Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt) Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna

Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt) Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna Kohoutová (-ako-), Tereza Kučerová (-teza-), krutoprisnejhustodemon, Jakub Novotný (-kuban-), Adam Prášil (-adyctu-), Martin Rosocha (-ros-), Zuzana Šotová (-shos-), Eliška Straková (-elle-), Lada Klimešová (-lad-), Petr Čížek(-chinano-), Anna Kolářová (-an.ka-), Kristýna Vojtíšková (-kris-) Grafika: Anna Kolářová Web: David Viktora Ilustrace : Dayva Nguyen, Do Milana, Kristýna Vojtíšková Neoznačené foto: Kristýna Vojtíšková Tisk : Martin Rosocha Příjem příspěvků u kohokoliv z redakční rady a na adrese [email protected] Náklad 120 výtisků. Cena: 30,- Kč Vydáno dne 4,3,2010

EDITORIAL

NECHCI UČIT, PŘESTO POUČUJI

-tt-

„Učitelství

jest těžký, robotný úřad, vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organizmu; děti přicházející do školy jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velikém procentu úžasně neschopné; vracím se po pěti hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, dizgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý. Pouze noc jest vyhražena mé duševní práci a i tu nedostavuje se vždy dispozice, vstřebaná celodenním rozechvíváním nervového systému a stálým krvácením intelektuálním.“ Otokar Březina v dopise Anně Pammrové, 1892

Ano, jak jste jistě pochopili, tématem tohoto čísla jsou učitelé a vše kolem nich. Na začátek jsme si vám dovolili servírovat dva dosti kontroverzní pohledy: geniální titulku (jde o proslulou scénu z filmu The Wall, pokud jste neviděli, vřele doporučuji), a pak také výše uvedený citát. To všechno jen proto, abych mohl říct, že nic z toho naštěstí pro naši školu neplatí. Třeboňské gymnázium rozhodně není mlýnkem, ze kterého „vyleze“ neurčitá masa lidí, naopak, zde se tvoří osobnosti. Ani studenti nesplňují více jak polovinu vlastností uvedených v dopise Anně Pammrové. Přesto to občas mají učitelé těžké. Pro uvědomění si této zkušenosti stačilo podívat se na webovou stránku GYMu. Na to, kolik nám to dá práce, kolik času nad časopisem, který právě čtete, trávíme, je odezva téměř nulová. Myslím si, že učitelé to tak občas mají podobně (jeden z důvodů, proč opravdu nechci být učitelem). Není divu, že oba tábory navštěvuje frustrace. Máte pocit, že tak trochu přeháním? Dobře, budu konkrétnější. Na této škole je určitě mnoho studentů, kteří píší básničky – kromě světlých výjimek potvrzujících pravidlo nám nikdo žádnou neposlal. Soutěže? Téměř bez reakcí. Překlad haiku, fotka (dvou)měsíce, šachový koutek? Nic, nic a ještě jednou nic. Víte, být školním časopisem s třetím nejlepším obsahem je hezká věc. Ale když nemáte od studentů vlastního gymnázia potřebnou odezvu, je to všechno k ničemu. O nic vás neprosím, jen zesiluji hlas, který asi nebyl poslední dobou moc slyšet: Stojíme o vás, o vaše připomínky, básně, fotky, články, názory...Nejsme žádná uzavřená skupina intelektuálů/podivínů, nebojte se přijít mezi nás. Dost bylo pesimismu. Mojí milou povinností je představit vám nového externistu, Dana Urbánka ze sexty. Organizátor studentských voleb by vám v budoucnu měl představovat různé filmy, a aby to bylo opravdu zajímavé, zaměří se také na ty krátkometrážní. Doufám, že i díky němu budete GYM číst se stejnou, ne-li větší chutí něž doposud. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení a radost ze snad už přicházejícího jara vám přeje

Tomáš Tichý, šéfredaktor GYMu

2 3 5 6 7 8 10 17 18 19 20 21 22 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 35 36 37 38 39 40

Komiks Editorial Nechci učit, přesto poučuji Posbíráno Seriózní informace někdy i o neseriózních věcech Projektárium Možná netušíte, co všechno se u nás děje Co se děje v ředitelně Učitelský speciál Učitelem od A po Z Grafy nálad Učitelská anketa Rozhovor s H. Soukupovou Který z našich učitelů je nejlepší „Mimo školu je mým největším koníčkem Kdo bude učit vaše děti? Prababička učitelka - před mnoha a mnoha zahrada.“ lety by každý z vás už dostal rákoskou! Fotografie dvou-měsíce Kdo je tím nejlepším fotografem? Proč s námi nemluvíte? Kam to dotáhli: V. Vochoska Od samých jedniček až ke Klausovi Hry Jazykové okénko Šachový koutek Záhady na 64 polích Proč hrajeme Zapomenutá místa Pomoc, hoří! Etický koutek Kontinentální blogáda Dekahovor: Z. Kučera Kulturel: Hra snů Dotaženo k promoci Dream Art a jeho historie Sny Davida Lynche Nejslavnější sny v historii Youtube tip Dvojitý rozhovor: J. Vančura T. Jungvirt Rozhovor s talentem: Čangi Povídání s nejmladší členkou a jediným stále dobře naladěným člověkem redakční rady Drby Kdo, s kým, kde, proč, tentokrát i o učitelích Módní policie Na závěr Šlesvikomiks Inzerce - Kupte, prodejte, věnujte! Naladěno na náladu

Posbíráno

PO CELÉ ŠKOLE PRO VÁS SBÍRALA SBERAčKA LESNÍCH JAHOD

Protidrogové prevence není nikdy dost, a tak se se

svým týmem a kytarou vydal nám všem známý pan Týmal z Jindřichova Hradce tentokrát do sekundy a tercie, aby jim v úterý 15. února připomněl, jaké nástrahy jim život může postavit do cesty. Protidrogovou preventistkou na naší škole je Kateřina Janů, je dobré vědět, že je připravena podat pomocnou ruku.

S

-ako-

stupně porazila všechny soupeřky. Vítěznou pizzu převzaly za jásotu svých spolužáků K. Macháčková, A. Bohuslávková, D. Papáčková, B. Kovaříková a K. Němcová. Na dalších místech se umístil 4. ročník, septima a kvinta (jinak ozdoba turnaje!!). Největší odměnou byla jistě pro vítězné týmy možnost zahrát si po skončení turnaje přátelská utkání s brilantně sehraným týmem učitelů.

5

kladbou učitelského sboru zamíchala Miroslava Mrázková, která odešla na začátku února na svou ýše sepsaný bod je důkazem toho, že redakce druhou mateřskou dovolenou. Stihla nám prozradit GYMu nutně potřebuje akčního sportovního redaksladké tajemství, že malé Emičce přivede na svět tora, jenž se postará o šťavnaté komentáře všech během léta brášku. Posilou za paní Mrázkouvou je sportovních akcí, kterých se naši žáci často velmi bioložka Hana Soukupová, která bude vyučovat v úspěšně účastní. Zájemci nás mohou navštívit v resekundě, sextě a třetím ročníku. Za celou redakci dakci GYMu kterékoliv pondělí o velké přestávce. GYMu jí přeji ty nejpříjemnější pedagogické zkušejedné nejmenované třídě mě zaskočili dva žáci, nosti! (více v rozhovoru uvnitř GYMu) kteří si při hodině literatury hlasitě sepisovali tahápondělí 31. ledna uspořádali naši tělocvikáři N. ky na němčinu – ne tím, že chtěli podvádět, taháky Krčálová a P. Werner tradiční pololetní turnaj pro si koneckonců někdy sepsal každý, nicméně jejich dívky – jako vždy v přehazované a volejbale. Nej- přidrzlá otevřenost, s jakou zareagovali na mou demladší tři ročníky se utkaly v přahazované, na ví- vastaci jejich motáků, jejich údiv nad tím, že si nevátězném dortu si zaslouženě pochutnaly terciánky D. žím jejich pečlivé přípravy zřejmě na nějaký test a Andrlová, H. Truongová, K. Klabouchová, R. Alberto- svévolně ji ničím, místo abych jim ji čestně vrátila k vá, M. Bohoňková, J. Kolíková a N. Straková. Volej- případnému použití, že je vůbec při literatuře ruším balového turnaje ze zúčastnilo celkem devět mužstev výkladem literatury… pánové, úroveň!! (ženstev?). Ve dvou skupinách sehrály dívky stylem sme rádi, že jste zaregistrovali na našich webo„každý s každým“ zápasy o postup do finále. Dva nejlepší týmy mezi sebou sehrály dva zápasy o první vých stránkách šéfredaktorský blog Vánoční show a druhé místo, stejně tak se bojovalo o místa další. aneb jak jsem byl zrazen, pod kterým se objevila Po dramatických soubojích v přeplněné tělocvičně, některá videa z této povedené akce, stejně tak i dokterá v některých okamžicích doslova burácela nad- posud 15 komentářů. V tomto GYMu se už k show z šením, vyhrála překvapivě parta kvartánek, která důvodu neaktuálnosti nevracíme, máte-li k ní ještě podávala celý turnaj stabilní vyrovnaný výkon a po- co říci, připojte se na webu do diskuse!

V

V

V

KVIN!

J

TA!



DO!



TÓ!

HÓ! HMM ...

Celé první pololetí trval vnitřní turnaj šachového

kroužku naší školy. Vítězem putovního poháru pro letošní rok se stal kvartán Pavel Čurda (mimochodem člen legendární šachové hlídky PraTiČíČur!!), stříbrem byl ověnčen Tomáš Tichý (ten, který NENÍ šéfredaktor GYMu), na bronzovém stupínku se tentokrát se stejným ziskem tísnili Martin Prach (VII.), Jiří Pecha (VI.) a Jakub Moravec (IV.). Zpráva Martina Rosochy hovoří o šachovém skokanovi roku, kterým se stal primán Antonín Kotrč na děleném šestém místě. Naši přeborníci se zúčastnili 15. února krajského kola této soutěže – a opět úspěšně – nádherné čtvrté místo z dvaceti! Gratulujeme! Na závěr tohoto bodu se překvapeně a nechápavě ptám – proč nevyhrávají ženy???

dnešnímu dni známy. Jsme v kontaktu se slovenským časopisem Ťahák, stále vymýšlíme možnosti smysluplné spolupráce.

02 – Rozvoj partnerství – jak přesně popsala Iva-

na Čurdová, nejdůležitější aktivita této části spí, neboť se týká tzv. prožitkových kurzů, které už máme pro letošní rok za sebou (Římov, 2010). Ale – Milada Benedová v současnosti pečlivě připravuje organizaci projektového týdne, kterého se v dubnu kromě našich zúčastní i němečtí studenti.

03

– Rozvoj podnikatelských znalostí a dovedností – v lednu proběhla v rámci volitelného SZV ve třetím ročníku a septimě výuka zaměřená na založení fiktivní studentské firmy a účetnictví, kterou vedla lektorka Ing. Stanislava Hátleová z OA v racejte knihy, které jste si půjčili v Přečti a vrať – Třeboni. 17. února se vybraní žáci 2. a 3. ročníku další čtenáři na ně netrpělivě čekají!! zúčastnili on-line školního kola celostátní soutěže etos si jindřichohradecký okres vybral nejméně Finanční gramotnost. atraktivní termín „jarních“ prázdnin – druhý únoro– Rozvoj znalostí, schopností a dovedností v vý týden. Překvapivou kompenzací bylo doslova jaroblasti environmentální výchovy – tercie pracuje na ní počasí, které je provázelo – nemáme my štěstí?? zpracovávání tématu „Cesta odpadu a recyklace“, V předminulém GYMu jsme pro vás psali v Jazykovyrobila o tomto pro vás všechny u učebny chevém okénku o osudech tanzánského studenta Sylvesmie nástěnnou koláž, na které bude dále pracovat tera, se kterým měli ostatně někteří z vás možnost (viz foto). V souvislosti s tímto připravuje Štěpánka osobně podiskutovat během jeho krátké podzimní návštěvy Třeboně při hodinách angličtiny. Dobro- Otepková společně s třeboňskou Nadací pro vydru družnou cestu za ním do africké Tanzánie podnikla informační dopoledne. během jarních prázdnin kvintánka Terezka Lindová, která s ním procestovala i ostrovní Zanzibar. Určitě ji pro vás vyzpovídáme a přineseme v příštím čísle zajímavou reportáž.

6 V L

04

I

paní uklízečky přicházejí a odcházejí. Velkým překvapením byl pro mě důchodový věk paní L. Klímové, která se s námi po deseti poctivě odpracovaných letech na začátku roku rozloučila, aby si užila zaslouženého odpočinku mezi svými blízkými. Přejeme na dálku hodně klidu a pohody!

Projektárium

-ako-

Uběhly další dva měsíce a já přináším čerstvé informace, pro mnohé schované pod pokličkou našeho projektu s magickým názvem „Konkurenceschopnost pro Třeboňsko“. Jen čas ukáže, jak budeme díky všemu, čím se snažíme projekt vyplnit, takzvaně konkurenceschopnější – moc bych si každopádně přála, aby vše, o čem vás tady pravidelně spravuji, bylo k užitku nás všech, abychom projektové prostředky využili maximálně efektivně a smysluplně. Posuďte sami.

05 – Regionální zeměpisný a dějepisný katalog –

Ivana Kubínová připravila pro kvartu na úterý 22. února tříhodinovou interaktivní přednášku na téma „Google Earth“, spojenou s praktickými ukázkami využití tohoto programu v běžném životě. Povede ji pan Miloš Bukáček z Nového Města nad Metují. Pokračují i práce na katalogu, tercie dodělává texty o vybraných lokalitách pro připravovaná DVD, druhý ročník je v závěrečné fázi příprav jednotlivých prezentací. Možná se prý dočkáme i toho, že je uvidí ostatní třídy naší školy. Jako výborný nápad se bezesporu ukáže propojení této aktivity s výtvarnou výchovou, při které budou žáci vybraná místa kreslit či malovat a zároveň hledat jejich uměleckou hodnotu přiřazováním k jednotlivým stavebním slohům.

06 – Videoklipy na různá etická témata – Zdeněk

Kučera spokojeně se svými žáky dokončil v pořadí páté DVD. 2. února zorganizoval účast na přednášsedmnácté číslo, redakce se rozšiřuje, srší nápady. ce „Etika a život kolem nás“ prof. Jana Sokola, kteByť pokaždé bojujeme s termínem uzávěrky, vše ré se v Českých Budějovicích spolu s ním zúčastnilo funguje, jak má. Čekáme na vyhlášení další soutěže téměř 40 žáků. školních časopisů, kterou vyhlásil tentokrát pražský Syndikát novinářů. Bohužel nejsou výsledky k Více na projektových stránkách www.gymtrebon.cz.

01 – GYM – tímto máme za sebou už neuvěřitelné

Co se děje v ředitelně Vzpomínáte si na onu fotku v předminulém čísle Gymu, ze které se na nás šibalským úsměvem culila šestiletá holčička s baculatými tvářičkami a copánky s mašlí? Zdalipak víte, kde byste ji dnes našli? Možná to bude znít podivně, ale přesně tam, Co mají společného student a kde tenkrát. Ne rostliny? Obé se musí šlechhtit. A to že by snad za těch uplynuvyžaduje šlechetnost. lých 52 let nestihla Jana Coufalová vystudovat víc než základní školu. Je to tím, že dospívala současně s vývojem školy, z níž si pouze na pět let odskočila na „vysokou“. Po jejím úspěšném absolvování se (tehdy už „paní učitelka“) vrátila zpět na naše gymnázium, aby se po letech vyučování stala opatrovnicí své dlouholeté vychovatelky. A tak zatímco většina z nás prochází školou života, tahle žena prochází životem školy, jehož běh již osmnáctým rokem utváří. Jak tam tak na prahu ředitelny stojím, mimoděk mě napadne: „Je to už dlouho, co ona holčička rozpletla copy a šibalský úsměv mezitím vystřídal rafinovaný pohled. Spousta věcí se od té doby změnila, jen ta stará budova a baculatá tvářička paní ředitelky jsou pořád stejné. A nebo je toho víc?“ Jak vlastně probíhá všední den v ředitelně, čeho všeho už byla tato místnost svědkem? Staré kyvadlové hodiny na stěně klidně tikají a ani se nezastaví, aby popřály své denní spolubydlící „dobré ráno“. Je sedm hodin, když paní ředitelka usedá k počítači a kontroluje poštu, prochází neveřejné stránky zřizovatele ( jihočeského kraje) a dívá se, co píší. Potom jako správná manažerka rozdělí práci tak, že dá učitelům úkoly do „šuplíku“ ve sborovně. První hodinu většinou učí a svými matematickými úlohami neúnavně burcuje mozky rozespalých prváků z ranní otupělosti. Vyučování patří k jejím nejoblíbenějším činnostem možná proto, že přináší zjevné výsledky. Z jejích hodin totiž žáci odcházejí s hlavami obtěžkanými vědomostmi. Fyzikáři ji ovšem podezřívají, že se tím snaží zpochybnit zákon zachování energie. Zhruba od devíti hodin se paní ředitelka zabývá čtením vyhlášek, vypracováváním školních dokumentů (vzdělávacích programů), popřípadně přípravou nových maturit a kritérii přijímacího řízení. V těchto dopoledních hodinách také často přijímá rozličné návštěvy z řad učitelských i studentských, s nimiž rokuje např. o přestupcích či pochvalách. Pokud

-tez

a-

byste měli zájem takovou diskuzí projít, máte dvě možnosti – „vyšvihnout se z řad“ nebo udělat pořádný průšvih. Otázka však zní, jestli pak není lepší zůstat skryt v anonymitě “šedého středu“, který se na dveře ředitelny bude dívat jen zvenku. Na druhou stranu však máte možnost ovlivnit náladu paní ředitelky, kterou úspěch, kterým zviditelníte školu, jistě potěší. V opačném případě však právě jakési „chtěné zlo“ v podobě materiální devastace nebo všetečných pomluv, jí podle jejích vlastních slov dokáže náladu zkazit nejsnáze. A nejsou tím vinni jen žáci! I ředitel je jenom člověk, který stejně jako ostatní potřebuje tzv. „dobýt baterky“. Ve čtvrt na dvanáct se tedy paní ředitelka vydává - kam jinam než do školní jídelny, která ovšem v tuto dobu ještě zeje prázdnotou. A odpoledne to začne nanovo. Vypracovává se hodnocení školy, vyřizují se telefonáty, kontroluje se vše kontrolovatelné, především však vše, co se hospodaření školy týče – to je práce, nad kterou paní ředitelka zrovna nejásá a zrovna té je velmi mnoho. Ještě že má k ruce spolehlivé lidi. Na řadu přicházejí také často nepříjemná jednání s rodiči, neústupně trvajícími na nevinnosti své ratolesti, která jí už dávno není. Není se co divit, že právě z těchto jednání má paní ředitelka největší obavy – dopadne vše ve skutečný prospěch našeho žáka? Notnou dávku odvahy si však musí dodat i při prosazování nových projektů, která s sebou přinášejí jistá rizika a nepochopení ze strany veřejnosti. V těchto případech se paní ředitelka řídí heslem: „Nadchnout se většinou znamená nedomyslet všechny důsledky.“ Naproti tomu ale právě zařizování a budování jsou věci, které má na své práci vedle učení nejraději. Je úterý a rafička na starých hodinách líně překračuje druhou hodinu odpolední, aby nevědomky ohlásila začátek pedagogické rady. Sami učitelé se však na tyto porady od rána těší, což dokazuje mravenčí švitoření, s nímž se tou dobou sunou ke sborovně, ne o moc rychleji než ony staré hodiny. A pak se probírá, řeší, diskutuje a zkoumá až do večera, kdy se ze sborovny sunou „mravenečkové“ nesoucí obrovský náklad úkolů a foukající si bolístky. O konečných výsledcích rady s přihlédnutím k názorům zúčastněných totiž rozhoduje paní ředitelka. Jak známo, rozhodování však znamená především odpovědnost, a proto není její pozice vždy záviděníhodná. Na otázku, zda by se znovu rozhodla tuto práci dělat, však odpovídá bez rozmýšlení : “Určitě bych to udělala znovu, mám to povolání ráda a ke gymnáziu mám i jistý citový vztah. Společně se zahradou je to můj koníček.“ Kdo ví, možná mezi zahradničením a učením existuje nějaká skrytá spojitost. Koneckonců škola je přece taky taková zahrada, ve které si vychováváte a šlechtíte rostlinky.

7

Děkuji paní ředitelce za rozhovor a přeji hodně trpělivosti se zaléváním.

UČITELSKÝ SPECIÁL Je to mnohdy nevděčná práce. Pozitivní zpětná vazba přijde málokdy, většinu času musí učitel pozorovat nesoustředěné, nevnímavé a často i ignorantské pohledy studentů. K tomu spousty papírování, povinná školení, přípravy na hodinu, opravování testů, vymýšlení testů. Učitelování není pro idealisty. Kdo nestojí nohama na zemi, je ušlapán davem. Existuje ale i druhá strana mince. Je-li pravda, že člověk je ve své podstatě jen egoista a veškeré jeho konání je podníceno pouze touho stoupnout v očích druhých, zkrátka zvýšit si ego, pak je učitelství naprosto dokonalá profese. Učitel přeci třímá v rukou velkou moc. Kdo jiný dokáže tak silně ovlivňovat, vštěpovat hodnoty, formovat charakter? Vědomosti jsou jen částí toho, co si student z hodin odnáší. Právě proto by mělo být toto povolání více exkluzivní. „S velkou mocí přichází velká zodpovědnost“, říká se. Jsou si učitelé tohoto břemene vědomi? Mají na paměti, že jejich chování a vyjadřování ovlivňuje desítky mladých lidí kolem nich? V GYMu se snažíme dopátrat toho, jak učitelé na naší škole prožívají svůj den, jak vnímají jednotlivé hodiny a tedy jak stagnuje jejich nálada. I ta se samozřejmě promítá do vyučování. Mimo jiné v tomto tématu najdete maturanty, kteří o učitelování silně uvažují.

-kuban-

-lad--tt-

Učitelské grafy nálady Právě se ocitáte na samotném prahu mého zrealizovaného nápadu Učitelských grafů nálady. Máte jedinečnou možnost shlédnout několikero grafů, zaznamenaných během jediného dne - úterý 1.února. Povšimněte si prosím, co zlepšuje našim vyučujícím náladu, a rozhodně musíte dojít ke stejnému závěru jako já, učitelé opravdu lidé jsou! Není tedy na škodu jim občas udělat radost! Děkuji všem vyučujícím, kteří se opravdu s nadšením mého nápadu zhostili a Ticháčkovi za jeho obrovskou práci při tvorbě grafů. Omlouvám se těm, kteří nedopatřením nemohli svůj graf nálady odevzdat. Ze statistického hlediska jde o velmi zajímavé údaje. Pokud mají učitelé něco společného, pak je to nesnášení 5-ti minutových přestávek. Někdo si u nich postěžoval na nedostatek odpočinku, někdo na dozor, a paní Tichá upřímně napsala: “parodie na přestávku”. Překvapivým trendem je zlepšující se nálada

po ránu. Ano, je to neuvěřitelné - většině učitelů po vstupu do třídy na 1. hodinu stoupá (a to celkem o dost) nálada. Posledním jednotícím prvkem je velká přestávka. Rozloučení s Miroslavou Mrázkovou a také výborné občerstvení udělalo pozitivní dojem skoro na každého. Jinak platí: co učitel, to originál. Někteří zůstávají celý den v totálním klidu, jejich křivka je tedy naprosto rovná, někteří naopak létají nahoru-dolu, takže jejich křivka připomíná seismograf při zemětřesení. K. Janů šla až nad stanovenou mez značící učitelskou extázi, M. Rosocha zase tvoří učebnicový příklad, jak mu nálada během dne setrvale klesá dolů...takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho, avšak nejlepší bude, když si grafy pořádně prostudujete sami. Pokud máte nějakého oblíbence, o kterém chcete vědět každý detail, pak vám dobře poslouží webová stránka časopisu. Zde bude mít každý učitel vlastní graf a přiložené kompletní komentáře. Přeji příjemnou zábavu.

Ptáme se učitelů 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Proč jste se stali učiteli? Bylo to nouzové řešení nebo Vaše opravdové dlouhodobé přání? Co by se muselo stát, abyste jimi přestali být? Kdy jste se stali učiteli? Co na své práci nemáte rádi? Je pro vás důležité být oblíbený u žáků? Máte pocit, že vám vyučování stále toho samého „leze na mozek“? Myslíte si, že učíte dobře?

Jana Coufalová

mýšlení, jak to či ono na základě nových poznatků vyložit jinak a lépe, jak zapojit do výuky moderní 1. Asi proto, že na konci šesté třídy ZŠ jsem do- techniku. Rozhodně neomílám stále stejnými slovy stala za úkol od učitelky matematiky doučit svého něco, co jsem se kdysi jednou provždy naučil z nějaspolužáka matematiku – reparát (opravnou zkouš- kého „posvátného sešitu“. ku) udělal za 3 a ze mne je učitelka. Ze spolužáka 7. To musí posoudit žáci, jakože posuzují. Ale ne zedník, dodnes se kamarádíme. hned na základě prvního dojmu, ale později, nej2. Starobní důchod. lépe po letech. Až budou moci na základě dalších 3. Asi na vysoké škole – žáci mi při praxi říkali životních zkušeností posoudit, nakolik to vše bylo „souško“, tj. soudružko učitelko – psal se asi tak rok k něčemu dobré. 1975. 4. Je toho málo. Hlavně nemám ráda, když žák úspěšně předstírá, že nemá předpoklady a zatím je to jen lenost a nedostatek sebekázně. 5. Obliba u žáků je příjemná, ale ne za každou cenu. 6. Já teď učím tak málo, že mi učení téhož na mozek určitě neleze. Ani v minulosti si nevzpomínám, že by mi učení téhož vadilo. Každá třída je jiná a tím i vyučování v ní. 7. Občas takový pocit mám, jen nevím, zda to není pud sebezáchovy, abych nepropadla depresím a smutku.

10 Pavel Krejča

1. Ani dlouholeté přání ani nouzové řešení, prostě

shoda okolností. Ale o tom už jsem psal do GYMu tak asi před rokem. 2. Nyní v mém věku už snad jen přírodní katastrofa. Ale dříve mohlo být důvodů víc, koneckonců učitelování jsem na několik let přerušil. 3. Hned po absolvování vysoké školy, tedy v r. 1975. A pak znovu v roce 1990. 4. Papírování, formální administrativu. Plány, výkazy, třídní knihy (hlavně přehled absence, když už políčka přetékají). 5. Každý učitel je rád, když ho žáci „berou“. Ale lacinou oblibu (aspoň dočasnou) si lze získat u některých žáků např. mírností, hezkými známkami, úsměvy, přehnaně přátelským jednáním. Po tomto druhu oblíbenosti netoužím. 6. Přestože učím přes 30 let, tento pocit kupodivu nemám. Spíš mám stále nedostatek času na studium věcí, ke kterým jsem se zatím nedostal, k pro-

Markéta Drábková

1. Dlouhodobé přání to nebylo. Naopak , moje mamka učitelka vždy říkala “hlavně nebuď učitelka“. Nepracovala jsem s dětmi, nejezdila na tábory…Ve škole mi matika nevadila a biologii jsem měla ráda. Taky dějepis. když jsem se na gymplu rozhodovala kam dál, jela jsem se podívat i třeba na ,,textilku,, do Liberce. O peďáku jsem vůbec neuvažovala. Nakonec jsem chtěla na přírodovědu. Obory, které byly tehdy k mání / systematická biologie nebo molekulární biologii/ mně ale taky nějak nevyhovovaly. Nejuniverzálnější byla učitelská kombinace. No a s matikou jsem měla největší šance na přijetí / situace byla o hodně jiná než dnes, kdy se na VŠ dostane každý, kdo trefí do vrat/. Vyhovovala mi šíře záběru, i když to byl docela ,,záhul“. Studenti odborné

biologie se už od třeťáku nimrali ve své specializaci, my jeli stále na plné obrátky od teorie množin přes antropologii až po estetickou výchovu. Bylo toho dost, zvlášť když ještě začaly praxe a chodili jsme sami učit. Tam jsem zjistila, že mi učit nevadí. K univerzálnosti jsem asi vždycky tíhla, jakmile mne něco nutilo do specializace, vycouvávala jsem. Když mne vybrali do sportovní školy, nešla jsem tam. Když se učitelka na klavír začala zmiňovat o konzervatoři, ztratila jsem ,,tah na branku,, a přestala jsem cvičit, když nás, vítěze matematických olympiád, chtěli dát do matematicko - fyzikální třídy, díky rodičům z toho byla třída přírodovědná, abychom si mohli vybrat jako nepovinný předmět i biologii a chemii. I při tělocviku na VŠ jsem si vybrala ,,plavání – hry“ a ne třeba volejbal. Takže dost věcí umím lehce nadprůměrně, ale díru do světa v dnešní době, která nutí odmala ke specializaci, rozhodně neudělám. No a práce učitele je asi nejuniverzálnější. Člověk je trošičku vědec, trošičku herec, trochu úředník, trochu manažer, trochu policajt, trochu psycholog i trochu blázen... Myslím, že ze školství mizí muži i pro svou větší potřebu specializace a vyniknutí. Když už učí, vybírají si podobnější obory – matika-fyzika a pokud učí třeba biologii, zase se k ní dostali třeba přes ornitologii a teprve zájem rozšiřují, když už teda musí. 2. Už se stalo. Přehlcení. Právě pro obrovský rozptyl povinností, které stále přibývají, a náročnosti na soustředění a čas jsem usoudila, že by bylo rozumné vysednout, nebo ze mne bude přece jen specialista – blázen. Učitel prostě s prací není nikdy hotov a po 13 letech jsem potřebovala alespoň občas pocit, že pro dnešek padla. 3. S mojí první třídou. Někteří moji spolužáci byli praxí otřeseni a utekli hned po prvním roce ze školství. Já měla mimořádné štěstí, protože hned v mé první třídě byli hrozně prima lidi. Pravda, z matematiky měli většinou 3 nebo 4. Ale bydlela jsem taky na intru, po škole jsme chodili na výlety, pouštěli draky, čistili studánky, sehráli řadu sportovních utkání…Po roce jsem se stěhovala, tak se to nestihlo pokazit nějakými problémy. Ještě po letech mi někteří posílali fotky ze svatby a narozených dětí, abych věděla. Byl to ale dost specifický učňák, pouze 6 učitelů ve sborovně, rodinná atmosféra, děti ,,socialisticky“ vycepované ze základek, takže moje tehdejší ulítlé nápady realizovali s nadšením a nasazením. A měly respekt. A hlavně učitel nebyl totálně zahlcený administrativními hloupostmi jako dneska. Prostě jsem hned na začátku slízla učitelskou smetanu a pomohlo mi to přestát některé krizovky třeba na základce. 4, Když učení ve třídě je asi tak ¼ pracovní doby. Zdá se mi, že ostatních povinností přibylo tolik, že na vlastní učení nezbývá energie. A člověk vlastně ani neví, co celý den dělal. Ví jen, že není hotov a že zcela určitě je zas něco pozdě, špatně…. Je to trochu jako zamuchlané nitě. Je nároční sledovat nit jedné barvy – nezapomenout, co plánoval, slíbil, řekl třeba v jedné třídě. No a mezitím se zauzlují

nitě jiných barev.

5. Jako vedlejší produkt to je příjemné. Být ale hlavně oblíbená za každou cenu je cesta do pedagogických pekel. A být oblíbená u některých typů studentů, tak to by byl i důvod k zamyšlení.

6. Tak především biologie tak frčí dopředu, že víc leze na mozek rozvírající se nůžky mezí středoškolskou biologií a reálnou biologií. Představa, že lze učit podle předloňských příprav je naivní. Ne gymplu jsem na plný úvazek byla 8 let. První rok jsem se seznamovala s rozsahem učiva podle učebnic – dělala si vlastně výpisky, další roky rozšiřovala o novinky a další zdroje, dohledávala pomůcky v kabinetě, pak pro změnu zjednodušovala, začala vynechávat. Do toho se neustále mění koncepce – ze sedmiletého studia 8, z osnov ŠVP, zmizení laborek, změny maturitních otázek, a tedy i důraz na jiné věci, změna učebnic… Změnily se možnosti – od diáků k videu až po internet, od tabule a křídy k meotaru až dataprojektoru. Spíš se nestíhá převádět ,,média“. I každá třída je trochu jiná. Někde lze ,,do žlabu“ nasypat víc, někde by to byly perly sviním. Takže mám pocit, že učení ,,stále toho samého“ je jen dětská báchorka. V matematice je trochu jiná situace, ale co bych za to dala, učit i tam alespoň 3 roky po sobě to samé. 7. Učím, jak umím a hlavně jak zvládám. V televizi hodinový pořad, který má zaujmout, chystá celá plejáda lidí – jejich seznam běží po filmu 5 minut v titulkách. Učitel je na to sám a zábavných hodinových pořadů má na každý den nachystat zhruba 5. Pokud nemusí akutněji suplovat, dozorovat, dělat inventarizaci v kabinetě, organizovat exkurzi, sepisovat plány (třeba evakuace) a hodnocení plnění plánů, sepsat grant, sepsat hlášení o grantu, vybírat peníze na cokoliv, zaobírat se zámky v šatnách, přezůvkami a absencemi a absťáky svých svěřenců… Asi tak.

11

Zuzana Dvořáková

nimum. V naší zemi se můžete maximalisticky pedagogicky snažit do urvání, papíry jsou ale papíry, a ty já doposud nemám. učitelku, a protože moje maminka je taky učitelka, 4. Nemám rád studenty, kteří si neváží vzdělání byla jsem přímo u zdroje. Řekla bych, že to bylo a berou ho jako samozřejmost zdarma. Rovněž mi moje dlouhodobé přání. Zároveň jsem chtěla takové vadí skutečnost, že tu samozřejmost vytváříme zaměstnání, které není stereotypní, kde se pořád také my tím, jak vlídně k takovým studentům přiněco děje a to je škola takřka ideální. stupujeme. 2. Těžko říct. 4. Vadí mi, že si většina lidí myslí, že práce učitele spočívá v tom, že si odučíte pár hodin denně, každou chvíli máte volno a prázdniny a že je to vlastně strašně jednoduchá práce. Ale tak to bohužel vůbec není. Kdo si to nezkusí, nepochopí. 5. Myslím si, že mnohem důležitější než oblíbenost je autorita. Pokud jsou učitelé se žáky příliš velkými kamarády, mohou na to dojet, nicméně pokud je učitel u žáků oblíbený, mají ho rádi a zároveň je schopný si ve třídě zjednat pořádek, spolupráce mezi žáky a učitelem je pak mnohem jednodušší, a tak by to mělo být. 6. Poněvadž učím teprve druhý rok, rozhodně mi nevadí, když opakuji to samé. A myslím si, že stejná probíraná látka se dá prezentovat mnoha způsoby, to už záleží na každém z nás. 7. Mám se pořád co učit, ale snažím se. Ale zda učím dobře, to musí posoudit někdo jiný. 5. Důležité je, aby studenty učení bavilo. Pokud se k tomu přidá milá skutečnost, že je učitel oblíbený, pak to vypadá v našich krajinách podezřele. Nuže, proč by ale tato situace nemohla nastat? Tedy ano, je pro mne důležité být oblíbený, stejně jako je pro mne důležité, aby studenty bavilo učení a aby se něco naučili. 6. Jeden z důvodů, proč jsem se stal učitelem, je fantastická možnost různorodosti hodin. I kdyby přišla řeč na stejnou látku, nikdy před vámi nestojí stejná třída. Nekonečná kombinace různých kolektivů, učiva, pohybujícího se rok od roku vpřed, a vůle učitele měnit své metody výuky k lepšímu, „vyučování toho samého“ vylučují. 7. Učitel, který si nemyslí, že učí dobře, by neměl učit. Rovněž tak učitel, který si myslí, že učí dobře, a nemíní na tom nic zlepšovat. A konečně učitel, který si myslí, že učí dobře, zároveň ale ví, že má co zlepšovat, a žene se přitom za učitelem, který 1. Být učitelem pro mne znamená možnost podílet bude ideální, tak ten by se měl také rozhodně nad se na stavu společnosti; činit ji lepší, snažit se, aby sebou zamyslet. lepší byla, aby nezakrněla v uspokojení z dostatku. V dnešní době je to, zdá se, nejenom nouzové řešení, rovněž však splnění mého dlouhodobého přání s tím 1. Učitelkou jsem se stala, proto, že můj zájem o češněco udělat, nikoli jenom remcat. tinu a cizí jazyky přerostl v přání předávat svůj zá2. To je jednoduché. Pokud učitelem jednou jste, těž- jem dál, a učitelská profese se mi zdála nejvhodnější. ko jím být přestanete. Na druhou stranu je spousta 2. Myslím, že by musel nastat syndrom tzv. vyučitelů, kteří se učiteli nikdy nestanou, protože jimi hoření, moment, kdy už ve své práci nenacházíte nikdy nebyli, byť to mají v popisu zaměstnání. Třetí smysl, máte pocit, že vše je zbytečné, že práci neskupinou jsou učitelé, kteří učí pouze z vlastní vůle děláte rádi, a to by byl moment, kdy bych zkusila a touhy, byť bez vzdělání, a ti nemohou přestat být něco úplně jiného. učiteli, když jimi nejsou. 3. Učitelkou jsem se stala před téměř devíti lety, 3. Upřesňuji pro neznalé; učitelem jsem se ještě de kdy jsem začala pracovat jako učitelka cizích jazyků facto nestal, neb mi chybí nezbytné padagogické mi- na střední škole.

1. Už od malička jsem si hrozně ráda hrála na pani

12 Martin Rosocha

Lenka Janovská

4. Občas vyhaslé pohledy svých žáků, neustálé opa- vazba od nich. Ta někdy funguje až po delší době, kování jasných pravidel slušného chování, pozdní návraty domů, neuspokojivé výsledky písemných prací. 5. Nevím, jaká je definice a měřitelnost termínu oblíbený, ale pro své žáky chci být hlavně kvalitní učitelkou, která je naučí. Nejen znalostem, ale i píli, pečlivosti, snaze. Pokud toto znamená oblíbená, ano, taková chci být. 6. Zatím takový pocit nemám, ale co není, může být.. 7. Odpověď jsem nastínila již v otázce o oblíbenosti. Snažím se učit dobře, odevzdávám své práci hodně a věřte, několikrát jsem zažila atmosféru ve třídě, kdy jsem viděla, že žáci mi dávají najevo – ano, jen tak dál, tohle nás zajímá. A proto: Jedeme dál, žádný učený z nebe nespadl, ale bez práce nejsou koláče, a tak s chutí do toho!

ale i to přináší člověku uspokojení z toho, co dělá. 6. V žádném případě, u jazyků, které vyučuji, tomu tak nikdy nemůže být. Jazyk, zvláště třeba angličtina, je tak mnohotvárný, že v něm sám stále nalézám nové dosud nepoznané věci. Mám rád fenomén „objevitelství“, ten mě provází od dětství, takže si myslím, že mi vydrží až do konce mých dní. 7. To je otázka pro mé žáky a také dospěláky, kterých jsem spousty vyučoval ve večerních jazykových kurzech. Myslím si, že neučím špatně.

13

Milada Benedová

1. Opravdové dlouhodobé přání a k tomu zvídavý obdiv a úcta k jazykům.

2. Nechci ani pomyslet. Stačí chvilka a život se z

mnoha různých - většinou záporných - důvodů od základu změní. Nejen učitelům. 3. Podle diplomu v roce 1983. 4. Lenost a povrchnost některých studentů. Zbyteč1. Nouzové řešení v žádném případě. Pocházím z ná byrokracie ze strany státu. učitelské rodiny, mými prvními učiteli na 1. stupni 5. Pro mne je důležité nebýt neoblíbená či nenáviZŠ byli moji rodiče. Ovšem moje rozhodnutí pokračo- děná. vat v jejich šlépějích zrálo delší dobu. Až na gymplu, 6. Neleze. Pokud učím studenty s tvůrčím myšlezřejmě také pod vlivem toho, že jsem se zamiloval ním, nechám se s chutí obohatit neotřelým pohledo anglického jazyka, jsem o ničem jiném pak už dem na věc. neuvažoval. 7. To ať posoudí jiní. 2. Já už jsem jednou jím přestal být, po dobu 6 let jsem pracoval mimo školství. Důvodem pro můj tehdejší odchod ze školství bylo zčásti zklamání z vývoje, kterým se škola ubírala v letech po sametové revoluci a zčásti ležely v rovině mezilidských vztahů. 3. Učit jsem začal už během vojenské prezenční služby na středním vojenském učilišti v Novém Mestě nad Váhom, to bylo už v minulém tisíciletí, přesněji v roce 1973. 4. Protiví se mi práce, které podle mého názoru učitelům nepřísluší (příliš mnoho administrativy atd.) a pak také lenost a neochota ke kooperaci u svých žáků. 5. Neřekl bych být oblíbený, ale mít pocit, že dokážu žáky něco naučit, k čemuž je ale třeba zpětná

Milan Sudický

Martin Krynický

1. Z větší části okamžitá improvizace. V rámci své „vzpoury“ proti společnosti jsem se v sedmnácti rozhodl, že na VŠ vůbec nepůjdu a vydám se na cestu kolem světa. Ve chvíli, kdy už začalo jít do tuhého, jsem se nakonec rád nechal přesvědčit, že jednu přihlášku na VŠ podám. Moji podmínkou byla Praha (nebyl jsem sám, kdo doufal, že se NĚCO stane a určitě by se to stalo v Praze), MFF jsem vybral kvůli tomu, že mně celý život všichni vykládali, že mně to jde, učitelství kvůli očekávaným nižším nárokům a také kvůli tomu, že jsem se zařekl (a alespoň to dodržel), že nikdy nebudu vědec. Roli asi hrála i moje záliba v táborech a poslední krásnej studentskej rok na gymnáziu.

2. Stačilo by, aby se to nezlepšilo. Učení v Praze jsem bral jako něco zvláštního, co nemůže mít kvůli výjimečnosti Buďánky moc společného s tím, co mě čeká na normální škole a tak jsem svoji relativní neúspěšnost příliš neřešil. Když jsem po příchodu do Strakonic během dvou měsíců poznal, že o moje vysvětlování skoro nikdo nestojí a skoro všichni jsou spokojení s tím, že dostanou nějakou známku (což mimochodem znamená totální popření všeho, na čem stálo mé vzdělávání na VŠ), hodně jsem uvažoval o tom, že se budu živit počítači (i moje správcování sítě ve Strakonicích bylo částečně přípravou na budoucí povolání). Neudělal jsem to hlavně proto, že i když jsem byl skoro celou dobu silně nespokojený s výsledky i průběhem své práce, neustále jsem něco zkoušel a postupně se to zlepšovalo. Navíc jsem se nikdy neocitl v situaci, kdy bych neměl po krachu aktuálního pokusu další nápad, co ještě změnit a vyzkoušet. Jediný rok, kdy jsem měl pocit, že už je to dost dobré, aby se to dalo dělat až do důchodu, byl poslední rok ve Strakonicích. Přestěhováním do Třeboně jsem se vrátil zase na začátek. Což není nic protitřeboňského, je to konstatování faktu. Nebýt tehdejšího relativního úspěchu a současného neúspěchu neměl bych příležitost tak podrobně zkoumat, čemu jsem za své štěstí vděčil. 3. Na začátku čtvrťáku na vysoké škole, kdy si mě vedoucí katedry didaktiky fyziky vybral, abych učil na gymnáziu Mensy. Byla to tehdy fantastická škola s opravdu rodinnou atmosférou a nádhernými

14

vztahy mezi učiteli a větší částí studentů (například jediná, kde si při obědě obě skupiny normálně spolu sedali a povídali u jednoho stolu). Hodně na mě zapůsobilo, že děti, které jsem tehdy učil (a které byly o pět, šest let mladší než já), měly v sobě energii, kterou vrstevníci v té době s tím, jak začínali chodit do práce, rychle ztráceli. 4. Tematické plány, nemožnost učit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ostatní papírování se dá přežít (jen hlupák zůstane bezdětný kvůli tomu, že děti občas brečí). Úplně nejhorší je pak atmosféra pohrdání a nechuti v některých hodinách v některých třídách, konkrétně v septimě, kam bohužel chodím většinou dost nerad. 5. Bylo by dobré upřesnit, co znamená být oblíbený. Určitě je pro mě důležité dosáhnout toho, aby studenti respektovali moji roli učitele, stejně jako já se snažím respektovat jejich roli studenta (čtení Respektu při hodinách fyziky k tomu bohužel zatím nepatří). To je důležitější než obliba získaná tím, že člověk dělá to, co se od něj chce a co je populární. Pro mě osobně je navíc důležité něco, čemu říkám „osobní vztahy“. Pro některé své bývalé studenty jsem díky spoustě času, který jsme spolu strávili, a díky věcem, které jsme spolu zažili, víc než jeden z mnoha učitelů, které v životě potkali. A mnozí z mých bývalých studentů jsou pro mě daleko víc než osoby, se kterými jsem musel vydržet, abych si vydělal na chleba. Někdy to funguje od první chvíle, s jinými jsme se potkali na konci čtvrťáku, beru to jako něco, co můžu získat snad jen díky učitelování. 6. Ještě nikdy jsem nebyl v situaci, kdy bych učil stále to samé. Zatím pokaždé jsem to učil v různé míře jinak než předtím i svoje učebnice pořád přepilovávám a dost mě zajímá, jestli to příště dopadne lépe než naposledy (nejhorší je čekat na rozuzlení několik let). Navíc samotná matematika (fyzika) a příklady (pokusy) nehrají hlavní roli. Ta je studentů a ti jsou pokaždé jiní. 7. Bohužel české školství se zcela programově odmítá zabývat tím, jaká je efektivita výuky, takže u srovnání s ostatními by šlo pouze o ne příliš podložené dohady. Z různých indicií si přesto myslím, že jsem nikdy neučil podstatně hůř než kdokoliv z kolegů, které jsem okolo sebe potkal. Když srovnám sebe se sebou, tak si myslím, že jsem se postupně zlepšoval a u posledních dvou strakonických tříd jsem byl se svým výkonem v podstatě spokojený (nečekal jsem zázraky). Teď je to zase horší, ale třeba se to zase zlepší.

Kateřina Janů

Vzhledem k tomu, že jsem z učitelské rodiny, tak jsem k tomu měla vždycky blízko. Od dětství jsme si se sestřenicí hrály na školu, ve které seděli plyšáci a během pár let i mladší sourozenci. I když musím říct, že jeden čas jsem chtěla být průvodkyní na zámku nebo kadeřnice. Pro mě to nouzové řešení nebylo, ale vím, že několik mých spolužáků šlo na pajdák, protože „tam se přece dostane každej“. To je možná pravda, ale jen pár vydrží do konce – třeba

náš kruh, začínalo nás 19 a dokončilo 5. Nevím, jestli bych chtěla přestat být učitelem. Spíš bych změnila působiště. Naši školu mám moc ráda, ale občas se mi zasteskne po jazykovce – žádné zkoušení, testy, žádní otrávení studenti, žádná byrokracie. Prostě přijdete do práce, odvedete co nejlepší práci a tím to hasne. Studenti na jazykovce už pochopili, na co jim jazyk je a proč se ho musí učit, takže “nehází ksichty” a jedou, protože si za svoje studia pěkně a hodně platí. Půl roku nebo rok se učí, a pak si napíšou test – něco jako je nová maturita - a to je jejich výsledek. Buď požadovanou úroveň získají, nebo ne. Tím jsem tak trochu odpověděla i na další otázku, nejvíc mi vadí, že (i když to tak občas nevypadá) věnuju hodně času přípravám na hodiny, a pak se z pléna ozve: „ A proč to mám dělat? Tohle dělat nebudu!“ nebo si vytáhnou sešity z jiného předmětu a dávají mi najevo, že to, co jsem připravila, nestojí za nic. To zamrzí. Já se na gymplu angličtiny bála, moje třídní a zároveň učitelka angličtiny byla sice neuvěřitelně vzdělaná a hodně naučila, ale spousta z nás měla z jazyka horečky. Byla mi skvělým příkladem a zároveň odstrašujícím. Chtěla bych umět naučit tolik, co ona, ale na druhou stranu bych nechtěla, aby se studenti do mých hodin báli. Nevím, jestli mám ten správný přístup a jestli by to takhle mělo vypadat, ale na druhou stranu mám snahu. Nejsem žádný profík, učím teprve čtvrtým rokem. Uvidíme, člověk se neustále učí…..

15

někdy v roce 1995.

4. Nemám nijak zvlášť rád úkoly, které nesouvise-

jí bezprostředně s přímou výukou či přípravou na ni - např. dozory, vyřizování třídnické dokumentace, zpracovávání různých hodnotících zpráv, zápisů, nekonečné vyřizování omluvenek atd. Divím se, že se ve škole 21. století stále tolik papíruje a chybějí další zaměstnanci, kteří by mohli vykonávat právě tyto přebývající činnosti, dále že ve školách nejsou vrátnice, které by vyřizovaly příchody a odchody žáků, včetně omlouvání nepřítomnosti. 5. Obliba určitě napomůže společnému cíli učitele a jeho žáků, ale rozhodně není nutnou podmínkou, která musí být za každou cenu splněna... 6. Na to, abych toto mohl říct, neučím dostatečně dlouho. Zatím jsem nic nevyučoval naprosto identicky ve všech skupinách, protože každá z nich si žádá své. Řada doplňkových materiálů a stále obměňované učebnice k výuce angličtiny a anglické

konverzace vás prostě nenechají ustrnout. Nechť žije neustále nové plánování! 7. Snažím se, výsledky nechť posoudí jiní. Zároveň si rád nechám poradit a upřímně vítám každého, kdo nebude školství z jiných profesí pouze kritizovat, ale sám se aktivně pokusí alespoň někdy někomu něco pravidelně vysvětlovat a předávat. Ono to totiž není tak jednoduché, jak se může zvenku zdát, že?

Petr Kopeček

1. Tak předně musím podotknout, že být učitelem nikdy nemůže být tzv. nouzovým řešením. Jedná se o náročnou a společensky velmi významnou profesi, kterou opravdu nemůže vykonávat každý. Jen „z nouze“ by nikdo na této pozici dlouho nevydržel. Takže pro mě připadá v úvahu pouze ta druhá možnost. 2. Nad tím jsem dosud nikdy nepřemýšlel a nedá se to podle mě v žádném zaměstnání předem odhadnout. 3. Začínal jsem různým doučováním a vedením anglického kroužku už před maturitou, tedy přibližně

Anna Kohoutová

1. Učitelkou jsem chtěla být prakticky odjakživa – jen asi ve druhé třídě mnou krátce proběhla touha stát se provazolezkyní. 2. Naprosto vědomě bych si v životě chtěla zkusit i něco jiného. Až mi život postaví do cesty zajímavou nabídku, přijmu ji. Ale není pro mě mnoho atraktivnějších profesí, než je učitel, to zdůrazňuji. 3. Od první chvíle, kdy jsem si stoupla před plnou třídu, jsem cítila, že jsem se pro toto povolání narodila. Od začátku mě to bavilo. 4. Máloco mi vadí. Nemám ráda srážky s tupci, ignoranty a neslušnými žáky. To se naštěstí stává jen občas.

5. Čím jsem starší, tím méně potřebuji tu tzv. všeobjímající lásku. Je vyčerpávající se snažit, aby mě měl každý rád. Nemusím být oblíbená za každou cenu, nepotřebuji, aby se mnou ostatní souhlasili – záleží mi ale na tom, aby mi rozuměli a aby si mě vážili, protože se k nim chovám férově, vstřícně a slušně.

2

16

6. V literární historii, dějinách hudby i gramatice

existuje pevná kostra, které se musím držet, ta se opakuje – ale čím ji naplním, je na mně – pořád čtu, vzdělávám se, chodím s očima otevřenýma a své výklady s chutí stále doplňuji, měním a kombinuji. To považuji na práci učitele – kromě hledání patřičné formy výuky - za hodně atraktivní, totiž že NEMUSÍ učit stále totéž. 7. Dělám všechno pro to, aby to tak bylo, ale po každé odučené hodině bych vám řekla něco jiného. Někdy se cítím jako Komenský, někdy jako idiot, který táhne do kopce přetěžkou káru na tenkém provázku, který má zadřený do zápěstí (to se mi před nedávnem fakt zdálo!).

Poznáte stoly ostatních učitelů?

1

3

4

5

Posila biologického kabinetu

-jna-

ROZHOVOR S VESELOU UČITELKOU HANOU SOUKUPOVOU

6

17

Sekundáni, sextáni a třeťáci, těšte se! Spolu s paní Soukupovou přichází změna do vašich hodin biologie. Čerstvý vítr v podobě nové kantorky k nám nepřichází z daleka. Hana Soukupová je třeboňská rodačka. Učila na Základní škole Na Sadech, po mateřské nastoupila do Českých Budějovic a nyní se chystá i na zdejší gymnázium. Některým z vás se již možná poštěstilo posilu učitelů biologie spatřit, já sama se přiznávám, že ač jsem vytvořila tento rozhovor, nemohu si ke jménu zatím přiřadit tvář. Hodlám to v nejbližších dnech napravit, ale zatím jsem získala pár informací, které Hanu Soukupovou pomohou mě i vám přiblížit.

7

8 Temperamentní dobrák od kosti

Můžete se studentům v krátkosti představit? Jaké předměty učíte? Mohla byste zkusit v krátkosti charakterizovat Vaši povahu? Jmenuji se Hana Soukupová, pocházím z Pošumaví. Po studiu na Gymnáziu v Prachaticích jsem absolvovala studium na PF JU v Českých Budějovicích, obor fyzika-biologie. Od roku 1996 žiji v Třeboni. Na zdejším gymnáziu budu vyučovat biologii a biologické praktikum. Zároveň vyučuji fyziku a přírodovědné praktikum na GON v Českých Budějovicích.

9

vzdělávat, sledovat nové trendy. Je plná překvapení. Mám možnost podílet se na rozvíjení lidského potenciálu. Připadám si jako sochař, který tvoří a formuje, ale na rozdíl od neživého Z jaké školy k nám přicházíte a máte odtud špat- studeného kamene mám tu čest formoné, či dobré zkušenosti? V současné době učím na Gymnáziu olympijských vat živý materiál. nadějí v Českých Budějovicích. Tato práce se mi líbí O to je to složitější a sebemenší chyba a naplňuje mne. může být fatální. Ze své pedagogické Co očekáváte od místních studentů? Vím, že jste praxe vím, že netečtaké učila na základní škole, myslíte, že se žáci nost a nedostatek nižšího gymnázia liší od žáků základní školy, vůle se dá většinou snadno eliminovat popř. v čem? V průběhu prvních hodin, které jsem na zdejším cílenou motivací, poutavým výkladem a osobitým gymnáziu odučila, jsem si všimla, že budu vzdělávat přístupem. ve většině případů studenty bystré a snaživé. Při výuce mám ráda vzájemnou diskusi a oboustran- Poslední osobní otázka: Máte rodinu, děti? ně aktivní řešení předkládaných problémů. Proto Jsem vdaná. Mám dvě děti, synovi je 10 let a dcerce očekávám, že zdejší studenti budou plně využívat 3 roky. svých schopností a dovedností a pevně věřím, že jim prvotní elán, který jsem v nich objevila, dlouho vydrží a bude je posouvat ve vzdělávání tím správným směrem. Myslím si, že žáci nižšího gymnázia jsou děti jako každé jiné. Mají svá tajná přání, rádi slyší pochvalu, hůře nesou případný neúspěch a Každý z nich se snaží být tím nejlepším, každý z většinou jsou hraví a soutěživí. Narozdíl od jiných nich sklízí pochvaly i kritiku. Ale kdo z nich je ten dětí však měly svůj osobní důvod, proč si zvolily nejlepší? studium na výběrové škole. Jsou to děti, které doká- Který z našich učitelů je tím : nejchytřejším, nejzaly již v útlém věku něco více, byly dobré a odlišo- schopnějším, nejmilejším, nejkrásnějším, nejpřívěvaly se osobními úspěchy. Studiem na gymnáziu se tivějším, nejobětavějším, nejcílevědomějším, nejvějim otevírají širší možnosti s množstvím alternativ, rohodnějším, nejvšestrannějším, nejvstřícnějším, jak formovat a rozvíjet svoji osobnost. nejvřelejším, nejsebejistějším, nejdobrotivějším, nejvynalézavějším, nejpřátelštějším, nejhodnějším, nejkreativnějším, nejvíce sexy, nejvkusnějším, nejJaké třídy budete učit? Budu učit biologii v sekundě, v sextě a ve 3. ročníku více vůdčím, nejosobitějším, nejvychovanějším, nejčtyřletého gymnázia, kde budu zároveň učit i biolo- šikovnějším, nejpřejícnějším, nejvelkodušnějším, nejoriginálnějším, nejusměvavějším, nejšťastnějgické praktikum. ším, nejúctyhodnějším, nejvtipnějším, nejmilovanějším, nejlaskavějším, nejsrdečnějším, nejrespekHlavním tématem tohoto čísla GYMu je učitelství. tovanějším, nejnezávislejším, nejobdivuhodnějším, Čím u Vás pedagogická škola zvítězila, když jste nejmilovanějším, nejmírumilovnějším, nejpřizpůsosi před lety vybírala školu? Co je Vaší motivací k bivějším, nejlíbeznějším, nejvíce podporujícím, nejučení a předávání vědomostí studentům, kteří praktičtějším, nejučenlivějším, nejvíce inspirujícím, nejcitlivějším, nejtolerantnějším, nejprsatějším, nejjsou často neteční a nemají vůli studovat? Ke „kantořině“ jsem měla sklony vždycky. Již na pohodovějším, nejpohotovějším, nejpůsobivějším, základní škole jsem doučovala matematiku své vrs- nejdůslednějším, nejpůvabnějším, nejvíce komunitevníky, proto má volba byla předem jasná. Vybrala kativním, nejakčnějším, nejspolečenštějším, nejnajsem si studium na PF JU, protože zde jsem si moh- slouchavějším, nejpopulárnějším, nejbezchybnějším, la zvolit libovolnou kombinaci předmětů pro svoji nejbohatším, nejoptimističtějším, nejsvéráznějším, nejvyrovnanějším, nejupřímnějším, nejaprobaci. A má motivace? To je jednoduché, prostě mě ta prá- obdivovanějším? ce baví. Je pro mne vždy novou výzvou, je zajíma-ladvá a nikdy není jednotvárná. Nutí mne se neustále „Kdo je zvědavej, bude brzo starej!“ Charakterizovat nestranně svoji povahu je pro člověka většinou obtížné. Proto napíši, jak se vidím a doufám, že to zároveň co nejvíce odpovídá i tomu, jak mne vidí ostatní. Myslím si, že jsem skoro typický sangvinik, tj. energická, veselá, upřímná a temperamentní osobnost. Snažím se být spravedlivá, i když to není vždy zcela jednoduché. Ctím pravdu a nemám ráda lež, přetvářku, povýšené chování a zbabělost.

Který z našich učitelů je nejlepší?

18

Kdo bude učit vaše děti?!

19

Vzhledem k tomu, že hlavním tématem tohoto GYMu je uči-adyctu- telování, profesorování, vtloukání nových vědomostí do hlavy, přecházení z jedné strany třídy na druhou..., připravili jsme si pro vás anketu, týkající se uchazečů o studium pedagogické. Dotázal jsem se čtyř žáků ze čtvrťáku na jejich budoucí učitelské studium. Jaká je vlastně motivace studentů vzdělávat ostatní? Je peďák jen záchrana nebo se mezi těmito mladými lidmi najde někdo, jenž neztrácí ideály a učení ostatních je jeho snem? Zde máte reakce těch, kteří jednou můžou učit i vaše děti:

Jaké předměty chcete studovat? Dokážete si sebe sama představit před skupinou lidí, jakou reprezentujete v současnosti vy?

A. Ehrlichová: Já bych chtěla studovat učitelství 1. stupně základní školy a tam se učí vlastně všechno, není zde žádné speciální zaměření. No, rozhodně si nedovedu představit, že bych stála před třídou uřvaných maturantů a měla jim vykládat nějakou látku..

Jak dlouho přemýšlíte nad studiem pedagogické fakulty, popřípadě s jakou vážností? Je pro vás „pedák“ jen záchrana?

K.Tejčková: Nejraději

P. Kaiseršatová:

Vždy jsem chtěla učit matematiku, jen druhý předmět se měnil. Teď jsem se rozhodla pro matematiku a zsv a navíc psychologii. Vystupovat před lidmi a jednat s nimi mi nevadí, spíš naopak mě to hodně láká. Je to výzva postavit se před „puberťáky“ a čelit jim.

J.Suchomel:

Chci studovat tělocvik a zeměpis, jsou to jediné dva předměty, co mě ve škole aspoň trochu baví.

bych chtěla studovat učitelství na prvním stupni. Mám velmi ráda malé děti a P. Kaiseršatová(4.): Pro „peďák“ jsem se rozhodla myslím si, že učitelka v první třídě musí být hodná již ve školce a nikdy jsem nepřemýšlela o ničem a milá, navodit dětem ve škole příjemné prostředí a jiném, takže hodně hodně dlouho. dobrou atmosféru. Protože když se prvňáčkovi bude A. Ehrlichová (4.): Protože pocházím z učitelské líbit v první třídě, tak se bude do školy těšit, ale rodiny, přemýšlím nad studiem pedáku už dlouho. jestli bude zklamaný, bude školu nenávidět celých Ale opravdu vážně nad tím přemýšlím teprve po- devět let. V devátém ročníku jsme dostali za úkol slední rok a určitě ne jako nad záchranou. vybrat si jeden vyučovací předmět a vžít se do role J. Suchomel (4.): Když sem se ve třeťáku rozho- učitelky a učit před celou třídou. Tato role učitelky doval, co dál dělat, pedák pro mě byl jasná volba. A se mi velice líbila a myslím si, že v budoucnu toto povolání zvládnu. není to jen záchrana.

K. Tejčková(4.): Nad studiem pedagogické fakulty přemýšlím už od dětství. Už jako malá jsem si pořád hrála se svými kamarády na školu. Hrozně ráda jsem jim opravovala sešity a známkovala jejich výsledky. Často jsme také sedávali a vyráběli různé věci. V jejich kolektivu se mi velice líbilo. Když už jsem byla větší, každý rok jsme pořádali v naší vesnici pro děti dětský karneval a na den dětí jsme pro ně připravili pohádkový les s překvapením. Tato práce mě velice bavila.

Co Vás motivuje nastoupit na učitelskou dráhu? Těšíte se na učitelství?

P. Kaiseršatová: Učitelkou jsem chtěla být opravdu již od školky, svou sestru jsem trápila hrami na školu pořád. Nikdy jsem ani nad ničím jiným nepřemýšlela. Podle toho jsem i vybírala střední školu. Chtěla jsem pracovat s lidmi, s mladými lidmi o to víc. A ani moje výška, kvůli které lidi tvrdí, že to není povolání pro mne, mi v tom nezabrání.

A.Ehrlichová:

Určitě mě motivuje moje maminka a babička. Chtěla bych být dobrá učitelka, stejně jako byly ony. Na prvním stupni se vlastně děti učí to, co budou celý život potřebovat a já bych je to chtěla naučit dobře.

K.Tejčková:.

Co mě motivuje dostat se na učitelskou dráhu? Je to především práce s dětmi a práce v kolektivu. Tato práce je velice kreativní, nemůže se to brát jako každodenní rutina. Učitel na prvním stupni není jen učitelem, ale také hlavně vychovateJ.Suchomel: Motivace na učitelskou dráhu je ve- lem. Musí mít k dětem nějaký vztah, musí je cháliká, chci dělat to, co mě baví. Baví mě dělat sporty pat, tolerovat a mít je rád. Myslím si, že učitelství všech druhů a při studiu tělocviku si to pořádně uži- není jen povolání, ale i poslání a na tuto učitelskou ju. S učitelstvím nemám problémy, rád vysvětluju kariéru se moc těším. věci své mladší sestře, když neví, jak na to.

Prababička učitelka Je to takové rodinné prokletí „učitelství“, či snad poslání? Jak jinak nazvat stav, kdy mám v rodině snad 11 učitelů? Tak jsem jednoho dlouhého zimního večera poprosila svou babičku - učitelku, aby mi vyprávěla o mé prababičce, taktéž učitelce.... „Tvoje prababička byla učitelkou na obecné vesnické škole. Její předchůdkyně se nesměly vdávat, takže většinou učili muži nebo mladé ženy. Svobodné starší dámy byly vzácnější. Prababička vystudovala reálné gymnázium a roční učitelský ústav. V roce 1929 v 21 letech dostala místo ve vesnici dosti vzdálené od jejího domova, kde měla bydlet v pokojíčku u sedláka a pracovat jako industriální učitelka. To znamenalo, že měla učit ruční práce, hlavně starší děti, které nešly po pěti třídách obecné školy na školu měšťanskou, ale chodily do obecné školy pořád dál. Už po dvou měsících dostala prababička stálé místo v jiné vesnici, kde poté učila na obecné škole (tj. prvním stupni základní školy) celý život. Pro mladou učitelku bylo samozřejmě těžké najít si ve vesnici manžela, protože pro sedláka byla špatnou partií kvůli své neschopnosti starat se o hospodářství.

fotografický aparát, se kterým fotila drobné události vesnického života. Děti chodily do školy z dalekého okolí pěšky, takže v zimě nebo v plískanici přišly dost zbědované. Když dala zmáčeným děvčatům suché punčochy, vzpomínaly na to ještě po letech. U školy nebyla jídelna a děti chodily na oběd domů, tedy ty, které to měly blízko, ty ze vzdálenějších míst měly s sebou kus chleba a běhaly o polední pauze kolem školy. Ve třídě byla zásoba lískových prutů na udržení kázně a největší darebáci měli za úkol zásobu doplňovat. Během vyučování se chodilo často ven, v zimě se o tělocviku sáňkovalo, v létě běhalo za humny. V přírodopise se rostliny vyučovaly přímo venku za školou. Paní učitelka samozřejmě nikdy nechodila v kalhotách a také tělocvik učila a předváděla v sukni. Prababička se v roce 1938 vdala a následující rok se jí narodila první dcera, tedy já, a o tři roky později druhá dcera (také budoucí učitelka). Moje matka učila dál, k nám dětem měla služku – mladinkou švagrovou, která by jinak musela na nucené práce do Německa. V domácnosti tehdy bylo mnohem víc práce než dnes i když neměli učitelé hospodářství. Za války se učitelé museli přizpůsobit požadavkům režimu, například dělat zkoušky z němčiny. A po válce se zase přizpůsobovali novému režimu a byli nuceni agitovat pro komunistickou stranu. Tvá prababička šla do důchodu v roce 1963, za tu dobu učila stále v té samé vesnici tři generace žáků. Byla přísná, ale spravedlivá a jak ji měli všichni rádi! Mě učila pět let, a to věru nebylo nic příjemného, protože byla na mě ze všech nejpřísnější, aby si ostatní děti nemyslely, že mi nadržuje. Pro většinu z dětí, které učila, byla základní škola jediným vzděláním v životě.“

20

Ve třídách bylo tehdy 40 i více žáků, kteří mohli patřit do jednoho, ale i do pěti ročníků. Plat měla tehdy asi 600 Kč, z toho 200 Kč posílala matce a bratrovi, kteří měli malé hospodářství. Na vesnici tehdy učitel patřil k několika málo vzdělaným lidem: lékař, farář, učitelé, lesník, později četníci, poštmistr, případně bohatší sedlák, který měl střední školu. Po druhé světové válce byl postaven několikabytový dům pro učitele, který již měl tekoucí vodu a splachovací záchody. Nutno podotknout, že ostatní vesničané považovali učitele za panstvo.

Mladí svobodní učitelé ve volném čase chodili na procházky, botanizovali, cvičili v Sokole, nacvičovali divadlo, organizovali výlety, vesnické oslavy, muzicírovali. Když si prababička u místního truhláře nechala dělat nábytek do svého pokojíčku, dětem se to velmi líbilo, protože v mnoha domácnostech “Tak jak by se ti to líbilo, Lado, kdybys vlastně žádný pořádný nábytek neměli. Vymoženos- musela zítra místo sezení v lavici celý tí bylo vlastnit rádio a prababiččina kolegyně měla

den dřít na poli?“

-lad-

Fotografie dvouměsíce Proč s námi nemluvíte? Členové redakční rady GYMu se už dlouho potýkají s problémem zpětné -adyctuvazby. Tento sociologický problém ve mně vyvolává mnoho otázek, skrze které se však nedobírám žádné uspokojivé odpovědi. Třeba mi pomůžete vy. Čím to je, že usilovná práce redaktorů nevyvolává žádné reakce? Je vztah (redakce GYMu - studenti), který je založený jen na jednostranné aktivitě, životaschopný, užitečný, zdravý? Proč takový unikátní projekt, jakým GYM bezesporu je, nenalézá mezi čtenáři žádný ohlas? Je na vině redakce, nebo studenti? Obsahuje časopis jen nekonfliktní témata? Nebo se zde ukazuje nový společenský trend, tedy neschopnost kriticky myslet a reagovat na podněty ve svém životě. Lhostejnost, strach, lenost, neschopnost? Nevím, ale ať už je to cokoli, dle mého soudu všichni trpíme tím, že na našich stránkách (www.casopisgym.cz) neprobíhá diskuze. Nejkrásnější totiž na společnosti je názorová pluralita, možnost obohatit se od ostatních a taktéž obohacovat ostatní. Debata, třebaže přes internet, rozvíjí argumentaci, třídí a přináší nové názory a upevňuje hodnoty a přesvědčení. Ano, zní to jako klišé a možná to klišé i je, ale jak se to mám dozvědět, když mi to nevyvrátíte?

21 21 Za křiku zlostných vran, šedivá holé větve klove. A na bodcích slavobran, naděje mizí safírové foto: Dan Urbánek Tímto číslem mi bylo předáno spravování rubriky „Fotografie měsíce“, -lad která by se dle mého názoru měla jmenovat spíše „Dvou-měsíce“ , to pro dvouměsíční periodicitu časopisu. Tato rubrika záleží jen na vás - čtenářích fotografech! Mohu jen doufat, že uchopíte svou šanci stát se slavnými alespoň v našem nemalém školním okruhu. Dejte o sobě vědět, projednou jiným způsobem než prospěchem. Pro následující dvouměsíc jsem vám vymyslela téma, kterého se musí vaše fotografie týkat. Doufám, že vás bude inspirovat ještě k lepším výkonům, tím tématem je „ZLO“.. Neprůbojné lidi pohltí společnost! Nechtějte zmizet v zapomnění a posílejte své fotografie (vyfocené během nastávajících dvou měsíců) na e-mail: Uvidíme se v Casablance... [email protected]

Kam to dotáhli: Václav Vochoska

-ako-

Dalším z řady našich bývalých žáků, jejichž životní pouť může být pro řadu z vás velkou inspirací, je bývalý veslař a současný úspěšný businessman Václav Vochoska. Původem Břiličák, dnes spíše světoobčan, který má za sebou zajímavé zkušenosti ze sportu, diplomacie, cestování. Byla jsem velmi potěšena, když přistoupil na rozhovor a velmi sympaticky odpověděl na otázky, které jsem mu prostřednictvím FCB poslala. Myslím, že jsou za jeho ochotou kromě přirozené vstřícnosti i hezké vzpomínky na naše gymnázium Jak vzpomínáš na třeboňské gymnázium - na Někam to dotáhnout je pěkná dřina... spolužáky, učitele? lím, že si člověk dokáže více uvědomit, co pro něj Na třeboňské gymnázium vzpomínám velmi rád a velmi často, zejména na své oblíbené učitele a učitelky – obzvláště na příkladnou péči Věry Ježkové a Jany Vlkové, hodiny angličtiny s paní Lhotskou, či jak jsem se potil pod přísným vedením N. Matuškové v hodinách matematiky. Rovněž vzpomínám na své spolužáky a spolužačky, s velkou většinou z nich jsem stále v kontaktu a vždy je při svých návratech do Třeboně a ČR rád vidím.

znamená slovo vlast až v momentě, kdy dlouhodobě žije v zahraničí. Jelikož jsem působil v diplomatických službách, kdy hlavním posláním je reprezentovat zájmy své vlasti v zahraničí, domnívám se, že tento fakt určitě posílil vědomí o tom, co pro mě Česká republika znamená.

Vyrůstal jsi ve velmi těsné symbióze se sportem - co pro tebe sport znamenal a znamená dnes?

Od mládí jsem se sportu věnoval na profesionální úrovni, sport zásadním způsobem ovlivnil život můj i celé naší rodiny. Díky sportu jsem měl možnost Otázku hodnocení mých studijních výsledků a hlav- poznat jiné, daleko širší obzory. Sport mě naučil seně mého studijního přístupu bych asi měl přene- beodříkání, pracovitosti, soutěživosti a rovněž také chat jiným, ale sebekriticky se musím přiznat, že neochotě akceptovat porážky a prohry. Vlastnosv průběhu studia jsem asi nebyl žákem nejpilnějším. ti získané při sportu jsou navíc, dle mého názoru, Subjektivně bych sám sebe ohodnotil jako studenta aplikovatelné do jakékoliv jiné oblasti. velmi tvrdohlavého, který plně využil skulinek v českém středoškolském systému a po čtyřech letech Dá se skloubit vrcholový sport a studium? Co pro flákání se (a užívání si nevalného prospěchu, jakož tebe v kterých životních etapách bylo důležitější? i nevalné pověsti) jsem dokázal odmaturovat na Bohužel se vrcholový sport a studium v ČR dá samé výborné. Jelikož na třeboňský gympl vzpomískloubit jen velmi obtížně, v některých sportovních nám rád, určitě bych nic nedělal jinak, vše bych si odvětvích (kolektivní sporty) pak vůbec. Je to asi klidně rád zopakoval. širší otázka zejména pro naše ústavní činitele, poslance, senátory, ale i český školský systém by dle Které předměty tě nejvíc bavily a proč? Jak jsi na mého názoru měl projít výraznou rekonstrukcí.

Jaký jsi byl student? Kdybys mohl vrátit čas, co bys dělal jinak?

22

tom byl a jsi se studiem jazyků?

Nejvíce mě vždy bavil dějepis, od mládí jsem rád četl historické knihy, navíc pod vedením paní učitelky Ježkové se studovalo příjemně. Také jsem měl rád zeměpis, angličtinu. Naopak jsem nemusel matematiku a fyziku, do dnešního dne obdivuji paní učitelku Matuškovou, že to se mnou vydržela. :-)

Kam tvá cesta směrovala po maturitě?

Po maturitě jsem šel na vojnu, hlavně proto, že jsem se chtěl věnovat sportu – a jak jsem už uvedl, studium a vrcholový sport v závislosti na nedokonalosti českého „fosilního“ školského systému prostě skloubit nešlo. Po třech letech flákání na dálkovém studiu FTVS UK, které nikam nevedlo a hlavně mě Co pro tebe znamená Třeboň, Česko? vůbec nebavilo, jsem se rozhodl odejít studovat a Třeboň jako mé „rodné“ město má pro mě zásad- sportovat do Spojených států (University of Californí význam, oba rodiče pocházejí z Břilic, v Třeboni nia – Berkeley), kde studium se sportem skloubit jsem prožil celé své dětství a vždy se domů rád vra- šlo. cím. Stejně tak pro mě hodně znamená Česko Mys-

největší úspěch nás obou.

Díky sportu jsi určitě začal hodně cestovat - které Jak na sobě pracuješ v současnosti - učíš se stázemě jsi navštívil a co to pro tebe znamená? le? Co čteš, co volný čas?

23

Cestování se sportem pro mě nebylo zase až tak příjemné a přínosné, jak by se mohlo zdát. Sportovci sice často procestují celý svět, ale většinou navštíví pouze letiště, hotel a závodiště – a na poznávání krás okolí není čas ani energie. Já velmi rád vzpomínám na dlouhé tréninkové pobyty v Itálii v krásném prostředí pod Mount Circeo. Úžasným zážitkem byl tréninkový pobyt v Yosemitském národním parku a výstup na vrchol Half Dome.

V současné době čtu převážně odbornou literaturu, bohužel mi pracovní nasazení nedovoluje se moc věnovat beletrii. Ve volném čase se snažím sportovat, hrát hokej, fotbal či lyžovat. Bohužel mi nezbývá čas ani energie na veslování, což mě malinko mrzí.

Porovnej život, lidi u nás a v cizině - co jsou naše přednosti, co nám naopak chybí?

Co se týče života v cizině, je těžké ho hodnotit, jelikož jednotlivé sociální vrstvy a jejich životní styl Jak moc tě ovlivňovala rodina, tvůj otec - dříve se fundamentálně liší. Domnívám se, že život doma velmi úspěšný veslař? v ČR má obecně v průměru vyšší kvalitu a úroveň, Moji rodiče mě samozřejmě ovlivňovali a ovlivňují než třeba v některých koutech USA. Co mi však veldodnes – zejména jim vděčím za mé sportovní a ži- mi vadí, je „blbá nálada“ mezi lidmi v ČR, neustálé votní úspěchy, bez jejich podpory a péče by bylo vše negativní názory, postoje, stěžování si a zejména očekávání, že „stát“ či někdo jiný má povinnost se daleko těžší. o mě postarat. Na druhou stranu musím říci, že při návratech do ČR pozoruji výrazné zlepšení a jsem Kdo je tvým životním vzorem - proč? Nikdy jsem neměl určený jeden konkrétní životní tudíž v souvislosti s růstem a vývojem životní úrovvzor, snažím se učit od schopných a slušných lidí, ně v ČR optimistou kteří v životě něco dokázali.

Co bys doporučil dnešním studentům?

Těm gymnazijním – aby si užívali krásného prostředí třeboňského parku, restauračních zařízení V současné době pracuji pro českou investiční spo- a celkové pohody, kterou středoškolské studium lečnost, která v minulých letech rozšířila své inves- umožňuje. tiční portfolio do USA. Mohu zde efektivně zúročit Těm aspirujícím vysokoškolákům – aby tvrdě prasvé zkušenosti a znalosti amerického prostředí a covali, investovali do svého vzdělávání a profesního transatlantického obchodního prostoru, které jsem růstu i za cenu toho, že si místo piva či nových zísal během svého studia na univerzitě v Berkeley lyží koupí drahý software či připlatí na studium. a během svého následného pracovního zařazení v Individuální spoluúčast studentů na jejich vzdělávání je nevyhnutelná, pokud chtějí získat konkurencečeských diplomatických službách. Před nástupem k současnému zaměstnavateli jsem schopné vzdělání. působil na Generálním konzulátě České republiky v Los Angeles a Velvyslanectví ČR ve Washingtonu, Jaké máš sny? D.C., kde jsem pod vedením J. E. Velvyslance Petra Mým snem je jít brzy do důchodu, abych mohl konečně cestovat po světě za zábavou a ne pouze za Koláře působil v oblasti obchodní diplomacie. prací …

Čím se dnes živíš, jak úspěšný a spokojený jsi profesně?

Zastihla jsem tě na Floridě - co pro tebe znameSleduješ politiku? ná Amerika? Amerika je pro mě druhým domovem, převážnou část svého „dospělého“ života jsem prožil na nejrůznějších místech USA (San Francisco, Los Angeles, Washington DC, New Yourk), mám tam spoustu známých a přátel a vždy se tam budu rád vracet. V současné době jsem velmi rád, že mě mé nové pracovní zařazení často zavede zpět do USA, často pracovně navštěvuji právě Floridu, Nové Mexiko a Colorado.

Jelikož jsem přes čtyři roky působil v diplomacii, která je vlastně prodlouženou rukou české politické scény do zahraničí, politiku samozřejmě sleduji a stala se součástí mého všedního dne. Měl jsem možnost se sblížit s množstvím vrcholných představitelů současné či minulé politické scény a i nadále s několika z nich udržuji stále kontakty. Obecně se považuji za politicky konzervativního, pravicově orientovaného člověka, blízké jsou mi názory prezidenta Klause.

Tvá sestra Markéta se také „proveslovala“ k zajímavým životním příležitostem - kdo z vás byl ve Jaké jsou tvé zásadní životní hodnoty? Mezi mé zásadní životní hodnoty patří slušnost a sportu úspěšnější, komu z vás sport více dal? ohleduplnost, pracovitost a umění radovat se z ma-

Na tuto otázku se strašně obtížně odpovídá, hodličkostí. nocení bych rád přenechal veslařským odborníkům. Moc děkuji za rozhovor a přeji další profesní i osobMyslím, že já i sestra jsme díky sportu mohli objevit ní úspěchy - ať má GYM v příštích letech o čem psát! nové širší obzory, což je asi největší pozitivum a

Hry

o-

nan

-chi

Vítám videoherní nadšence. Minule jsme měli vskutku bohatou nadílku různých her, většinou velmi povedených. Od posledního vydání uběhlo mnoho vody a menší přísun kvalitních videoher vystřídal vyšší výskyt politických afér či nepokojů v arabském světě. Rozhodně by mě však nenapadlo, že při besedě s Prof. PhDr. Janem Sokolem, Ph.D., Csc. dostanu námět ke krátké herní úvaze, která je na protější straně.

Massive multiplayer dependence> World of Warcraft je fenomén. Je to pojem. Ovlivnil mnoho lidských životů, některé životy díky němu vznikly (páry, které se poznaly ve WoW) a kromě toho je to nejlepší dojná kráva současného herního průmyslu. S jedenácti miliony hráčů měsíčně, platících zhruba 12 dolarů, se jedná o skutečný zlatý důl. Nový datadisk, který vyšel začátkem prosince, sice část herního světa obrací naruby, ale jinak je to stále staré dobré WoWko. Údajně o něco zjednodušené, ale závislost může klidně pokračovat dál. The river of no return> To jsem trochu přehnal.

Cizek‘s Doom Chamber

24

Tradiční povánoční videoherní sucho ale rozhodně neznamená konec zajímavých her, jen jejich nižší koncentraci. Hned na úvod bych rád dohnal jeden rest z minulého čísla: 3.12. totiž vyšla první „profesionální“ 3D florbalová hra, sehnat se mi ji podařilo až v polovině ledna. Fanoušci Doomu by si rozhodně neměli nechat ujít druhý díl Dead Space, ale vyšel datadisk k WoWku a pokračování Drakensangu (jéje, další restík – no jo, když jsem psal o CoD, MoH, Gothicu, nebo FIFě, kam se to má vejít?) a pak už to žádná sláva není. Co by ale rozhodně nemělo ujít vaší pozornosti, je hra One Chance. Proč? Čtěte dál!

Správný název je samozřejmě „Řeka času“. Jestli jste hráli Baldur´s Gate, Neverwinternights, Dragon Age a takové Fable, New Vegas, Two Worlds, Gothic, nebo Mass Effect vám přijdou jako casual lamoviny, pak bych se divil, kdybyste první díl Drakensangu neměli dávno přehraný a ten druhý, který vyšel už v prosinci, vlastně taky. V tom případě taky už víte, že vypadají velmi podobně (tzn. až na některé animace postav skvěle), herní systém je úplně totožný a příběh naprosto famózní. Jen vás nesmí odradit harcore hratelnost a místy brutální obtížnost.

Doomboviny aren´t dead> Kdysi dávno se stříleč-

koví fanoušci dělili na dva tábory – „Doomaře“ a „Dukenukemovce“. A zatímco druzí jmenovaní se v dubnu po čtrnácti letech vývoje dočkají Duke Nukem Forever, po posledním Doomu z roku 2004 se v podstatě slehla zem a všichni dnes hrají CoD. Dobrou zprávou ale pro všechny fanoušky stříleček je, že Isaac Clark je zpět a s ním vynikající příběh a rádoby hororová atmosféra umocněná nedostatkem nábojů. Proč rádoby? Protože za celý celičký Dead Space se budete bát sotva deset vteřin, pokud jste ultra útlocitní. Jenže za již zmíněný skvělý příběh, výbornou grafiku a animace hře milerádi odpustíte i nudné prolézání větracími šachtami, zbytečné zbraně (na NBA, NFL, NHL... FBL?> Zmínka o florbalové simu- co máme asi ve frenetické střílečce použít sniperku, laci Floorball League (zkráceně FBL) asi nenechá ha?), nebo třeba nulovou znovuhratelnost. žádného florbalového fanouška chladným. Ale k velkému zklamání většiny z vás musím nadšení krotit: hra se prodává za € 34,90 (necelých 850 Kč), což se vzhledem ke slibům profesionality nezdá moc. Inu, JE to moc. Hra každého naivního fanouška polije studenou sprchou – vypadá totiž jako z roku 2000 – animace nenavazují, hráčské obličeje nejsou věrné, fyzika míčku je nereálná, grafika otřesná a textury se prolínají. Tato hra má všechny známky projektu, který byl příliš ambiciózní. Nedostatek financí se projevil velmi bolestně. Hra jinak obsahuje několik módů, které jsou všechny stejně nezábavné, možnost hrát finskou ligu a MS ve florbale 2010. Možná to vyznívá víc negativně, než je to myšlené. FBL není vyloženě špatná hra, ale ukousla si příliš velké sousto. Velkým florbalovým nadšencům rozhodně umožňuje příjemnou zábavu, žádné NHL to ale není...

-rosYou have one chance> Tuhle větu uvidíte během několikaminutové hry celkem pětkrát. Hra One Chance je jednoduchá freewarová flashovka, kde představujete vědce. Vědce, jehož tým našel zázračný lék na rakovinu. Lék, který, jak se později zjistilo, do šesti dnů zabije vše živé na zemi. Co uděláte? Chytíte se stébla a zkusíte najít protilátku, nebo strávíte poslední chvíle života s rodinou? Svým způsobem geniální hra hraje na vaše city, a pokud se do ní dokážete ponořit, budete mít o čem přemýšlet. Dohrání hry vám zabere pár minut, tak si vygooglete „play one chance game online“ a pustťe se do ní. Hra se ovládá kurzorovými šipkami a mezerníkem a doporučuji hrát jen jednou, abyste měli skutečně jen jednu šanci – více pokusů by vám zkazilo dojem ze hry. A až na obrazovce budete číst „Today, every single living cell on planet Earth will be dead. You had one chance,“, dáte mi za pravdu, že to stálo za to. Nebo ne?

Šachový koutek

Milí čtenáři šachový hádanek. Hádankou z minulého kola bylo rčení, které pronesl sám veliký Napoleon: „Živý pěšák je víc než mrtvý generál.“ Tato hádanka se jevila pro mnohé z vás jako snadný oříšek, i proto pravděpodobně do redakce došel rekordní počet správných odpovědí. Z nich byl jako vítěz vybrán náš nový spolužák, Šlesvik von Holštýn. Gratulujeme! Otázka pro aktuální číslo je tato: „Co chce říci dáma na šachovnici?“ Vaše tipy na správnou odpověď odesílejte na adresu redakce.

No, a to je asi tak všechno. Ještě jednou zvu na náš web (COŽE?!? Vy nevíte, jakej je náš web? Děláte si ze mě srandu?!? Vygooglete si to, vostudy vostudný!), kde je k nalezení další z mých hlubokomyslných úvah. Připomínky samozřejmě můžete posílat na [email protected], stejná adresa platí, kdyby měl snad někdo zájem spolupracovat na herní rubrice. KAŽDÝ JE VÍTÁN. Těším se příště.

Jazykové okénko MY FAVOURITE TOY I could easily call myself a competitive person. I rarely reject any opportunity or challenge to measure any kind of skill, when such opportunity presents itself. Of course the best chance to do this is in sports, or in my opinion, in computer games. While I enjoy occasionally a sportgame I really do love computer games. With the revolution that the internet has brought to the multiplayer gaming it is a great pleasure to compete with all kinds of players all around the world. You never know who you are playing against. It could be a person much younger or even a girl (unlikely, because they lack skill and awesomeness :-)). A live opponent is very important for me to enjoy the game . A man can err, can do wrong or random and senseless decisions, which would not be done by a computer AI. This makes every game unique and challenging. Where others see some wasted time, I see an arena, a battle, a clash, a winner and a loser. I really like the „win feeling“ that is why the world of games still remains my favourite toy.

o-

-chinan

Proč hrajeme

To, že lidé mají potřebu si hrát, je dobře známo. Všechny různé typy her byly populární přinejmenším už v antickém Římě. Otázka zní, proč člověka hra baví. Nabízí se odpověď, že odměnou je přeci pocit z výhry. Jak ale řekl profesor Sokol, velmi záleží na způsobu, jakým výhry dosáhnu. Připodobnil to na situaci, kdy v mládí hrál se svým bratrem šachy a v nestřežené chvíli si vracel vyhozené figurky do pole. Když ale potom vyhrál, zjistil, že z výhry nemá radost. Zjistil, že tím podvodem celá hra ztrácela smysl. Z toho vyplývá, že hra bez pravidel ztrácí svůj smysl. To ale stále není celé: podobným způsobem můžete hrát, soupeře drtivě porazit a radost nemít. Proč? Proč, když hrajete šachy proti pětiletému dítěti a dáte mu „šustrmat“, namáte radost? Proč si lidé záměrně vybírají protivníky na stejné úrovni? „Abych si zahrál,“ odpoví většina hráčů. A v tom je ten zakopaný pes: nejde jen o to zvítězit. Proč by v tom případě bylo ve všech hrách rozdělení obtížnosti přinejmenším na „easy“, „normal“ a „hard“? To nás přivedlo k onomu kouzelnému slovíčku „výzva“ či také „challenge“. Jsem přesvědčen, že pravé kouzlo her spočívá v pocitu ze hry a překonávání překážek.

25

Zapomenutá místa V souladu se soutěží na www.casopisgym.cz budou i tato Zapomenutá místa o opomíjených hasicích přístrojích. Nejdřív vyhlášení výsledků: Pokud byste opravdu pečlivě prošli celou školu, narazili byste na 24 práškových a 4 sněhové hasicí přístroje. Kompletní seznam, kde se jaký nachází, je k dispozici na výše avizovaných stránkách. Nejblíže se celkovému počtu přiblížila paní uč. Kohoutová. Šťastní výherci si své ceny mohou vyzvednout v kabinetu zeměpisu. 1. Anna Kohoutová - prohlídka hasicích přístrojů s odborným výkladem pana školníka 2. Jan Kurš - kniha A.Christie, “Není kouře bez ohýnku” 3. Kateřina Šteflová - pět extra pálivých chilli papriček (stupeň pálivosti minimálně 100.000 SHU – dle Scovilleo stupnice) Jak již bylo řečeno, na škole je 28 hasicích přístrojů. To je celkem hodně, a protože jsou rozmístěny podle toho, co se nachází v které místnosti/chodbě, vytváří celkem účinný systém. Nejvíce je zde těch práškových, které nahradily klasické vodní, ale zase jsou nahrazovány sněhovými. Proč? Je to jednoduché: když budete hasit práškovým hasicím přístrojem elektrospotřebič, zničíte ho, zatímco sněhovým (o něco méně účinným) ne. Pro vaši bezpečnost je děláno opravdu hodně. Každý rok probíhá revize všech hasicích přístrojů, zda fungují, atd. K tomu ještě přidejte jednu kontrolu ročně, kdy hasič z Jindřichova Hradce projde celou budovu a prakticky „zkontroluje kontrolu“. Jak je vidět, opravdu se nemáte v případě požáru čeho bát. Celý systém funguje opravdu dobře, navíc byl v roce 1992 posílen o hydranty (poznáte je podle červených krabic s H v bílém kruhu). Naštěstí nebyl nikdy doopravdy využit – za dlouholetého

26

-ttp ů s o b e n í pana školníka určitě, ani ze starších dat nejsou o požáru žádné záznamy. Na celé škole je zákaz kouření a manipulace s otevřeným ohněm. Pokud odněkud hrozí něco jako nebezpečí, pak z chemických laborek, kde se ale s ohněm pracuje podle speciálního řádu. Pan školník ale opravdovou hrozbu vidí v množství spotřebičů. Když začínal, bylo jich zde nejvýše 5. A teď? Jen si představte ten počet počítačů a všemožné další elektroniky, dostáváme se přes stovku. Požár by mohl vzniknout ze zkratu některého z nich. Možná si představujete, co kdyby přeci jen začalo hořet. Vždy a v každém případě zavolejte hasičům. Poté se snažte požár uhasit, pokud je to možné. Pro používání práškového “ hasičáku“ existuje dobrá rada. Nejdříve vytáhněte pojistku….a počkejte 6 vteřin. Tolik času trvá aktivace prášku v přístroji. Pár budov už kvůli tomu vyhořelo - ti, co hasili, nebyli schopni počkat. Ujistěte se, že páčku na hašení zmáčknete až po uplynutí stanovené doby. Pokud dojde k většímu požáru - a ještě k tomu v přízemí (odkud stoupají jedovaté zplodiny vzhůru), je třeba zajistit evakuaci všech osob na gymnáziu. To má na starost požární družstvo v čele s panem školníkem. Děkuji za pozornost a pro příště slibuji nějaké opravdu tajné zapomenuté místo. Pokud toužíte soutěžit, pak stále platí nabídka z minulého čísla. Na www.casopisgym.cz v archivu blogů naleznete jistou fotku. První, kdo vyfotí místo, odkud byla fotka pořízena a snímek pošle na [email protected], dostane úžasnou cenu od GYMu a především kostru kavky od pana školníka. PS: Při psaní tohoto článku jsem si vzpomněl na požár koše před školou – tehdy to pěkně odnesl. Lukáš Polena do GYMu vytvořil úžasný komiks o této události, k dispozici je na stránkách časopisu.

Etický koutek

ing-

-klimb

NASYPAT ČI NENASYPAT „Je špatné nasypat paní Kohoutové na židličku drcenou křídu.“ „Je správné, ke zlosti paní ředitelky, opouštět učebnu biologie oknem.“ Nepochybuji, že byste vymysleli vhodnější tvrzení, ale pojďme se podívat, spíše než na jejich úsměvnost na to, co jsou vlastně zač. Když řekneme o něčem - třeba skákání z okna, že je dobré nebo špatné, tak tím vyjadřujeme jen vlastní názor nebo i něco víc? A co třeba: „Je špatné ubližovat bezbranným.“ Když pronášíme takovouto větu, pak tím sotva myslíme jen, že se nám ubližování nelíbí, ale spíše apelujeme na své okolí, aby se tak nechovalo. Jestliže přijmete toto stanovisko, pak výše uvedené tvrzení přestává být prostou oznamovací větou, ale stává se etickým soudem. Ovšem nabízí se otázka: Na čem se takovýto etický soud zakládá? Snad by se dalo souhlasit se stanoviskem, že se zakládá na našich etických hodnotách (např. úcta, spravedlnost, skromnost). A co jsou tyto hodnoty zač? Kde se v nás berou? Jsou v zásadě dvě možnosti. První, že hodnoty jsou vytvořené společností. Tedy jsou takové, jaké si je společnost vytvoří. Druhá, že hodnoty jsou na společnosti nezávislé. A to, že ke světu patří nehledě na lidskou existenci (to ještě neznamená, že se v něm nutně projevují). K první možnosti: pokud jsou hodnoty tvořené společností, v čem jsou hodnotné? Může tedy být společnost, kde ubližují bezbranným, považují to za dobré a ono to je dobré? Chce se nám říci, že to sice považují za dobré, ale dobré to ve skutečnosti není. Ale co je potom dobré? Nedostáváme se tím ke druhé možnosti, že dobré a špatné je něco nezávislého na lidské společnosti? Nebo to opravdu dobré je, když to za dobré považují? Nemáte dojem, že se

v nás něco příčí přijmout toto stanovisko? K druhé možnosti: hodnoty zde jsou nezávislé na společnosti. Ale kde se tu potom berou? Opět několik možností (my se podíváme jen na některé). Za prvé, hodnoty jsou nám dány od Boha. Tedy Bůh je ten, od koho pocházejí. Není třeba zde zkoumat jejich opodstatněnost, jen (ve většině případů) je třeba zkoumat a vykládat boží znamení a z nich se snažit tyto hodnoty správně odvodit. Pokud nám Bůh předal vzkaz explicitně, třeba formou přikázání, tím lépe. Za druhé, hodnoty jsou přítomné ve světě a naším cílem je poznat, jaké jsou - tzn. poznat, co je správné. A zase máme mnoho možností. Jen ve stručnosti: Jedna možnost je, že existuje jakási idea dobra - dobro samo, a vše, co v něm má účast, je dobré. Nebo dobro poznáme dle rozšířeného rčení: Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili Tobě. Ale tím bychom spíš vyřadili jen zlo, než nalezli dobro (za předpokladu, že je něco mezi dobrem a zlem). Za třetí například, že správná je ta z možných alternativ, která způsobí nejméně utrpení a nejvíce blaha. Dále bychom mohli hledat dobré konání tak, že se zeptáme, zdali by se mohlo stát obecně platným zákonem (ne nutně ve smyslu legislativy). Nebo je snad správné to, co by za správné označil nezúčastněný pozorovatel dokonale znalý situace? A mnoho jiných. Fantastické na nich (koncepcích etiky) je, že nám nezodpoví jen první dvě tvrzení, ale i mnoho jiných a značně netriviálních. Jistěže většina z těchto teorií má i své slabé stránky, ale co je nemá? Resp. bychom se spíše měli ptát: Může je nemít a zároveň být v něčem přínosná?

27

Kontinentální blogáda Termín ‚blog‘ se jakožto dlouhodobý internetový fenomén v podobě webové stránky povětšinou s konkrétním zaměřením a povětšinou jedním autorem v několika posledních měsících zlehka dostává i do povědomí studentů našeho gymnázia. Stačila jen chvilka intenzivního bádání ke zjištění, že jich na škole není ale vůbec málo. Když se blíže podíváme na tématiku jednotlivých blogů, zjistíme, že jsou všechny (za)řaditelné. Ať už jde o blog, kde autor publikuje své myšlenky a názory, nebo zkrátka o stránku, kde píše o svých zájmech a věcech, které ho zajímají – ty všechny jsou na gymnáziu k mání. Například blog p. Rosochy (http://rosocha.blog.respekt.ihned. cz/), kde náš učitel sdílí otevřeně své názory a vyjadřuje se k tématům jemu blízkým, by určitě stál za zmínku. Když mezi studentské osobní stránky pro tentokrát nezapočítáme blogy redaktorů našeho časopisu, které můžete najít na samotných stránkách GYMu, své zastoupení by mezi nimi našla určitě we-

-iwishbová stránka Lindy Kubaštové (http://arny-ivamir. webnode.cz/), která se týká především jejího pejska nebo blog Katky Dvořáčkové (http://kay17ryan. skyrock.com/), jehož osobitý obsah určitě vřele potěší nejen oko angličtinářů. Mezi blogy s konkrétnější specializací by mohl zaujmout blog Dana Urbánka (http://worldofboredom.blogspot.com/), jenž se zabývá převážně kinematografií. Trochu jiný šálek kávy by mohl nabídnout blog jedné z redaktorek módní policie Zuzany Šotové (http://shosannaandthomas.blogspot.com/), na kterém se autoři skrze důmyslné zpracování pokouší inspirovat ostatní ohledně světa módy. Samostatnou kategorii by si možná zasloužily stránky zaměřené na sport, jejichž editory jsou naši studenti: např. třeboňský airsoft, jejichž stránky jsou prozatím v rekonstrukci. Domén placených i neplacených je požehnaně, tak se, lidi, projevte, když už trávíte u toho počítače tolik času!

Dekahovor se Zdeňkem Kučerou

-ros-

S MOUDRÝM KNIHOVNÍKEM JEDNÉ MALÉ KNIHOVNY, UMÍSTĚNÉ BLÍZKO NEBE Kdybyste měl možnost setkat se coby pátečník s zidenta přímo 12 zemí, 8 nepřímo, tzn. i ČR, zbytku T.G.Masarykem, jaké tři otázky byste mu položil? -7 monarchií- se tento problém netýká. V Německu

28

Doba, ve které TGM žil, je dnešnímu člověku příliš vzdálená. Navíc, z lidského hlediska to byla doba velice krutá a nikdo z nás by o návrat v čase zpět určitě nestál. Ani kdybych patřil do okruhu Čapkových blízkých přátel. Raději bych T.G.Masaryka přenesl do naší doby, provedl ho současnou Prahou, ukázal její proměnu za posledních sedmdesát let, a pak bychom společně zamířili vlakem (z důvodu bezpečnosti provozu) do Třeboně. A v plné aule naší školy bychom mu všichni položili moře otázek. A na jaké ty tři otázky bych rád slyšel jeho odpovědi? 1/ Jak hluboce Vás zasáhl rozpad Československa? 2/ Byl Edvard Beneš dobrým prezidentem? 3/ Mohl být Jan Masaryk zachráněn?

Které české osobnosti byste navrhl na bankovky (20, 50, 100, 200, 500, 1000, 2000, 5000) ? Stávající české bankovky z dílny Oldřicha Kulhánka se mi vážně líbí. Nejen po stránce umělecké, ale i hodnotové. Mám je rád, dokonce mnohem víc než eurobankovky (bez ohledu na kurz)! Kdybych měl ale své království (jako Bolek Polívka), třeba Holičkyland (to zní skoro jako Holland), pak bych na nich nechal z titulu své funkce zobrazit třeba tyto slavné tváře: 20 –Josef Švejk, 50- Petr Vok, 100- Jakub Krčín z Jelčan, 200- Toyen , 500- Alois Rašín, 1000- Sv. Ludmila, 2000- K.H.Mácha, 5000 – Jaroslav Seifert . A na 10 000-ovku Járu Cimrmana. Jak bankovku, tak i pravou Cimrmanovu tvář dosud nikdo neměl tu čest vidět.

se stalo tradicí, že za kandidáta (skutečného reprezentanta země) se vybírá známá osobnost z oblasti vědy, kultury, umění, sportu...politici populární nejsou. Koho bych opravdu viděl jako prezidenta /-ku si momentálně netroufám říci.

Jaký by měl být roční rozpočet školní knihovny, aby byla podle Vašich představ? Těšilo by mě, kdyby se knižní fond naší školy přiměřeně rozrůstal o kvalitní a ceněná díla a my mohli hrdě říci, jak bohatou a obsáhlou knihovnu máme. V budoucnu, a to jsem si jist, bude knihovna patřit k opravdovému bohatství tohoto gymnázia. Zanecháme tu dědictví pro budoucí generace studentů i učitelů. A to mě vážně těší. Proto vybízím žáky, aby se i oni podíleli na výběru knih, tlumočili mi své požadavky, popřípadě se mnou navštívili místní antikvariát a knihy si vybrali sami. I to jsme již s úspěchem vyzkoušeli. A rozpočet? Pokud bych mohl zakoupit alespoň jednu knihu týdně (při průměrné ceně 300,- Kč), byl bych za 12 tisíc korun ročně velice vděčen. Zbývající odpovědi naleznete na casopisgym.cz

Co je pro Vás největší záhadou českých dějin? Na historii je fascinující to, že si lze donekonečna klást otázku co by bylo, kdyby bylo…..? Kdyby praotec Čech překročil českou kotlinu a pokračoval dále za kopečky, kdyby nebylo Karla IV. nebo Jungmanna….. Záhadou v novodobých dějinách je pro mne třeba existence, či neexistence štěchovického pokladu.

Koho byste rád viděl za dalšího prezidenta ČR a proč? Rozhodně ne někoho z dosavadních až moc mediálně známých tváří českých politiků. Kdyby otázka zněla opačně, bylo by to snazší.Ve Finsku nebo Estonsku (současný prezident Ilves má velice podobný životní osud jako neúspěšný kandidát Jan Švejnar) se snaží, aby funkce prezidenta nebyla provázána s členstvím v politické straně, navíc ještě vládnoucí. Klidně bych uvítal ženu - prezidentku, kterou mají např. ve Finsku (Tarja Halonen). Rád bych, aby naši zákonodárci do té doby zavedli přímou volbu prezidenta. V současné době z 27 států EU volí pre-

Karle, do těchto výšin dosáhnu pouze já...

Hra snů

29

V zimě jsou dny krátké. V krátkých dnech se brzo stmívá. Čím méně přirozeného světla mě obklopuje, tím dříve se mi chce spát. Když člověk spí dlouho a v režimu víkendové volnosti, začnou se mu ze zkratkovitých a zmatených snů tvořit celé ságy. Občas se mi dokonce podaří přerušit spánek, jít se napít nebo vyčůrat a poté si lehnout a pokračovat jako po reklamě v televizi. V některé dny cítím potřebu si svůj sen zapsat. V poslední době to čím dál častěji probíhá takhle: Když se probouzím, ještě se zavřenýma očima si říkám, že tenhle sen si musím alespoň zapamatovat. Pak procitnu, uvědomím si, na jakém místě se nacházím, do jakého dne jsem se probudila a během vteřiny se bývalá logika snu rozplyne. Detaily se rozmazávají, v hlavě zůstává jen hmota, reprezentující můj dojem ze snu. Z hmatatelné snové “reality” je mrknutím očí jen pocit. Někdy je ale možné i toto slovy definovat. Většinou mě to, že si sen zapíšu, hlavně uklidní. Uzavřu tím svou noční kapitolu. Uspořádali jsme na toto téma malou anketu. Většina z Vás si sny nezapisuje. Avšak z odpovědí vyplývá, že to není způsobeno nedostatkem zájmu, přičítáte to své lenosti. Sešlo se také několik líčení Vašich snů:

Ivana Malechová

V poslední době ve snech, tedy v noci, řeším problémy ze dne a moc si neodpočinu. Několikrát se mi teď zdálo, že jsem s přáteli u moře a všichni se koupeme v oblečení. Bizarnější sny si ponechám pro sebe :).

Helena Mondeková

Napřed jsem šplhala po tobogánu nahoru (ne ve skluzavce, ale zvnejšku, jako kdybychom si tam poskakovali z roury na rouru) spolu s celým oddílem. Následně se oddíl změnil v lidi ze třídy, se kterými jsme plánovali jít do bazénu, a šatny bazénu se náhle proměnily v labyrint pod nádražím, kde jsme hledali Harryho Pottera a našli jsme pohádkový postavičky připíchaný ke stropu. Závěrem mě někde někdo postřelil (neříkám zastřelil, protože jsem si vesele běhala dál) a toho dotyčného vsákla zeď..

Anonym

Žila jsem život želvy, která pila krev ostatním. Po nějaké době jsem se proměnila v pětiletou holčičku, která se vydala stopovat na dálnici. Posléze mě srazil řidič kamionu.

Anonym

Honila mě čajová konvice a když mne chytila, tak jsem do ní spadla. Byla tam tma, a pak jsem se probudila.

Tomáš Tichý

Byl jsem trenér pokémonů a jen tak mimochodem uměl lítat. Vyhrál jsem indigovou ligu!

Michal Brezovský

Když jsem byl mrňous, tak se mi zdálo, jak moje rodiče pohltila slizká zelená nestvůra, potom se vrhla na mě, ale já utíkal po schodech v našem paneláku dolů a vyběhl ven, pak jsem viděl, jak nestvůra schlamstla celou budovu, a pak přijela babička na kole, já jí skočil do košíku, ujeli jsme nestvůře a já se probudil.

Tomáš Vlček

Z prostředí třeboňského gymnázia, schodovitá učebna se ve snu změnila na schody vytesané ve skále a p. Tichá mě za nekázeň vyhodila dolů do moře.

Anonym

Zdálo se mi, že jsem David Copperfield a pan Creakle mě bije za to, že nemám ten anglickej referát.

Anonym

Jednou jsem cestovala pouští, měsíční pouští a v dálce se pnuly nad krátery dvě fialové sopky. Stál tam mužíček a jak mi bylo řečeno, cesta dál vede jen jedním z otvorů. Jednoduše řečeno jsem měla proskočit hrdlem jedné ze sopek a nechat se unášet vírem nekonečna. Byl v tom ale háček. V jedné, a ten zatracenej mužíček mi nechtěl říct, v jaké, mě mělo, jako Alici padající do zaječí nory, obklopovat vše to, o čem jsem kdy snila, slasti a potěšení pro tehdy patnáctiletou holku. Druhá možnost, ta nepříjemnější, byla, že si špatně zvolím a věčnost strávím pádem propastí utrpení a smutku. No a já měla v tu chvíli štěstí a fakt to bylo skvělý...chvíli. Po pár set metrech jsem spadla do tmy na studený beton a nemohla najít cestu ven. A tehdy jsem se probudila.

Anonym

Havel měl jako prezident na starost třeba i zaplacení přeletu “halejovo” komety i nad územím ČR, když se blížil ten inkriminovaný okamžik po 76 letech (nebo kdy). Říkal, že protentokrát se na to vykašleme, že si toho stejně nikdo nevšimne. Někdo mu odpověděl: „No já nevím, ňákej rejpal se vždycky najde.“ Sledujte stránky casopisgym.cz, zde Vás budeme informovat o kulturních akcích (a že to vypadá, že na jaře toho v Třeboni bude dost). Přejeme soustředěné čtení a také, aby Vás sny odnášely co nejdále od reality!

Dream Art a jeho historie „Všechno se může stát, všechno je možné a pravděpodobné. Čas a místo neexistují, fantazie přede a tká na bezvýznamném podkladě skutečnosti nové vzory: směsici vzpomínek, prožitků, nespoutaných nápadů, absurdit a improvizací. Osoby se štěpí, zdvojují, zdvojnásobují, mizí, zhušťují, rozplývají, sdružují. Nad všemi vědomími však stojí jedno jediné, snílkovo – neexistuje totiž žádné tajemství, žádná nedůslednost, žádné skrupule, žádný zákon. Snílek nesoudí ani nevysvobozuje, pouze vypráví.“ Citovala jsem část Strindbergova úvodu k jeho dramatu Hra snů. Strindberg je jedním z celé řady umělců, kteří z nesourodé, ale zdánlivě logické formy snů čerpají. Snění hrdinů je popisováno a vykládáno už ve starověké literatuře. Avšak doba, kdy sny budou hlavní přiznanou inspirací a umění bude postrádat reálnou

30

kostru, teprve přijde. V romantismu se zdůrazňuje hodnota iracionálních zdrojů. Jedním z nich jsou takzvané vize, ať už ze snů nebo ze stavů intoxikace. Romantikové věří, že právě pomocí vizí odkryjí umělcův potenciál. O něco později, na přelomu devatenáctého a dvacátého století, se díky symbolismu a expresionismu snová fantazie dostává do výtvarného umění. Symbolisté se snaží pomocí zdánlivě jednoznačných symbolů naznačit jevy, které nelze racionálně popsat a expresionisté znázorňují své pocity bez ohledu na konvence a realitu. Stejně tak v literatuře se začíná objevovat styl vyprávění, ve kterém se nerozlišuje fantazie od reálného světa. Ve stejné době Freudovy práce o lidském podvědomí vyvolávají v západním světě diskuze o snech. To vše má vliv na nastupující generaci umělců - surrealisty. Podvědomí je pro ně tvůrčím nástrojem. Předpokládají, že zdánlivě iracionální sdělení může mít významný smysl. Vynález filmu a animace přináší nové možnosti. Od této chvíle je možné živě zobrazit nereálné děje (např. mluvící zvířata). Filmy založené pouze na snech však zůstávají okrajovou záležitostí a doménou avantgardy. Naproti tomu komiksy se sny zabývají častěji a déle. Dnes má Dream Art i psychologický význam pro umělce samotné, bez ohledu na to, jakou hodnotu jejich výtvor má. Deirdre Barrett, harvardský profesor psychologie, napsal knihu s výmluvným názvem „Spánková komise: Jak umělci, vědci a sportovci užívají snů k řešení tvůrčích problémů - a jak na to“. Obsahuje soupis moderních děl inspirovaných sny, je to například kniha Sofiina volba či dílo Stephena Kinga, Ingmara Bergmana, Andreje Tarkovského nebo Salvadora Dalího. Paul McCartney prý nejdříve slyšel píseň Yesterday ve snu a poté ji podle toho složil. Kdo ví, jestli takhle nevznikala i tvorba umělců dob dávných... Na stránkách casopisgym.cz najdete odkazy, které Vám tohle odvětví umění přiblíží lépe, než teoretické texty. Možná budete překvapeni, co všechno do této kategorie spadá.

Sny Davida Lynche „No to mi byla zase lynchovina!“, mumlám si pod fousy a škrábu se zpod peřiny, kam jsem se strachem uchýlila, abych vypnula dobíhající titulky. Cítím se dokonale zmateně, jako po výplachu mozku, navíc trochu mrzutá. Nechápu, o čem ty dvě hodiny vlastně byly. Na vině není, jak by se mohlo zdát, moje prostoduchost, jsem jen zatím natolik „normální“, abych Lynchovi dokázala porozumět. Tak jsem si, poněkud poníženě, na internetu našla potřebná vodítka, pro pochopení děje a oddala se těm skličujícím zážitkům podruhé. Všechna čest, Lynch je génius. Génius a vyšinutý král, vládnoucí ve svém surrealistickém království, manipulující filmovými fanoušky, kterým dokonale zamotal hlavu, zvouce je do svého snového světa. Lynchova filmografie obnažuje ta nejčernější zákoutí lidské mysli, nalézá v ní noční můry, které pak mění ve skutečnost způsobem, který maže hranici mezi těmito světy. Se smyslem si Lynch hlavu nikterak neláme, svou cyničností, absurdně volenou hudbou a expresionistickým laděním však na diváka působí přes emoce a tam je jeho síla.

Nejslavnější sny v historii Ačkoliv se sny mohou zdát pouhým zpestřením jinak poměrně nudné doby strávené spánkem, v historii lze nalézt mnoho případů, kdy hrály mnohem důležitější roli. Jedním z těch nejtypičtějších je sen, který se zdál faraonovi ve starém Egyptě – faraon v něm viděl sedm vykrmených krav, které byly pozřeny sedmi vyhublými, a sedm tučných klasů, které pohltilo sedm hubených. Onen sen mu byl vyložen jako proroctví o úrodě egyptského lidu, který bude sedm let prosperovat a poté přijde sedm let bídy a hladu. V reakci na to dal faraon vytvořit zásoby obilí, které nakonec zachránily říši od hladomoru. A lze pokračovat dál - Calpurnie, Caesarova manželka, ho ve snu viděla umírat rukou vraha nedlouho předtím, než se tak skutečně stalo, Jana z Arku ve snech slyšela hlasy nebádající ji k záchraně Francie, Mohamedovi se ve snech zjevoval archanděl Gabriel, což dalo za vznik koránu. Mimo jiné i básník Dante Alighieri byl právě ve snu veden ke své mrtvé milence Beatrici, které později věnoval velkou část svého díla. Můžeme tedy vidět, že v minulosti hrály sny vcelku důležitou roli. Mohla za to zajisté i větší moc církve a víry samotné, neboť kdyby se v dnešních dnech někomu zjevil archanděl, tak by se dotyčný nejspíš pouze podivil tomu, že předchozí večer přece nic nepil.

31

YouTube tip

Mluvím tu hlavně o snímcích:

Eraserhead

(1977): bezesporu nejděsivější, nejnepříjemnější klaustrofobní podívaná, kterou jsem kdy dobrovolně podstoupila. Kamera téměř stojí na místě, černobílý obraz pak doprovází směsice industriálních zvuků, ale nakonec to všechno dobře dopadne, protože křehká dívenka – smrt zbaví hlavního hrdinuod všeho trápení. Nebo ne?

(1986): Tradiční kriminálka s kýčovi- kanál: Doki66 tým příběhem lásky na pozadí, propletená šílenými scénami a bizardními situacemi, aby vám bylo při- Chceme odkázat zejména na kreslený seriál Salad pomenuto, kdo je režisérem. Fingers, ačkoliv se tento kanál britského karikatuMullholand Drive (2001): Dvě hodiny si myslí- risry Davida Firtha animacemi jen hemží. Po interte, že sledujete docela obyčejné drama, potom přijde netu velmi populární zelený humanoid s vykulenýposlední půlhodinka a Lynch z vás udělá úplného ma očima a výrazně dlouhými prsty žije ve svém blbce a vy se nestačíte divit. Vyplatí se přečíst si snovém, postapokalyptickém světě, rád tře konečky Lynchovo doporučení k sledování filmu a pustit si prstů o zrezivělé lžíce, ochutnává nečistoty a plete si realitu od představ. V jeho malé chatrči mu dělají to celé znovu, uf! Všímejte si detailů! společnost prstové loutky, jimž přiřazuje nejrůznějLynch navíc „fušuje“ i do hudby a výtvarného umě- ší charaktery a věří, že s nimi, skrze vlastní myšní. Spotřebuje hodně černé barvy, věří totiž, že čím lenky, dokáže komunikovat. David sám vytvořil k více se barvy smíchají s černou, tím více snový ob- seriálu děsivý soundtrack, kdy svou verzi melodie raz vznikne. Černá barva má hloubku, v temnu lépe „Beware the Friendly Stranger“ zpomalil a jednoduše vyvstanou věci, které milujeme, kterých se bojíme, pustil pozpátku. Na webu je k dispozici i filmová verze. a tom sny jsou.

Blue Velvet

Dvojitý rozhovor: Jakub Snad mě okouzlil jeho hlas nebo to byly jen čisté sympatie, každopádně jsem se rozhodla Vám ho trochu přiblížit. Jakub Vančura – zpěvák a kytarista budějovické funk-rockové kapely Strong Coffee! Jsou tři a jejich motto je ‚s groovem nejdál dojdeš‘. Charismatický, vtipný, plný zajímavých myšlenek, … při zpěvu a hraní se zaObčas se mnou vyběhne jímavě tváří a je menší i déšť... než já. Enjoy it!

Vančura

-elle-

int, hlavně basačka, mám slabost pro basačky. Protože ta baskytara úplně těm holkám sedne. A jinak Ruth Copeland. Byla fakt pěkná, jelikož brutálně zpívala, byla dost funková a vystupovala v takový krátký minisukni.

Řešíš, co si vezmeš na koncert na sebe? Noo… jo, protože na koncertě by se člověk měl cítit úplně nejlíp, takže vybírám věci, abych se v nich dobře cítil. A taky když nám naše kamarádka fotografka řekne, ať si neberem černý věci, protože se to špatně fotí, tak si je nevezmu.

První CD nebo kazeta, co sis koupil za vlastní peníze?

Hmm, to bude těžký. Určitě jsem hodně kupoval alba, když jsem poslouchal Red Hoty – koupil jsem od nich téměř vše, a sólové desky kytaristy Johna Fruscianta. Pamatuju si, jak jsem si koupil Shadow Na jaké hudbě jsi vyrůstal? Prošel sis v mládí růz- collide with people tady v jednom krámku v Budějovicích, od té doby jsem žádnou jeho desku v Budějnými styly? cích neviděl. Když jsem byl úplně dítětem, tak jsem měl rád Tata Bojs a taky jsem poslouchal soundtrack z Harryho Pottera. Pak přišla éra Nirvany s Velvet Underg- Chodíš často na koncerty? round a tak dva roky potom jsem poslouchal jen Red Asi bych měl chodit častěji. Člověka to nakopne Hot Chili Peppers. A styly? Snažím se být v tomhle zas něco dělat a ještě může porovnat svoji tvorbu s ostatními. Ale nenechám si ujít Ritchie Kotzena, maximálně otevřený. když zrovna vystupuje v Praze

Poznávají tě lidi na ulici? Noooo … ne (smích). Občas za námi přijdou lidi po koncertě nebo nám napíšou, ale že bych šel po ulici a někdo mě poznal? To se mi fakt nestává. Jenom jednou, v autobuse - ‚Čau, ty seš ten kytarista, viď? Já taky hraju na kytaru, hraješ fakt dobře.‘

Co děláš, když venku prší? Když venku prší? Tak když je takový to dusno - v létě - tak mám chuť tam vyběhnout, ale jinak asi poslouchám, třeba od Led Zeppelin Rain Song. Mám i náladu se podívat na nějaký film, ale nikdy nemám nic staženýho a v televizi většinou nic nedávají. Takže třeba při jednom dešti dám něco stahovat a při dalším se na to kouknu.

32

Jaké máš zvyky nezávisle na tom, kde jsi? Ježííš, to nevím, to je těžký. Když teď byly prázdniny, nemusel jsem řešit školu, a když jsem nechodil na brigádu, tak jsem vždycky ráno vstal, udělal si silný kafe, procvičil jsem se, pustil si nějakou dobrou hudbu a vypil si u ní to kafe, pak jsem hrál celý den na kytaru a večer jsem si zas pustil hudbu nebo si něco přečetl a šel jsem spát. To je pro mě třeba úplně nejideálnější den.

Nejhezčí female hudebnice

Nejlepší koncert na kterém jsi kdy byl? Úplně mě dostal Ritchie Kotzen, když jsem byl na něm poprvé. Pak jsem byl v 9 letech na Tata Bojs právě v Třeboni.

Co si myslíš o české hudební scéně? Tak myslím si, že tu máme několik skvělých skupin a muzikantů, třeba Tata Bojs, Monkey Bussiness nebo Monika Načeva. Z těch starších třeba Mejla Hlavsa.

Napsal jsi někdy milostný dopis? No, několikrát jsem se o to pokoušel, ale nikdy z toho nic nebylo. Neumím psát dopisy. Jednou jsem napsal dopis na rozchod, ale to moc milostné není. Když už, tak raději skládám písničky.

Kde bys chtěl bydlet, když ne v Česku? Já bych chtěl bydlet v Californii, tam to žije, a jsou tam všichni mí oblíbení interpreti, Red Hoti, Kotzen, Warpaint a tak. A nebo v nějakým starým sídle třeba ve Skotsku.

S jakou celebritou by sis chtěl popovídat a na co by ses jí zeptal?

Chtěl bych mluvit samozřejmě se spoustou lidí, ale Nejhezčí? No, tak asi všechny kytaristky z Warpa- kvůli tomu, že jsem ho tak dlouho obdivoval, někdy

i slepě, vybral bych si Johna Fruscianta. A na co asi nic jinýho, něž hudbu. bych se ho zeptal… asi bych byl z toho tak hotovej, že bych vůbec nemluvil. Ale tak zřejmě na to, co mě Křížový výslech teď v hudbě nejvíc zajímá - a to na proces tvoření. sláva x peníze

33

Čeho si na člověku všimneš jako prvního, co je ti na člověku sympatické?

Na každém mě dost zajímá, jaký má úsměv. Samozřejmě mi hned padne do oka člověk, který má na sobě něco extravagantního - nezvyklého, ale to už může být cokoliv, třeba velký knírek nebo obrovský oranžový boty.

Skládáš hudbu? Co tě nejvíc inspiruje?

Není to úplně stejný? Ale tak asi slávu, protože když řeknu peníze, tak to zní špatně.

láska x kariéra láska

pivo x víno

víno

film x knížka

asi film, jsem fakt línej

černá x bílá

Ano skládám, nebo spíš snažím se o to. Je to tak, že člověk musí neustále cvičit, poslouchat hudbu, to tak do sebe nějak vstřebáváš a pak z ničeho nic, když vezmeš kytaru, tak během chvilky něco přijde. Primárně tedy dělám hudbu, sestavím takovou kostru té skladby a pak se zastavím a sám se ptám, co zrovna teď prožívám, co ta písnička vlastně znamená. Podle toho napíšu teprve text. Vždycky mám nejdřív hudbu a pak až text. Obráceně mi to zatím moc nejde.

(celý v černém) – tak mám kousek bílý na košili (smích)… no jo, tak asi černá

blondýnka x bruneta

asi bruneta

romantika x bestiální sex

no tak dám bestiální sex, aby to nebylo tak sladký, když tam mám víno a né pivo

klub x obrovská stage

na obrovský stage je lepší zvuk a lepší komunikace s kapelou, ale v klubu je lepší komunikace s publikem … asi spíš klub

Je hodně těžké nenechat se ovlivnit hudbou, kterou máš rád? No já nikdy nekopíroval, ale myslím si, že z naší hudby je hodně poznat, co posloucháme. Třeba si pustíš písničku, podle toho, jak se zrovna cítíš, a pak když něco složíš, je to tam slyšet. Málokterý člověk nemá vůbec spojitost s okolní hudbou. Všechno to na sebe navazuje.

Hraješ jen proto, že tě to baví, nebo i tak trochu doufáš, že bys mohl ‚dobýt svět‘? Mě to třeba občas ani nebaví, ale mám potřebu něco tvořit a v hudbě mi to jde nejlíp. A samozřejmě, že bych chtěl dobýt svět, ale hlavně proto, abych se hudbě mohl věnovat ještě víc. Nebo kdyby mi jenom někdo dával peníze, abych mohl žít, nedělal bych

Tomáš Jungvirt

... a tehdy přichází inspirace.

-shos-

Tomáš Jungvirt, baskytarista Fly Fly Fly, elfíček – pomocníček Sunshine a člen Super Tuzex Bros. Proč on? Ani nevím. Asi charisma. ^.^ V domluvený den, v domluvený čas na domluveném místě. Trošku jsem se ho bála. (Kdo by se nebál dvoumetrového kluka s vyholeným čírem?!) Ale nesežral mně, a tak vám s ním přináším rozhovor... A nepije kafe!

Na jaké hudbě jsi vyrůstal? Ty jo to já ani nevim, asi Blink a tak. HC, to mi vydželo do teď.

Prošel sis v mládí různými styly? Ne, asi ne. Nepamatuju si, že bych to nějak měnil.

Poznávají tě lidé na ulici? No jako kamrádi...

Já myslela spíš jako ‚Jo, hele, koukej, to je ten z Jako pro Fly? To jsou texty mojí bejvalky všechno. Náš je akorát jeden a tu písničku ani nehrajem, tý kapely!‘... myslim.

34

No, jednou. Ale to bylo v Písku, tam mě znaj... Ne, to se neděje. Tím líp pro mě.

Tak to je dobrý... A co to ovlivňování? Máš nějaké zvyky, které dodržuješ nezávisle na To je jasný, že tě ovlivňuje hudba, kterou máš rád. Když posloucháš hodně kapel, tak si taky občas řítom, kde jsi? No já nevim, třeba čištění zubů... Před spaním se pomodlim...

To jako vážně?!

Ne, to si dělám srandu... Ale jako čištění zubů jo, to vážně! Jinak spíš zlozvyky...

Tak zlozvyky...

káš ‚hele, tohle už jsem někde slyšel.‘. Ono v dnešní době ani nejde přijít s něčím novým.

Hraješ jenom kvůli tomu, že tě to baví, nebo taky tak trochu doufáš, že dobydeš svět? Hlavně mě to baví. Dobýt svět z Český republiky? To nevim teda...

Mně hrozně baví pozorovat lidi. Když jsou jako vylitý, hehe. Třeba na baru, když sedim. No, to je takovej zlozvyk. Akorát ty lidi to moc dobře nesnášej.

Co děláš, když venku prší?

Nejhezčí female hudebnice?

Křížový výslech Sláva, nebo prachy?

Lady Gaga, líbí se mi, jak dělá muziku. A vzhledově taky. Ona je taková umělá, hehe. Jinak Madonna, Pink. Madonnu jsem měl rád, když jsem byl malej. Jinak nevim, neznám moc hudebnic.

Řešíš, co si vezmeš na koncert na sebe? Ne, vůbec. Normálně, v čem přídu, přídu.

Kupuješ si CD?

No, tak to asi sedím u kompu. Dělám písničky. No, já sedím u kompu, i když je hezky...

Tak to jde ruku v ruce.

Láska, nebo kariéra? Láska.

Pivo, nebo víno? Pivo.

Film, nebo kniha? Film.

Černá, nebo bílá?

Spíš desky. Ale většinou to stahuju, no. Ono je to u nás hrozně předražený, třeba 500 za cédo, to je fakt moc. Kdybych na to měl prachy, tak si je kupuju.

Černá. Černobílá.

Chodíš na koncerty? Který byl nejlepší?

Já jsem romantik.

Chodim. Často. Těšil jsem se třeba na ‚Diliger Escape Plan‘, to bylo teď naposled. Pak ‚Does It Offend You, Yeah?‘, ti byli asi nejlepší. A ‚The Mars Volta‘, to byl taky dobrej koncert.

Co si myslíš o české hudební scéně? Dobrá... Ne, já nepslouchám skoro žádný český kapely, jenom málo. Jenom ty, kde hraju já.

Kde bys chtěl žít, když ne v ČR? Ve Státech. Buď klasika, LA, nebo New Hampshire.

S jakou celebritou by ses chtěl potkat? Co bys jí řekl? No asi bych řekl ‚Čau, jak je?‘, ne? S Trentem Reznorem, od toho bych chtěl podepsat kytaru. Od celejch Nine Inch Nails, od poslední sestavy.

Skládáš písně? Co tě inspiruje? Je hodně těžké nenechat se moc ovlivnit tím, co máš rád? Skládám. Ale ne texty.

Kdo skládá texty?

Romantika, nebo ….. neromantika? Opak romantiky? Blondýna, nebo bruneta? To je jedno.

Klub, nebo obrovská stage? Oboje.

Rozhovor s talentem

-jna-

S NEJMLADŠÍ ČLENKOU RADY GYMU, ALE PŘEDEVŠÍM ŠIKOVNOU KRESLÍŘKOU ČANGI i ročníky pod námi, tak půlka holek čte Bravo. S tím se asi nic dělat nedá.

Jak je to s Tvojí rodinou? Narodila ses v České republice, kdy rodiče přijeli? Narodila jsem se v Chebu. Táta je tu od 85., přijel sem studovat. Máma přijela za prací někdy v 90. letech. Ségra rok po ní, to jí byly čtyři.

Bylo pro Tebe těžké naučit se česky? Mluvíte doma s rodiči česky či vietnamsky? S češtinou jsem opravdu problém neměla, zvlášť když jsem se tady narodila. S mámou mluvíme jen vietnamsky a s tátou tak půl na půl, se sestrou převážně česky.

Vypadá to na růžovou budoucnost

Pod vietnamským jménem Do Thao Trang se neskrývá nikdo jiný, než terciánka Čangi, jejíž rukopis můžete pozorovat v roztomilých a vtipných ilustracích tohoto časopisu. Pro její nápaditost a možná i nízký věk jsem si ji vybrala do talentů sedmnáctého vydání GYMu. Čangi vám prozradí nejen odkud pochází (pozn. není to Třeboň), co ráda kreslí či kdy vznikla přezdívka, kterou ji oslovují všichni kromě její mamikny. Dozvíte se také, jaký obraz by si koupila, kdyby se topila v moři peněz. Chcete-li odhalit další Čangina tajemství, musíte na chvíli odložit to Bravo. Přeji příjemné počtení.

Myslím, že vaříme všechno, co se dá, převážně vietnamská jídla. Když jsem byla malá, tak mi mnohem víc chutnala česká kuchyně, ale teď bych dala přednost asi vietnamskému jídlu. Česká kuchyně mi chutná pořád.

Baví Tě kreslení natolik, že by ses jím nějakým způsobem chtěla zabývat i do budoucna? Asi ne, dřív mě to bavilo mnohem víc. To ani nemluvím o tom, že by mě máma přerazila. Ségra se dala na uměleckou dráhu, už je na vysoké a myslím, že máma se s tím doteď nesrovnala.

Kdy vznikla přezdívka Čangi, popř. co znamená? Jde o to, že když byla sestra malá, odmítala mi říkat mým pravým jménem. Mé vietnamské jméno je Trang, z toho ona udělala Čangi.

35

Kdy jsi zjistila, že Tě baví kreslení a že jsi nadaná kreslířka? Opravdu nevím. Kreslení mě baví od malička.

Zachovávají se u vás doma vietnamské tradice, vaříte vietnamská či česká jídla? Jaká ti chutnají víc?

A rodiče ti říkají také Čangi?

Naši mi říkají různě, ale převážně Trang.

Čím se inspiruješ při tvorbě obrázků - obecně i Jaká kultura (viet. či česká) je ti sympatičtější a do GYMu? Co kreslíš nejraději? Tak různě, když někde něco uvidím. Třeba veverky. proč? Tvůj styl malování se odvíjí více od které Jo já vím, že jsi to nemyslela tak konkrétně, takže z nich? asi kreslené postavičky.

Nevím, asi ani jedna. Tím, jak jsem tu od narození, mi vietnamská kultura není tak blízká, ale ani česká. Myslím, že asi z obojího něco.

Baví Tě spolupráce v kolektivu GYMu? Jsi jeho nejmladší členkou, takže máš na časopis určitě jiný pohled. Jak bychom, podle Tebe, mohli udě- Který obraz by sis koupila, kdybys měla neomezené prostředky? lat GYM zajímavější pro tvoje vrstevníky?

Baví, i když jsem poslední dva týdny nebyla na re- Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, možná False dakční radě. Já na to vážně pokaždé zapomněla. start (Jasper Johns). A kdybych bydlela ve SpojeNevím, každý na to má jiný názor. Ale když vezmu ných státech, tak si koupím mapu USA.

Drby

-

hustodemon

-krutopristnej

36

Nové drby jsou tady! A tentokrát opravdu našlapané, za to je třeba především poděkovat mým úžasným informátorům. Bez Vás by to nešlo. Gymnázium totiž podezřele oživlo. Možná proto jsem se rozhodl odvděčit aktivním studentům. V kvartě zůstal papír s částí drbů. Kvarta nezklamala a svoji úlohu splnila téměř profesionálně ve stylu Wikileaks - druhý den o tom už věděla tak polovina gymnázia. A to je přesně to, co krutopřísnejhustodémon chtěl. Přál jsem si, abyste se na nové drby těšili jako za starých časů, kdy tato rubrika byla něco nového. Proto chci také poděkovat kvartě. Mé drby jste mi mírně upravili a rozluštili v rekordním čase, na vaši počest tedy visí ofocené na webových stránkách GYMu.

minulých drbech šířilo. Alespoň o tom nevíme.

J. P. z druháku má pod palcem snad všechny klu-

ky z nižsího gymnázia (obzvláště kvartu), až na primu. No co, každý se do historie zapisuje jinak.

Martina

Rosochu je těžké zastihnout v kabinetu. Občas tak po škole běhají zmatení studenti, netušíce, že často dlí ve sklepeních nebo biologickém skladu.

M. K. (VIII.) + A. B. (1.) = ?

Ano, v této rovnici je jedna neznámá. Náleží řešení prázdné množině?

Zajímavost ze života Petra Wernera: jeho dvouletá

dcerka má problémy s tím, jak si obléci kalhotky. Roztomilé :).

P.

Č. z kvarty se od holek z gymplu dostalo jen zklamáni, tudíž se rozhodl lovit mimo školu. V jeho PS: Tentokrát jsem se snažil něco vyhrabat i na učitele, stopách kráčí K. P. z oktávy a další hbitě následují. když už je to téma čísla.

„Čtyřtleté

gymnázium musí držet při sobě!” Řídil se snad tímto heslem V. P. ze 4. ročníku, když v Deltě nalétával na druhačku B.P. ?

Nevíte

někdo, kdo je krutopřísnáhustodémonka? Pravdivá informace nebo nápověda k ní vedoucí bude sladce odměněna.

Také drby nemusí odhalit vše...

P

K.

J. z prváku si zřejmě neuvědomuje, na jaké škole je. Roznášení ubohých pomluv o tom, že je L.H . lesba, sem prostě nepatří.

Kontroverzní

(a snad nahé?) fotky A. W. bouří vody celého nižšího gymplu, až na primu, která se zatím moc nechytá. Nějaký anonym mi zaslal tuto fotku, je to snad ona? Moc se mi to nezdá, přesto otiskuji.

M. K. ze sexty už vzdala boj o srdce jednoho ze

svých spolužáků (opět se sem přímo nabízí slovíčko FAIL, ale nebuďme škodolibí), a tak zkouší štěstí jinde. Deltaři, buďte na pozoru.

Přestože stále panuje tuhá zima, mráz na gymnáziu mírně povolil.

Rodí se láska podobná té z hříšného tance? zbrusu nový septimánsko-optimánský pár má potenciál ovládnout kterýkoli taneční parket!

rvák se konečrima se probouzí! Možná si říkáte, zda na to není ně začal výrazněji projevovat. E. F. se svým záluskem na studenty osmiletého gymnázia tvoří ideální příliš brzo, nicméně zde jsou fakta: P. M odtud je dopříklad. Zkoušela to již na mnohé, například D.H z slova na roztrhání! O malého génia mluvícího plynně kvinty, šéfredaktora GYMu a posledně R.L z oktávy. německy se zřejmě brzy poperou sekundánky.

P

Petr Dolejší je král šovinistů. Myslí si, že ho žádná Učitele postihnul sportovací syndrom. Pan Kučera žena nedokáže porazit v počítačové hře. Studentky našeho gymnázia, vyzvěte ho na souboj a shoďte mu kohoutek!

F. M. z 1. to prý zkoušel na B.T. z V. Jak se občas stává, výsledek vystihuje jediné slovo: FAIL

Oktavánský pár M. B. a M. K. to dotáhnul daleko, až na komiks o šlesvikovi v GYMu.

Zuzana Pešková opravdu není těhotná, jak se po

chodí pravidelně do posilovny, paní Kohoutová zase chodí pravidelně plavat a koupila si nové in-linové brusle. Sportsmanem číslo 1 přesto zatím zůstává výše zmíněný král šovinistů P.D., muskulaturní to hlídač chodeb.

BPPI pronesla velmi pravdivý výrok : „V naší třídě je to každý s každým!“ Ano, na obzoru je nový septimánský pár!

Modní policie

-shos- -elle-

Řekly jsme si: Když učitele, tak pořádně! (Jen pro případ, jmenuji se Zuzana Šotová). Je vůbec důležité, co mají na sobě? Já se domnívám, že částečně ano. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste si dělali z učitelů srandu, ‚co to maj zase na sobě‘. A upravený a vkusně oblečený učitel určitě vzbudí větší sympatie, než nějaká ježibaba ve stoletém plášti (to není narážka!). Jistě, nejdůležitější je, co mají v hlavě, ale... Tím ovšem nechci říct, že by se učitelský sbor měl po chodbách promenádovat ve večerních róbách a oblecích - i když by to bylo krásné!

37

Kdybych měla být trochu konkrétnější, mohli bychom si jen tak letmo ty naše učitele probrat. Máme tu ukázkový exemplář Batavia – Fler přírodních rób, ‚normální‘ módu (rozuměj džíny, tričko s potiskem a mikinu) a taky jeden postpubertální underground. Dále tu máme dbalou i nedbalou eleganci, ‚mladistvý look‘, 100% umělá trička s prapodivným, rádoby psychedelickým potiskem, figurínu z H&M - jinak řečeno ‚módu v módě‘ (kéž by takových bylo víc!), báječné retro svetříky a nijaké historické hábity. Občas, naštěstí opravdu jen zřídka, se také vyskytne nějaký háčkovaný pačoch, který měl radši zůstat dečkou na konferenčním stolku. Je to pestré. Trošku lituji toho, že nemáme žádnou přísnou mladou učitelku v přiléhavém kostýmku (s rákoskou, hehe). Jak kdysi kdesi pronesla Aňa Geislerová: ‚Oblečení pokrývá 90% našeho těla. Tak proč se neoblékat hezky?!‘

Paní Otepkovou považuji za jednu

z učitelek s dobrým vkusem. Její modely nikdy neurazí, jsou příjemně decentní, hezky barevně sladěné a vždy doplněné nějakým neméně vkusným šperkem. Možná si říkáte, že na fotce není nic extravagantního, vlastně ani nijak zvláštního, ale netřeba dodávat, že v jednoduchosti je krása. Červený svetřík působí příjemně svou barvou a v kombinaci s perlami, které pí. Otepková zvolila, není co vytknout. Tmavé kalhoty vypadají elegantně a můžete je vzít prakticky ke všemu. Jen by možná neuškodil nějaký další perlový doplněk, aby model nepůsobil moc nudně. Myslím, že jakožto „učitelský model“ by rozhodně mohla jít příkladem.

N

ikdo doufám, nepochybuje, že slečna Janovská módě moc dobře rozumí a ví, jak se hezky obléct. Její modely často obdivuji. Dnes zvolila světlý svršek kontrastující s tmavými kalhotami. Klasická bílá košile s dlouhým rukávem je kousek, který můžete kombinovat s různými věcmi a vytvořit tak elegantní, ale i ‚free‘ styl. Slečna Janovská se rozhodla sladit ji se starorůžovou úpletovou vestičkou. Úplety jsou nyní velkým trendem a sl. učitelka zjevně ví, jak ho použít. A úzké džíny? Ano, ano, ano! Co dodat, sl. Janovská zkrátka ví, jak na to.

Na závěr

38 -ros-

Škola přivítala rok 2011. „Až budete mít tolik let co já, také se na kavky nebudete zlobit,“ odvětila všem, kteří se zlobili na opeřence, rušící její fasádu. Uvnitř školy se mezitím pilně studovalo. „Slovo pilnost vychází z horlivého přikládání při pálení,“ pravil amatérský etymolog Rosocha, „jen není jisté, co vlastně přikládáme, a jestli v konečném důsledku přikládáním nezpůsobujeme vyhoření.“ To studenti se ráčili svědomitě vypořádat s pololetím. „Pololetí pro mne znamená ještě půl roku klamných nadějí, že se zlepším,“ odtušil šalamounsky marný septimán. Maturantům se pro změnu začalo lehce chvět sebevědomí. „Květen bych zakázal,“ vysypal jeden z nich. „To už tady bylo,“ usmál se na ta slova Jiří Šotola, „a z vás budou, maturanti, kuřata na rožni,“ dodal temně. „V tomhle jsou učitelé nepoučitelní, pořád jenom straší,“ zakončil úvahy marný septimán. Mezi učebnou IVT a klubem byla instalována zvuková stěna. „Tuhle jsme zkoušeli řvát jako paviáni a fakt jsme se neprořvali,“ mudrovali mezi sebou primáni. „Časem v klubu izolujeme všechny stěny polstrováním. Kdo se bude chtít vyřvat, bude mít možnost,“ okomentovala paní ředitelka zvukovou stěnu. Pro změnu v knihovně začala vznikat čajovna. „Nad šálkem thé budeme filozoficky bloumat a hodnotit světová díla literatury,“ představoval nadšeně své plány knihomilovník Zdeněk Kučera. „Bohužel, thé si dávám pouze v pět, a to je škola již uzavírána,“ odmítl nabídku čajování gentleman Petr Kopeček. Naopak, šéfredaktor časopisu GYM, Tomáš Tichý, nabídce nadšeně přitakával: „Té Té a thé, to šlo vždy k sobě!“ Bez čaje, zato se spoustou dobrých zpráv, se z Nizozemska vrátila Štěpánka Otepková.“Budeme se vyměňovat a vyměňovat, až budeme jako vyměnění,“ hýřila optimismem. „Až budeme jako vyměnění, tak tady bude hezky,“ zasnil se leckterý z Čechů. V průběhu snění se ve sklepeních vyměnily zámky. „Trochu to teď tady připomíná Fabkův Zámek,“ komentoval tuto revoluci maturant, předváděje tak své bídné znalosti na blížící se maturitu. „To mně už ty fabky lezou krkem,“ hudroval pan školník, „kdyby nebylo zlodějů, jak by bylo na světě hezky,“ posteskl si do morálního vakua. Když potom přišlo časně jaro, vyšel pan školník před školu, promnul si ruce, a pronesl: „Když na to tak přijde, zámky nezámky, přece je hezky před školou!“ „I za školou,“ přidaly se dvě marné čtvrťačky. „A co teprve, až kavky vyvedou mladé, to bude potom krásně i na světě!“ dodala na závěr škola, a zasněně se podívala na park, který prozměnu mlčel.

Šlesvikomiks

Inzerce Určitě i někdo z vás by se rád zbavil nějaké jemu nepotřebné věci, určitě i někdo z vás něco shání. Neváhejte a dejte si inzerát do Gymu! Vaše případné inzeráty zasílejte na e-mail: [email protected] Nechť každá věc najde svého milujícího majitele! Odkoupím Harryho Pottera v němčině (3.,4.,5.,6.,7. díl) Lada Klimešová

Kristýna ze sexty prodá knihu „Vítězný oblouk“ od E.M. Remarqua, jelikož se jí naskytl v knihovně hnedle dvakrát a naopak by si ráda zakoupila, přečetla a oblíbila Kroniku Pickwickova klubu od Dickense. Dále může k prodeji nabídnout bohatý sortiment fléten ( a snad i jeden bakeliťák typu LOMO, ale to se ještě musím v následujícíh hodinách ujistit. ) Cena dohodou.

Koupím následující Verneovky (250 Kč za kus) • Tajemství pralesa • Země kožešin • Podivuhodné setkání v džungli. Všechny knihy sháním v edici „Podivuhodné cesNabízím dvě dvouměty“ a koupím pouze se síční morčata, jsou flezachovaným obalem. katá černo-bílo-zrzavá Martin Rosocha a mají hladkou srst. V případě zájmu mě do týdne kontaktujte. Lada Klimešová Koupím sbírku Lehké a těžké kroky od Viktora Dyka, v dobrém stavu. Jakub Novotný Zapomeňte na cvičení, pojďte na párty! ZUMBA v KKC Roháč v Zrcadlovém sále! Roztančete se při latinskoamerických a orientálních rytmech. S sebou dobrou náladu, chuť pořádně se zavlnit, setřást ze sebe stres a pořádně to rozjet! Každou středu od 18:30-20:00. Tereza Kukačková

Prodám dvoje kolečkové brusle! Rollerblade(41) pánské, ale dva roky sjížděné dámou, Filly (42) dámské - boty jako nové, kolečka by to chtělo u obou nová...cena dohodou!! Anna Kohoutová

Odkoupím morče. Prodám výborný třešňový kompot od mé babičky. Ceny si určím Já. Adam Prášil

Tatadadááá! Slyšte všichni nadšenci sportu, Gym potřebuje sportovního redaktora, nenechte tuto parketu prázdnou a zapojte se mezi nás! Všem příznivcům sportu - Zdar!!!