Argumenty k přijetí společné evropské měny Českou republikou

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Argumenty k přijetí společné evropské měny Českou republikou Diplomová práce

Autor :

Bc. Iva Nekolová Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Jiří Anděl, CSc.

Duben 2012

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

podpis autora: V Teplicích dne: 30. 4. 2012

Bc. Iva Nekolová

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce, Ing. Jiřímu Andělovi, CSc., za cenné připomínky, rady a čas, které mé práci věnoval.

3

Anotace Tématem diplomové práce je argumentace pro či proti přijetí společné evropské měny Českou republikou. Cílem práce je poukázat na problematiku evropské měnové integrace, podat informace o výhodách a nevýhodách společné měny. V první a druhé kapitole jsou nastíněny historické události a motivy evropské integrace, jeţ vedly k vytvoření měnové unie. Třetí kapitola se jiţ věnuje samotné problematice měnové unie, jejímţ cílem je zavedení společné evropské měny euro. Čtvrtá kapitola pojednává o výhodách a nevýhodách plynoucích ze zavedení společné měny euro a ze ztráty vlastní měnové politiky. Poslední, pátá kapitola, hodnotí zavedení eura na Slovensku, porovnává českou a slovenskou ekonomiku a snaţí se nastínit moţnosti budoucího vývoje zavedení eura v České republice. Klíčová slova: eurozóna, měnová unie, monetární politika, euro, Maastrichtská konvergenční kritéria. Annotation The theme of this thesis is the argument for or against acceptance of the common european currency in the Czech Republic. The aim is to highlight the issue of european monetary integration, provide information on the advantages and disadvantages of the common currency. In the first and second chapter outlimes the historical events and themes of european integration, which led to the creation of monetary union. The third chapter has been devoted to the issue of monetary union itself, the aim of establishing a common european currency. The fourth chapter discusses the advantages and disadvantages arising from the introduction of the single currency and the loss of independent monetary policy. The last, fifth chapter, evaluate the introduction of the euro in Slovak, Czech and Slovak compares the economy and try to outline possible future developments of the euro introduction in the Czech republic. Key Words: euro area, monetary union, monetary policy, the euro, the Maastricht convergence criteria.

4

Obsah: Úvod ............................................................................................................................... 6 1

MOTIVY VEDOUCÍ K EKONOMICKÉ EVROPSKÉ INTEGRACI ...................... 7

2

STUPNĚ EVROPSKÉ EKONOMICKÉ INTEGRACE .............................................. 9 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

3

ZÓNA VOLNÉHO OBCHODU (ZVO) ............................................................................... 9 CELNÍ UNIE (CU) ....................................................................................................... 10 SPOLEČNÝ TRH .......................................................................................................... 11 HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ UNIE ................................................................................ 12 POLITICKÁ UNIE ......................................................................................................... 14

BLIŢŠÍ ZAMĚŘENÍ NA MĚNOVOU UNII ............................................................... 16

4 ARGUMENTY PRO A PROTI PŘIJETÍ SPOLEČNÉ EVROPSKÉ MĚNY ČESKOU REPUBLIKOU. MONETÁRNÍ POLITIKA. .................................................... 28 4.1 PŘIPRAVENOST ČR PŘIJMOUT EURO .......................................................................... 28 4.2 DOPADY ZAVEDENÍ EURA .......................................................................................... 29 4.2.1 Přímé přínosy plynoucí se zavedením eura ...................................................... 31 4.2.2 Přímé náklady plynoucí se zavedením eura ..................................................... 34 4.2.3 Nepřímé náklady a přínosy ............................................................................... 39 5 ZKUŠENOSTI SLOVENSKA S EVROPSKOU MĚNOU. SROVNÁNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ EKONOMIKY .............................................................................................. 47 5.1 5.2 5.3 5.4

ZAVEDENÍ EURA NA SLOVENSKU ............................................................................... 47 DOPADY ZAVEDENÍ EURA NA SLOVENSKU ................................................................. 49 SROVNÁNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ EKONOMIKY ............................................................ 55 MOŢNÉ ZAVEDENÍ EURA V ČR – TEORIE A REALITA .................................................. 60 Závěr ............................................................................................................................. 68 Seznam pouţité literatury ............................................................................................. 70 Seznam pouţitých zkratek ............................................................................................ 73 Seznam pouţitých tabulek ............................................................................................ 74 Seznam pouţitých obrázků ........................................................................................... 75

5

Úvod Hospodářská a měnová unie tvoří čtvrté stádium ekonomické integrace Evropské unie. Ve skutečnosti se jedná o dva rozdílné pojmy, které se vzájemně doplňují a podmiňují. Hospodářská unie nese status koordinované spolupráce v oblasti obchodní politiky, hospodářské, monetární, fiskální, sociální či strukturální politiky. Měnová unie je forma spolupráce, která dále rozvíjí volný pohyb kapitálu. Cílem této spolupráce je vytvoření systému fixních devizových kurzů, zajištění plné směnitelnosti měn členských států a následné nahrazení národních měn měnou společnou – eurem. Euro se vedle amerického dolaru a japonského jenu stává důleţitým reprezentantem ve světovém měnovém systému. Za svou měnu ji k dnešnímu dni přijalo 17 z 27 členských států Evropské unie a šest dalších zemí mimo EU. Tato diplomová práce má pomoci v otázkách, zda je zavedení eura pro Českou republiku výhodné. Smyslem není odpovědět, zda Česká republika má společnou evropskou měnu, jakoţto své národní platidlo, přijmout či nikoliv, neboť se k tomuto kroku zavázala jiţ svým členstvím v EU. Práce má především pomoci zodpovědět, kdy je vhodný okamţik načasování k tomuto kroku. Dále podává informace o výhodách a nevýhodách členství v měnové unii a poukazuje na srovnání české a slovenské ekonomiky, neboť cenné zkušenosti Slovenska s jednotnou evropskou měnou se mohou zároveň stát inspirací pro Českou republiku. V první a druhé kapitole jsou nastíněny historické události a motivy evropské integrace, jeţ vedly k vytvoření měnové unie. Třetí kapitola se jiţ věnuje samotné problematice měnové unie, jejímţ cílem je zavedení společné evropské měny euro. Čtvrtá kapitola pojednává o výhodách a nevýhodách plynoucích ze zavedení společné měny euro a ze ztráty vlastní měnové politiky. Poslední, pátá kapitola, hodnotí zavedení eura na Slovensku, porovnává českou a slovenskou ekonomiku a snaţí se nastínit moţnosti budoucího vývoje zavedení eura v České republice.

6

1 Motivy vedoucí k ekonomické evropské integraci Počátky novodobé evropské integrace jsou zařazovány do padesátých let 20. století. Snahu o spojení různých evropských zemí však nalezneme v dějinách jiţ mnohem dříve. Většinou šlo o touhu nejrůznějších vládců po větším území a moci neţ o sblíţení národů a ekonomickou spolupráci. Z dějin si vzpomeňme např. na císaře Svaté říše římské, Karla Velikého. Ten kolem roku 800 inicioval pokus o opětovné vytvoření Římské říše. Zajímavostí je, ţe tato říše zahrnovala dnešní Francii, Švýcarsko, západní Německo, Belgii, Lucembursko a Nizozemsko, coţ je, s výjimkou Švýcarska, pět ze šesti zakládajících členů současného Evropského společenství. Chybí zde jen Itálie. Karel Veliký ve své říši také zavedl jednotnou měnu, jíţ se tato území opět dočkala aţ po 1200 letech v podobě eura. Český král Jiří z Poděbrad pro změnu navrhoval kolem roku 1462 vytvoření evropské konfederace států, která by společně čelila nájezdům Turků. Za vlády Napoleona Bonaparte (1795-1815) se rozšířilo Francouzské císařství o Belgii, Nizozemsko a část Itálie. Byla zde také snaha o jednotnou měnu a jednotné právo. V letech 1914-1918 probíhala 1. světová válka. Národní obrození v Evropě vedlo k přesvědčení, ţe kaţdý národ má mít svůj stát. Po podepsání Versailleské smlouvy vzniklo nové uspořádání Evropy, coţ vzbudilo v německém národě velkou nevoli. Roku 1940 Winston Churchill, coby britský ministerský předseda, společně s Jeanem Monnetem (ekonomický zmocněnec francouzského generála Charlese de Gaulla) navrhli vytvoření Francouzsko-britské unie. Návrh představoval společnou obrannou politiku proti válce, společnou zahraniční politiku, politiku financí a hospodářství. Po obsazení Francie německou armádou byl však návrh francouzskou vládou zamítnut. V roce 1939 Německo rozpoutalo 2. světovou válku, která skončila roku 1945 jejich opětovnou poráţkou. Evropa cítila nutnost propojení národů za účelem zabránění dalším válkám. Roku 1947 se Winston Churchill stal předsedou hnutí za spojenou Evropu. Na konferenci v Haagu byly vytvořeny podklady pro ustanovení Rady Evropy a přijetí Charty lidských práv a svobod. V dokumentech byly zakomponovány myšlenky o volném pohybu osob, zboţí, svobodě myšlení, shromaţďování a vyjadřování, o Soudním dvoru a Evropském shromáţdění. Po skončení 2. světové války přišly Spojené státy americké s nabídkou pomoci válkou zničené Evropě ve formě Marshallova plánu. George Marshall (státní tajemník USA) přednesl svůj plán v červnu 1947. Pomoc směřovala proti hladu, bídě, zoufalství a chaosu a byla

7

nabídnuta všem evropským státům postiţeným válkou. Spojené státy americké svou pomocí Evropě chtěly dosáhnout také svůj ekonomický prospěch. Díky ní americké firmy získaly přístup na evropský trh, kde neměly silnou konkurenci. Z vytvořené prodejní a distribuční sítě těţí Amerika dodnes a její pomoc se jí tak mnohonásobně vrátila ve formě zisků amerických firem, zajištěného odbytu a zaměstnanosti amerických obyvatel. Názvy jako McDonald´s či Coca-Cola nám jiţ zcela zevšednily. USA také chtěla svými kroky zasáhnout proti nebezpečí sovětské rozpínavosti. SSSR prohlásil, ţe se programu pomoci nezúčastní. Pod tlakem pomoc nepřijaly ani státy střední a východní Evropy. Došlo tím k rozdělení Evropy na východní a západní část. Marshallův plán měl kromě finanční pomoci i další cíl - vytvoření evropské federace. V roce 1948 vznikla mezinárodní Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která organizovala a distribuovala pomoc z USA. Pomocí OEEC byla nastartována úzká spolupráce evropských zemí vedoucí k vytvoření federativního uspořádání a odbourávání obchodních překáţek v Evropě. V rámci Marshallova plánu byla poskytnuta pomoc 17ti členským státům ve výši 12,5 miliard dolarů. Čerpajícími státy byly: Rakousko, Belgie, Dánsko, Francie, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Spojené království a Spolková republika Německo. Z uvedeného výčtu událostí je zřejmé, ţe snaha sjednotit Evropu zde byla jiţ od pradávna. Berme jej jako nastínění příčin a motivů vedoucích ke vzniku integračních kroků v Evropě.

8

2 Stupně evropské ekonomické integrace Slovo integrace znamená sjednocování, slučování částí v celek. Ekonomická integrace představuje proces, v rámci kterého dochází k propojování národních ekonomik a odstranění bariér vzájemného obchodu. Podívejme se nyní na historický vývoj mezinárodní obchodní výměny zboţí a sluţeb, toků kapitálu a pohybu pracovních sil. Ekonomická teorie rozlišuje několik stupňů ekonomické integrace. Poprvé vymezil jednotlivá stádia prof. Bela Ballasa v šedesátých letech 20. století ve svém článku The Theory of Economic Integration. Stádia integračních procesů jsou známa jako: zóna volného obchodu, celní unie, jednotný vnitřní trh, hospodářská a měnová unie a politická unie.

2.1 Zóna volného obchodu (ZVO) Zóna volného obchodu je nejniţším stupněm ekonomické integrace. Podstata zóny volného obchodu spočívá v dohodě mezi státy ZVO, ţe navzájem odstraní cla, kvóty či jiné restrikce na určité výrobky. Zpočátku se jednalo o uhlí a výrobky z oceli. 9. května 1950 předloţil francouzský ministr zahraničí Robert Schuman návrh na zavedení společné politiky týkající se uhlí a oceli, z něhoţ měl vzejít první základ Evropské federace, jeţ by zaručoval udrţení míru. Skutečným autorem plánu byl předseda francouzského Vysokého plánovacího úřadu Jean Monet. Zavedení společné politiky týkající se uhlí a oceli mělo zabezpečit mír v Evropě, především mezi Francií a Německem, jakoţto tradičními válečnými nepřáteli. Z oceli se za války vyráběly zbraně a uhlí byla hlavní energetická surovina té doby, potřebná k výrobě oceli. Tím, ţe se měla těţba uhlí a výroba oceli členských zemí podřídit jednotnému úřadu, byla zajištěna kontrola těchto strategických surovin. Na základě srovnání těţby uhlí a výroby oceli s předchozími lety by se snadno odhalila tajná výroba zbraní. Jednalo se prozatím sice jen o omezenou oblast spolupráce, avšak otevření nediskriminačního trhu uhlí a oceli pro všechny zúčastněné státy bylo zárodkem následného vytvoření jednotného trhu pro všechny průmyslové výrobky. Robert Schuman nabídl členství v navrhované organizaci všem státům Evropy, které o ně projeví zájem. Protoţe v té době byl jiţ kontinent rozdělen „ţeleznou oponou“ na východní komunistický a západní kapitalistický blok, vymezilo to jeho nabídku na západní země. Kromě Německa a Francie se k budování společného trhu uhlí a oceli připojily také Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. 18. dubna 1951 byla zmíněnou zakládající „šestkou“ podepsána Paříţská smlouva, kterou bylo zaloţeno Evropské společenství uhlí a oceli

9

(ESUO). Smlouva vešla v platnost 23. července 1952 s účinností na 50 let, tzn. do roku 2002, kdy celá agenda ESUO byla následně na základě smlouvy z Nice převedena na Evropské společenství. „Prezident Spolkové republiky Německo, Jeho královská Výsost korunní princ belgický, prezident Francouzské republiky, prezident Italské republiky, její královská Výsost velkovévodkyně Lucemburska, Její Veličenstvo královna Nizozemska, MAJÍCE na mysli, že světový mír může být zachován jen tvůrčím úsilím úměrným nebezpečí, jež je ohrožuje, PŘESVĚDČENI, že příspěvek, jejž organizovaná a živoucí Evropa může civilizaci přinést, je nezbytný pro udržení mírových vztahů, JSOUCE SI VĚDOMI, že Evropu lze vybudovat jen konkrétními akcemi, vytvářejícími především opravdovou solidaritou, a položením společných základů hospodářského rozvoje, DYCHTIVI pomoci zvýšit životní úroveň a posílit mír rozšiřováním své základní výroby, ODHODLÁNI nahradit staleté soupeření sjednocením svých základních zájmů, vybudovat zřízením hospodářského společenství základy širšího a hlubšího společenství mezi národy, jež dlouho dělily krvavé konflikty, a položit základy institucí způsobilých řídit jejich osud, napříště společný, ROZHODLI SE vytvořit Evropské společenství uhlí a oceli…“1 ESUO bylo prvním krokem, který měl prokázat schopnost mírové spolupráce a který měl vytvořit základ další, jiţ hlubší integrace.

2.2 Celní unie (CU) Země Beneluxu (Belgie, Nizozemsko, Lucembursko) navrhly svolat konferenci s cílem prohloubení integrace a vypracování společných smluv v oblasti dopravy, energetiky a atomové energie. Dne 27. 3. 1957 tak byly v Římě podepsány další dvě smlouvy, tzv. Římské smlouvy: Smlouva zakládající Evropské hospodářské společenství (EHS) a Smlouva zakládající Evropské společenství pro atomovou energii (Euroatom). V platnost vstoupily dne 1. ledna 1958. V rámci EHS se členské státy rozhodly v určitých oblastech přenést část rozhodovacích pravomocí na nadnárodní úroveň. Byla nastavena jednotná pravidla fungování a rozhodování 1

Preambule Smlouvy zakládající ESUO.

10

o následujících oblastech: společná zemědělská politika a politika rybolovu, společná dopravní politika, politika ochrany hospodářské soutěţe, daňová ustanovení, sbliţování právních předpisů, hospodářská a sociální politika. Cílem Euroatomu bylo zajištění kontroly členských států při mírovém vyuţívání atomové energie. V jaderné energii byl spatřován nový energetický zdroj zítřka, ale zároveň také hrozba výroby atomových zbraní. Ve srovnání se zónou volného obchodu je celní unie kvalitativně vyšší formou ekonomické integrace. Členské země se jiţ dohodly na odstranění cel, kvót či jiných restrikcí na všechny druhy zboţí mezi sebou a zároveň uplatňují společné celní sazby vůči nečlenským zemím (tzv. třetí země). Roku 1965 se členské státy dohodly na sloučení tří existujících Společenství Slučovací smlouvou, která vstoupila v platnost 1. 7. 1967 - dále jen Evropské společenství. Dokončení celní unie proběhlo 1. 7. 1968.

2.3 Společný trh Společný trh je třetím, poměrně jiţ vysokým, stupněm ekonomické integrace. Členské státy odbouraly mezi sebou veškerá cla a kvóty, pouţívají společný celní sazebník vůči třetím zemím a je mezi nimi zabezpečen volný pohyb nejen zboţí, ale i sluţeb, práce a kapitálu. 1. 1. 1973 proběhla první rozšiřovací vlna Evropského společenství o nové členy: Spojené království, Irsko a Dánsko. Koncem 70. let (1978) připravil francouzský úředník Jacques Dellors koncept Společného trhu, který byl v únoru 1986 podepsán členskými státy jako Jednotný evropský akt. Cílem bylo dosaţení čtyř svobod: volný pohyb zboţí, sluţeb, kapitálu a pracovních sil. 1. 1. 1981 přistupuje Řecko. 14. 6. 1985 došlo k prohloubení integrace tzv. Schengenskou dohodou. Členské státy se dohodly na společném cíli, tj. zrušení kontrol osob na vnitřních hranicích včetně letišť a přístavů, sladění vízové a azylové politiky a zaloţení společného pátracího a informačního počítačového systému na pomoc proti kriminalitě a drogám. Kontroly na vnějších hranicích se třetími zeměmi nadále zůstávají zachovány. 1. 1. 1986 proběhlo v Evropském společenství (ES) třetí rozšíření o Portugalsko a Španělsko.

11

2.4 Hospodářská a měnová unie Ekonomiky členských zemí jsou jiţ plně zapojeny do jednotného vnitřního trhu (společný trh) a přenášejí část svých pravomocí na nadnárodní instituce. Tyto instituce mohou například spolurozhodovat o obchodní politice, sociální sféře či rozpočtových deficitech členských zemí. Cílem měnové unie je vytvoření systému fixních devizových kurzů a zajištění plné směnitelnosti měn členských států. Je zde snaha členských států o zavedení společné měny, jakoţto zákonného platidla. 7. 2.1992 byla podepsána v Maastrichtu Smlouva o Evropské unii a nabyla platnosti 1.11.1993. Evropská unie (dále jen EU) je uskupení zastřešující původní tři Společenství se všemi oblastmi spolupráce, dále potom nově společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí navazující na Schengenskou dohodu ve věci přistěhovalectví, víz a azylu. „Jeho Veličenstvo král Belgičanů, Její Veličenstvo královna Dánska, prezident Spolkové republiky Německo, prezident Řecké republiky, jeho Veličenstvo král Španělska, prezident Francouzské republiky, prezident Irska, prezident Italské republiky, Jeho královská Výsost velkovévoda Lucemburska, Její Veličenstvo královna Nizozemska, prezident Portugalské republiky, Její Veličenstvo královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska ROZHODNUTI vstoupit do nové etapy procesu evropské integrace zahájeného založením Evropských společenství, PŘIPOMÍNAJÍCE dějinný význam překonání rozdělení evropského kontinentu a potřebu vytvořit pevné základy podoby budoucí Evropy, POTVRZUJÍCE svou oddanost zásadám svobody, demokracie a úcty k lidským právům a základním svobodám a zásadám právního státu, PŘEJÍCE SI prohloubit solidaritu mezi svými národy při respektování jejich historie, kultury a tradic, PŘEJÍCE SI dále posílit demokratickou povahu a efektivní fungování orgánů, a umožnit jim tak v jednotném institucionálním rámci lépe plnit úkoly, jež jim jsou svěřeny, ROZHODNUTI dosáhnout posílení a konvergence svých hospodářství a zavést hospodářskou a měnovou unii, jež v souladu s ustanoveními této smlouvy zahrnuje jednotnou a stabilní měnu, ODHODLÁNI podporovat hospodářský a sociální rozvoj svých národů v rámci dotvoření vnitřního trhu a posilování soudržnosti a ochrany životního prostředí a provádět politiku,

12

která bude zajišťovat, že rozvoj hospodářské integrace bude provázen rozvojem ostatních oblastí, ROZHODNUTI zavést společné občanství pro státní příslušníky svých zemí, ROZHODNUTI provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně budoucího vymezení společné obranné politiky, která by v určitém okamžiku mohla vést ke společné obraně, a posilovat tak evropskou identitu a nezávislost v zájmu podpory míru, bezpečnosti a pokroku v Evropě a ve světě, POTVRZUJÍCE svůj cíl podporovat volný pohyb osob a zároveň zajišťovat bezpečnost a ochranu svého lidu tím, že do této smlouvy začlení ustanovení o spravedlnosti a vnitřních věcech, ROZHODNUTI pokračovat v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům v souladu se zásadou subsidiarity, SE ZŘETELEM k dalším krokům, jež je třeba učinit v zájmu dosažení pokroku v evropské integraci, SE ROZHODLI založit Evropskou unii.2 Smlouva o EU také definuje tzv. Maastrichtská konvergenční kritéria, která musí členské státy EU splňovat pro vstup do Hospodářské a měnové unie a pro následné zavedení společné měny. Jsou jimi: 1) Cenová stabilita – průměrná roční inflace státu nesmí překročit o více neţ 1,5 p. b. průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejniţší inflací. 2) Stabilita kurzu měny – alespoň dva roky před vstupem dodrţení rozpětí výkyvu pohybu národní měny vůči euru 7,5 % nahoru i dolu. 3) Dlouhodobé úrokové sazby – dlouhodobá nominální úroková míra státních dluhopisů nesmí překračovat o více neţ 2 p. b. úrokovou sazbu průměru tří členských států s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability. 4) Výše hrubého veřejného dluhu – veřejný vládní dluh nesmí přesáhnout hranici 60% hrubého domácího produktu. 5) Deficit veřejného rozpočtu – poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu nesmí překročit 3%.

2

Preambule Smlouvy o Evropské unii (1992)

13

Na zasedání v Kodani 22. 6. 1993 stanovila Evropská rada tři poţadavky na členství v EU, tzv. Kodaňská kritéria, která musí splňovat ţádající země o vstup do EU: 1)

Stát musí být demokratický zajišťující nadvládu práva, ochranu lidských práv, respektování práv menšin.

2)

Stát musí mít fungující trţní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky a trţními silami uvnitř EU.

3)

Zajištění začlenění legislativy ES do národní legislativy a garantování schopnosti převzít závazky plynoucí z členství, včetně ztotoţnění se s cíli politické, hospodářské a měnové unie.

1. 1.1995 došlo k dalšímu, čtvrtému, rozšíření, tentokrát jiţ EU. Novými členy se staly: Finsko, Rakousko a Švédsko.

2.5 Politická unie Nejedná se sice o ekonomický aspekt, nicméně politickou integraci nelze od ekonomické zcela oddělit, neboť se oba procesy navzájem úzce prolínají. Politická unie je zde uvedena pro kompletnost evropské integrace. Povaţuje se za nejvyšší stadium integračního procesu. Původně samostatné státy zde splynou v nový celek, který je řízen z jednoho centra. 2. 10. 1997 byla podepsána Amsterodamská smlouva (platnost od 1.5.1999), která začlenila Schengenskou smlouvu do právního systému EU. Byly potvrzeny tři pilíře EU definované v Maastrichtu: 1) Spolupráce v oblasti hospodářství, zahraničního obchodu a financí. 2) Jednotná zahraniční politika a vnitřní bezpečnost. 3) Jurisdikce, evropské primární právo je nadřazeno nad národním právem. 26.2.2001 byla podepsána Niceská smlouva, v platnost vstoupila 1.2.2003. Smlouva změnila systém rozhodování v EU. V mnoha oblastech se začalo hlasovat kvalifikovanou většinou místo principu jednomyslnosti. Dále je zaveden systém dvojí většiny, jeţ má reprezentovat minimálně 62 % obyvatel EU. Obsahovala rovněţ koncept evropské ústavy, jeţ by naplňoval 5. integrační stupeň (politickou unii). Koncept ústavy byl však odmítnut. 1. 5. 2004 proběhlo páté rozšíření EU o státy: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko. 14

1. 1. 2007 proběhlo šesté, prozatím poslední rozšíření o Rumunsko a Bulharsko. Prozatím tedy EU tvoří celkem 27 států. Dalšími ţadateli o členství jsou Chorvatsko, Makedonie, Turecko, Island a Černá hora. 13. 12. 2007 byla podepsána Lisabonská smlouva, která nabyla platnosti 1. 12. 2009. Smlouva zahrnuje modifikovaný koncept evropské ústavy, jenţ má vliv na omezení národní suverenity ve prospěch politické unie. „Prezident ČR Václav Klaus Lisabonskou smlouvu odmítal už od počátku ratifikace. Koncem roku 2008 ale v interview s ČT prohlásil: „Já mohu nahlas opakovat jeden svůj výrok. Pokud by opravdu všichni se shodli, že lisabonská smlouva je takové zlaté ořechové pro Evropu, že být musí, že je jedna jediná osoba, která by ji chtěla zablokovat, a tou osobou je český prezident, tak toto já neudělám. To je všechno. 3. listopadu 2009 v 15 hodin nakonec smlouvu svým podpisem ratifikoval. Zároveň však vyjádřil ostrý nesouhlas s formou, kvalitou i obsahem rozhodnutí ústavního soudu a prohlásil, že vstoupením smlouvy v platnost navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem. Prezident Václav Klaus pro podpis ratifikace vyžadoval výjimkou (formou dodatku) z Listiny základních práv EU, která podle něj zaručí neprolomení Benešových dekretů. Požadavku Evropská unie vyhověla tím, že přislíbila České republice výjimku.“3

3

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonsk%C3%A1_smlouva

15

3 Bližší zaměření na měnovou unii Čtvrté stádium ekonomické integrace pouţívá širší označení Hospodářská a měnová unie (HMU). Jedná se ve skutečnosti o dva rozdílné pojmy, které se sice vzájemně doplňují a podmiňují, ale zároveň kaţdý představuje jiné, i kdyţ vzájemně související faktory. Hospodářská unie v sobě zahrnuje všechny aspekty společného trhu. Součástí společného zájmu ve vztahu ke třetím zemím jiţ není pouze obchodní politika, ale přidávají se další hospodářské politiky jako je např. monetární, fiskální, sociální, strukturální politika apod. Měnová unie je formou spolupráce, která dále rozvíjí výsledky dosaţené v průběhu budování společného trhu v oblasti volného pohybu kapitálu. Jejím cílem je vytvoření systému fixních devizových kurzů a zajištění plné směnitelnosti měn členských států. Členské země EU mohou jít v rámci integrace ještě dále a nahradit národní měny měnou společnou. K 1. lednu 2011 jiţ byla společná měna euro zavedena v sedmnácti členských státech EU: Belgii, Estonsku, Finsku, Francii, Irsku, Itálii, Kypru, Lucembursku, Maltě, Německu, Nizozemsku, Portugalsku, Rakousku, Řecku, Slovensku, Slovinsku a Španělsku. O měnové unii se tudíţ hovoří jako o institutu, který reálně existuje a funguje, zatímco hospodářská unie nese status koordinované politické oblasti, jejíţ realizace leţí v rukou samotných členských států. Po vybudování společného trhu v sedmdesátých letech bylo na programu vytvoření plánu přechodu k hospodářské a měnové unii. Plán šel jiţ za rámec Římských smluv. Byla tedy pověřena komise v čele s tehdejším lucemburským předsedou vlády a ministrem financí Pierrem Wernerem. Wernerova komise přišla s plánem, jenţ je označován jako Wernerova zpráva (úřední název: Bericht an Rat und kommision über die stufenweise Verwirklichung der Wirtschafts - und Währungsunion in der Gemeinschaft). Definice měnové unie podle Wernerovy zprávy má vykazovat tři znaky: Neodvolatelně mají být fixovány parity členských měn a definitivně odstraněno rozpětí oscilací kurzů těchto měn. Má být zajištěna úplná a neodvolatelná devizová směnitelnost. Zavedení společné měny má být ţádoucím vyvrcholením procesu měnové integrace.

16

Na základě Wernerovy zprávy přijala Rada ministrů 22. března 1971 usnesení o vytvoření hospodářské a měnové unii. Ta se měla realizovat ve třech etapách od začátku roku 1971 do roku 1980. Kaţdá etapa obsahovala přesně vymezené pokyny. Výsledkem mělo být: Společná hospodářská, rozpočtová a měnová politika členských států. Spojení národních ústředních bank v organizaci obdobnou americkému Federálnímu systému rezerv. Vytvoření společného devizového rezervního fondu. Vytvoření systému pevných parit národních měn s maximální kurzovou odchylkou ± 1 % od těchto parit. Volná směnitelnost národních měn pro všechny druhy transakcí. Sjednocení daňových soustav. Kolem Wernerovy zprávy se rozpoutala rozporuplná diskuse mezi členskými státy. Bylo tudíţ přijato kompromisní řešení, které konkretizovalo pouze úkoly pro 1. etapu (do konce roku 1973). Na mezinárodním měnovém poli mezitím došlo ke zhroucení Brettonwoodského systému, coţ znamenalo přechod k všeobecnému floatingu měn. Horentně také stoupla inflace vlivem energetické a surovinové krize. Wernerův plán se díky nastalým událostem stal nerealizovatelným, neboť vycházel ze situace před 15. srpnem 1971. Dospělo se jen ke dvěma výsledkům inspirovaným tímto plánem: k určitému sjednocení daňových soustav v EHS (daň z přidané hodnoty) a ke skupinovému floatingu měn EHS po pádu dolaru. Skupinový floating vznikl jako reakce zemí EHS na situaci, kdy dolar, hlavní světová rezervní měna a platební prostředek, přestává být zárukou, ţe nepůjde svým kurzem pod nominální paritu. Snahou EHS tímto bylo zajištění stabilnějších podmínek na společném trhu, neboť zhruba polovina vývozu zemí EHS směřovala opět do zemí EHS. Bylo rozhodnuto o vytvoření systému vzájemného navázání evropských měn a zajištění jejich stability vazbou na americký dolar. Ústřední banky šesti členských a kandidátských zemí (Irsko, Dánsko, Velká Británie, záhy také Norsko) podepsaly dne 10. dubna 1972 Basilejskou dohodu, která představovala systém označovaný jako „had v tunelu“ či „měnový had“. Hada představovaly evropské měny navázané na sebe (maximální rozpětí mezi nimi bylo 2,25 %), tunel potom rozpětí vůči dolaru (4,5 %), ve kterém se pohybovaly.

17

Obr. 1 Měnový had

Zdroj: SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna. Realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2009. ISBN 978-80-210-5082-2.

Měnový had se však ukázal jako příliš slabý vůči problémům, které vznikaly z výkyvů jednotlivých měn, takţe pouze Spolková republika Německo, Dánsko a země Beneluxu zůstaly po celou dobu v seskupení měnového hada. Začátkem roku 1979 byl měnový had nahrazen Evropským měnovým systémem (EMS), jenţ měl zajistit měnovou stabilitu. Vznikem EMS se začíná na světovém poli utvářet třetí měnová oblast (vedle dolarové a jenové). Jde o oblast evropské měnové jednotky ECU (European Currency Unit). „ECU nemělo být chápáno jako zkratka, ale svým názvem mělo připomínat středověkou francouzskou minci.“4 ECU představovala „koš“ všech zúčastněných měn a měla pevnou hodnotu sloţenou z jejich podílů. Podíl národní měny v ECU byl úměrný ekonomické síle dané země, měnil se kaţdých pět let a odpovídal podílu, který měl HDP členské země na celkovém HDP Společenství. Zúčastněné měny byly pevně svázány ve dvojicích (tzv. směnné kurzy) a tvořily paritní mříţku, v níţ se mohly pohybovat ve fluktuačním rozpětí ± 2,25 % od centrální parity. (Vlivem krize EMS v roce 1993 bylo rozpětí upraveno dohodou 2. 8. 1993 na schůzi ministrů 4

NĚMEČEK, Eduard. Mezinárodní měnový systém. Otázka konvertibility, stability a likvidity. Praha: nakladatelství Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0081-1.

18

financí a guvernérů centrálních bank zemí ES v Bruselu takto: původní rozpětí ± 2,25 % zůstalo v platnosti pouze pro německou marku a nizozemský gulden, ostatním měnám byla povolena rozšířená odchylka v rozmezí ± 15 % od centrální parity.) Mechanismus směnných kurzů je označován jako ERM (Exchange Rate Mechanism). ECU slouţila po celou dobu svého fungování jen jako bezhotovostní platební prostředek.

Tab. 1 Váhy národních měn v ECU

Váhy národních měn v ECU Měna

13. 3. 1979- 17. 9. 1984- 21. 9. 198916. 9. 1984 21. 9. 1989 31. 12. 1999

BEF

09,64%

08,57%

08,183%

DEM

32,98%

32,08%

31,955%

DKK

03,06%

02,69%

02,653%

ESP

-

-

04,138%

FRF

19,83%

19,06%

20,316%

GBP

13,34%

14,98%

12,452%

GRD

-

01,31%

00,437%

IEP

01,15%

01,20%

01,086%

ITL

09,49%

09,98%

07,840%

LUF

-

-

00,322%

NLG

10,51%

10,13%

09,980%

PTE

-

-

00,695%

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_jednotka

19

Úspěšné fungování Evropského měnového systému v osmdesátých letech podnítilo Evropskou komisi spolu s předsedou Jacquesem Delorsem k novým krokům, vedoucím k vytvoření úplné měnové unie se společnou centrální bankou a jedinou společnou měnou (tzn. zánik národních měn) a nikoliv jen společné měny (ECU), existující vedle národních měn. „Ekonomická a měnová unie v Evropě by zahrnovala úplnou volnost pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, stejně tak jako neodvolatelně fixované devizové kurzy mezi národními měnami, a nakonec jednotnou měnu. Jednotná měna není striktně nezbytná pro utvoření měnové unie, ale bude-li její stabilita zajištěna, měla by mnohem větší relativní váhu vůči ostatním hlavním měnám než měna společná. K nahrazení národních měn měnou jednotnou by tudíž mělo dojít co nejdříve po uzavření parit.“5 Delorsova zpráva charakterizuje tři etapy. První etapa spočívala v přípravné fázi, v níţ se měl iniciovat proces vytváření ekonomické a měnové unie cestou větší konvergence v ekonomickém vývoji zúčastněných zemí, a to při existenci stávajícího institucionálního uspořádání. Přípravná fáze začala 1. července 1990 tím, ţe byla dokončena úplná liberalizace kapitálových pohybů ve většině zemí Evropského společenství. V druhé, přechodné fázi, se měl vytvářet nezbytný institucionální rámec pro budoucí měnovou unii. Měl být zřízen Evropský měnový institut (EMI), jakoţto institut zajišťující přechod k Evropskému systému centrálních bank (ESCB) a Evropské centrální bance (ECB). Třetí, konečnou fází, se mělo dojít ke skutečné ekonomické a měnové unii, jeţ měla vyvrcholit zavedením jednotné měny. Na zasedání v Maastrichtu v prosinci 1991 schválila Evropská rada Smlouvu o Evropské unii. Smlouva byla formou novelizace Římské smlouvy z roku 1957. Maastrichtská smlouva vstoupila v platnost 7. 2. 1992. Obsahem dokumentu byla následující ustanovení: Za prvé bylo dohodnuto, ţe druhá fáze k přechodu k měnové unii začne 1. 1. 1994 a od tohoto dne začne působit Evropský měnový institut (EMI). Za druhé má Evropský systém centrálních bank (ESCB) zajišťovat budoucí Evropskou měnovou unii. ESCB má být tvořen národními evropskými centrálními bankami a budoucí Evropskou centrální bankou (ECB). Primárním cílem ESCB bude udrţování cenové stability. 5

Delorsova zpráva („Delors Report“ – Report on Economic and Monetary Union inthe European Community), duben 1989 kapitola II

20

Za třetí byl zřízen Evropský měnový institut ve Frankfurtu nad Mohanem, jeţ měl být v závěrečné třetí fázi nahrazen Evropskou centrální bankou. EMI měl posilovat spolupráci mezi centrálními bankami, udrţovat cenovou stabilitu a dohlíţet na plnění „konvergenčních kritérií“. Za čtvrté byla přijata „konvergenční kritéria“, jeţ jsou popsána v kapitole 2.4. Za páté bylo dohodnuto, ţe třetí fáze přechodu k měnové unii začne nejpozději 1.1.1999. Tímto dnem se zrodila Evropská měnová unie (EMU), jejíţ podstatou je nahrazení národních měn účastnických států měnou euro. Euro nahrazuje dřívější ECU v poměru 1 ECU = 1 euro. Vznikem EMU tak vznikají na světovém poli tři měnové oblasti: oblast amerického dolaru, oblast euro a oblast japonského jenu. Tyto tři měny se stávají klíčovými a opírá se o ně celý mezinárodní systém. „Euro se zřejmě stane hlavním pilířem v mezinárodním měnovém systému.“6 Počátečními členy EMU mělo být 11 zemí, které splnily maastrichtská konvergenční kriteria, nebo jim nesplnění některých kriterií bylo prominuto. „Evropská měnová unie vstoupila do života 1. ledna 1999 s těmito členy: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Z dřívějších účastnických zemí EMS zůstala mimo EMU Velká Británie, Dánsko, Švédsko a Řecko. Velká Británie a Dánsko neprojevily o vstup do EMU zájem již při podpisu Maastrichtské smlouvy. Švédsko nesplnilo kritérium státního dluhu a ani tato země neměla zájem na zavedení eura již od 1. ledna 1999. Řecko nesplnilo většinu konvergenčních kritérií.“7 Postup ke konečnému stavu EMU, tedy k nahrazení národních měn společnou a jednotnou měnou euro, je stanoven ve dvou právních normách: v Nařízení Rady Evropské unie ze 17. června 1997 o některých opatřeních souvisejících se zavedením euro, č. ES 1103/1997, a zejména Nařízení Rady Evropské unie ze 3. května 1998 o zavedení euro č. ES 974/1998. Tyto dva dokumenty jsou vlastně prováděcími nařízeními ke Smlouvě o Evropské 6

Prohlášení - M. Camdessus na konferenci o EMU ve Washingtonu 18. března 1997. NĚMEČEK, Eduard. Mezinárodní měnový systém. Otázka konvertibility, stability a likvidity. Praha: nakladatelství Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0081-1. 7

21

unii, schválené v Maastrichtu na konci roku 1991 a podepsané 7. 2. 1992, podle nichţ se má dospět k zavedení eura ve dvou stupních v tříletém přechodném období, počínaje dnem 1.1.1999. První stupeň přechodu k jednotné měně euro podle zmiňovaných dokumentů představuje následující opatření: Od 1. 1. 1999 se euro stává měnou účastnických států (dělí se na 100 centů) a je rozděleno na národní měnové jednotky podle přepočítacích koeficientů (podle Nařízení č. ES 974/1998, čl. 2, 3 a 6). Euro není pouhou zúčtovací jednotkou Centrální evropské banky a centrálních bank jednotlivých účastnických států, ale i v bezhotovostním soukromém platebním styku bude dluţná suma připsána na účet věřitele buď v euru, nebo národní měně, podle toho, v jaké měně je účet veden (viz Nařízení č. ES 974/1998, čl. 4 a čl. 8 odst. 3). Bankovky a mince národních měnových jednotek si ještě ponechají povahu zákonných platidel v rámci příslušného území (viz Nařízení č. ES 974/1998, čl.9). Druhý stupeň, počínaje dnem 1. 1. 2002, představuje následující opatření: Dnem 1. 1. 2002 se do oběhu účastnických států dostávají bankovky, mince a centy Eura, které se stávají jedinými zákonnými platebními prostředky ve všech těchto účastnických státech (viz Nařízení č. ES 974/1998, čl. 10, 11). Bankovky a mince národní měnové jednotky si zachovají povahu zákonného platidla na příslušném území ještě nejdéle 6 měsíců po skončení přechodného období, jeţ však můţe být zkráceno národními právními předpisy (viz Nařízení č. ES 974/1998, čl. 15, odst. 1). Dle prvního stupně se euro stává měnou v bezhotovostním platebním styku a měnou, v níţ jsou vyjadřovány ceny souběţně s cenami v národních měnách. K zásadnímu evolučnímu postupu dochází ve druhém stupni, kdy dochází k vytvoření měnové unie v pravém slova smyslu se společnou a jednotnou měnou a kdy národní měny zaniknou i při hotovostních platbách. Donedávné ECU, které bylo jen jakýmsi pouhým „košem“ národních měn zúčastněných zemí, jenţ odvozovalo svou hodnotu od těchto národních měn, nahradí jeho nástupce euro. Počátkem roku 1999 tak jiţ národní měny členských zemí EMU odvozují

22

svou hodnotu od euro. Hodnota národní měnové jednotky členské země EMU představuje určité mnoţství této měnové jednotky, která se rovná jednomu euru. Vztah mezi eurem a národními měnami právně upravuje Nařízení Rady EU z 31. 12. 1998 o přepočítacích koeficientech mezi eurem a měnami členských států zavádějících euro č. ES 2866/1998, které se odvolává na ustanovení Rady EU č. ES 1103/1997, podle kterého přepočítací koeficienty budou přijaty jako jedno euro vyjádřené v kaţdé z národních měn členských států zavádějících euro. „Neodvolatelné a pevné přepočítací koeficienty mezi eurem a měnami členských států zavádějících euro jsou: 1 euro = 40,3399 belgického franku 1 euro = 1,95583 německé marky 1 euro = 166,386 španělské pesety 1 euro = 6,55957 francouzského franku 1 euro = 0,787564 irské libry 1 euro = 1936,27 italské liry 1 euro = 40,3399 lucemburského franku 1 euro = 2,2037 nizozemského guldenu 1 euro = 13,7603 rakouského šilinku 1 euro = 200,482 portugalského escuda 1 euro = 5,94573 finské marky.“8 Tyto neodvolatelné a pevné přepočítací koeficienty (v angl. originále „irrevocable fixed conversion rates“) platí jednak při konverzi euro a národních měn, tak i při vzájemné konverzi mezi národními měnami. Dospělo se k nim v několika výpočetních krocích, při nichţ se muselo respektovat to, ţe „vnější hodnota ECU“ dle Smlouvy o Evropské unii musí být při stanovení koeficientu nezměněna. „Vnější hodnota ECU“ představuje kurz ECU k americkému dolaru v rozhodnou dobu, tj. v 11,30 hod. středoevropského času dne 31.12.1998. V tuto dobu byly šestičíslicově vyjádřené dolarové kurzy jednotlivých částeček národních měn v „koši“ ECU, oznámené členskými centrálními bankami Evropské centrální banky, sečteny, a tím byla dána hodnota jednoho eura, vyjádřená v amerických dolarech ke dni 31. 12. 1998. Vynásobením hodnoty jednoho eura v amerických dolarech dolarovým 8

Nařízení Rady EU z 31.12.1998 č. ES 2866/1998 o přepočítacích koeficientech mezi eurem a měnami členských států zavádějících euro.

23

kurzem kaţdé „částečky“ národní měny v koši ECU dostaneme výpočet v dotyčné národní měně neodvolatelný a pevný přepočítací poměr dotyčné členské národní měny k euru, čili hodnotu dotyčné národní měny vyjádřené v euru (1 euro = x jednotek národní měny). Kurzy národních měn nezařazených v koši ECU, jako finská marka, rakouský šilink a neúčastnická švédská koruna, se vypočetly násobením dolarového kurzu dotyčné měny (tj. počet dotyčných měnových jednotek za 1 USD) dolarovým kurzem jednoho ECU vypočteného výše uvedeným způsobem. Důleţitou úlohu zde hrálo i zaokrouhlování čísel. V dokumentu „Joint Communiqué on the determination of the irrevocable conversion rates for the euro“ z 2. května 1998 byla podrobně stanovena metoda výpočtu neodvolatelných a pevných přepočítacích koeficientů. Vznikem Evropské měnové unie nezanikl původní ERM, ale přetvořil se v ERM II. Evropský mechanismus směnných kurzů II (anglicky European Exchange Rate Mechanism II, zkratka ERM II) vznikl k 1. lednu 1999. Jeho kurzový mechanismus je vázán na nově definované euro a jeho původními účastníky, po zavedení eura v 11 členských zemí Evropské unie od 1. ledna 1999, zůstaly jen Dánsko a Řecko. Kurzy Dánska a Řecka byly stanoveny takto: „1 euro = 7,46038 dánských korun 1 euro = 353,109 řeckých drachen“9 Princip fungování ERM II je v podstatě stejný jako v případě původního mechanismu ERM s tím rozdílem, ţe v novém mechanismu jiţ neexistuje paritní mříţka. Namísto mříţky je aplikován tzv. „hub-and-spokes“ přístup, který činí euro středem celého kurzového systému. Na společnou měnu jsou zafixovány měny členských zemí mechanismu ERM II. Systém je moţné znázornit jako kolo bicyklu.

9

Komuniké Evropské unie z 31. 12. 1998, upřesnění ve Sdělení o centrálních kurzech k euru (v něm. Originále Euro-Leitkurse) a intervenčních kurzech v ERM II.

24

Obr. 2 Kolo bicyklu

Zdroj: LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s.r.o., 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

Členství v ERM II souvisí s plněním kurzového konvergenčního kritéria. Země zapojené do tohoto mechanismu zafixují v době vstupu svou měnu vůči euru (tzn. fixní kurz k euru), přičemţ fluktuační pásmo je stanoveno na ± 15 %. Pro Dánsko je stanoveno uţší fluktuační pásmo ± 2,25 %. Jedním z konvergenčních kritérií, jejichţ splnění je nutnou podmínkou pro přijetí země do eurozóny, je alespoň dvouleté setrvání v ERM II. Tímto mechanismem jiţ prošlo šest národních měn, které byly po minimálně dvouletém období setrvání v ERM II nahrazeny eurem.10 V současnosti jsou do systému zapojeny tři národní měny členských států EU11 a vstup dalších národních měn12 se očekává v budoucnu. Péči o evropskou měnu euro, její emisi a devizovou a měnovou politiku nyní vykonávají dvě na vládách nezávislé instituce, jejichţ statuty byly součástí Treaty of Maastricht. Jednu z nich představuje Evropský systém centrálních bank (ESCB), jenţ byl zřízen k 1. 1. 1999, druhou pak Evropská centrální banka (ECB), jako důleţitá součást ESCB a nástupkyně Evropského měnového institutu, jeţ začala působit ve Frankfurtu nad Mohanem jiţ 1. 6. 1998.

10

drachma (Řecko), tolar (Slovinsko), libra (Kypr), lira (Malta), koruna (Slovensko), koruna (Estonsko). koruna (Dánsko), litas (Litva), lat (Lotyšsko). 12 zloty (Polsko), forint (Maďarsko), lev (Bulharsko), leu (Rumunsko), koruna (Česko), koruna (Švédsko), libra (Velká Británie). 11

25

Udrţení cenové stability v Evropské měnové unii je prvořadým cílem ESCB a ECB, jako jeho součásti. Cíle těchto dvou institucí jsou právně formulovány v Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, který byl přijat Evropskou radou v Maastrichtu 10. 12. 1991 a je součástí Smlouvy o Evropské unii v Maastrichtu 7.2.1992. „Prvořadým cílem ESCB je udržovat cenovou stabilitu. Aniž by byl dotčen cíl cenové stability, ESCB podporuje obecné hospodářské politiky ve Společenství se záměrem přispět k dosažení cílů Společenství, jak jsou vymezeny v článku 2 této smlouvy. ESCB jedná ve shodě se zásadami stanovenými v článku 4 a v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž je podporována účinná alokace zdrojů. Úkolem společenství je vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie, stejně jako prováděním společných politik nebo činností uvedených v článcích 3 a 4, podporovat harmonický, vyvážený a trvale udržitelný rozvoj hospodářského života, vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, rovné zacházení s muži a ženami, trvale udržitelný a neinflační růst, vysoký stupeň konkurenceschopnosti a konvergence ekonomické výkonnosti, vysokou úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářskou a sociální soudržnost mezi členskými státy. Činnosti členských států a Společenství zaměřené ke splnění cílů vymezených v článku 2 zahrnují za podmínek a v časovém sledu stanovené touto smlouvou, přijetí hospodářské politiky založené na úzké koordinaci hospodářských politik členských států na vnitřním trhu a na vymezení společných cílů, prováděné v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží. Souběžně s tím tyto činnosti zahrnují za podmínek, v časovém sledu a v souladu s postupy stanovenými v této smlouvě neodvolatelné stanovení měnových kurzů vedoucí k zavedení jednotné měny ECU, formulování a provádění jednotné měnové a devizové politiky, jejímž prvořadým cílem je udržet cenovou stabilitu, a bez újmy tomuto cíli podporovat obecné hospodářské politiky ve Společenství v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží. Tyto činnosti členských států a Společenství nutně vyžadují dodržování následujících vůdčích zásad: stabilní ceny, zdravé veřejné finance a měnové podmínky a dlouhodobě udržitelnou platební bilanci.“13 13

Kapitola II., články 2 a 4 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, který byl přijat Evropskou radou v Maastrichtu 10.12.1991 a jenţ je součástí Smlouvy o Evropské unii podepsané v Maastrichtu 7.2.1992

26

Jak jiţ bylo zmíněno na začátku, snaha sjednotit Evropu zde byla jiţ od pradávna a dnes můţeme říci, ţe to nebyl zcela lehký úkol. Z uvedeného přehledu vidíme, ţe neţ nastal onen den, kdy spatřily světlo světa 1. eurobankovky a euromince (1. 1. 2002), jakoţto společná a jednotná evropská měna, uběhla nemalá řádka let. Výčet událostí se snaţil přiblíţit problematiku vzniku eura. V následujících kapitolách se blíţeji zaměříme na vztah České republiky k euru.

27

4 Argumenty pro a proti přijetí společné evropské měny Českou republikou. Monetární politika. V této kapitole diplomové práce bude argumentace pro či proti přijetí společné evropské měny Českou republikou demonstrována na uvedení příkladů připravenosti české ekonomiky a na moţných dopadech, představujících přínosy a náklady pro naši ekonomiku. Přiblíţí fungování monetární politiky, jakoţto nástroje náleţícího do kompetencí České národní banky, kterým lze ovlivňovat českou ekonomiku, a následně jeho ztrátu pouţití v národní ekonomice a přechod kompetencí na nadnárodní úroveň, k němuţ dojde vstupem do eurozóny.

4.1 Připravenost ČR přijmout euro Cesta České republiky do Evropské unie se otevřela pádem komunistického reţimu a rozpadem Sovětského svazu. V prosinci roku 1991 byla mezi ES a Českou a Slovenskou Federativní Republikou podepsána tzv. Evropská (asociační) dohoda. Protoţe se federace k 31. prosinci 1992 rozpadla, musela být v roce 1993 dohoda podepsána znovu, tentokrát zvlášť za Českou republiku a zvlášť za Slovenskou republiku. Cílem dohody bylo do 10 let od nabytí platnosti (od února 1995) zavést mezi ČR a EU zónu volného obchodu a navázat politický dialog mezi oběma stranami. Mezitím byla na zasedání Evropské rady v Kodani (říjen 1993) přijata kodaňská kritéria určující poţadavky kladené na jakýkoliv stát ucházející se o vstup do EU. Ţádost o členství podala ČR 17. ledna 1996. V březnu 1998 byl proces přistupování ČR do EU oficiálně zahájen. K podpisu smlouvy o přistoupení došlo 16. dubna 2003 v Aténách, v platnost vstoupila 1. května 2004. Tímto dnem se Česká republika stává členem Evropské unie. Členstvím se ČR zavázala k plnění maastrichtských kritérií, přístupu do eurozóny a k zavedení společné měny euro. Otázkou tedy není zda euro zavést či nikoliv, ale vhodnost načasování tohoto okamţiku. Závazný termín přijetí eura ČR nemá, záleţí spíše na připravenosti země. Připravenost nebo způsobilost země přijmout euro bývá charakterizována pomocí termínu „zero-cost level.“ „Jedná se o situaci, kdy přínosy z přijetí společné měny budou

28

minimálně stejné nebo vyšší než náklady s tímto krokem spojené.“14 Hodnocení je zaměřeno na vyhodnocování charakteru ekonomik z hlediska minimalizace potenciálních rizik a nákladů, které by přijetí společné měny mohlo přinést. Zásadní riziko je spojováno s faktem, ţe přijetím společné měny ztratí nový členský stát moţnost provádět vlastní národní měnovou politiku a s tím i moţnost ovlivňovat domácí úrokové sazby a řídit měnový kurz. Vstupem do eurozóny by ČR ztratila moţnost provádění devizových intervencí ČNB v rámci dosavadního systému řízeného plovoucího kurzu a také ukončení provádění měnové politiky v reţimu cílování inflace s moţností řízení domácích úrokových sazeb. Stala by se členem systému národních centrálních bank v rámci eurozóny a zůstaly by jí jen některé národní pravomoci, jako např. bankovní dozor, regulace domácího finančního trhu apod. Za významné indikátory, posuzující připravenost země vstoupit do eurozóny, se povaţují maastrichtská konvergenční kritéria. Ekonomická stabilita a připravenost kandidátské země je testována po nejméně dvouleté období, které vychází taktéţ z podmínek definovaných v maastrichtských kritériích. Po tomto období můţe kandidátská země ţádat o vstup do eurozóny. Konečné slovo při vyhodnocování připravenosti země přijmout euro má Evropská centrální banka a Evropská komise. Tomuto okamţiku předchází politické rozhodnutí přistupující země nahradit svoji národní měnu měnou společnou.

4.2 Dopady zavedení eura Zavedení společné měny můţe mít pozitivní, ale i negativní dopady na ekonomiku země. Jednotlivé dopady můţeme rozdělit na přímé a nepřímé, jednorázové či trvalé. Přímé jsou vyvolány bezprostředně po zavedení eura, příp. krátce před termínem zavedení. Nepřímé působí zprostředkovaně pomocí přímých dopadů, přičemţ zavedení společné měny je jen jedním z faktorů působících na výslednou hodnotu sledované veličiny. Projevují se ve střednědobém či dlouhodobém horizontu po zavedení společné měny. Jednorázové se projeví jen jednou, naproti tomu trvalé dopady lze v ekonomice sledovat dlouhodobě. Kategorizaci dopadů zavedení společné měny demonstruje následující rozdělení. (Střednědobým horizontem je míněno období do pěti let po zavedení, dlouhodobým horizontem pak období počínající šestým rokem po zavedení společné měny.)

14

LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o. , 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

29

Tab. 2 Kategorizace dopadů zavedení společné měny Přímé dopady

Nepřímé dopady

přínosy

přínosy

- omezení kurzového rizika (trvalé, okamţité, po zavedení)

růst

zahraničního

střednědobý/

obchodu

dlouhodobý

(trvalé,

horizont,

po

zavedení) -

sníţení

transakčních

nákladů

(trvalé, -

okamţité, po zavedení)

příliv

zahraničních

střednědobý/

dlouhodobý

investic

(trvalé,

horizont,

po

zavedení) - niţší náklady na obstarání kapitálu (trvalé, střednědobý/

dlouhodobý

horizont,

vyšší

střednědobý/

veřejných

financí

(trvalé,

po střednědobý/ dlouhodobý horizont, před i po

zavedení) -

stabilizace

zavedení) transparentnost dlouhodobý

cen

(trvalé,

horizont,

po

zavedení) náklady

náklady

- ztráta autonomní měnové politiky a ztráta - dlouhodobý růst cenové hladiny (trvalé, kurzové politiky (trvalé, okamţitě, před i po okamţité, po zavedení) zavedení) -

bezprostřední

růst

cenové

hladiny

(jednorázové, okamţité, po zavedení) -

administrativní

a

technické

náklady

přechodu na euro (jednorázové, okamţité, před i po zavedení) - specifické náklady bankovního sektoru (jednorázové a trvalé, okamţité, před i po zavedení)

Zdroj: LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s.r.o., 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

30

4.2.1 Přímé přínosy plynoucí se zavedením eura Přímý přínos (pozitivní dopad) na národní ekonomiku představuje omezení kurzového rizika, sníţení transakčních nákladů, sníţení nákladů na obstarání kapitálu a vyšší transparentnost cen. Omezení kurzového rizika Nestálost měnových kurzů dopadá na podniky účastnící se zahraničního obchodu, investory a veřejný sektor při vypořádání finančních operací v eurech, ale i na samotné občany směňující koruny za eura při cestách do zemí eurozóny. Podniky ovlivňuje změna kurzu při mezinárodním obchodu. Proti těmto změnám se firmy mohou bránit různými způsoby. Mohou si sjednat připojištění proti kurzovému rozdílu či vyuţít některý z nástrojů finančního trhu, například měnové opce. To však značně navýší jejich transakční náklady. Občan při cestě do zahraničí je podroben jednak směnárenskému poplatku (transakční náklad), tak i případné změně kurzu CZK/EUR. Posílení koruny bude pro občana znamenat ztrátu, jelikoţ na počátku cesty mělo euro proti koruně vyšší hodnotu neţ na jejím konci. Př.: „Vymění-li si manželé v r. 2009 10000 korun za euro při kurzu 28 CZK/EUR, odjedou tedy na zahraniční dovolenou s 357,14 EUR. Na dovolené utratí jen 300 EUR a zbytek si odvezou domů a uschovají na případnou příští dovolenou. Jestliže koruna během následujícího roku posílí na 27 CZK/EUR, pak hodnota uschovaných 57,14 eur bude již jen 1542,78 Kč (oproti 1599,92 Kč). Manželé tedy prodělají ztrátu.“15 Nestálost měnových kurzů dopadá také na investory a veřejný sektor v okamţiku realizace eurových finančních operací. Pro příklad uveďme čerpání prostředků ze strukturálních fondů (SF) a Fondu soudrţnosti EU (FS). „V programovacím období 2007-2013 může Česká republika vyčerpat až 26,69 miliard eur, což při měnovém kurzu z konce roku 2006 ve výši 27,49 CZK/EUR představovalo 733,7 miliard korun. Vzhledem k tomu, že prostředky ze SF a FS mohou být čerpány ještě dva roky poté, co je projektům podpora přiznána, fakticky to znamená, že zmíněných 26,69 miliard eur máme k dispozici až do konce roku 2015. Dopad posilování koruny na alokaci v domácí měně si můžeme ukázat na jednoduchém modelu, kdy budeme předpokládat, že každý rok vyčerpáme stejnou poměrnou část celkové alokace (26,69/9=2,96 miliard eur na rok). Dále 15

LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o. , 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

31

předpokládejme, že koruna by vůči euru posilovala o 4 % ročně, jak tomu bylo v období 2000-2006. Pokud Česká republika do konce roku 2015 nezavede euro a nedojde ani ke stanovení centrální parity s ± 15 % fluktuačním pásmem kurzu české koruny k euru (tj. nevstoupíme do režimu ERM II), pak by poslední část alokace vyplácená v roce 2015 byla přepočítávána kurzem 19,83 CZK/EUR. Souhrnná alokace programového období 2007-2013, kterou budeme moci čerpat po dobu devíti let, by tak kvůli uvažovanému posilování koruny činila 626,6 miliard korun namísto 733,6 miliard korun při měnovém kurzu z konce roku 2006.“16 U subjektů, realizujících své transakce jen se státy pouţívající euro, dojde dokonce k úplnému zrušení kurzového rizika. Eurostat (2009) uvádí, ţe v roce 2008 směřovalo 84,9 % českého vývozu do ostatních zemí EU a aţ 76,9 % z celkového dovozu ČR pocházelo opět ze zemí EU. To značně podtrhuje význam tohoto přínosu. Pro národní ekonomiku představuje odstranění kurzového rizika vůči euru trvalý a okamţitý přínos. „Například Slovenská národní banka ve své studii Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo (2006, s. 9) zpracované před zavedením eura na Slovensku spočítala, že na základě odhadu ceny kurzového rizika (0,22% hodnoty objemu transakcí vystavených eurovému riziku) a objemu transakcí vystavených eurovému riziku (8,34% HDP) je velikost eliminace kurzového rizika vůči euru na úrovni 0,02% slovenského HDP.“17

Omezení

kurzového rizika je jedním z hlavních faktorů, který spouští řadu nepřímých přínosů. Lze očekávat růst zahraničního obchodu, příliv kapitálu do země, hlubší integraci finančních trhů a stabilizaci veřejných financí. Zvýšení zahraničního obchodu bude provázeno zvýšením zaměstnanosti a zvýšením celkové ţivotní úrovně v České republice. Sníţení transakčních nákladů Zavedení eura v ČR bude mít další okamţitý a trvalý přínos ve formě úspor transakčních nákladů. Dojde ke sníţení finančních nákladů, které jsou spojeny se směnárenskými poplatky, stejně tak i administrativních transakčních nákladů, zahrnujících především náklady na správu účetních systémů umoţňujících zpracování dat ve více měnách, správu devizových prostředků, osobní náklady na zaměstnance zajišťující devizové operace apod. Transakční náklady nelze zcela eliminovat, neboť mnoho subjektů bude i nadále realizovat své finanční 16

LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o., 2010. ISBN 978-80-87197-26-4. 17 LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o., 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

32

transakce ve více měnách. Velký význam však bude mít úspora transakčních nákladů především pro podnikatele obchodující jen se zeměmi eurozóny. Maďarská národní banka odhadla celkovou výši úspor transakčních nákladů na 0,18 – 0,30 % HDP (2002), Polská národní banka na 0,21 % HDP (2004) a Slovenská národní banka na 0,36 % HDP (2006). Pro ČR nabízí odhad úspor víceguvernér ČNB Miroslav Singer ve výši 0,5 % HDP (2007). Sníţení nákladů na obstarání kapitálu Náklady na obstarání kapitálu souvisejí s cenami finančních produktů dostupných na finančních trzích. Ukazatelem těchto nákladů jsou úrokové sazby. Členství v eurozóně je podmíněno přijetím společné měnové politiky EU, která se snaţí zajistit cenovou stabilitu s cílem udrţet ve střednědobém horizontu inflaci pod dvěma procenty. Nízkou inflací můţe Evropská centrální banka udrţovat nízké úrokové sazby. Přistoupením ČR do eurozóny se proto také dají očekávat nízké úrokové sazby, jeţ usnadní přístup ke kapitálu. Úrokové sazby měla Česká republika dlouhodobě niţší neţ ECB. Například v roce 2007 (srpen) byl vkladový nástroj (facilita) úročen diskontní sazbou ČNB 2,25 %, zatímco diskontní sazba ECB byla ve stejné době 3 % . V roce 2008 (srpen) byla diskontní sazba ČNB v souvislosti s rostoucí inflací navýšena na 2,5 %, zatímco sazba ECB činila 3,25 %. Pokud by Česká republika vstoupila do eurozóny například v roce 2007 nebo 2008, nebylo by reálné očekávat pokles úrokových sazeb. Obrat nastal teprve aţ v průběhu ekonomické krize, kdy ČNB stanovila diskontní sazbu v květnu 2009 na 0,50 %, zatímco ECB uplatňovala sazbu ve výši 0,25 %. Avšak úrokové sazby, které nabízejí v ČR komerční banky, jsou vyšší neţ v eurozóně. Je to dáno vyšším rozpětím mezi výpůjčními a zápůjčními sazbami. Vstup do eurozóny s sebou přinese integraci finančních trhů a z toho plynoucí větší konkurenci, která by mohla toto rozpětí sníţit. Přístup k novým produktům finančních trhů bude snazší a tím dojde ke sníţení nákladů na obstarání kapitálu ekonomickým subjektům. Sníţení nákladů na kapitál můţe mít pro českou ekonomiku trvalý přínos, který se projeví aţ ve střednědobém horizontu, kdy dojde ke zvýšení konkurence na českém finančním trhu. „Pokud jde o kvantifikaci snížení nákladů na obstarání kapitálu, Bureš (in Lacina, ed., 2008) modeluje dopad snížení reálných úrokových sazeb na ziskovost podniků, přičemž snížení reálné úrokové sazby o jedno procento by se takto mělo odrazit v růstu HDP o 0,06 %.“18

18

LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o. , 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

33

Vyšší transparentnost cen Ceny zboţí a sluţeb v eurozóně jsou snadno porovnatelné. Spotřebitel nemusí ceny sloţitě přepočítávat a můţe si tak vybrat cenově nejdostupnější produkt nabízený prodejcem v jakémkoliv členském státě Evropské unie. Tento fakt povede k pozitivnímu ovlivnění konkurence na jednotném vnitřním trhu EU vedoucí ke sblíţení či vyrovnání cen srovnatelného zboţí a sluţeb. Země, které zavedly euro v roce 2002, zatím neukazují podstatné sblíţení cenových hladin, neboť uplynul jen krátký časový horizont. Efekt větší transparentnosti cen lze očekávat aţ v dlouhodobém horizontu, jakmile obchodníci zaregistrují větší zájem spotřebitelů kupovat zboţí napříč členskými státy eurozóny. Pro českou ekonomiku představuje vyšší transparentnost cen trvalý, zpočátku však mírný přínos.

4.2.2 Přímé náklady plynoucí se zavedením eura Přímé náklady jsou negativní dopady na ekonomiku plynoucí z přijetí společné měny, které jsou vyvolány bezprostředně po jejím zavedení. Moţnými přímými náklady mohou být: ztráta autonomní měnové politiky a ztráta moţnosti řízení měnového kurzu, bezprostřední růst cenové hladiny, administrativní a technické náklady přechodu na euro a specifické náklady bankovního sektoru. Ztráta autonomní měnové politiky a ztráta moţnosti řízení měnového kurzu Česká národní banka pouţívá celou řadu nástrojů měnové a kurzotvorné politiky pro udrţení stability české ekonomiky. V době nepříznivého vývoje hospodářského cyklu (v době recese) přistupuje ČNB k tzv. expanzivní politice, kdy se snaţí zvýšit mnoţství peněz v oběhu a tím oţivit ekonomiku. K tomu pouţívá nejrůznějších nástrojů jako sníţení povinných minimálních rezerv, sníţení úrokových sazeb či nákup cenných papírů a státních dluhopisů. Sníţením povinných minimálních rezerv, které musí mít banky komerční u centrální uloţené, dojde k navýšení mnoţství peněz v oběhu. Komerční banky mají k dispozici více peněz k půjčování svým klientům. Pro klienty jsou tyto peníze levnější a snadno dostupné, a tudíţ si mohou dovolit investovat do nejrůznějších produktů, např. podnikatelé nakoupí více strojů a rozšíří výrobu, spotřebitel si vybaví svoji domácnost apod. Tím se ekonomika začne vymaňovat z recese. Podobně je tomu tak i v případě dalších nástrojů. Sníţením úrokových sazeb také zlevňuje kapitál a zvýší se objem peněz v oběhu. Komerční banky si levný kapitál nakoupí od centrální banky a klienti pak od komerčních bank.

34

Nákupem cenných papírů a státních dluhopisů centrální bankou opět dojde k navýšení oběţiva. Zvyšováním objemu peněz v ekonomice sice roste reálný produkt, zvyšuje se poptávka, podnikatelské investice, ale zároveň roste i cenová hladina a inflace. Inflace znamená zvyšování cenové hladiny v důsledku růstu cen. Mírná nevadí, je dokonce i ţádoucí. Za optimální se povaţuje 2% roční míra. Roční míra inflace je průměrný roční cenový růst vyjádřený změnou průměrné cenové hladiny za posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců. Vysoká inflace představuje znehodnocení kupní síly peněz a nestabilitu ekonomiky. Příklad velké hyperinflace vypukl po první světové válce v Německu, kdy se 1 dolar v jednom okamţiku „vyšplhal“ aţ na 12 bilionů výmarských marek. Pro chleba lidé chodili doslova s „košem plným peněz“. Někteří penězi i topili. Celé hospodářství se tak hroutilo. Proto v době konjunktury (příznivého vývoje hospodářského cyklu) přichází ČNB s restriktivní politikou, kdy sniţuje mnoţství peněz v ekonomice. Pouţívá k tomu nástrojů, jako zvyšování povinných minimálních rezerv, zvyšování úrokových sazeb či prodej cenných papírů a státních dluhopisů. Zvýšením povinných minimálních rezerv dojde ke staţení peněz z oběhu. Komerční banky si musejí u centrální banky uloţit více peněz. Tím jich budou mít méně pro své klienty. Kapitál pro klienty zdraţí, nebude ochota si půjčovat. Dojde ke sníţení investic, poptávky, cenové hladiny i sníţení inflace. Vlivem zvýšení úrokových sazeb taktéţ zdraţí kapitál a nebude ochota si půjčovat, čímţ se sníţí i inflace. Stejně tak prodejem cenných papírů a státních dluhopisů centrální bankou se odčerpají peníze z ekonomiky, čímţ budou vzácnější, draţší. Kromě výše uvedeného provádí ČNB, za účelem stabilizace makroekonomického prostředí státu, ještě kurzovou politiku. ČNB můţe českou měnu posílit tím, ţe bude na devizových trzích nakupovat české koruny. České koruny budou v zahraničí vzácnější a podraţí. Koruna tak posílí, apreciuje. Naopak, kdyţ bude ČNB koruny prodávat a nakupovat jinou měnu, koruna oslabí, depreciuje. Depreciace krátkodobě posílí konkurenceschopnost domácích vývozců, jelikoţ jejich produkty budou levnější oproti produktům oceněných v jiných měnách. Pokud roste export, jde o expanzivní politiku. Dochází k růstu reálného produktu, ale zároveň i růstu inflace. U revalvace dojde k opačnému efektu, tedy k růstu importu, zpomalení růstu reálného produktu a ke sníţení inflace. Nástroje měnové a kurzové politiky představují v krátkém časovém období důleţité faktory pro udrţení nebo obnovení makroekonomické stability. Vstupem České republiky do eurozóny by ČNB přišla o moţnost pouţití těchto nástrojů, neboť bude muset akceptovat 35

kurzovou a měnovou politiku Eurosystému, přičemţ ČNB bude jen jedním členem tohoto rozhodovacího mechanismu, který zahrnuje ECB a všechny národní centrální banky členských států EU, které zavedly euro. Ztráta měnové a kurzové politiky sniţuje ten význam, ţe Česká národní banka není jediným hráčem, který dokáţe výrazně ovlivňovat mnoţství peněz v ekonomice nebo úroveň měnového kurzu. Důleţitou úlohu zde také hraje fiskální, neboli rozpočtová, politika státu, kdy pomocí systému veřejných rozpočtů dochází k přerozdělování masy peněz, a tím k ovlivnění ekonomického růstu, zaměstnanosti či stability cenové hladiny. U malých a otevřených ekonomik, jakou je i Česká republika, můţe mít mnohem větší dopad na ekonomiku také výkyv v přílivu a odlivu zahraničních investic, neţ zásahy centrální banky. To, ţe se stane ČR součástí eurozóny, nebude představovat problém v období stability. Problémy by však mohly nastat v případě výskytu zásadních vnitřních či vnějších šoků dopadajících na českou ekonomiku. Pokud by problémům čelila pouze ČR, nebude ECB měnit svou měnovou politiku pro celou eurozónu. ECB sleduje agregátní hodnoty za eurozónu jako celek. Malé ekonomiky, jakou je i ČR, budou mít jen malý vliv na vývoj agregátních ukazatelů, jakými jsou např. úroveň inflace nebo ekonomický růst. V případě odlišného vývoje tudíţ ECB nemůţe ČR věnovat zvláštní pozornost. Výrazný propad poptávky po automobilech by zasáhl ČR mnohem více neţ většinu zemí eurozóny. Automobilový a s ním související průmysl tvoří v ČR velkou část HDP. V roce 2008 činil podíl na celkové průmyslové produkci 18,69 %. Průměrná hodnota pro EU byla jen přibliţně 10 %. ČNB by se na propad poptávky po automobilech snaţila zareagovat pomocí své autonomní měnové či kurzotvorné politiky a pomoci tak ekonomice. Devalvací koruny by podpořila vývozce na zahraničních trzích. Sníţením úrokových sazeb by umoţnila snazší přístup výrobců ke kapitálu a sníţila by jim tak výrobní náklady. Niţších úroků by jistě vyuţily také firmy z jiných oborů, které by mohly díky levnějším úvěrům rozšířit svoji výrobu a vstřebat tak pracovníky propuštěné z automobilového průmyslu. Pokud ale v eurozóně bude mít hospodářské problémy jen malý počet členských států, nebude Eurosystém devalvovat euro ani sniţovat úrokové sazby pro celou eurozónu. Postiţenému členskému státu tak zůstanou v ruce jen nástroje fiskální politiky a samovyrovnávací trţní mechanismy, jako mobilita práce a kapitálu nebo flexibilita mezd a cen. Nástroje fiskální politiky jsou značně omezeny pravidly Paktu stability a růstu, který neumoţňuje provádět příliš expanzivní fiskální politiku. Dle pravidel Paktu stability a růstu

36

nesmí deficit veřejných financí přesáhnout 3 % HDP a kumulované zadluţení veřejných financí nesmí překročit 60 % HDP. Do měnové unie se tudíţ nedoporučuje vstupovat dříve, neţ přistupující země dosáhne dostatečného stupně sladěnosti hospodářských cyklů a celkové struktury hospodářství se zeměmi měnové unie. ČR se zatím nejeví jako dostatečně sladěná se státy eurozóny. Hospodářské cykly i struktura českého hospodářství se spíše od roku 2003 od eurozóny odchylují. Překvapivě ještě roste podíl průmyslu na celkové produkci naší ekonomiky, zatímco sluţby se tak rychle nerozvíjejí. Proto se ještě nedoporučuje ČR vstup do eurozóny, protoţe riziko výskytu asymetrického šoku by bylo vysoké. Slovenská národní banka (2006, s.46) uvádí výsledky analýzy provedené Mezinárodním měnovým fondem, ze které vyplývá, ţe ztráta autonomní měnové politiky by nemusela pro ČR znamenat tak velké nebezpečí, jaké ukazují analýzy sladěnosti. Nicméně také dále zmiňuje, ţe španělská, řecká a portugalská ekonomika také nebyly před vstupem do eurozóny dostatečně sladěny. Bezprostřední nárůst cenové hladiny Při zavedení eura se občané nejvíce obávají růstu cenové hladiny. Průzkum veřejného mínění z března 2007 zjišťovaný Evropskou komisí ukázal, ţe aţ 79 % respondentů z ČR vyjádřilo své obavy z navýšení cen vlivem přijetí eura. Přepočet národní měny na euro probíhá pomocí přepočítacího koeficientu, který je ukotven v národní legislativě a je závazný. Je vyjádřen mnoţstvím národní měny za euro a stanoven na šest platných číslic (např. 1,95583 DEM/EUR). Zaokrouhlování probíhá na nejbliţší eurocent, tudíţ by přepočtem nemělo dojít k výraznému nárůstu cenové hladiny. Výjimku mohou tvořit obchodníci, kteří budou zaokrouhlovat ceny směrem nahoru nebo dolu pro marketingové účely, aby dosáhli atraktivních cen. K prudkému nárůstu cen můţe dojít také v katalozích či jídelních lístcích, a to z důvodu, ţe podnikatelé se nebudou pouštět do tisku nových katalogů rok nebo i dva před plánovaným zavedením eura. Následně pak při oceňování na euro a tisku nových katalogů zakomponují i dříve odloţené cenové úpravy. Údaje Eurostatu z roku 2003 však uvádějí, ţe zavedení eura ve dvanácti členských státech EU v roce 2002 dramaticky nenavýšilo růst cenové hladiny. Z celkové inflace eurozóny ve výši 2,3 % se dopad zdraţování kvůli zavedení eura podílel hodnotou jen 0,120,29 %. Bezprostřední růst cenové hladiny by měl pro ČR znamenat okamţitý jednorázový náklad, který se projeví v období asi půl roku před aţ rok po zavedení eura.

37

Administrativní a technické náklady přechodu na euro Různé ekonomické subjekty, jako podnikatelé, finanční instituce či instituce veřejného sektoru, budou muset čelit administrativním a technickým nákladům plynoucích z přechodu na euro. Aţ 60 % těchto nákladů budou tvořit IT náklady. Bude zapotřebí přizpůsobit softwarové programy pro účetnictví, daňová přiznání, fakturace, finanční řízení apod. tak, aby tyto programy byly schopné pracovat se dvěma měnami současně, a to v období půl roku před zavedením eura a rok po jeho zavedení. Následně jiţ budou pracovat jen s měnou jedinou, s eurem. Veškeré ceny v obchodech, katalozích, na internetu, na fakturách, výplatních páskách, výpisu z účtu atd. se budou muset zobrazovat v obou měnách, a to v korunách a v eurech dle přepočítacího koeficientu a při respektování zásad zaokrouhlování na nejbliţší eurocent. Další technické náklady přibudou podnikatelům či úřadům během čtrnáctidenního období duální cirkulace, kdy budou v oběhu obě měny najednou, coţ bude klást větší nároky na jejich manipulaci a uskladnění. Další náklady budou vydány na vyškolení zaměstnanců, kteří v rámci své pracovní náplně přijímají a vydávají peníze, v pouţívání eura, rozpoznání jeho bezpečnostních prvků a práce s novým softwarovým programem. Bude zapotřebí šíření informací o zavedení eura, coţ s sebou také přinese náklady. Vláda bude muset realizovat rozsáhlou informační kampaň týkající se celé řady témat spojených s přijetím eura, jako je termín zavedení eura, doba duální cirkulace obou měn, podoba euromincí a bankovek, náleţitosti duálního oceňování a zaokrouhlování cen, přepočítací koeficient mezi korunou a eurem, propagace a zřízení internetových stránek, telefonní linky a e-mailu pro poskytování informací občanům a podnikům apod. Podnikatelům navýší náklady vytištění nových katalogů v eurech, cenovek, jídelních lístků, či úprava ceníků uváděných na internetových stránkách. Administrativní a technické náklady přechodu na euro představují pro Českou republiku jednorázové náklady. „Záklasník (in Lacina, ed., 2008) tyto náklady přechodu na euro vyčíslil pro podnikatele na 0,86 % HDP. Jedná se o hrubou kalkulaci na základě odhadů. Studie Slovenské národní banky (2006, s. 26)odhaduje administrativní a technické náklady pro celou ekonomiku ve výši 0,3-0,8 % HDP.“19 Je třeba připomenout, ţe podobná opatření jiţ řada subjektů realizovala v roce 1992, kdy došlo k přechodu z československé na českou korunu.

19

LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o. , 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

38

Specifické náklady bankovního sektoru Bankovní sektor zaznamená kromě výše uvedených administrativních a technických nákladů ještě náklady specifické. ČNB bude nést náklady spojené s výrobou a distribucí eurových bankovek a mincí a staţením korunových bankovek a mincí z oběhu a jejich likvidací. Komerční banky budou muset uzpůsobit software pro zobrazování částek v eurech, bankomaty pro vydávání eur, zajistit bezplatné výměny korunových bankovek za eurové apod. Tyto náklady se projeví jednorázově. Při přechodu na společnou měnu však banky zaznamenají ještě náklady trvalého charakteru, a to v podobě omezení příjmů z devizových transakcí, neboli zisků z kurzových provizí. „Například v Komerční bance činil v roce 2007 čistý zisk z celkových kurzových provizí přibližně 14 % jejího čistého zisku (KB, 2008).“20 Devizové transakce představují příjmy bank na straně jedné, na straně druhé však náklady subjektů, tudíţ pro ekonomiku jako celek to nebude znamenat náklad.

4.2.3 Nepřímé náklady a přínosy Přímé náklady a přínosy, vyplývající ze zavedení eura, vyvolají zprostředkovaně ještě další nepřímé přínosy a náklady. Ovlivnění inflace Zavedení eura můţe s sebou přinést například inflaci. Jak jiţ bylo řečeno dříve, o inflační politiku se v České republice stará ČNB. Vstupem do eurozóny přejdou její pravomoci na ECB. Pokud inflační tlaky zasáhnou jen naši zemi či okolní region, avšak nepostihnou většinu eurozóny, není v takovém případě v zájmu ECB aktivně zasahovat. Tento úkol pak náleţí jednotlivým vládám, které musí při inflační hrozbě přistoupit k některým fiskálním opatřením, jako je např. omezení vládních výdajů. Cílem ECB je rovněţ cenová stabilita vyjádřená 2% mírou inflace. Při odhadu moţného budoucího vývoje míry inflace v ČR je vhodné poučit se z vývoje míry inflace v současných členských zemích v období před a po zavedení eura. Průměrná míra inflace se do druhé poloviny roku 2008 přibliţovala cíli stanovenému ECB, tedy hodnotě 2 %. Vlivem celosvětové hospodářské krize se současné hodnoty inflace v některých zemích EU dokonce

20

LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o. , 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

39

pohybují v záporných hodnotách. Španělsko, Portugalsko, Řecko či Irsko vykazují trvale hodnoty nad průměrem EU, zatímco Německo, Finsko a Rakousko mají hodnoty spíše niţší. Protiinflační politika je obsaţena i v maastrichtských kritériích. Jedno z nich, kritérium cenové stability, je definováno jako průměrná míra inflace měřená za posledních dvanáct měsíců před šetřením, jeţ nepřekračuje o více neţ 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských zemí, které dosáhly za stejné období nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Toto kritérium ČR, jako kandidátská země pro vstup do eurozóny, trvale splňuje. Protiinflační kritérium jde ruku v ruce s Paktem stability a růstu, neboli fiskálními opatřeními vlád členských států EU ve smyslu nezvyšování vládních výdajů k HDP. Současná daňová harmonizace v ČR, která zvýší některé nepřímé daně, představuje proinflační impulz. Tento impulz by vzhledem k tomu, ţe vstup ČR do eurozóny se v nejbliţší době nepředpokládá, mohl být eliminován, neboť daňová harmonizace by v době vstupu jiţ mohla být ukončena. Někteří ekonomové tvrdí, ţe inflaci si z větší části vytváří ekonomika sama. Můţe být vyvolána očekáváním obyvatelstva. Pokud z nějakého důvodu má obyvatelstvo pesimistická očekávání, plynoucí třeba ze špatných zkušeností z minulosti, a nebudou centrální bankou přesvědčeni o opaku, mohou svá očekávání promítnout i do svého jednání. Nájemci zvýší nájmy, banky úrokové sazby, odbory si vynutí zvýšení mezd apod. Inflační očekávání se tím promítnou do skutečnosti. Výsledkem pak můţe být opravdová inflace. Kdyby u obyvatelstva přijetí eura vyvolávalo pesimistická očekávání, mohlo by k ní reálně po zavedení dojít. Obyvatelstvo by tudíţ mělo být důkladně informováno o celé problematice týkající se eura, aby se předešlo případným obavám a spekulacím budoucího vývoje. ČR, vzhledem ke své dosaţené ekonomické úrovni, vykazuje niţší cenovou hladinu vůči zemím eurozóny. Při ekonomické konvergenci, tedy přibliţování české ekonomiky k vyspělým zemím eurozóny, bude docházet k vyrovnání těchto cenových hladin. Toto sbliţování neboli proces cenové konvergence, v praxi znamená, ţe rozdíl mezi cenami bochníku chleba v eurozóně a v domácí ekonomice se po přepočtu měnovým kurzem bude sniţovat. Cenové přiblíţení mezi dohánějící (ČR) a doháněnou ekonomikou (státy eurozóny) probíhá nejčastěji dvěma kanály. Prvním z nich je inflační diferenciál neboli vyšší domácí inflace v dohánějící ekonomice. Druhý kanál je kurzový. Probíhá formou zhodnocování nominálního měnového kurzu. V ČR je v současné době činný převáţně kanál kurzový. Proces dohánění cenových hladin v ČR probíhá postupně prostřednictvím dlouhodobého trendu posilování české koruny vůči euru. Dlouhodobý trend posilování české měny probíhal aţ do třetího čtvrtletí roku 2008, kdy se projevily důsledky finanční krize, a koruna oslabila. Vstup do Eurozóny souvisí s uzavřením kurzového kanálu, neboť vstupem ČNB ztratí 40

moţnost ovlivňovat měnový kurz. Další cenová konvergence bude následně probíhat uţ jen prostřednictvím inflačních diferenciálů. Z uvedeného důvodu představuje nízká cenová úroveň do budoucna jeden z inflačních faktorů způsobující vyšší inflaci u nás neţ v eurozóně. Pokud však bude nadále tempo růstu produktivity práce v české ekonomice vyšší neţ v eurozóně, nemusí být tato inflace škodlivá. Pro lepší představivost si uveďme vývoj cenové konvergence a růst produktivity práce v následujících přehledech.

Tab. 3 Cenová konvergence (srovnání cenových hladin soukromé spotřeby domácností) Země/rok

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Eurozóna12 100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

ČR

45,4

47,8

49,5

56,4

52,6

53,4

56,6

59,8

60,9

69,2

Maďarsko

44,5

46,1

49,0

52,3

56,8

56,3

59,8

61,6

58,7

64,5

Polsko

69,4

70,5

73,2

74,7

74,6

72,0

73,2

73,0

74,5

73,3

Slovensko

40,8

39,6

44,2

42,9

44,2

48,9

52,9

53,9

55,9

62,0

Slovinsko

72,1

72,5

72,4

73,1

73,6

73,6

72,8

74,0

74,8

75,9

Zdroj: Eurostat

Tab. 4 Meziroční % růst produktivity práce (- údaje nejsou k dispozici) Země/rok

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

EU - 15

1,6

2,7

1,0

1,4

1,2

1,4

1,1

1,7

1,1

-

ČR

3,2

3,9

6,7

2,4

4,9

3,7

4,6

5,2

3,9

2,5

Maďarsko

0,0

4,2

6,0

3,7

4,4

5,6

4,1

3,7

1,3

-5,1

Polsko

-

-

2,6

4,6

16,1

5,6

3,5

5,0

-15,5

-

Slovensko

2,6

3,1

4,1

8,0

7,3

2,4

2,9

6,8

6,4

-

Zdroj: Eurostat

41

Dalším faktorem inflačních tlaků v dohánějících zemích s vyšší produktivitou práce, v porovnání se zeměmi doháněnými, bude také zřejmě vliv tzv. Balassa – Samuelsonova efektu (B-S efekt). B-S efekt vysvětluje moţné příčiny vzniku vyšší inflace v dohánějících ekonomikách. Zmíněný model předpokládá rozlišení statků mezi obchodovatelné a neobchodovatelné. Obchodovatelný sektor nejčastěji představuje produkci výrobků, se kterými lze obchodovat na mezinárodních trzích. Je podroben tlakům zahraniční konkurence a produktivita práce zde roste rychleji. Neobchodovatelný sektor tvoří sluţby, jako je např. kadeřnictví, poštovní sluţby, pohostinství, ubytovací a kulturní zařízení apod. Růstu produktivity práce v obchodovatelném sektoru odpovídá i úměrný růst mezd. Mzdový růst se následně šíří i do neobchodovatelného sektoru, i kdyţ zde není růst produktivity práce jako u obchodovatelného sektoru. Důvod je takový, ţe by nikdo neměl zájem pracovat ve sluţbách, kdyţ druhé odvětví přináší vyšší přínos. Projevený efekt (B-S efekt) způsobuje i růst cenové hladiny. Celkový nárůst cenové hladiny v dohánějící ekonomice je způsobena zmíněným nárůstem mezd v neobchodovatelném sektoru (růstem mezd kadeřníků, pracovníků pošt apod.). Současné studie však nepřipisují velký vliv B-S efektu na celkové inflaci v dohánějících zemích. „Například Schadlerová a kol. (2005) sumarizují výsledky některých prací zabývajících se odhadem podílu B-S efektu na inflaci v kandidátských zemích, přičemž příspěvek k celkové inflaci odhadují v rozmezí 1-2 % ročně (1,6 % pro ČR).“21 Můţe tedy euro například zdraţit sluţby? Odpověď na tuto otázku nám pomohou objasnit jednak zkušenosti členských států eurozóny, jednak výsledky empirických výzkumů. V praxi jsou ceny obchodovatelného zboţí v průměru vyšší ve vyspělých státech EU (Německo, Francie), neţ v ČR, nicméně rozdíl není tak veliký jako u zboţí neobchodovatelného, kam spadají sluţby. Vývoj cen ve směru zdraţování sluţeb lze očekávat, nicméně je třeba říci, ţe tento jev souvisí spíše s procesem dohánění ekonomické úrovně v rámci celého integračního procesu ČR do EU a nikoliv s aktem přijetí eura samotným. Neexistuje mnoho studií zaměřených na dlouhodobou předpověď vývoje míry inflace v ČR po vstupu do eurozóny. „Přesto můžeme zmínit predikci R. Vinterové uvedenou v rámci vystoupení na konferenci „Euro – naše příští měna“ 4. 10. 2007 v Praze, která s ohledem na zkušenosti Irska se vstupem do eurozóny odhaduje roční míru inflace v ČR po vstupu do eurozóny v rozmezí 5 – 6 %.“22

21

LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o., 2010. ISBN 978-80-87197-26-4. 22 LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o., 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

42

Jaké scénáře moţného vývoje míry inflace mohou v ČR po zavedení eura nastat? První scénář předpokládá míru inflace v ČR podobnou inflaci v eurozóně, blíţící se dlouhodobému cíli ECB ve výši 2 %. ČR by nevykazovala významné inflační rozdíly oproti průměru eurozóny. Tento scénář se, s ohledem na otevřenost a propojenost ekonomiky s ostatními státy EU, jeví jako nerealistický, neboť lze jen těţko předpokládat pokračující proces dohánění ekonomické úrovně při stávající cenové hladině. Druhý scénář předpokládá pádivou, tedy dvoucifernou inflaci ročně. Vzhledem k neustále se oddalujícímu datu vstupu ČR do eurozóny, pokračující cenové konvergenci, provádění fiskální politiky s cílem plnění maastrichtských kritérií a pravděpodobnému odeznění projevů finanční krize v prognózovaném období, je vznik druhého scénáře málo pravděpodobný. Třetí scénář předpokládá skokový a razantní nárůst cen ihned po přijetí eura. Jelikoţ mají vliv na vývoj inflace v ČR především dlouhodobé faktory, je tento scénář také nepravděpodobný. Kromě toho se tak ze zkušeností v ţádné současné zemi eurozóny nestalo. Nejpravděpodobněji se jeví scénář s mírně vyšší inflací v řádu jednotek procentních bodů oproti průměru eurozóny, způsobený procesem dohánění cenové úrovně související s přibliţováním ekonomické úrovně ČR a vyspělejších zemí eurozóny. Inflace bude zřejmě ovlivněna i jinými faktory, které s přijetím eura zjevně nesouvisí. Dalšími vlivy můţou být např. vývoj cen klíčových surovin na světových trzích (benzín, ropa) či vývoj ekonomik našich strategických obchodních partnerů. Tyto vlivy se dají jen těţko odhadnout. K eliminaci zmíněných inflačních rozdílů mezi ČR a vyspělejšími zeměmi eurozóny bude docházet s rostoucí úrovní českého HDP na obyvatele vzhledem k průměru eurozóny a s přibliţováním srovnatelných cenových hladin. Na závěr je třeba říci, ţe vznik moţných inflačních stimulů nelze přisuzovat výhradně procesu přijetí eura v naší zemi. Jiţ po pádu ţelezné opony započala naše země proces ekonomické transformace s cílem přejít na trţní hospodářství a přiblíţit se ekonomické úrovni vyspělým ekonomikám směrem na západ. Moţné inflační tlaky tedy souvisí se snahou ČR docílit podobné ţivotní úrovně, jaký mají obyvatelé ve vyspělých evropských státech. Nikoliv v povinnosti přijmout euro.

43

Ovlivnění ekonomického růstu Jedním z hlavních motivů zavedení eura je jeho kladný vliv na ekonomický růst. Za ukazatele ekonomického růstu budeme povaţovat růst hrubého domácího produktu (HDP). Ten nám poskytuje jednak informace o výkonnosti dané ekonomiky, a jednak v dlouhém období odráţí změnu ţivotní úrovně obyvatel. „Studie Národní banky Slovenska uvádí předpokládaný nárůst HDP v souvislosti se zavedením společné měny o 7 až 20 % v dlouhém období, přičemž největší prospěch ze zavedení by měl mít podnikatelský sektor (2006a). Vliv eura na příjmy průměrné domácnosti se v průběhu prvních 10 let po zavedení společné měny na Slovensku odhaduje na 4,6 % (2006b).“23 Dlouhodobý kladný ekonomický růst má vliv na zvyšování příjmů obyvatel, jeţ jsou přímo úměrné kvalitě jejich ţivota. Obyvatelé ČR mají ve srovnání s ostatními členskými státy EU niţší střední příjem, a právě proto se zavedení eura jeví jako ten správný krok. Nelze přesně určit, zda přijetí eura bude mít pozitivní či negativní vliv na dlouhodobý ekonomický růst v ČR. Analýzu do budoucna lze zaloţit na logických úvahách a ekonomických teoriích nebo na zkušenostech se zavedením eura v ostatních zemích eurozóny. Pozitivně můţe ekonomický růst ovlivnit proces prohlubování mezinárodní spolupráce a odbourávání bariér zahraničního obchodu. Zavedení jednotné měny s sebou přinese přínosy ve formě sníţení transakčních nákladů, zvýšení transparentnosti cen či minimalizace kurzového rizika. Větší výhodu ze zapojení do mezinárodního obchodu mají malé ekonomiky vykazující vyšší stupeň otevřenosti, mezi které patří i Česká republika. Podle teorie reciproční poptávky dle Stuarta Milla, má vývoz z malé ekonomiky, oproti velkým ekonomikám, daleko větší šanci najít své spotřebitele v zahraničí. Důvodem je větší zahraniční trh, a tedy i vyšší poptávka, oproti trhu domácímu. Díky vyšší poptávce v zahraničí získají vývozci mnohem více peněz, neţ by dosáhli na domácím trhu. Čím větší je zahraniční poptávka, tím vyšší cenu lze za tuzemské zboţí získat. Zavedení eura, jeţ s sebou přináší odstraňování bariér zahraničního obchodu, můţe tyto výnosy ze zahraničního obchodu ještě zvyšovat. Odstranění bariér zahraničního obchodu ale s sebou současně přinese i nabídku zahraničního zboţí. Poptávka po zahraničním zboţí je však v ČR malá oproti velké zahraniční nabídce. Poroste tak výnos z vývozu a náklady na dovoz se budou sniţovat. Tím poroste čistý vývoz (rozdíl mezi vývozem a dovozem, neboli exportem a importem). Růst čistého vývozu 23

LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o. , 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

44

je jedním z faktorů ovlivňujících pozitivní ekonomický růst. Lze tedy vyvodit závěr, ţe přijetí společné měny a odstranění bariér zahraničního obchodu, bude mít pro ČR přínos v podobě růstu čistého vývozu, jenţ pozitivně ovlivní ekonomický růst. V roce 2002 byla publikována studie Frankela a Rose zabývající se vlivem měnových unií na zahraniční obchod a HDP. „Dle jejich zjištění účast v měnové unii zvyšuje zahraniční obchod se členy této měnové unie o 290 %, aniž by přitom došlo k poklesu zahraničního obchodu se zbytkem světa, přispívá k větší míře otevřenosti ekonomiky a ke zvyšování životního standardu obyvatel. Přičemž nárůst míry otevřenosti ekonomiky o 1 procentní bod by měl způsobit nárůst HDP na obyvatele o 1/3 procentního bodu během následujících dvaceti let (Frankel, Rose, 2002).“24 Za předpokladu, ţe v okamţiku vstupu ČR do eurozóny bude činit zahraniční obchod s eurozónou 130 % HDP, dojde vlivem „Roseova efektu“ ke zvýšení zahraničního obchodu s eurozónou na 507 % HDP. Navýšením ekonomiky o 1 procentní bod by došlo k nárůstu HDP/obyvatele o 124,5 % (377 x 1/3 = 124,5). V průběhu 20 let po vstupu do eurozóny, by tak mělo dojít ke zvýšení ţivotní úrovně obyvatel ČR o 124,5 % (z 16 000 na 35 920 euro v reálných cenách). Nutno zde podotknout, ţe v analýze pánů Frankela a Rose bylo pouţito vzorku mnoha malých rozvojových zemí, v jejichţ případě opravdu došlo po přijetí společné měny k nárůstu otevřenosti o desítky či stovky procent. ČR je však jiţ v dnešní době velmi otevřenou ekonomikou, zejména vůči státům EU, tudíţ „Roseův efekt“ nelze reálně předpokládat. Proto modely zaloţené na historických skutečnostech jiných států nelze přesně aplikovat na českou ekonomiku. „Z výsledků posledních studií (Baldwin et al., 2008) vyplývá, že vliv eura na nárůst zahraničního obchodu mezi státy eurozóny je pozitivní a pohybuje se kolem 5 %.“25 V porovnání s „Roseovou teorií“ se jedná o malý nárůst zahraničního obchodu. Je však třeba zmínit, ţe státy eurozóny jsou vysoce ekonomicky vyspělé, propojené a účastní se společně i jiných fází ekonomické integrace (celní unie, jednotný vnitřní trh), jeţ mají také pozitivní vliv na nárůst obchodní výměny. Zavedení společné měny s sebou dále přinese např. zefektivnění alokace výrobních zdrojů mezi jednotlivými státy, růst objemu investic, zvýšení produktivity práce a dalších faktorů majících vliv na dlouhodobý ekonomický růst.

24

LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o., 2010. ISBN 978-80-87197-26-4. 25 LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o., 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

45

Ovlivnění kupní síly obyvatelstva ČR je zemí ekonomicky méně vyspělou ve srovnání s některými zeměmi eurozóny. Česká ekonomika se vyznačuje niţší úrovní vytvořeného produktu na obyvatele a niţší cenovou hladinou. Příklady lze vidět při porovnání domácích a zahraničních cen výrobků, zvláště pak sluţeb, které nepodléhají mezinárodní konkurenci, jako je tomu např. u obchodovatelných výrobků. S rozvojem naší ekonomiky však dochází ke zvyšování produktivity práce, zvyšování disponibilního důchodu obyvatel, k růstu cen statků a k postupnému vyrovnání cenových hladin mezi ekonomikami. K tomuto jevu dochází v delším časovém horizontu. Česká ekonomika je ve srovnání se slovenskou vyspělejší. Ekonomická vyspělost ČR byla v roce 2006 na zhruba 77% úrovni průměru zemí EU-25, zatímco ekonomická úroveň na Slovensku byla jen 58 %. Z uvedeného lze očekávat, ţe proces cenového vyrovnání se bude vyvíjet v ČR rychleji neţ na Slovensku. Přechod české koruny na společnou měnu euro bude probíhat pomocí přepočítacího koeficientu, jehoţ výše by měla přesně odráţet rovnováţný trţní stav. Při dodrţení nastavených pravidel by nemělo při přepočtu dojít k jednorázovému znehodnocení úspor a důchodů obyvatel. Ohrozit kupní sílu obyvatel by mohla skutečnost, kdy by byl přepočítací koeficient nastaven na takové hodnotě, která by neodpovídala reálnému stavu kupní síly měny v okamţiku přechodu. Výše disponibilního důchodu obyvatel by tím byla nadhodnocena nebo podhodnocena. Nicméně riziko výrazného vychýlení přepočítacího koeficientu od rovnováţné úrovně měnového kurzu je malé. Kupní sílu obyvatel můţe nadále ohrozit neseriózní chování obchodníků, kteří by nerespektovali pravidla zaokrouhlování měny a přechod by vyuţili ve svůj prospěch ke zdraţování cen. Tím by došlo k navýšení výdajů obyvatel při stávajících příjmech. Tomuto riziku by se mělo předejít schválením řady opatření jako je etický kodex či dalších nástrojů, které vyuţili členové eurozóny. V neposlední řadě riziko sníţení kupní síly občanů můţe způsobit rychlý růst cenové hladiny po vstupu do eurozóny. Jedná se o riziko, které se projeví v delším časovém horizontu a které vyplývá spíše ze samotné charakteristiky české ekonomiky, jakoţto země konvergující k vyspělosti zemí eurozóny, neţ s jednorázovým přechodem na euro.

46

5 Zkušenosti Slovenska s evropskou měnou. Srovnání české a slovenské ekonomiky 5.1 Zavedení eura na Slovensku Slovensko vstoupilo do EU v květnu 2004. Jiţ při svém jednání o vstupu, se zavázalo, ţe se stane členem Hospodářské a měnové unie, a po splnění podmínek přijme společnou měnu euro. Národní banka Slovenska spolu s Ministerstvem financí SR jiţ v roce 2003 schválila Strategii přijetí eura ve Slovenské republice. Hlavním poselstvím strategie bylo zavedení eura co nejdříve po splnění maastrichtských kritérií. V roce 2005 vypracovala Národní banka Slovenska spolu s Ministerstvem financí SR plán zavedení eura, jímţ odstartovaly konkrétní přípravy, které vyústily v pozdější přijetí eura. Maastrichtská kritéria, vyjma kritéria dlouhodobých úrokových sazeb, Slovensko při svém vstupu do EU prozatím nesplňovalo. Postupně se však, díky správnému nastavení hospodářské politiky, podařilo všechna kritéria naplnit. Bylo potřeba implementovat řadu důleţitých strukturálních reforem. Jednalo se zejména o reformu veřejných financí, harmonizaci daňového systému, reformu důchodového systému, změny v oblasti školství, zdravotnictví, sociální politice a na trhu práce. Přijatá opatření vedla ke zvýšení dlouhodobé stability hospodářství a dlouhodobé udrţitelnosti veřejných financí. V souladu s cenovou stabilitou bylo ještě zapotřebí dokončení cenové deregulace, jeţ by mohla vytvářet dodatečné tlaky na inflaci. Maastrichtská kritéria nebyla plněna jednotlivě, jejich hodnoty se vzájemně ovlivňovaly. Jak uvádějí konvergenční zprávy ECB a EK, kritérium dlouhodobé úrokové míry bylo plněno jiţ vstupem do samotné EU, kritéria míry inflace a stability výměnného kurzu Slovensko splňovalo od prosince 2007 a fiskální kritéria veřejného deficitu a veřejného dluhu v květnu 2008. Datum vstupu do eurozóy byl stanoven nejdříve na rok 2009. Před tímto datem jiţ Slovensko plnilo všechna uvedená maastrichtská kritéria se značnou rezervou. Splnění všech kritérií potvrdily konvergenční zprávy ECB a EK z května 2008. V následujícím přehledu je sumarizován vývoj plnění maastrichtských kritérií v SR.

47

Tab. 5 Vývoj plnění maastrichtských kritérií v SR kritérium

(vstup

do Říjen 2004

EU) Květen

Prosinec

Prosinec

Prosinec

Květen

2005

2006

2007

2008

2004 Veř. deficit 3,5

3,7

3,3

3,1

3,7

2,2

Veř. Dluh

42,6

43,6

34,5

30,4

29,4

Stav plnění NE

NE

NE

NE

NE

ANO

Míra

8,9

8,4

2,9

4,3

2,0

2,2

inflace

NE

NE

NE

NE

ANO

ANO

5,1

5,1

3,6

4,3

4,5

4,5

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

Mimo

Účast v

Účast v

Účast v

Účast v

výměnného ERM II

ERM II

ERM II

ERM II

ERM II

ERM II

kurzu

NE

NE

NE

ANO

ANO

42,8

Stav plnění Dlouh.

Úrok. Míra ANO Stav plnění Stabilita

Mimo NE

Stav plnění Zdroj: Konvergenční zprávy národní banky Slovenska a ministerstva financí SR.

Dnem 1. ledna 2009 se euro stává zákonným platidlem na Slovensku. Zkušenosti se zavedením jednotné evropské měny na Slovensku můţou být cenné a inspirativní i pro Českou republiku. Zavedení nové měny probíhalo dle „scénáře velkého třesku“, kdy byl vymezen duální oběh slovenské koruny a eura na pouhé dva týdny. Díky řádným přípravám se ukázalo toto období jako dostačující pro bezproblémový přechod na novou měnu. Aby Slovensko předešlo obavám z růstu cen, přijalo celou řadu opatření. Zavedlo tzv. etický kodex, časté kontroly Slovenské obchodní inspekce, činnost cenového výboru či aktivity spotřebitelských sdruţení. Etický kodex představoval dobrovolný závazek obchodníků plně respektovat pravidla pro přepočet cen z národní měny na euro a nezneuţívat tohoto přechodu k navýšení cen. Slovenská obchodní inspekce kontrolovala správnost duálního označování cen. Nesplnění podmínek bylo trestáno sankcemi. Vývoj cen byl rovněţ monitorován vládou prostřednictvím zřízeného cenového výboru.

48

Evropská komise zhodnotila průběh zavedení eura na Slovensku pozitivně. Objektivně nebylo spojeno s ţádným inflačním dopadem. K hladkému průběhu ovšem přispěla také dobře zvládnutá informační kampaň, zaměřená na všechny druhy subjektů.

5.2 Dopady zavedení eura na Slovensku Posouzení výhodnosti nové měny pro slovenskou ekonomiku komplikuje propuknutí finanční a hospodářské krize. Zároveň doba pouţívání nové měny je ještě příliš krátká na to, aby se její efekt mohl naplno projevit. Vliv zavedení eura na Slovensku můţeme odhadnout pomocí porovnání vývoje s podobnou ekonomikou, která ještě euro nezavedla. V úvahu by mohly připadat země tzv. Visegrádské čtyřky. Visegrádská čtyřka (V4) je aliance čtyř států střední Evropy, které spolu blízce spolupracují při jejich cestě k evropské integraci. Zaloţena byla 15. února 1991 jako Vyšehradská trojka. Jednalo se o státy Maďarska, Polska a Československé federativní republiky. Pádem komunistického reţimu zde bylo zapotřebí úzké spolupráce, důleţité pro jejich přechod od totalitního reţimu ke svobodné demokratické společnosti. Rozpadem Československa uţívá aliance označení Visegrádská čtyřka. Přijetím všech zemí V4 do EU dne 1. května 2004 došlo k ještě větší zahraničně-politické spolupráci mezi těmito zeměmi. Inspirací k zaloţení této aliance bylo historické setkání tří králů (uherského krále Karla I. Roberta, českého krále Jana Lucemburského a polského krále Kazimíra III. Velikého) v maďarském městě Visegrád v roce 1335. Tímto setkáním se uvedení králové taktéţ dohodli na těsné spolupráci v politických a obchodních záleţitostech a na věčném přátelství.

Obr. 3 Země Visegrádské čtyřky

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Visegr%C3%A1dsk%C3%A1_%C4%8Dty%C5%99ka

49

Z porovnávání ekonomik vyřadíme Maďarsko, protoţe si v uplynulých letech prošlo krizí veřejných financí a bylo donucené koncem roku 2008 čerpat záchranný úvěr z MMF, EU a Světové banky. Polsko taktéţ není dobrým adeptem pro srovnávání vzhledem ke své velikosti a menší závislosti na exportu. Nejvýhodnější se tedy jeví porovnání s Českou republikou. Při porovnání tempa růstu HDP, inflace a nezaměstnanosti není viditelný ţádný významný dopad zavedení eura. V krizovém roce 2009 můţeme zaznamenat o něco prudší pokles HDP a následně v roce 2010 zase vyšší růst. Uvedené výkyvy lze přiřadit vyšší závislosti Slovenska na dovozu na rozdíl od České Republice. Růst HDP na Slovensku byl vyšší uţ v době vstupu do eurozóny. Je to způsobeno procesem prohlubování ekonomické konvergence, při kterém dochází k vyššímu tempu ekonomického růstu v dohánějících ekonomikách, neţ je průměr eurozóny. Hlavním tahounem ekonomiky na Slovensku je automobilový průmysl. Stejně tak je tomu i v případě ČR.

Tab. 6 HDP v ČR Období 2008 2009 2010 2011

HDP v mld. Kč (v běţných cenách) 3 689,0 3 628,1 3 667,6 3 807,2

Změna HDP v % 2,5 -4,1 2,2 1,7

Zdroj: ČSÚ

Tab. 7 HDP v SR Období 2008 2009 2010 2011

HDP v mil. Eur (v běţných cenách) 66 932,3 62 895,5 65 887,4 69 058,2

Změna HDP 108,9 (index) 94,0 (index) 104,8 (index) 105,0 (index)

Zdroj: Štatistický úrad SR

Míra nezaměstnanosti na Slovensku byla také o něco vyšší. Na podzim roku 2008 byla míra nezaměstnanosti 8,4 %. Ke konci roku 2009 stoupla na 14,3 %. V ČR došlo ve stejném období k navýšení míry nezaměstnanosti z 4,2 % na 7,5 %. V obou zemích tak došlo k navýšení míry nezaměstnanosti okolo 40 %.

50

Tab. 8 Nezaměstnanost v ČR období 4Q/2009 4Q2010 4Q2011

Celková nezaměstnanost 385 000 363 000 337 900

Míra nezam. V % 7,3 7,0 6,5

Zdroj: ČSÚ

Tab. 9 Nezaměstnanost v SR Období 2008 2009 2010 2011

Celková nezaměstnanost 257 500 324 200 389 000 367 900

Nezaměstnanost v % 9,6 12,10 14,4 13,5

Zdroj: Štatistický úrad SR

K bezprostřednímu navýšení cen, kterého se občané na Slovensku nejvíce obávali, nedošlo, a to díky přijetí celé řady opatření, které měly tomuto jevu předejít. Po prvním roce fungování eura zaznamenaly průzkumy veřejného mínění zhruba 80% spokojenost občanů s jejich novou měnou. Někteří dokonce silné euro vyuţili k „nákupní turistice“ v sousedních zemích. Vývoj inflace euro významně neovlivnilo. Před vstupem do eurozóny muselo Slovensko splnit maastrichtské inflační kritérium. V následném období byl vývoj inflace podobný s Českou republikou, která, oproti Slovensku, má moţnost provádění vlastní monetární politiky a tím ovlivnit inflaci. Přesto v červenci 2009 vykazovala ČR průměrnou dvanáctiměsíční inflaci vyšší, neţ byla na Slovensku. Od zavedení eura měli na Slovensku tři měsíce niţší meziměsíční inflaci neţ u nás, následující tři měsíce stejnou a další tři měsíce byli v menší deflaci neţ ČR. V posledním období dochází k výkyvům inflace, jeţ jsou dány zrychlující se inflací v celé eurozóně, přičemţ růst inflace v ČR je zmírňován posilující českou korunou.

51

Tab. 10 Inflace v ČR Období 2008 2009 2010 2011

Inflace (meziroční) v % 3,6 1,0 1,5 1,9

Zdroj: ČSÚ

Tab. 11 Inflace v SR Období 2008 2009 2010 2011

Inflace (meziroční) v % 4,6 1,6 1,0 3,9

Zdroj: Štatistický úrad SR

Kurz české koruny, po zavedení eura na Slovensku, začal dočasně vůči euru oslabovat. V létě 2008 bylo euro za 23 korun, oproti tomu v zimě 2009 uţ 29,50. Během půl roku tak koruna spadla téměř o třetinu. Nyní má však posilující tendenci. Pro podnikatele a jejich zahraniční obchody představuje jednotná měna euro jednoznačně větší bezpečí. Z velkých firem v ČR bojuje za zavedení eura automobilka ŠKODA AUTO, která významně ovlivňuje českou ekonomiku, jíţ výkyvy koruny způsobují nemalé potíţe. Zavedením eura na Slovensku vzniká neopakovatelná moţnost srovnání výhod a nevýhod plovoucí měny oproti výhodám a nevýhodám členství v měnové unii v období probíhající finanční a ekonomické krize. Významem kurzu v době krize se zabývá analýza Antona Jevčáka s názvem Má flexibilita nominálního kurzu význam za globální recese? Československá případová studie (Evropská komise, ECFIN Economic Brief, Issue 14, May 2011). Studie upozorňuje na krátké časové období srovnání přínosů společné měny, jeţ jsou svou povahou dlouhodobé. Výhodou plovoucího kurzu (např. v ČR) je nezávislá měnová politika, jeţ v době recese umoţňuje pomocí národní centrální banky povzbudit poptávku pomocí znehodnocení měny a tím posílit konkurenceschopnost země a sníţit negativní dopad hospodářských šoků na domácí produkt a zaměstnanost. Znehodnocení měny je ovšem v dlouhém období spojeno s rizikem růstu inflace. Také vlivem celosvětové krize nemusí dojít znehodnocením měny k očekávanému navýšení exportu. Navíc můţe depreciace vyvolat očekávání dalšího

52

znehodnocování měny. Slovensko oproti ČR nemá moţnost znehodnocení své měny a získání tak konkurenčních výhod, ale zároveň také chrání svou ekonomiku před přehnanou reakcí finančních trhů spojenou s negativními důsledky vysoké volatility devizového kurzu. Stabilita měny tak přispívá k lepšímu ratingu země, neboť slovenská ekonomika není posuzována jako součást středoevropského regionu, ale jako součást eurozóny. Podle analýzy Antona Jevčáka, s přihlédnutím k celosvětové finanční a ekonomické krizi, zaznamenala slovenská ekonomika, oproti situaci v ČR, prudší poklesy, současně ale také i rychlejší zotavení. Finanční situace se zdála být celkově stabilnější na Slovensku. Připsat to lze uvolněnější měnové politice ECB, která sníţila hlavní měnovou sazbu na 1 % o sedm měsíců dříve neţ ČNB, jeţ pak ještě dále sniţovala aţ na 0,75 %. Uvolněnější měnová politika v eurozóně měla na Slovensku vliv na příznivé zápůjční sazby, coţ se projevilo mírně rychlejší dynamikou úvěrů. Na závěr studie konstatuje, ţe slovenský export patrně nebyl poškozen ztrátou flexibility nominálního kurzu vůči euru a ţe slovenský finanční sektor získal členstvím v eurozóně účinný štít proti turbulencím během krize, zatímco českým exportérům mohla působit nemalé problémy zvýšená kurzová kolísavost. Zavedením eura došlo k očekávaným přínosům v podobě sníţení transakčních nákladů a omezení kurzového rizika, coţ hodnotí pozitivně zejména firmy realizující obchod v rámci zemí eurozóny. Předpokládané prohloubení zahraničního obchodu a zvýšení přílivu zahraničního kapitálu však bude moţné posoudit aţ v delším časovém horizontu. Nicméně lze tyto přínosy do budoucna očekávat, protoţe euro při obchodních vztazích přidává zemi na kredibilitě. V rámci semináře „Slovenské zkušenosti s eurem“ přednesl guvernér NBS Ivan Šramko dne 29. září 2009 v kongresovém centru ČNB zhodnocení bezprostředního vlivu zavedení eura na slovenskou ekonomiku. Jako přínos zmínil důvěryhodnost země, kterou sebou zavedení eura přináší. Po zavedení eura dostalo Slovensko podle raatingových agentur nejlepší ohodnocení ze zmíněné vyšehradské čtyřky. Dle Standard & Poor´s dostalo slovensko A+, ČR A, Polsko A- a Maďarsko BBB-. Důvěra přinesla Slovensku investiční projekty. Například Volkswagen se rozhodl rozšířit produkci aut v Bratislavě o nový typ městského vozu a dále pak AU Optronics přišla s investicí ve výši 191 milionů eur. Také Tibor Lalinský ze slovenské národní banky ve svém příspěvku o prvních zkušenostech SR se společnou měnou euro uvádí: „Popri úspore priamych nákladov spojených s kurzovou volatilitou prispieva neovolatelńé zafixovanie kurzu k celkovej makroekonomickej stabilite. Členstvo v menovej únii dokáže krajinu ochrániť před niektorými 53

vel´kými šokmi a krízami, ktoré sú sice vel´mi zriedkavé, ale kedˇ sa vyskytnú, majú významný dopad na vel´kú částˇhospodárstva. V období nestability sa investori orientujú na menej rizikové investície.“26 Dalšími očekávanými přínosy zavedení eura měly být niţší náklady na kapitál. Reforma veřejných financí, ještě před vstupem do eurozóny, vedla ke sníţení dlouhodobých úrokových sazeb na Slovensku oproti ČR, ještě před zavedením samotného eura. K tomu přispívá i garance proti bankrotu ze strany starších členských zemí. Současná krize úrokové sazby slovenských dluhopisů mírně navýšila. Tento efekt je pravděpodobně způsoben špatným stavem veřejných financí eurozóny jako celku. Slovensko patří v tomto ohledu k těm zodpovědnějším. V roce 2010 činil státní dluh SR 41 % HDP, ČR 38,5 % HDP a průměr eurozóny 85,1 % HDP. Těţko odhadnout kolik by stálo refinancování státního dluhu Slovenska v případě, ţe by bylo mimo eurozónu. Kromě výhod přineslo zavedení eura také negativa. A to ve formě nutnosti podílet se cestou záruk na financování problematických zemí eurozóny. V souvislosti s náklady současné dluhové krize eurozóny se Česká republika podílí jen do výšky podílu země v Mezinárodním měnovém fondu a část připadající na Evropskou komisi, která rovněţ přispívá do stabilizačního fondu. Slovensko kromě toho ještě spolu s ostatními zeměmi eurozóny přímo kryje podstatnou část záchranného balíčku, určeného na pomoc postiţeným oblastem dluhové krize. „Ak sa schváli Európsky stabilizačný mechanizmus v podobe, v akej prešiel Európskym parlamentom Slovensko bude musieť do novovzniknutého fondu poslať hotovosť vo výške 659,2 mil. EUR a za poskytnuté úvery ručiť až do výšky 5108,8 mil. EUR – spolu teda 5,8 mld. EUR, čiže až 19,1 % celkového veřejného dlhu SR.“ 27 V případě potíţí by samozřejmě z tohoto stabilizačního mechanismu mohlo čerpat i samotné Slovensko. Vzhledem k relativně dobrému stavu v porovnání se zbytkem eurozóny, se prozatím Slovensko vyvíjí jako čistý plátce. Z uvedených ekonomických údajů nelze momentálně jednoznačně říci, zda euro pomohlo či uškodilo slovenské ekonomice. Je však pravděpodobné, ţe v souvislosti s placením nákladů dluhů eurozóny, můţe dojít ke sníţení ekonomického růstu Slovenska, v porovnání se situací, kdy by nevstoupilo do eurozóny. 26 27

Lalinský Tibor, NBS, 2009. Pro: INESS, Juraj Karpiš, 5. August 2011.

54

Náladu pro či proti zavedení jednotné měny značně ovlivňuje vývoj hospodářského cyklu. Zatímco v době konjunktury kaţdý jásá pro euro, tak v době recese převládá opačná nálada. Na scénu pak nastupují euroskeptici, kteří hází všechnu vinu na euro. V souvislosti s propuknutím finanční a hospodářské krize se značně komplikuje posouzení výhodnosti zavedení eura na Slovensku. Na téma euro a recese si však lze povšimnout několika faktů, které hovoří pro příznivce eura. Mnozí euroskeptici věštili, ţe finanční krize povede k rozpadu eura. Tuto zkoušku však euro obstálo. Dalším kladným argumentem je to, ţe země eurozóny rostou po krizi v ekonomikách rychleji oproti zemím, jeţ nejsou součástí eurozóny. Pro euro hovoří také fakt, ţe Slovensko euro v době krize vůbec nezničilo. Slovensko uţ euro přijímalo těsně před příchodem recese a za nevýhodně silného kurzu. Přesto zde k ţádné tragédii nedošlo. Proti rozpadu eurozóny hovoří také to, ţe jednotlivé evropské země by neměly takovou kredibilitu, jako má celek. Odpadly by tím výnosy ze společného mezinárodního obchodu. Pro ČR i SR by rozpad eurozóny představoval výrazný pokles zahraničního obchodu, na kterém jsou závislé jejich ekonomiky. Dále pak nárůst nezaměstnanosti, zvýšení cen a propad ekonomického růstu.

5.3 Srovnání české a slovenské ekonomiky Konkrétní srovnání si demonstrujme na vybraných makroekonomických ukazatelích.

Tab. 12 HDP na obyvatele podle standardu kupní síly v % (EU27 = 100) Země/r

2004

2005

2006

2007

2008

2009

ČR

75,0

76,0

77,0

80,0

80,0

80,0

SR

57,0

60,0

63,0

67,0

72,0

72,0

ok

Zdroj: Eurostat, ČSÚ

Tab. 13 Meziroční míra růstu reálného HDP v % Země/rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

EU27

2,5

2,0

3,2

3,0

0,5

-4,2

Eurozóna16 2,2

1,7

3,0

2,8

0,5

-4,1

ČR

4,5

6,3

6,8

6,1

2,5

-4,1

SR

5,0

6,7

8,5

10,6

6,2

-4,7

Zdroj: Eurostat, ČSÚ

55

ČR

i

SR

patří

ve

světě

k poměrně

vyspělým

rozvinutým

ekonomikám.

Z postkomunistických zemí Visegrádské čtyřky vykazují nejstabilnější a nejvíce prosperující ekonomiku. HDP v ČR za rok 2006 bylo 143 mld. $, HDP v SR 55 mld. $. Přepočtem podílu na osobu tvoří tyto země něco kolem 80 % ţivotní úrovně celé evropské unie, coţ je poměrně vysoké číslo. Nicméně stále dochází k ekonomické konvergenci a přiblíţení se ekonomické úrovni státům EU. Obě ekonomiky tudíţ ještě mají co dohánět. Jak je obvyklé v dohánějících ekonomikách, vykazují SR i ČR relativně vysoké tempo růstu. Průměrné tempo růstu reálného HDP činilo v období 1997-2007 v ČR 4 % HDP a SR okolo 5,5 %. Obě země mají také velmi blízkou strukturu ekonomiky. Největší podíl na HDP představují sluţby, coţ je hlavním znakem vyspělosti ekonomik. Převaţuje hlavně cestovní ruch. Sluţby tvoří něco kolem 60 % HDP. Druhým největším tahounem ekonomiky je průmysl, především automobilový proexportně orientovaný. Průmysl v obou zemích tvoří 35 – 38 % HDP. Podíl automobilového průmyslu dosáhl na Slovensku v roce 2009 37 % z celkové průmyslové produkce. Celková průmyslová výroba dosáhla na Slovensku objemu 45 mld. Eur. Z toho připadalo téměř 17 mld. právě na automobilový průmysl.28 Nejslabší zastoupení na HDP má zemědělství, jehoţ podíl představuje okolo 3 %.

Tab. 14 Podíl primárního sektoru na hrubé přidané hodnotě v % ( podle standardu kupní síly, v běţných cenách) Země/rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

EU27

2,2

1,9

1,8

1,8

1,8

1,6

Eurozóna16 2,2

2,0

1,8

1,9

1,8

1,6

ČR

3,3

3,0

2,6

2,5

2,5

2,3

SR

4,1

3,7

3,6

4,1

4,2

3,9

Zdroj: Eurostat, ČSÚ

28

zdroj údajů: sdruţení automobilového průmyslu ZAP SR, 8.4.2010, prezident Jozef Uhrík

56

Tab. 15 Podíl sekundárního sektoru na hrubé přidané hodnotě v % (podle standardu kupní síly, v běţných cenách) Země/rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

EU27

26,2

26,2

26,5

26,6

26,2

24,3

Eurozóna16 26,5

26,4

26,7

26,8

26,3

24,1

ČR

38,6

37,9

38,2

38,4

37,6

37,7

SR

36,5

36,4

39,0

38,4

38,7

35,2

Zdroj: Eurostat, ČSÚ

Tab. 16 Podíl terciálního sektoru na hrubé přidané hodnotě v % ( podle standardu kupní síly, v běţných cenách) Země/rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

EU27

71,6

71,9

71,8

71,6

72

74,1

Eurozóna16 71,3

71,7

71,5

71,3

72,0

74,3

ČR

58,1

59,1

59,3

59,1

59,9

60,0

SR

59,4

59,8

57,5

57,5

57,1

60,9

Zdroj: Eurostat, ČSÚ

ČR i SR jsou země vyznačující se vysokou otevřeností svých ekonomik v porovnání s jinými zeměmi EU. Velice důleţitý význam pro ně znamená zahraniční obchod, který se významně podílí na tvorbě HDP. Principem takového zahraničního obchodu je dováţet to, co se vyrábí jinde levněji a vyváţet to, co se v národní ekonomice produkuje s menšími náklady. Na základě takového principu dosahuje národní ekonomika vyššího tempa růstu, neţ by dosahovala např. izolovaná ekonomika. ČR i SR lze řadit mezi malé, hospodářsky vyspělé ekonomiky. Pro takové země je typická neúplná oborová struktura ekonomiky. V souvislosti s jejich malou rozlohou, je to dáno nedostatečnými přírodními zdroji, omezenou výrobní kapacitou a omezenými úsporami. Omezení oborové struktury umoţňuje těmto zemím překonat vyšší míra specializace. V případě ČR i SR je vyšší míra specializace v jiţ zmiňovaném automobilovém průmyslu. Dále je pro malé ekonomiky důleţité mít rozvinutější vnější vztahy, musí být více otevřené a musí být exportně výkonnější neţ velké ekonomiky. Export má na růst ekonomiky malých rozměrů mnohem větší vliv neţ u ekonomik větších rozměrů. Podpora exportu je

57

reálnou moţností, jak dostihnout vyspělejší ekonomiky. V konečném důsledku to znamená, ţe malé ekonomiky jsou na světové ekonomice závislejší neţ ekonomiky velké. ČR i SR velkou měrou realizují jak vývoz, tak i dovoz zboţí a sluţeb. Slovensko v tomto ohledu vykazuje o něco vyšší podíl dovozu neţ ČR. Nicméně pro obě země znamená zahraniční obchod důleţitý zdroj příjmů a ekonomického růstu. „V roce 2008 dosáhl podíl zahraničního obchodu na HDP v SR (měřený jako podíl součtu vývozu a dovozu a HDP v běžných cenách) přibližně 167 % a podíl zahraničního obchodu SR s ostatními zeměmi Evropy tvořil 82,8 % celkového zahraničního obchodu.“29 Velikost a dynamika exportu rovněţ informuje investory o schopnosti zemí uhrazovat své dluhy. To jsou důvody vedoucí k podpoře exportu. Vzhledem k velkému významu zahraničního obchodu pro ekonomiku je v zájmu kaţdé země, aby efekty ze zahraničního obchodu byly pro ekonomiku co nejpříznivější. Zavedení jednotné měny k těmto příznivým efektům jednoznačně přispívá. Největší zastoupení při obchodní výměně má jiţ zmíněný automobilový průmysl, který je pro obě země klíčový a který se stává tahounem jejich ekonomik a zároveň i spásou v době krize.

Tab. 17 Podíl vývozu zboţí a sluţeb na HDP v % (podle standardu kupní síly, v běţných cenách) Země/rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

EU27

35,7

37,1

39,6

40,1

41,3

36,5

Eurozóna16 36,6

38,0

40,3

41,4

41,8

36,3

ČR

70,1

72,2

76,4

80,1

77,1

69,1

SR

74,5

76,3

84,4

86,7

83,3

70,6

Zdroj: Eurostat, ČSÚ

29

LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o. , 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

58

Tab. 18 Podíl dovozu zboţí a sluţeb na HDP v % (podle standardu kupní síly, v běţných cenách) Země/rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

EU27

34,6

36,5

39,2

39,6

41,0

35,6

Eurozóna16 34,6

36,5

39,2

39,9

40,8

35,0

ČR

70,1

69,0

73,0

75,1

72,5

63,6

SR

77,3

80,9

88,4

87,8

85,6

71,0

Zdroj: Eurostat, ČSÚ

Nejvíce exportu realizují obě země do zemí eurozóny. Mezi největší obchodní partnery ČR patří Německo a Slovensko. Rovněţ pro SR jsou největšími partnery Německo a Česká republika. Být v uskupení Evropské unie jednoznačně přidává ČR i SR na atraktivitě v mezinárodních obchodech. Sama Evropská unie se jako celek značně podílí na celosvětovém obchodu. Údaje Eurostatu z roku 2008 uvádějí, ţe EU27 je největším exportérem a zároveň i importérem na světě. Být členem eurozóny taktéţ přispívá k větší kredibilitě země. Prodej výrobků v zahraničí, v případě ČR jako nečlena eurozóny, je ovlivňován pohybem kurzu národní měny. Vzestup kurzu národní měny vede k růstu ceny výrobku, a tedy ke zhoršení jeho prodejnosti v zahraničí. Dále jsou finanční transakce z mezinárodního obchodu zatěţovány náklady na převod měny či náklady na připojištění kurzových rozdílů. Z těchto důvodů se jednotná měna jeví jako dobrý důvod pro hladké fungování zahraničního obchodu. Zároveň se euro stalo jedním z pilířů klíčových měn mezinárodního měnového systému. Pro investory či obchodníky, při realizaci svých rozhodnutích, můţe být zajímavější, při porovnání dvou podobných zemí jako je ČR a SR, vybrat si právě Slovensko, které má euro. Přijetí eura by tudíţ České republice přidalo na atraktivitě a zvýšilo její konkurenceschopnost.

Tab. 19 Podíl vývozu do zemí EU na celkovém vývozu v % Země/rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

EU27

68,5

67,8

68,3

68,2

67,5

66,7

ČR

87,1

85,5

85,7

85,3

84,9

84,7

SR

86,7

87,2

86,8

86,8

85,4

85,8

Zdroj: Eurostat, ČSÚ

59

Tab. 20 Největší exportéři a importéři světa, rok 2008 Země - exportér

Mld. $

Podíl %

Země - importér

Mld. $

Podíl %

1. EU 27

1924,9

15,9

EU 27

2282,2

18,3

2. Čína

1428,3

11,8

USA

2169,5

17,4

3. USA

1287,4

10,6

Čína

1132,5

9,1

4. Japonsko

782,0

6,5

Japonsko

762,6

6,1

5. Rusko

471,6

3,9

Jiţní Korea

435,3

3,5

6. Kanada

456,5

3,8

Kanada

417,3

3,4

7. Jiţní Korea

422,0

3,5

Hongkong

393,0

3,2

8. Hongkong

370,2

3,1

Mexiko

323,2

2,6

9. Singapur

338,2

2,8

Singapur

319,8

2,6

313,4

2,6

Indie

293,4

2,4

10. Saúdská Arábie Zdroj: WTO

Tab. 21 Míra otevřenosti ekonomik Země/rok

2004

2005

2006

2007

2008

EU 27

35,2

36,9

39,4

39,9

41,0

ČR

70,1

70,6

74,7

77,6

74,8

SR

75,9

78,6

86,4

87,2

84,2

Zdroj: OECD

5.4 Možné zavedení eura v ČR – teorie a realita K zavedení měnové jednotky euro jako svého národního platidla, se ČR zavázala jiţ podpisem přístupové smlouvy k EU. Nikde však není uvedeno, do kdy máme daný závazek splnit. Termín přijetí eura v ČR prozatím vláda odloţila na neurčito. Otázkou zatím zůstává vhodnost načasování tohoto úkonu. Jak jiţ bylo zmíněno, vhodnost načasování zavedení eura v ČR je spojeno jednak s připraveností národní ekonomiky z hlediska poţadovaného stupně udrţitelné ekonomické konvergence, jednak s dostatečnou strukturální a cyklickou sladěností národní ekonomiky s eurozónou. První z faktorů se týká splnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Při nesplnění těchto podmínek by zájemce o vstup do eurozóny mohl vnášet do celého tohoto prostoru prvky makroekonomické nerovnováhy, coţ by bylo pro současné členy nepřijatelné.

60

Druhý faktor vyjadřuje zájem vstupující země do eurozóny na tom, aby byly dostatečně pruţné dílčí trhy, relativně srovnatelná cenová a ekonomická úroveň či podobný průběh hospodářského cyklu s eurozónou. Bez splnění těchto podmínek by národní ekonomika čelila hrozbě asymetrického šoku, který jiţ nebude moci řešit pomocí vlastní měnové politiky, neboť tyto pravomoci přejdou na nadnárodní úroveň. I při nejrychlejším moţném přístupu bude z procedurálních důvodů trvat přibliţně tři roky od vyhlášení data zavedení eura, po jeho skutečnou realizaci. Ekonomové se v dnešní době přiklánějí k verzi termínu zavedení eura v ČR kolem roku 2020. Rozhodnutí dané problematiky však není pouze ekonomické povahy, ale je ovlivněno i politickou vůlí či nevůlí k takovému kroku, coţ patřičně ovlivní národní interpretaci „připravenosti“ země k přijetí společné evropské měny. Načasování zavedení eura závisí na odpovědnosti a kvalitě hospodářských politik zaměřených zejména na fiskální konsolidaci, makroekonomickou stabilitu a strukturální reformy směřující k pruţnému fungování trhů. Ignorováním fiskální disciplíny a neusilováním o strukturální reformy, by se národní hospodářství mohlo dostat do „slepé uličky“ i s vlastní měnou. Proto je v zájmu kaţdé členské země EU, aby podmínkám pro vstup do eurozóny vyhověla co nejdříve. Projekt společné měny není jen pouhé ekonomické uskupení, nýbrţ naplnění této identity. „Jde o jasný záměr, který podtrhuje, že EU je více než jen ekonomické seskupení. Sdílením společné měny se členské země přihlašují též ke sdílení společného politického údělu.“30 Na základě nepopíratelných přínosů plynoucích ze zavedení eura, by bylo moţné shrnout, ţe společnou měnu je vhodné v malé otevřené ekonomice typu České republiky zavést co nejdříve po vstupu do EU. Jak jiţ bylo řečeno dříve, je však zapotřebí zaměřit se na fiskální konsolidaci a strukturální reformy. Česká republika při svém vstupu do EU v roce 2004 nijak nezaostávala v plnění maastrichtských kritérií, potřebných ke vstoupení do eurozóny, oproti jiným členským zemím EU. Zejména ve srovnání se Slovenskem, Slovinskem, Kyprem či Maltou, které úspěšně zavedly euro v letech 2007 – 2009. Srovnání ukazuje následující tabulka.

30

Prohlášení člena výkonné rady ECB Jůrgena Starka, 2008, s.4

61

Tab.

22

Plnění

maastrichtských

konvergenčních

kritérií

v ČR

v mezinárodním srovnání Země/kritérium

Cenová stabilita

Udrţitelnost

Měnový kurz

veřejných financí

Dlouhodobé úrokové sazby

Česká republika

ANO

NE

*

ANO

Slovensko

NE

NE

*

ANO

Slovinsko

NE

NE

*

ANO

Kypr

ANO

NE

*

ANO

Malta

NE

NE

*

ANO

Zdroj: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2004.

Z toho důvodu se i Česká republika v roce 2003 přihlásila k úmyslu zavést euro v období 2009 – 2010, oficiálním dokumentem vlády ČR a ČNB: Strategie přistoupení České republiky k eurozóně. Dokument formuluje datum zavedení eura v ČR následujícím způsobem: „Za předpokladu plnění maastrichtských kritérií včetně úspěšné konsolidace veřejných financí, dosažení dostatečného stupně reálné konvergence a přiměřeném postupu strukturálních reforem zajišťujících dostatečnou ekonomickou sladěnost se zeměmi EU lze očekávat přistoupení ČR k eurozóně v horizontu let 2009 – 2010.“31 V strategii se společně zavázaly vláda a ČNB ke kaţdoročnímu hodnocení připravenosti ČR k přistoupení k eurozóně. Připraveností je rozuměno současné i očekávané plnění maastrichtských kritérií a ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Roční vyhodnocení bude následně slouţit jako doporučení vládě, zda má v následujícím roce iniciovat proceduru směřující ke vstupu národní měny do mechanismu ERM II na dobu dvou let a v návaznosti na to vstoupit do eurozóny. První roční vyhodnocení bylo provedeno za rok 2004 a schváleno vládou 12. ledna 2005. Na základě toho bylo vládě doporučeno neusilovat o vstup do kurzového mechanismu ERM II, neboť ještě nejsou dostatečné podmínky pro to, aby po dvou letech od vstupu do ERM II mohla ČR splnit stanovené podmínky pro vstup do eurozóny a byla schopna realizovat výhody z přijetí eura. Dokument poukazuje zejména na neplnění kritéria vládního deficitu a na dlouhodobější fiskální a strukturální problémy české ekonomiky.

31

Strategie přistoupení České republiky k eurozóně, společný dokument vlády ČR a ČNB, 2003, s.8

62

Další konvergenční zpráva z roku 2006 vyzněla opět negativně. Taktéţ se nedoporučovalo vstup ČR do systému ERM II ani během roku 2007. Z procedurálních důvodů to ale zároveň znamenalo posunout potenciální přijetí ČR do eurozóny za původně uvaţovaný horizont 2009 – 2010. Po parlamentních volbách v červnu 2006 zrušila nová vláda termín zavedení eura do roku 2010. Nově jiţ nepracuje s ţádným konkrétním cílovým datem. Aktualizovaná strategie přistoupení ČR k eurozóně, schválená v srpnu 2007, také hovoří pro nestanovení cílového data zavedení eura v ČR. Tento dokument sice poukazuje na nepřehlédnutelný pokrok ČR v oblasti nominální i reálné konvergence a slaďování řady strukturálních charakteristik s eurozónou, ale zároveň na stále přetrvávající řadu „úzkých míst“ (např. na trhu práce). Z toho plyne následující pojem termínu přijetí eura: „Datum přijetí eura se … odvine od vyřešení … problematických míst v rámci zásadní reformy veřejných financí a posílení pružnosti české ekonomiky.“32 Tím došlo k odloţení termínu přijetí eura na neurčito. Odklon od stanovení jakéhokoli cílového data zavedení eura potvrdilo také pravidelné „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“ z prosince 2007. To poukazuje na neplnění kritéria udrţitelnosti veřejných financí. Dále pak na dlouhodobou problematiku stárnutí populace a s tím související nutnost reformy veřejných financí. Vyhodnocení z roku 2008 opět nedoporučuje vstup do mechanismu ERM II během následujícího roku. Vedle přetrvávajících strukturálních problémů a stárnutí populace se nově objevuje i argument světové finanční krize, s ohledem na moţnou volatilitu kurzového vývoje, a tudíţ moţné problémy s plněním kritéria stability měnového kurzu. „V podmínkách současné světové finanční krize jsou jak výhled plnění maastrichtských kritérií, tak zejména udržení a další zvyšování dosaženého stupně sladěnosti české ekonomiky s eurozónou značně nejisté. V této situaci proto nelze dospět k závěru, že by bylo dosaženo dostatečného pokroku pro přijetí eura.“33 Poslední Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou je ze dne 14. prosince 2011. Kritérium cenové stability, podle tohoto hodnocení, ČR za rok 2011 splňovala. V roce 2012 však pravděpodobně plněno nebude vlivem dopadu zvýšení sníţené sazby DPH. Pro období 2013 –

32

Strategie přistoupení České republiky k eurozóně, společný dokument vlády ČR a ČNB, 2007, s.9 Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, společný dokument vlády ČR a ČNB, 2008, s. 7 aţ 8 33

63

2014 je očekávána mírná inflace, jeţ by měla zajistit plnění kritéria cenové stability (viz výhled v tabulce).

Tab. 23 Harmonizovaný index spotřebitelských cen (průměr posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců ke konci období, růst v %) 2008 2009 2010

8/2011 2011 2012 2013 2014

Průměr 3 zemí EU s nejniţší inflací *

2,6

0,0

0,9

1,3

1,6

1,1

1,4

1,4

Hodnota kriteria

4,1

1,5

2,4

2,8

3,1

2,6

2,9

2,9

Česká republika

6,3

0,6

1,2

1,9

2,2

3,4

1,6

2,1

* Přesněji tři země s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability. Zdroj: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2011

Kritérium udrţitelnosti veřejných financí, dle posledního vyhodnocení, v současnosti plněno není. Deficit veřejných rozpočtů za rok 2011 byl ve výši 3,7 % HDP. V budoucnu by mělo dojít k pozitivnímu vývoji. Současná fiskální strategie vlády směřuje ke splnění tohoto kritéria v roce 2013. Výhled deficitu je očekáván pro rok 2012 ve výši 3,5 % HDP, pro rok 2013 2,9 % HDP a 1,9 % HDP v roce 2014 (viz tabulka).

Tab. 24 Saldo sektoru vládních institucí (metodika ESA 1995, v % HDP) 2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Hodnota kritéria

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

Česká republika

-2,2

-5,8

-4,8

-3,7

-3,5

-2,9

-1,9

Zdroj: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2011

Kritérium podílu vládního dluhu na HDP ČR dlouhodobě plní. Je to dáno i tím, ţe ČR uţ v době vstupu do EU měla relativně nízkou úroveň vládního dluhu. Pro rok 2011 je očekáván dluh ve výši 40,5 % HDP. V budoucnu je však nutné počítat s výrazným zvyšováním podílu dluhu na HDP, především v důsledku stárnutí obyvatelstva (viz výhled v tabulce). Proto bude nezbytné provést reformy důchodového a zdravotního systému.

64

Tab. 25 Dluh sektoru vládních institucí (metodika ESA 1995, v % HDP) 2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Hodnota kritéria

60,00 60,00 60,00 60,00 60,00 60,00 60,00

Česká republika

28,7

34,3

37,6

40,5

42,4

42,8

42,0

Zdroj: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2011

Plnění kritéria stability měnového kurzu bude moţné hodnotit teprve poté, co česká měna vstoupí do kurzového mechanismu ERM II. Česká koruna má prozatím od března 2009 posilující tendenci vůči euru.

Obr. 4 Nominální měnový kurz CZK/EUR

Zdroj: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2011

Poslední

z maastrichtských

konvergenčních

kritérií,

kritérium

dlouhodobých

úrokových sazeb, ČR v současnosti plní (viz tabulka). Důleţitou podmínkou pro zachování důvěry finančních trhů však bude dlouhodobá udrţitelnost českých veřejných financí.

65

Tab. 26 Dlouhodobé úrokové sazby pro konvergenční účely (průměr posledních 12 měsíců, v %) 2008 2009 2010

8/2011 2011 2012 2013 2014

Průměr 3 zemí EU s nejniţší inflací *

4,2

3,9

4,0

5,3

3,3

3,6

3,2

3,1

Hodnota kriteria

6,2

5,9

6,0

7,3

5,3

5,6

5,2

5,1

Česká republika

4,6

4,8

4,2

3,8

3,7

3,7

3,9

4,2

* Přesněji nejvýše tři země s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability. Zdroj: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2011

Na základě posledního Vyhodnocení, s ohledem na přetrvávající zvýšenou volatilitu na světových finančních trzích a fiskálních problémů v eurozóně, nedoporučuje Ministerstvo financí a Česká národní banka vládě vstup do mechanismu ERM II. „Ministerstvo financí a Česká národní banka doporučují vládě ČR prozatím nestanovovat cílové datum vstupu do eurozóny. Doporučení nestanovovat prozatím cílové datum pro vstup do eurozóny zároveň implikuje doporučení, aby ČR v průběhu roku 2012 neusilovala o vstup do mechanismu ERM II.“34 Zavedení eura v ČR nebylo nikdy silnou politickou prioritou. Na rozdíl od ostatních zemí postupovala obezřetnou cestou a nevyuţila tak otevřeného „okna příleţitosti“ v roce 2009. Nevstoupením tímto datem do eurozóny se ČR na několik let uzavřelo „okno příleţitosti“ k takovému kroku, především vlivem světové finanční a hospodářské krize. Na téma krize je třeba říci, ţe období ekonomické krize byla i v minulosti a lze ji předpokládat i v budoucnu. Je to dáno vývojem hospodářského cyklu. Jednou se ekonomika nachází v konjunktuře, poté přichází období recese. Jde o přirozený ekonomický proces, jehoţ vývoj můţeme pozorovat z minulosti. Zatímco v době konjunktury dochází k prohlubování integrace, v době ekonomické krize dochází ke zpomalení integračního procesu a nárůstu „euroodstředivých“ tendencí na úrovni členských zemí. „Typickým příkladem je konec 70. a počátek 80. let, tedy období následující po první a druhé ropné krizi v letech 1973 a 1979. Členské státy Evropských společenství reagovaly na ekonomické problémy pozastavením procesu prohlubování ekonomické integrace. Jednotný evropský akt posunující Evropské společenství k vytvoření společného trhu s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob byl přijat až v roce 1986, tedy až po obnovení ekonomického růstu ve většině členských zemí. 34

Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, společný dokument vlády ČR a ČNB, 2011, s. 6.

66

Období od ukončení budování celní unie v roce 1968 až do roku 1986 (tedy téměř 18 let) je běžně označováno v literatuře zabývající se historií evropského integračního procesu jako období „eurosklerózy“.“35 S prohlubující se recesí přibývá euroskeptických názorů. Euroskeptici svalují ekonomické problémy svých zemí na společnou měnu euro, resp. na nevhodnou monetární politiku ECB. „Známá jsou především prohlášení francouzského prezidenta Sarkozyho o příliš restriktivní politice ECB (např. Euractiv, 2007) nebo premiéra Itálie Berlusconiho o negativním dopadu eura na italskou ekonomiku (např. Guardian, 2005).“36 Dopad krize na ekonomiky zemí eurozóny by měl iniciovat rozhodnutí vlád členských zemí o důsledném provedení reforem trhů práce, veřejných rozpočtů a vyřešení problémů se ztrátou

konkurenceschopnosti.

Ekonomické

oţivení

by

následně

vedlo

k oslabení

euroskeptických názorů jak v členských, tak i kandidátských zemích na členství v eurozóně. Pro českou ekonomiku bude nadále zajímavé pozorovat především vývoj slovenské ekonomiky, jenţ jí umoţní nastínit její moţný budoucí vývoj. Přímé srovnání vývoje české a slovenské ekonomiky v čase odhalí jejich reakce na dopady finanční a ekonomické krize. Na jejím konci budeme moci objektivně zhodnotit, zda v době vysoké volatility hospodářského cyklu je výhodnější mít vlastní měnu a vlastní autonomní měnovou politiku či je lepší být součástí většího nadnárodního uskupení, jakým je eurozóna. Takové srovnání ukáţe teprve čas, prozatím je předčasné dělat ukvapené závěry, neboť zatím uplynula jen krátká doba od zavedení eura na Slovensku.

35

LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o., 2010. ISBN 978-80-87197-26-4. 36 LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o., 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

67

Závěr Snaha o sjednocení Evropy zde byla jiţ od pradávna. V minulosti však převládala touha nejrůznějších vládců po větším území a moci. Po skončení druhé světové války začíná novodobá evropská integrace, ve smyslu sbliţování národů a ekonomické spolupráce. V důsledku tohoto dlouhodobého procesu se Evropa stala důleţitým hráčem na globálním poli klíčových ekonomik. Snaha sjednotit Evropu rovněţ vyústila ve vytvoření měnové unie a zavedení společné měny euro, které k dnešnímu dni přijalo sedmnáct z dvacetisedmi států Evropské unie a šest dalších zemí mimo EU, a jeţ se stalo důleţitým reprezentantem ve světovém měnovém systému. Společná měna představuje pro evropské země řadu výhod. Z pohledu zvenčí, přidává euro národním ekonomikám na atraktivnosti a důvěryhodnosti a zvyšuje tak jejich konkurenceschopnost. Kontinent plný různých národních měn můţe působit poněkud komicky, sloţitě a neuchopitelně. Jednotná měna jednoznačně přispívá k efektivnějšímu fungování společného evropského trhu. Odpadají zde transakční náklady na přepočty měn, odstranění kurzových rizik spjatých s výkyvy měn, dochází k vyšší transparentnosti cen, růstu zahraničního obchodu a investic. „Firmy, ve státech, které euro nemají – jako Česká republika – dávají vydělat desítky miliard korun (či miliard eur) bankám na kurzová zajišťování a kurzové operace. Není lepší, když takové peníze zůstanou v podnicích a jsou dobře investovány?“37 Z těchto důvodů se projekt společné evropské měny jeví jako dobrý nápad, i pro Českou republiku. Moţnou nevýhodou, plynoucí ze zavedení eura, se jeví ztráta vlastní měnové politiky, která bude následně přenesena na nadnárodní úroveň. Problém můţe nastat v období vysoké volatility hospodářských cyklů v eurozóně. Členské země eurozóny jiţ nemohou pomocí vlastní měnové politiky ovlivňovat nepříznivý hospodářský vývoj. Ztrátu vlastní měnové politiky v České republice sniţuje ten význam, ţe ČNB není jediným hráčem, který dokáţe ovlivnit stav ekonomiky. V malých otevřených ekonomikách, jakou je i ČR, můţe mít mnohem větší dopad na ekonomiku příliv a odliv zahraničních investic, neţ zásahy centrální banky. Z tohoto hlediska převaţují výhody nad nevýhodami ze zavedení eura v ČR. Pro českou ekonomiku bude zajímavé a inspirující pozorovat vývoj slovenské ekonomiky, která je svojí strukturou velmi blízká té naší a která se jiţ stala součástí eurozóny. 37

Hospodářské noviny: Názory. Praha: Economia, a.s., 10.–12.6..2011. ISSN 1213-7693. Dostupné z: http://hn.ihned.cz

68

Posouzení výhodnosti společné měny však v dnešní době komplikuje propuknutí světové finanční a hospodářské krize. Zároveň doba pouţívání eura na Slovensku je ještě příliš krátká na to, aby se efekt ze společné měny mohl projevit naplno. Pro evropskou měnu hovoří fakt, ţe euro v době krize Slovensko vůbec nezničilo. Navíc Slovensko uţ euro přijímalo těsně před příchodem recese. Také růst ekonomik po krizi vykazuje rychlejší tempo v eurozóně oproti zemím, jeţ nejsou její součástí. Otázkou není odpovědět, zda ČR má společnou evropskou měnu přijmout či nikoliv, protoţe se vstupem do EU jiţ k tomuto kroku zavázala. Otázkou zůstává vhodný okamţik načasování. Ten souvisí nejen se splněním povinných maastrichtských konvergenčních kritérií, ale také s dostatečnou sladěností průběhu hospodářského cyklu s eurozónou. Podle posledního Vyhodnocení plnění maastrichtských

konvergenčních kritérií a stupně

ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, ze dne 14. prosince 2011, prozatím ČR uvedená kritéria nesplňuje. Ekonomové vidí prognózy zavedení eura v ČR kolem roku 2020. Konečné slovo v dané problematice bude mít vláda, neboť euro není pouze ekonomickým projektem, ale i politickým. V České republice nebylo prozatím zavedení eura silnou politickou prioritou. Uvidíme, jak se k dané problematice postaví příští nová vláda.

69

Seznam pouţité literatury Monografie: 1. BALÁŢ, Peter. FRENKEL, Michael. FERENČÍKOVÁ, Soňa a kolektiv autorů. Česká republika a slovensko v mezinárodním obchodě a podnikání. Sborník. Praha

a

Bratislava.

Vysoká

škola

ekonomická

v Praze,

nakladatelství

Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1372-0. 2. BALÁŢ, Peter. FRENKEL, Michael. FERENČÍKOVÁ, Soňa a kolektiv autorů. Česká republika a slovensko v mezinárodním obchodě a podnikání. Sborník. Praha

a

Bratislava.

Vysoká

škola

ekonomická

v Praze,

nakladatelství

Oeconomica, 2010. ISBN 978-80-245-1583-0. 3. BROWNOVÁ, Sophie. BURGESSOVÁ, Ulrika Daviesová. DOYLE, Mark a kolektiv autorů. Svět v číslech 2009. Přeloţeno z anglického originálu Pocket World in Figures, 2009 Edition, Profile Books and The Economist, London 2008. Přeloţil MOCEK Michal. Praha a Litomyšl: Nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka, 2009. ISBN 978-80-7185-969-7. 4. Informační kancelář Evropského parlamentu. Po stopách Evropské unie. Praha: Informační kancelář Evropského parlamentu, 2008. 5. JOHNSON, Paul. Dějiny 20. století. Praha: Rozmluvy, 1991.ISBN 80 85336 07 3 6. KASTNER, Robert Th. Tržní prostor střední Evropa. Mnoho kultur. Jedna měna. Nové šance. Blansko: Barrister & Principal,spol. s. r. o., 2002. ISBN 80-8659835-7. Přeloţeno z německého originálu Marktplatz Mitteleuropa . 7. KÖNIG, Petr. LACINA, Lubor. PŘENOSIL, Jan. Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister & Principal, spol. s. r. o., 2006. ISBN 80-7364-022-8. 8. LACINA, Lubor. ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne?. Praha: Alfa Nakladatelství, s. r. o. , 2010. ISBN 978-80-87197-26-4.

70

9. LACINA, Lubor a kolektiv. Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR. 1. vydání. Bučovice: Martin Stříţ, 2008. ISBN 978-80-87106-08-2. 10. MACH, Petr. Úskalí evropské integrace. Praha: CEP – Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002. ISBN 80-86547-09-4. 11. MAJEROVÁ, Ingrid. NEZVAL, Pavel. Mezinárodní ekonomie v teorii a praxi. Brno: Computer Press, 2011. ISBN 978-80-251-3421-4. 12. NĚMEČEK, Eduard. Mezinárodní měnový systém. Otázka konvertibility, stability a likvidity. Praha: nakladatelství Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0081-1. 13. SAMUELSON, Paul A. NORDHAUS William D. Ekonomie, 18. vydání. Praha: Svoboda, 2010. ISBN 978-80-205-0590-3. Přeloţeno z anglického originámu Economics. 14. SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna. Realizace hospodářské a měnové unie v EU. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2009. ISBN 978-80-210-5082-2. Internetové stránky: 15. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/themes 16. www.czso.cz http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statistiky 17. www.cnb.cz http://www.cnb.cz/cs/statistika/ 18. www.nbs.sk http://www.nbs.sk/sk/statisticke-udaje 19. www.wikipedia.cz http://cs.wikipedia.org/wiki/Visegr%C3%A1dsk%C3%A1_%C4%8Dty%C5%99ka http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_jednotka

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonsk%C3%A1_smlouva

71

20. www.mfcr.cz http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/makro_pre.html Dokumenty: 21. Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, společný dokument vlády ČR a ČNB

22. Strategie přistoupení České republiky k eurozóně, společný dokument vlády ČR a ČNB Periodikum: 23. Hospodářské noviny: Názory. Praha: Economia, a.s., 10.–12.6..2011. ISSN 12137693. Dostupné z: http://hn.ihned.cz

72

Seznam pouţitých zkratek CU – Celní unie ČNB – Česká národní banka ČR – Česká republika ČSÚ – Český statistický úřad ECB – Evropská centrální banka ECU – Evropská měnová jednotka EHS – Evropské hospodářské společenství EMI – Evropský měnový institut EMU – Evropská měnová unie ERM – Evropský mechanismus směnných kurzů ES – Evropské společenství (ESUO, EHS, euroatom) EU – Evropská unie Euroatom – Evropské společenství pro atomovou energii Eurozóna – území EU, na kterém se uţívá společná evropská měna euro ESCB – Evropský systém centrálních bank ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli HMU – Hospodářská a měnová unie OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj SR – Slovenská republika WTO – Světová obchodní organizace ZVO – Zóna volného obchodu

73

Seznam pouţitých tabulek Tab. 1

Váhy národních měn v ECU

Str. 19

Tab. 2

Kategorizace dopadů zavedení společné měny

Str. 30

Tab. 3

Cenová konvergence

Str. 41

Tab. 4

Meziroční % růst produktivity práce

Str. 41

Tab. 5

Vývoj plnění maastrichtských konvergenčních kritérií v SR

Str. 48

Tab. 6

HDP v ČR

Str. 50

Tab. 7

HDP v SR

Str. 50

Tab. 8

Nezaměstnanost v ČR

Str. 51

Tab. 9

Nezaměstnanost v SR

Str. 51

Tab. 10

Inflace v ČR

Str. 52

Tab. 11

Inflace v SR

Str. 52

Tab. 12

HDP na obyvatele podle standardu kupní síly v %

Str. 55

Tab. 13

Meziroční míra růstu reálného HDP v %

Str. 55

Tab. 14

Podíl primárního sektoru na hrubé přidané hodnotě v %

Str. 56

Tab. 15

Podíl sekundárního sektoru na hrubé přidané hodnotě v %

Str. 57

Tab. 16

Podíl terciálního sektoru na hrubé přidané hodnotě v %

Str. 57

Tab. 17

Podíl vývozu zboţí a sluţeb na HDP v %

Str. 58

Tab. 18

Podíl dovozu zboţí a sluţeb na HDP v %

Str. 59

Tab. 19

Podíl vývozu do zemí EU na celkovém vývozu v %

Str. 59

Tab. 20

Největší exportéři a importéři světa

Str. 60

Tab. 21

Míra otevřenosti ekonomik

Str. 60

Tab. 22

Plnění maastrichtských konverg. kritérií v ČR v mezinár. srovnání

Str. 62

Tab. 23

Harmonizovaný index spotřebitelských cen

Str. 64

Tab. 24

Saldo sektoru vládních institucí

Str. 64

Tab. 25

Dluh sektoru vládních institucí

Str. 65

Tab. 26

Dlouhodobé úrokové sazby pro konvergenční účely

Str. 66

74

Seznam pouţitých obrázků Obr. 1

Měnový had

Str. 18

Obr. 2

Kolo bicyklu

Str. 25

Obr. 3

Země Visegrádské čtyřky

Str. 49

Obr. 4

Graf: nominální měnový kurz CZK/EUR

Str. 65

75