Speciál
mateřství
Kdy je ten správný
čas mít Žijeme v době, kdy nás nikdo v ničem neomezuje, a rozhodnutí, kdy a zda vůbec budeme mít děti, je především na nás samých. Okolnosti svobodné volby jsou ale kolikrát o dost komplikovanější, než bychom čekaly, zamýšlí se Jana LeBlanc.
T
éma mateřství je v podstatě nekonečné a co člověk, to názor. Tak si alespoň připomeňme fakta: oproti našim matkám rodíme podstatně později a méně. Plus přibývá bezdětných párů. Těžko říct, jestli proto, že se pro život bez potomků dobrovolně rozhodli, nebo zda se jim prostě nedaří ani za asistence moderní medicíny dítě počít. Tohle bohužel zatím žádná statistika nezjišťovala. Ale protože o epidemii neplodnosti se poslední dobou mluví opravdu hodně, vyrazili jsme se na ni zeptat gynekoložky Hany Višňové. Rozhovor s ní, který najdete na následujích stránkách, vás pravděpodobně v mnohém překvapí. Ale abychom se neptali jen odborníků, vyzpovídali jsme pro vás čtyři matky, které se vám pokusí odpovědět na otázku, kdy je nejlepší věk na to porodit prvního potomka a případně i jeho sourozence. A oslovili jsme také ženy, které děti nemají. Tak čtěte a přemýšlejte...
●
Rozhovor s lékařkou ● Příběhy: Rozhodla jsem se správně? ● Anketa ›››
Speciál
mateřství
Ženy příliš spoléhají na to,
že medicína
umí zázraky
P
Čísla o neplodnosti začínají být téměř děsivá – pět dětí v každé třídě základní školy bylo počato pod mikroskopem! Ještě závažnější však je, že důvodem není zhoršování potence obyvatelstva, ale to, že se k rození dětí prostě nemáme… Co to znamená? Zeptali jsme se lékařky Hany Višňové, která se léta zabývá asistovanou reprodukcí.
Poslední dobou kolem sebe potkávám hodně žen kolem třicítky, které tvrdí, že mají na děti ještě čas, nebo je dokonce nechtějí. Máte podobnou zkušenost? Ano, dokonce jsem od pacientek slyšela i názor, že necítí potřebu, aby se jejich geny v tomto světě dál rozmnožovaly. Jenže řadě žen se názor kolem pětatřicítky nebo čtyřicítky změní. Nabaží se cestování, budování kariéry, a věci, u nichž si ještě před pár lety nedokázaly představit, že se jich vzdají, je najednou nenaplňují. Začnou si klást otázky, jaký je vlastně život bez dětí, proč se za něčím honit, když tu po nás nic nezůstane a podobně. To je chvíle, kdy přicházejí za mnou s tím, že by děti vlastně chtěly. Jenže často už je pozdě. Proč myslíte, že ženy dnes nechávají těhotenství na poslední chvíli? Nejsem psycholog, ale z medicínského hlediska jsem si všimla, že lidé dnes příliš spoléhají na zdravý životní styl a na všemocnost medicíny – myslí si, že ve dvaačtyřiceti prostě stačí přijít na umělé oplodnění a bude to vyřešené. Ale to je omyl. Jistě, je dobré být ve formě, ale počet a kvalitu vajíček neovlivníte ani při tom nejlepším životním stylu. Věk je tady naprosto zásadní faktor. Zdravý životní styl prodlužuje délku života, ale prodlužuje období stáří, nikoliv mládí, a nikoliv plodnost žen. A úspěšnost umělého oplodnění je do třiceti osmi let kolem padesáti procent,
34
www.jenprozeny.cz/zenaazivot
nad čtyřicet kolem třiceti procent a od pětačtyřiceti let věku jde o naprosto ojedinělé případy. Před pár lety jsem se účastnila přednášky profesora z kliniky ve Velké Británii, kde se v roce 1978 narodilo první dítě ze zkumavky. Tvrdil, že za tu dobu, co klinika existuje – a to jsou zakladatelé oboru, tedy mají nejdelší praxi – nemají zdravé donošené těhotenství s použitím vlastních vajíček ve věku žen nad pětačtyřicet let. Také myslím, že velkou roli sehrála antikoncepce. Ne že by nám zablokovala biologické hodiny, ale přinesla mocnou kontrolu nad otěhotněním. Kolik dnes máte kamarádek, kterým se stalo, že by otěhotněly nechtěně? Dnes má většina žen od mládí antikoncepci a pak je hrozně složité najít okamžik, kdy ji vysadit. Nedávno jsem slyšela teorii, že užívání hormonální antikoncepce ženám touhu po dětech i potlačilo. Jinými slovy, že chemie zničila biologické hodiny. Tyhle teorie existují a já je nepopírám. Slyšela jsem i teorie, podle kterých antikoncepce ovlivnila libido a sexuální prožívání, takže touha po pohlavním styku u žen je menší. Čímž se pochopitelně snižuje i šance otěhotnět, když spolu páry méně souloží. Jenže tohle všechno jsou spíš spekulace. Dlouhodobé seriózní výzkumy na to zatím nemáme. Spíš mě v téhle souvislosti nedávno zaujaly práce a články, kde se psychologové ptali dětí, jestli si myslí, že mají staré nebo ➔
Headline něco
Hana Višňová (45) gynekoložka Působí na klinice IVF Cube v Praze jako vedoucí lékařka od roku 2011. ● Je vdaná a má dvě děti. ● „První dítě jsem porodila ve 29, druhé ve 34 letech. Myslím, že jako spousta žen, ani já jsem si nepřipouštěla, že by se problémy s neplodností mohly týkat i mě, byť jsem gynekoložka,” říká Hana Višňová. „Obě těhotenství jsem si musela trochu naplánovat, abych je skloubila s prací a atestačními zkouškami. Pracovala jsem téměř až do porodu. U obou dětí jsem zůstala doma prvních šest měsíců, poté jsem se na několik hodin týdně vrátila do práce. Na plný úvazek jsem přešla ve chvíli, kdy jim byl rok. Ale nebrala jsem noční služby. Děti mi život změnily, ale jenom v dobrém.“ ●
www.jenprozeny.cz/zenaazivot
35
Speciál
mateřství Pokud je oběma partnerům do pětatřiceti, po roce neúmladé rodiče a jak by si vlastně představovaly ideální věk spěšné snahy o otěhotnění by měl muž vyrazit na spermiorodičů. Žádné dítě si nemyslelo, že jeho rodič by byl příliš gram a žena na ultrazvuk a alespoň na základní hormomladý. A jenom mizivé procento dětí uvedlo, že by bylo lepší, kdyby je maminka a tatínek měli později. Je to logic- nální vyšetření. Pokud je ženě už ke čtyřicítce, doporučuji vyšetření podstoupit už po půl roce neúspěšné snahy, aby ké. Děti chtějí mít rodiče, se kterými si mohou jet zalyžozbytečně neztrácela čas. vat, sdílet nějaké společné zájmy a pohled na svět. NechtěCo mě čeká, kdybych se rozhodla podstoupit umělé jí mít doma důchodce, o které se od deseti let věku budou oplodnění? bát, že vážně onemocní nebo jim umřou. Vzpomínám si, Na úvod je třeba udělat vstupní vyšetření, tedy odběry že na základní škole jsem měla spolužačku, která měla rokrve, spermiogram u muže a ultrazvuk u ženy. Podle toho diče ve věku kolem šedesátky. A všem nám přišlo, že jsou stanovíme dávkování léků. Samotná stimulace začíná od takoví… no, divní. Říkali jsme si, že jí kupují divné oblečedruhého dne menstruačního cyklu, kdy budete deset dvaní, neměla moc dovoleno s námi chodit ven, protože rodináct dnů užívat léky ve formě injekcí. Čtrnáctý den se dělá če měli hrozný strach a tak podobně. Tehdy jsme se tomu odběr vajíček, což je zhruba dvacetiminutový zákrok v nardivili, a dnes své děti vystavujeme úplně témuž. V posledkóze. Ve stejný den muž odevzdá spermie. Získaná vajíčka ních letech totiž nastal obrovský posun v tom, kdy se ženám rodí první děti. Zatímco dřív byl průměrný věk rodič- se oplodní pod mikroskopem a pak se čeká zhruba pět dnů, než embrya narostou do potřebné velikosti. Poté se ky kolem třiadvaceti, dneska jsme na jedenatřiceti letech. jedno až dvě zavedou do dělohy. Nemohou za to odkládání do jisté míry i média? Často Když to nevyjde, kolikrát má smysl umělé oplodnění čteme o manažerkách nebo herečkách, co rodí v pětačtyzkoušet? řiceti – a tvrdí, že bez problémů. To je různé. Záleží na věku a důvodu, proč žena nemůže Tyhle články mě vždycky neskutečně rozčílí. Žádná z těch otěhotnět. Pokud má kvalitní embrya a nedaří se z jiných celebrit vám totiž neřekne všechno. Přiznají možná, že důvodů, mluví se o tom, že i pátá terapie má stejnou naděbyly na umělém oplodnění, ale neřeknou, že jejich těhoji na úspěch jako první. Statistika říká, že pokles pravděpotenství je ve většině případů s použiP dobnosti nastává až tehdy, pokud bylo tím darovaných vajíček. A čtenářky I V ky n i do dělohy vloženo patnáct embryí vyjsou tím uváděné v omyl. m ma Rozhodly se + soké kvality, a přesto pořád nic. Ale to Na gynekologii nám ale i ve vyšším 0 4 se také liší případ od případu. Stává se věku tvrdí, že jsme zdravé… mi, že přicházejí pacientky s tak špatAle gynekolog neřeší plodnost. Udělá nými hormonálními hladinami nebo vám cytologii, aby vyloučil karcinom jinými překážkami na děloze, že nemá děložního čípku, udělá ultrazvuk nebo ● Marcia Cross smysl opakovat cyklus pořád dokola. podnikne jiné kroky, máte-li nějaké Díky lékařům porodila dvojčata – holčičNěkdy i spermiogramy bývají tak mipotíže. Ale u preventivních prohlídek ky ve čtyřiačtyřiceti zerné, že párům raději doporučuji, aby se nikdy neanalyzuje, jak je to s plodletech. Uvědomuje si, zkusili darované spermie. ností a se zásobou vajíček v ženině těle. že se rozhodla pozdě. Pořád mluvíme o ženách s partnerem. Kdy je pro ženu optimální věk porodit ● Halle Berry Ale co ženy bez partnera, které touží první dítě? Podruhé otěhotněla po dítěti. Jaké šance dnes mají? Podle biologie mezi osmnácti až pětav šestačtyřiceti. „ToTo se liší stát od státu. V řadě západdvaceti. To je kvalita vajíček nejlepší hle mohl zařídit jeních zemí, jako je Skandinávie, Belgie, a fyzická kondice také výborná. Není nom Bůh,“ řekla. Maceo má dnes dva roky. Dánsko a další mohou singl ženy požánáhoda, že sportovcům není padesát, dat o inseminaci a nechat se oplodnit když vyhrávají mistrovství. Průměrně ● Salma Hayek spermatem dárce. V Česku to zákony nejlepší fyzickou kondici má člověk koJedinou dceru poronedovolují a my lékaři jsme oprávnění lem pětadvaceti. S obdobím plodnosti dila v jedenačtyřiceléčit jen heterosexuální páry. Každoti. „Myslela jsem si, že u ženy je to totéž. Navíc zpočátku má šanci být matkou už pádně pořád je česká legislativa relakaždá z nás zhruba půl milionu vajíjsem prošvihla,“ řekla. tivně liberální, je tu možné léčit i páry, ček, s postupujícím věkem jich každý které nejsou sezdané. Jsou země, kde měsíc několik set až tisíc odumře a ve ● Nicole Kidman léčí pouze manželské páry. U nás stačí, věku kolem padesátky je jich v organisDceru porodila v jedenačtyřiceti. O dva když partneři podepíší dokumenty, že mu ženy nula. roky později jí druspolu chtějí potomka, a celý proces Pokud se ženě nedaří otěhotnět, po hou dceru odnosila může začít. ■ jak dlouhé době by měla vyhledat odnáhradní matka. bornou pomoc? jana leblanc
za pět minut dvanáct
36
www.jenprozeny.cz/zenaazivot
Rozhodla jsem se
správně?
Kdyby to bylo čistě jen na lékařích, poprvé bychom rodily mezi osmnácti až pětadvaceti lety. To je naše tělo po fyzické stránce na těhotenství ideálně připraveno. Ale život se neřídí rozumem a pravidly. Jana LeBlanc se zeptala čtyř žen, jak to měly ony a zda by se dnes, kdyby to šlo, zachovaly jinak.
Nikdy jsem nelitovala Blanka Příborská, podnikatelka, 52 let Děti: dcery Petra a Ilona, které porodila v 19 a v 25, a syn Tobiáš – ten se jí narodil v jejích 44 letech
P
oprvé jsem otěhotněla ve čtvrtém ročníku střední školy. Bylo mi osmnáct. Vdaná jsem samozřejmě nebyla, ale protože ve třídě jsem byla už asi pátá, nikoho to nijak zvlášť nepřekvapilo. V pondělí jsem odmaturovala a ve čtvrtek porodila. Pár let nato přišla druhá dcera... Když mi bylo čtyřicet, moje lékařka mi kvůli myomu doporučila, abych si nechala odebrat dělohu. Moc se mi do toho nechtělo, tak jsem se poradila s dalšími odborníky a na zákrok nakonec nešla. Řekli mi, že žena po čtyřicítce a navíc s myomem prakticky nemůže otěhotnět. Ale já otěhotněla. A měla jsem z toho obrovskou radost. Ani na chvíli mě nenapadlo, že bych si Tobíka nenechala. V tu chvíli jsem neřešila, co bude za dvacet, třicet nebo čtyřicet let. A neřeším to ani teď. Vím, že jsem vychovala dvě úžasné dcery, které by se
38
www.jenprozeny.cz/zenaazivot
Speciál
mateřství
Lepší je moc nepřemýšlet o bratra určitě postaraly. Jediné, co mě mrzí, je, že Tobík nepoznal moji maminku a ona jeho, ale říkám si, že to tak asi mělo být. Kliku jsme měla v tom, že všechna má těhotenství – včetně toho posledního – byla úplně bez komplikací. Akorát jsem při každém přibrala skoro dvacet kilo, což je při mé výšce 160 centimetrů opravdu dost. Ale určitě jsem se ke každému dítěti
„Naučila jsem se žít přítomností a mám na syna mnohem víc času než před dvaceti lety na dcery.“ chovala jinak. V devatenácti jsem byla dost přísná matka. Později mi to dcera i vyčetla. Byla nejstarší a musela prošlapat cestu sestře. Taky jsme nic neměli. Žili jsme z manželovy výplaty, navíc u jeho rodičů. Za rok jsem šla do práce a Peťku hlídali příbuzní. S pomocí známých jsme začali stavět dům, k tomu jsme navíc měli pole a vinohrad. O víkendech jsem vyvařovala i pro dvacet lidí. Byly to hektické roky a já se neuměla zastavit. To s Tobiášem je to teď úplně jiné. Řekla bych, že mateřství mnohem víc prožívám. Naučila jsem se víc žít přítomností a mám pocit, že mám na syna o dost víc času a mnohem víc si s ním umíme říct, jak se máme rádi. To je dané dobou. Výchova je teď mnohem otevřenější než před dvaceti lety. Také já si přijdu zkušenější a synovi vše víc vysvětluju. Holkám jsem spíš nařizovala. A jestli jsem z pozdního mateřství unavená? Zatím ne. Jsem zdravá a s mužem jsme se nedávno shodli, že se cítíme na třicet. Tak uvidíme, jak dlouho nám to vydrží.
Jana Fojtková, v domácnosti, 40 let Děti: syn Martin, kterého měla v 17 letech, dcera Kristina se jí narodila o šest let později
V
ždycky jsem věděla, že chci být mladá máma. Moje maminka mě měla ve třiceti, což na tu dobu bylo dost pozdě. Otěhotněla jsem měsíc před sedmnáctými narozeninami. Kdykoliv to někde řeknu, všichni si myslí, že to byla nehoda, ale nebyla, dítě jsme s mým mužem plánovali. Velice jsme se milovali a dítě byl způsob jak být spolu. Sice dost nezodpovědný, ale na to člověk v takovém věku nemyslí. Manželovi jsem těhotenství oznámila v den jeho maturity. Reagoval naprosto bezprostředně – líbali jsme se, objímali, nosil mě na rukou a na miminko jsme se oba moc těšili. Co jsme způsobili, mi poprvé došlo, až když jsem se probudila po císaři a sestřička mi přinesla obrov-
ského krásného kluka s tím, že tenhle je můj. Když je vám sedmnáct, nic nevíte. Potřebujete poradit, co máte dělat, jak se máte chovat, co máte cítit, abyste si k dítěti našla správný vztah. Na druhou stranu, když je člověk sám ještě dítě, celkem rychle se adaptuje a prochází životem bez zbytečného přemýšlení a obav. Ačkoliv jsem se o dítě bála, nebyla jsem přehnaně úzkostná, a i když jsme tenkrát neměli moc peněz, nikdy mě nenapadlo, že to nezvládneme. V pozdějším věku bych určitě byla jiná máma. Ale nemyslím si, že lepší či horší. Vždycky jsem si říkala, že kdyby se syn narodil později, už by to nebyl on, tenhle konkrétní kluk. A já bych ho nechtěla měnit. Jsem šťastná, že ho mám, a nikdy jsem nelitovala, že k nám přišel v mých sedmnácti. Tuším, že starší matky se možná chovají víc jako rodiče a ne jako kamarádky svých dětí, jako to mám já. Ale taky že možná nad vším až přehnaně přemýšlejí. Sama jsem si ověřila, že druhé těhotenství už jsme řešili mnohem víc a o třetím uvažujeme vlastně už deset let. Člověku se vkrádá do hlavy tisíc otázek: Zvládneme to? Dáme mu všechno? Vychováme ho dobře? V sedmnácti mě takové věci nenapadaly. Nechávala jsem věcem volný průběh a bylo to tak dobře. Teď je mi čtyřicet, mám téměř dospělé děti a čas na všechno, co chci. ➔
„Byli jsme mladí, zamilovaní a dítě nám přišlo jako skvělý způsob jak být spolu. Nic víc jsme neřešili...“ www.jenprozeny.cz/zenaazivot
39
Speciál
mateřství
Cítila jsem, že je čas Helena Plívová, manažerka, 42 let Dítě: dcera Rozárka, kterou porodila ve 32 letech
S
manželem jsme se brali po dvou a půl měsíční známosti. Všichni si mysleli, že jsme se zbláznili, anebo že jsem těhotná. Ale nebyla jsem. Manželství jsem prostě riskla a rozhodla se, že to klapne. Ještě nikdy jsem se s žádným klukem tolik nenasmála a neměla pocit, že o mě ně-
40
www.jenprozeny.cz/zenaazivot
kdo tolik stojí a že spolu určitě zvládneme absolutně všechno. Tak proč čekat? Stejné to bylo i s těhotenstvím. Byli jsme dva a chtěli jsme být tři – ještě víc spojení. Bylo mi dvaatřicet, což mi přišlo jako ideální věk. Samostatnosti jsem si užila dost a cítila jsem, že je čas udělat v životě další důležitý
krok. O dítěti jsem sice uvažovala už dříve kolem pětadvaceti, ale neměla jsem v té době pevné zázemí ani partnera a říkala jsem si, že není kam spěchat. Takže pokud se ptáte, kdy je podle mě ideální čas na dítě, myslím, že když si odmyslíme biologické hledisko, nic takového neexistuje. Až se mě jednou takhle zeptá moje dcera, řeknu jí: „Jdi do toho, pokud máš pocit, že už jsi zažila vše, co jsi chtěla zažít, když ses nemusela na nikoho ohlížet, a víš, že jsi našla někoho, kdo je na tom stejně. Rozhodni se, až zjistíš, že ti v životě začalo chybět něco ještě víc smysluplného.“ Mně se totiž přesně tohle povedlo. Mateřství mi dalo pocit, že jsem to něco smysluplného a naprosto krásného našla. Byla jsem šťastná, i když těhotenství byl masakr. Měla jsem totiž rizikové a skoro celé jsem ho proležela. Když se Rozárka narodila, nebyla jsem si jistá naprosto ničím a měla jsem pocit, že jsem nejneschopnější manažerka na světě, která si nedokáže s malým dítětem ani zorganizovat den. Na mateřské jsem zůstala rok. Poté jsem začala jezdit na schůzky a řešit jednorázové projekty. Po dvou letech jsem přibírala větší, ale pracovala jsem z domova, což jsem sem tam řešila výpomocí na hlídání. Do práce na plný úvazek jsem se vrátila po třech letech. A vůbec toho nelituju. Naopak. Kdybych mohla vrátit čas, spěchala bych ještě méně. Původně jsme chtěli dvě až tři děti. Ale pak jsme si s manželem poctivě přiznali, že další tak psychicky náročný půlrok jako při rizikovém těhotenství s Rozárkou už nedáme. Jsme tři a jsem za to vděčná.
Foto: Jan Hrdý (4), shutterrstock (1), fotolia (2), gettyimages (4), archiv, make-up: Veronika Havlíčková, styling: Zoltán Tóth, produkce: Simona Vojtíšková. Děkujeme firmám Carhartt (Panská 7, Praha 1), Esprit, Gant,La Martina, Lindex,Max Mara a Puma za zapůjčení oblečení a firmě COPA za poskytnutí prostor na focení
„Mateřství pro mě znamená především pocit, že jsem něco smysluplného a krásného našla.“
rod
Věk není důležitý Marie Hajdová, redaktorka, 29 let Dítě: syn Jáchym, kterého porodila ve 27 letech
J
sem singl máma. S Jáchymem jsem otěhotněla bez velkého plánování. Říkala jsem si, že do třiceti bych chtěla mít děti a můj přítel se tomu nijak nebránil. Že jsem těhotná, jsem ale zjistila až ve chvíli, kdy náš vztah byl už minulostí. Myslím, že na věku, kdy se pro dítě rozhodnete, moc nezáleží. Jsou důležitější věci. Sama bych si příště počkala na zodpovědnějšího partnera a také, až si víc užiju a budu mít i trochu víc pracovních zkušeností. Jáchym se totiž narodil krátce poté, co jsem skončila vysokou. Od začátku mi bylo jasné, že na něj budu sama. Jenom mi to nedocházelo. Dlouho jsem se s tím srovnávala a doteď to není úplně za mnou. První rok byl hrozný. Vlastně i proto už nechci další děti. Nevěděla jsem, co se sebou ani co s dítětem. První, které jsem kdy opravdu držela v náručí, bylo to
moje. Rozhodně jsem si mateřství neužívala. Být na všechno sama je totiž dost těžké – vyčerpávají mě i každodenní maličkosti jako nákup, úklid, návštěvy. Kdykoliv je něco potřeba, vždycky musím přemýšlet, jak to zařídit s Jáchymem. Málokdy můžu jít třeba jen tak na kafe. Babička je daleko a hlídání v Praze, které by nebylo výrazně nad moje finanční možnosti, se mi zatím najít nepodařilo. Finance jako takové samozřejmě řeším dost. V začátku mi hodně pomohla rodina, dostávám na Jáchyma výživné, něco mám našetřeno, něco si vydělám. Zatím to zvládáme, ale je mi jasné, že nároky porostou. Pracovat jsem začala prakticky od Jáchymova narození, po večerech jsem začala dělat korektury, píšu i vlastní blog. Naštěstí Jáchym se rychle naučil sám usínat i spát celou noc, takže to šlo. Pracovala jsem nejen kvůli penězům, víc mě děsilo, že ztratím kontakt s okolním světem. Letos na podzim jsem se chtěla vrátit do práce v knižním nakladatelství, ale místo toho jsem dostala výpověď a pár pohovorů mi taky nevyšlo. Tak jsem se rozhodla, že zkusím pracovat sama na sebe. Nevím, jak to půjde, ale usmívám se při pomyšlení, že si kariéru začínám budovat vlastně až při dítěti. Dokázala bych si představit, že jsem v tomhle věku ještě bezdětná, na druhou stranu vidím tolik kamarádek, které mají vztah, kariéru a zázemí, a přesto s dítětem čekají na vhodný okamžik, až to kolikrát prošvihnou. Myslím, že žádný ideální čas vlastně není a že těhotenství by se měl dát spíš volný průběh. ➔
„Být na dítě sama je hodně těžké, ale na druhou stranu se snažím hledat i výhody. Třeba že mi nikdo nemluví do výchovy...“
íme
kolem et 30 l
Děti
v číslech
Statistické údaje nám leckdy prozradí víc než sofistikované debaty odborníků. Tak jak na tom vlastně jsme?
V roce 2014
se v Česku narodilo 109,9 tisíc dětí. Šlo o nejvyšší porodnost za poslední čtyři roky. Úplně nejvíc se ovšem rodilo v polovině 70. let minulého století, až 200 tisíc za rok.
29,9 let
je dnes průměrný věk ženy při porodu prvního dítěte.
31 let
V tomto věku mají české ženy nejčastěji druhé dítě.
Interval
mezi narozením prvního a druhého dítěte je dnes 4,4 roku a je o něco kratší, než býval.
Na jednu ženu v Česku připadá 1,53 dítěte.
Ubývá potratů V roce 2014 jich bylo 37 tisíc – z toho bylo 21,9 % uměle přerušených těhotenství.
45 %
českých dětí se dnes narodí mimo manželství. Na konci 80. let to bylo méně než 10 %.
Nejvíc dětí je v... Podle statistik OSN se na světě narodí průměrně 2,5 dítěte na jednu ženu. Nejvíc v africkém Nigeru, kde se rodí průměru 7 dětí na jednu ženu a nejméně na Tchaj-wanu. Tam na jednu ženu připadá jen 0,9 narozených dětí.
www.jenprozeny.cz/zenaazivot
41
