PRAMÍNEK INFORMACÍ Z BAČALEK A LIČNA MĚSÍČNÍK | ROČNÍK II | KVĚTEN 2011 | Č.14
ČARODĚJNÁ ŠKOLA - BAČALKY 2011
Čáry máry, byla s námi, čarodějka pěkně ţivá, strašidelná, rozpustilá. Pilně jsme s ní trénovali, kilometry nalítali.
Šťastný let a pusu na čelo, bylo nám tu s Tebou veselo. Bacha na éra a pevné zdraví, těší se zase na Tebe, Tvoji čarodějové malí! OBSAH TOHOTO ČÍSLA: ČARODĚJNÁ ŠKOLA 2011 str. 1 PEJSKOVÉ (NE)BOJTE SE! str. 2 KDE JE ZAKOPANÝ PES? V PŘÍRODĚ ČI ČLOVĚKU? Travičkové pastorále str. 2 Kanály a obecní prostranství očima… str. 2 Zastávka v novém kabátku str. 3 NA POČÁTKU PRAMÍNKU… str. 3 Co na srdci to v Pramínku, Fejeton o fejetonu str. 3 DVĚ TVÁŘE PŘÍRODY, NEBO NÁS LIDÍ? Jak do lesa a kudy z lesa str. 4 Vetešnictví pod širákem str. 4 ČERNÉ STŘÍPKY Na koledu o den dříve, Osiřelé černé pytle str. 5 BYLINKY – Kopr vonný str. 5 OKÉNKO DO MINULOSTI Příspěvek paní Marie Riedlové a Anny Fukové str. 6 PAMÁTNÁ MÍSTA MARIÁNSKÉ ZAHRADY str. 7 PRANOSTIKY str. 8 POZVÁNKA DOMÁCÍ Velká Bačalská steeplechase str. 8 SPOLEČENSKÁ KRONIKA str. 8 POZVÁNKY str. 9 VELIKONOČNÍ TOULÁNÍ PO VSI str. 10
PEJSKOVÉ, (NE)BOJTE SE! A je to tady! Avízované očkování psů proběhne v sobotu 28. května 2011 od 9.00 hodin. Očkování proběhne na těchto stanovištích: - u hasičské zbrojnice – zahájení v 9.00 hodin - u obecního úřadu - cca 9.20 hodin - u zastávky u pí Rampasové cca 9.35 hodin - u zastávky na Ličně cca 9.50 hodin. Časy jsou orientační, záleţí na počtu a ukázněnosti malých pacientů. Prosíme majitele „ostřejších“ psů nebo ty, jejichţ pejsci jsou v kolektivu neklidní, raději dejte ještě telefonicky vědět na úřad nebo vzkaţte a paní doktorka Švorcová se svým ostraţitým bodyguardem Lukášem Nešněrou zajdou k vám domů. Jak uţ jsme uváděli minule, k dispozici kromě vakcíny proti vzteklině je i vakcína proti dalším psím nemocem (psinka, parvoviróza ... ), dále odčervovací tablety pro psy i kočky a antiparazitární obojky a frontlinové kapky proti klíšťatům a bleškám. Nezapomeňte s sebou vzít očkovací průkaz. Jinak Vám bude muset být vystaven nový za Kč 20,--. Pavla Kaprasová
KDE JE „ZAKOPANÝ PES“? V PŘÍRODĚ ČI ČLOVĚKU? Travičkové pastorále Nechtěla jsem o sekání zeleně v naší obci nic psát, ale přimělo mě k tomuto kroku pár našich spoluobčanů. Tak od začátku. Naše vesnička je dlouhá pár set metrů a obecních ploch k sekání je tu taky dost. Snaţíme se, abychom udrţeli tyto celé léto aţ do podzimu posekané a čisté. Kdyţ se vydáte procházkou od horních Bačalek směrem na Lično zjistíte, ţe okolí domečků „dolních bačaláků a ličeňáků“ je posekané a upravené. Mnohde nasázené květiny, prostě si své okolí sami udrţují. Je to logické. Je to jejich domov a posekat 50 cm, a mnohde i větší plochu kolem plotu pro ně není ţádný problém. Vţdyť to tak bylo nepsaným pravidlem a hlavně dobrou vizitkou hospodáře i za dob našich dědečků a babiček. Proto mě udivují ţádosti několika „horních Bačaláků“, kteří ţádají 50cm pruhy kolem vlastního plotu posekat!! Nezlobte se na mě, ţe to takto píšu, ale není v našich silách sekat ještě zase toto. Všichni, kdo trochu vnímají dění v obci, sami vidí, ţe kdyţ tráva roste, tak prostě roste. A my sekáme a sekáme, kdyţ zrovna neprší a nejsme v práci. Pochopte prosím, ţe sekat sousedovi vjezd do dvora a kolem plotu nemůţeme. Tím bych vlastně chtěla poděkovat všem, kteří si ten kousek kolem plotu posekají, ţe udrţují zeleň a není jim zatěţko část svého času věnovat na zlepšení vzhledu obce, tedy nám všem. J.Kabrnová -2-
Kanály a obecní prostranství očima řadového občana i zastupitele Ani vám, ani mně neuniklo, ţe nám silničáři z Kopidlna vyčistili krajnice. A ţe se pořádně „vyřádili“ není sporu. Kdyţ jsem se po prvním dnu vracela z práce a náhodou jela nakoupit do Libáně, málem jsem se hrůzou zlomila. „To si snad dělají .….“ Vypadlo mi z pusy při příjezdu domů. Byla jsem však ujištěna, ţe toto je jen začátek a čištění bude pokračovat celý týden, protoţe je potřeba hlavně odkrýt kanály, abychom byli připraveni na moţné přívalové deště. Je pátek, okukuji jejich týdenní práci. No, podle mě
nic moc, jen ty kanály, je pravda, ţe jsou vidět. A pane, co jich tu je! Ještě čekám, kdy rozhrnou tu pěknou hromadu hlíny, která se objevila na prostranství za pivnicí, rostl tam uţ krásný trávník. To, co tu předvedli, je podle slov pana Vaníčka ze SÚS Kopidlno maximum, které od nich za „krajské“ peníze můţeme chtít. Opravu kanálu na Malé Straně uţ si musíme platit ze svého – obecního. Stejně jako další poţadované úpravy příkopů v obci podél místních komunikací. I příkop pod Ličnem musí ještě počkat. Silničáři si musí nejdříve ověřit, zda příkopem nevedou inţenýrské sítě. A podobná situace je i s úpravou prostranství před pivnicí. Na takovou úpravu, která zabrání voděnce odnést při dalším dešti půllitříky nebo nedej Boţe celou pivnici, si uţ raději objednáme někoho jiného. Poţadovaných 100.000,-- je dosti dobrým vtipem, páni silničáři. A apríla uţ letos bylo! J. Kabrnová
Zastávka v novém kabátku
Co na srdci to v Pramínku… Víc hlav - víc ví, víc hlav - více poznání, veselo i hádání…. V kaţdém z nás dřímá spousta zajímavých pohledů na svět, nelze kaţdý večer chodit probírat přetlak informací a poznatků do pivnice, a tak seberte odvahu a dejte prostor svým pocitům a myšlenkám, nechte je vyplout na světlo … Zde malá inspirace pro nastávající přispěvatele – „pramínkáře“, ať napíšete cokoliv a jakoukoliv formou, vţdy to lze nazvat „fejeton“. J. Rukavičková Fejeton o fejetonu aneb jak se píše fejeton
Díky iniciativě p. T. Krále ve spolupráci s OÚ byla natřena zastávka v „dolních“ Bačalkách. Uţ zjevně naříkala nad svým osudem a nyní se pyšní novým kabátem. Jen ta lavička, co u ní stojí, je stále jako chudá příbuzná. Jistě i ona by si zaslouţila opravu. Vţdyť moţná pamatuje obě světové války. No, posuďte sami! Kdyţ uţ jsem „nakousla“ osudy našich zastávek, nemohu opomenout naši „horní“. Nejen, ţe je chudák také v hrozném stavu, ale ještě je zkrášlována několika jedinci, kteří nevědí co je popelník, kdyţ uţ tam sedí a pokuřují. Je čas, aby si po sobě uklidili, odpadkový koš je přímo před zastávkou! Nebo budu nucena po pravdě v některém z příštích čísel jména oněch spoluobčanů zveřejnit? J.Kabrnová
NA POČÁTKU PRAMÍNKU… V roce 2009, kdy jsme se přistěhovali do obce Bačalky, se mluvilo o podobném periodiku jako má sousední Veselice. Rád jsem vyuţil nabídky na spolupráci. Jednak jsem to povaţoval za milé, ale i poučné dozvídat se o historii obce. První čísla našeho Pramínku byla ovlivněna blíţícími se volbami. Seriál, „jak se nám tu ţije“, by měl pokračovat, aby se otupila sousedská nedorozumění. Pramínek má své čtenáře a časem se ukázalo, ţe lze i touto cestou přispívat k chodu obce. Škoda jen, ţe nejsou více vyuţívané poštovní schránky na Ličně u bývalého OÚ a u pivnice na Bačalkách. Je dobré vědět o názorech občanů, které ne kaţdý má odvahu prezentovat ústně. Čas plyne a Pramínek se stal součástí ţivota v obci a bylo potřeba dát našemu periodiku oficiální formu, kterou nařizuje zákon. Dále bylo naším záměrem, aby Pramínek byl „občanů“ a ne pod vlivem a cenzurou obecního úřadu. Nejschůdnější cestou bylo zaloţení občanského sdruţení. Po prostudování všech zákonů a nařízení, se přípravný výbor, ve sloţení ing. Jitka Rukavičková, Jaroslava Kabrnová a Slavomír Zeler, rozhodl odeslat ţádost o registraci sdruţení na ministerstvo vnitra. Za týden jsme obdrţeli souhlasné vyjádření a Sdružení občanů Bačalek a Lična, můţe ve smyslu stanov, kromě vydávání Pramínku, rozvíjet své aktivity v oblasti ochrany ţivotního prostředí, rozvoje obce, pořádání kulturních a sportovních akcí. Zveme všechny, kteří se chtějí aktivně podílet, byť jen drobnou činností na zmíněných aktivitách, na schůzi občanského sdružení, která se bude konat v sobotu 4. 6. od 19hod. v sále pivnice U Bači. Seznámíme vás se stanovami sdruţení, jeho nejbliţšími cíli a můţete rozšířit naši členskou základnu. Sl. Zeler
„Fejeton není úvaha, proto svůj mozek pošlete klidně na pivo!“ Mozek je vůbec divný orgán. Řekl bych, ţe ţije zcela nezávisle na svém hostiteli. Je tam tak trochu na návštěvě. Dělá po sobě bordel a neuklízí. Někdy se dokonce zdá, ţe se vám v hlavě usídlil jiný mozek. Pokud vám tedy fejeton nekontrolovaně dezertuje k úvaze, vyhoďte papír (případně klávesnici) a začněte znova. Fejeton se musí psát s lehkostí motýla, který poletujíc z květiny na květinu, ochutná jejich sladký nektar a vzápětí někde v klidu a míru (a v deliriu) skončí svůj kratičký přelétavý ţivot. Slovy Ondřeje Neffa: „Pište tak, jak vám zobák narost!“ Takţe speciálně pro VÁS (rejpaly) jsem vyhledal na internetu jednu z mnoha definic: „Fejeton je charakterizován jako kratší ţánr umělecké publicistiky, vyslovující se vtipnou, zábavnou a přitaţlivou formou k nejrůznějším otázkám současnosti. Jeho zvláštní formou je podčárník, sloupek, kurzíva, a entrefilet, mistrem tohoto ţánru byl český prozaik, dramatik, novinář, básník, překladatel Karel Čapek.“ Nyní vám vypíšu v bodech, na jaké další výhody se můţete jako fejetonista těšit: 1. Můţete vést noční ţivot zhýralého bohéma, pokud vedete zcela nezhýralý ţivot obyčejného člověka, tak se tím vůbec nechlubte, neboť tím běţného čtenáře velmi zklamete. 2. U psaní fejetonů se pobavíte. Uţ Terry Pratchett říkal, ţe „Psaní je ta největší zábava, jakou si člověk můţe uţít sám“. Pokud jste jediní, kdo se u vašich fejetonů válí smíchy, nevadí, smích je zdravý a tudíţ ušetříte za lékaře. 3. A poslední rada je pro naprosté zoufalce, kteří opravdu nesesmolí ani ten nejkratší fejeton pod Sluncem: „Pořiďte si fretky!“ Nechte fretky ledabyle proběhnout po klávesnici a dopište nadpis a podpis. Mám to ověřeno v praxi. Takţe tím bych shrnul dnešní téma. Doufám, ţe jste vše dostatečně pochopili a s případným honorářem za vaše fejetony se se mnou rozdělíte. Pokud máte nějaké negativní reakce, tak vás varuji: „Nepište mi je, nebo o vás napíšu fejeton!“ Pokud máte kladné reakce, pošlete mi čokoládu. Tak a teď si vyndám svůj mozek ze skleničky. Zdroj: převzato z internetu, kráceno, autor textu: Lenka Matiova -3-
DVĚ TVÁŘE PŘÍRODY, NEBO NÁS LIDÍ? Jak do lesa a kudy z lesa Malá připomínka k plnění plánů naší vesnice. I kdyţ les Křiţánek náleţí jinému majiteli neţ naší obci, máme ho my občané jako za svůj. Děláme a to právem propagaci tomuto území, které má svou vlastní historii. Mnozí návštěvníci byli nedávno o tomto přesvědčeni historičkou paní Ulrychovou. Byli provázeni po památkách v tomto překrásném lese. Jistě by se jich sešlo mnohem více, ale co nám v tom brání? A to jest přístupová cesta k lesu alespoň trochu upravená, jeţ by nás vylákala z našich domovů. A takto to mnohdy dopadá (14. 5. 2011 na rozcestí z Lična na Zeleneckou Lhotu (pod „Paušovým mostem“ či jak se jinak říká „v Dolcích“), kdyţ je cesta do lesa pěkná, zpevněná, bez výmolů. Domnívám se, ţe řešením není nemít alespoň schůdnou cestu k lesu, ale být všímaví a mít odvahu hájit ţivot. Nenechat na pokoji ty, kteří různými samohyby přesouvají nepotřebné harampádí ze svého domova tam, kam nedohlédnou. Nenechat je na pokoji dokud se neprobudí a neuvidí, ţe „řeţou větev, na které sedí“. J. Rukavičková Vetešnictví pod širákem Toto je „cesta do lesa“. Vlevo vyjeté „koleje“ vznikly se svolením majitele polností.
Dřívější tato polní cesta se udrţovala odpadem z různých starých bouraček domů, hromádek kamení v polích, rozbitých střešních tašek i podobného nepotřebného materiálu, který se na úpravu hodil. Lidé je tam naváţeli a co bylo třeba, rovnou spravovali. V nedávné době vedla pěkná panelová cesta s moţností se dostat i autem aţ k lesu, ba i dříve přímo do něho. Škoda, ţe se od nás takto vzdaluje. A proto nemohla by se v rámci tolika návrhů o vylepšení naší obce a okolí i ona třeba nějakým způsobem upravit! Byla to odpradávna veřejná cesta i pro obyčejné povozy. Byl by to velký přínos pro všechny příslušníky i návštěvníky našich dvou obcí. Jak z hlediska krásných vycházek lesem, tak i sběrem bohatství, jeţ se v něm nachází. Skýtá nám ho ať jiţ přemírou hub, malin, borůvek, ba i léčivých bylinek. Pak i pozorováním a poznáváním tamní lesní zvěře a ptactva i zdravého, čistého jiţ vzácného vzduchu. Vaţme si těch krás, které nám majestátní stromy poskytují v plné míře. Proto prosíme naše zastupitele obecního úřadu, aby o tomto uvaţovali a zařadili tuto poznámku o obnově cesty do svých plánů o rozvoji společenské akce pro obce Bačalky a Lično. Jistě vám budou za toto občané vděčni. Rovněţ i naši chalupáři. J. Hazdrová a L. Rampasová
-4-
Dědictví, které nafotila místostarostka paní Varhanová 14. 5. 2011 na rozcestí z Lična na Zeleneckou Lhotu (pod „Paušovým mostem“ či jak se jinak říká „v Dolcích“), „vyrazí dech“ snad kaţdému. Jiţ v loňském roce jsme tuto divokou skládku dokumentovali a řekla bych, ţe vetešnictví se nestoudně rozrůstá. Kromě více neţ 40 lednic je tam také azbest (nebezpečný odpad), mršina ovcí, pneumatiky, koberce, atp. Přesvědčte se sami na místě nebo můţete shlédnout fotky na internetových stránkách obce www.bacalky.cz. Nelze tedy nechystat další úklidovou akci. Osvobodit tento krásný kout od civilizačních nánosů ručně a bez techniky je utopie, a tak paní Varhanová vyjednala podporu dobrovolného hasičského sboru z Dětenic, Šárka Hošková oslovila myslivecké sdruţení a pomoc přislíbily i firmy ElektroWin a Ekolamp. Generální ředitel firmy ElektroWin, který toto místo osobně shlédl (a přitom si hned rozřízl botu), přislíbil bezúplatnou likvidaci elektroodpadu za předpokladu, ţe odpad z prohlubně bude vytahán a opláchnutý od nánosů bahna. Ostatní odpad musí být vytříděn a bude odvezen firmou Marius Pedersen. Tentokrát vzhledem k obsahu divoké skládky a náročnému terénu, OÚ neţádá občany o spolupráci, ale konkrétně oslovuje ty, kteří mají potřebné vybavení či zkušenosti. Přesto, pokud jste nebyli osloveni a máte moţnost přispět k vyčištění tohoto kouta jakýmkoliv způsobem (zkušeností, technikou, zprostředkováním kontaktů…) kontaktujte prosím zastupitele, jistě vám budou vděčni za spolupráci. Úklid by měl proběhnout v druhé polovině měsíce června. J. Rukavičková
ČERNÉ STŘÍPKY Na koledu o den dříve Všichni jsme se v poklidu připravovali na velikonoční svátky. Některé děti se jiţ nemohly dočkat rána, aţ vyhodují nějaké to vajíčko či sladkost. Avšak koledník, který si pospíšil, a jiţ v noci navštívil stodolu naší spoluobčanky, si pro vajíčka rozhodně nešel. A vlastně se mu i zadařilo. Pod rouškou noci bral, co mu přišlo pod ruku. Kdyţ tak přemýšlím, s takovými koledníky se poslední dobou nejen v naší vesničce, ale i v okolí roztrhl pytel. Chraňme si svůj majetek a všímejme si, i byť sebemenšího podivného“šrumu“ třeba i u sousedů. Vţdyť nevíme, kdy chmaták navštíví naší stodolu, kůlnu či králíkárnu. Přejme si a doufejme, ţe policie brzy tyto lumpy dopadne a nám se uleví. J. Kabrnová Osiřelé černé pytle Tak jako osiřelého novorozence u vchodu kostela, ujal se obecní úřad černých pytlů odloţených u kontejnerů. Dal jim ten správný kabátek podle jejich obsahu, bílé pytle na směsný odpad. Ţádáme „rodiče těchto dítek“, aby se přišli co nejdříve na OÚ informovat (pondělí 1718hod., sobota v lichém týdnu 10-11hod., www.bacalky.cz ) jak zde v obci třídíme a ukládáme odpady. J. Rukavičková
„Zrcadlo, zrcadlo, kdo se před tebou krášlil a tebou nám to tu moc nevylepšil?“
BYLINKY Kopr vonný Kopr je prastará léčivá rostlina, v Novém zákoně se doporučuje na bolení hlavy a rozšiřování cév. Římané si kvetoucími rostlinami věnčili hlavy při slavnostech a gladiátoři si silicí z květů natírali údy, aby si posilnili svalstvo před zápasem. Kopr je i první známý doping – byl přidáván do všech jídel profesionálním atletům, k jídlu i do koupelí se podával hysterickým ţenám a vyráběla se z něj i pověstná mast anethine na vředy a proti kolikám. Do střední Evropy se dostal zásluhou Římanů. Plody a silice se ţádaly v lékárnách především proti kašli. Podle lidových pověr zaháněl démony podobně jako jiné
aromatické rostliny (byly s ním spojovány pověry především okolo svatebních obřadů). Koprové semínko dávali dětem ţvýkat na uklidnění proti škytavce, a aby vydrţeli dlouhé kázání v kostele, uţ první osadníci v Americe, získalo tak název „kázací semínko“. Na naši duši působí tímto pohlazením: „Oprosti se od sobectví a odpusť svým nejbliţším jejich chyby, svou láskou je k lásce měň, láskou je lásce uč“. Semeno kopru obsahuje především silici, která účinkuje proto nadýmání, vitamin C, karoten a minerální látky ţelezo, draslík, vápník aj. Čaj z koprového semene působí proti nadýmání, tiší křeče, podporuje tvorbu ţaludeční šťávy, uklidňuje ţaludek i nervy, pomáhá při bolestech hlavy a nevolnosti z cestování. Sniţuje krevní tlak, působí močopudně a desinfekčně na močové cesty. Při kojení zvyšuje tvorbu mateřského mléka a pomáhá při častém zvracení na začátku těhotenství. Semena kopru se mohou pouţívat jako náhraţka soli při neslané dietě, jejich ţvýkání osvěţuje dech po poţití česneku a pomáhá proti škytavce. Lázeň z odvaru z drcených semen posiluje nehty. Při hnisavé vyráţce nebo alergickém svědění lze přikládat obklady z nálevu kopru. Čaj (nálev) z koprového semínka proti nadýmání, při žaludeční nevolnosti, na podporu kojení, na uklidnění a při nespavosti: 2 lţičky drcených semen přelijeme ¼ litrem vroucí vody a louhujeme 10 minut, přecedíme. Pijeme vlaţné, maximálně 2 šálky denně, při nespavosti vypijeme těsně před spaním. Čaj (nálev) z koření pro „zuřivé šílence“ a vzteklé děti: vytvoříme si směs z drcených semen kopru, fenyklu, anýzu a heřmánkového květu, 2 lţičky přelijeme ¼ litrem vroucí vody a louhujeme 10 minut, přecedíme. Pijeme vlaţné, neuţíváme dlouhodobě. Čaj (nálev) z koprového semínka při častém těhotenském zvracení, cestovní nevolnosti a při bolestech hlavy z psychických důvodů: 1 lţičku drceného semena kopru přelijeme ¼ litrem vroucí vody a louhujeme pouze 5 minut a přecedíme. Pijeme nanejvýš 2x denně jeden šálek, u těhotných po poradě s lékařem. V kuchyni vyuţijeme i čerstvou nať, semena jako koření a do salátů. Listy kopru se hodí k rybám, červené řepě, mrkvi, celeru, okurkám, vejcím a bramborám. Dobře se kombinují s bazalkou, česnekem, hořčicí, křenem paprikou a petrţelí. J. Rukavičková -5-
OKÉNKO DO MINULOSTI Vážení vydavatelé „Pramínku“, dámy a pánové, se zájmem a s radostí jsme si přečetly 12 čísel Vámi vydaných výtisků. První vlašťovkou k navrácení se do minulosti bylo setkání rodáků v roce 2006. To, ţe mělo úspěch, zmiňuje jiţ v 2. čísle časopisu paní J. Hazdrová. My jsme se ho téţ účastnily a byly jsme velmi potěšeny. Narodily jsme se jako tři sestry na Ličně v domě č. p. 24 a nejstarší z nás, Miluška Matějů, bohuţel jiţ zemřela. V našem rodném domě zůstal bydlet sám její druh, pan Josef Zmátlík, bývalý ředitel školy v Dětenicích. Na Ličně jsme proţily dětství, které bylo podle našeho pohledu velmi hezké, ale zaţily jsme i smutné chvíle. Před-
časně nám v roce 1942 zemřel tatínek a maminka s námi zůstala sama. Protoţe toho bylo o Ličně prozatím napsáno málo, téměř ţádní rodáci tam neţijí, uţ vůbec ne naši vrstevníci a kamarádi z třicátých let, chtěly bychom přispět „troškou do mlýna“. Jak kaţdý z místních ví, Lično a Bačalky byly dříve dvě samostatné vesnice. Nepamatujeme si, ţe bychom slyšely o nějakých rozporech mezi obyvateli. To jen kluci – uličníci, určitě ne ve zlém, někdy při rozchodu před školou na Bačalkách, kam chodili společně, na sebe pokřikovali: „Ličeňáci za rohem plácali se tvarohem“ a „Bačaláci na vršku plácali se přes drţ..(pusu)“. Vzpomínáme si, ţe jsme o školní přestávce a za pěkného počasí chodili na zahradě na dřevěných chůdách a také jsme pracovali na školní zahrádce. V zimě, ve dnech školního volna Jituška Kopecká – Chromovská, jedna z dcer pana řídícího, učila děvčata bruslit na velmi malém rybníčku v lese pod školou. Asi marně by ho tam dnes někdo hledal. Brusle „šlajfky“ nám naděloval Jeţíšek. Do měšťanky jsme všichni chodili do Dětenic. V té době bylo děvčat i kluků na Ličně dost, a kdyţ v zimě napadl sníh, prošlapávali jsme si pěšinu od dnešní autobusové zastávky vpravo z kopečka, zvaného „Kuchyňka“, k úzké cestě mezi políčky ke kříţku u Dětenic. Tam jsme se setkávali se spoluţáky z Bačalek, kteří přišli lesem a pokračovali jsme přes trať do školy. Na Kuchyňce jsme také sáňkovali, ale po levé straně vedle topolu na Matějkovu louku. V neděli tam bývalo mládeţe jak na horách. Aţ z Rokytňan přijíţděli dospělí kluci lyţovat. Později jsme také -6-
sáňkovali na silnici z Lična, lesem přes prudkou zatáčku k rozcestí na Libáň a Dětenice. Po autech nebylo ani památky. Na jaře jsme si hráli kolem kříţku, kde byl umístěn zvonek. Skákali jsme „panáka“, snad to čtenářům ještě něco řekne. Hráli jsme na „slepou bábu“. Jeden z nás měl zavázané oči a pokoušel se chytit jiného. Pak se to opakovalo. Pinkali jsme barevné hliněné kuličky - strefovali se do důlku. Mezi sebou jsme si je prodávali, 100 kusů za 1 korunu. Kaţdý večer, kdyţ se začalo stmívat, „zvonilo klekání“. Víme, ţe zvonil starší pán (moţná jeho jméno ještě někdo pamatuje) a to byl čas pro děti k návratu domů. Vzpomínáme si, jak nám tatínek říkal: "Kdyţ zazvoní klekání, musí u nás klapnout 3x dvířka“. To, ţe jsme byly 3 holky. Myslíme si, ţe ten samý pán co zvonil, také bubnoval. Chodil po Ličně a přečetl informace a pokyny pana starosty. O půlnoci ze Silvestra na Nový rok „prý“ chodil „ponocný“ s trubkou a ohlašoval, ţe dvanáctá jiţ odbila. Čím více léta přibývají, tím více vzpomínek se nám vybavuje, ale někdy to jsou bohuţel jen „střípky“. Vzpomínáme často na prázdniny. Chodili jsme se společně koupat do Ervína, rybníku pod lipenským lesem s výhledem na statek Černých v Milkovicích. Byl tam také velmi silný buk, ţe nás ho nestačilo několik obejmout. Právem se říkalo „pod bukem“. Po ţních jsme chodili pást husy aţ k lesu Křiţánku na strniště po sklizeném obilí. Při tom jsme si také hráli, opékali brambory a uţívali si prázdniny. Dostali jsme nápad, ţe bychom mohli uspořádat divadelní představení, pozvat rodiče a sousedy a za utrţené korunky si udělat výlet do Českého ráje. Stalo se. U nás na zahradě jsme si vytvořili provizorní jeviště, nacvičili a předvedli „nějakou“ pohádku.
Milda Burda (poslední dům za bývalou hospodou na Vinohradech u Hakenů, kde se také pořádaly taneční zábavy) obsluhoval starý gramofon s velkou rourou. Naše vystoupení mělo úspěch. Diváků přišlo dost a darované penízky nám na jednu cestu vlakem stačily. Bohuţel, dnes jiţ nevíme, kolik nás účinkovalo a vydalo se na výlet. Nejvíce nám utkvěl v paměti Láďa Škaloud, bydlel na kopci nad korytem a měl roli kašpárka. Do Českého ráje jsme šli pěšky přes Záhuby aţ na Trosky. Také jsme byli na Hrubé Skále, Sedmihorkách a Valdštejně. Přemýšlíme marně, jak jsme to zvládli. Výlet se nám moc líbil a vůbec jsme domů nepospíchali. Návrat jsme naplánovali aţ posledním vlakem a to se nám nevyplatilo. Nastoupili jsme sice včas „ale“ v Libuni, kde jsme měli přestoupit směrem na Dolní Bousov, jsme se ocitli ve vlaku do Krkonoš. Asi jsme špatně pochopili pana výpravčího. Hned jak vlak supěl k horám a viděli jsme nezvyklou barvu kopců, jsme pochopili, ţe jedeme špatně. Vystoupili jsme na první zastávce, ale to jsme byli jiţ 11 km za Jičínem a hodiny ukazovaly osm večer. Vydali jsme se pěšky k domovu. Při té velké smůle nás potkalo štěstí. Bylo po půlnoci, my jsme šlapali ve tmě od Jičína směrem k Libáni. Náhle se vynořili chlapci na kolech, kteří se vraceli z taneční zábavy. Ihned obrátili kola, naloţili nás vţdy jednoho na rám, druhého na nosič a odvezli aţ někam za Libáň. Dál jsme pokračovali pěšky, přes Milkovice a utkvělo nám v paměti, jak jsme se prodírali lesem do kopce úzkými pěšinkami a chytali se jeden druhého. V kolik hodin jsme dorazili na Lično, nevíme, ale víme, ţe „bylo na nohou“. Neexistoval ţádný telefon a tak rodiče o našem putování neměli ţádnou zprávu. Byli vystresovaní a nakonec šťastní, ţe jsme v pořádku doma. Nám ani puchýře na nohách nezkazily dobrý pocit z našeho vysněného výletu. Za našeho dětství byly na Ličně také dva „krámy“ a to u Hakenů pod rybníkem, kde se také posedělo u pivka, a u Panáčků vedle kříţku, kde dnes chalupaří Doškářovi. Byla tam také kovárna u Kučerů (nad kříţkem) a různá další řemesla (kolář, švec, atd.), jak si trochu pamatujeme, byla na Bačalkách. Dalo by se toho napsat jistě víc, ale nemáme bohuţel jiţ moţnost naše záţitky s někým konzultovat. Nakonec pár slov o panu Holém, o kterém jsme četly. Moc si ho nepamatujeme jako holiče, ale vzpomněly jsme si, ţe hrál u nás na dvoře na mandolínu a naše známá, která u nás trávila dovolenou, ho doprovázela zpěvem. V kterém roce to ale bylo, nevíme. Snad Vás tento dopis trochu zaujal a třeba něco z našich dětských vzpomínek budete moci pouţít. Přejeme Vám moc úspěchů ve Vaší práci a těšíme se na další vydání Praménku. Přikládáme příspěvek (1.000,Kč) na Vaší činnost. Marie Riedlová a Anna Fuková rozené Obstovy, ţijící v Praze, 28. 4. 2011 Děkuji paní Riedlové a paní Fukové, ţe se podělili o své vzpomínky, za štědrý finanční příspěvek. Prázdninový příběh o výletu do Českého ráje je pro dnešní generaci jiţ jistě zvláštní a poučný. J. Rukavičková
PAMÁTNÁ MÍSTA MARIÁNSKÉ ZAHRADY Milí čtenáři, jak jste jistě zaregistrovali, stala se naše obec členem dobrovolného svazku obcí Mariánská zahrada. Ne kaţdý ví, co si pod pojmem MZ představit. Chceme vám v několika příštích číslech přiblíţit významná místa MZ, o kterých se dnes velmi málo ví a píše a které by v nadcházejících letních měsících stálo za to navštívit a seznámit se s nimi. Za krásou, tajemnem a poznáním nemusíme cestovat přes půl světa. Stačí jen trochu vnímat své nejbliţší okolí a uvědomit si, ţe díky nadčasovému myšlení našich předků ţijeme v jednom z nejzáhadnějších a nejkrásnějších koutů Čech.
Do Jerusalema na kole Zdá se Vám to nemoţné? Ani za mák si nevymýšlím! Stačí přifouknout trošku duše, vzít si pití, chleba s máslem, lehce namasírovat lýtka francovkou a vyrazit tím směrem, odkud na vás uţ zdáli mává kopidlenský komín. A kam ţe to vlastně pojedeme? Nechme se vést malým průvodcem z časopisu Ozvěny, který vyšel v r. 1939 . . . Blízko Kopidlna, majorátního sídla hrabat Šliků, v soudním okrese libáňském, kraji málo známém, ač tak půvabném, jest malá osada Drahoraz. Jiţ zvuk jména připomíná nám velké stáří této lokality, kde jiţ v r. 1318 byla tvrze a farní kostelík sv. Petra a Pavla s velmi prostou, téměř primitivní novogotickou úpravou. Řeknete si – nu coţ, kostelík je v kaţdé druhé vísce. Ale takový, o kterém vám vyprávím já, je tady v Čechách jen jeden. V r. 1698 dal ke drahorazskému kostelíku tehdejší majitel panství pan František Josef hrabě Šlik přistavěti kapli, která je kopií Boţího hrobu v Jerusalemě.
Kopie Boţího hrobu byly svého času právě tak oblíbenými stavbami ex voto (na poděkování) jako Lorety. U nás však není těchto kopií mnoho. Dvě jsou v Praze, jedna ve Voticích a ve Slaném. Boží hrob v Drahorazi je po praţském hrobě na Zderazi nejstarší a nejdokonalejší napodobeninou vůbec i ve světovém měřítku, neboť skutečný Boţí hrob v Jerusalemě byl v 16. století vypálen a tedy jeho původní podoba je vlastně známa jen z těchto kopií. -7-
Drahorazecký Boţí hrob zřetelně nám ukazuje podobu původní svatyně. Zevně otesaná skalní cela je obestavěna kvádrovou arkádovou stavbou, na půdoryse obdélníku. Na jednotlivých polích „na skále“ jsou vytesány ornamenty zcela východního rázu. Plochá střecha nese šestiboký baldachýn. Kaple je docela pozoruhodným cizotvarem v malé vesničce, zapadlé a vzdálené světa. Jak se sem dostal? O tom nám vypráví latinský nápis, vytesaný na kamenné desce nad vchodem do kaple z vnitřku kostela, který zní: „1698 nejjasnější a nejznamenitější pán pán František Josef Šlik, Svaté Římské Říše hrabě z Bassanu a Bělokostela, na Kopidlně, Starém Hradě, Bartoušově, Vozsicích, Ctiněvsi, Bílsku, Vysokém Újezdě a Dolních i Horních Ţakovicích, jeho císařského Majestátu skutečný tajný rada, kancléř nejvyššího soudu – k rozmnoţení zboţné úcty hořkého utrpení našeho Pána Jeţíše Krista tento hrob podle podobnosti onoho, který se v Jerusalemě v zemi Palestinské nanejvýš uctívá, dal postaviti. Mistr stavby Josef Gilmet, Vlach, Kameník Matouš Vocásek, Čech.“ Kaple Boţího hrobu je skutečným architektonickým unikátem. Poprvé jsem se o ní dozvěděla na přednášce pana dr. Gottlieba, tehdejšího ředitele jičínského Regionálního muzea, která byla věnována Mariánské zahradě, a od té doby mně její tajemství nedalo klidu. Kdo si najdete v červnu, v neděli před svátkem sv. Petra a Pavla čas a navštívíte slavnostní mši, která se tu kaţdým rokem u příleţitosti svátků těchto patronů slouţí, budete obdařeni milostí do Boţího hrobu vstoupit a poklonit se v hluboké pokoře síle lidské víry, ducha, umu lidských rukou. Hledáte-li pravý význam slov „genius loci“, pak Kaple Boţího hrobu v Drahorazi vás určitě nezklame. Pavla Kaprasová
PRANOSTIKY
POZVÁNKA DOMÁCÍ VELKÁ BAČALSKÁ STEEPLECHASE To tu ještě nebylo! I do naší nóbl společností neposkvrněné vísky zavane svěţí vítr z anglických dostihových greenů. I na našich obecních loukách budou korzovat elegantně oblečené dámy, jejichţ top róby budou korunovány exkluzívními chic modely pokrývek hlavy. Zpěnění dostihoví oři budou cválat tryskem kolem pivnice U Bači, aby si pak i se sázejícími vychutnali pocity vítězství. Nevěříte? Věřte! Přijďte, uvidíte a zvítězí všichni, kdo nepokazí dobrou náladu v sobotu 18. června 2011 na zábavném odpoledni – bliţší informace na vloţeném letáku. Přivítáme kaţdého, kdo se aktivně zapojí do soutěţí. Nečekejte ţádné náročné disciplíny, rozhodující je legrace, kterou si společně s vámi a vašimi dětmi chceme uţít i my. I u nás platí olympijské heslo: není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Opusťte alespoň pro jedno odpoledne zaběhnuté stereotypy sobotní odpolední kávy a pletí záhonků a přijďte se aktivně bavit. Nebudou zklamány ani děti (jízda na koni), ani starší ročníky (přednáška bylinkáře Váni) ani milovníci pohodové folkové muziky (hudební doprovod skupiny Rumová aféra). Přiveďte své příbuzné a přátele, udělejme si hezké odpoledne a podvečer a s radostí přivítejme nadcházející léto. Za zastupitele a časopis Pramínek Pavla Kaprasová
Květen Je-li květen bez deště, schází to všude. 26. květen – sv. Filip Den svatého Filipa přinese buď poţehnání nebo lopocení.
Červen Červen mokrý a studený – bývají ţně vţdy zkaţeny. Jaká parna se v červnu dostaví, tak se i prosincové mrazy postaví. V červnu se ukáţe, co nám dá Bůh na daře. 6. červen – sv. Norbert O svatém Norbertu chladna jdou ke čmertu. 8. červen – sv. Medard Medardův déšť – čtyřicet dní plíšť. Jasný den na Medarda tiší rolníkovo naříkání. Svatý Medard nepřináší více ţádný mráz, který by mohl uškodit vinnému keři. 12. červen – sv. Antonie Svatá Tonička mívá často uplakaná očička. 15. červen – sv. Vít Svatý Vít káţe síct, svatý Jan seče sám. Na svatého Víta na jedné straně se tmí na druhé svítá.
-8-
SPOLEČENSKÁ KRONIKA V měsíci květnu oslaví ţivotní jubilea dva naši spoluobčané, pan Karel Hering 81let a slečna Radka Pelantová, která vstoupí do světa dospělých a oslaví 18 let. Oběma jubilantům upřímně blahopřejeme.
POZVÁNKY O.p.s. Foerstrovy dny, hudební festival připravuje program s názvem HUDEBNÍ TOULKA DO JABKENIC v sobotu 11. června 2011. Průvodcem po jabkenické hájovně a oboře, kde proţil svoje poslední léta ţivota Bedřich Smetana, kde vznikl cyklus symfonických básní Má vlast, vám bude p. Mgr. Zdeněk Vokurka. Staré Hrady ČASEM ZPÁTKY DO POHÁDKY 21.05.2011 - 30.10.2011 Kaţdý den (Duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, 10.00 - 17.00 hod) můţete v pohádkových okruzích - zámecké pohádkové sklepení a - hradní pohádková půda - čarovat s našimi ţivými pohádkovými bytostmi - princeznami, vodnicemi, čerticemi, čaroději a čarodějnicemi a jejich sto padesáti pohádkovými kamarády ze světa pohádek. Přijďte ochutnat lektvary a utrejchy našich čarodějnic a strašidláků. O soutěţe, hry a překvapení není u nás nikdy nouze! POHÁDKOVÉ REJDIŠTĚ 04.06.2011 - 25.09.2011 Pohádkové bytosti oţívají a vtáhnou vás do svých her a radovánek. Kaţdou sobotu a neděli v červnu aţ září (10.00 - 17.00 hod.) a o prázdninách i kaţdou středu (10.00 - 18.00 hod.) vás na nádvoří Pohádkových Starých Hradů netrpělivě čekají veselé princezny a čarodějnice, popletení čerti a čarodějové, ale i čarocezny a čertenice. Zábava, soutěţe a hry pro děti i dospělé - přijďte si hrát! Dolní Bousov 28.5.2011 Dětský den - Procházka v ZOO U příleţitosti oslav mezinárodního dětského dne jste zváni v sobotu 28. 5. 2011 od 15 hodin na PROCHÁZKU v ZOO, která se bude konat na fotbalovém hřišti v Dolním Bousově. Letošní dětský den se bude hemţit samými zvířátky, tak s sebou přiveďte i ty nejmenší. 3.6.2011 Beseda o faře na faře Zváni jsou všichni příznivci historie, aby si v pátek 3. června od 18 hodin přišli do Městské knihovny v Dolním Bousově poslechnout vyprávění o historii a rekonstrukci bývalé fary a kostela sv. Kateřiny v Dolním Bousově. Přednášet bude: pan architekt ing. Vinař, paní ing. Vyletalová z Národního památkového ústavu a v neposlední řadě také pan Josef Vynikal. K této příleţitosti je v galerii Na Faře k vidění výstava fotografií pracovníků firmy MURUS, která se podílela na projektech rekonstrukce fary a kostela v Dolním Bousově. 4.6.2011 Benefiční koncert pro kostel sv. Kateřiny v Dolním Bousově
Farnost římskokatolická a OS Kostel sv. Kateřiny v Dolním Bousově Vás srdečně zvou na BENEFIČNÍ KONCERT DUCHOVNÍ HUDBY Účinkují: Řetízek - dětský pěvecký sbor Ţelezný Brod a sólisté Ludmila Brázdilová – viola Štěpánka Janusová a Veronika Jiřenová – housle Miloslana Vacíková, Vojtěch Wachtl – klavír, varhany. Nastudoval a řídí sbormistr Josef Hlubuček. V programu zazní písně ze středověkých kancionálů, skladby K. B. Kopřivy, J. S. Bacha, W. A. Mozarta, J. Laburdy. Kostel sv. Kateřiny v Dolním Bousově v sobotu, dne 4. června 2011 v 19 hodin. Děkujeme za dobrovolné vstupné, výtěţek vstupného bude věnován na opravu kostela sv. Kateřiny. Markvartice 3. - 5. června 2011 Česká květnice 2011 Zámek Loučeň
Sobota 4. a neděle 5. 6. 2011: Jiţ 4. ročník oblí-
beného svátku řemeslníků a těch, co u nich rádi nakupují, s bohatým doprovodným programem. Sešlosti trhovců s všelikým řemeslnickým harampádím jsou dnes snad ještě oblíbenější, neţ za časů pánů, čeledínů a sluţek. Na jejich celkovém vyznění se kromě nabízeného zboţí výraznou měrou podílí také místo, do kterého je jarmark zasazen. V případě zámku Loučeň není pochyb o tom, ţe velký roční trh bude mít jedinečnou atmosféru. Tu zpestří hned dvě pohádky, či několikeré vystoupení kejklířů. A pozor, k vidění bude letos poprvé také líbezná mořská panna, kterou si dovezl z jedné ze svých mnoha cest do cizích krajin loučeňský kníţe. Škoda Auto představuje Pohádkové Česko Nový projekt společnosti Škoda, tzv. Pohádkové Česko, bude před letní sezonou 2011 motivovat rodiny s dětmi k návštěvám zajímavých míst po celé České republice. Návštěvníky budou lákat postavy i příběhy vytvořené na míru jednotlivým turistickým lokalitám tak, aby vznikl ucelený pohádkový svět, dlouhodobě svázaný se značkou Škoda. Všichni, kteří se od 9. května zaregistrují na webové adrese: www.pohadkovecesko.cz získají speciální rodinnou kartu, na kterou lze sbírat body a ty následně směnit za zajímavé odměny.
-9-
VELIKONOČNÍ TOULÁNÍ PO VSI Velikonočnímu pondělí počasí přálo, a tak jsem u našich vrat zřídila malou samoobsluhu s vajíčky a mlsky pro koledující návštěvy a toulala se vsí. Přiznám se, ţe ze zvědavosti, jak vypadá „pantáta zaječího rodu“ u Doškářů a také s cílem zjistit, jaká je „hustota“ koledníků na Bačalkách a Ličně. Uţ asi po tři roky děti nechodily „řehtat“, a tak ani v pondělí většinou lidé dítka s pomlázkou neočekávali. Trvale ţijící hospodyně si naopak posteskly, ţe koleda v ošatkách příliš neubyla. Především sekaná, bůček a jiné pochoutky pro kluky, co se přehoupli do chlapských let. Mladí muţi, jste stále vítáni na besedu! Nejmladší koledníci, kterým jsem byla “v patách“, poctivě „básnili“ a šlehali. Někdy i sebe navzájem. Jedinou větší partu koledníků jsme pak potkali aţ na „horních“ Bačalkách a společně jsme zaplnili útulný malý dvorek u Polaneckých. Takováto krásná rozmanitá vajíčka a spoustu i domácích dobrot jste mohli obdrţet od bačalských a ličenských hospodyň. Samozřejmě za milé jarní přání a vyšlehání.
Toto číslo vychází 20. 5. 2011. Příští vydání Pramínku plánujeme na 24. 6. 2011. Tento výtisk připravili: Jaroslava Kabrnová – vedoucí skupiny, Kaprasová Pavlína, Rukavičková Jitka, Zeler Slavomír, Alena Varhanová. Dopisovatelé jsou uvedeni pod příspěvky. Za obsahovou stránku příspěvků ručí autor. Výtisk je zdarma. Grafická úprava: Pramínek. Tisk: p. Čermák. Roznášku zajišťují: J. Kabrnová a J. Rukavičková. S náměty a připomínkami se obracejte na kohokoliv z naší skupiny nebo posílejte na email
[email protected], či vhoďte do schránky Pramínku u pivnice na Bačalkách nebo na plotě bývalého obecního úřadu u stanoviště kontejnerů na rozhraní obcí Bačalky-Lično. Na tisk Pramínku přispěli: p. Jurica 220Kč, p. Kollátor 220Kč, paní Marie Riedlová a Anna Fuková 1.000Kč, K.K. 100Kč. Děkujeme za spolupráci a podporu. Vítáme vaše příspěvky, náměty a připomínky, aby Pramínek byl přínosem pro nás pro všechny.
- 10 -
