ČAPÍ CESTOU PŘES JAZYKY A ROVNOBĚŽKY (Navrhla a zpracovala: Marie Fenclová)
Tematické zadání: - Jazykový zeměpis, vztah názvů jazyků a obyvatelských jmen - Vlastní jména a obecná jména v různých jazycích - Tematické seskupování slovní zásoby - Motivovaná pojmenování, tj. proč se co jak jmenuje, aneb co všechno nám slova prozradí sama o sobě - Vybírání jazyků, kterým se chci učit - Proč si lidé mají rozumět Stupeň:
3. – 4. ročník
Užité jazyky:
čeština, slovenština, němčina, maďarština, polština, švédština, ruština, rumunština, bulharština, turečtina, hebrejština, arabština, bantuština, angličtina, francouzština, španělština
Délka trvání:
Asi 4x 30 min. nebo 3x 45 min.
1. Doma „Kam letí naši čápi? Proč tady nezůstanou?“ ptá se Aneţka a zaraţeně se dívá na opuštěné hnízdo na střeše za komínem a na čapí pár se dvěma uţ dospívajícími mláďaty, kteří zakrouţili nad střechami a rozhodně zamířili k jihu. „Tak jak to čápi dělají,“ povídá babička. „Všichni čápi odlétají na zimu do Afriky. Kdepak by tady pod sněhem sháněli ţáby a brouky a pod ledem ryby a čolky? Ale dočkáš se, na jaře se zase vrátí.“ To Aneţku téměř usmířilo, ale stejně si dělá o své čápy starost. Jak se tam v té Africe a po celou dlouhou cestu budou dorozumívat? Tady, kdyţ na ně zavolám: „Čápe, čápe!“, vědí, ţe to patří jim. Ale co kdyţ tam někde za mořem, na ně budou volat úplně jinak? V cizích zemích se přece mluví cizími jazyky. Aneţka si vyhledala v knihovně atlas světa, aby se podívala, jak daleko je to od nich z Vodňan do Afriky, jak daleko její čápi poletí.
Úkol: I my se podíváme na mapu. V Evropě si vyhledáme naši republiku a pod Evropou na jihu najdeme Afriku. Od Evropy ji odděluje Středozemní moře. Přibliţně pod středem Afriky vpravo je oblast velikých jezer s podivnými jmény: Ukereve, Tanganjika, Malavi, ... Tam někde budou naši čápi přezimovat. To je ale strašná dálka! diví se Aneţka a my s ní.
3
2. Nad krajinou To Čápík a Čápinka si starosti nedělají. Rodné Vodňany nechali za sebou a letí teď pod dozorem rodičů k jihovýchodu. Strašně se těší, ţe uvidí nové kraje a zaţijí dobrodruţství. „Jak dlouho vlastně poletíme?“ ptá se Čápík tatínka. „To záleţí na počasí, ale nejmíň dva měsíce?“ „Dva měsíce? Tak dlouho letět nevydrţím.“ „Ovšem ţe ne. Budeme přece také odpočívat, shánět potravu, čistit a čechrat peří a vţdycky se musíme trochu prospat. Cestou se seznámíte s našimi příbuznými, kteří hnízdí v jiných krajích a jiných zemích. Teď uţ za chvilinku se k nám připojí hejno mého nejlepšího kamaráda. Ten se usadil jen kousek odtud, tady za řekou Dyjí v Rakousku. Tam se ovšem Dyji říká Thaya a čápovi se říká Storch [vyslov štorch]. „Storch? Ale jak se s nimi domluvíme?“ diví se Čápinka, která uţ se těší na bratrance a sestřenice. „No jak? Snadno! Po čapím. My čápi máme přece všichni stejnou řeč. Děláme klapy-klap, klapy-klap zobákem. To jenom lidé mluví v různých zemích různě. My se mezi sebou domluvíme snadno. To jenom kvůli lidem je uţitečné, kdyţ si zapamatuješ některá důleţitá slova, abys věděla, o čem lidé mluví. A protoţe v různých zemích, kterými cestujeme, se mluví různě, je dobré znát ta slova v různých jazycích.“ Úkol: Zamysleme se, která slova jsou asi důleţitá pro ţivot čápů? Udělejme si jejich seznam. Rozdělíme se ve třídě na skupinky a kaţdá se soustředí na jeden okruh slov (vzhled čápa, prostředí, ve kterém ţije, potrava, co čápi dělají, tah stěhovavých ptáků atd.). Např.: 1. Jaké mají čápi části těla (např. křídla) ................................... ................................... ................................... ...................................
2. Čím se čápi ţiví (např. plţi): ................................... ................................... ................................... ................................... 3. V jakém prostředí u nás čápi ţijí, kde můţeme čápa najít (např. louka): ................................... ................................... ................................... ................................... 4. Čtvrtá skupinka si zapíše, co čáp dělá (např. brodí se): .................................. .................................. .................................. .................................. 5. Pátá skupinka můţe tvořit seznam jiných ptáků, kteří také ţijí u vody jako čápi (např. labutě): .................................... .................................... .................................... .................................... Potom si všechny skupiny sdělí výsledky své práce a případně všichni dohromady s učitelem doplní další slova. Domácí úkol: Vybarvěte si obrázek čápů tak, ţe všichni dospělí čápi budou mít červený zobák a červené nohy, zatímco mláďata zobák černý a nohy ţluté nebo růţové.
3. Setkání nad řekou Dyjí Naši čápi letí na jih. Ne však přímo. Vedou je říční toky a vyhýbají se horám. Ti naši se právě blíţí k lesklé stuze řeky Dyje, teče na hranici mezi Moravou a Rakouskem. A jak Čápíkovi slíbil tatínek, v dálce se uţ opravdu rýsuje skupinka dvou dospělých a čtyř mladých čápů. Všichni si na dálku mávají křídly na pozdrav. „To jsou oni? Ten tvůj kamarád Storch?“ „Ano, správně. Storch. V Rakousku se mluví německy a čáp se německy řekne Storch. To si zapamatuj.“ A Storchova rodinka se připojila k našim Čápům a dál uţ letí spolu. Dlouho však tak nezůstanou. Sotva se Dyje vlije do řeky Moravy, uţ se připojuje další malé hejno. Tentokrát sestřenice paní Čápové s manţelem a svými třemi dětmi. Staří se znají, přátelsky na sebe klapou zobáky, mladí se navzájem okukují. „Vy jste Storchovi nebo Čápovi?“ zajímá se Čápinka. „Ani jedno, ani druhé, směje se její nová tetička. Tady uţ jsme na Slovensku, víš? A slovensky se čáp řekne bocian. Takţe tady tvůj strýček je pan Bocian a já jsem paní Bocianová.“ „No né? Copak se čáp váţně řekne kaţdým jazykem úplně jinak?“ „Uţ to tak bude. To uvidíš cestou. V kaţdé zemi na nás budou lidé volat úplně jinak. Ale naštěstí k nám jsou všude hodní, protoţe my čápi a lidé se máme rádi.“ „No jo, s Aneţkou jsme byli kamarádi. A její tatínek nám prý kaţdé jaro čistí staré hnízdo,“ povídala maminka. A všichni letí dál, ale uţ je trochu bolí křídla. Jenţe brzy prý budou nad Maďarskem a tam si pořádně několik dnů odpočinou, slibuje maminka. Úkol: Uvaţujme, proč se čáp řekne v kaţdé řeči jinak. Není to prostě tím, ţe v kaţdé řeči se řekne jinak většina slov? Pak bychom přece nemuseli mít slovníky. Kaţdá ze skupinek ve třídě dostane některý překladový slovník (česko-anglický, česko-německý, česko-francouzský, česko-španělský, ...) a najde v něm protějšek slova ČÁP. Slova jsou ve slovníku řazena, jak známo, podle abecedy. Tak si ji nejprve v rychlosti přeříkáme. Kaţdá skupina napíše nalezené slovo a jazyk jeho původu na tabuli – např.: francouzsky – cigogne [vyslov sigoň]. Čáp:
německy
-
..............
anglicky
-
..............
francouzsky
-
..............
španělsky
-
..............
7
4. Odpočinek v maďarské pustě Pod našimi čápi se otevřela rozlehlá rovná krajina. Ţádné kopce, ţádné lesy. Jen pastviny a na nich dobytek. Stáda se shromaţďují u napajedel. Té krajině se prý říká pusta. Ale co se to bělá na lukách mezi strouhami a podél močálů? No ovšem – čápi. Důstojně kráčejí se skloněnou hlavou, upřeně pozorují, kde se co pohne v trávě a rákosí, a kdyţ objeví brouka, plţe, či ţábu, rychlým pohybem se zmocní potravy. Jiní elegantně postávají ve skupinkách a zobákem pročesávají a načechrávají letem unavená pírka. I naši čápi se krouţivě snášejí k zemi, Čápík s Čápinkou by si po všech těch záţitcích nejraději zabořili hlavičky pod křídlo a usnuli, ale jak, kdyţ uţ na ně vesele pokřikují jejich další příbuzní!
„Odkudpak letíte?“ „My jsme z Česka, oni z Rakouska a tamti ze Slovenska,“ odpovídá za všechny Čápík, hrdý jak všechno dobře ví. „No, my jsme tady domácí. Narodili jsme se tamhle na tom topolu. Uţ bych taky nejraději vyrazil na cestu, ale rodiče tvrdí, ţe musíme počkat na ostatní čápy od severu. Tak co se dá dělat! Zatím přiletěli z Polska, z Ukrajiny i ze Švédska, ale někde se zdrţeli strýčkové z Litevska, Lotyšska a Estonska. A také nikdo zatím nepřiletěl z Ruska. Asi tam mají letos pěkně teplo, tak se jim nechce vyrazit.“ Čápík vyvaluje oči. Tolik zemí, o kterých on ještě nikdy neslyšel! „A to se v kaţdé té zemi mluví jiným jazykem?“ ptá se maminky, která právě mává křídlem na další sestřenici. „No ano. Jako u nás v Česku lidé mluví česky a na Slovensku slovensky, v Maďarsku se mluví zase maďarsky a v polsku polsky. To postupně poznáš. Za pár dní poletíme přes Rumunsko, pak přes Bulharsko a přes Turecko. V kaţdé té zemi se mluví zvláštním jazykem.“ A neţ Čápík stačí poloţit další otázku, maminka uţ pokračuje ve přátelském klapání se svojí maďarskou sestřenicí.
8
Cvičení: Čápík s Čápinkou si před spaním vymysleli hru a my si zahrajeme s nimi. Kaţdý v řadě řekne název země a jeho soused odvodí, jakým jazykem se v té zemi mluví. Příklad:
Slovensko
–
slovensky
Maďarsko
–
..............
Polsko
–
..............
Ukrajina
–
..............
Švédsko
–
..............
Estonsko
–
..............
Litevsko
–
..............
Lotyšsko
–
..............
Rusko
–
..............
Rumunsko
–
..............
Bulharsko
–
..............
Turecko
–
..............
Ale pozor! Německy se mluví nejen v Německu, ale také v Rakousku a v některých dalších zemích. A tak teď zkusíme hru obráceně a budeme doplňovat: Příklad:
Maďarsky se mluví v Maďarsku. Lotyšsky se mluví ....................... Rusky se mluví ........................... Estonsky se mluví ...................... Polsky se mluví .......................... Německy se mluví ...................... Švédsky se mluví ....................... Rumunsky se mluví ...................
9
Turecky se mluví ....................... Litevsky se mluví ....................... Slovensky se mluví ................... Bulharsky se mluví .................... Domácí úkol: Kaţdý se pokusí najít na mapě Evropy co nejvíce zemí, o kterých si čápi povídali.
10
5. Kolik zemí, tolik jazyků? Několik dní odpočívali čápi v maďarské pustě. Z různých směrů přilétala další hejna. Čápík s Čápinkou se od nich postupně dozvídali, ţe rusky se čáp řekne áist, ţe polsky je to bocian stejně jako slovensky a švédsky stork podobně jako německy. Řekli si však, ţe to si pamatovat nemusí, protoţe přes tyhle země jejich cesta stejně nevede. Důleţitější pro ně bylo vědět, jak na ně asi budou volat lidé v krajích, které přelétají. A uţ brzy se to dozvěděli. Nazítří přespávali v Rumunsku v níţině při řece Dunaji. Děti je vítaly radostným pokřikem: Barza, barza! V Bulharsku zjistili, ţe se čáp řekne štrkel a v Turecku lelek. Potom ale doletěli do zemí, kde se název země a obyvatel nepodobal názvu jejich jazyka. A tak kdyţ přistáli v Libanonu, dozvěděli se, ţe se tam nemluví „libanonsky“, jak Čápík myslel, ale arabsky a také francouzsky a anglicky. A v Izraeli zase zjistili, ţe se tam nemluví „izraelsky“, jak hádala Čápinka, ale hebrejsky a také arabsky. Ti, kteří mluví hebrejsky, nazývají čápa chasida, arabsky mluvící děti volají na čápa al laklak. A pak přišel Egypt, první země na africkém kontinentu. Ani tam se nemluví „egyptsky“. Je to jedna z mnoha zemí v této oblasti, kde velká většina obyvatel mluví arabsky. Arabština je však nejdůleţitějším jazykem spousty afrických zemí, například Egypta, Libye, Tuniska, Somálska a dalších. I tady mají čápy rádi. Kdyţ přelétají nad krajinou, volají na ně lidé: Al laklak, al laklak. To se Čápíkovi i Čápince moc líbilo. Vţdyť to znělo téměř jako jejich čapí klapy-klap, klapání zobákem.
11
Úkol: 1/ Podle článku vyhledejte země, pro které platí, ţe skoro všichni jejich obyvatelé mluví stejným jazykem, a zapište si příklady: ...................................................................................................................... ....................................................................................................................... 2/ Jsou země, kde někteří obyvatelé mluví jedním jazykem a někteří zase jiným jazykem. Uveďte příklad: ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... 3/ Jsou jazyky, kterými se mluví nejen v jedné, ale ve více zemích: ....................................................................................................................... .......................................................................................................................
12
6. Negateir – shromaždiště ptáků Právě v Egyptě mezi městem Kanah na řece Nilu a městem Safága při Rudém moři je níţina Negateir. To znamená v arabštině shromaţdiště ptáků. V této níţině lze na podzim spatřit tisíce a tisíce čápů, táhnoucích z Evropy východní cestou. Neţ zrána vzlétnou, čekají na vhodný vánek a rokují. Čápík poslouchá, co si staří povídají, a zvědavě se ptá: „Proč východní cestou? Jak východní cestou? Copak se dá z Evropy létat ještě jinudy?“ „No právě,“ vysvětluje maminka. „My oblétáme Středozemní moře na východě. Ale naši příbuzní z Dánska, ze západního Německa, Holandska, Francie a z dalších zemí oblétají Středozemní moře ze západu. Je to pro ně blíţ, tak létají západní cestou. S těmi se setkáme aţ na konci cesty, tam v našem zimovišti, u afrických jezer.“ Úkol: Podíváme se na mapu Evropy a v její západní části vyhledáme země, o kterých si čápi povídali. Opět si odvodíme názvy jazyků, kterými se v těchto zemích mluví: Příklad: Dánsko
–
dánsky
Holandsko
–
......................
Francie
–
......................
Španělsko
–
......................
Portugalsko –
......................
Ale pozor: V Belgii se nemluví „belgicky“, ale v jedné části francouzsky, v druhé holandsky a na malém území německy. A ve Švýcarsku se nemluví „švýcarsky“, ale někde německy, jinde francouzsky a ještě jinde italsky. Zkusme si tedy na závěr vzpomenout, kde všude v Evropě se mluví německy: ..........................................................................................................................
13
7. Čapí hnízdo pod sněhem Blíţí se Vánoce. Aneţka sype do krmítka ptáčkům a myslí si: Babička měla pravdu. Čápům by semínka v krmítku nestačila. Ještě ţe odletěli. Těm by tady teď bylo ouvej. Otevře si kníţku o čápech, kterou si vypůjčila ve škole, a uţ pokolikáté si na mapě hledá ten kraj afrických jezer. Oči jí padnou na jezero Tanganjika. Co to asi znamená? A Aneţka se začte do své knihy. „Babičko, víš, co znamená slovo Tanganjika?“ „Jak bych to mohla vědět, prosím tě. To přece neznamená nic.“ „No jo, česky nic. Ale tady píšou, ţe v bantuských jazycích tanga znamená toulat se a njika znamená neobdělanou otevřenou krajinu. Takţe tanganjika znamená toulání širým krajem. Ale zároveň prý se ten název podobá slovu kutanganjika, coţ znamená setkávat se. Takţe to vypadá, ţe tam někde u toho jezera se setkávají čápi z celého světa a společně se potulují kolem jezera.“ „No to je dost moţné,“ pochválila Aneţku babička. „Naše městečko se jmenuje Vodňany také podle toho, ţe je tady kolem spousta vody – samé rybníky, potoky, strouhy i řeka Blanice.“ A potom si babička, která o afrických jezerech neví skoro nic a o bantuských jazycích v ţivotě neslyšela, pomyslí: „Po kom ta naše holka je? Co to má za zvláštní zájmy? Inu, třeba z naší Aneţky nakonec bude nějaký jazykovědec. A proč by ne!“
14
Úkol: Některé názvy hor, řek, jezer, měst a vesnic napovídají, jak vznikly, a co tedy znamenají. U jiných názvů se to zjišťuje obtíţněji. Kdyţ se řeka jmenuje Křemelná, umíme si představit, ţe její řečiště je plné křemínků, které voda omílá na oblázky. Kdyţ se obec jmenuje Mrkvojedy, uhádneme, ţe se v okolí pěstovalo, a tedy i jedlo hodně mrkve. Ale kdyţ se řeka a podle ní pak země jmenuje Morava, musíme se podívat do odborných knih, abychom se dozvěděli, ţe kdysi dávno ve starých jazycích, ze kterých se vyvinuly naše dnešní, část slova -mor- znamenala stojatou vodu nebo močál. A ţe tedy řeka Morava dostala zřejmě své jméno podle močálů, které ji obklopovaly. Takové vědomosti zjišťují sloţitým studiem odborníci, kterým se říká jazykovědci neboli lingvisté. Výsledky jejich práce najdeme ve slovnících, encyklopediích a dalších knihách. Zahrajme si teď na jazykovědce a zamysleme se nad původem některých názvů: Pročpak se Černé jezero nazývá Černé? Jak asi získalo své jméno město Most a jak Ţelezný Brod? Jak vznikly asi názvy obcí Dubí, Březí, Bukovec, Lipovka, Topolná, Vrbno? Odhadněte původ názvu Lysé hory, Sněţky, Mravenečníku, Komářího vrchu, Špičáku? Proč se řeky jmenují Luţnice, Bystřice, Teplá? Je těţké pochopit, jak získaly své jméno vesnice Praskolesy, Kozojedy, Ţabovřesky? Zamyslete se kaţdý nad jménem místa, ve kterém ţijete, a nad jmény řek, potoků a kopců ve vašem okolí. Je snadné domyslet si, jaký je původ jejich jmen? Tam, kde si nebudete vědět rady, poţádejte o pomoc rodiče nebo učitele. Je zajímavé, ţe podobně je to i s názvy různých míst v cizině. Kdyţ se nějaké město u nás jmenuje Brod, vyplývá z toho, ţe v těch místech byla kdysi v řece mělčina, které se pouţívalo k překonání vody z jednoho břehu na druhý. Protoţe v těch místech tehdy nebyl most, museli se lidé i dobytek přebrodit. A tak u nás máme Brodů několik – např. Ţelezný, Vyšší, Havlíčkův, Uherský. Německy se brod řekne Furt, a tak poznáme, ţe spousta německých měst vznikla právě u brodu přes řeku, právě jako dnešní Frankfurt, Sweinfurt nebo Klagenfurt. Ale podobně je tomu i v Anglii s názvem slavných měst Oxford a Stratford, protoţe anglicky se brod řekne právě ford.
15
16
8. Zima u jezera Tanganjika Uţ řadu týdnů tráví naši čápi ve svém zimovišti. Za tři měsíce urazili téměř deset tisíc kilometrů. Teď si zaslouţí vydatný odpočinek. Čápík i Čápinka mají spoustu kamarádů. Podnikají výpravy po okolí, soutěţí v letu, honí se po břehu a přetahují o potravu. Ale to jen z legrace, protoţe kolem jezera je pro všechny ptáky potravy dost a dost. A kdyţ uţ se nabaţili běhání a létání, cvičí se ve stání na jedné noze a přitom si povídají. Mají pořád o čem, protoţe kaţdý přiletěl odjinud a kaţdý má jiné zkušenosti. Čápinka si oddychla, kdyţ zjistila, ţe se opravdu se všemi čápy na světě domluví klapy-klap, klapy-klap, tedy společnou čapí řečí. Dělala si s tím velké starosti. Vţdyť po cestě poznala tolik zemí a téměř v kaţdé z nich se mluvilo zvláštním jazykem. „Lidé to mají těţší,“ svěřila se kamarádkám. „Kdyţ nemají ţádné společné klapy-klap jako my, musí se všichni naučit kromě svého vlastního jazyka, ještě několik dalších. Jak jinak by se domluvili s ostatními?“ „Těţko. Nebo by nesměli cestovat, ani se stýkat s cizinci,“ uvaţuje kamarádka od polských jezer. „Jenţe jak si mají z tolika řečí vybrat?“ přemýšlí jiná, která se narodila aţ na druhém konci Evropy v Portugalsku. „To nevím. Ale snad podle toho, co je nejuţitečnější.“ „Já bych řekla, ţe pro lidi je důleţité umět se domluvit se sousedy,“ míní dcerka pana Bociana ze Slovenska. „U nás hned za Dunajem začíná Maďarsko, takţe lidé u nás by asi měli umět trochu maďarsky. A kousek je to do Rakouska, takţe by měli umět také trochu německy.“ „No jo, jenţe lidé hodně cestují po světě. Skoro tolik jako my. A tak jazyky sousedů nestačí.“ „Nám povídal tatínek,“ vzpomněla si Čápinka, „ţe mezi lidmi je zvykem učit se ve škole cizí jazyky, kterými je moţné se domluvit po celém světě. Ţe prý to je angličtina, francouzština, španělština a v Evropě také němčina. Říká se jim jazyky mezinárodního dorozumívání. Ty pouţívají, kdyţ se potřebují domluvit s nějakým cizincem.“ Čápinka se odmlčí, protoţe si vzpomněla na Aneţku, ţe by pro ni bylo snazší, kdyby lidé stejně jako čápi měli nějaké jednoduché klapy-klap, se kterým by vystačili všude na cestách a nemusili se učit tolik jazyků.
17
Úkol: Zjistěte si, které jazyky se vyučují u vás ve škole. ................................................................................................................................. .................................................................................................................................
Zjistěte si, které další jazyky zpravidla slouţí k dorozumění mezi lidmi z různých zemí, ale u vás ve škole se neučí. ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. Jakými jazyky byste se domluvili s lidmi ze států, které sousedí s Českou republikou? ................................................................................................................................. .................................................................................................................................
18
9. Zpátky v rodném kraji Je duben. Dny jsou příjemně teplé. Aneţka se právě učí angličtinu na zítřek a tu ji vytrhne křik z ulice: „Čápi, čápi.“ Aneţka vyrazí, ani se nepřezuje. A opravdu, na louku za zahradami se snáší několik čápů. Krouţí ve velkých obloucích a přistávají. Ještě na zemi trochu pohybují křídly, jako by je nemohli zastavit. Aneţce se zdá, ţe jí jeden z nich kývá hlavou na pozdrav. I Aneţka mává a vesele volá: „Čápi, čápi!“ Čápinka spokojeně poklepává zobákem. „Tak jsme zase doma. A Aneţka na nás nezapomněla. Škoda, ţe Aneţka neumí klapy-klap a já jí nemůţu vypravovat o Africe. Ani se jí nemůţu pochlubit, v kolika různých jazycích jsem uţ slyšela pojmenovat čápy, a poznala i spoustu dalších uţitečných slov. Jako třeba baţina, ropucha, housenka. Jenţe kdo ví, pro lidi jsou asi důleţitější úplně jiná slova.“ Také Aneţka spokojeně pokyvuje hlavou. „Tak uţ jsou zase tady. A určitě na mě nezapomněli. Škoda, ţe čápové neumějí mluvit nějakou lidskou řečí a nemůţeme si popovídat. Tak ráda bych věděla, jak vypadá zima v Africe, jak tam ţijí lidé a jak a o čem mluví.“ Pak jen tak pro legraci zavolala na čapí cestovatele: „Do you speak English?“ Čápi neodpověděli, ale Aneţčina maminka, která se také objevila ve dveřích, se připojila francouzsky: „Parlez-vous français?“ a potom ještě německy: „Sprechen Sie Deutsch?“ „No vidíš Aneţko,“ směje se maminka, „kromě té angličtiny a francouzštiny, které sis ve škole vybrala, se budeš asi muset začít učit ještě čapí řeč.“ Jenţe v tu chvíli Čápinka mrkla na Aneţku a obě měly pocit, ţe si stejně rozumějí i beze slov.
19
Úkol: Která slova nebo věty jsou podle vás důleţitá při setkání s cizinci a jaká slova byste se chtěli naučit v cizí řeči jako první. (Najděte si některá z nich ve slovnících.) ................................................................................................................................. ................................................................................................................................ Myslíte, ţe je moţné rozumět si beze slov? ................................................................................................................................ Na závěr si zahrajte kvarteto.
20
