon, Nicholas H. Allen, Claudio Dondi, M.  F.  Paulsen a  dále Marianne Poumay z Université de Liège z  Belgie a  Fredric Michael Litto z  Brazilian Association for Distance Education – ABED z Brazílie. První otázku položil moderátor a zeptal se řečníků, zda by mohli shrnout své zkušenosti s internetem a eLearningem. Ti se vraceli ve vzpomínkách o 15 až 20 let zpět, mluvili o prvních setkáních s internetem, nostalgicky zavzpomínali na první pionýrské krůčky eLearningu na internetu okolo první poloviny devadesátých let. Další otázky již směřovaly z pléna a mířily na způsob

financování inovací ve vzdělání, na vzrůstání podílu informálního vzdělání, na to, jak zajistit úspěšnost fungování vzdělávací instituce v současných prudce se měnících finančních a společenských podmínkách. Odpovědi cirkulovaly kolem nutnosti promyšlené podpory eLearningu vedoucí ke snižování nákladů na vzdělání a zvyšování jeho dostupnosti. Dále se diskutovalo o nutnosti podpory celoživotního vzdělávání vysokoškolských učitelů. Diskutujíci se neshodovali v otázce hledání zdrojů jak pro inovace ve vysokém školství, tak pro financování distančního vzdělávání. V sobotu řady účastníků konference trochu prořídly, ale kupodivu méně než očekávali všichni přednášející, auditorium stále bylo slušně zaplněné. V  hlavním koncertním sále probíhal panel zaměřený na  online kolaborativní učení. Klaus Wannebacher z  Higher Education Information System GmbH z Německa mluvil u využitelnosti Wikipedie ve vysokoškolské výuce; Carlos Villalba z Syracusse University o možnostech automatizace interaktivní výuky v úlohách nepožadujících ano/ne odpovědi; Ove Jobring a  Ingemar Svensson ze Švédska o  výhodách propojení profesních či zájmových skupin skrze eLearning. Nakonec jsem se účastnil panelu National Case Studies, který byl sice poslední, ale nikoli významem. David Hardy z Distance Education International z Velké Británie pohovořil o svých zkušenostech poradce při zavádění celoživotního učení do praxe v Rusku; Danguole Rutkauskiene z Kaunaské univerzity mluvila o současném velmi dynamickém rozvoji eLearningu v Litvě; Georg Seppman z Bavarian Virtual University o vznikající síti vysokoškolských online vzdělávacích sítí EuNeOn a Belina Tyran z Nové Anglie v Austrálii se šarmem sobě vlastním nepředstavila pouze projekt DEHub – síť propojující poskytovatele online vzdělání, ale také Novou Anglii. Co napsat na  závěr? Výroční konference EDEN byla výborně zorganizována, příspěvky měly vysokou kvalitu, a tak jediná výtka směřuje k nemožnosti připojení k internetu via wifi v místě konání. Zbyněk Machát Centrum pro studium vysokého školství, v.v.i.

Aula roč. 17, 02/2009 // 39

Zprávy

Zpráva z evropské letní školy v Enschede V  týdnu od  5. do  10. července 2009 se v  nizozemském Enschede konala evropská letní škola na téma evropské integrace v oblasti vysokého školství „Modes of European Integration“, kterou pořádalo Centrum pro studium vysokoškolské politiky (Centre for Higher Education Policy Studies, CHEPS) ve spolupráci s  Centrem pro evropská studia (Centre for European Studies, CES), obojí při University of Twente v Enschede. Letní škola byla určena především pro posluchače magisterského nebo doktorského studia a dále pro začínající úředníky a politiky pracující ve sféře evropského vysokého školství. Bohatý program nabízel vyvážený poměr mezi přednáškami a  interaktivními diskuzemi na  dané téma. Dopolední program byl zaměřen obecně na problematiku týkající se Evropské unie, tj. historii, vývoj a fungování evropských institucí, evropskou integraci a  tvorbu evropské politiky. Odpolední program byl věnován konkrétním otázkám, které souvisí s evropskou integrací a vysokým školstvím. Letní školu zahájil krátkým proslovem prof.  Dr.  Nico Groenendijk z institutu CES při University of Twente. První blok dopoledních přednášek uvedl prof. Dr. Jaap de Wilde, který se zaměřil na evropský integrační proces, jenž byl započat již v 50. letech 20. století. Důraz kladl především na charakter integrace během vývoje, tj. od  výhradně ekonomické spolupráce k celkové integraci, od období studené války přes období vzniku Evropské unie až po současnost. Neméně zajímavým bodem prezentace bylo budoucí vnímání hranic Evropy jako celku. Profesor de Wilde nastínil několik variant, jak lze vnímat obraz Evropy. Jisté je to, že vymezení hranic znamená také vymezení prostoru a názorů vůči ostatním částem světa. Jedním ze závěrů dané prezentace a  následné diskuze bylo, že pozice Evropy jsou vůči jednotlivým mocnostem a  oblastem světa různé a  hranice Evropy jsou tak nezřetelné. Řečníky odpoledního programu prvního dne byli Dr. Anne Corbett z Evropského institutu na London School of Economics and Political Science a  Dr.  Frans Kaiser z CHEPS. Cílem prvního příspěvku bylo postihnout historický vývoj evropského vysokého školství ve vztahu k utváření politického procesu. Druhý řečník představil projekt evropské klasifikace vysokoškolských institucí, jenž je chápán

40 // Aula roč. 17, 02/2009

jako nástroj na zmapování diverzifikace evropského vzdělávání. Jedním z cílů přednášky bylo objasnit rozdíl mezi žebříčky (ranking) a  klasifikací (classification) a  následně vysvětlit přednosti v použití klasifikace. V rámci příspěvku byl mimo jiné zmíněn metodologický postup a různá úskalí při tvorbě tohoto nového vícerozměrného mapování vysokoškolských institucí. Druhý den začal přednáškou Dr.  Janny Wolff z  Jean Monet Centre for European Studies na  univerzitě v  Brémách v Německu, která byla zaměřena na vytváření konceptu evropské integrace. Janna Wolff představila téma zdánlivě vzdálené od  diskutované problematiky, jednalo se však o významné uvedení do problematiky teorie evropské integrace. Po  představení nejdůležitějších teoretických konceptů evropské integrace následovalo praktické cvičení, kdy se účastníci za pomoci přednášející pokusili aplikovat teoretické koncepty na nejvíce projednávané evropské záležitosti jako je Boloňský proces a výzkum PISA. Druhá polovina dne patřila Dr. Ericu Beerkensovi z nizozemské organizace Nuffic (The Netherlands Organization for International Cooperation) a  prof.  Dr.  Marijk van der Wende, děkance Amsterdam University College a  předsedkyni programu IMHE (Institutional Management in Higher Education) OECD. Dr.  Beerkense se ve  svém příspěvku zabýval nelehkou otázkou poevropšťování vysokého školství, kterou analyzoval ve spojitosti s možnými formami vládnutí na evropské úrovni. Jádrem referátu bylo nastínění toho, co vše obnáší nadnárodní způsob vlády. Tato část příspěvku rozpoutala diskuzi na téma rolí jednotlivých dimenzí nadnárodních vlád, tj. nadnárodních pravidel, organizací a aktivit. Profesorka van der Wende se zaměřila na celosvětové hledisko trendů evropského vysokého školství. Cílem této přednášky bylo ukázat rozdíly ve vývoji vysokého školství v Evropě – s důrazem na Boloňský proces - a v jiných částech světa. Přes víceméně negativní vyhlídky vývoje evropského vysokého školství v  porovnání například s USA, Čínou či Japonskem, lze konstatovat zajímavý závěr. Jednotné počínání evropských států v rámci evropského vysokého školství, konkrétně Boloňský proces, přineslo pozitivní ohlasy z ostatních částí světa. Za hranicemi Evropy je především Boloňský proces vnímán jako úspěšný konceptuální rámec pro další vývoj vysokého školství.

Zprávy Druhá polovina letní školy byla zahájena přednáškou na  téma institucionalizace a  evropská integrace. Dr.  Rory Costello, výzkumný pracovník POLMT (Department of Polical Science and Research Methods) z University of Twente, vysvětlil, jakou formou probíhají rozhodovací procesy v Evropské unii a jakou roli v nich hrají tři nejdůležitější instituce Evropské unie, Evropský parlament, Evropská komise a Rada Evropské unie a členské státy EU. Obsahem příspěvku bylo mimo jiné demonstrovat konkrétní příklad rozhodovacího procesu, který probíhal před spuštěním programu Sokrates II. Dalším řečníkem třetího dne byla Dr.  Åse Gornitzka, výzkumná pracovnice Centra pro evropská studia (ARENA) z  univerzity v  Oslu, která představila otázku transnacionálních politických sítí, evropských agentur jako součást evropské administrativy a v neposlední řadě nastolila otázku expertních skupin a jejich rolí. Druhou část odpoledne přednesl svůj příspěvek prof.  Dr.  Jürgen Enders, jenž se zaměřil na  otevřenou metodu koordinace (OMC – The Open Method of Coordination). Profesor Enders vysvětlil proč a v jakých případech by se měl tento nový prostředek vládnutí v Evropské unii používat. Dopolední program posledního přednáškového dne byl věnován tématu právního systému Evropské unie. Dr. Luisa Marin z  CES pohovořila o  tzv. „hard law“ (vynutitelné, závazné právo) a Dr. Rik de Ruiter, výzkumný pracovník POLMT, o tzv. „soft law“ (nevynutitelné, nezávazné právo). Primárním cílem obou příspěvků bylo poukázat na  rozdíly mezi těmito dvěma druhy práva a na způsob jejich uplatnění. Posledními přednášejícími letní školy byli prof. Dr. Jeroen Huisman (ICHEM, univerzita v Bathu) a prof. Dr. Hans Vossensteyn (CHEPS a  univerzita v  Osnabrücku). Prof.  Huisman navázal na  předchozí dny letní školy, zaměřil se konkrétně na Boloňský proces a pokusil se o určité zhodnocení ve smyslu úspěšnosti a možného budoucího vývoje. Na závěr celého kurzu bylo připraveno zajímavé téma, a to financování vysokého školství. Otázka financování podněcuje vždy k diskuzi, podobně tomu bylo i v případě tohoto semináře. Překvapením pro všechny přítomné včetně prof.  Vossensteyna

byla relativní shoda všech zúčastněných nad klasickými ožehavými otázkami, jako je například školné na vysokých školách. Všichni účastníci se nečekaně shodli na zavedení školného, a to diferencovaného podle skupin oborů. Během závěrečného dne byl věnován prostor panelové diskuzi, kde bylo možno s akademickými pracovníky pohovořit o nejzajímavějších a nejpalčivějších oblastech, které byly během kurzu diskutovány. Jednalo se především o budoucí směřování evropské integrace, Boloňského procesu a evropské identity. Jistým podnětem k  diskuzi byl samotný fakt, že Boloňský proces se ocitá v  poslední části své první fáze. Diskuze se tudíž týkala především těchto otázek. Jisté je, že rozhodnutí o tom, jakým směrem se bude oblast evropského vysokého školství ubírat, je velice složité. Máme ze sebou první fázi Boloňského procesu, kde byly provedeny především strukturální reformy. Je však zřejmé, že nejsme u konce. Na řadu přicházejí otázky zamezení vzrůstající nepřehlednosti, nutnosti větší transparentnosti v  oblasti zajištění kvality a další. Závěrem lze říci, že díky efektivní organizaci, kterou zajistila doktorandka Adrie Dassen, byl kurz vysoce přínosný. Celý týdenní program nabídl výbornou příležitost, jak si prohloubit a rozšířit znalosti na dané téma a zjistit jakým směrem se ubírají současné debaty na téma evropské integrace a vysokého školství. Účastníci letní školy měli možnost nahlédnout do  problematiky celkového fungování Evropské unie a  diskutovat o  vývoji evropské integrace zejména v  oblasti vysokého školství. Letní škola nenabídla jen strohý popis faktů, ale možnost diskutovat a  hodnotit celkový vývoj. Jistým obohacením byla zajisté různorodost účastníků letní školy z hlediska oborové specializace a v neposlední řadě i z hlediska země původu. Prezentace z  letní školy jsou k  dispozici na  webových stránkách CHEPS1. Mgr. Lucie Kynčilová Centrum pro studium vysokého školství, v.v.i.

http://www.utwente.nl/cheps/summer_school/

1

Aula roč. 17, 02/2009 // 41

Zprávy

Závěrečná panelová diskuze. Zleva: Jon File, ředitel CHEPS, prof. Ulrich Teichler, Univerzita v Kasselu, prof. Nico Groenendijk, CES.

Účastníci letní školy

42 // Aula roč. 17, 02/2009

Recenze

Recenze Historie, současný stav a perspektivy univerzit Úsvit nebo soumrak akademické samosprávy? Sborník z konference konané dne 10. dubna 2008 na Univerzitě Karlově v Praze Uspořádal JUDr. Ing. Josef Staša, CSc. Karolinum, Praha 2008, 164 str.

Univerzita Karlova uspořádala v rámci oslav 660. výročí svého založení konferenci na  téma „Historie, současný stav a  perspektivy univerzit“ s  výmluvným podtitulem „Úsvit nebo soumrak akademické samosprávy?“1 Počátkem letošního roku vyšel sborník z  této konference. Obsahuje projevy čtyř polistopadových rektorů UK přednesené na společném jednání, a 19 příspěvků ze tří sekcí: humanitní, právní a ekonomické. Rektorské projevy se z různých hledisek zabývaly především posláním univerzit, o kterém se v běžném provozu většinou příliš nepřemýšlí. Prof. Radim Palouš se ve svém vystoupení na  téma „O  akademickém sebevědomí“ (sebe-vědomí jakožto vědomí si sebe sama) zamýšlel nad tím, v čem spočívá „vysokost“ vysoké školy – má to být místo, kde se „nejen překračuje daný stav vědění, ale kde člověk překračuje sama sebe“. Vývojem právního postavení českých vysokých škol a  poučeními, která z  něho vyplývají, se zabýval prof.  Karel Malý ve své přednášce „Akademické tradice jako zdroj akademické samosprávy“. Prof. Ivan Wilhelm („Evropský kontext svobodného rozvoje univerzit“) připomněl a  diskutoval zejména čtyři základní univerzitní principy formulované v dokumentu Magna Charta Universitatum. Současný rektor prof.  Václav Hampl zaměřil svoji přednášku „Úloha samosprávných univerzit ve  vzdělávání“ na  argumentaci, proč je vhodná tradiční akademická samospráva i v současných podmínkách masového vysokoškolského vzdělávání a rozvinuté vědecké práce na univerzitách. Pokud jde o příspěvky přednesené v sekcích, chceme upozornit především na ty, které se věnovaly obecně málo zná-

Zpráva o této konferenci a text komuniké: AULA 1/2008, s. 66–68.

1

mým nebo přehlíženým aspektům akademické samosprávy, bez ohledu na to, v které sekci zazněly. Doc. V. Mikule se ve svém příspěvku zabýval samosprávou vysokých škol z pohledu ústavního a poukázal na to, že v řadě nově vznikajících evropských ústav je tento princip zakotven. V  ČR sice tomu tak není (a  ani nikdy předtím nebylo), ale z toho, že se v posledních desetiletích stává princip samosprávy vysokých škol jedním z  principů demokratického právního státu (kterým ČR je podle Ústavy čl. 1, odst. 1), soudí doc. Mikule, že v tomto smyslu je samospráva ústavně zaručena. Na některé souvislostí, kterých si nebýváme při diskusích o akademické samosprávě vždy vědomi, upozornil ve svém rozboru „K právněaxiologickým aspektům akademické samosprávy“ prof. A. Gerloch (děkan Právnické fakulty UK a vedoucí katedry ústavního práva): hodnota samosprávy je spojena s principem subsidiarity (uplatňovaným formou decentralizované správy), z něhož mj. vyplývá, že zásahy státní správy jsou omezeny jen na přezkum ústavnosti a zákonnosti samosprávné činnosti. Prof. Gerloch dále vidí v akademické samosprávě institucionální základ svobody vědeckého bádání a umělecké tvorby, což jsou svobody ústavně zaručené, a to absolutně, tj. nemohou být omezeny zákonem (na rozdíl např. od svobody projevu nebo práva na informace!). Vztahu mezi různými akademickými orgány se týká upozornění, že akademická samospráva (podobně jako ostatní typy samospráv) není vytvořena na principu dělby moci, a to nejen horizontálně, ale ani vertikálně, nýbrž toliko na principu dělby kompetencí a vzájemné spolupráce jednotlivých orgánů samosprávy (princip dělby moci, typický pro organizaci státní moci, je založen na  vzájemné nezávislosti z hlediska kreace orgánů moci a dále na jejich rovnováze a brzdách mezi nimi). Aula roč. 17, 02/2009 // 43

Recenze Jinému opomíjenému aspektu je věnován diskusní příspěvek JUDr. K. Berana „Proč je univerzita veřejnoprávní korporací?“. Mgr. Jiří Nantl se v příspěvku, jehož název („Mechanismy tvorby vůle orgánů univerzity“) nepostihuje plně šíři probíraných problémů, pokusil o  kritický rozbor některých pojmů často užívaných v  souvislosti s  univerzitami. Upozorňuje např. na to, že není správné ztotožňovat akademickou svobodu s institucionální autonomií, že struktura univerzitní komunity se nesrovnává s rovným hlasovacím právem při volbách akademických orgánů apod. Více „praktické“ cíle sleduje rozbor provedený JUDr. J. Stašou „Orgány akademické samosprávy a jejich vzájemné vztahy“. Z tradičních modelů samosprávy pokládá za nejbližší akademické samosprávě model samosprávy profesní a ukazuje, že stávající organizačně institucionální uspořádání akademické samosprávy tomuto modelu v  podstatě odpovídá – i když zde dochází k některým nepochopením. Tak např. vrcholný výkonný orgán (rektor) má podle J. Staši tzv. zbytkovou působnost a pravomoc, tj. vše, co není výslovně svěřeno vrcholnému zastupitelskému orgánu (akademickému senátu). Tuto působnost nelze „podvazovat“ statutárními předpisy. (Z tohoto hlediska působí jako nonsens úmysl posílit současně kompetence rektora i akademického senátu.2) URL: <www.msmt.cz> Shrnutí dosavadní přípravy věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání (12. 3. 2009)

2

44 // Aula roč. 17, 02/2009

Pozoruhodný příspěvek „Účast studentů na  rozhodování orgánů univerzity/Odpovědnost studentů za  univerzitu“ pronesl Bc. J. Říha, místopředseda Studentské komory Rady vysokých škol. Mimo jiné zdůvodňoval nutnost účasti studentů na akademické samosprávě tím, že je to pro ně škola politické odpovědnosti, což pokládá „za zcela zásadní přínos, který studujícím česká vysoká škola nabízí, pokud o něj stojí“. V  sekcích zazněly i  velmi cenné příspěvky na  obecnější témata, jako je akademické občanství a etika (prof. Rethmann) či soudobá univerzita jako sociologický fenomén (prof.  Petrusek), tak i  příspěvky věnované speciálním otázkám, jako je postavení správní rady univerzity nebo status studenta či akademického pracovníka a akademického funkcionáře. Tematické spektrum doplňovaly příspěvky z  ekonomické sekce, některé rovněž obecnější a  přehledové, jiné speciálnější (např. o fondech veřejných vysokých škol a nakládání s nimi). Tento sborník obsahuje mnoho poznatků a  podnětů, které jsou aktuální a  relevantní pro kvalifikovanou diskusi o budoucnosti našeho vysokého školství. Všichni, kdo se do ní chtějí zapojit se znalostí věci, by se s obsahem sborníku měli seznámit. RNDr. Vladimír Roskovec, CSc. Centrum pro studium vysokého školství, v.v.i.

Dokumenty

Dokumenty Profesoři jmenovaní s účinností od 18. září 2009 1. doc. MUDr. Rudolf Autrata, CSc., pro obor oftalmologie, na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity 2. doc. Ing. Pavel Baňka, pro obor grafika a vizuální komunikace, na návrh Umělecké rady Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (působí: UJEP v Ústí nad Labem) 3. doc. MUDr. Martin Bareš, Ph.D., pro obor neurologie, na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity 4. doc. Mgr. Miroslav Bárta, Dr., pro obor egyptologie, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 5. doc. Ing. Jiří Bašta, Ph.D., pro obor konstrukční a procesní inženýrství, na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze 6. doc. PhDr. Mečislav Borák, CSc., pro obor historie se zaměřením na české a československé dějiny, na návrh Vědecké rady Slezské univerzity v Opavě 7. doc. Ing. Lubomír Brančík, CSc., pro obor teoretická elektrotechnika, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně 8. doc. RNDr. Martin Braniš, CSc., pro obor environmentální vědy, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 9. doc. Ing. Ivo Dlouhý, CSc., pro obor materiálové vědy a inženýrství, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně 10. doc. Ing. Miloš Drdácký, DrSc., dr. h. c., pro obor teorie stavebních konstrukcí a materiálů, na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze (působí: AV ČR) 11. doc. Ing. Aleš Dudáček, Dr., pro obor bezpečnost a požární ochrana, na návrh Vědecké rady Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava 12. doc. MUDr. Markéta Dušková, CSc., pro obor chirurgie, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 13. doc. MUDr. Alexander Ferko, CSc., pro obor chirurgie, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 14. doc. MUDr. Roman Gál, Ph.D., pro obor anesteziologie, intenzivní medicína a algeziologie, na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity 15. doc. Ing. Nikolaj Ganev, CSc., pro obor strojírenská technologie, na návrh Vědecké rady Technické univerzity v Liberci (působí: ČVUT v Praze) 16. doc. Ing. Eva Gescheidtová, CSc., pro obor teoretická elektrotechnika, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně 17. doc. Magdaléna Hajóssyová, pro obor hudební umění – zpěv, na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze Aula roč. 17, 02/2009 // 45

Dokumenty 18. doc. Martin Hof, Dr. DSc., pro obor fyzikální chemie, na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci (působí: AV ČR) 19. doc. MUDr. Milan Holeček, DrSc., pro obor lékařská fyziologie, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 20. doc. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., pro obor psychiatrie, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 21. doc. PaedDr. Radek Horáček, Ph.D., pro obor výtvarná výchova – teorie a tvorba, na návrh Vědecké rady Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (působí: Masarykova univerzita) 22. doc. PharmDr. Alexandr Hrabálek, CSc., pro obor farmaceutická chemie, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 23. doc. RNDr. Jiří Hudeček, CSc., pro obor biochemie, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 24. doc. RNDr. Jozef Hvorecký, Ph.D., pro obor systémové inženýrství a informatika, na návrh Vědecké rady Univerzity Hradec Králové (působí: VŠ manažmentu v Trenčíně) 25. doc. RNDr. Miroslav Janura, Dr., pro obor kinantropologie, na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci 26. doc. MUDr. Naďa Jirásková, Ph.D., pro obor oční lékařství, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 27. doc. Ing. Miroslav Jůzl, CSc., pro obor obecná a speciální produkce rostlinná, na návrh Vědecké rady Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně 28. doc. Ing. Petr Kabele, Ph.D., pro obor teorie stavebních konstrukcí a materiálů, na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze 29. doc. Ing. Andréa Kalendová, Dr., pro obor chemie a technologie anorganických materiálů, na návrh Vědecké rady Univerzity Pardubice 30. doc. PhDr. Pavel Kalina, CSc., pro obor dějiny architektury a ochrana památek, na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze 31. doc. MUDr. Milan Kamínek, Ph.D, pro obor radiologie, na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci 32. doc. Ing. Simeon Karamazov, Dr., pro obor materiálové vědy a inženýrství, na návrh Vědecké rady Vysoké školy báňskéTechnické univerzity Ostrava 33. Ing. Bohumil Kasal, MS, Ph.D., pro obor teorie stavebních konstrukcí a materiálů, na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze (působí: Pensylvania State University, USA) 34. doc. MUDr. Mojmír Kasalický, CSc., pro obor chirurgie, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 35. doc. PhDr. Luďa Klusáková, CSc., pro obor historie, na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci (působí: UK v Praze) 36. doc. RNDr. Aleš Knoll, Ph.D., pro obor genetika živočichů, na návrh Vědecké rady Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně

46 // Aula roč. 17, 02/2009

Dokumenty 37. doc. RNDr. Josef Komenda, CSc., pro obor biochemie, na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci (působí: AV ČR) 38. doc. RNDr. Milan Konečný, CSc., pro obor geodézie a kartografie, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně (působí: MU) 39. doc. Ing. Jan Krňanský, CSc., pro obor teorie stavebních konstrukcí a materiálů, na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze (působí:Technická univerzita v Liberci) 40. doc. Ing. Boris Krška, Dr., pro obor zahradnictví, na návrh Vědecké rady Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně 41. doc. RNDr. Ludmila Křivánková, CSc., pro obor analytická chemie, na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity (působí: AV ČR v Brně) 42. doc. Ing. Jan Kuchtík, Dr., pro obor obecná a speciální zootechnika, na návrh Vědecké rady Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně 43. doc. MUDr. Egon Kurča, Ph.D., pro obor neurologie, na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci (působí: Univerzita Komenského v Bratislavě) 44. doc. Ing. Tomáš Kvítek, CSc., pro obor úpravy vodního režimu krajiny, na návrh Vědecké rady České zemědělské univerzity v Praze (působí: VÚ meliorací, JU) 45. doc. RNDr. Oldřich Lapčík, Dr., pro obor biochemie, na návrh Vědecké rady Vysoké školy chemicko-technologické v Praze 46. doc. Ing. Jiří Lettl, CSc., pro obor dopravní prostředky a infrastruktura, na návrh Vědecké rady Univerzity Pardubice (působí: ČVUT v Praze) 47. doc. PhDr. Silva Macková, pro obor dramatická umění, na návrh Umělecké rady Janáčkovy akademie múzických umění v Brně 48. doc. Ing. Jan Macháč, DrSc., pro obor teoretická elektrotechnika, na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze 49. doc. Ing. Jaroslav Macháček, CSc., pro obor regionální a sociální rozvoj, na návrh Vědecké rady České zemědělské univerzity v Praze (působí: VŠ ekonomická v Praze) 50. doc. MgA. Karel Makonj, pro obor dramatická umění – teorie a kritika, na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze 51. doc. Ing. Jan Masák, CSc., pro obor biotechnologie, na návrh Vědecké rady Vysoké školy chemicko-technologické v Praze 52. doc. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D., pro obor vnitřní nemoci, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 53. doc. RNDr. Luděk Matyska, CSc., pro obor informatika, na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity 54. doc. PhDr. Alena Morávková, pro obor dramatická umění – teorie a kritika, na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze

Aula roč. 17, 02/2009 // 47

Dokumenty 55. doc. Ing. Petr Novák, Dr., pro obor řízení strojů a procesů, na návrh Vědecké rady Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava 56. doc. MgA. František Novotný, pro obor hudební umění, na návrh Umělecké rady Janáčkovy akademie múzických umění v Brně 57. doc. PhDr. Bohumil Nuska, CSc., pro obor dramatická umění – teorie a kritika, na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze (působí: Technická univerzita v Liberci) 58. doc. Ing. Lucie Obalová, Ph.D., pro obor chemická metalurgie, na návrh Vědecké rady Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava 59. doc. Ing. Milan Oravec, Ph.D., pro obor bezpečnost a požární ochrana, na návrh Vědecké rady Vysoké školy báňskéTechnické univerzity Ostrava (působí: Technická univerzita Košice) 60. doc. Ing. Pavel Ošmera, CSc., pro obor řízení strojů a procesů, na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze 61. doc. PhDr. Marta Pančíková, CSc., pro obor polský jazyk, na návrh Vědecké rady Ostravské univerzity v Ostravě (působí: Univerzita Komenského v Bratislavě) 62. doc. Ing. Milan Pavelek, CSc., pro obor aplikovaná mechanika, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně 63. doc. Ing. Karel Pavelka, Dr., pro obor geodézie a kartografie, na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze 64. doc. Ing. Miloslav Pavlík, CSc., pro obor pozemní stavby, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně 65. doc. Ing. Miloslav Pekař, CSc., pro obor fyzikální chemie, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně 66. doc. RNDr. Luboš Pick, CSc., pro obor matematika – matematická analýza, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 67. doc. Ing. Miroslav Píška, CSc., pro obor strojírenská technologie, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně 68. Ing. Alexey Popov, DrSc., pro obor strojírenská technologie, na návrh Vědecké rady Technické univerzity v Liberci 69. doc. RNDr. Aloisie Poulíčková, CSc., pro obor botanika, na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci 70. doc. RNDr. Petr Pyšek, CSc., pro obor ekologie, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 71. doc. Ing. Petr Ráb, DrSc., pro obor rybářství, na návrh Vědecké rady Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (působí: AV ČR) 72. doc. PhDr. Milada Rabušicová, Dr., pro obor andragogika, na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci (působí: MU Brno) 73. doc. Vladimír Rejlek, pro obor hudební umění – trubka, na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze

48 // Aula roč. 17, 02/2009

Dokumenty 74. doc. Ing. Petr Sklenička, CSc., pro obor aplikovaná a krajinná ekologie, na návrh Vědecké rady České zemědělské univerzity v Praze 75. doc. Ing. Jaroslav Smutný, Ph.D., pro obor konstrukce a dopravní stavby, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně 76. doc. Ing. Jaroslav Sojka, Dr., pro obor materiálové vědy a inženýrství, na návrh Vědecké rady Vysoké školy báňskéTechnické univerzity Ostrava 77. doc. Ing. Josef Soukup, CSc., pro obor obecná produkce rostlinná, na návrh Vědecké rady České zemědělské univerzity v Praze 78. doc. RNDr. Peter Sýkora, Ph.D., pro obor filozofie, na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity (působí: Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnavě) 79. doc. RNDr. Jozef Šamaj, DrSc., pro obor botanika, na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci 80. doc. PhDr. Karel Šebesta, CSc., pro obor český jazyk, na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci 81. doc. RNDr. Miloš Šeda, Ph.D., pro obor konstrukční a procesní inženýrství, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně 82. doc. PhDr. Ivan Šedivý, CSc., pro obor historie se zaměřením na české a československé dějiny, na návrh Vědecké rady Slezské univerzity v Opavě (působí: Akademie věd ČR) 83. doc. Ing. Ladislav Ševčík, CSc., pro obor konstrukce strojů a zařízení, na návrh Vědecké rady Technické univerzity v Liberci 84. doc. PaedDr. Jaroslava Šicková, Ph.D., akad.sochařka, pro obor výtvarná výchova – teorie a tvorba, na návrh Vědecké rady Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (působí: Univerzita Komenského v Bratislavě) 85. doc. Mgr. Jindřich Štreit, pro obor volné a užité umění, na návrh Umělecké rady Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze 86. doc. Ing. Petra Šulcová, Ph.D., pro obor chemie a technologie anorganických materiálů, na návrh Vědecké rady Univerzity Pardubice 87. doc. RNDr. Anna Tirpáková, CSc., pro obor statistika, na návrh Vědecké rady Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně 88. doc. Ing. PhDr. Ing. Vladimír Tomšík, Ph.D., Ph.D., pro obor finance, na návrh Vědecké rady Vysoké školy ekonomické v Praze 89. doc. RNDr. Jan Trlifaj, CSc., pro obor matematika – algebra a teorie čísel, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 90. doc. MUDr. Marek Trněný, CSc., pro obor onkologie, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 91. doc. RNDr. David Trunec, CSc., pro obor fyzika plazmatu, na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity 92. doc. Ing. Marek Turčáni, Ph.D., pro obor ochrana lesa a myslivost, na návrh Vědecké rady Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně (působí: Česká zemědělská univerzita v Praze)

Aula roč. 17, 02/2009 // 49

Dokumenty 93. doc. Mgr. Tomáš Tyc, Ph.D., pro obor teoretická fyzika a astrofyzika, na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity 94. doc. Ing. Jiří Vala, CSc., pro obor konstrukce a dopravní stavby, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně 95. doc. Ing. Karel Ventura, CSc., pro obor analytická chemie, na návrh Vědecké rady Univerzity Pardubice 96. doc. Ing. Pavel Vlasák, DrSc., FEng., pro obor vodní hospodářství a vodní stavby, na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze (působí: AV ČR) 97. doc. PhDr. Tomáš Vlček, CSc., pro obor výtvarná výchova – teorie a tvorba, na návrh Vědecké rady Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (působí: Národní galerie v Praze) 98. doc. Dr.phil. Josef Vojvodík, M.A., pro obor teorie literatury, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 99. doc. RNDr. David Vokrouhlický, DrSc., pro obor astronomie a astrofyzika, na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze 100. doc. Ing. arch. Robert Leo Votický, dipl. arch., RIBA, FSAI, pro obor architektura, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně (působí: Lewis + Hickey) 101. doc. Mgr. Noemi Zárubová-Pfeffermannová, pro obor taneční umění – nonverbální komunikace, na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze 102. doc. Ing. arch. Ir. Zdeněk Zavřel, pro obor architektura, na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně (působí: ČVUT v Praze) 103. doc. RNDr. Josef Zelenka, CSc., pro obor systémové inženýrství a informatika, na návrh Vědecké rady Univerzity Hradec Králové 104. doc. Ing. Tomáš Zelinka, CSc., pro obor inženýrská informatika v dopravě a spojích, na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze

50 // Aula roč. 17, 02/2009

Dokumenty

OBSAH Studie / Články: Analýza dopadu odstranění věkové hranice 26 let na veřejné rozpočty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 (Savina Finardi, Jakub Fischer) Zajišťování kvality německého vysokého školství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 (Jana Geršlová) Finanční zdraví veřejných vysokých škol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 (Ivana Kraftová, Kateřina Zavřelová) Zprávy: Nová budova Národní technické knihovny otevřena. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 (Vladimír Roskovec) Šestá fakulta Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně zahájila provoz od 1. září 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Čestný doktorský titul Janáčkovy akademie múzických umění v Brně Pierru Boulezovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Systém Masarykovy univerzity odhalil v mezinárodní soutěži nejvíce plagiátů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací po 17 měsících . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 (Marek Blažka) Zpráva o konferenci alternativní metody výuky 2009 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 (Jan Beseda, Zbyněk Machát) Výroční konference EDEN v Gdaňsku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 (Zbyněk Machát) Zpráva z evropské letní školy v Enschede. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 (Lucie Kynčilová) Recenze: Historie, současný stav a perspektivy univerzit (Sborník z konference). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 (Vladimír Roskovec) DOKUMENTY: Profesoři jmenovaní s účinností od 18. září 2009. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Aula roč. 17, 02/2009 // 51

POKYNY PRO AUTORY Redakce přijímá příspěvky pro tyto rubriky: ›› Studie a články – odborné stati výzkumného charakteru ›› Zprávy a dokumenty – důležité zprávy a dokumenty z vysokoškolského vzdělávání, vysokoškolské politiky atd., ›› Recenze odborné literatury a statí – v rozsahu do 5 normostran. Při komunikaci s redakcí časopisu AULA prosíme o dodržení následujících pravidel: ›› korespondenci a příspěvky posílejte na adresu [email protected], ›› příspěvky zasílejte ve formátu MS WORD (.rtf, .doc), bez vlastních šablon (pracujte s implicitní šablonou “normal”), ›› nepoužívejte speciální fonty či zvláštní formátování stránek, protože grafická úprava všech textů se provádí jednotně pro celé číslo (fonty, velikost písma, odsazení odstavců apod.), ›› obrázky, grafy a schémata zasílejte v grafickém formátu (nejlépe TIFF) a v samostatných souborech, ›› tabulky a grafy lze posílat také ve formátu tabulkového procesoru Microsoft EXCEL Odkazy na dokumenty, data a vysvětlivky uvádějte v poznámkách pod čarou, literaturu v číslovaném seznamu samostatně na konci článku podle následujícího vzoru: DOKUMENTY A DATA: Zákon č. 130/ 2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků FISCHER, Jan. JEŽEK, František. TREMLOVÁ, Bohuslava. (2006) Výzkum a vývoj na vysokých školách – specifický výzkum. Materiál pro zasedání sněmu Rady vysokých škol dne 16. 11. 2006 ČASOPIS: Kontext, časopis pro gender a vědu, Praha, ročník 2005. ČLÁNEK V ČASOPISE: HRONEK, František. Stav a trendy hodnocení výzkumu v zahraničí, AULA 15, 2007, s. 79–111 KNIHA, SBORNÍK: FILE, Jon. WEKO, Thomas. Thematic Review of Tertiary Education: Tertiary Review Czech Republic: Country Note, CSVŠ, Praha 2006. ČLÁNEK V KNIZE, SBORNÍKU: ROSKOVEC, Vladimír. The role of tertiary education in research and innovation. In ŠEBKOVÁ, Helena (ed.). Tertiary Education in the Czech Republic: Country Background Report for OECD Thematic Review of Tertiary Education. Prague: Centre for Higher Education Studies, 2006, s. 41–48. ISBN 80-86302-37-7 ODKAZ NA WEB: ÚIV 2005: Výkonové ukazatele 2004/2005. Kapitola F. URL: RÉSUMÉ: Ke statím zařazeným do rubrik Studie a Články připojte cizojazyčné résumé (angličtina, němčina, francouzština). RECENZE: U recenzovaných knih uvádějte prosím následující údaje: autor, název, místo vydání, nakladatel, rok vydání, počet stran, ISBN.

52 // Aula roč. 17, 02/2009

www.portal.cz

P. Drulák

J. L’Etang

Interpretace poli�ckého fenoménu

Základní teorie, praxe, kri�cké přístupy

Nový pohled na studenou válku vychází z dějin a teorie mezinárodních vztahů, sociologie vědy a literární vědy a snaží se propojit do jednoho celku některé přístupy těchto oborů.

PR je zařazeno do kontextu příbuzných oborů (mediální marke�ng, sociologie organizací, sociologie médií, strategická studia, diplomacie atd.) a zasvěceně mapuje jednotlivé přístupy.

brož., 296 s., 399 Kč

váz., 344 s., 575 Kč

Studie / Články Public Rela�ons

Metafory studené války

L. Novosad

I. Tomeš a kol.

Poradenství

Sociální správa

pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním

Příručka vysvětluje fungování správy zaměstnanos�, zdravotní správy, sociálního pojištění a podpory. Pojednává o sociální správě, jejím postavení, nancování a řízení. Zvláštní část je zaměřena na jednotlivá odvětví sociální správy podle mezinárodně přijatého členění.

Autor se věnuje poradenské pomoci znevýhodněným lidem, charakterizuje základní poradenské ins�tuce. Zabývá se inkluzí osob se zdravotním pos�žením a sociologií handicapu, sociálními službami i systémem ucelené rehabilitace.

váz., 304 s., 475 Kč

brož., 272 s., 349 Kč

P. Gruss (ed.)

J. Průcha, E. Walterová, J. Mareš

z pohledu psychologie celoživotního vývoje

Přepracované a doplněné vydání zachycuje vývoj pedagogiky, pedagogické psychologie a dalších vědních oborů, ale i systémové změny školství, školské poli�ky a státní správy.

Perspek�vy stárnu� Stárnu� a jeho možnos� z pohledu vývojové psychologie, neurobiologie, evoluční biologie, biochemie, medicíny, gerontologie, politologie nebo andragogiky.

Pedagogický slovník

váz., 400 s., 579 Kč

brož., 224 s., 399 Kč

B. Wiseman, J. Groves

H.-P. Röhr

Claude Lévi-Strauss, který je představen komiksovou formou, se věnoval zejména strukturám příbuzenství a roli zákazu incestu, strukturám mýtů a vyprávění a vůbec „myšlení přírodních národů“.

Autor popisuje nejen strach z odmítnu�, ale i další vnitřní konikty hysterických osobnos�, jako jsou nízké sebevědomí či pocit vnitřní prázdnoty.

Lévi-Strauss a strukturální antropologie

Hysterie – strach z odmítnu�

brož., 160 s., 225 Kč

brož., 184 s., 269 Kč

Žádejte v knihkupectvích nebo na adrese nakladatelství: Portál, s. r. o., tel. 283 028 203, e-mail: [email protected] , Knihkupectví Portál: Jindřišská 30, Praha 1; Klapkova 2, Praha 8; Dominikánské nám. 8, Brno; Prokopova 19, Plzeň

Aula roč. 17, 02/2009 // 53

DO TISKU PŘIPRAVILO A VYDALO: Centrum pro studium vysokého školství, v.v.i.

Redakční rada:

U Dvou srpů 2024/2 150 00 Praha 5 Tel.: +420 257 011 311 Fax: +420 257 532 409 E-mail: [email protected] www.csvs.cz/aula

Ing. Helena Šebková, CSc., (šéfredaktorka) RNDr. Vladimír Roskovec, CSc., (zástupce šéfredaktorky) Mgr. Jarmila Baštová Ing. Josef Beneš, CSc. Ing. Jolana Blažíčková PhDr. Jana Duffková, CSc. Ing. Zuzana Freibergová Ing. Oldřich Kratochvíl PhDr. Drahomíra Kraťková Univ. Prof. Dipl. Ing. Dr.phil. DDDr.h.c. Adolf Melezinek doc. Ing. Eva Münsterová, CSc. prof. Ing. Petr Noskievič, CSc. MgA. Libor Nováček prof. Ing. Emanuel Ondráček, CSc. Bc. Mgr. Petr Pabian, Th.D. doc. Ing. Iva Ritschelová, CSc. doc. RNDr. Jan Staněk, CSc. Ing. et Ing. Stanislav Škapa, Ph.D. doc. PaedDr. Jaroslava Vašutová, Ph.D.

Zodpovědná redaktorka: Ing. Helena Šebková, CSc. tel.: 257 011 312, [email protected] Zástupce šéfredaktorky: RNDr. Vladimír Roskovec, CSc. tel.: 257 011 322, [email protected] Výkonný redaktor a technická redakce: MgA. Libor Nováček tel.: 257 011 315, [email protected] Textová a jazyková redakce: Mgr. Jarmila Baštová tel.: 257 011 314, [email protected] Distribuce a fakturace: Irena Křížová tel.: 257 011 311, [email protected]

Studie a články obsahují názory a stanoviska autorů; mohou být i diskusního charakteru. Autorská úprava stejně jako odpovědnost za obsahovou náplň přísluší autorům textů. Ve slovenských textech není provedena jazyková úprava. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Články a studie jsou recenzovány. Časopis vychází čtyřikrát ročně. Objednávky: http://www.csvs.cz/aula/index.php?page=objednavky Vytiskl M.I.B. Production service s.r.o., Papírenská 1, 166 11 Praha 6, Tel.: 234 123 377, Fax: 234 123 376 Náklad 500 výtisků MK ČR E 6534 ISSN 1210-6658

54 // Aula roč. 17, 02/2009

Studie / Články

denty, resp. na  různé studentské výhody a  zejména odhadnout dopad případného odstranění věkové hranice 26 let na  české veřejné rozpočty. Kvantifikace dopadu na  veřejné rozpočty je významným faktorem při rozhodování státu, zda danou změnu nakonec uskutečnit, a to i vzhledem k současné nepříznivé situaci veřejných rozpočtů v ČR.

Tento příspěvek vznikl za podpory projektu IGA VŠE v Praze č. 24/08 „Kvantifikace veřejných investic do lidského kapitálu v oblasti vysokoškolského vzdělávání a hodnocení jejich návratnosti“

1

2 // Aula roč. 17, 02/2009

Centrum pro studium vysokého školství, školství v.v.i..

Cílem předkládané analýzy je jednak popsat význam věkové hranice 26 let v českém právním řádu a její dopad na stu-

U dvou Lužického srpů 2024/2 semináře 13/90

I přes výraznou proměnu terciárního vzdělávání v ČR vlivem Boloňského procesu se ovšem stále potýkáme s  celou řadou problémů, které bude nutné v  následujících letech řešit. Mezi tyto otázky patří například financování vysokých škol, řízení vysokých škol, ale také kvalita vzdělávací činnosti vysokých škol a její řízení. V neposlední řadě se růstem vlivu Boloňského procesu v ČR začala prosazovat problematika otevřenosti a přístupnosti terciárního vzdělávání, se kterou úzce souvisí věková hranice 26 let. Věkovou hranici 26 ovšem nepovažují za  diskriminační jenom autoři této analýzy, ale jejími negativními dopady se v  letech 2006–2007 zabývala i Studentská komora Rady vysokých škol a následně i MŠMT ČR, které návrh na odstranění diskriminační věkové hranice zmiňuje v koncepčním a strategickém dokumentu Bílá kniha terciárního vzdělávání.

26

118 00 Praha 5 150 - Malá Strana

Český systém terciárního vzdělávání prochází v  posledním desetiletí významnými strukturálními změnami, které jsou charakteristické výrazným nárůstem počtu vysokoškolských studentů. Již zdaleka neplatí, že vysokoškolské vzdělání je dostupné pouze zanedbatelné části populace. ČR patří mezi země, které podporují růst počtu nově přijatých studentů ke studiu na vysoké škole, a tím analogicky roste i význam celého sektoru terciárního vzdělávání včetně objemu finančních prostředků, jež stát na toto vzdělávání věnuje.

věkové hranice

právním řádu

Česká republika

Úvod

Význam

Czech Republic

ISSN 1210-6658

A1

let v českém

Relevance věkové hranice 26 let vychází z  koncepce našeho právního řádu tak, jak se historicky vyvíjel. Hranice 26 let však v našem právním řádu zůstala i po poměrně významné transformaci struktury vysokoškolského vzdělávání na třístupňový model. Nyní se však ukazuje, že zachování této věkové hranice představuje výraznou překážku v procesu modernizace systému terciárního vzdělávání na systém otevřený a  přístupný, a  proto je možné tuto hranici označit za diskriminační. Podstatou takového systému je svoboda volby pro potenciální zájemce o  studium, která jim umožňuje v průběhu jakékoliv životní fáze dosáhnout terciárního stupně vzdělání. Současný systém tuto volbu bohužel neumožňuje bez toho, aniž by student starší 26 let nebyl znevýhodněn oproti studentům mladším 26 let. Studenti mohou v  ČR čerpat hned několik sociálních výhod. Kupříkladu se jedná o dávku státní sociální podpory – přídavek na dítě, který je ovšem jako většina ostatních výhod vázán na  věkovou hranici 26 let. Studenti vysokých škol, v  případě, že čistý příjem jejich rodiny nepřesáhne 2,4násobek životního minima rodiny, dnes mají nárok na přídavek na dítě ve výši 700 Kč/měsíc. Rodiny, jejichž příjem nepřesáhne 1,5násobek životního minima, mohou využít další sociální výhody, a to tzv. sociálního stipendia ve výši 1 620 Kč/měsíc, které je vypláceno prostřednictvím jednotlivých vysokých škol. Většina studentů ovšem využívá tzv. nepřímé podpory, kdy jsou studentovi odpuštěny určité platby, příp. si může uplatit daňové úlevy. Stát například studentům odpouští platby na důchodovém pojištění a dobu studia zahrne do tzv. náhradní doby, která je započítána do celkové doby důchodového pojištění (v návrhu připravované důchodové reformy se uvažuje o  ukončení zahrnování náhradních dob do  doby důchodového pojištění). Dále stát hradí studentům do  26 let veřejné zdravotní pojištění. Poslední významnou výhodou je tzv. sleva na dani na studenta, kterou si mohou uplatnit studenti v prezenční formě bakalářského a magisterského studia do 26 let a v případě studentů prezenční formy doktorských studijních programů až do 28 let.

Věková struktura české populace s dosaženým terciárním stupněm vzdělání