Antverpy – město na Šeldě. Dějiny jedné obchodní velmoci Eva HOŠKOVÁ
Úvod Antverpy, nizozemsky Antwerpen, francouzsky Anvers, jsou správním střediskem stejnojmenné provincie a druhé největší město Belgie. Město má přibližně 470 000 obyvatel a leží na řece Šeldě, 20 km před ústím do mořského zálivu Westerschelde a 45 km severně od Bruselu. Patří mezi významné světové přístavy a jsou druhým největším přístavem v Evropě a také jedním z nejvýznamnějších strategických přístavů NATO. Na rozdíl od dvojjazyčného Bruselu, kterým prochází belgická jazyková a národnostní hranice, a to mezi holandsky mluvícími Vlámy na severu a francouzsky orientovanými Valony na jihu, jsou Antverpy čistě vlámské. Staly se kulturním střediskem belgických Vlámů, je zde sídlo akademie věd, Státní univerzita, vysoké školy, významné stavební a umělecké památky. Bohaté sbírky četných muzeí rovněž dokládají kulturní dědictví a bohatství města. O vzniku jména města koluje několik „zaručeně pravých“ pověstí. Jedna z nich praví, že nese jméno podle nechvalné činnosti mýtického obra Druona Antigonuse. Jeho zvykem bylo sekat námořníkům ruce a házet je do řeky Šeldy za to, že odmítli zaplatit mýto za její překročení. Od toho také jméno Antwerpen, což holandsky znamená ruka a házet. Podle Johna Lothropa Motleyho bylo však jméno Antverp odvozené z an’t werf (na molu, v přístavišti) nebo Aan’t werp. Warp je uměle vytvořený kopec, natolik vysoký, aby zůstal při přílivu suchý a mohla být na něm postavena osada. Jiné slovo pro werp je pol (od toho poldry). Převládá však teorie, že jméno pochází z doby gallořímské a je odvozeno z latinského Antverpia (ante - před, verpia – ukládání, usazování), které označuje zemi vytvořenou nánosy v záhybu řeky (stejného původu je i germánské waerpen). Řeka Šelda měla jiné koryto, dokud nedošlo mezi lety 600 – 750 ke změně, a tak záhyb, na kterém bylo město zřejmě situováno, už dnes neexistuje. Více pravděpodobnější verze napovídá, že jméno vzniklo z výrazu „Aen Werpen“, což má zdůrazňovat rozkvět města, které vlastní mimořádně vhodné podmínky pro výstavbu přístavu a rozvoj lodní dopravy. Za dobu své existence si město vysloužilo také dvě přezdívky. Říká se mu Rubensovo město, protože zde žil vlámský malíř Peter Paul Rubens. Jakožto sídlo největší komunity
1
ortodoxních židů v Evropě, kteří po svém útěku ze Španělska a Portugalska nalezli v kosmopolitních Antverpách svou novou vlast, si vysloužilo také pojmenování „Jeruzalém západu.“
První zmínky o existenci a rozvoji města Historie města je dlouhá a nesmírně bohatá. Historické Antverpy mají svůj původ v gallořímském osídlení vicus (sousedství). Vykopávky provedené v nejstarší části nedaleko Šeldy v letech 1952 – 1961 odhalily hrnčířské úlomky a střípky skla od poloviny 2. století do konce 3. století. Ve 4. stol. byly Antverpy osídleny germánskými Franky a poprvé pojmenovány. Jméno bylo údajně odvozeno z anda (v) a werpen (molo, přístaviště). V 7. stol. byly již Antverpy opevněné a pokřesťanštěny svatým Amandem. Na území přišli irští misionáři, neboť irská církev vysílala misionáře i na evropskou pevninu, aby zde šířili křesťanství. První zdejší kostel pocházel z r. 660. 1 V 8. stol. byly Antverpy v obchodním spojení po moři s Hamburkem. Začátkem 9. stol. byl zde založen hrad, který zničili svým vpádem r. 837 Normané. V 10. stol. se dočkal obnovy. Bylo také vybudováno nové opevnění. Na konci 10. stol. se Šelda stala hranicí Svaté říše římské. Antverpy se staly markou nebo markrabstvím, provincií hraničící s flanderským hrabstvím. Antverpské markrabství nebo antverpská marka se od 11. století skládala z území kolem měst Antverpy a Breda. Marky byly založené za vlády císaře Oty II. V 11. století byla antverpská marka jedním z lén vévody z Dolního Lotrinska. Godefroy z Bouillonu získal marku v roce 1076 od císaře Jindřicha IV. Po jeho smrti při obléhání Akkonu během první křížové výpravy se stal markrabím Jindřich I. z Limbourgu. V 11. stol. se již připomíná přístav a město. V r. 1106 se vévodství Dolní Lotrinsko a markrabství spojily. Po zrušení vévodství roku 1190 císařem Jindřichem VI. během sněmu ve Schwäbisch Hall zůstaly pouze jeho tituly a ty byly dány brabantskému vévodovi. Markrabství se skládalo (po ztrátě Bredy) z měst Antverpy, Herentals a Lier a čtvrtiny měst Arkel, Rijen, Geel, Zandhoven, Turnhout a Hoogstraten.
1
Svatý Patrik, „apoštol Irů“, prováděl misie začátkem 5. stol. v Irsku Kronika lidstva, koncepce a celkové sestavení Bodo Harenberg, Fortuna Print, Praha 2003, str. 275
2
Prvním obdobím rozkvětu bylo 12. století, kdy došlo k rozmachu soukenické výroby ve Flandrech a město se povzneslo mezi nejbohatší města v této oblasti. R. 1291 získalo městská práva. Velice se rozšířilo a bylo zapotřebí nového opevnění. Ve 12. stol. sv. Norbert ze Xantenu založil komunitu svého premonstrátského řádu v St. Michael’s Abbey at Caloes. Antverpy byly také sídlem Edvarda III. během jeho vyjednávání s Jacobem van Artevelde (vlámský politický vůdce za stoleté války). Roku 1138 se tam narodil Edvardův syn Lionel z Antverp, vévoda z Clarence. Od r. 1315 se město stalo členem hanzy, což bylo středověké společenství německých dálkových obchodníků obchodujících na Baltském a Severním moři. Od 12. stol. organizace kupců pro společné prosazování zájmů a vzájemnou ochranu, tzv. německá hanza, vznikla v roce 1282 sloučením hanzy z Kolína nad Rýnem, Hamburku a Lübecku, později se přidala hanza ostrova Visby. Na konci 13. století spolek téměř 200 měst, v čele Lübeck (místo hanzovního sněmu). Hanza tehdy ovládala značnou část obchodu na Baltu a v Severním moři; základny (kontory) v Novgorodu, Bergenu, Londýně, Bruggách a Antverpách. Od roku 1361 válečné střety mezi hanzou a Dánskem (Dánové vypálili hanzovní faktorii ve Visby). R. 1369 hanzu obsadila Kodaň, 1370 Dánsko kapitulovalo, poté hanza dostala právo zasahovat do volby dánských králů. Od 15. století její význam upadal v důsledku přesunu obchodních cest. Poslední sněm byl v roce 1669. 1 Na západě byly osady většinou podřízeny velkým kontorům, takže pod kontor v Bruggách spadaly osady v Antverpách, Dordrechtu, Utrechtu a další. Dobou slávy pro Antverpy bylo 15. století. Pod panstvím vévodů burgundských se staly znamenitým obchodním městem, jehož počet obyvatel přesáhl přes 100 000. Po zanesení Zwinu (ve zwinské zátoce se nacházel kanál, který spojoval Bruggy s mořem) a následném úpadku Brugg získaly Antverpy a poté část brabantského vévodství větší důležitost. Na konci 15. století se zahraniční obchodní domy přestěhovaly z Brugg do Antverp a výstavba byla svěřena anglickému národu, jak bylo zmíněno v roce 1510. Staly se velkou tržnicí anglických suken a výhradním trhem anglických kupců, kteří se sdružovali v organizaci Merchant Adventures. Jako hanzovní město se Antverpy rozrůstaly, přibývalo staveb a honosnějších domů. Vzniklo významné obchodní centrum západní Evropy, jehož jediným konkurentem byl Amsterdam. Roku 1450 byla v Antverpách založena první obchodní burza v Evropě a byla
1
Všeobecná encyklopedie III, Diderot, Praha 1999, str. 134
3
pokládána za vzor později založené burzy londýnské. Antverpy se staly městem obchodu a finančnictví. Antverpy se staly také v Evropě hlavním městem cukrovarnictví a dovážely produkty z portugalských a španělských plantáží. Do roku 1550 město okouzlilo italské a německé cukrářské rafinéře, kteří odváželi svůj rafinovaný cukr do Německa. Lichváři a finančníci velmi zbohatli půjčováním peněz anglické vládě v období od 1544 do 1574. Mnozí hanzovní obchodníci v novém obchodním centru přestupovali dané zákazy, vstupovali do obchodních společenství s cizinci a ženili se. Aby měla své členy opět pod dozorem, rozhodla se Hanza roku 1555 zřídit v Antverpách kontor a postavit palác, v němž by hanzovní obchodníci po vzoru ostatních kontorů žili společně. V budově s osmdesátimetrovou fasádou byla řada sálů a sto padesát dalších místností. Domovní řád se snažil oživit přísný klášternický život starých kontorů, hanzovní obchodníci však dávali i nadále přednost volnému životu ve městě. Palác se zadlužil, jeho správci museli shánět nájemníky, ke všemu propuklo v Nizozemí povstání proti Španělům a obchod upadal. Roku 1576 vyhnali španělští vojáci poslední obyvatele z velkolepého antverpského hanzovního paláce a využili ho jako kasárnu a nemocnici. Zánik kontoru, který měl upevnit drobící se soudržnost měst, byl pro Hanzu smrtelnou ranou. Holandská blokáda ústí Šeldy odřízla Antverpy od moře, přerušila rozkvět města i hanzovní obchod v Nizozemí. 1 Francouzský historik Fernand Braudel prohlašuje, že se Antverpy staly centrem celé mezinárodní ekonomiky, něčím, co Bruggy nebyly ani na svém vrcholu. Antverpský zlatý věk je úzce spojen se zámořskými objevy. V průběhu 1. poloviny 16. století se Antverpy rozrůstaly a do roku 1560 se staly druhým největším městem v Evropě na sever od Alp. Francesco Guicciardini, benátský vyslanec, říká, že za den projely stovky lodí a 2000 povozů každý týden přijíždělo do města. Portugalské lodě naložené pepřem a skořicí vykládaly zde svůj náklad. Antverpská ekonomika byla kontrolovaná zahraničím, protože město nemělo dálkovou obchodní flotilu a bylo ovládané oligarchií bankéřských aristokratů, kteří měli zakázáno se zapojovat do obchodu. Město bylo velmi kosmopolitní, nacházeli se tam obchodníci a kupci z Benátek, Dubrovníku, Španělska a Portugalska. Antverpy měly tolerantní politiku, která přilákala rozsáhlou komunitu ortodoxních židů. Přesto nebyly Antverpy svobodným městem, v roce 1406 se staly součástí brabantského vévodství a byly kontrolovány z Bruselu.
1
Zimák Alexandr, Hanza, Obrazy z dějin severského námořního obchodu, Libri, Praha 2002, str. 224, 225
4
Během svého zlatého věku zaznamenaly Antverpy tři velké rozvoje. První spočíval v obchodu s pepřem, druhý zahájilo americké stříbro přicházející ze Sevilly (ukončeno bankrotem Španělska 1557) a třetí po uzavření mírové smlouvy v Cateau-Cambrésis v roce 1559 byl založen na textilním průmyslu. Na začátku 16. století patřilo Antverpám 40% světového obchodu. Opakující se vzestupy a pády a inflační náklady na bydlení otřásaly méně zručnými dělníky. Koncem 16. století ekonomika a populace města dramaticky upadala, zatímco jeho soupeř Amsterdam zažíval obrovský růst.
Další rozkvět i úpadek města V 16. stol., za vlády krále Karla V. ze španělské větve Habsburků, neboť belgické území bylo jednou z mnoha španělských držav, měly Antverpy již čtvrt miliónu obyvatel. Byly pokládány za nejkrásnější město křesťanského světa a svým významem bezesporu také byly první obchodním centrem světa. Své stanoviště si zde zřizovali nejpřednější florentské a janovské firmy, i z Pisy, rovněž bohatí němečtí kupci a Portugalci. Ekonomický vzestup měl pozitivní vliv i na rozvoj umění. Antverpy prosluly vynikající vlámskou malířskou školou. V roce 1510 zde byla založena slavná Akademie výtvarných umění, která během krátké doby vychovala vynikající mistry vlámské školy, většinou rodilé Antverpany. Narodili se tu vlámští malíři jako Jacob Jordaens (1593–1678), van Dyck (1599– 1641) a Tenier (1610–1690). V letech 1610–40 zde působil Peter Paul Rubens. Úpadek města a jeho proslulého umění přišel s reformací a válkou proti Španělům. Reformace propukla v Antverpách násilnými nepokoji v srpnu 1566 a stejně tak i v ostatních částech regionu Nizozemí (celý Benelux). Regentka Markéta Parmská byla odstrčena stranou, když následující léto poslal Filip II. vévodu z Alby do čela armády. Když v roce 1568 začala Osmdesátiletá válka, obchod mezi Antverpami a španělským přístavem Bilbao se zhroutil a stal se nemožným. 4. listopadu 1576 španělští vojáci vyplenili město během takzvané španělské furie. Během strašlivého krveprolití bylo 7000 obyvatel zmasakrováno, 800 domů vypáleno a byla napáchána škoda v hodnotě více jak 2 milionů šterlinků. Tři dny španělského řádění vedlo také ke spojení Beneluxu proti španělské koruně. Zpustošení také způsobilo úpadek Antverp jako vedoucího města regionu a vydláždilo cestu pro vzestup Amsterdamu. Hlavní příčinou vyplenění bylo zpoždění výplaty vojákům, protože Španělsko právě vyhlásilo bankrot a 400 000 florénů zamýšlených jako plat jednotkám se zmocnila vláda Alžběty I., když lodě vezoucí florény hledaly úkryt před bouří v anglických přístavech. Španělští vojáci, rozzuření, že pracují bez odpočinku a výplaty proti nizozemským rebelům, už vyplenili Zierikzee a Aalst a způsobili, že patnáct věrných provincí (Holandsko a Zeeland 5
byly na straně rebelů) se spojilo za účelem odstranění žoldáků z Nizozemí. Jelikož výplata byla v nedohlednu, rozhodli se ji španělští vojáci vzít sami vypleněním Antverp. S nápadem vyplenění Antverp přišel španělský velitel antverpské citadely Sancho d'Avila. Snažil se přesvědčit velitele německých jednotek ve městě, hraběte Otto IV. van Ebersteina, syna Viléma IV. z Ebersteinu, aby odevzdal město Španělům. Ale Eberstein varoval guvernéra Antverp a společně vymysleli obranu proti Španělům. 3. listopadu guvernér přivedl 6000 valonských jednotek pod vedením markýze z Havré do města. Bylo to riziko, protože jednotky nebyly příliš důvěryhodné. Přibližně 10 000 civilistů také pomohlo zvýšit obranu proti citadele. D’Avila také připravil svůj útok a kontaktoval ostatní vzbouřené španělské jednotky v Aalst, Lier, Breda a Maastrichtu, které začaly směřovat k městu. 4. listopadu v 11:00 Španělé zaútočili. Proti bitvou zoceleným Španělům, kteří se hrnuli do města, byla obrana civilistů k ničemu. Jak se všichni obávali, Valoni nebojovali. Záleží na zdroji, buď utekli, nebo se dokonce podíleli na drancování. Němci a civilisté zkoušeli vzdorovat, ale pro Španěle nepředstavovali žádné soupeře. Eberstein se utopil v Šeldě, když se pokusil utéct. Přibližně 7000 lidí zemřelo a byly i velké ztráty na majetku. Krutost a ničení těchto tří dnů zlosti začaly být známé jako španělská furie. Roku 1577 si měšťané vykoupili odchod španělské posádky a zbořili tvrz vévody z Alby. Poté se město v roce 1579 připojilo k utrechtské unii a stalo se hlavním městem nizozemské revoluce. Do r. 1582 ustal veškerý anglický obchod s Antverpami, neboť angličtí obchodníci nechtěli riskovat návštěvu válečného území. Především velká židovská populace byla zasažena a Antverpy poté ztratily své obchodní postavení jednoho z nejbohatších a nejvlivnějších měst v Evropě. Vzpamatovaly se, ale už nikdy nezískaly zpátky svou bývalou slávu. V roce 1585 ho dobyl po dlouhém obléhání Alessandro Farnese, vévoda z Parmy a Piacenzy. 1 Podmínkou kapitulace bylo, že protestantští obyvatelé dostali dva roky k vyřešení svých záležitostí, než opustí město. Většina šla do spojených provincií na severu, kde začal nizozemský zlatý věk. Antverpské bankovnictví bylo po generaci kontrolováno Janovem a 1
Alessandro Farnese, vévoda z Parmy, místodržitel Nizozemska (1578–1592) dobyl Antverpy a jižní Nizozemí podřídil španělské koruně. Celý jih, včetně Flander a Brabantu a později i území na severovýchodě, vrátil pod španělskou nadvládu. Svými výboji a zprostředkovatelskou misií mezi jižním Nizozemím a španělskou korunou položil Farnese základní kámen pozdější Belgie. Kronika lidstva, koncepce a celkové sestavení Bodo Harenberg, Fortuna Print, Praha 2003, str. 444
6
Amsterdam se stal novým obchodním centrem. Dlouhé náboženské boje skončily vestfálským mírem. 1 Dolní tok řeky však připadl Holanďanům a ti nedovolovali lodím vplout do Antverp. Území současné Belgie zůstalo pod nadvládou španělských Habsburků. Antverpský přístav ztratil na významu a především kupci jej houfně opouštěli. Počet obyvatel se rychle zredukoval na pouhou třetinu. Tato překážka zůstala až do r. 1863, i když došlo k uvolnění za francouzské vlády od roku 1795 do roku 1814. Roku 1713 připadly Antverpy mírem utrechtským k Rakousku.2 Roku 1746 se jich na čas zmocnila Francie, ale r. 1748 byly cášským mírem 3 vráceny Marii Terezii, za jejíž vlády se opět zotavovaly. Městu uškodil císař Josef II., když za 10 mil. zlatých prodal Holanďanům právo zavřít ústí Šeldy. Během francouzské revoluce byly Antverpy několikrát obléhány a r. 1794 přešly opět do moci Francouzů. Šelda byla znovu otevřena pro obchod. V r. 1800 měly Antverpy nejméně majetku a jejich populace klesla pod 40 000. Napoleon, který si uvědomil jejich strategickou důležitost, poskytl Antverpám dva miliony na zvětšení přístavu postavením dvou doků a mola a zvětšením hloubky Šeldy, aby mohly do Antverp jezdit i větší lodě. Napoleon doufal, že když udělá z Antverp nejlepší přístav v Evropě, bude moci vzdorovat britským přístavům a zastaví britský růst. Napoleon byl ale poražen v bitvě u Waterloo předtím, než mohl svůj plán dovést až do konce. Po Napoleonově pádu připadly Antverpy i celá Belgie Holandsku, neboť rozhodnutím vídeňského kongresu roku 1815 došlo ke spojení Belgie a Nizozemska v jeden stát a Antverpy se rychle zapojily do obchodu s holandskými koloniemi. Brzy dostihly Amsterdam. Následný prudký rozvoj města však přerušila belgická revoluce r. 1830 proti nezávislosti Belgie na Nizozemí.
1
Vestfálský mír – systém smluv, který r. 1648 ukončily třicetiletou válku. Zajišťoval mocenskou rovnováhu v Evropě, přinesl řadu územních změn. Uznána samostatnost Švýcarska a Nizozemí, omezena moc císaře v říši, náboženské poměry byly upraveny podle míru náboženského augsburského, bylo upevněno postavení Habsburků. Čechy, Morava a Slezsko součástí habsburského soustátí, pouze Slezsku přiznány náboženské svobody. Ottova encyklopedie, vedoucí projektu ing. Jolana Malátková, Ottovo nakladatelství, Praha 2004, str. 629 2 Mír utrechtský – mírové smlouvy, které r. 1713 ukončily válku o dědictví španělské. Zajišťovaly nástupnictví Bourbonů ve Španělsku, posílily pozici Velké Británie jako nám. a koloniální velmoci, přinesly územní zisky Prusku a Rakousku. Ottova encyklopedie, vedoucí projektu ing. Jolana Malátková, Ottovo nakladatelství, Praha 2004, str. 629 3 Cášský mír – mírová smlouva v Cáchách ukončila válku o dědictví rakouské – 18. 10. 1748 Kronika lidstva, koncepce a celkové sestavení Bodo Harenberg, Fortuna Print, Praha 2003, str.564
7
R. 1828 se liberální i katolické skupiny sjednotily v opozičním hnutí proti holandskému králi Vilémovi I., protože se cítily být znevýhodněny politikou protestantského krále, protěžujícího severního provincie. V srpnu 1830 vypuklo za podpory Francie povstání a 4. října byla vyhlášena nezávislost. Když pak evropské mocnosti uznaly na londýnské konferenci (1830 – 1831) nezávislost nového státu, byl na základě britsko – francouzské dohody zvolen za krále Leopold von Sachsen - Coburg. R. 1839 byly definitivně stanoveny hranice mezi Nizozemskem a Belgií, přičemž části Lucemburska a Limburska připadly Belgii. První desetiletí nového státu byla ve znamení vnitropolitických bojů mezi liberálním a katolickým hnutím v otázce dluhů; k nim se pak brzy přidaly i spory mezi Vlámy a Valony. R. 1898 byla vlámština zrovnoprávněna s francouzštinou. 1 V r. 1830 bylo město ovládnuto belgickými povstalci, ale citadela zůstala v držení nizozemské posádky pod vedením generála Davida Hendrika Chassého. Nějaký čas Chassé město vystavil opakujícím útokům, které způsobily velké škody. Chassé se vzdal v prosinci 1832. Později byl vybudován kruh pevností ve vzdálenosti 10 km okolo centra města, protože Antverpy byly považovány za životně důležité pro přežití mladého belgického státu. Definitivním připojením Antverp k Belgickému království 23. prosince 1830 získaly na významu Amsterdam a Rotterdam na úkor Antverp. Obrat k lepšímu nastal až po uvolnění Šeldy pro plavbu r. 1863.
Novodobé dějiny Antverp jako součásti belgického království Antverpy se stavebně rozložily na pravém břehu řeky Šeldy, a to na počátku jejího širokého rozvětveného ústí do Severního moře. Do města výrazně tak zasahuje příliv a odliv, což umožňuje přístup i mohutným zaoceánským lodím. Bylo zde vybudováno osm obchodních námořních přístavů a dva vnitrozemské říční přístavy na navazujících vodních cestách. Známý je např. Albert Kanal. Středověké hradby byly r. 1857 strženy a nahrazeny polygonálním opevněním, dlouhým asi 14 km, což učinilo z Antverp významnou pevnost. V poslední čtvrtině 19. stol. došlo k opětovnému oživení a rozvoji přístavu i města. Staré hradby, které chránily historické jádro města, byly zbořeny a na jejich místě vznikly široké bulváry, parky a mohutné budovy. Podél hradební linie se ale dochovala řada tvrzí a pevností, které dávají vyniknout hlavně při pohledu od řeky svou unikátností. Dnes jsou v nich muzea nebo i restaurační zařízení.
1
Kronika lidstva, koncepce a celkové sestavení Bodo Harenberg, Fortuna Print, Praha 2003, str. 1203
8
Jejich názvy zní malebně a romanticky duchem starých časů, jako Tete de Flandre, Fort Isabelle, Fort St. Marie, Severní tvrz a Jižní tvrz. Antverpy se v r. 1903 staly prvním městem, ve kterém se konalo mistrovství světa v gymnastice. Během obou světových válek bylo město pro svůj strategický význam poškozeno. Za první světové války Němci okupovali Antverpy až do příměří.1 Po 1. světové válce v Antverpách probíhaly od 14. 8.–12. 9. 1920 VII. letní olympijské hry, jichž se zúčastnilo 2906 sportovců z 29 zemí. Němečtí sportovci nebyli na hry pozváni. Za druhé světové války při útoku Němců na Belgii a Nizozemsko byly Antverpy obsazeny 18. května 1940 německými vojáky. Staly se cílem německých raket V-2, které město velmi poničily, ale zničit přístav se Němcům nepodařilo. Byly osvobozeny britskou 11. Divizí 4. září 1944. Poválečná historie je již příjemná a Antverpy opět rozkvétají. Město bylo přestavěno v moderním stylu. Nábřeží Šeldy je lemováno vzorně udržovanými a zrekonstruovanými výstavními domy s krásnými průčelími. Za nimi se zvedá dominantní stavba celého města krásná gotická katedrála zasvěcená Panně Marii. Nejkrásnější částí města je historické jádro soustředěné kolem katedrály. Mezi nejatraktivnější a nejvíce navštěvovaná místa historického středu jsou dvě náměstí. Jižně od katedrály je to Groenplaats (Zelené náměstí) s Geefsovou sochou Rubense v nadživotní velikosti. Severozápadně od katedrály směrem k řece se nachází náměstí Grote Markt, které bývalo hlavním tržištěm. Vévodí mu nádherná renesanční radnice. Obě náměstí a okolní uličky žijí bohatým životem dlouho do noci. Všude se nachází desítky stylových hospůdek a množství dalších pamětihodností. Pozoruhodnou oázu klidu s možností rozjímání představuje kulturní centrum Elzenveld na místě bývalého kláštera. Staré městské jádro, které leží na pravém, východním břehu řeky Šeldy je dosažitelné s novými levobřežními čtvrtěmi třemi tunely - St. – Annatunnel, Waaslandtunnel a Tramtunnel nebo přívozem Overzet od hradu Steen. V posledních letech bylo jádro přístavu přemístěno z centra do severní části města, kde díky rozlehlým plochám doků, přístavních bazénů a překladišť dosahuje až k nizozemským hranicím. 1
Němci dobyli Antverpy 9. říjen 1914. Po desetidenních bojích se Němcům vzdalo belgické město Antverpy. Jeho dvacet čtyři pevností nemohlo zadržet německý nápor, znásobený mohutnou dělostřeleckou podporou. Dobytí tohoto starobylého přístavního města, kulturního centra Vlámů, však stálo Německo životy čtyřiceti tisíc vojáků. Desetitisíce Belgičanů z města před Němci uprchly. Kronika 20. Století, Fortuna Print, Praha 2003, str. 177
9
Antverpy jsou Albertovým průplavem – Albertkanaal spojeny s řekou Maas a s kamenouhelnou pánví v severovýchodní Belgii. Je zde průmysl tabákový, textilní (hedvábnický), chemický a petrochemický, hutnický a strojírenský. Provádí se zde stavba lodí, montáž automobilů a mnoho dalších. Po staletí jsou také Antverpy centrem diamantového průmyslu a obchodu. V okolí Pelikaanstraat jsou soustředěna hlavní střediska zpracování a broušení diamantů. Sefardští Židé, kteří nalezli v kosmopolitních Antverpách svou novu vlast, obchodují zde s mistrovsky broušenými kameny natolik úspěšně, že přes město na Šeldě prochází 70% veškerého obchodu s diamanty. Nedaleko se nachází také Provincicaal Diamantmuseum (Provinční muzeum diamantů) se stálou expozicí včetně ukázek práce brusičů. Antverpy jsou také vojenským městem. I když původní hradby byly zbořeny a nahradily je bulváry a parky, zůstalo zde několik menších tvrzí a pevností. Od devadesátých let jsou také uznávány jako město módy a designu. Město je úspěšné v mezinárodním měřítku i díky absolventům Královské akademie výtvarných umění. Jejím studentem byl v pol. 19. století i český malíř Jaroslav Čermák. Díky námořní plavbě se zde úspěšně rozvíjela i zdejší kartografie. Již začátkem 17. století zde vydával A. Werhoeren, který je považovaný za otce moderní žurnalistiky, týdeník Nieuwe Tijdingen, v němž byly otiskovány i kresby, mapy a hudební příloha s notovým záznamem. Antverpy mají také jednu z nejstarších ZOO na světě. Byla založena r. 1843 a je zde k vidění přes 4000 zvířat všech kontinentů uprostřed travnatých a květinových ploch přímo ve středu města. Svým architektonickým pojetím či výzdobou jsou kuriozitou i některé pavilony zvířat. Také nově zrekonstruované moderní akvárium nabízí pozorovat návštěvníkům podvodním tunelem život vodních živočichů Aljašky a Antarktidy. Je zde i tropický skleník, planetárium a přírodovědecké muzeum.
Peter Paul Rubens a vlámští malíři V 17. stol. byla v Antverpách založena třetí nejstarší evropská malířská akademie. Vlámské malířství je jižní katolická větev nizozemského malířství. V důsledku rozdílného náboženského a politického vývoje Nizozemska se vyvíjelo odlišně od severního protestantského holandského malířství. Symbolem Antverp je také osobnost Petra Paula Rubense. Dílo tohoto „Homéra malířství“ patří k trvalým hodnotám evropské výtvarné kultury. Nejvýznamnější vlámský barokní malíř, který působil i jako diplomat v různých evropských zemích, hlavně v Anglii, žil se svou rodinou v Antverpách od roku 1610 až do své smrti roku 1640. Zde začala jeho skutečná kariéra. Díky svým příjmům si mohl dovolit 10
nádherný dům ve čtvrti Wapper za 7600 guldenů, který postupně přeměňoval v palác ve stylu italského palazza a umístil zde cenná umělecká díla, z nichž začal sestavovat sbírku. Našel zde vlivného příznivce a přímluvce, úředníka magistrátu a pozdějšího prvního starostu Nicholaase Rockoxe, který mu opatřil zakázku na „Klanění tří králů“. O tři roky později ji město věnovalo španělskému králi a dnes se nachází v Museo del Prado. „Pro antverpskou katedrálu Onze – Lieve – Vrouw provedl jednu ze svých monumentálních prací, určenou pro bratrstvo arkebuzírů (puškařů), ohromující Snímání z kříže (420 x 310 cm).“ 1 Následovaly další zakázky, jak pro Antverpy tak i pro jiné. Na vrcholu slávy kolem r. 1620 přijímal Rubens takové množství zakázek svého „Zlatého ateliéru“, že nároky zdaleka překračovaly možnosti jednoho jediného muže. Tak Rubens musel, jako to tehdy bylo docela běžné, organizovat jistý druh velkodílny, nebo dokonce jakési továrny na obrazy, aby vše zvládl. Bylo tam mnoho mladých malířů, kteří pracovali na několika plátnech, pro které Rubens křídou předkreslil návrhy, na některých byla tu a tam nanesena barva a Rubens je pak sám dokončoval. Nepodváděl, nýbrž uváděl, kdo přesně na každém díle pracoval a i tak přizpůsoboval ceny. Jeho spolupracovníci byli mnohem více než pouhými žáky. Vyhledával si je mezi nejlepšími umělci podle jejich specializací. Takže měl odborníka na malování květin, jiného na zvířata nebo zase jiného na krajiny, zátiší apod. „Malířem krajin byl Jan Wilden, malířem zvířat Paul de Vos nebo Frans Snyders, jehož olympský orel znova a znova trhal játra Rubensova Připoutaného Prométhea. Někteří z jeho spolupracovníků jako Anthonis van Dyck nebo Jordaens se sami stali slavnými malíři a později svým způsobem dodali určitým aspektům rubensovského umění novou dimenzi.“ 2 Jeho velmi blízkým spolupracovníkem byl například o devět let starší Jan Brueghel st., který se proslavil především jako malíř květin a jemuž tato dovednost přinesla přezdívku „sametový Brueghel“. Nejnadanějším z jeho pomocníků byl nepochybně o dvacet dva let mladší Anthonis van Dyck, který zde nastoupil jako obyčejný učeň a později si vybudoval svou vlastní kariéru. Rubensovo plodné období přerušila smrt první ženy Isabelly Brantové v r. 1626. Rubens se vrhl na diplomatické poslání. Nicméně přijal některé zakázky jako například Portrét Filipa IV. Španělského, který Filipa potěšil natolik, že malíře povýšil do šlechtického stavu. Radost do života mu přinesl druhý sňatek s mladičkou Helenou Fourmentovou. Tato „nejkrásnější žena Antverp“, jak ji nazýval, mu byla mnohokrát modelem. 1 2
Néret Gilles, Peter Paul Rubens, Slovart, s.r.o, Praha 2005, str. 26 Néret Gilles, Peter Paul Rubens, Slovart, s.r.o, Praha 2005, str. 43, 44
11
Z Rubensových rukou a dílny vzešlo přes 1200 obrazů. Od oltářních a alegorických kompozic, apoteóz vladařů přes dramatické náměty lovů a bitev, tělesností kypící mytologické scény až po ztišené krajiny a portréty. Město Antverpy se pyšní mnoha díly, které pro ně Rubens za svého plodného života vytvořil, nebo jsou součástí muzejních sbírek. Např. trojice velkých oltářních pláten „Klanění tří králů“ z kostela sv. Michaela, „Nanebevzetí P. Marie“ v antverpské katedrále nebo „Trůnící Madona se světci“ v antverpském kostele sv. Augustina. V Antverpách zemřel 13. 1. 1625 výrazný vlámský malíř Jan Brueghel st., který pro svou zálibu v malování květinových zátiší byl nazývaný Sametový nebo Květinový. Malíř Jacob Jordaens, který se r. 1593 v Antverpách narodil, zemřel 18. 10. 1678 také zde. Byl ovlivněn Rubensem. Byl autorem oltářních a mytologických obrazů, návrhů pro nástěnné koberce a nástěnné malby rozměrných žánrů, např. hodovní scény, často s jadrným živočišným realismem (Slavnost fazolového krále, Král pije, Alegorie plodnosti…).
Antverpské pamětihodnosti Město Antverpy se pyšní svým bohatým kulturním dědictvím. Což dokládají jak historické stavby, tak bohaté sbírky četných muzeí. R. 1993 se Antverpy staly hlavním městem evropské kultury (Europe’s Cultural Capital). V tomto roce od března do prosince byla dána k dispozici zdejší muzea i veškerá kulturní zařízení dění v kultuře a umění. Velký podíl na tom měla také okolnost, že právě v té době Antverpy oslavily 400. výročí narození svého rodáka, Jacoba Jordaense. Konala se jedinečná výstava jeho tvorby, kterou ještě obohatily malby zapůjčené z celého světa. Jako nejstarší stavbu ve městě lze považovat hrad „Steen“ (Kámen), který stojí na pět km dlouhém nábřeží. Původně to byla pevnost z konce 9. stol. s dochovanými základy z 10. – 12. stol., která od 14. stol. až do r. 1823 sloužila jako vězení. Kolem r. 1520 byla přestavěna na hrad. Nyní je v něm „Nationaal Scheepvaartmusem“ – Muzeum lodní plavby – s modely lodí, navigačními přístroji, mapami a dalšími doklady k historii antverpského přístavu. Před vstupem do hradu je socha Tilla Enšpígla. Východně od hradu stojí „Vleesehuis“ – tržnice masa. Jde o cihlovou, pozdně gotickou stavbu z let 1501–1504. Byla sídlem řeznického cechu. Budova je opatřena věžičkami, stupňovitými štíty a velmi zajímavou zasedací cechovní síní. Od r. 1913 je zde muzeum užitého umění s historickými a uměleckoprůmyslovými sbírkami včetně hudebních nástrojů.
12
Zajímavou stavbou je goticko – renesanční „Oude Beurs“ – Stará burza. Byla postavena kolem r. 1515 a nyní je zde sídlo správních úřadů. Přístupný je pouze dvůr se strážní věží a sloupovou chodbou. Pozoruhodná je i stavba „Handelsbeurs“ – Obchodní burza. Tato originální stavba z r. 1531 byla ve své době modelem pro londýnskou burzu. V r. 1858 vyhořela a dnešní vzhled získala po rekonstrukci r. 1872, kdy byl plně respektován původní architektonický styl jako galerie s jemným sloupovím a široké použití skla. „St.- Paulusker“ – kostel sv. Pavla je pozdně gotická stavba (1533–1571, dostavěná r. 1621). Byla původně klášterním kostelem. Stavba s renesanční věží a bohatým vyřezávaným mobiliářem budí pozornost hlavním oltářem, křížovou chodbou, řezbářskými pracemi a četnými olejomalbami antverpských mistrů. Asi z padesáti cenných obrazů jsou tři Rubensovy. Nedaleko přístavu se nachází „Brouwershuis“ – Pivovarnický dům s původním čerpacím zařízením z pol. 16. stol., které zásobovalo místní pivovary vodou přiváděnou kanálem. Mezi nejatraktivnější místa patří „Grote Markt“ – Velké tržiště. Toto náměstí ze tří stran lemují pěkné cechovní domy ze 16. stol., z nichž některé byly podle původních starých plánů znovu postaveny. K nejkrásnějším patří zejména štítové patricijské domy na severní straně, které soutěží o prvenství s tzv. zlatými domy v Bruselu. Na severní straně náměstí se nachází jeho skutečná perla, a to „Stadhuis“ – radnice. Jde o mistrovské dílo italské renesance vlámské školy od C. de Vriendta. V 19. stol. prošla některými stavebními úpravami. V interiéru se nachází nástěnné malby zachycující historické události města. Kašna „Brabofontein“ z r. 1887 je umístěna před radnicí a je také jedním ze symbolů města, neboť se váže k pověsti, která vysvětluje jeho pojmenování. Údajně vládl na řece Šeldě obr Druon Antigon, který vymáhal od lodníků vysoké clo. Kdo odmítl zaplatit, tomu obr utrhl ruce. Přemohl ho až římský voják Silvius Brabus, který mu na oplátku uťal ruku mečem. Místní lidé dodnes věří, že jméno jejich města je tak odvozené od holandského „Handwerpen“, což znamená „trhání rukou“. Tato novobarokní kašna je také vyzdobena bronzovou sochou hrdiny. Pověst připomínají miniaturní ruce z čokolády nebo marcipánu, které jsou vystaveny ve výlohách všech místních cukráren. „Volskundemuseum“ – Národopisné muzeum nabízí bohaté sbírky tradičního vlámského lidového umění, jako jsou zvyky a obyčeje, církevní svátky apod. „Etnografisch Museum“ – Etnografické muzeum, obsahuje sbírky lidového umění jiných národů. 13
„Onze Lieve Vrouwkathedraal“ – katedrála Panny Marie je v celé oblasti Belgie a Nizozemska největším a v Belgii nejkrásnějším chrámem. Stojí na malém náměstí s tepanou renesanční kašnou obklopena domy a je postavena ve stylu brabantské gotiky v letech 1352– 1521. Nádherný chrám je sedmilodní a z původně plánovaných pěti věží byla dokončena jen severní r. 1530. Věž je považována za jednu z nejkrásnějších na světě se svou výškou 123 m a se zvonkohrou. V interiéru o rozloze 117 x 52 m je 125 nádherných gotických sloupů a lze zde spatřit tři cenné Rubensovy obrazy: Vztyčení kříže (1610) se nachází v levé příčné lodi, Snímání z kříže (1611–1614) je v pravé příčné lodi a Nanebevzetí P. Marie (1621) zdobí hlavní oltář. Okolí katedrály patří k nejmalebnějším koutům Antverp. „Torengebouw“ – Věžový dům z r. 1932 byl prvním mrakodrapem v Evropě o výšce téměř 100 m (97 m). Obyvatelé města mu dali přezdívku Boerentoren čili Sedlácký věžák. Ve 24. patře je vyhlídková restaurace. Od tohoto mrakodrapu vede hlavní obchodní tepna města, třída Meir. Na ní stojí „Koninklijk Paleis“ – Královský palác. Jde o rokokový patricijský dům (1745), zakoupený pro Napoleona I. Později sloužil jako rezidence významným osobnostem. Dnes je v něm Mezinárodní kulturní centrum, kde se pořádají umělecké výstavy a od r. 1993 je zde Středisko výtvarného umění. „Rubenshuis“ – Rubensův dům – spolupostavil v letech 1610 až 1611 slavný vlámský malíř Peter Paulus Rubens (1577 – 1640), který v něm žil a pracoval 30 let až do své smrti. Se svými dvěma ženami v něm vychoval 8 dětí. Obytné prostory jsou upraveny ve stylu vlámské renesance, ateliér zase ve stylu renesance italské. Zahradní průčelí, často malířem zachycené na jeho plátnech, je bohatě zdobeno bystami filozofů. Také zahrada je udržována podle stavu ze 17. stol. Původní bohatý interiér skýtá kromě uměleckých předmětů z malířovy sbírky i 10 jeho vlastních děl. „Mayer van den Bergh Museum“ vlastní cennou kolekci obrazů včetně 12 přísloví od P. Bruegela st., práce jeho synů a dalších antverpských malířů. Dále nabízí plastiky ze 6.–18. stol., porcelán, tapiserie, krajky, práce zlatníků a stříbrníků a předměty ze slonoviny. „Maagdenhuis“ – bývalý dívčí sirotčinec – představuje sbírky obrazů od 15. stol., dále plastik, měděných a cínových předmětů z l. 1564–1635. „Plantin – Moretusmuseum“ je původní vlámský patricijský dům ve stylu renesance ze 16. stol. Úpravy se dočkal v l. 1620–1640, lodžie z let 1761–63. R. 1549 v něm založil Christopher Plantin proslulou tiskárnu. Plantin měl za Filipa II. výsadní právo tisku modlitebních knih pro všechny země španělské koruny. Po něm převzal tiskárnu jeho zeť Jan Moretus a pak jeho potomci až do poč. 19. stol. Dnes je v něm světoznámé muzeum nabízející 14
hodnotnou sbírku starých tisků, obrazů a miniatur. Také je přístupná tiskárna, sazárna, obchod, dílna korektora a Plantinova pracovna. Nejcennější je jeden ze 13 exemplářů Gutenbergovy bible Biblia Regia. „St.-Andrieskerk“ – kostel sv. Ondřeje je pozdně gotický z 15. – 16. stol. a obsahuje početnou sbírku děl vlámských malířů. „St.-Augustinuskerk“ – kostel sv. Augustina je renesanční stavba s díly Rubense, van Dycka aj. Burgundská kaple z 15. stol. obsahuje cenné nástěnné i okenní malby. „St.-Jacobskerk“ – kostel sv. Jakuba je pozdně gotická stavba z l. 1491–1526 a 1602– 1656. Má bohatý barokní interiér ze 17. a 18. stol., pozoruhodná sochařská díla a obrazy. Je zde zastoupen Rubens, Jordaens, van Dyck, A. Quellin. Dále jsou zde k vidění roucha, vzácné předměty ze zlata a mědi. V tzv. Rubensově kapli za hlavním oltářem je Peter Paulus Rubens pohřben. Malíř je autorem také oltářního obrazu, kde zpodobnil členy své rodiny. „St.-Carolus Borromeuskerk“ – kostel sv. Karla Boromejského je ukázkou barokní tzv. jezuitské architektury s bohatě členěným průčelím. Byl postaven v letech 1615 – 1621. Sbírky od pol. 18. stol. nabízí Archiv a muzeum vlámské kultury – „Archief en Museum voor het Vlaamse Cultuurleven“. „Koninklijk Museum voor Schone Kunsten“ – Královské muzeum krásných umění nabízí jednu z nejlepších sbírek starých vlámských mistrů na světě. Podává ucelený obraz o vývoji vlámské malby od 14. stol. Soustřeďuje více než tisíc děl starých mistrů. Jsou zde zastoupeni téměř všichni vlámští primitivové jak van Eyck, Memling, Metsys, Van der Weyden aj. Je zde také nejlepší Rubensova sbírka na světě a bohatě jsou zastoupeni i jeho součastníci jako van Dyck, Jordaens, F. Hals, Bruegel aj. I novodobé vlámské malířství zastupuje asi 1500 obrazů. „Museum of Moderne Kunst – MUHKA“ – Muzeum moderního umění je umístěno v renovovaném skladišti a soustřeďuje exponáty různých směrů současného moderního umění. „Rockox Huis“ slouží jako soukromé muzeum a je pojmenováno podle starosty Antverp p. Rockoxe. Ten dům zv. Golden Ring zakoupil r. 1603. Díky němu získal Rubens od města řadu zakázek, z nichž jsou některé v domě vystaveny. Middelheim – Open – Lucht Muzeum – Muzeum sochařského umění pod širým nebem představuje největší sochařskou sbírku moderního umění ve volné přírodě v západní Evropě, v prostředí krásného parku. Obsahuje díla světoznámých avantgardních sochařů (Rodin, Zadkine, Moore, Wouters aj.).
15
Závěr Antverpy patří mezi perly světových měst. Na počátku jejich slávy stál námořní obchod a vlámské malířství. V 16. stol. se staly bohatšími než kterékoliv jiné evropské město a vytvořily centrum západního světa. Právě z této doby pocházejí zdejší významné stavby jako radnice, cechovní domy, kostely a paláce, které dnes utvářejí obraz města. K jejich věhlasu navíc přispělo i malířství. Svět žasl především nad obrazy Petera Paula Rubense, ale také Jana Brueghela nebo Anthonise van Dycka či Jacoba Jordaense. Lesk malířství přinášel městu útěchu v jeho krušných dobách v 17. a 18. stol., kdy zažívalo úpadek. Na počátku minulého století se stalo i centrem experimentálního umění. V 50. letech zde vznikl park Middelheim, muzeum moderní plastiky pod širým nebem, která nemá v Evropě obdoby. V posledních letech se prezentovaly i jako centrum módy. Rájem nakupujících jsou bulváry Leystraat a Meir. Tyto rušné tepny jakož i náměstí Grote Markt nebo spleť uliček kolem katedrály Panny Marie nabízí nespočet kvalitních hospůdek a kaváren, o jejichž oblíbenosti vypovídá všude panující dobrá nálada obyvatelstva. Posměváčci tvrdí a jistě ne nadarmo, že si Antverpy připojily k Desateru ještě jedenácté přikázání: „Užívati si budeš.“ Antverpy září prostě všude, ať se to týká umění, avantgardní módy nebo obchodu s diamanty. Vše vytváří dokonalou harmonii pro město na Šeldě.
Použitá literatura Zimák Alexandr, Hanza, Obrazy z dějin severského námořního obchodu, Libri, Praha 2002 Bartošíková Miloslava, Belgie, Lucembursko, Olympia a.s., Praha 1994 Néret Gilles, Peter Paul Rubens, Slovart, s.r.o, Praha 2005 Krsek Ivo, Petrus Paulus Rubens, Odeon, Praha 1990 Kronika 20. Století, Fortuna Print, Praha 2003 Kronika lidstva, koncepce a celkové sestavení Bodo Harenberg, Fortuna Print, Praha 2003 Všeobecná encyklopedie, Diderot, Praha 1999 Ottova encyklopedie, vedoucí projektu ing. Jolana Malátková, Ottovo nakladatelství, Praha 2004 http://en.wikipedia.org/wiki/Antwerp http://en.wikipedia.org/wiki/Sack_of_Antwerp
16
