ARNOŠT GELLNER : NÁRODY A NACIONALISMUS. Praha 1993. Úvod Je mnoho prací zabývajících se otázkou nacionalismu. Dokládá to nejen, že jde o zvlášť palčivý problém, ale vypovídá to rovněž o skutečnosti, že jeho interpretace není zdaleka jednoduchá. V roce 1993 však vyšla v českém překladu obsáhlejší studie sociálního antropologa a profesora na univerzitě v Cambridge Arnošta GELLNERA NÁRODY A NACIONALISMUS (Nations and nationalism, 1988), kde se autor v deseti kapitolách pokusil přehlednou formou vyjádřit své názory na nacionalismus, jeho vznik, historii, kořeny, různé typy, současné projevy a výhledy do budoucna. Autor knihu pro české čtenáře speciálně upravil a vytvořil k ní i předmluvu, pro lepší porozumění textu. Kniha byla přeložena do deseti jazyků. NĚKOLIK SLOV O AUTOROVI Dříve než se začnu zabývat knihou Národy a nacionalismus, chtěl bych se zmínit o jejím autorovi, ARNOŠTU GELLNEROVI. Ten patří mezi světově uznávané autority ve svém oboru, a o němž prohlásil český politolog Petr Pithart, že je to "toho času největší, a k tomu navíc ve světě nejuznávanější myslitel české krve". ARNOŠT (také ERNEST) GELLNER se narodil r. 1925 v Paříži v německy mluvící židovské rodině (oba rodiče pocházeli z Čech), spřízněné s básníkem Františkem Gellnerem. Dětství prožil v Praze, kde chodil do české obecné školy a do anglického gymnázia. V roce 1939 celá rodina emigrovala do Anglie. V Anglii nejen dostudoval střední školu, ale vstoupil také do československé armády, s níž se v roce 1945 vrátil do Prahy. Zde začal navštěvovat přednášky Jana Patočky a dalších filozofů na Univerzitě Karlově. V roce 1946 však republiku opouštěl podruhé - tentokrát utíkal před únorem 1948. Odešel tedy znovu do Anglie, kde studoval filozofii v Oxfordu a na London School of Economics navštěvoval přednášky sociální antropologie. Mezi jeho učitele patřili Karl Popper a A. R. Radcliffe-Brown. Gellner se stal profesorem filozofie se zvláštním zaměřením na sociologii na London School of Economics, profesorem sociální antropologie na University of Cambridge.Čechy a Češi jej však nepřestali zajímat, a proto se sem od šedesátých let začal vracet stále častěji. V roce 1990 se jako jeden z mála vrátil do Čech a připojil se k zakladatelům pražské koleje Středoevropské univerzity, kde se také později stal ředitelem Ústavu pro nacionalismus a etnické konflikty. PŘEDMLUVA V předmluvě si A. Gellner pokládá základní otázku, na kterou chce v této knize odpovědět : proč se národnost stala politicky tak důležitou během 19. a 20. století? A co je ta národnost vůbec? Za cíl si pokládá vyjasnit spojení mezi novou zásadou společenské organizace (nacionalismem) a průmyslovým způsobem života, popř. podmínkami, které již vznikají v předprůmyslových společnostech. Hovoří také o tom, kterými etapami prošel podle jeho názoru vliv nacionalismu v Evropě během posledních dvou století (tedy od doby jeho vzniku, jenž je spjat s industrializací). 1.etapa se týká Vídeňského kongresu, na kterém ještě nebyl národnostní princip vůbec uznáván. Poté přišlo období tzv. iredentismu, jenž trvalo až do r.1918. Podle Kellnera je to období, kdy nacionalismus již lidem připadal samozřejmým, přirozeným a spravedlivým, ale ještě se všude neuplatnil politicky. Třetí etapa začíná pod autoritou prezidenta Wilsona, tzv. období vítězné, ale přitom sebepodemílající. Systémy nových států byly založeny na národnostním principu, ale státy byly malé a slabé s mnoha menšinami. Potom následovalo období tzv. etnického
čištění – převážně 40.léta 20.století. Poslední etapou je podle Kellnera situace, kdy díky poměrnému hospodářskému růstu a sblížení průmyslových kultur, se etnická nenávist začíná zmenšovat.. Nezapomene se zmínit (s ohledem na politický vývoj u nás a v postkomunistických zemích vůbec) o rozpadu komunismu a otázku, jak se bude v zemích osvobozených od bolševismu vyvíjet situace po stránce nacionalistické, považuje za jednu z nejzávažnějších otázek naší doby. Bolševismus totiž zapříčinil přerušení přirozeného vývoje ( oněch 5 etap) někde na 40 let ( např.ČSR), někde na 70 let. Po rozpadu tohoto totalitního systému tedy vzniká ona důležitá otázka: Budou tyto země pokračovat přirozeným vývojem ve třetí, čtvrté nebo páté etapě vlivu nacionalismu? Na závěr předmluvy autor vysvětluje, že úkolem knihy není hrát si na proroka, ale snaha objasnit prvky a kořeny nacionalismu. Tím pak umožnit jasné a věcné kladení otázek, na které odpoví až skutečný vývoj budoucích let. DEFINICE Tato kapitola je přímo nabitá různými definicemi, jimž Gellner věnuje v celém díle značnou pozornost. Nacionalismus je pro něj původně 1. politický princip, který tvrdí, že politická a národní jednotka musí být shodné, 2. teorie politického oprávnění, která požaduje, aby etnické hranice nebyly přeťaty politickými hranicemi, a především, aby etnické hranice uvnitř daného státu neoddělovaly držitele moci od ostatních, 3.je to zásada stejnorodých kulturních jednotek a povinné kulturní jednoty vládců a ovládaných. Národnostní cítění je podle Gellnera pocit hněvu způsobený porušením onoho politického principu, nebo pocit uspokojení způsobený jeho splněním.Národnostní hnutí je takové hnutí, které je uváděno do pohynu takovým citem.Dále se Gellner vyslovuje ke vztahu státu a národa, přičemž stát hraje důležitou (snad i nejdůležitější) a nezastupitelnou roli při vzniku nacionalismu ( otázka nacionalismu nevzniká, když neexistuje stát ), a definuje stát jako instituci nebo soubor institucí, které se specificky zabývají vynucováním pořádku. Autor tak souhlasí s proslulou definicí Maxe Webera, který státem myslí instituci uvnitř společnosti, která má monopol na zákonné násilí. Tato instituce musí být dobře centralizovaná a jasně identifikovaná a je jí jedině stát.V této úvodní kapitole také rozděluje vývoj lidské společnosti do tří etap: předagrární, agrární a průmyslovou, a to na základě politické dělby práce, která dává vznik státu. Etapu agrární a průmyslovou v další části knihy popisuje, ale etapu předagrární nechal stranou, neboť u ní jěště otázka státu neexistovala.Nacionalismus pak spojuje s poslední fází, tedy průmyslovou společností.. Gellner dále definuje národ: 1. dva lidé patří ke stejnému národu, když a jedině když sdílejí stejnou kulturu, přičemž kultura znamená soubor myšlenek a znaků a představ a způsobů chování a dorozumívání.2.Dva lidé patří ke stejnému národu, když a jedině když uznají jeden druhého za náležejícího ke stejnému národu. To člověk dělá národy. KULTURA V AGRÁRNÍ SPOLEČNOSTI Hned v úvodu se Gellner zmiňuje o dvou fenoménech agrární etapy, které jsou srovnatelné co do důležitosti se samotným vznikem státu, a to objevení se gramotnosti a kněžského stavu (jako specializované duchovenské třídy, která jediná má kulturní politiku).Pro společnost zde užívá pojmu agro-gramotný stát (stát nebo společnost, založená na zemědělství s více méně stabilní technologií, a na částečném, ale ne všeobecném používání písma), ve kterém
existují dvě formy dělby práce - centralizace moci a vzdělanosti(stát - kněží). Dále popisuje politické jednotky agrárního věku, které se značně liší velikostí a druhem. Dělí je na místní samosprávní společenství a velké říše. Do první skupiny patří např. městské státy, kmenové úseky, rolnické obce. Tyto jednotky mají vysoký podíl politické účasti. Jako opak uvádí velká teritoria řízená soustředění moci do jednoho místa. Charakterizuje také společenskou strukturu, kde menšinu tvoří vládnoucí vrstva, která používá a kontroluje násilí, udržuje pořádek a dohlíží na oficiální dogmata a jejíž ideologie podněcuje nerovnost tříd a stupeň jejího odloučení od většiny - zemědělských výrobců žijících ve svých uzavřených společnostech. Vládnoucí menšina nemá zájem na šíření gramotnosti a zvyšování kult. stejnorodosti. Na základě charakteristiky kultury a státu v agrární společnosti se Gellner snaží dokázat, že vše v agrární společnosti odporuje definování politických jednotek kulturními hranicemi, neboť prvky určující politické hranice jsou zcela odlišné od hranic určujících kulturní meze. V závěru si klade otázku, zda v agrárním světě existují síly, které jsou schopny sloučit kulturu a organizovaný stát, a jeho odpověď zní záporně. Proto tedy ještě v období agrárním o nacionalismu nemluvíme. PRUMYSLOVÁ SPOLEČNOST Hned v úvodu této kapitoly autor upozorňuje, že se nebude snažit objasnit původ prům. společnosti, neboť všechny okolnosti rané moderní západní Evropy nemohou být nikdy zcela odkryty a obnoveny, a proto nemůže být nikdy doopravdy stanoven původ industrialismu. Gellner se tedy nechce zabývat otázkou složité přeměny, ale jejím konečným výsledkem, tedy průmyslovou společností jako takovou a vytvářením modelů jejího obecného chodu.Gellner zřejmě přijímá evoluční teorii neustálého vzestupu, když prům. společnost považuje za společnost stálého růstu, která na něj spoléhá a očekává stálé a soustavné zlepšování.Porovnává dělbu práce v agr. a prům. společnosti, přičemž zřejmý rozdíl spočívá v tom, že jedna je stálejší a druhá měnivější. Nacionalismus má přitom kořeny v tom druhu dělby práce, který je složitý a neustále se mění. Lidé mohou snášet hrozné nerovnosti, jsou-li trvalé a posvěcené zvykem. Ale v hekticky měnivé společnosti zvyk nemá vůbec čas, aby cokoli posvětil. Dalším charakteristickým rysem prům. spol. je, že je založena na nespecializovaném a standardizovaném základním výcviku v zájmu hladkého průběhu komunikačních procesů v moderní společnosti.Společnost založená na vysoce výkonné technologii a očekávání trvalého růstu, vyžaduje jak proměnlivou dělbu práce, tak častou a přesnou komunikaci mezi lidmi. Z toho důvodu musí být tato společnost exo-výchovná. Exovýchova vyžaduje dovednosti mimo svou obec. Exo-zespolečenštění, řádná výchova, je nyní vlastně všeobecným pravidlem, ale stává se také rozsáhlou, nepostradatelnou a drahou. Výchovná infrastruktura je tedy příliš velká a nákladná pro každou jinou organizaci, než je největší z nich, totiž stát. Požadavek exo-zespolečenštění je hlavním klíčem k tomu, proč stát a kultura musí být nyní spojeny. O tohle jde v dnešní době – věku nacionalismu. V kapitole PŘECHOD K VĚKU NACIONALISMU Gellner tvrdí, že nacionalismus je sice výsledkem prům. společenské organizace, ale není jediným výsledkem tohoto nového společenského uspořádání, což dokazuje tím, že vyděluje jeden z oněch jiných vývojových proudů - reformaci, která má svými postoji blízko nacionalismu a která nacionalismus vlastně předznamenává.Své tvrzení opírá o spojující znaky – reformace kladla důraz na gramotnost, znalost bible, útočila na monopolní postavení kněžství, oslavovala individualismus.
Gellner se v této kapitole také zmiňuje o slabosti nacionalismu. Reaguje tak na obvyklé poznámky popisující sílu nacionalismu ( kterým se ale nelze divit, neboť tam, kde nacionalismus zapustil kořeny, měl sklon porážet ostatní moderní ideologie).Národy nejsou vepsány do přirozenosti věcí, netvoří politickou verzi učení o přirozených druzích. Proto Gellner tvrdí, že nacionalismus je sice mocná síla, ale není jedinečná a neodolatelná. CO JE NÁROD? V této části knihy je podán scénář vývoje nacionalismu - na fiktivním národě Ruritánců v zemi zvané Megalomanie je ukázán vznik moderního nacionalismu v 19. století a jeho praktické důsledky, s příklady všech variant vývoje. Je to jeden z prototypů nebo archetypů vzniku nacionalismu.Důležitá je tato kapitola tím, že zde Gellner vyslovuje jednu ze svých základních myšlenek, že totiž je to nacionalismus, který plodí národy , a nikoli naopak. Obecné společenské podmínky směřují ke standardizovaným, stejnorodým , ústředně chráněným vysokým kulturám, pronikajícím veškerým obyvatelstvem. Za těchto podmínek vzniká situace, v níž tyto vysoké kultury tvoří takřka jediný druh jednotky. Nyní se tedy ukazuje, že každé porušení kulturních hranic politickými jednotkami je nemyslitelné. Sloučení vůle, kultury a státní jednotky se stává pravidlem, které se neporušuje. Podle Kellnera národy mohou být definovány pouze v pojmech věku nacionalismu. SPOLEČENSKÁ ENTROPIE A ROVNOST V PRUMYSLOVÉ SPOLEČNOSTI Přechod z agrární do prům. společnosti má entropický charakter, tzn. nastává přesun od jasných struktur k soustavné nepravidelnosti. Proti-entropické znaky (entrop. znaky jako základ třídění lidí) mají sklon nestávat se rovnoměrně rozptýlenými (jak to vyžaduje standardizovaná, anonymní prům. společnost) a představují vážný problém pro prům. společnost. Gellner to demonstruje na příkladu obyvatelstva s modrou barvou pleti. Tuto hypotetickou teorii pak dále rozvíjí konkrétními příklady .Jako znalec islámu podává poutavý a zasvěcený výklad o vzájemném vztahu víry a nacionalismu v islámském světě a zmíní také situaci na africkém kontinentu. TYPOLOGIE NACIONALISMU je vypracována na základě kombinací rozhodujících činitelů - moci a kultury. Lidé jsou rozděleni na držitele moci a ostatní v souvislosti se vzděláním : -jen držitelé moci mají přístup ke vzdělání - raný industrialismus -všichni mají přístup ke vzdělání - pozdní industrialismus -pouze zbytek má přístup ke vzdělání - tradiční agrární společnost -žádná strana nemá přístup ke vzdělání - stagnující agr. společnost Gellner dále představuje model, kde určujícími atributy jsou moc a přístup ke vzdělání. Každou svou teoretickou variantu podkládá skutečnou událostí v dějinách. Zajímavé je jeho rozdělení nacionalismů na západní a východní, což dokládá na příkladu německého a italského nacionalismu v 19. století (jako příklad západního nac.) a nac. východní Evropy. Jako třetí variantu nacionalismu uvádí nacionalismus v diaspoře s příkladem Izraele a židovských dějin vůbec.Gellner se zde pokusil vzájemné vztahy v jednotlivých obdobích znázornit graficky. P -E historická situace E -E 1 A A raný industrialismus 2 A B habsburský nacionalismus
E E 3 A A klas. liberární západní 4 A B industrialismus -E E 5 A A revoluční situace 6 A B nacionalismus v diaspoře -E -E P znamená moc E přístup k modernímu vzdělání AB jednotlivé kultury BUDOUCNOST NACIONALISMU Jak již samotný název kapitoly napovídá, obírá se v ní Gellner otázkou, zda bude nacionalismus i nadále hnací silou nebo obecným požadavkem ve věku pokročilého nebo snad už dokončeného industrialismu.Národnostní horlivost se zmenšuje s postupem hospodářského vývoje. Co se stane s pozdějším nacionalismem, jestliže nerovnosti v bohatství se zmenšují s rozšiřováním prům. soustavy? To závisí na povaze prům. kultur. Ty se podobají jedna druhé a tak by se dalo očekávat, že s dokončením skutečné industrializace mezikulturní a mezijazykové rozdíly degenerují na pouhé fonetické odlišnosti. Tak nějak už funguje mezinárodní trh práce, ale tento stav se nemůže stát všeobecným, neboť národy nejsou všechny stejné. Gellner tu uvádí jako potvrzení svých slov větu o nesouměřitelnosti: každá kultura nebo každý způsob života má svá vlastní měřítka a žádná kultura nemůže být posuzována podle měřítek jiné kultury, nebo podle měřítek, která si činí nárok na všeobecnost. Nelze tedy očekávat konec nacionalismu, ale lze očekávat, že nacionalismus bude v pozdní průmyslové společnosti dále existovat ve změněné, méně virulentní podobě. V předposlední kapitole NACIONALISMUS A IDEOLOGIE autor upozorňuje na nevyváženost mezi významem nacionalismu a rozsahem pozornosti, která mu byla věnována. Zdůvodňuje to tím, že filozofové měli a mají k dispozici velmi málo dobrých pouček a textů, nad kterými by "rozjímali".Gellner zde vyslovuje velmi pravdivou myšlenku, že se o nacionalismu nedozvíme příliš, budou-li nám ho přibližovat jeho nositelé nebo budeme-li chtít se poučit u jeho odpůrců. ZÁVĚR V poslední kapitole Arnošt Gellner shrnuje své názory a teoretické vývody, přičemž svá tvrzení ještě upřesňuje tím, že uvádí, co se v jeho knize netvrdí. Kniha Národy a nacionalismus obsahuje spoustu podnětných myšlenek, nad kterými bychom se měli zamyslet, neboť nacionalismus není něco, co je mimo nás, ale je to pocit, který má každý z nás v sobě. Michal Pavlásek
