Časopis Apoštolské církve. 15 let od zalození. 15 let od založení VOŠMT. Ročník 20 Navštivte nás na

Časopis Apoštolské církve

ŽIVOT V KRISTU 15 odzaložení zalozeníVOŠMT 15 let let od

Ročník 20

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 1 / 2008

ŽIVOT V KRISTU

Úzkou cestou

Úvodník

Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Mt 7,13–14)

2

D

razí čtenáři, srdečně vás vítám při čtení našeho časopisu a zároveň vás zdravím na prahu nového roku. Tento rok je v několika ohledech rokem výjimečným: Za prvé vstupujeme do dvacátého roku existence naší církve jako státem registrované a rovnoprávné s ostatními církvemi (byli jsme povoleni na počátku roku 1989) a za druhé se během tohoto roku změní vedení církve. Bratr Rudolf Bubik, který stál u zrodu církve, provedl ji nejtěžšími léty totality a vtiskl jí charakter a identitu, odejde v dubnu do důchodu a já, z Boží milosti, zaujmu jeho místo. Díváme-li se do minulosti, je toho mnoho, za co můžeme Pána slavit: Církev se rozrostla na více než sedm tisíc lidí (včetně dětí a všech ostatních pravidelných účastníků sborového života), založili jsme 41 sborů a několik dalších desítek misijních stanic a diaspor. Máme vlastní biblickou školu, v níž můžeme připravovat další služebníky, vlastní nakladatelství, máme rozsáhlou práci s dětmi a mládeží, lidem v závislostech se věnuje Teen Challenge, máme přístup do škol, nemocnic, věznic i dalších institucí. Mohli bychom samozřejmě mluvit o řadě věcí, které se nepodařily, jsou lidé, které jsme ztratili, šance, které jsme nemohli či neuměli využít, b bitvy, které jsme proh hráli. To vše je důležité vvidět a umět zhodnotit, aale radostné je, že jako ccírkev rosteme. Chceme b být církví, jež má svůj h hlas ve společnosti, zakkládá nové sbory a má p podíl na světové misii. P Především však chceme b být církví, na níž spočívvá Boží zalíbení. A myslím si, že to poslední přání je nejdůležitější. Vždyť i Bible hodnotí úspěch zcela jinak než lidský úsudek. Vždyť růst, vliv, úspěch – to jsou v biblickém myšlení relativní pojmy. Důležité je, abychom konali za všech okolností Boží vůli. Právě z tohoto důvodu jsem vybral jako úvodní text slova z Ježíšova kázání na hoře.

Ježíšova slova o dvou cestách a dvou branách představují závěr jeho slavného kázání. Náš Pán v tomto kázání, někdy označovaném jako „programové prohlášení Ježíšovy veřejné služby“, vytyčil nejdůležitější zásady křesťanova života. Dotýká se postupně různých oblastí křesťanského života, od vysloveně duchovních jako jsou modlitba a půst až k praktickým, jako například starosti o živobytí. Velmi mu záleželo na tom, aby posluchači pochopili smysl jeho slov – proto volí velmi silný a působivý závěr – čtyřnásobné varování: Za prvé je to již zmíněné varování o dvou cestách a dvou branách, dále pak varování před falešnými proroky, varování před nepravými učedníky (zvlášť aktuální pro nás jako letniční: Ježíš ukazuje, že poslušnost Bohu a zázraky mohou existovat odděleně od sebe) a nakonec varování před lehkovážně položenými základy stavby. Každý z předložených obrazů má své místo a svůj důraz a je naprosto jasné, že Ježíš využil maximálně všech prostředků, aby položil důraz na obsah svého poselství. Nás nyní zajímá první varování: Dozvídáme se v něm, že k cíli (nebeský život) je možno volit jednu ze dvou cest. První, která se nabízí, je široká a pohodlná dálnice, po které cestuje mnoho aut. Pak je zde nenápadná, úzká cestička, na které není až tak veliký provoz. Ježíš nás nenechává na pochybách, která ze dvou možných tras je ta správná. Myslím si, že jako člověk, který tráví mnoho hodin za volantem, vím něco o cestách. Raději volím široké a bezpečné cesty, než úzké, hrbolaté a nepřehledné cestičky. Také očekávám, že hlavní tahy, spojnice mezi velkými městy, budou dostatečně pohodlné a sjízdné. Jedu-li z Prahy do Brna, pochopitelně volím dálnici. Bible mi ukazuje, že Boží logika je jiná. Hlavní tah mezi nebem a zemí není až tak frekventovaný a co hůř, nejen že je značení nepřehledné, ale zdá se, že někdo záměrně cestu mate. V mém duchovním autoatlase není žádná široká cesta vůbec vyznačena – ptám se ostatních řidičů, ale všichni mne odkazují na širokou dálnici, značenou velkými zelenobílými cedulemi přesvědčivě označujícími směr. Tím směrem jede většina vozidel, všechny mají na kapotě nalepenou rybičku. Jen tu a tam nějaký řidič nečekaně odbočí a zmizí kdesi na nějaké polní

cestě, ale tomu zde nikdo nevěnuje pozornost. Tak nějak bychom mohli dnešními slovy popsat Ježíšovo varování. Je zajímavé, že podobných varování je v evangeliích (a vůbec v celé Bibli) řada. Kdyby se dala všechna dohromady, zcela jistě by z nich mohla být samostatná kniha. Berme je proto vážně. Je velmi jednoduché ztratit pozornost, nechat se opít dočasnými (či zdánlivými) úspěchy či zpohodlnět. Ďábel dobře ví, že když nepochodí s pronásledováním, útlakem a nepřízní světa, s velkou pravděpodobností bude mít úspěch, použije-li opačnou strategii: Materiální blahobyt, možnosti, o kterých se dříve ani nesnilo, přízeň světa. Najednou je člověku nepříjemné jít proti proudu. Je lepší být zticha, než vyvolávat konflikty, volí raději být přátelský, než být vyhraněný. Vzájemné poplácávání po ramenou s ostatními cestujícími širokou cestou nám dává falešný pocit bezpečí. S obavami si uvědomuji, že naše církev v tomto ohledu není výjimkou. Jednak je to způsobeno tím, že žijeme ve svobodě, nemusíme se skrývat a za svou víru bojovat, a jednak i tím, že nám vyrůstá nová generace – mladí lidé nepokřivení životem v totalitní společnosti, na druhou stranu často neznalí toho, co to znamená čelit pronásledování. S pohodlím pak přichází i ochabnutí, se svobodou i nová nebezpečí, nové nástrahy. Není však jediný důvod, proč by právě nám Bůh měl tolerovat věci, které v historii nikdy nikomu netoleroval. Proto vezměme vážně varování o dvou cestách a dvou branách. Vím, že tato slova budou v následujících letech ještě mnohem aktuálnější. Jsem přesvědčen, že Bůh chce dát naší církvi růst, ale neztrácejme ze zřetele, že růst sám o sobě není cílem. Kdybych měl v tuto chvíli naší církvi něco přát do tohoto roku i do let následujících, bylo by to jediné: „Ať nás Bůh zachová s pokorným srdcem a v naprosté poslušnosti a poddanosti jemu.“ Více nepotřebujeme. Varování o dvou cestách a dvou branách je namířeno k srdcím jednotlivců. Říká nám asi tolik, že i v rostoucí a vzkvétající církvi nese odpovědnost každý sám za sebe. To, co je nejdůležitější, je osobní vztah s Bohem na každý den. Ten si za každou cenu udržujme, veďme k němu bratry a sestry v našich sborech, vyučujme tomu naše děti. Jen tak budeme slyšet tichý hlas Ducha svatého, toho nejlepšího Navigátora na našich cestách! Martin Moldan, zástupce biskupa

Ročník 20, leden 2008

Úvodník Úzkou cestou 15 let VOŠMT Naše pomoc je ve jménu Hospodina 15 let založení naší biblické školy Rozhovory s absolventy Rorzovor s Jimem Sabellou

2 4 6 8 10

Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni. (J 17,14–19)

M

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Jménem redakce vám děkuji Izrael za vaši spolupráci v celém předcházejícím Trvale palčivé téma: Šíité versus Sunnité 11 roce 2007. Osobně jsem rád, že můžeme letošní ročník Ze života církve otevřít tématem klíčovým – naší biblickou školou. Sjezd mládeže 12 Ohlédnutí za patnácti léty jejího trvání je povzbuKQ Drugfree 13 zující – stovky žáků, které jí prošly, množství služebníků, kteří z nich postupně vyrostli či vyrůstají. Diakonie Modli se a pracuj 13 Nechejme se oslovit následnými články i reportáží Kdo je vlastně můj bližní? 14 vzniklou na sklonku minulého roku v souvislosti Marta nebo Marie? 15 s oslavou výročí trvání školy. Nejen klesajícím počtem žáků na evropských Křesťan a peníze biblických školách se projevuje v současné době Křesťan a peníze 15 určitá únava křesťanů. Růst evangelikálních církví se buďto zpomalil nebo zcela zastavil, lidové církČtenáři píší Symboly a svátky - ano, či ne? 16 ve ztrácejí členy po tisících. Nezapomeň 17 Hledají se recepty na růst sborů a prosperitu Silvestr 2006 17 církevních organizací. Nedávno jsem se jednoho Někdy je dobré kácet 18 takového setkání zúčastnil. Na jeho závěr jsem pří...a se svým Bohem v dobrém i ve zlém? 19 tomným bratřím řekl: „Toto jednání se mohlo klidČtyřnohý anděl 19 ně odehrát v kterékoliv světské organizaci.“ (TěžDůvěra v Pána Ježíše se vždy vyplatí 20 ko se dalo z něčeho soudit, že se sešli křesťané. Cestování 20 – Velké intelektuální nasazení při hledání řešení, Kvíz stejné manažerské metody jako ve světě, shodný Ctnostný politik 21 slovník…) Když jsem zmínil, že biblickou cestou k řešení problémů je půst, modlitba a osobní oběť, Dětem byla má poznámka ohleduplně přejita mlčením… Ahoj děti 22 Protože výše uvedená zkušenost pro mne není ojedinělá, chci vás na tomto místě (možná zbytečSvědectví Moje cesta za Pánem Ježíšem 23 ně) povzbudit: Náš Bůh je stejný včera, dnes i navěky – je Bohem živým, jednajícím. Komiks Vyslýchá modlitbu spravedlivého, Muž, který objevil El Dorado 24 slitovává se nad tím, který k němu volá. Hřích je překážkou vyslyšení modliteb. Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Nejednou jsem slyšel, že se nám Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil „rozvody vtlačují do církve“. PřipoSazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák míná mi to tragikomický příběh, Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: kdy bratr shrnul svůj hřích slovy: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] „Tak se mi to také stalo…“ A odpoUzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, věď zněla: „Tobě se to nestalo, ty respektive poslední pracovní den předtím. jsi to udělal!“ Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Pokud hřešíme, děje se nám totéž co vyvolenéKřesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] mu lidu, když napadl město Aj, přičemž v jejich Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč, řadách byl hřích. Byli na hlavu poraženi a Bible pro předplatitele 19 Kč, poštovné 10 Kč, říká (v kralickém překladu): I rozpustilo se srdce lidu, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. a bylo jako voda. (Joz 7,5) Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Od té doby se nic nezměnilo a křesťané žijící ve Jak objednat časopis hříchu taktéž ztrácejí víru i odvahu. Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Žehnám vám v tomto novém roce, abyste se pevNakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď ně drželi Božího slova, které je pravda!. Ono vás určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé posvětí a uschopní k vítěznému modlitebnímu žičíslo. votu. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku AN Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, 036 01 Martin, tel.: 043/42 89 234

Sloupek

Obsah

3

15 let VOŠMT

ŽIVOT V KRISTU

Naše pomoc je ve jménu Hospodina

Š

4

kola, kterou nám dal Bůh Když jsme si na školních modlitbách četli Žalm 124,8: „Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi“, řekl jsem si: „Člověče, to už jsi někde slyšel.“ A vzpomněl jsem si, s že podobná slova použil u Duch svatý, když si mě m povolal do služby na n biblické škole v Kolíně. Řekl mi: „Tato škol la l je moje dílo (‚já jsem tuto školu učinil‘) a ty t jsi j jeho součástí.“ Hospodin učinil nebesa i zemi i biblickou b školu š v Kolíně. Kořeny biblické školy v Kolíně sahají do totality. Tehdy bratr biskup Bubik organizoval semináře, na kterých vyučovali učitelé ze zahraničí. Semináře byly samozřejmě ilegální. Po sametové revoluci nám Hospodin dal biblickou školu v Kolíně, která se nejdříve jmenovala Letniční biblická akademie a od roku 1996 má název Vyšší odborná škola misijní a teologická.

doktríny a křesťanské služby v Apoštolské církvi.

Hospodin nám dal biblickou školu Bakalářské vzdělání jako budoucí misijv Kolíně, aby zachoval jednotu Apoštol- ní aktivita ské církve. Proč si to myslím? Když jsme Někteří mi říkají, že jakmile začneme se za komunismu scházeli po horách, nabízet bakalářské studium, hned k nám byli jsme izolováni od různých teologic- přijdou studovat nebo pošlou svoje děti. kých proudů známých ve světě. Byli jsme Odpovídám, jestli si uvědomují, že bakanesvobodni, ale zároveň chráněni před lářské studium je studium vysokoškolské. myšlenkami, které by naší rodící se círk- Museli bychom mít mnohem širší platvi ublížily. Bratr biskup zval jen učitele, formu učitelů a vědeckých pracovníků, o kterých věděl, že učí pravdu. Za totality abychom mohli nabízet bakalářské stubylo snadnější udržet doktrinální jedno- dium. tu, než je tomu dnes. Vysoká škola má svá specifika, klade V dnešní době máme přístup ke všemu. důraz na hluboké teoretické vzdělání Dnes biskup sotva ovlivní, koho si pastor a na rozvoj vědecké činnosti. Vyučující pozve do sboru nebo na jakou si zajede musejí být zapojeni do akademického konferenci nebo co zhlédne přes satelit dialogu s kolegy na jiných vysokých škoči internet. Jednota v podstatných otáz- lách v České republice a v zahraničí. kách učení a služby je pro Apoštolskou Musí psát odborné články do vysokoškolcírkev životně důležitá. Vynikající kazate- ských periodik, sami musí vydávat odborlé z celého světa přijíždějí do České re- ný bulletin, musí absolvovat doktorandpubliky a naši služebníci jim nasloucha- ská studia a usilovat o vyšší akademické jí. Avšak někteří pastoři nemají dostatek stupně. zkušeností ani pevný teologický názor Osobně jsem zastáncem toho, aby naše a příliš podlehnou kouzlu zahraničního škola nabízela bakalářské studium. Když řečníka. mluvím s pastory o jejich dětech nebo Biblická škola má systematicky budo- přímo mluvím s mladými lidmi v Apošvat konsenzus v základních otázkách tolské církvi, zjišťuji, že v našich řadách

Statistika absolventů V letech 1994 až 2007 jsme z Kolína vyslali • celkem 194 absolventů, • z toho 147 maturantů • a 47 nematurantů. • Absolventů z AC bylo 153 (116 + 37), • z jiných církví v ČR 26 (20 + 6), • ze zahraničí 15 (11 + 4).

přibývá vysokoškoláků: bakalářů, magistrů, doktorů. Když se jich ptám, co studují, říkají mi: počítače, jazyky, pedagogiku atd. Když se zeptám, jestli někdo studuje teologii, slyším, že nikdo. A když se někdo najde, tak studuje teologii bez vize, že by se měl připojit k biblické škole v Kolíně. O tom, jestli bude biblická škola v Kolíně nabízet bakalářské vzdělání, rozhodne zřizovatel – Rada Apoštolské církve. Pak si zřizovatel položí otázky: „Kolik máme v církvi teologů s magisterským a doktorským vzděláním? Kolik z nich je schopno nebo ochotno zasvětit svůj

život Bohu formou teologického bádání a vyučování? Kdo zaplatí jejich životní náklady, aby se nemuseli jako levité ‚rozprchnout ke svým polím‘ (Neh 13,10), aby uživili své rodiny?“ Současný stav vzdělání v Apoštolské církvi je nevyvážený: členové s neteologickým vysokoškolským vzděláním nejsou dostatečně vyvažováni členy s teologickým vysokoškolským vzděláním. Proto si myslím, že k bakaláři stejně jednou dospějeme. Jsme misijně zaměřenou církví a Pán si nás chce použít i mezi vzdělanci. Apoštolská církev má zdravý kořínek a přijde doba, kdy bude bakalářské vzdělání jednou z našich misijních aktivit. Vyšší odborné vzdělání jako plnohodnotná životní alternativa Vyšší odborné vzdělání má specifika, kterými se odlišuje od vzdělání vysokoškolského. Především je zaměřeno na praxi. Na „voškách“ se absolventi středních škol připravují na výkon náročných odborných činností. Proto klademe v Kolíně tak velký důraz na praktický výcvik studentů. Vyšší odborná škola misijní a teologická má vizi činit učedníky ze všech národů. K této vizi směřují veškeré vědomosti, dovednosti a návyky, které u nás studenti získají. Vědomosti jsou rozděleny podle oborů biblické, systematické, praktické a historické teologie. Studenti se také

intenzivně učí angličtinu, protože to je misijní jazyk. Dovednosti jsou rozděleny podle praxe první církve (Sk 2,42). Cvičíme studenty, aby dovedli zůstávat v Božím slově, aby dokázali žít ve sboru, aby uměli evangelizovat a aby se uměli modlit. Snažíme se ze všech sil, aby si studenti tyto dovednosti osvojili natolik, že se pro ně stanou návykem – životním stylem. Vyšší odborná škola misijní a teologická v Kolíně nabízí teologické vzdělání a intenzivní výcvik v klíčových dovednostech, které potřebuje každý služebník církve. Vyšší odborná škola misijní a teologická je plnohodnotná studijní a životní alternativa.

15 let VOŠMT

Ročník 20, leden 2008

Megatrendy a Boží vůle Jedním z megatrendů naší doby je vzdělání. Zatímco se totalita bála převzdělanosti a regulovala počty vysokoškoláků, naše doba otevírá vysokoškolské vzdělání všem. Děti si po maturitě mohou vybrat z široké nabídky programů vysokých škol. Naše církev tomuto megatrendu také podléhá. Kdo z rodičů by nechtěl svoje dítě zajistit pro budoucnost, dát mu vzdělání, aby si mohlo lépe získat práci? Na tom není nic špatného. Na druhou stranu se církev neobejde bez levitů. Bůh si v Izraeli povolal levi-

5

15 let VOŠMT

ŽIVOT V KRISTU ty, aby zajišťovali bohoslužby, a ostatní izraelské kmeny se měly postarat o jejich živobytí. Díky Bohu za naše současné pastory, ale ti nebudou pastory věčně. Jednoho dne předají úřad svému nástupci a „kdo ví, bude-li moudrý nebo pomatený“ (Kaz 2,19). Nemohu jinak než konstatovat, že studium na vysoké škole není Boží vůlí pro každého, kdo má maturitu. Bůh si rozhodně povolává mnohé věřící maturanty ke studiu na vysoké škole, ale ne všechny. Některé si povolává do duchovní levitské služby, na kterou se mají připravit v Kolíně. Megatrend je jedna věc, ale Boží vůle je rozhodující. Kdo je povolán studovat na vysoké škole, ať tam studuje. Kdo je povolán studovat v Kolíně na Vyšší odborné škole misijní a teologické, ať si podá přihlášku do 31. května. Boží vůle je důležitější než megatrend. Naše pomoc je ve jménu Hospodina Vyšší odborná škola misijní a teologická v Kolíně prožívá zlom ve svém vývoji. Na jednu stranu zde Bůh zformoval tým kmenových učitelů, rozvíjejí se nové misijní aktivity, chceme při škole založit nový sbor. Na druhou stranu jsme v takové finanční tísni, že se nám vtlačují myšlenky, jak bychom si mohli někde ve světě přivydělat, abychom se vůbec uživili. • Nemáme peníze na nájem a majitel budov, Rada Apoštolské církve je na tom stejně. Konkrétně nám chybí asi 60.000,- Kč měsíčně na provoz budov V Zídkách 402 a Kmochova 248. • Nemáme peníze na platy. A to splácíme půjčky, které jsme si museli vzít na bydlení. Konkrétně nám chybí minimálně 40.000,- Kč na pokrytí mezd, které se už několik let nezvyšují. • Nemáme peníze na zařízení nové budovy. Knihovna, učebny, šatny, kanceláře – většina z těchto místností je bez nábytku. • Naše učitelka angličtiny Vladimíra Lasotová nemá kde bydlet, k 31. prosinci 2007 se musí vystěhovat ze služebního bytu. • 31. květen 2008 je nejzazší termín, kdy potřebujeme vědět, zda nastoupí alespoň 10 nových studentů s maturitou. To je minimální počet studentů daný zákonem. Modlíme se: „Pane Ježíši, zasáhni, vždyť jsme tvoje dílo, nedej mu padnout.“

6

Milan Buban, ředitel VOŠMT [email protected] www.vosmt.cz

15 let založení naší biblické školy

S

chválně jsem uvedl v názvu naší, protože je naše, je od Pána pro nás. A takovou školu nemá hned tak někdo! Pán Bůh promluvil k našemu bratru biskupovi a tehdy se bratři pustili do nelehkého úkolu: Z ničeho postavit biblickou školu, která bude sloužit především nám i jiným církvím. Mělo vzniknout vzdělávací zázemí pro budoucí pastory, služebníky, ale také pro všechny, kteří si chtějí upevnit své základy v Kristu. Z vyprávění bratra biskupa mi utkvěla historka o samotné přestavbě kolínské budovy. Ministerstvo školství dalo souhlas ke vzniku školy, ale podmínkou bylo její otevření následující školní rok. „To je nemožné,“ prohlásil majitel stavební firmy, „vždyť bude sněžit, mrznout, to nestihneme.“ Tehdy pod pomazáním Ducha svatého bratr biskup prohlásil: „Vy stavějte, my se budeme modlit, aby bylo dobré počasí.“ A opravdu, tehdy v Kolíně nesněžilo a k prvnímu září se škola otevírala... Od začátku stál za naší školou Bůh a počet absolventů a akcí, které škola kdy zaštiťovala, toho jsou důkazem. Vše utíká velmi rychle a je tu patnácté výročí založení školy! Patnáct let! Určitě bylo na místě, aby se uspořádala oslava, ne školy, ale Boží. Tak to také vypadalo. Byl jsem velice mile překvapen průběhem. Nejprve, po dosti náročné cestě, kdy nás kromě objížděk čekala i sněhová nadílka, jsme dorazili do zaplněné modlitebny. Na podiu stála chválící skupina „Naboso“ z Havířova, v čele seděli vzácní hosté: bratr biskup, zástupce biskupa Martin Moldan s manželkou, ředitel školy Milan Buban s manželkou, biskup slovenské církve Ján Lacho, vedoucí misie AoG pro střední Evropu bratr Jim Sabella s manželkou a také misionář AoG v České republice Jason Morrison. Nesmím opomenout také ředitele Global university, ředitele Global university v Evropě, Daryela Ericksona, a v České republice, pastora AC Český Těšín, bratra Bohuslava Wojnara. Kromě toho tam byl celý učitelský sbor VOŠMT, mnoho absolventů a také přátel školy. Mezi ně jsem se s fotoaparátem vmáčkl i já a byl jsem ihned stržen proudem nádherných chval a uctívání našeho Boha jako vyjádření vděčnosti za vše, co pro nás skrze školu udělal. Celé odpoledne i večer úchvatně moderoval jeden z učitelů, bratr Radek Smetana. Oslavy se tak neměly šanci přelít v organizovanou akci, na které je duchovní program jen přívěskem. Naopak, celou dobu bylo nasměrování na Krista více než patrné. Chvály, modlitby, příspěvky pozvaných

hostí. Nejprve vystoupil biskup Apoštolské církve na Slovensku. Všechny mile pozdravoval od našich slovenských bratří. Vždyť škola původně vznikala s nimi napůl, to až politické dění nás na čas odloučilo, ale i nyní existuje vůle ke společnému pokračování. To zaznělo právě v jeho povzbudivém slově, ve kterém nás nabádal, abychom neztratili cíl zvěstování evangelia a víru v toho, který je mocen provést přes všechny překážky. Pak promluvil bratr Jim Sabella, který v České republice působil jako misionář deset let, z toho několik z nich také na biblické škole. (V soukromém rozhovoru mi řekl: „Cítíš tu divnou vůni tady ve škole? Je divná, ale vždy ve mně probudí spoustu vřelých vzpomínek.“) Bratr Jim zde působil jako zástupce AoG USA, které dlouhá léta školu podporovalo jak finančně, tak i vysíláním pedagogů. Jejich pomoc byla a je neocenitelná. Bratr Martin Moldan nastínil výzvy, kterým škola v současné době čelí. Povzbudil k usilovným modlitbám s výhledem do budoucnosti. Vždyť každé hnutí potřebuje svou školu, jinak hrozí, že bude zmítáno kdejakým učením... Jako poslední vystoupil bratr biskup, který ve svém kázání poukázal na fakt, že Bůh si vyvolil maličké, použil nepatrné, vyzbrojil slabé, aby se mohla zjevit jeho sláva, jeho moc a mohl být vyvýšen. Jednou uslyšel: „Vždyť já bych ty vaše chvály ani nepotřeboval, v nebi mám přece lepší. Ale rozhodl jsem, že oslavím své jméno před celým nebem na tom, co vypadá tak slabě, jako je člověk.“ I škola může mít období, kdy se cítí slabě, ale je to chvíle, kdy může zasáhnout sám Bůh a oslavit, jako už kolikrát před tím, své svaté jméno. Závěr patřil opět skupině Naboso, pak už se dal prostor volnějšímu programu. Do modlitebny se stěhovaly stoly na raut, ke kterému byli všichni pozváni. Pro zájemce probíhala prohlídka nové školní budovy na ulici Kmochova, já jsem se zúčastnil slavnostní večeře pro pozvané hosty ze zahraničí a ty, kteří byli škole dlouholetou oporou. Tam také bratr Daryel Erickson, ředitel Global University, informoval o další chystané spolupráci s VOŠMT. Global University disponuje vyučujícími programy jak pro bakalářské, tak i pro magisterské studium, které jsou v mnoha zemí uznávané. Ne tak v naší zemi, kde se na tom pracuje. Jednou z novinek je i to, že do kurzů byl začleněn praktický prvek, takže ti, kdo chtějí studovat, se musí nahlásit svému místnímu pastorovi na praxi. Výsledkem bylo

mnoho tisíc nově obrácených, stovky potom vydal na lov rozhovorů, nenašel evangelizačních akcí, desítky založených jsem nikoho, kdo by opravdu nebyl nadsborů po celém světě. Jednoduše teorie šený a kdo by na školu vzpomínal nerad. Kolem desáté již většina hostů musespjatá s praxí. Nejde tak jen o nabírání la odjet, zůstali jen ti, kdo přespávali do vědomostí daleko odtržených od praxe. S hosty jsme navštívili i novou budovu, neděle, na kterou byla připravena slavkterá nás mile překvapila svým krásným nostní bohoslužba společně s kolínským interiérem. Pro studenty zde tak vznikly sborem AC. Tu vedl místní pastor braopravdu důstojné prostory k vyučování. tr František Flek, chválila jak jinak než Jsou tu pravé třídy s celým zázemím pro skupina Naboso, kázal Jim Sabella. Jeho studenty i pro učitelský sbor. Přesto však kázání bylo zaměřeno na verš: Nestaví-li ještě chybí mnohé zařízení, a tak mě pře- dům Hospodin, nadarmo se namáhají stakvapily cedulky na mnohých dveří s mo- vitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo biliářem a jeho cenou v korunách. Proč bdí strážný. (Ž 127,1). Škola je důkazem to tam je? Zjistil jsem, že pokud by rád toho, že nebyla stavěna člověkem, a kdyněkdo sponzoroval určité vybavení dané by se i teď člověk snažil udržet ji svou simístnosti, má tam k dispozici soupis věcí lou, nadarmo by se snažil. Naše naděje i číslo účtu, kam může peníze zaslat. Moc je v Ježíši, že si školu i do budoucna zadobrý nápad. Velice hezká je i prostorná chová. O něj se musíme opřít. Promlouknihovna, která je do budoucna nachys- val tak opět k plnému sálu, kde byli jak taná na spoustu studijních materiálů. Po- hosté, tak i místní sbor. Bylo moc hezké čítá se s tím, že bude přístupná i veřej- vidět, kolik lidí stojí za naší školou. Milí bratři, milé sestry, možná jste nenosti, což jistě stojí za pochvalu. Když jsem se vrátil do modlitebny, ve- měli se školou prozatím nic co do činění, čer oslav ještě pokračoval. Pouštěly se tam a tak ani nevíte, kolik práce v zákopech nahrávky rozhovorů s absolventy, promí- už vykonala. Tak si vezměte, že jí už protaly se fotografie bývalých žáků i učitelů, šlo kolem 250 lidí, kteří měli možnost zazněly i legrační historky. Když jsem se jak zbudovat své základy, tak hledat Boží

perspektivu pro svůj život. Škola připravuje i vyučování pro celou církev, je zdrojem mnohých vynikajících vzdělávacích programů. Pastoři a misijní pracovníci jsou díky ní celoživotně vzděláváni v rámci Ezdráše. Tak jsou mnozí vyzbrojováni pro službu, aby byla kvalitnější. Navíc tlak ze strany vlády je zřejmý, aby se odklánělo od laiků směrem k teologicky vzdělaným vedoucím. My tak již můžeme být připraveni. Kdybychom školu neměli, asi by se nám nelíbilo navštěvovat školy, kde je kázán křest Duchem svatým jako věc dávno minulá, do současnosti nepatřící... Jsem nadšen výborným týmem vyučujících, kteří se na škole sešli. Je v tom vidět zřetelný Boží zásah. Prostě řečeno: Máme doma poklad, jehož cenu si sami neuvědomujeme, ale v žádném případě bych nechtěl, abychom ji poznali tehdy, až poklad ztratíme. Jak řekl Radek Smetana: „Věřím, že se znovu uvidíme na oslavách dvacítky.“ Amen.

15 let VOŠMT

Ročník 20, leden 2008

Jirka Bartík

7

ŽIVOT V KRISTU

15 let VOŠMT

Perlička jedné absolventky

T

a doba tu nebyla strávená zbytečně, protože mi to dalo spoustu věcí do života, nejenom do křesťanského, ale i rodinného, pracovního atd. Nastupovala jsem vlastně rok po Radkovi Smetanovi, takže jsem ho zažila jako učitele. Potom, když jsem skončila biblickou školu, šla jsem na „pajdák“, jsem učitelkou na prvním stupni. A jednu věc jsem si odnesla. Radek totiž, když nás učil, tak nosil pantofle. Pamatuji si jednu hodinu, z té hodiny nevím absolutně nic, akorát si pamatuji, že měl díru na palci, a jak tak seděl, tak pořád palcem v pantofli hýbal. Doteď si dávám pozor, když jdu před děti ve škole: pozor, nemám někde díru na patě? Perlička ze života, co si člověk ze školy taky může odnést.

Mirka Smetanová

M

irko, vy patříte mezi takové nejslavnější absolventy biblické školy, pověz mi, jak na ni vzpomí-

náš? Jenom v dobrém, pokaždé když se podívám na manžela, jenom v dobrém (smích).

Leoš Cásek

K

dy jsi absolvoval? Myslím, že jsem zakončil studium v roce 1999.

Jak vzpomínáš na tu školu? V dobrém? Ano, velice v dobrém, pozitivním, jenom v dobrém. Kdyby ses měl znova rozhodovat? Kdybych znovu stál před rozhodnutím, zda sem mám jít, nebo ne, tak bych šel.

Marie Tesárková absolvovala v roce 2007 a teď studuje na Vysoké škole pedagogické v Praze.

P

8

ovažuješ ty dva roky za ztracené nebo ne? Určitě to nepovažuji za ztracené roky, mně se tady líbilo. Teď jsem tady i zůstala, učím hudebku, a to prostředí mě povzbuzuje dál v cestě za Bohem.

jsme měli každý den vyučování do půl šesté, a z toho jsme měli rozvrh, kdy jsme v pondělí nevěděli, co v úterý bude. Nebo třeba s bydlením. Na jednom pokoji nás spalo osm, což dnes studenti už nezažijí. Ale vzpomínám na to v dobrém.

Utkvěl ti v paměti nějaký zajímavý oka- A otázka na tělo: Šla bys znovu na bibmžik? lickou školu? To se musím zamyslet. Zajímavé byly Šla. naše rozvrhy, to byl jeden velký zážitek, protože jsme měli čtrnáct dnů, kdy Děkuji.

Petr Berdar

, Rasto Pankrác

rok absolutoria 2005

nástup v září r. 1996 a ukončení 1998

ak vzpomínáš na ta léta strávená na škole? Spíš veliký přínos do života. Já jsem školu považoval za krok dopředu víc, než za krok zpět.

Marcela Pankrácová,

J

jako studentka Kapounová Co děláš teď? Teď jsem tady v Kolíně, a dělám v telekomunikacích, v Telefónice. Děkuji mockrát.

Zdeněk Zapletal

V

y jste se na škole poznali a asi jste se tam potom i vzali? Ano. Já jsem skončil dřív, a nevěděl jsem, co bude dál, tak jsem ji nechal studovat a odcestoval jsem do Izraele.

Jak hodnotíte ty roky strávené tady, jako ztrátu nebo požehnání? Určitě požehnání. Naučili jsme se nové ak vzpomínáš na ta léta tady strá- věci, pro mě úplně nová kultura, jiný rozvená? Bereš to pro sebe jako zisk, hled, úplně jiní lidé. Já jsem z východnínebo… ho Slovenska. Tam je takový velice silný Určitě to beru jako zisk. Mně se tady náboženský duch, kde lidé žijí jenom pro hodně líbila ta duchovní atmosféra školy. náboženství, ale charakter je jiný: nemají Nejvíc vzpomínám na večerní modlitby, problém jít do kostela a po kostele chlast, které tady bývaly, a taky mi hodně dalo cigarety a podobně. Tady v Čechách to je vyučování. úplně jiné. Veliký rozdíl je v tom, že tady je hodně zakořeněný materialismus. PoA kde jsi teď? kud člověk má peníze, tak je jedno, jak Momentálně jsem v Žatci, bydlím tam žije. Hlavně že má peníze, to je důležité. už asi šest let. Tam na východě je hlavní, jestli jsi v kostele. A zapojil ses do církve Jsem zapojený v Apoštolské církvi Kde jste teď? v Lounech, v Žatci vzniká misijní stanice. Teď jsme v Kolíně, dostali jsme se Boží milostí ke koupi bytu. Začalo to tím, že Děkuji za rozhovor. jsem opravoval nástěnku ve sboru. Bůh absolvoval v roce 2000

J

mi poslal člověka, který se přišel do sboru zeptat, jestli sbor zkrachoval, že si čítával nástěnku. To bylo neuvěřitelné, že Bůh poslal tohoto člověka do sboru, lidé ze sboru ho pozvali na skupinku, tam jsme se s ním seznámili i my. Tak vlastně přátelství rostlo, až nám asi po roce nebo dvou, nabídl o hodně levnější byt. Takže teď už bydlíte… Teď už máme svůj vlastní byt. To je zázrak pro Kolín. Buďto jste milionáři, nebo je to zázrak. Je to Boží zázrak. Protože jsme na to neměli peníze, ten kluk nám řekl, že mu to nevadí. Rozhodl se, že nám byt dá a až budeme mít peníze, tak mu byt zaplatíme. Uzavřeli jsme smlouvu u notáře, že až nám skončí za pět let stavební spoření, takže mu to potom dáme. Boží milost! A on v té době věděl, že Toyota už odklepla pozemky, v tom momentě vylétly ceny bytů asi o dvě stě tisíc. Říkal, že mu stačí ta nižší cena. Takže v tom vidím Boží vedení a jednání. A to byla na začátku jedna obyčejná nástěnka ve sboru. Ještě nám Pán požehnal, že nám zbylo i na auto. Ten byt jsme dostali i s nábytkem a vším vybavením. On si vzal jen pár knih, pár osobních věcí, ledničku, pračku a odešel. Takže my jsme přišli a jenom založili knihy do poliček. Nábytek, postele, lustry, záclony… to všechno nám nechal. Bůh si ze mě možná udělal takovou legraci, protože já jsem si sbíral desky. Viděl jsem majetnější truhláře, jak vyhazují staré desky. Tady v Kolíně je hodně truhlářství, a to, co se prostě pro zákazníky nevyužije, se odkládá u kontejnerů. Kdo chce, tak si to vezme: šaty, věci. A já jsem si nasbíral desky, abych si vyráběl sám pro sebe nábytek, a Bůh nám daroval byt i s nábytkem. Takže ty desky jsme potom rozdávali dál, protože jsme je ani nevyužili. To bylo takové moje plánování: musím, co kdyby náhodou, a Bůh si udělal takový Boží šprým.

15 let VOŠMT

Ročník 20, leden 2008

Renata Brablencová

R

enčo, ty jsi absolvovala kdy? Devadesát devět.

A jak ty vzpomínáš na ta léta strávená tady? Pozitivně? Myslím, že to bylo nejúžasnější období v mém životě. Jsou to léta, která bych v životě neměnila, a nelituju ani vteřiny, kdy jsem tady byla.

9

ŽIVOT V KRISTU

James Sabella

J

ime, nejprve bych ti chtěl znovu poděkovat za veškerou pomoc naší biblické škole. Vím, že máš zkušenosti s mnohými biblickými školami po světě,

Pavel Zvířecí

P

což je dobré, protože je zde nová generaavle, ty jsi studoval kdy? ce učitelů, studentů i svět se mění. MysV roce 93 až 95. lím, že přichází doba, kdy se škola zaměří ještě více na misii, což je životně důležité. A jak bys zhodnotil zpětně ta léta tady Čím více se zaměříme na ztracené, tím strávená? více naplňujeme Boží povolání. Určitě to je přínos a určitě to dopoCo se týká těch ostatních škol, vidím ručím lidem, kteří prostě chtějí být blíž dramatickou změnu na každé z nich. Vi- Pánu. Je to moc dobré. dím tu obrovskou změnu, která se v poslední generaci udála. Ti studenti, kteří (Zvláště pro budoucí řidiče biskupa ideáltu byli se mnou, jsou od těch současných ní – pozn. redaktora) tak odlišní! Vidím tuto školu jako velmi pevnou a silnou. Milan Buban je vynikající ředitel a vedoucí. Věřím, že škoirko, ty jsi absolvovala kdy? la bude mít ještě větší přínos pro Asi 1998. svět.

Mirka Cásková

James Sabella

M

15 let VOŠMT

A vzpomínáš na ta léta tady strávená pozitivně nebo negativně? Hodně pozitivně.

10

jak ty vidíš období, kterým právě škola Můžeme počítat s vaším partnerstvím a pomocí i pro budoucnost? prochází? (smích) Jasně že ano. Promiň, že se Škola je klíčovým prvkem pro budoucnost církve tím, že pečuje o budoucí uči- směju, ale to je samozřejmé. I mé srdtele, pastory a ostatní služebníky. Jak ce tu zůstalo, i když už dlouho žiji ve A kdybys byla znovu před situací sem jít nebo nejít, tak bys řekla: jdu? jsem uvedl dříve, Boha můžeme zažívat Vídni. Určitě bych šla. Jednak jsem věděla, že na dvou rovinách: Intelektuálně a emoto Bůh po mně chce, a jednak nikdy necionálně. Ideální je, když jsou obě složky Jak na ta léta tady na škole vzpomínáš? No moc dobře, bylo to nádherné! Sa- zapomenu na ten vztah, který jsem s Bov rovnováze. To pomáhá budovat dobré vedoucí. Škola se teď nachází v přecho- mozřejmě některé chvilky byly horké, ale hem získala. To bylo pro mě hodně cenné. dovém období, to je vidět, i když už tu to je život. Kdyby to chtěl Bůh, moc rád Ty základy, které mi škola dala, mě postadlouho nejsem. Sám jsem takových ob- bych se vrátil. Milujeme s manželkou vily na skálu. dobí zažil hodně. To, kterým právě škola Českou republiku. prochází, je období potencionálního růstu. Bůh jemně mění nasměrování školy,

Trvale palčivé téma: Šíité versus sunnité

N

ejen z národnostních, ale i z náboženských důvodů jsou sunnitští Arabové odvěkými nepřáteli Peršanů. Převážná většina muslimů jsou sunité. „Sunnu“, cvičení proroka Mohameda v řeči, jednání a zdrženlivosti, pokládají za doplňující výklad ke koránu. Sunna je předávána v „hadítu“, vyprávění o prorokových činech. Přitom se nevěnuje pozornost jenom závažným výrokům o zásvětnu nebo o vezdejších povinnostech, nýbrž i tomu, jak si kde odkašlal nebo odplivl. Sunnité se pokládají za lidi, kteří „následují Prorokův příklad až do nejmenších podrobností“. Šíité představují druhou největší větev islámu a v celosvětové 1,5miliardové muslimské populaci jsou zastoupeni asi 10 až 15 procenty. Většina Íránců patří k šíitům, stejně jako značná část libanonského obyvatelstva. Podstatná je pro ně „Šia Ali“, následovnictví Aliho. Božské zjevení nespatřují pouze v učení Mohamedově, pramenem inspirace jsou jim i přímí potomci Prorokovi – takzvaní Šia imámové. Zvlášť významné místo mezi nimi zaujímají potomci Mohamedovy milované dcery Fatimy Záry a jeho bratrance Aliho. Kromě toho proklínají šíité ve svých pátečních modlitbách už po staletí tři první sunnitské kalify – tato praxe sice ve společném boji proti imperialismu ustoupila do pozadí, ale je přesto stále ještě aktuální. Sunnité podezírají šíity z polyteizmu, protože imámům přiznávají božskou autoritu. Mnohobožství počítá korán mezi nejtěžší hříchy. Saúdsko-wahábistický svazek arabského poloostrova z r. 1744 se definoval jako protišíitský. Když pak v r. 1979 s islámskou revolucí převzali moc šíitští aja-

tolláhové, oživilo to především v Saúdské Arábii pradávnou strategickou můru. Persie zase jednou vyvolává otazníky nad regionální nadvládou Arabů, jmenovitě dynastie Ibn Sauda. Toto napětí se projevovalo v polovině devadesátých let při každoroční pouti do Mekky srážkami mezi íránskými poutníky a saúdskoarabskými pořádkovými silami. Mlčení Arabské ligy k druhé libanonské válce v létě 2006 bylo velice výmluvné. Arabové totiž odsuzujícími výroky na adresu Izraele nemají ve zvyku šetřit. Jenže Saúdská Arábie, státy kolem Golfského zálivu, Jordánsko a Egypt pozorují světovládné a jaderné ambice šíitského Íránu s velkou nedůvěrou. V Saúdské Arábii se vyslovovaly docela otevřeně obavy, že pokud se vítěznému tažení Hizballáhu neučiní přítrž, přejde k šíitům ještě více sunnitů. Hizballáhu („straně Alláhově“) se přezdívalo Hizb-al-šejtan („strana ďáblova“). Při demonstracích sekulárního Fatáhu v pásmu Gázy proti radikálně islámskému Hamásu se hamásovcům nadávalo do „šíitů“. A v Kuvajtu se dokonce mluvilo o tom, že jestli ty horké brambory nevytáhne z ohně Západ, bude nutno proti Íránu zakročit vlastními silami. Íránský vliv na územích Palestinské autonomie, v Libanonu a v Iráku činí z Íránu pro západní cizinu obtížného partnera. V očích sunnitského arabského světa se šíitská Persie jeví stále více jako vážná hrozba. Lybijský president Muammar Kaddáfí přilil do sílícího ohně koncem dubna další olej, když požadoval v jednom svém projevu zřízení šíitské říše v severní Africe. V Arabské lize tento občas spíše jako politický klaun vystupující pohla-

vár z vlastní milosti působí tradičně jako osamělý výstředník. Prohlašoval, že rozdělení muslimů na sunnity a šíity je kolonialistickým spiknutím, a pranýřoval nevraživost Arabské ligy vůči Íránu. Za hlubokou propast mezi šíity a sunnity, mezi Araby a Peršany je podle něj odpovědná jedině cizí okupace a sionistické osídlování. Popravu Sadáma Hussaina právě v předvečer jednoho z největších islámských svátků, obětní slavnosti „Id al-Adha“, urážlivé výroky jeho soudců a skutečnost, že obrázky z jeho popravy se dostaly na veřejnost, je nutno posuzovat v této souvislosti. Nejhlubší rozhořčení sunnitsko-arabské veřejnosti vyvolalo, když Hizballáh Iráku k Hussainově popravě blahopřál. Tím se Hizballáh uvnitř arabského světa identifikoval jako výrazně šíitské seskupení. Kdo je s palestinským osvobozeneckým bojem proti Izraeli obeznámen, nemůže zapomenout, že to byl především Sadám Hussain, kdo ho nejen ideově, ale hlavně finančně podporoval. Finanční vliv Íránu zdaleka nestačí k tomu, aby mezi hrdiny uctívané palestinskou veřejností byl povýšen Ahmadínežád nebo Chomejní. I nadále je vedle Jásira Arafata, Gamala Abdula Násira a Adolfa Hitlera uznáván především Sadám Hussain za vůdce, který by byl mohl změnit bídný úděl palestinského obyvatelstva. S velkým znepokojením pohlíží sunnitští Arabové na možnost, že by se americká vojska z Iráku stáhla. Jen tak lze pochopit zvýšenou politickou angažovanost Saúdské Arábie. Už dnes si vyžadují sebevražedné sunnitské atentáty nesčetné šíitské oběti na iráckých ulicích. Také skutečnost, že v poslední době je do práce Arabské ligy zapojován i sunnitský Hamás, naznačuje horečnou snahu učinit přítrž šíitskému vlivu. Desetiletí trvající ohrožení sekulárních arabských režimů radikálně islámskými bratrstvy, k jejichž nástupnickým organizacím patří i Hamás a Islámský džihád, jakoby ztrácelo na významu tváří v tvář propasti, která dělí sunnity a šíity. Aby tuto frontu uklidnil, hraje Ahmadínežád jedinou kartu, která na sunnity platí: nenávist k Izraeli. Tím, že se profiluje jako bojovník proti sionistickému spiknutí a dekadentní západní kultuře, doufá íránský president přetáhnout sunnitské Araby na svou stranu.

Izrael

Ročník 20, leden 2008

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP přeložil Pavel Mareš www.israelnetz.de 30.11.07

11

ŽIVOT V KRISTU

Ze života církve

Sjezd mládeže

12

L

etos jsem se sjezdu poprvé účastnila deže inspiroval k nápadité evangelizaci. trochu i z pozice organizátora. Kom- Jako většina jsem si užila také chválící binace užívání si seminářů a té tro- koncert. Všimla jsem si, že někteří mláchy zodpovědnosti mi příjemně vyhovo- dežníci nebyli příliš spokojeni s tím, že vala. Na jedné straně jsem mohla vidět, děláme nějakou práci pro město. Já si ale kolik je schopná naše mládež dohromady myslím, že je dobré, aby lidé z města věudělat, a na druhé straně jsem se mohla děli, že nejsme jen ti, kdo se někam zavínechat povzbudit semináři v oblastech, rají, aby si balzamovali to svoje křesťankteré mě speciálně zajímají. Nevím, jak se ství. Chtěla bych poděkovat hlavám, ve sjezd líbil ostatním (hodnotící anketu vy- kterých vznikla myšlenka sjezdů, a těm, plnilo jen pár obětavých jedinců), ale pro kteří se každý rok odvážně pouštějí do mě byl jednou z těch akcí, které mě, dou- organizace. Moc mě povzbuzuje tímto fám, že trvale, oslovily. Co zvlášť oceňuji, způsobem si připomínat, že mládež naší je povzbuzování k misii – např. seminář církve neznamená jen to nejbližší okolí. o islámu nebo o misii v zemích bývalé A děkuji Bohu, protože On je ten, který Jugoslávie. Úžasný byl také tým z Vídně dává sjezdům smysl. a věřím, že jejich program některé mláZdenka Mrkvičková, AC Břeclav

L

etošní sjezd byl pro mě druhým v pořadí. Musím říct, že to byla opravdu pecka už jenom proto, že to bylo poprvé na čtyři dny, tím pádem jsem měla více možností, jak trávit čas s úžasnými lidmi a s Bohem. Všechno začalo ve čtvrtek 25.10., kdy asi od 14.00 začaly přijíždět první skupinky mladých lidí, aby se zaregistrovaly. Čtvrtek byl takovým volnějším dnem, program začínal v 18.00 večerním shromážděním. Následoval večerní program a čajovna. Druhý den dopoledne byla dvě kola seminářů a po obědě proběhl úklid města. Vytvořili jsme několik skupinek. Každá skupinka měla za úkol vysbírat odpadky z určité části Břeclavi. Občas to bylo faaakt nechutné, ale přežili jsme to. V podvečer bylo zase shromáždění, večerní program a čajovna. V sobotu dopoledne probíhaly semináře, avšak tentokrát nás po obědě nečekal úklid, ale tělocvična. Sobotní večer hodnotím jako nejlepší z celého sjezdu. Nejdříve jsme měli v kině malé shromáždění, a pak nás čekal naprosto fenomenální koncert kapely New Collection. Hráli opravdu skvěle, až se celé kino otřásalo. Všichni se náramně bavili, někteří skákali, jiní zase tleskali. Po koncertě jsme se odebrali zpátky do modlitebny. Nedělní shromáždění otevíralo poslední den sjezdu. Sešli jsme se v kině, ale nebylo to ledajaké shromáždění. Slovo měl totiž Ed Traut, což je prorok. Po velmi povzbuzujícím slovu také pár lidem prorokoval. Kolikrát jsem měla pocit, jako by prorokoval mě. Jeho slova se mě velice dotýkala. Bylo to super. Jenom co shromáždění skončilo, většina lidí se rozjela domů. Mrzelo mě, že jsem se s některými ani nestihla rozloučit. Na sjezd velice ráda vzpomínám, byly to naprosto úžasně prožité čtyři dny, na které jen tak hned nezapomenu. Klárka Huňařová, AC Břeclav

Ročník 20, leden 2008 oslovit. Budu se snažit získat v našem sboru alespoň 5 lidí, abychom si byli schopni sami posloužit.“ Free. Jedná se o program protidrogové Program této protidrogové prezentace prevence určený pro 1. stupeň základ- je přizpůsoben dětem od cca 6–10 let. Jde ních škol. Chtěla bych zdůraznit, že na o hodinovou přednášku na téma drogy, tento program je potřeba pouze 5 lidí. nebo alkohol, která zábavnou a přitom Proto vás vyzývám a povzbuzuji, abyste poučnou formou vtáhne děti do problevyslali ze svého sboru nejen jednoho zá- matiky závislosti. Na závěr děti obdrží stupce, ale i ty, kteří jsou výborní herci barevný sešit s dobrodružným příběhem a rádi by obsadili role hrdinů (dva klau- a gumový náramek, který jim má připoni a tygr TJ). Ideální bude, když si jako menout, že je důležité dělat v životě ta sbor vystačíte z vlastních zdrojů a per- správná rozhodnutí. sonálně zabezpečíte zmíněný program. Tomuto programu budeme věnovat Dovolila bych si použít slova jednoho i letošní jarní seminář pro pracovníky kolegy: s dětmi v Kolíně. Ten bude složen ze „Myslím si, že je to skvělý nápad. ZŠ mě dvou částí tak, aby vás seznámil s celým často oslovují, jestli nemám přednášku i pro projektem. menší děti a já je musím zklamat. Ale poPřihláška přiložena v časopise. mocí tygra TJ a klaunů to může malé děti

Modli se a pracuj aneb služba (diakonia) a její místo v církvi 3. díl

V

předchozích dvou dílech tohoto miniseriálu článků o diakonii jsme se zabývali praktickou službou Pána Ježíše a prvotní církve světu, jak o tom můžeme číst v Písmu. Viděli jsme, že služba byla životním posláním Ježíšovým a také jeho následovníků. Také jsme si mohli uvědomit, že služba, kterou lidem poskytoval Pán Ježíš a jeho učedníci, se kvalitativně lišila od „pouhé“ sociální práce, a to především tím, že pomoc lidem byla poskytována v moci Ducha svatého. I v tomto by měla církev následovat Pána Ježíše. Tentokrát se podíváme, jak vypadá praktická služba českých evangelikálních církví světu v současnosti. Pochopitelně zde není možné postihnout veškerou praktickou službu křesťanů svým bližním, protože ve skutečnosti jedině Bůh ví o všech skutcích, které jeho děti konají a žádný z těchto skutků není před Bohem skryt ani zapomenut. Co můžeme a chceme v tomto článku zhruba zmapovat, jsou spíše institucionálně ukotvené projevy diakonie – tedy organizované formy poskytování sociální práce, které v jednotlivých církvích fungují. Při tvorbě tohoto příspěvku jsme vycházeli z informací uvedených na internetových stránkách jednotlivých církví či církevních organizací a také z některých tištěných materiálů těchto organizací. Jedná se nám o to informovat o škále diakonických činností, které konají naši sourozenci v Kristu z ostat-

ních evangelikálních církví a inspirovat naše čtenáře. Jak asi většina čtenářů ví, církve (někdy i jednotlivé sbory) si ke koordinaci praktické služby světu často ustanovují specializované organizace, pro které se v evangelikálním prostředí vžil název diakonie (katolická církev užívá pojem charita). V ČR tak můžeme najít cca 10 diakonických organizací, zpravidla působících při jednotlivých církvích. Od roku 1991 zastřešuje činnost jednotlivých diakonií Diakonie v ČR. Jak je uvedeno na webových stránkách této organizace (www. diakonie.cz): „V současné době existuje v rámci členských organizací Diakonie v ČR více než 70 diakonických zařízení, v nichž pracuje přes 1000 zaměstnanců, kteří pečují v lůžkových zařízeních o více než dva tisíce lidí a ambulantně poskytují pomoc nezjištěnému počtu lidí. O další stovky a možná tisíce potřebných lidí pečují v jednotlivých církevních sborech (v rámci sborové diakonie) desetitisíce dobrovolných spolupracovníků.“ Rozsahem poskytovaných služeb patří mezi nejvýznamnější diakonické organizace u nás Slezská diakonie (zřízena Slezskou církví evangelickou) a Diakonie Českobratrské církve evangelické (ČCE). Jak název napovídá, Slezská diakonie působí především na území Moravskoslezského kraje, kde rozvíjí svou práci prakticky v každém větším městě, celkem má více než 50 středisek. Škála činností této organizace je poměrně široká – od azy-

lových domů, přes denní stacionáře pro osoby se zdravotním postižením, poradenská střediska až po mateřská centra (více viz www.slezskadiakonie.cz). Diakonie ČCE působí na území téměř celé České republiky (bez dvou krajů), kde je rozeseto celkem 33 středisek této diakonie a navíc 8 speciálních škol. I tato organizace se věnuje široké škále cílových skupin a poskytované služby jsou velmi rozmanité. Navíc Diakonie ČCE pořádá řadu vzdělávacích kurzů pro pracovníky v sociální oblasti (podrobnosti na www.diakoniecce.cz). Specifické místo mezi diakonickými organizacemi zaujímá Armáda spásy, protože spíše než o církev se jedná o hnutí křesťanů výrazně zaměřené na misii a sociální práci. Armáda spásy v současnosti působí již ve více než sto zemích světa. V ČR má Armáda spásy zastoupení v devíti městech, kde funguje

Diakonie

M

ilí bratři a sestry, vánoční shon, nákupy, vaření, ale i čas, kdy se rádi obdarujeme, je za námi. Před námi je rok překvapení, zkušeností, dalších možností, jak Bohu sloužit. Pokud máte odhodlání a touhu vstoupit do nových věcí, tak čtěte pozorně dál. Jak většina z vás ví, snažíme se v poslední době nabídnout sborům nové způsoby, jak zasáhnout evangeliem děti. Máme tu projekt KidsQuest, který však díky organizační náročnosti zaujme spíše větší sbory. Tento rok pro vás chystáme takového „mladšího (a menšího) bráchu“ KidsQuestu, který se jmenuje KQ Drug

Ze života církve

KQ DrugFree

celkem 35 středisek. Hlavní, i když ne jedinou, cílovou skupinou Armády spásy jsou lidé bez domova, pro které zřizuje noclehárny a azylové domy (více na www. armadaspasy.cz).

13

Diakonie

ŽIVOT V KRISTU Další, rozsahem své práce men- ru, navzdory administrativním a mnoha V SAMÉM ZÁRODKU), ABY SE CO NEJDŘÍV ZCELA NEZÁVAZNĚ OZVALI ší, diakonie fungují při Církvi bratrské jiným překážkám. (www.cb.cz/diakonie), Jednotě bratrské Příští díl tohoto miniseriálu bude vě- A DALI O SOBĚ VĚDĚT. Napište, prosím, (www.jbcr.cz), Bratrské jednotě baptis- nován Diakonii AC a jejím jednotlivým nejlépe e-mailem ([email protected]) nebo dopisem (Jana Rozehnatů (www.diakonie.bjb.cz) a při Evange- členům. lová, Určice 328, 798 04) své představy, lické církvi metodistické (www.umc.cz/ diakonie). Závěrem dovolte výzvu: Jelikož hledá- touhy, vize, nápady nebo popište již exisDoporučujeme čtenářům navštívit me další koncepci pro rozvoj diakonic- tující aktivity a směr, kterým byste vaši výše uvedené webové stránky, protože ké práce v rámci AC, potřebujeme zjistit, práci rádi dále rozvinuli. V rámci Diakoje opravdu povzbudivé uvědomit si, co jaký je potenciál v našich sborech či jed- nie AC budeme s vámi dále komunikovat všechno naši sourozenci v Kristu podni- notlivcích. PROSÍME PROTO ČTENÁŘE, a hledat cesty k rozvoji diakonické práce kají, jak prakticky slouží světu v místech, KTEŘÍ BY RÁDI ROZVÍJELI PRAKTIC- v AC právě skrze vás. Ve spolupráci s ředitelem Diakonie AC kde žijí, a to navzdory nedůvěře české KOU SLUŽBU SVĚTU (DIAKONII), KTEPetrem Bartošem společnosti k církvi, navzdory problema- ŘÍ VNÍMAJÍ, ŽE JE K NĚČEMU TAKOtickému financování neziskového sekto- VÉMU VEDE PÁN (I KDYBY TO BYLO zpracovala Mgr. Jana Rozehnalová, AC Prostějov

Kdo je vlastně můj bližní? „A jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim“ (Lk 6,31)

D

14

razí bratři a sestry v Kristu, není to tak dlouho, co jsme se v nedělním slově zabývali otázkou: „Kdo je vlastně můj bližní?“ Na příběhu, popsaném v 10. kapitole Lukášova evangelia, který vyústil v podobenství o milosrdném Samařanovi, jsme se mohli přiučit tomu, jak budovat ve svém srdci vztahy, které se líbí našemu nebeskému Otci. Zdaleka jsme však nevyčerpali všechno, co je nám k našemu poučení dáno. Zvu vás, abychom se alespoň krátce vrátili k tomuto příběhu ještě jednou. Jakýsi muž znalý Zákona si chtěl ověřit, zda je Ježíš skutečně moudrým učitelem – mistrem – v Izraeli. Ptal se ho proto na něco, na co on sám odpověď znal. Nečekal, že by se mohl dovědět něco nového. V tom se ovšem hluboce mýlil. A to i přesto, že na rozdíl od jiných zákoníků on se dobral poznání, že si věčný život nelze ničím zasloužit. Dokonce ani pečlivým dodržováním Zákona. Lze ho obdržet jen a jen z milosti. Doslova jej zdědit. Před ním však nestál jen člověk, ale také zpytatel lidských srdcí. A ten věděl, že jeho slabým místem byl postoj vůči lidem mimo úzký okruh těch, kteří mu byli nejbližší. V srdci tohoto Boha hledajícího muže prostě dosud neměli místo, ač v hloubi duše věděl, že to není v pořádku. Proto také, když v odpověď na Ježíšovu otázku, co je napsáno v Zákoně, citoval dvě naprosto zásadní přikázání, cítil potřebu sám sebe před Ježíšem ospravedlnit filozofickou otázkou: „A kdo je můj bližní?“ (Lk 10,29). Na to přece lze mít rozdílné názory! Pán Ježíš by mu v té chvíli mohl připomenout knihu Genesis, kde je psáno, že prapředky každého žijícího člověka

byl Adam s Evou, a po potopě pak Noe a jeho tři synové. Ale na to by onen muž mohl namítat, že už Šém, Chám a Jefet byli spolu se svými potomky proroctvím rozděleni do rozdílných rolí a tím i vzájemných vztahů. Zdá se, že byl tento Zákona znalý muž právě na takovou debatu připraven, aby si především sám před sebou obhájil svoji nechuť vzdát se svého niterného pohodlí tím, že by otevřel své srdce víc, než jen pro svůj úzce vymezený okruh lidí. Znalci Zákona byli v debatách zběhlí. Všimli jste si někdy toho, že pokud zasáhne Boží slovo pouze lidskou mysl, člověk si okamžitě najde dost argumentů k tomu, aby sám sebe, a pokud možno i Pána Boha a lidi, na nichž mu nějak záleží, přesvědčil, že se ho to slovo z nějakých důvodů netýká? Náboženští lidé se dokonce nejenom postaví do obranného postoje, ale mohou i proti tomu, kdo jim takové slovo přinesl, vzplanout až nezvladatelným hněvem. To naštěstí nebyl případ tohoto zákoníka. On miloval Boha. Proto u něho bylo pouze třeba dosáhnout k jeho srdci. To náš Pán Ježíš věděl. A tak mu vyprávěl ono známé podobenství o milosrdném Samaritánovi, který byl pohnut soucitem ke zcela neznámému muži, jenž dokonce patřil k národu, s nimiž se Samařané ani nestýkali. A nebyl to žádný mělký a laciný soucit. Byl to soucit, který ho stál čas, námahu i nemálo peněz. Závěrem tohoto příběhu se náš Pán obrací na znalce Zákona překvapivě postavenou otázkou: „Kdo z těch tří se ti tedy zdá být bližním toho, který upadl mezi lupiče?“ Jinými slovy: „Podívej se na situaci v tomto podobenství očima toho, kdo byl postižen a odkázán na pomoc zvenčí. Představ si sám sebe na jeho místě.“ Rázem měl zákoník jasno. Zde byl konec všemu mudrování, všem diskusím a zpochybňujícím argumentům. Proto-

že kdyby on sám byl na místě oloupeného polomrtvého muže, byl by závislý na tom, zda se jeho situace dotkne srdce někoho z těch, kdo se s ní setká. Někoho, komu nebude jeho nouze lhostejná, kdo se mu v srdci nevyhne, ale kdo s ním bude soucítit. A ať už by to byl kdokoliv, bude mu v té chvíli tím nejbližším člověkem. Moji drazí, nevím, jak vás, ale mne, když si jen letmo pomyslím, že by mě minula ta předivná a nádherná Boží milost spasení, jímá doslovně hrůza. A stejně tak je pro mne hrozivé pomyšlení, že by minul věčnost v nebi někdo z mých nejdražších. Ale cožpak tady má končit náš soucit, když dobře víme, že Bůh miluje všechny lidi a že nás vyvolil a povolal, abychom byli jeho velvyslanci právě tam, kde žijeme, protože je to naše nezastupitelné místo? Prosím našeho drahého Otce v nebesích, aby se nás dotkl a vložil do našeho srdce milosrdný soucit především k hynoucím duším, protože lidé okolo nás, jdoucí do záhuby, jsou těmi nejpotřebnějšími. Soucit nás povede k modlitbám za tyto lidi, k vynalézavosti v projevech zájmu o ně a k odvaze zvát je tam, kam podle svého zaslíbení přichází Bůh a kde se s ním tedy i mohou setkat. Představujme si, že bychom byli na jejich místě (nebyli jsme lepší než oni!) a šli bychom slepě do propasti… „Jelikož tedy známe Pánovu hrůzu, přivádíme lidi k víře“ (2K 5,11). A závěrem? Kéž máme víc a víc Boží milosti ke všem lidem. K našim nejdražším, k našim sourozencům v Kristu i cizím lidem okolo nás. V lásce našeho drahého Pána Ježíše František Apetauer, pastor AC Brno Sborové listy 10/2007

„A když šli, stalo se, že vešel do jedné vesnice a jistá žena jménem Marta ho přijala do svého domu. Ta měla sestru jménem Marie, která si sedla u Ježíšových nohou a poslouchala jeho slova. Ale Marta byla zaneprázdněna množstvím služby. Ta přistoupila a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Proto jí řekni, ať mi pomůže.“ Ježíš jí tedy odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. Jen jedno je však potřeba. A Marie si vybrala dobrou část, která jí nebude odňata.“ (Lk 10,38–42)

N

a první pohled to vypadá, že aktivní Marta dělala něco špatně, zatímco pasivní Marie se chovala správně. A jak by ne? Vždyť Marii chválí sám Mistr. Zkusme se však na tuto biblickou pasáž podívat i z jiného úhlu pohledu. Kdo pozval Ježíše do svého domu? Kdo měl zásluhu na tom, že se Marie vůbec s Ježíšem setkala? Uvědomme si, že Marta jednala podle tehdejšího židovského zvyku, pohostit hosta byla její svatá povin-

nost. Samozřejmě, Martě bychom mohli vytknout, že v jejích očích byl Pán ten, kdo je potřebný, což ve skutečnosti bylo obráceně. Jakmile promluví, tak se stává z hosta hostitelem. To On štědře rozdává ze svého Slova. Přesto všechno z kontextu Nového zákona plyne, že služba lidem je i službou Bohu. To je nepochybné. Tak proč ta výtka? Zdá se, že Ježíš tímto příběhem v podstatě říká to nejdůležitější. Služba bez naslouchání Bohu totiž ztrácí smysl! V současnosti je takovým trendem propagovat misii beze slov, evangelizaci bez evangelia, službu lásky bez Krista. V této souvislosti si nelze nevšimnout změny některých křesťanských služeb budovaných s misijními záměry na sociální instituce, jejichž hlavním cílem je pomáhat lidem z nepříznivé situace. Ptám se: „Není to trochu málo?“ Právě evangelizační neefektivnost diakonické služby bývá často příčinou toho, že sbor ztratí o tuto bohulibou činnost zájem. Ale mohla by uslyšet Marie bez Mar-

, Křestan a peníze Díl I.

Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužiti i mamoně. (Matouš 6,24, Bible Kralická)

M

ilí sourozenci, v poslední době jsem se setkal s několika nejasnostmi ohledně peněz v životě křesťana, a to jak u nově, tak i déle věřících sourozenců. Vzhledem k tomu, že finance obecně doslova hýbou světem a upřímně si přiznejme, že mnohdy i námi křesťany, rozhodl jsem se sepsat sérii několika zamyšlení o penězích. Nebudu zde psát však jako ten, který je vůči penězům imunní, ale jako ten, kdo si v této oblasti prošel mnohými boji, proměnami, a věřím, že ještě mnohými projde. Vím o mnohých sourozencích, kteří umí používat peníze k Boží slávě, mají ochotné srdce k dávání a jsou pro mě vzorem. Přeji si, abychom se společně i v oblasti majetku učili žít podle Božího slova. Chci zdůraznit slovo „ŽÍT“, protože je rozdíl znát Boží slovo, rady a principy jen teoreticky, nebo je skutečně uplatňovat ve svém každodenním životě. Možná přemýšlíte o tom, co by pro vás bylo lepší. Někdo by raději neměl maje-

tek žádný, aby ho nerozptyloval a mohl být lepším křesťanem, druhý si zase může myslet, že kdyby měl dost peněz, nemusel by se starat o zabezpečení života a mohl se věnovat jen Bohu a službě. I v historii církve můžeme vidět dva extrémní pohledy. Někteří, ve snaze se Bohu co nejvíce přiblížit, se vzdali téměř všech materiálních potřeb a mysleli si, že dobrý křesťan musí být chudý. Na druhé straně se objevuje názor, že dobrý křesťan je finančně prosperující, protože součástí jeho života s Bohem musí být i finanční požehnání a bohatství. Na základě Božího slova jsem přesvědčen, že ani jeden z těchto názorů není normativní. Proč? Bůh v celé historii proměňoval životy chudých i bohatých. Dokáže zjevit svoji slávu jak v životě chudé vdovy, tak bohatého krále. Vždyť král David byl velmi bohatý, a přesto je mužem podle Božího srdce. Naopak Jan Křtitel neměl víc než velbloudí srst a kožený pás, potravou mu byly kobylky a med divokých včel, a přesto ho Pán Ježíš nazývá největším z lidí. A tak není rozhodující tvůj majetkový poměr či stav, ale tvůj postoj k majetku a k Bohu. Můžeš být chudý i bohatý a přitom mít majetek na prvním místě před Bohem, sloužit této modle a nechat se jí

ty? Může růst církev, která nekypí touhou a nadšením sloužit bližnímu svému? Troufám si říci, že v každém z nás je trocha Marty i Marie. Slyšením Božího Slova získáváme stejně jako Marie víru, tedy úděl, který nám nebude odňat. Na druhou stranu nás zdravá víra nezbavuje povinnosti nebýt slepými a hluchými vůči potřebám druhých. Jde však o to, aby obě tyto složky byly přinejmenším vyvážené. Kristus však chválí Marii ještě za jednu věc. Tím, že poslouchá jeho Slovo, se tak stává učedníkem. Učí se jej zachovávat a žít. Jen sloužit Bohu nestačí. Věřící by neměl umět jen dávat, měl by být schopen i přijímat. Největší pomocí je dovést člověka k víře v Krista. To je nepochybné. A víra přichází ze slyšení díky hlásání evangelia. Na druhou stranu však dobré skutky pomáhají připravit živnou půdu tak, aby semínka Dobré zvěsti mohla zapustit kořeny i tam, kde přirozeně nejsou pole úrodná. Když Ježíš chodil po světě, zastával roli doktora, učitele i sluhy. Samé pomáhající profese. Ivo Kraus, AC Louny zotročovat. Jsem si jist, že s tímto postojem nikdy nebudeš ve svém životě spokojený. Pán Ježíš nás ve výše uvedeném verši varuje, že nemůžeme sloužit dvěma pánům – Bohu a zároveň majetku. Buďme těmi, kdo mají na prvním místě Pána Boha a slouží mu. Hospodin je dobrým Bohem, který tě miluje a má pro tebe připraven hojný a věčný život. Pán Ježíš sám také říká, že je dobrým pastýřem, což platí i pro oblast materiálního zabezpečení. Naopak majetek se jako dobrý pán tváří, ale dobrým pánem určitě není. Svoje služebníky vede k závislosti, pýše, lakomství, chamtivosti a věčnému zatracení. A tak záleží na tobě, co si zvolíš?!? Ing. Viktor Baláž, 2. pastor AC Vyškov

Křesťan a peníze

Marta nebo Marie?

Diakonie

Ročník 20, leden 2008

15

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší

Symboly a svátky – ano, či ne? „Kotvu mi dala a srdce a kříž, že prý mě ochrání, až budu v poli…“ pohrával si Karel Kryl ve své písni Srdce a kříž se symboly pro víru, naději a lásku.

P

rvní křesťanské symboly vznikaly v době prvního pronásledování křesťanů v Římě. V podzemních stavbách – katakombách, v nichž se první křesťané tajně shromažďovali a v nichž pochovávali své zesnulé, lze až do dnešního dne spatřit vedle zobrazení biblických výjevů mnoho nápisů, znamení, monogramů a znaků jako kříž, rybu, beránka a jiné. I dnes se stále používá mnoho takových symbolů, obrázků, kterými si křesťané připomínají věci, většinou nehmatatelné, abstraktní, na které si nelze sáhnout, a přesto tu jsou: Kristova oběť, víra, láska, Duch svatý, Boží Slovo… Ačkoli si v naší letniční tradici na symbolech příliš nezakládáme, máme i my v neděli před očima znak AC se třemi symboly (kříž, knihu s řeckými písmeny alfou a omegou, holubici), které nějakým způsobem vyjadřují naši víru. Podívejme se na nejčastější symboly Kříž: V katolické tradici s ukřižovaným Kristem, v protestantské tradici prázdný, vyjadřující že Kristus nezůstal na kříži, ale byl vzkříšen a je živý. Obě verze mají svůj smysl – připomínají nám, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy a že byl vzkříšen a že díky této zástupné oběti budeme i my s ním vzkříšeni. Rybička: Lepíme si ji na auta a na Bible, děti na sešit do besídky . Víme proč? Ryba je starý symbol pro jméno Ježíše Krista. Řecky se ryba řekne ICHTHYS. A jednotlivá písmena tohoto řeckého slova tvoří začáteční písmena řeckého označení IESUS CHRISTOS THEOY (H)YOS SÓTÉR – Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel. Říká se, že v dobách pronásledování věřící při setkání s neznámou osobou nakreslil na zemi hůlkou oblouk. Pokud byl neznámý také věřící, nakreslil druhý oblouk tvořící rybu a tak se nenápadně navzájem poznávali. Otevřená kniha: Znázorňuje Bibli, Boží Slovo, často s prvním a posledním písmenem řecké abecedy alfou a omegou – vyjadřujícím počátek i konec, kterým je Bůh (Zj 1,8; 21,6; 22,13)

16

Kalich, často stojící na Bibli: Bývá často v evangelických kostelech, připomíná Večeři Páně – reformační přijímání pod obojí způsobou, tj. chléb i víno, jak jsme zvyklí. Zároveň připomíná Kristovu prolitou krev. Lze také vztahovat k verši ze Žalmu 116,13: „Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.“ Holubice: Symbolizuje Ducha svatého. Při Ježíšově křtu sestoupil Duch svatý právě v podobě holubice (Mt 3,16; Mk 1,10; Lk 3,22; J 1,32). Beránek nesoucí vítěznou korouhev: Starý znak Jednoty bratrské. Je na něm také latinský nápis, který v překladu znamená: „Zvítězil Beránek náš, následujme jej“. A mohli bychom pokračovat… V poslední době o těchto „obrázcích“ víc přemýšlím a zjišťuji, že jsou pro mě důležité. Ne, nevyřeší mé problémy, a když si jimi vyzdobím byt, nebudu proto zbožnější. Jenže když se zamyslím nad tím, kolik jiných podnětů během dne vnímám – billboardů, reklam, nápisů, které se proti mé vůli vrývají do mého podvědomí, kolik zpráv, informací, filmů, příběhů a novinek, které vstřebávám, začínám mít strach o svou mysl. Jistě, jediný způsob, jak ve zdraví přežít, je zůstávat s Pánem. To všichni víme, ale ruku na srdce, jak je to někdy v tom chaosu a shonu, který nás vleče s sebou, těžké. Ale když padne můj zrak na kříž – u kostela, u silnice, na budově modlitebny… jakoby všechny vnější podněty ustaly a je tu jen jedna myšlenka: můj Pán za mě zemřel, abych já mohla žít. Když uvidím na autě rybičku, mám tendence začít na osádku vozu mávat a jásat (většinou se ovládnu a chovám se civilizovaně ) – jsou tu nějací křesťané. Možná je neznám, nevím, odkud jsou, ale kdyby byli křesťany jen podle jména a Pán Bůh je nezajímal, snad by si tam tu rybičku nelepili. Doma mám na zdi dřevěný křížek, který jsem dostala kdysi od svého muže. Je na něm duha, Noemova archa a spousta veselých zvířátek, která z ní právě vystoupila. Když ho mám před očima, vzpomenu si na smlouvu, kterou se svým lidem uzavřel Hospodin po potopě, a znovu

si uvědomím, že On je věrný a dodržuje smlouvu, kterou s námi uzavřel, a zaslíbení, která nám dal. V kuchyni na zdi máme v rámečku desatero Božích přikázání. Každý den je jen tak přeletím očima a připomínám si, jak Pán Bůh očekává, že k němu budu projevovat svou lásku – poslušností jeho Slova. Jistě, můj vztah s Bohem se neodvíjí od toho, co mám doma na zdi. Ale to, co si stavím před oči, mi může v tomto vztahu pomáhat, anebo ho naopak bořit. „Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese,“ říká král David (Ž 16,8). Nebezpečí symbolů Uvědomuji si, že se symboly mohou stát někomu úskalím. Známe přece druhé přikázání: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující“ (Ex 20,4–5). Jako křesťané z pohanů nejsme sice pod Zákonem, ale víme, že Desatero nám ukazuje, jak žít, abychom se Bohu líbili. V Matoušově i Lukášově evangeliu je zaznamenáno, jak Ježíš odpověděl satanovi, který jej pokoušel na poušti: „Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat“ (Lk 4,8). Uctívat cokoliv nebo kohokoliv kromě Boha (Otce, Syna či Ducha svatého) je hřích. Je třeba zůstat v těchto věcech střízliví a moudří. Také mě bolí, když vidím, že se pro mnohé kříž stal módním doplňkem, přívěškem, kterým se „zdobí“ nevěřící lidé. Je mi to velmi proti srsti, ale přesto… Přesto se však jeho smysl nemění. Stále platí, že „slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží“ (1K 1,18). Díky Bohu za to. A svátky? Kdo mě lépe zná, ví, že nejsem velkým příznivcem svátků a oslav, zvláště pak těch, kdy člověk něco dělá jen proto, že se to má, že je to slušnost, ale vnitřně se s tím neztotožňuje. Někdy je to dilema. Uklidňuje mě apoštol Pavel v listu Římanům, když říká, že „někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu“ (Ř 14,5–6). Nejjasnější je to asi v kontextu celé 14. kapitoly. Pavel nás dále vybízí, abychom se nedívali spatra na ty, kteří určité dny dodržují, anebo naopak, pokud my některé dny slavíme, abychom se nepovyšovali nad ty, kteří je neslaví. Už proto, abychom ne-

Ročník 20, leden 2008

Nezapomeň

U

ž je to dosti dávno, co jsem četla příběh napsaný podle skutečné události. Nepamatuji si jeho přesné znění, ale podstatu tohoto příběhu bych vám ráda tlumočila. Byla to úplně běžná letecká linka, spojující dvě velká americká města. Toho rána se letu účastnili většinou samí podnikatelé, kteří cestovali za svými četnými obchodními záležitostmi. Byli to lidé sebevědomého vystupování, v perfektních oblecích, s nepostradatelnými pracovními kufříky. Zdálo se, že je to pro většinu cestujících zcela všední zážitek. Ale tentokrát mělo být všechno jinak. Už nedlouho po startu začalo mít letadlo nějaké problémy. Místo plynulého letu sebou podivně házelo. Pilot oznámil technické potíže a začal vypouštět palivo vzhledem k předpokládaným těžkostem během přistání. Cestujícím došlo, že zřícení letadla je dosti pravděpodobné. Vypukla panika. Lidé stojící tváří tvář smrti začali odhazovat své masky. Někteří se schoulili sami do sebe a tiše naříkali, jiní propadli zoufalství a hystericky vykřikovali. V tom

všeobecném zmatku bylo slyšet klidný a pevný ženský hlas. Byla to matka, která promlouvala ke svému dítěti. Ujišťovala ho o své lásce, o tom, že ať se stane cokoliv, má si dítě pamatovat, že všechno bude dobré. Pak si ho připevnila pásem k sobě, objala ho a byla připravena na havárii. Dále bylo už jen slyšet, jak se tato žena nahlas modlí. Ten klid a odvahu jí mohla dát jen hluboká víra. Nakonec vše dobře dopadlo. Tragédie byla odvrácena, protože letadlo v pořádku přistálo. Možná, že po přečtení tohoto příběhu budete čekat, že vás vybídnu k tomu, abyste začali zkoumat svou víru. Ke mně však ten příběh promluvil trochu jinak: Ať se kolem nás děje cokoliv, ať se vlny života zdvihají sebevíce, jsou kolem nás neustále obepnuty ruce našeho Otce, který nás poponáší ve svém náručí. Nezapomínáme občas na tuto jistotu? „Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede“ (Iz 40,11). Eva Hasmandová AC Valašské Meziříčí

Čtenáři píší

byli bratru kamenem úrazu a nevznikalo mezi námi zbytečné napětí kvůli druhořadým věcem. Nicméně… Ve Starém zákoně Bůh svému lidu přímo přikázal slavit určité svátky. Ačkoli se nás to přímo netýká a židovské svátky neslavíme (ale zakázáno to nemáme ), je dobré vědět, proč jim to přikázal. Jde o princip. Viz třeba pokyny ke slavení svátku nekvašených chlebů: „Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá, co to znamená, odpovíš mu: Hospodin nás vyvedl pevnou rukou z Egypta, z domu otroctví“ (Ex 13,14). Kdybychom si procházeli jednotlivé svátky, zjistili bychom, že jejich smysl je stále tentýž: připomínat si, co pro nás Hospodin udělal. V Novém zákoně je přikázáno slavit jen jeden svátek – Večeři Páně. To také začala prvotní církev dělat. Začali se scházet první den po sobotě k lámání chleba. „První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění“ (Sk 20,7). Proč měli/máme slavit tento svátek? Ježíš řekl: „To čiňte na mou památku!“ (Lk 22,19; 1K 11,24–25) „Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde“ (1K 11,26). Princip je stejný: připomínat si, co pro nás Bůh, Pán Ježíš udělal. Stejně tak můžeme slavit i jiné křesťanské svátky, které nebyly přímo přikázány, ale které mají tentýž smysl: připomenout si, co pro nás Pán udělal a také stále dělá. A tím se vlastně vracíme také k symbolům. Jejich smysl je podobný: připomínat si Pána.

Silvestr 2006

N

a Silvestra jsem se moc těšila, že čer, plný ujištění o tom, jak mu záleží na půjdu do sboru a společně s bratry každém z nás. a sestřičkami vzdám Bohu chválu Z okna pokoje vidím na naši budovu, a dík za celý minulý rok. kde už se scházela moje Boží rodina. SvíAle od rána se děly věci, kterým jsem tila tam okna a já najednou pocítila tak Na závěr ještě několik kvízových otázek vůbec nerozuměla. Ráno jsem si po- silnou touhu být s nimi. Bůh mi dal proze života: stavila vodu na čaj, neboť se mi vrátila žít, jak je nádherné někam patřit. Začanemoc, která mě trápila už od 18. pro- la jsem zpívat píseň „Spoj nás v jedno, 1) Který mobilní operátor má reklamu se since. Když jsem chtěla vzít hrnec z plo- Pane...“, bylo mi to tak líto, že nejsem s ničtyřmi psy? týnky, nějak se mi v ruce stočil a ce2) Na který nápoj bývá reklama s ledními lý obsah vařící vody mi protekl levou medvědy? dlaní a skončil na koberci. Rychle pod 3) Které veselé zvíře dělá reklamu na sýr? studenou vodu a pak mastičku. Modli4) Proč je „blaze těm, kdo mají čisté srd- la jsem se a děkovala, že se nestalo nic ce“? Co je čeká? horšího. Celá dlaň byla opařená a bole5) Co se stane, když Boží lid nemá vidění la. Stále jsem však věřila, že večer, tedy (vizi)? v 16:00 hodin, půjdu do sboru. Jednou 6) Kdo může vyrvat ovce z Otcovy ruky? rukou jsem si umyla vlasy a sedla spo(V kontextu Ježíš, dobrý pastýř, a jeho kojeně do křesla. Ruka pálila, ale už ne ovce.) tolik. S díky v srdci jsem byla před Pánem Pokud vám přijdou první tři otázky a najednou se vrátily bolesti v podbřišku jasné, zatímco dalšími třemi si nejste jis- a nesnesitelné bodání. Ten zánět tu byl ti, pak je opravdu čas „přepnout“ a začít znovu. Byla jsem vyčerpaná bolestí. Ne- mi a v slzách jsem prosila Pána o blízkost si připomínat Boží zaslíbení. Kéž nám mohla jsem jít nikam. Po Bohunce jsem s každým, kdo ve jménu Božím přišel na v tom Pán požehná . vzkázala, co se děje, a zůstala sama doma. to místo. Modlitby plynuly z úst a srdce Ruka už byla skoro v pořádku, díky ti, se utišilo. Zůstalo ujištění, že On je všuJana Kopová, Bože. Nevím, proč se to všechno stalo, de tam, kde je zván. A tak, i když jsem AC Zlín ale jedno vím určitě. Bůh nás neopus- byla doma, cítila jsem, jak má duše jásá Kapky 6/2007 tí, když na něho nezanevřeme. Byl i se v Pánu a Duch svatý mě ujišťoval, jak bymnou a připravil pro mne nádherný ve- tostně i duchovně patřím do těla Kristo-

17

Čtenáři píší

ŽIVOT V KRISTU

18

va. Děkuji. Nebyl to však konec, Pán měl pro mne ještě jednu radostnou zprávu. Jsem nejmladší z trojice sourozenců. Oni nežijí s Bohem. Léta se modlím, aby Bůh obměkčil jejich srdce, neboť prostřední bráška Josef je v hlubokém neodpuštění vůči staršímu bráškovi Ondřejovi. Bylo by to na dlouhé vyprávění. Bůh mi dal tu milost, abych o těch věcech s Josefem mnohokrát mluvila. Někdy si myslím, že se nic neděje, ale to není pravda. Vidím, jak se mění názory mého brášky, jak Pán zjemňuje ty hrany, které jsou ostré jako dýka, ta slova vyřčená proti bratru. Modlím se za ně stále. Miluji je oba a říkám jim to. Toužím, aby nás Pán spojil, abych mohla hovořit s oběma o tobě, Pane. Večer se ozval Josef a řekl mi mimo jiné, jakoby mimochodem, jen tak: „Tak jsem poslal SMS zprávu tomu „mamlasovi“ (myslel tím svého staršího bratra Ondřeje). Napsal jsem mu, aby se na mě nezlobil a aby mi odpustil.“ Byla to pro mne rajská hudba. Říkám mu: „Josefku můj, ty jsi tak fajný, že jsi to udělal, Bůh to vidí a má z tebe nesmírnou radost, neboť, jak jsme se bavili, když my neodpustíme, ani nám nebude odpuštěno“. Ještě dlouho jsme spolu mluvili. Byla jsem naplněná Boží láskou. Připadala jsem si, že se rozplynu a kohokoliv zasáhnu slovem, se též rozplyne. Po chvíli ztišení jsem zavolala Ondrovi. Bydlí v Bohumíně. Též jsem s ním mohla mluvit o Bohu a našich životech už dávno. Měla jsem pokojnou mysl, ale něco ve mně se trochu bálo. Můj bráška zvedl telefon a byl nadšen, že mě slyší. Řekl mi mimo jiné, že jsem moc hodná, a že to ví, a že nemá nic proti Josefovi. Povídali jsme si přes půl hodiny a nakonec jsem ho poprosila, aby zahodil pýchu a zavolal bratrovi, aby mu poděkoval za SMS zprávu a řekl mu osobně, že proti němu nic nemá. Neslíbil mi to, jen mne ujišťoval, že opravdu nic proti němu nemá. Řekla jsem, že toužím, abychom se sešli a dali vše do pořádku. Byl pro. Moc pěkně jsme se rozloučili. Modlila jsem se, aby mu Bůh dal sílu, aby zavolal bratrovi a udělal ten druhý krok, když Jožko udělal první. Nevím, jestli to učinil, ale jedno vím jistě, že Bůh je zná mnohem lépe než já a miluje nás a učiní vše, aby se děla jeho vůle, proto se za ně modlím. Vím z vyprávění známých, jak mnoho rodin je znesvářených. Jak mnoho rodičů a dětí je uvězněno v poutech neodpuštění, jak mnoho sourozenců žije jeden bez druhého a nenávist jim nedovoluje sejít se a odpustit si. Nezvládají to a ani nevěří, že by to šlo. Všem těm nevěrcům bych chtěla vzkázat: Přestaňte se upevňovat v tom, že vy nic, že on je ten, který má

přijít první, neboť by se mohlo stát, že už nebudete mít šanci odpustit mu. Ať už matce, otci, bratru či sestře, své dceři či synovi, či komukoliv, komu jste cokoliv neodpustili. Teď se rozhodněte, dnes, a učiňte ten první krok, jako můj bráška Josef. Ať vám Bůh žehná v každém dalším kroku, protože poznáte, jak z vás padají okovy a budete svobodní. Svobodu nám připravil Ježíš na kříži, tak proč se nechávat zotročovat neodpuštěním. Když my nemáme ten problém, děkujme Bohu

a modleme se za ty, kdo ho mají a neumí s ním sami bojovat. Přeji nám všem, kdož jsme se rozhodli jít za Pánem Ježíšem, aby slzy, které prolijeme, byly nakonec slzami radosti, aby bolest a trápení, kterými procházíme, byly k budování našeho vztahu s Bohem, aby každý, kdo touží, slyšel, co Duch svatý k nám mluví, a aby každý donesl ten svůj kříž, který je někdy těžký, až k cíli. Helena Kudrnová, AC Karviná Sborové noviny 1/2007

Někdy je dobré kácet

P

roč myslíte, že dal Bůh zákaz jíst ze stromu poznání dobrého a zlého? Jednou z možných odpovědí je, že Bůh jednoduše chtěl, abychom se na něj s naprostou důvěrou a ve všem spolehli. Abychom neřešili, zda to či ono je pro mě dobré nebo zlé, ale jako nemluvně se vložili do jeho rukou, do jeho péče ve víře, že On ví, co je pro nás nejlepší. Konec konců nás stvořil – vyvolil. Ví, za jakých podmínek budeme fungovat nejlépe (třeba i kolik tlaku uneseme a kdy bude důležitý). Satan přišel za člověkem: „Nezemřete, ale budete JAKO Bůh znát dobré a zlé“. Člověk dostal možnost být v něčem jako Bůh. Že to nebylo pro něj nic skvělého, nám může být jasné: Kdypak ďábel chtěl pro lidi něco dobrého? Nicméně neposlušnost zvítězila a my se začali zakrývat. Nejen oděvem. Nejsme totiž Bůh a špatné volby se na odiv staví těžko. Nebo hřích… Přesto o sobě a svých věcech rádi rozhodujeme sami. Vždyť přeci dobře víme, co je pro nás dobré a zlé. Nechceme „slepě“ následovat svého Stvořitele. My… Já o sobě rozhodnu. Já vím. Já. Naštěstí většina z vás čtenářů spolu se mnou poznala, kam ta naše sebevláda zhruba vedla, a pustila se do každodenního boje s vykořeňováním stromu poznání dobrého a zlého ze svého života. Dalo by se říci, že podstata víry je v tom, že uzavřeme vztah s Bohem takový, jaký byl, než si člověk smlsnul na onom zakázaném ovoci. Budeme Pána následovat a necháme jeho rozhodovat o nás samých. Bez důvěry to půjde těžko. Čím víc Boha milujeme a poznáváme, že i On nás velmi miluje a opravdu chce pro nás jen dobré, tím snadněji se mu odevzdáváme. Nejvíce pokušení vzít věci do svých rukou bývá, když se nám nedějí věci příjemné anebo je ohrožena naše důstojnost, čest, postavení či přízeň u ostatních lidí. V takových situacích se snažím myslet na

Marii, matku Ježíše. Pro ni její: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova…“ znamenalo v tu chvíli ztrátu pověsti čistého děvčete, možná (protože nemohla tušit, jak se věci vyvinou) lásku milého snoubence – o nevraživosti rodičů, potažmo okolí, kvůli nemanželskému dítěti snad ani není třeba psát. No, anebo rvát si pro přístup do nebe ruku či oko … (Jistě, narážím na různé věci libé smyslům, ve kterých by naše já také rádo uplatnilo SVOU vůli). Věřte, že činit vůli Otce se nám postupně stane sladší a dražší nade všechny zkoušky a pokušení. Jedná se zde o lásku a důvěru. Bůh je mnohem víc než tatínek a maminka dohromady. Svět ani ďábel nám neudělají nic bez Božího svolení. Bez Boží vůle nespadne z naší hlavy vlas na zem (Mt 10,29–31). Ježíš přemohl svět a On chce prokazovat svou sílu v naší slabosti. Stačí mu to dovolit a těšit se, jaké divy pro svého věrného vykonává. Občas se může jednat o pořádné zázraky. Možná uvidíte, jak se vaši nepřátelé bijí navzájem anebo jsou raněni slepotou – pokud na ně zrovna neprší oheň z nebe. V peci vám neshoří ani vlásek či v klidu usnete se smečkou lvů. O přežití hadích kousnutí, vyvedení z vězení se ani nerozepisuji. Apropó, on už je zázrak, když prožíváte klid a pokoj tam, kde jiní propadají panice, nebo cítíte lásku ve chvíli, kdy by si druzí nejraději „vjeli do vlasů“. Bůh nás pro sebe stvořil. Zná nás mnohem lépe, než se známe. V jeho péči pokveteme nejlépe a i naše ovoce bude nejsladší. Mimochodem, zkoušky také přinášejí ovoce těm, kteří jimi prošli (Žd 12,11). Zkrátka, Ježíš nám řekl, že být jeho učedníkem, znamená zapřít sám sebe, vzít svůj kříž a následovat ho. Tak nám přeji ostré sekery ke kácení stromu poznání dobrého a zlého v našich životech. Dita Wanglerová, AC Chomutov

Ročník 20, leden 2008 Věřím… I kdybych se rozvztekal, nebo vzplanul ve vzpouře proti němu není to pořád stále On, jenž mými ranami krvácí? to takto vyřešit, ne?“ reagoval on. ZopaPřesto vše v mém nářku koval jsem mu slova o nevěře a manželsvou chválu mu vzdám. ském slibu: … a budeme spolu v dobrém i ve I nyní se mohu rozhodnout v něj nevěřit. zlém! Nakonec jsme si spolu dlouho poAvšak jenom k němu, jen k němu vídali o Božích věcech. Jemně pod vlivem mohu úpěnlivě volat vínka ke konci však vyznal: „A dobře to z nejhlubších útrob svého nitra. říkáš, Pepíku…“ Protože On žije a prahne, Ovšem, je to tak i v našich životech. neboť On nespí ve zkostnatělém zákoně. Jednou jsme Bohu slíbili věrnost, rozJeho skutky nedovedu pochopit. hodli se jít za ním, dokonce jsme to poU jeho nohou leží můj prach. tvrdili veřejným křtem ve vodě, že s ním Jeden druhého nemůžeme opustit. budeme navždy, a to v dobrém i ve zlém! Ani On mne, ani já jeho… Avšak někdy je dnes ono spasení bráno Říkáš Izrael, jako levná vstupenka do zábavního parkdyž vyslovíš Elohim, Elohim. ku, pouze jakési soužití s Bohem – partVěřím, že On trpí se mnou, nerem, ale už ne jako manželství! Vždyť když proti němu vzplanu. Bůh ale volá: „Navraťte se, odpadlí synoOn pláče se mnou, pláče se mnou… vé, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš Ten, který dává příkaz žháři, manžel. Přijmu vás, po jednom z města, po aby ohněm sežehl můj dům dvou z čeledi, a uvedu vás na Sijón.“ (Jr také touží mě odměnit a korunovat 3,14). Ve skutečnosti náš vztah s Bohem tou jeho korunou nejskvostnější, není jen hra, navštěvování kroužku, fanejskvostnější korunou… nouškovství, zábava, kamarádění, ale je to spíše vztah manželský. „Ano, Bože, Buďme tedy Pánu Ježíši nadále a stábudu s tebou v časech dobrých i zlých“. le věrni, a to jak v časech dobrých, tak A podobně k nám promlouvá i náš drahý i zlých! Pán. Tak nějak rozuměl vztahu s Bohem Josef Ledvoň, AC Karviná i Daniel, když vyznal: „Jestliže náš Bůh, Sborové noviny 7–8/2007 kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepoBylo mi myslím sedmnáct, když jsem kloníme.“ (Da 3,17–18). A prorok Abakuk jednou pojala úmysl pravidelně běhat ve zlých časech říká: „I kdyby fíkovník ne- po nocích. Nechám teď motivy stranou, vypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost kromě toho, že noc měla být plášť, v něolivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel mž jsem se chtěla ukrýt před zraky cizích brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu já- lidí, mých spolužáků apod. Vůbec mě nesotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále lákala představa, jak se mou funící a baBoha, který je má spása. Panovník Hospodin tolící se figurkou bude někdo bavit… Běh je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy v pozdních hodinách (pěkně ve tmě) se laně, po posvátných návrších mi dává šla- mi zdál jako ideální řešení. pat“. (Abk 3,17). Když se zešeřilo, odhodlaně jsem si Nevyzývám nás k nějaké předuchovně- pevně zavázala tkaničky u bot a vyběhla. losti, ale k prostému uvědomění, že i se Dům, v němž jsme tehdy bydlely (čtyři svou velkou zkouškou, těžkostí, slabos- holky, spolužačky na střední škole) stál tí, či strachem se můžeme rozhodnout v kopci téměř na kraji města. V okolBohu důvěřovat. To je pravá bázeň před ních ulicích bylo lamp pomálu a většina Pánem. Písmo nás varuje i potěšuje: domů sloužila svým majitelům jen coby „Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako občasná víkendová sídla, takže tmy bylo Ezau, který prodal prvorozenství za jediný toho večera na mé cestě habaděj. Dlouhé pokrm.“ (Žd 12,16) úseky cesty lemovala pouze řada starých Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako ob- domů s temnými mlčícími okny. Zpolak tvé hříchy. Navrať se ke mně, já tě vykou- čátku mi ponurá opuštěnost ulic vůbec pím.“ (Iz 44,22) nevadila. Supěla jsem si to spokojeně pomalu do kopečka a naslouchala hlasiNa závěr zde uvádím nádhernou bá- tému dusotu vlastních bot. seň Aarona Zeitlina, kterou překrásně Najednou jsem uslyšela další kroky. přezpíval a zhudebnil křesťanský umělec Nejprve byly vzdálené a spíše šlo o rychAdrian Snell: lou chůzi. Uvnitř jsem se zakabonila, ne-

„Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem?“ (Jr 23,23)

J

iž delší dobu rozvažuji nad těmito slovy z Písma. S bázní zkoumám svůj vlastní život s Bohem, ale i životy jiných. To, čeho se opravdu v posledních letech obávám, je nebezpečí života v určitém druhu podivné nevěry. Když již mnozí opravdu z milosti Boží prožijí pokání ze svých hříchů, což je vskutku skvostné, po čase se jejich křesťanský život jaksi začne zadrhávat. Přicházejí pochybnosti a často unáhlená, nezralá a podezřelá rozhodnutí i stížnosti, a dokonce odpadnutí. „Jak to, že už neprožívám to, co kdysi? Nedaří se mi o nic moc lépe! Bojuji více než předtím! Život je nyní tak složitý a mám vážné problémy! Kde je ten Bůh a jeho pomoc?“ Když vidím, kolik lidí se v tomto všem nachází, stále motá a nechápe, že je to vlastně vcelku běžné, je mi z toho smutno. Ano, jak říká Kazatel 3,1–8: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje“. Jsou prostě časy příjemnější, ale jsou i ty méně příjemné. Ale znamená to, že přestaneme Bohu prostě důvěřovat, když je zle? „Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem?“ (Jr 23,23). Ale ano, Bože, jsi! Bůh je naším Bohem nad všemi situacemi našeho žití. Chvála jemu za to! Žel, dosti často se stává, že náš život s Bohem v oněch těžkých časech poněkud ochladne a my se stáváme nevěrnými. Před několika dny jsme byli s pedagogy a dalšími pracovníky školy na dvoudenním výletě na konci školního roku na jižní Moravě. Samozřejmě se degustovalo i víno. Po nějakém čase si ke mně přisedl náš údržbář a otázal se mě, jestli jsem již určitým nemravným způsobem popíjel s cizí ženou vínko. Řekl jsem ne a vysvětlil mu, že jsem jednou před Bohem své ženě slíbil věrnost a toho že se hodlám nadále rozhodně držet. „Ale když cítíš něco nového, nějaké vzplanutí, doma jsou problémy, tak je to v klidu

Čtenáři píší

...a se svým Bohem v dobrém i ve zlém?

Čtyřnohý anděl

19

Čtenáři píší

ŽIVOT V KRISTU líbilo se mi běžet někomu rovnou před toho večera dostal roli ochránce přímo nosem. Trochu jsem tedy zrychlila a vy- shora… hlížela nějakou odbočku, abych se nežáPS: Od té doby se po tmě toulám jen, doucího nohsleda zbavila. Konečně. Od- když musím. Jo, v poslední době občas bočila jsem do ulice, která byla opravdu i jen tak, modlit se o samotě na čerstvém opuštěná a bylo tedy silně nepravděpo- vzduchu. Mám s sebou však „hrůzostrašdobné, že by onen člověk mířil právě tam, mezi polorozpadlé barabizny a neudržované ploty. sem vděčná Pánu, že mi po delší době Kroky se stočily za mnou. Lekla jsem se. umožnil opět pracovat. Mám zajímaJak to, že jde za mnou? Je to taky nějaký vou práci s čísly, doklady apod. V pracvok-běžec jako já a chce závodit? Nebo provokuje? Nevěděla jsem. Nyní bylo sly- covním týmu zpracováváme projekty šet, že neznámý přešel z chůze do poma- Evropské unie po ekonomické stránce. lého klusu. Moje srdce také začalo klusat, Nyní v dubnu letošního roku končil další ba cválat, ale strachem… Věděla jsem, že projekt, který jsem s dvěma kolegyněmi pokud by měl ten člověk zlé úmysly, ne- zpracovávala. K tomuto projektu jsme si uteču mu. Jsem čistokrevný nesportovec byly na ústředí v Českém Těšíně vyzveda ani v sedmnácti jsem neuměla běhat nout potřebné doklady. Sestavení konečrychle. V mysli jsem si bleskově přehrála né účetní podoby projektu nám trvalo všechny příběhy o Božích andělech, které jeden týden. Ke konci týdne, při sčítání Pán poslal v nouzi svým lidem na ochra- a kontrole dokladů, jsme zjistily, že chybí nu. V duchu jsem začala úpěnlivě volat: pět důležitých dokladů, které prý prošly „Pane Ježíši, prosím, pošli mi svého an- v Českém Těšíně mou rukou. V tu chvíli děla!“ Běžec za mnou zrychloval a slyšela by se ve mně krve nedořezal. Začalo se jsem, jak se vzdálenost mezi námi zkra- mi dělat nevolno a ve 21 hod. po neúcuje. Okolo nebyl jediný dům, v kterém spěšném hledání jsme jely domů. Už cesby se svítilo, žádný náhodný kolemjdoucí. tou jsem se modlila a volala k Pánu Ježíši „Prosím, Pane Ježíši, pošli mi anděla!“ kři- o pomoc. Doma jsem pak znovu v pokočela jsem v duchu. Moje srdce uhánělo ře na kolenou volala k Pánu a s důvěrou mu vše vložila do rukou s tím, že Pánu daleko rychleji než mé nohy. Najednou se to stalo. Zpoza zarostlých bezmezně důvěřuji, že mě nenechá platit křovin se vynořil pořádný hafan. Psi patří částky obsažené na dokladech. Po modlitmezi má nejoblíbenější zvířata, možná to bě ze mě vše spadlo a já jsem s důvěrou, mám v genech, jsem dcerou veterináře. Jako bych ho k tomu měla vycvičeného, připojil se k mé noze a běžel vedle mě stylem, za nějž by se nemusel ani zkušený kynolog-cvičitel stydět. Běžec za mými ilí čtenáři! Ráda bych se s vámi zády okamžitě zpomalil, až zastavil úplpodělila o nedávný zážitek a douně. Opravdu. Odpadl. Nejprve v duchu fám, že i pro vás bude stejně jako a pak nahlas jsem užasle chválila Pána. pro mě povzbuzením! Od 1. října mi naK našemu domu však chyběl ještě pěk- stal nový školní rok a pevně věřím, že už ný kus cesty. Pes však nezaváhal a běžel to bude ten poslední. A s tímto začátse mnou všemi zákruty a zastavil se tepr- kem mělo přijít logicky opět cestování ve přede dveřmi – se mnou. Naprosto tam a zpátky a tam a zpátky, předpisově, aniž bych mu dala povel, si až se to zdá časem neúnossedl vedle mé nohy a čekal, až mi Magda, né, ale okolnosti vás, resp. mě moje spolubydlící (a také sestra v Kristu), donutí si prostě a jednoduše odemkne. Konečně cvakl zámek, z chod- zvyknout. Ale změna!!! Jedna by se světlo vykulilo ven. Zároveň vy- z mých drahých sester našekoukla ven Magda sama: „Co to je!?“ ze- ho sboru, Jana L., mi na konptala se udiveně, jako by nikdy neviděla ci září oznámila, že každou pěkného urostlého sedícího psa. „An- neděli a každý pátek jezdí tu děl“, vydechla jsem, protože nic lepšího stejnou trasu jako já. Tato se odpovědět nedalo. Seděl tam dál a če- zpráva mě ohromně potěšila! kal, i když jsem už vešla dovnitř. Vystrčila Konečně bude cesta ubíhat jsem tedy hlavu ven: „Dík, můžeš už jít“. rychleji a budu jezdit s něZvedl se a elegantně odběhl do tmy. kým ‚normálním‘... Poté přišla další poziNikdy jsem v okolí takového psa ne- tivní věc, spíš taková materiální, že jako viděla (a věřte mi, že si psů všímám). průvodce nemusím za cestu platit! Další Na tuláka také nevypadal, ti bývají hu- bezva zkušenost, kterou jsem ani jednou bení. Tento vypadal zdravý, sebevě- za pět let neprožila. domý a dobře živený. Přesto si mysVěřím, že společné cestování s Janou lím, že to byl opravdu pes. Jenom zrovna je od Boha! Hned při první cestě jsme

ného“ psa (ten je ale docela určitě pozemský, potrpí si na granule). Veronika Kmetová, AC Lysá nad Labem

Důvěra v Pána Ježíše se vždy vyplatí

J

že Pán tuto věc kladně vyřeší, šla spát. Ráno jsem v práci vše prohledala, doklad za dokladem, avšak nic jsem nenašla. Kolegyně již vymýšlely, jak tuto věc vyřešit, mezitím jsem stále prohlašovala, že Ježíš je vítěz a já mu bezmezně věřím, On vše dobře vyřeší. V pátek v poledne byl projekt uzavřen s tím, že chybí pět dokladů a já budu za tuto věc zodpovědná. Začalo se uklízet na stolech, práce pomalu končila, ale já stále věřila, že se ty doklady určitě najdou. Najednou kolegyně vzala papíry se stolu na vyhození a vykřikla: „Ty doklady jsou tady! Haleluja!“ V Českém Těšíně je převzala ona! Měla to u sebe ve složkách, všichni jsme byli přesvědčeni, že jsem doklady vyzvedla já. Vše se dalo do pořádku. Díky za to Pánu! Přiznal se k mým modlitbám, k mé plné důvěře v něho. Pán Ježíš mě přesvědčil, že plná důvěra a odevzdání se jemu přináší ovoce Božího požehnání. Milada Kožinová, AC Karviná Sborové noviny 7–8/2007

Cestování

M

20

z Olomouce nasedly s jednou slečnou, se kterou jsme se, jak už to tak bývá, daly hned do řeči. A po chvilce jsme se bavily o Bohu, jak jsme se k němu dostaly, co to pro nás znamená atd. Najednou byly Nezamyslice a já musela vystupovat. Měla jsem smíšené pocity. Cítila jsem povvzbuzení z evangelia a zárovveň mi bylo líto, že už mussím vystoupit. V duchu jsem uvažovala, za jak dlouho se u aasi naskytne další příležittost k něčemu podobnému. A hle! Další pátek jsme se vvracely s Janou z Prahy zárovveň s jejím spolužákem, kterrý se nás zeptal, jak jsme se vvlastně poznaly… Jsem Bohu vvděčná, že cestování pro mě kkonečně může být požehnáním a povzbuzením. Takže až budete někdy znechuceni při nastupování do dopravního prostředku, vězte, že ne vždy bude cesta nudná! Bůh vám žehnej! Markéta Pektorová, AC Vyškov, Apolletin 11/07

Hledáme služebníka do kovovýroby, který by měl ochotu se přestěhovat. Nabízíme možnost se podílet na vzniku malé firmy TECpro, jejímž cílem je podpora provozu střediska TC ve Šluknově a dalších misijních aktivit. Firma se zabývá především výrobou atypických výrobků z nerezu, mosazi, mědi či železa, prvků pro interiéry i exteriéry, kuchyně, repasemi kovových konstrukcí atp. Předmětem činnosti by byla práce v dílně na zakázkách a vedení klientů při práci. Požadavky: vzdělání – zámečník, obráběč kovů, pasíř, s praxí alespoň 3 roky. Dále – osobnostní zralost, křesťanská víra, motivace pro službu. Pokud Vás tento inzerát zaujal a chcete se dovědět více podrobností, prosím obraťte se na Petra Krále, tel: 777180549

bych vás, Židé, vyslechl. Poněvadž se to však týká sporů o slova či nějaká jména a váš vlastní zákon, vyřiďte si to sami mezi sebou. Tím se já jako Ano. Bylo to skoro vzrušující. Po- soudce zabývat nebudu.“ A dal jsem chopil bych to v Aténách, tam filoso- rozkaz, aby je vyvedli ze soudní síně. fie kvete, ale u nás s naší nemravnos- A tu se všichni chopili představeného synagógy, toho Sosthena, a bití? Nechápu ten jejich úspěch. li ho přímo před mými zraky. Ale já Pane, co se vlastně dělo? Vím, že jste jsem tomu nevěnoval pozornost. spravedlivý. Bylo to těžké rozhodnuTěšila mne nestrannost tohoto polití? Židé vystoupili společně proti tika. Dál už jsem neposlouchal. Vyté cestě. Přivedli jejich apoštola na dal jsem se za Akvilou v naději, že se soud a takto ho obžalovali: „Tento dozvím víc. člověk přemlouvá lidi, aby uctívali Martin Kop, AC Zlín Boha v rozporu se Zákonem.“ Když se ten apoštol chtěl začít hájit, řekl Správná odpověď z minulého čísla: jsem Židům: „Kdyby šlo o nějaký přeapoštol Petr čin nebo dokonce zločin, náležitě

Inzerát

Ročník 20, leden 2008

Poznáš hledanou osobu?

N

edávno jsem v Acháji vyslechl rozhovor, o který se s vámi podělím. Mluvil sluha se svým pá-

nem.

Díky Afroditě, že jste zpátky, pane. Jaký jste měl den? Bylo to vzrušující. Už se těším, až o tom napíši bratru Senekovi. To ho bude zajímat. Vždy ho potěší, když se dozví něco nového. Zvláště z jeho milované filosofie. A především, když je kolem toho pěkný rozruch. A ti Židé tomu nahrávají. Zase pobuřovali, pane?

e

poklad nííka AC nou částku Havířov

Kvíz

Ctnostný politik

Kč Datum

:

APOŠT

Pod Červenkami 504, 735 43 Albrechtice Tel.: 558 742 323, 558 711 436 E-mail: [email protected] www.krestanskyzivot.cz

Nakladatelství Křesťanský život

O

LSKÁ C Sel e sskká 2 ÍRKE 9/39 Tel.: 59 6 812 8 4, 736 01 Ha V, SBOR H víř 67, 739 A 600 14 ov-Bludovice, VÍŘOV 1, E-ma IČ 6302 il: acha virov@ 4829 centrum .cz

149,- Kč

21

ŽIVOT V KRISTU

Dětem

Ahoj děti,

22

zima je a správní sněhuláci si ji umí užívat. Tady ten sněhulák, co nám hlídá ptačí budku, aby byla vždycky plná dobrot pro sýkorky a jiné ptáčky, kteří k ní létají pro něco do zobáčku, je ale úplně jiný, než všichni ostatní sněhuláci. Jen se na něj dobře podívejte. On vás chce naučit něco moc krásného, co najdete jenom v Bibli. A protože listovat v Bibli a najít tam takový poklad je pro malé děti ještě moc těžké, tak vám postavil iglú, a když budete koukat, jak jsou jednotlivé sněhové cihličky k sobě spojené, tak si to budete moct také přečíst. Napoví vám i ptáček. Ono mu to trochu trvalo, než našel cestu ke krmítku. Ale jenom na té cestě ke krmítku najdete to pravé, co nás učí i Bible. Všude jinde najdete jenom takové

malé ptačí brebentění . Tak se do toho pusťte, ať sněhulákovi uděláte radost, a jestli to půjde, tak si postavte také takového sněhuláka venku. Ať vám u toho moc nemrznou ruce, to vám přeje teta Dana

Moje cesta za Pánem Ježíšem

P

oprvé jsem začala přemýšlet nad duchovními věcmi po smrti otce. Smuteční obřad probíhal v klidu do té doby, než farář řekl, že mzdou za hřích je smrt. Dotklo se mě to a vnitřně jsem nadávala, že můj otec zase nebyl tak hříšný člověk, s lidmi vycházel dobře. Jak to farář může říct, když ho vůbec neznal, a co si to dovoluje. Později zazněl verš „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek“. Což se mě dotklo jinak, než „mzdou za hřích je smrt“. Po pohřbu jsem měla strach, že mě bude zesnulý otec navštěvovat, strašit a takové ty záhadné věci, které se stávají a o kterých se dost často Romové baví. Začala jsem hledat, co je po smrti, co bude s námi dál, jaký je smysl našeho života. Proč jsme zde a kam jdeme. Slovo Bůh jsem už slyšela vícekrát, ale nevěděla jsem o něm nic. Přemýšlela jsem často o Bohu. Chtěla jsem navštívit kostel a hledat tam odpovědi na své otázky. Věděla jsem, že existují nějaké sbory, ale byla jsem stydlivý člověk. Říkala jsem si, že když půjdu do kostela, začne se mnou někdo mluvit a já nebudu schopna odpovídat. Kostel i sbor jsem zavrhla a dál přemýšlela sama nad sebou, co se to ve mně vlastně děje. Proč ten zvláštní neklid? Nevěděla jsem, co hledám, a něco mi říkalo: „Co ještě víc v životě chceš?“ Vždyť přece: „Máš chlapa, čtyři děti, můžeš si dovolit něco koupit, máš mnoho známých, kamarádů a vlastně ti nic zvláštního nechybí“. Ve mně však něco křičelo, že takový život není všechno. Chtěla jsem něco víc, ale nevěděla co. Dnes už to vím, hledala jsem Pána Ježíše! Po nějakém čase (asi za dva měsíce) přijeli na ubytovnu Průkopník křesťané z Apoštolské církve. Bylo teplo a program měl být venku na hřišti. Končila jsem s vařením, když za mnou přišla sousedka a řekla mi, že křesťané budou rozdávat i nějaké věci a hračky. Moc se mi tam nechtělo jít, neboť jsem měla ještě nějakou práci. Později za mnou přišly (dnes už sestry v Kristu) dvě ženy a zvaly nás, ať se přijdeme podívat a poslechneme si pár slov. Tak jsme šly. Na hřišti se už zpívalo, chválilo Boha, a já nechápala, že se ti lidé vůbec nestydí mluvit a chválit Boha. Překvapila mě jejich zvláštní jistota, že Bůh je s nimi. Potom bylo svědectví Věrky o uzdravení z cukrovky. Lidé kolem se smáli a ří-

kali, že to je blbost a že to není možné. Kamarádka začala brečet a vyznávat, že i ona věří, ale její chlap o tom nechce ani slyšet. Byla další svědectví a já se vracela o nějaký ten měsíc nazpět a říkala si, že by mě Bůh vyslyšel a poslal mi odpovědi zrovna skrze tyto křesťany? Dále se zase zpívalo a začaly se rozdávat věci. Pak měl svědectví Jančo, který mluvil o tom, jak nenáviděl svou ženu, ale také o proklínání a odpuštění. Nechápala jsem, jak mu mohla jeho žena odpustit a jak mohou být v dnešní době zase spolu. Pro mě to bylo nepochopitelné. Šla jsem k poloprázdným krabicím, vzala nějakou věc, a jen proto, abych se doale s stala blíž k Jančovi a mohl s ním mluvit o Bohu. la B Bylo to zvláštní, vůbec se m nechtělo domů, chtěla mi j jsem slyšet víc a víc. Nakon křesťané řekli, že zase nec p přijedou. Odcházela jsem d domů v očekávání jejich n návratu. Po nějaké době jsem přij jala Pána Ježíše do svého s srdce, určité věci se začaly měnit, hlavně v myšlení. Pořád jsem se Boha ptala, jestli to je to, co jsem hledala. Jednou jsem si četla z Bible a pak vyšla na chodbu ubytovny. Bylo už dost pozdě večer a já vešla do vedlejšího pokoje, kde se sousedky ještě bavily, a jak už to bývá, mluvily o mrtvých, o čarování a vykládání z karet. To všechno jsem dělala taky. Já jsem řekla, že už takové věci nedělám, že věřím Bohu. Ony zůstaly překvapené a já zároveň s nimi, že jsem to vůbec řekla. Postupem času se toho začalo dít více. Začala jsem se modlit za děti, neboť moje mladší dcera byla po těžké operaci a měla problémy, v noci se budila. Po několika modlitbách už spala dobře. Jednou jsme se s přítelem dost pohádali, v nadávkách nepřestával a já mu to vracela taky stejně, pak mě ale napadlo, neoplácej stejnou mincí, a tak jsem ho nechala, ať se vymluví a nevšímala jsem si ho. On mi pořád nadával, a já už se chtěla ozvat, když zase přišel ten hlas, neoplácej stejnou mincí. Když přítel viděl, že se vůbec neozývám a nevšímám si ho, zaraženě se ode mě vzdálil. Po nějakém čase jsem se žel zapletla s lichváři. Když už toho bylo moc, nehledala jsem pomoc u Boha, ale u lidí, a dluhy rostly. Jednou se mě švagrová zeptala, proč mi Bůh nepomůže, když mu tak věřím, proč mám dluhy? Tenkrát jsem jí jen řekla, že to je lidská blbost, když si půjčujeme na úroky a děláme si dluhy. Vysmáli

se mi. Časem jsem začala více přemýšlet, kde jsem udělala chybu. Chtěla jsem to změnit a navrátit se k Bohu. Činila jsem pokání a ptala se Boha, proč tak žiji. Nechápala jsem, proč jsem tak dopadla. Po několika měsících, jsem šla zase do sboru a zrovna byla Večeře Páně. Nedokázala jsem si ji vzít, cítila jsem se tak špinavá. A pak bratr řekl, že by Večeři Páně neměl brát ten, kdo si myslí, že ještě nemá něco vyřešeného s Bohem. Když kolem mě procházeli s těmi tácky, chtělo se mi brečet. Sedla jsem si a jako bych se ocitla najednou v kině, proběhl mi den, který mě dostal do dnešních finančních problémů. Cítila jsem takovou vinu a stud před Bohem. Začala jsem neovladatelně brečet, třást se, cítila jsem velkou potřebu omluvit se bratru Pavlovi, který mi stále pomáhal, a já si stejně chodila půjčovat. Vyšla jsem ven, každý se mě ptal, co se mi stalo, ale já nedokázala mluvit, nedokázala jsem se uklidnit. Šla jsem zpátky do sboru, bylo mi jedno, že se na mě lidé dívají. Nestačila jsem utírat oči. Pak ke mně přišla jedna sestra a řekla mi, že bude zase na ubytovně evangelizace a že bych měla vydávat svědectví. Začala jsem ještě více brečet a uvědomila si, že Bůh o mě ještě stojí, přestože jsem ho tak zklamala. Celý den jsem probrečela. Když jsem se pak lidem omluvila a činila pokání, znovu jsem nalezla pokoj pro svou duši. Věděla jsem, že na ubytovně musím svědčit o lásce a trpělivosti Boha k nám. Že i když ještě nerozumíme mnoha věcem, Bůh nás miluje a záleží mu na nás. Děkuji ti Pane Ježíši! Sním o tom, že jednou budu stát před lidmi s mikrofonem v ruce a budu vydávat svědectví o Bohu. Zatím to dokážu jen na papíře. Anna Slepičková, AC Karviná Sborové noviny 10/2007

Svědectví

Ročník 20, leden 2008

23

Výpravu očekával exponovaný sestup do hluboké pralesní kotliny, která dělila cestovatele od jejich cíle. Často jim trvalo celé hodiny, než našli cestu, kudy bylo možno v sestupu pokračovat.

Konečně měli horský hřeben za sebou a opět se ponořili do dusna a vedra plného moskytů. Pomalu se probíjeli zeleným přítmím kolem četných říček a potoků, které dostávaly stále více podobu horských bystřin. Bylo jasné, že opět někam stoupají. Po týdenním pochodu stáli konečně u cíle.

Před nimi se vypínaly kolmé skalní stěny vyrůstající přímo z pralesa. Jejich vrcholky jako by jim někdo zurážel. Ze shora se řítily vodopády křišťálově čisté vody. Impozantní podívaná brala cestovatelům dech.

David byl nádhernou přírodní scenérií ohromen stejně jako všichni ostatní, ale vzápětí se dostavilo zklamání. Tak tohle je tedy to Antoniovo El Dorado…! Cítil se unavený a podvedený. Teď je pro něho Helén navždy ztracená!

„Vy jste věděl, že zde žádné El Dorado není!“ vyjel David na přírodovědce zostra. „Máš pravdu,“ přisvědčil Griffen. „Antonio nebyl jediný, kdo přinesl zprávy o zvláštních útvarech připomínajících stavby dávných indiánských civilizací. Byl však první, kdo k nim dovedl ukázat cestu.

Griffen byl natolik moudrý, že se nesnažil Davida přesvědčovat o tom, jak velký objev se jim podařilo uskutečnit. Věděl, že na to musí přijít on sám. Jedno však nechápal; proč prožívá tak hlubokou krizi. Že by ho špatně odhadl a on skutečně tolik toužil po bohatství?

Indiáni, kteří de Griffenovu výpravu doprovázeli, postavili pod skalním převisem několik chýší. Záhy nato se v malé vesničce rozeběhl vědecký výzkum. Každý den byly objeveny nové rostliny i živočichové nebývalých tvarů a barev. David se do práce zapojil také, ale bez někdejšího nadšení.

Jednoho večera procházel David kolem Griffenovy chýše a zaslechl jeho hlas. Teprve až po chvíli si uvědomil, že se přírodovědec modlí. Chtěl odejít, ale cosi jej přinutilo zůstat. „Bože, mám Davida rád jako vlastního syna!“ naslouchal zaraženě mladík. „Učiň z něho svého služebníka, který by…!“

Déle David nevydržel. Doběhl do své chýše, kde padl na lůžko a rozplakal se. Uvědomil si, že podobnými slovy se za něho modlila i jeho matka.