Technická univerzita v Liberci FAKULTA PEDAGOGICKÁ
Katedra:
Filosofie
Studijní program:
2. stupeň
Kombinace:
Francouzský jazyk – občanská výchova
Antonín Švehla – jeho politika za první republiky Antonín Švehla during „the First Republic“ Antonín Švehla pendant „la premiere Republique“ Diplomová práce: 06–FP–Filosofie–
Autor:
Podpis:
Klára Mráčková Adresa: Pod viaduktem 950 155 00 Praha 5-Stodůlky
Vedoucí práce:
PhDr. Břetislav Daněk
Konzultant: Počet stran
slov
obrázků
tabulek
pramenů
příloh
58
10 400
4
3
13
6
1
Obsah: 1. ŽIVOT A POLITIKA
5
1.1
5
Život Antonína Švehly a politické
2. AGRÁRNÍ STRANA
9
2.1
9
2.2
3.
Vznik as vývoj agrární strany Agrární strana během 1.světové války
11
14
VZNIK ČESKOSLOVENSKA
3.1
28.říjen 1918
14
3.2
Působení Švehly v Kramářově vládě
16
3.3
Vznik rudozelené koalice
18
3.4
Německá příslušnost k Československu
21
4. ÚSTAVA A ZÁKONY 4.1
23 24
Pozemková reforma
4.2
ŠVEHLŮV PODÍL NA TVORBĚ ÚSTAVY
27
4.3
VZNIK TZV.PĚTKY
29
5.
ŠVEHLA V ČELE VLÁDY
31
5.1
První Švehlova vláda
31
5.2
Druhá Švehlova vláda
37
5.3
Třetí Švehlova vláda
41
5.4
Odchod z politické scény
43
6. 7.
ŠVEHLA A MASARYK
44 49
PEDAGOGICKÝ VÝZNAM
2
ZÁVĚR:
52
Příloha č.1 Vývoj
Československé
agrární
strany
v habsburské monarchii
Příloha č.2 Vývoj
agrárního
hnutí
v Československu
v letech 1918 – 1938
Příloha č.3 Organizační
struktura
agrární
v letech 1922 – 1938
Příloha č.4 a č.5 Portrét A. Švehly
Příloha č.6 a č.7 Fotografie Národní rad 1918 Švehla v rozhovoru s TGM
3
strany
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL)
nezasahuje
do
mých
autorských
práv
užitím
mé
diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne
požadovat
úhradu
nákladů,
které
vynaložila
na
vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou
práci
jsem
vypracovala
samostatně
s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
V Liberci dne: 30.listopadu Klára Mráčková 2006
4
1. Život a politika
1.1
Život Antonína Švehly a politické
Působení před 1.světovou válkou Antonín Švehla se narodil 15. dubna 1873 v Hostivaři u Prahy. Byl desátým ze čtrnácti dětí Antonína a Marie rozené Bohuslavové. Díky ní mohl jeho rod sahat až do husitské
doby
Otec
Antonína
Švehly,
hostivařský
velkostatkář, byl prvním místopředsedou Sdružení českých zemědělců a předákem české agrární strany. Antonín Švehla se měl původně stát řemeslníkem, ale zůstal hospodařit na rodinném statku, který převzal po smrti svého otce 22. března 1900. Ze 13 Švehlových sourozenců se politicky angažoval
i
JUDr.
hospodářských
Stanislav
záložen, agrární
Československé
Švehla,
předseda
spoluzakladatel
a
banky.
medicíny
Na
poli
Svazu
místopředseda vynikl
další Švehlův bratr Karel, který působil jako profesor na dětské střední
klinice. a
Antonín
odbornou
Švehla
školu
hospodářskou.
vědomosti si později doplňoval zkušenosti
nižší Své
školu
odborné
jako samouk. Z vlastní
poznal a prožil hospodaření na statku, což mu
umožnilo lépe praktických
vystudoval
porozumět zemědělské poznatků
a
problematice. Svých
zkušeností
používal
během
vlastního politického působení.1) Do veřejného života vstoupil ve věku dvaceti let, jako zakladatel Tělocvičné jednoty Sokola v Hostivaři. Po
5
dobu třinácti let byl jejím cvičencem a dvacet pět let zastával funkci jejího starosty. Zúčastňoval se schůzí sociální demokracie a podle Václava Klofáče, zakladatele národně
sociální
mládežnické
strany,
byl
organizace
Švehla
národně
jeden
rok
sociální
členem
strany
v
angažovat
po
Hostivaři. Antonín
Švehla
se
začal
politicky
založení agrární strany, původně Česká strana agrární, česká
politická
strana
v Rakousko-Uhersku.
Založena
skupinou členů mladočeské strany 1896 v čele s Alfonsem Šťastným. Spoluzakladatelem a místopředsedou se stal jeho otec.Po otcově smrti Švehla přebral štafetu Jeho úkolem se stala organizační a agitační práce. Díky své nezměrné pracovitosti rychle.
a
Roku
cílevědomosti
1901
vstoupil
se do
propracovával výboru
velmi
Tiskařského
a
vydavatelského družstva rolnického, které vydávalo Obranu zemědělců.
Tento
vycházel
časopis
Zajímavostí zůstává, že
dvakrát
týdně.
Švehla osobně v novinách téměř
nepublikoval, ale úspěšně se mu dařilo organizovat práci stranického tisku. Nebyl intelektuálem v politice, ale praktikem.
Hlavním
posláním
Obrany
zemědělců
se
stala
propagace programu a cílů agrární strany. O dva roky později byl Švehla zvolen předsedou Tiskařského družstva. Po svém zvolení vystoupil
s plánem na založení deníku,
který by oslovil většinu venkovského obyvatelstva. Agrární strana po svém založení sdružovala zejména střední
a
obyvatel
větší
sedláky.
Přestože
velký hospodářský
dostatečný
počet
politický
význam
hlasů
měla
tato
vrstva
význam, nemohla poskytnout
ve
volbách,
agrární
strany.
6
a
tím
Švehla
zvýšit
však
do
budoucnosti
počítal
s
přijetím
všeobecného
rovného
volebního zákona, a proto se snažil získat pro agrární stranu
i
drobné
zemědělce,
kteří
by
tvořili
největší
vrstvu potencionálních voličů. Agrární strana se tak měla stát masovou politickou stranou
hájící
zájmy
celého
venkova. Švehla obecný
si
uvědomoval
rozhled
přispívat
venkova,
agrárnický
potřebu k
tisk
měl
čemuž a
zvýšit
vzdělanost
rozhodnou
publikace.
Přes
a
měrou
finanční
potíže, které vznik agrárnického deníku provázely, vyšlo první číslo Venkova 29. března 1906.2) Díky svým organizačním schopnostem byl Švehla roku 1902 zvolen do výboru agrární strany. Roku 1903 došlo ke změně stanov úpravou, na jejíž tvorbě se Švehla z velké části podílel. Podle upravených stanov se
agrární strana
otevřela
dělníkům,
všem
zemědělcům
a
zemědělským
bez
ohledu na jejich majetek. Tak se naplnilo Švehlovo krédo, podle něhož měl být malý člověk získán pro stranu a stát se její oporou pro svoji početnost. Agrární hnutí
mělo
hájit nejen stavovské zájmy zemědělců, ale podle Švehly se mělo stát i hnutím národním. Ke sjezdu
skutečnému 3.
zlomu
prosince
ve
1905, kdy
vývoji se
strany
došlo
Švehlovi
na
podařilo
prosadit požadavek na všeobecné a rovné hlasovací právo do
zastupitelských
strany, přestože nesouhlasila.
sborů,
jako
část
programu
agrární
s tímto návrhem část zakladatelů strany
Hlavní
část
odpůrců
nového
zákona tvořili zástupci větších sedláků.
hlasovacího K boji o
tento zákon došlo nejen formou demonstrací, ale též na půdě říšské rady. Po předložení návrhu volebního zákona,
7
vypracovaného
rakouskou
vládou,
se
v
říšské
radě
rozhořel boj mezi stranou mladočeskou a agrárnickou. Spor vypukl kvůli rozdělení tzv. kurií (volebních obvodů) na venkovské a městské, přičemž pro
zvolení poslance za
městský obvod stačilo mnohem méně hlasů než pro zvolení poslance zákona
za se
národnosti
venkovský.3) stalo
vůči
Dalším
jisté
ostatním
sporným
zvýhodnění národům.
Přes
bodem
voličů
návrhu německé
rozhodný
odpor
agrárníků vůči těmto omezením vstoupil nový volební zákon v platnost dne 26. ledna 1907. Tichá podpora volebního zákona
agrárníky
způsobila
odliv
voličů
mladočeské
straně. Volby do říšské rady byly vyhlášeny na květen 1907. Do čela volební kampaně agrární strany se postavil Švehla,
ač
sám
ve
volbách
nekandidoval.
Jeho
strana
získala nejvíce mandátů z českých politických stran v říšské radě. Předsedou agrární strany byl Švehla zvolen 21. října 1909, čímž byl oficiálně prohlášen vůdcem strany, kterým zůstal až do své smrti roku 1933. Pod Švehlovým vedením se agrární straně podařilo uspět též ve volbách do říšské rady roku 1911, kdy
agrárníci vytvořili největší český
poslanecký klub ve Vídni.
8
2. Agrární strana
2.1
Vznik as vývoj agrární strany
Na
úvod
reflexe
nastíním vývoj
osoby
Antonína
Švehly
agrární strany a prvních
které se snažily
stručně
organizací,
sjednotit zemědělský lid do určité
politické síly. Ta měla, jak je vůbec cílem politických stran, sloužit k prosazování a obhajobě jejich zájmů v zastupitelských sborech. Jak
sami
agrárníci
uváděli,
kořeny
agrarismu
lze
vysledovat v díle fyziokrata Francoise Quesnaye (16941774) nazvaném Tableau économique z 18. století. Vlastní myšlenku agrarismu lze charakterizovat takovým pohledem na
půdu,
jako
na
kolébku
a
živitelku
lidstva,
v
níž
probíhá proces udržující při životě všechny organismy. Později údajně kontaktu
byli méně s
do
této
teorie
zkažená půdou
a
část
zahrnuti
lidstva,
přírodou,
na
zemědělci, která
rozdíl
jako
zůstává
od
v
městského
obyvatelstva. Vlastní agrární hnutí vzniklo v 80tých letech 19. století v Německu a zanedlouho začaly první zemědělské organizace hospodářskou zemědělských
vznikat agrární
i
v
krizi
produktů
Rakousku, způsobenou
z
Ameriky.
jako
reakce
dovozem V
na
levných
Čechách
se
k hospodářské krizi přidala ještě politická nespokojenost
9
a
nejvlivnější
strana
mladočeská
nebyla
schopna
dostatečně hájit zájmy zemědělců.1) Roku 1889 byli zvoleni do moravského zemského sněmu první
dva
poslanci
zemědělského
lidu.
zastupující
Oba
byli
výhradně
kandidáty
zájmy
Českomoravského
spolku selského pro Moravu a Slezsko, založeného 22. září 1883. Tento spolek však neměl ani politický program, se
nestal
politickou
stranou.
V
jižních
Čechách
ani se
vytvořilo hnutí na podporu zájmů zemědělců kolem postavy sedláka a novináře Alfonse Šťastného, který vydával v Táboře první zemědělský tisk Selské listy, vycházející od roku 1889 do roku 1912. Zemědělské hnutí Selská jednota pro království české vzniklé ve středních Čechách roku 1889 vydrželo pouhý rok.2) Do
českého
zemědělského
zemského
hnutí
sněmu
zvoleni
roku
byli
první
1895,
jako
zástupci kandidáti
Zemské selské jednoty pro království české, vzniklé roku 1891. Do sněmu byl mezi jinými zvolen
i
Alfons Šťastný,
jehož program obsahoval hospodářské a politické požadavky zemědělského hnutí. Za stěžejní bod jeho považovat počtu voličů
návrh
obyvatel, výrazně
na
zavedení
protože
poměrného
dosavadní
znevýhodňovalo
programu lze
hlasování
kurijní
podle
rozdělení
nezámožné
venkovské
obyvatelstvo. Za skutečného předchůdce agrární strany lze ale pokládat Sdružení českých zemědělců, vzniklé koncem roku
1896.3)
Se
vznikem
tohoto
sdružení
se
váže
i
vydávání časopisu Obrana zemědělců, který se přejmenoval roku 1906 na Venkov a začal vycházet jako deník.4) 6. ledna 1899 byla založena samostatná Česká strana agrární. Vznikla spojením Sdružení českých zemědělců a
10
Zemské
selské
moravské
a
jednoty.5) slezské
historii
hnutí
strana
Československá
agrární
Roku a
agrární.
strany
1905
se
se
byl
připojilo přijat
Významným
stala
i
název
mezníkem
léta
1905-6,
v kdy
probíhal politický boj o zavedení všeobecného volebního práva.
Kvůli
tomuto
agrární
strany
prosadit
zavedení
roce
se
úspěchu
s
tvořili
došlo
mladočechy. nové
agrární ve
zákonu
volební
strana
volbách
třetinu
do
prudkým
Agrárníci zásady.
dočkala
říšské
k
se
V
kdy
snažili
následujícím
velkého
rady,
rozporům
politického její
členové
zástupců. Během působení v
českých
říšské radě i zemském sněmu hájili agrárníci státoprávní program českého národa, přičemž se dokázali povznést i nad svůj stavovský zájem.6)
2.2
Agrární strana během 1.světové války
Až
do
roku
1917
se
agrární
strana
vyjadřovala
opatrně k budoucímu politickému vývoji. Podle Ferdinanda Peroutky je možné do počátku války hovořit o Antonínu Švehlovi jako o straníkovi, ale s válečným vývojem se Švehla začal výrazně prosazovat jako státník. Po vstupu Spojených států amerických do války v dubnu 1917 Švehla začal tušit možnou porážku ústředních mocností. Do té doby
byl
zastáncem
politiky
dvou
želízek
v ohni,
už
proto, že nebylo možné uhodnout, jakým směrem se bude válečný vývoj ubírat. Agrární strana se prostřednictvím svého
tisku
začala
otevřeně
11
vyjadřovat
proti
režimu.
Založením
reorganizovaného vytvořily rozbití
svazu
Českého
domácí
Národního orgány,
monarchie.1)
Maffie,
Jan
poslanců výboru
které
a
v
zejména
létě
1918,
prosazovaly
Hajšman,
zdůrazňoval Švehlovu roli při
myšlenky
odbojové
člen
se
tzv.
zakládání obou
organizací. S pokračováním války se zhoršovala situace v zásobování rakouská
obyvatel propaganda
rolníkům.
Proto
zorganizovali této
potravinami, využít
Švehla
což
proti
spolu
s
se
pokoušela
agrární
straně
a
Adolfem
Prokůpkem
hnutí České srdce. Hlavní pracovní náplní
organizace
se
stalo
pořádání
sbírek
šatstva,
ubytovávání nejchudších městských obyvatel na venkově a výživa
nejchudších,
obyvatelstvo.
Dalším
s
výrazným
Švehlovým
zaměřením přínosem
na
ke
české
zlepšení
zásobovací situace se stalo ustanovení Hospodářských rad jako
orgánů
Národního
výboru.
Zemská
hospodářská
rada
byla ustanovena 18. srpna 1918. Jejím předsedou se stal Švehla a ve výboru byly zastoupeny i další politické strany. V Brně byla Založena Hospodářská rada pro Moravu a Slezsko. Hospodářské rady se staraly o od zemědělců a
jejich následný
hospodářských rad se
výkup potravin
prodej státu. Činnost
osvědčila i po válce, kdy problémy
se zásobováním několik let přetrvávaly. Zahraniční prozatímní čs. vláda byla ustanovena 14. října 1918 ve složení T. G. Masaryk, E. Beneš
a M. R.
Štefánik. 18. října 1918 vydala Prohlášení o nezávislosti Československa. Zpráva o ustanovení prozatímní vlády a vyhlášení samostatnosti přišla do Prahy října
1918.
národního
Národnímu
hnutí, jehož
výboru,
vrcholnému
předsedou
12
v druhé polovině byl
orgánu Kramář
a
místopředsedy Klofáč a Švehla, se téměř podařilo tyto zprávy před veřejností utajit, aby nedošlo k předčasným živelným
akcím.2)
23.
a
25.
října
odjela
do
Ženevy
delegace složená se zástupců Národního výboru, Českého svazu a několika dalších
odborníků. Po odjezdu Kramáře a
Klofáče se do čela Národního výboru postavil Švehla.3) 26. října se předsednictvo Národního výboru usneslo o převzetí Obilního úřadu, s čímž vyjádřila souhlas i vláda,
v
té
době
již
neschopná
potravinami.
13
zajistit
zásobování
3. Vznik Československa
3.1
28.říjen 1918 V noci ze 27. na 28. října obdrželo vedení Národního
výboru v Praze zprávu o zhroucení italské fronty, kterou jim zatelefonoval sociálně demokratický poslanec Tusar z Vídně. Ráno Národního
28.
října
výboru
u
se
sešlo
Švehly,
úřadující
aby
se
předsednictvo
dohodlo
na
postupu. Dopoledne Švehla s Františkem Soukupem
dalším
převzali
Obilní ústav jménem nového československého státu.Chtěli tak zabránit tomu, aby se obilí neodvezlo na frontu. Stalo
se
tak
oficiální
ještě
zpráva
Andrássyho
nóta
o z
předtím,
než
nabídce
do
Prahy
příměří
27.10.1918,
kterou
a
dorazila
míru,
chápala
tzv.
většina
obyvatel jako kapitulaci.Byla to žádost rakousko-uherské vlády o separátní mír. Po poledni Švehla, Rašín, Soukup, Stříbrný
a
Šrobán
oznámili
na
místodržitelství,
Národní výbor přebírá moc do svých rukou.
že
Odpoledne se
podařilo zástupcům Národního výboru dohodnout s vojenským velením v Praze a zabránilo se tak hrozícímu střetnutí vojska s manifestujícími davy. Národní výbor se zavázal, že
udrží
vyslaných s generální
pořádek do
vlastními
ulic
stávkou
silami.Za
zorganizovat 14.10.1918
se
lid
pomoci
řečníků
sympatizující
podařilo
zahájit
zasedání v obecním domě. Večer byl Národním výborem vydán
14
zákon
o
zřízení
samostatného
státu
československého.
Tímto zákonem byly ponechány v platnosti všechny zemské i říšské
zákony a všechny úřady měly spadat pod řízení
Národního
výboru.
Kontinuita
dosavadních
zákonů
měla
zabránit vypuknutí možných zmatků a nepokojů a zajistit hladký
běh
nového
státu.
Přijetím
zákona
o
zřízení
samostatného státu rozšířil Národní výbor svoji působnost i do zákonodárné oblasti. V reakci na pražské události vznikl
se souhlasem Švehly v Brně Národní výbor pro
Moravu,
který
zajistil
klidné
převzetí
moci
v
této
oblasti. Díky zejména
Švehlovu na
tlaku
socialisty,
na se
ostatní
politické
strany,
podařilo
zabránit
možnému
střetu s orgány monarchie během převratu, protože česká města byla obsazena rakouskými vojsky, tvořenými převážně cizími příslušníky. Národní
výbor
se
stal
na
více
než
dva
týdny
hlavním administrativním a zákonodárným orgánem. Mimo jiné přijal zákon
o
ustanovení
shromáždění,
tzv.
složeného
jen
Revolučního
národního
z "Čechoslováků".
To
se
14.listopadu označilo za ústavodárný parlament a zvolilo vládu i prezidenta.1) 14. listopadu 1918 byla utvořena vláda všenárodní koalice. Opírala se o hlavní české strany zastoupené v parlamentu bývalé monarchie a stranicky nedělené zástupce Slováků.
Její
složení
zradikalizovaných svržení
monarchie
mas
neodpovídalo
obyvatel.
brzy
pominulo
skutečným
Revoluční a
ve
náladám
nadšení
vládě
po
začalo
docházet k prvním střetům občanských stran se stranami
15
levicově
zaměřenými.
poválečném
období
Obecně v
se
Evropě
největší
těšily
podpoře
levicové
povzbuzené vývojem v Rusku. Tento trend se
v
strany,
nevyhnul ani
Československu. Před vládou vyvstal mj. úkol připravit volební
zákony
Parlamentní
pro
volby
parlamentní
však
nebylo
i
komunální
možné
volby.
vyhlásit,
dokud
nebyly přesně určeny hranice Československa. První obecní volby v českých zemích se konaly 15. června 1919.2)
3.2
Působení Švehly v Kramářově vládě
V prvé vnitra,
Kramářově vládě se Švehla stal ministrem
protože
správně
pochopil
z
jakého
postu
bude
možné nejlépe řídit administrativu a kde se bude tvořit ústava. Stal se jím i přes to, že v Ženevě se Kramář s Benešem
dohodli
svěřit
Švehlovi
post
ministra
zemědělství, což vyplývalo z jeho předsednictví v agrární straně.
30. prosince 1918 vydal Švehla vyhlášku, v níž
vyložil zákon shromažďovací, spolkový a tiskový a ukládal úřadům, jak se mají demokraticky chovat k občanům. Tato vyhláška
obsahovala
přehodnotit
a
demokratickým vyvstalo
před
také
změnit
výzvu
své
úřadům.
V
Švehlou
k
občanům,
chování
k
kteří
měli
nově založeným
prvních
měsících
množství
úkolů,
republiky z
nichž
nejdůležitější bylo obsazení správních úřadů, převedení četnictva,
spadajícího
do
té
16
doby
pod
ministerstvo
národní stalo
obrany,
prvním
pod
ministerstvo
významnějším
vnitra.
ozbrojeným
Četnictvo
orgánem
vlády
se v
době, kdy ještě nebyla utvořena domácí armáda a uplatnilo se především na
Slovensku, kde
pomáhalo řešit nastalé
bezvládí. Ministerstvo vnitra se podílelo i na přípravě ústavy
a
volebních
vytvořených
hranic
zákonů. se
Na
podílela
zabezpečení
pasová
a
nově
cizinecká
kontrola řízená ministerstvem vnitra. První
poválečné
roky
přinesly
mnoho
zkoušek
republice. Neutěšené hospodářské poměry v zemi vedly k množství demonstrací a bouří lidu. V reakci na
dané
události vytvořil Švehla tzv. poradní sbor pro opatření k zamezení
veřejných
zástupce
politických
nepokojů.
Poradní
sbor
stran,
dělnických
obsahoval
organizací
a
tělocvičných jednot. Zástupci poradního sboru přispívali k udržení pořádku během demonstrací. Levicoví sociální demokraté
využívali
dělnických,
nastalé
selských
a
situace
vojenských
k rad
socialistické revoluce. Národní demokraté Švehlu, události.
že
nereaguje 22.
května
„protidrahotní“
bouře.
dostatečně
ve
v
rabovaly
jménu
kritizovali
razantně
vypukly Davy
zakládání
Praze obchody
na
tyto
největší a
Švehla
odmítal vydat rozkaz k použití vojska. Nakonec souhlasil ve vládě s návrhem
použít vojsko, ale vymínil si, aby
byli vojáci doprovázeni zástupci dělnických organizací, kterým se dařilo davy uklidnit, a zabránil tak situaci, která hrozila přerůst v občanskou válku. Mistrné vyřešení nastalé
situace
kladně
hodnotil
i
umírněný
zástupce
sociální demokracie Rudolf Bechyně. Na návrh ministerstva vnitra byl koncem května přijat zákon na zřízení lidových
17
soudů
k
potírání
lichvy.
Významnou
roli
v
zásobování
obyvatel nadále hrály hospodářské rady. Švehlovi se během dvouletého
působení
na
ministerstvu
postupně odsouvat z hlavní
vnitra
podařilo
politické pozice Kramáře,
který se sice staral o reprezentaci státu, ale
oproti
Švehlovi zanedbával každodenní organizační práci.
3.3 Vznik rudozelené koalice
Volební výsledky z 15. června 1919 se staly klíčem pro vytvoření jejím
nové
vlády.
sestavením
Prezident
Švehlu,
Masaryk
protože
chtěl
se
pověřit
Beneš spolu
s
Kramářem obávali reakce západoevropských států na vznik socialistické
vlády
v
Československu
se
sociálním
demokratem v čele. Švehla prezidentovo pověření odmítl s ohledem na výsledky voleb, v nichž sociální demokraté získali
kolem
30
agrární
strany.
procent
Ukázalo
hlasů,
se,
že
oproti je
20
potřeba
procentům vytvořit
vládu, která by se těšila jako vláda dělníků a rolníků dostatečné důvěře lidí a zároveň by byla schopná zabránit další
bolševizaci
české
společnosti.
Sestavením
nové
vlády byl prezidentem pověřen sociální demokrat Vlastimil Tusar.
Agrární
vstoupily
do
strana koaliční
s Klubem vlády
se
slovenských sociální
poslanců
demokracií,
stranou čs. socialistů a podporou strany pokrokové. Tak vznikla tzv. rudozelená koalice, která vytvořila dvě po sobě jdoucí vlády, v jejichž čele stál Vlastimil Tusar.1)
18
1. Tusarova vláda rudozelené koalice trvala od 8. července 1919 do 25. května 1920. Během ní měla vládní koalice
v
parlamentu
většinu.
2.
Tusarova
vláda
rudozelené koalice, nastoupivší v květnu 1920, vydržela necelé čtyři měsíce a nepodařilo se jí získat majoritu v parlamentu.2) Zatímco
tyto
požadavků,
vlády
v
prosazovaly
Národním
socialistických
řadu
shromáždění
převládaly
i
po
parlamentních volbách v dubnu 1920 občanské strany. Vstup agrární strany
do koalice se sociálními demokraty se
jevil zárukou pokračování demokratického vývoje jak pro domácí politickou scénu, tak pro zahraničí. Švehla si uvědomoval nebezpečí socialistické revoluce, která mohla ohrozit
Československo. Na vládu vyvíjelo největší tlak
zradikalizované
dělnictvo,
socialistickými donucen
stranami.
ustoupit
ve
Švehla
svých
podporované
často byl
panující
požadavcích
situací
socialistické
převaze ve vládě. Pro ní se stalo nejdůležitějším úkolem vypracovat
systém
sociálního
zákonodárství,
s
čímž
souhlasila i většina opozičních stran. Prioritu získaly zákony týkající se dělnické třídy a dalších zaměstnanců. Za svůj postup se stal Švehla terčem kritiky části členů agrární
strany.
organizace
Podporu
Švehlovi
malozemědělců,
které
poskytovaly
neviděly
v
hlavně
dělnictvu
svého nepřítele. Postupně se v agrární straně vytvořily čtyři
hlavní
postavil
do
opoziční čela
skupiny.
největší
části
František
Udržal
statkářských
se
odpůrců
Švehlovy vládní politiky. Malá část odpůrců vytvořila 21. prosince
1919
vlastní
stranu
zvanou
Československá
rolnická jednota. Voličskou základnu a pevnou organizaci
19
agrární
strany
se
ale
nepodařilo
odchodem
části
nespokojenců narušit. Důvodem nespokojenosti byl nejen vstup agrární strany do koalice se socialisty, ale též ústupky nových
od
politického
zákonů.3)
programu
Zemědělci
agrárníků
ještě
při
několik
tvorbě
let
poté
dopláceli za zachování sociálního klidu ve společnosti. Postupně Švehla dokonce vyvíjel tlak na vládu, aby byly problémy dělnictva vyřešeny co nejrychleji. Důvodem jeho počínání byla sílící činnost snažila
vyprovokovat
krajní levice, která se
"proletářský"
Švehla proto rovněž naléhal
převrat
ve
státě.
na sociální demokraty, aby
se zbavili svého tzv. revolučního křídla, z něhož se později
vytvořila
zhodnotit
hlavně
komunistická druhou
strana.
Tusarovu
vládu
Obecně jako
lze
poměrně
slabou, protože předsedu vlády nepodporovala jednotně ani sociální demokracie. Rovněž nemalou Švehlovou zásluhou se ale podařilo udržet pořádek ve státě a zažehnat hrozbu socialistické revoluce. Ostatně první Tusarova vláda se také kupř. věnovala tvorbě ústavy,
přípravě pozemkové
reformy, osamostatnění měny atd. Švehla účastí v obou Tusarových vládách dokázal, že je ochoten vzdát se
části
svého politického programu, jestliže je potřeba zachovat jednotu
státu.
postupně
stal
Skutečnou Švehla,
hlavou
jako
rudozelené
ministr
vnitra
koalice a
se
předseda
druhé nejsilnější strany. Pravidelných týdenních porad s prezidentem se účastnil
nejen Tusar jako předseda vlády,
ale i Švehla. Ve funkci ministra vnitra Švehla pokračoval v upevňování správních Přestože k teroru,
se
krajně
např.
při
a výkonných orgánů státní moci.
marxistická ovládání
20
levice
uchylovala
zaměstnanectva
až
podniků,
Švehla
dlouho
odmítal
přímý
střet
pořádkových
sil
s levicovými organizacemi. Na vysvětlení svého postoje přednesl ve sněmovně tuto
výzvu:
„Nemohu zatajit, že všechno úsilí vládní a všechna opatření
administrativní
a
jestliže
veřejnost
všechny
všechny
strany
sama,
politické
soudní
se
minou
vrstvy
nepřiloží
účinkem,
společenské
ruce
k
dílu.
a S
demokratickým státem vzrostla i moc demokracie, to jest lidu,
ale
i
jeho
odpovědnost
a
tím
i
odpovědnost
politických stran, která je tím větší, čím více se pojem svobody a volnosti u jednotlivců zatemňuje. ”1) Tak
dal
Švehla
udržení pořádku
v
by
najevo, že
demokratickém
záležitostí vládních strany
jasně orgánů,
ale
řízení
státě vlastní
a
není
jen
politické
měly působit na své členy a organizace.
3.4 Německá příslušnost k Československu
Němci
z českých
zemí
se
vzpírali
uznat
svou
příslušnost k Československu, dokud jim nebude sděleno rozhodnutí
mírové
konference.
Chtěli,
aby
bylo
všem
jasné, že se podrobují diktátu mírové konference, proto až do září 1919 nehledali žádné styky s Čechy ; jejich poslanci
zůstávali
členy
21
rakouského
Národního
shromáždění. Každá národní skupina měla právo usilovat o osud
podle
vlastní
nejkladnějším
volby.
a
Sebeurčení
nejmorálnějším
národů
se
výsledkem
zdálo války.
Mezinárodní delegace byla pro české stanovisko získána až hospodářským argumentem, poukazem na to, že česká země tvoří
vyváženou
hospodářskou
jednotu,
která
nemůže
fungovat bez uhlí, které se doluje v územích, osídlených Němci. Konečné a úplné vítězství českého stanoviska bylo zajisté způsobeno zejména tou okolností, že přirozenost historických hranic českých zemí byla zřejmá každému, kdo se podíval na mapu. Českoslovenští delegáti v Paříži měli často důvod blahořečit jasné linii horstva, narýsované kolem
zemí.Byl
českých
to
jejich
nejpůsobivější
propagační prostředek. Němci se do tohoto přírodou daného celku
dostali
kolonizací,
která
porážkou
Rakouska
a
Německa roku 1918 skončila.Němci počítali s nařízením, které by jim zajistilo v Čechách autonomii, ale tímto požadavkem se mírová konference odmítla zabývat. 10.září smlouva.Tímto zavázalo, Němců
že
z Čech,
1919
byla
byl
uznán
nadále Moravy
v St.Germain nový
bude a
podepsána
pořádek
všechny
Slezska,
a
otázky,
mírová
Rakousko
se
týkající
se
považovat
už
jen
za
vnitropolitickou záležitost československého státu. Hned druhý den po podepsání smlouvy byly ve Vídni zrušeny úřad zemského hejtmana a vojenské velitelství pro Sudetenland. 24.
září
vyložil
předseda
rakouské
sněmovny
důsledky míru ze St.Germain a přečetl prohlášení vlády. Teprve nyní,pravilo se v něm, přecházejí německé kraje k Československé republice, a rakouská vláda je hotova propustit je.
22
se
Čechům problém Antonína
německé Švehly
teprve
nyní
menšiny. se
otvírá
Díky
podařilo
vnitropolitický
kompromisní
politice
stabilizovat
náročnou
politickou situaci. Již na počátku 20.století se zajímal o národnostní menšiny a jejich politickou integraci. Ne všichni
měli
stejný
názor,
např.
národní
demokracie,
která odmítla spolupracovat s německými stranami. O tomto problému
se
shromáždění
zmiňuje profesor
v kulturním Mareš.
Tento
výboru řečník
Národního hlásal
tedy
téměř spokojeně, že mezi Čechy a Němci existuje boj od věků a na věky a že se nadá nic jiného dělat.Není snad s podivem, že ostatní strany váhaly přijmout ihned se stejnou spokojeností platnost tohoto dogmatu a hledaly spíše způsob, jak přeměnit historický fakt nepřátelství mezi Čechy a Němci v klidné soužití, založené na shodě, jak učinit budoucnost nepodobnou minulosti.
4.
Ústava a zákony
23
4.1 Pozemková reforma Významným
zákonem,
na
jehož
tvorbě
se
Švehla
podílel, byl pozemkový zákon. Myšlenkou pozemkové reformy se agrární strana zabývala již před válkou při jednání rady.
říšské
zahraniční výborem
S
pozemkovou
odboj.
schváleno
K
9.
reformou
listopadu
obstavení
1918
počítal bylo
velkostatků.
také
Národním
Svou
roli
vedoucí k tomuto opatření sehrály nejen otázky sociální, ale i nacionalistické. Podle Peroutky mělo toto opatření sehrát i roli odplaty za
ponížení českého národa po
bitvě na Bílé Hoře, kdy byla půda českých šlechticů levně rozprodávána
cizincům
a
nyní
se
Čechům
naskytla
příležitost k nastolení nového uspořádání. 16. dubna 1919 byl přijat zákon o zabrání velkého pozemkového majetku. Jednalo
se pouze o rámcový zákon,
ve kterém byla určena jen maximální výměra půdy, která bude
vyvlastněna.
Zákon
rozhodl
o
záboru
pozemků
nad
150ha zemědělské půdy nebo nad 250ha půdy celkem. Další doplňovací zákony Přestože
z
hospodářského
přinášelo hrozbu zájmy
stran
vznikl politický boj mezi stranami.
hrály
hlediska
vyvlastnění
půdy
snížení zemědělské produkce, politické větší
roli
v
rozhodování.
Levicové
strany navrhovaly vyvlastnění maximální, zatímco pravice byla pro omezené vyvlastnění. Orgánem, který měl řídit vyvlastňování půdy, se stal Pozemkový úřad. Vznik nového úřadu se podařilo prosadit sociálním strany
na
demokratům,
kteří
ministerstvu
se
obávali
zemědělství.
24
vlivu
agrární
Předsednictví
v
Pozemkovém úřadě bylo svěřeno další
místa
byla
zprvu
zástupci agrární strany a
obsazována
ostatních
členy
československých stran, ale postupně se
podařilo získala
největší moc v tomto úřadě agrární straně. Německá a maďarská
obyvatel
část
byla
při
dělení
zabrané
půdy
poměrně znevýhodněná. Jablkem otázka,
sváru
komu
má
mezi
být
politickými
zabraný
stranami
majetek
se
přidělen.
stala Švehla
trval na přidělení zabraného majetku drobným hospodářům, zatímco zástupce sociálních demokratů Modráček prosazoval buď zestátnění, nebo združstevnění. Během devíti měsíců mezi přijetím zákona záborového a přídělového zakládala agrární strana na venkově organizace nazývané Domoviny domkářů
a
malorolníků,
jejichž
členové
ještě
před
přijetím přídělového zákona vyplňovali žádosti o příděl půdy. Domoviny domkářů a malorolníků se staly jakousi odborovou organizací agrární strany. Do konce dvacátých let vzniklo kolem 5000 místních organizací s více než 100 000
členy.
zemědělské zabraných
Podle
programu
organizace velkostatků,
starat
bylo
účelem
odborové
se
příděl
půdy
poskytování
o
právní
a
ze
odborné
pomoci členům, zajišťování úvěrů apod. Vedení organizace zajišťovala Ústřední domovina v Praze. Tiskovým orgánem Domovin se stal Když
byla
týdeník Domovina domkářů a malorolníků.
koncem
dvacátých
let
ukončena
pozemková
reforma, ztratily Domoviny hlavní důvod své existence. Vedení agrární strany se pokusilo omezit politický vliv Domovin a vyvíjely tlak na jejich členy, aby vstoupili do agrární strany.
25
30.
ledna
1920
byl
přijat
tzv.
přídělový
zákon,
který určoval jakým způsobem a komu bude zabraná půda přidělována. Zákon mimo jiné stanovil, že zabraná půda připadne
bezzemkům,
domkářům
s
malorolníkům,
jestliže
splňovali dané podmínky. Do té doby byla agrární strana většinou pokládána za reprezentanta bohatších venkovských vrstev.
Prosazením přídělového zákona se
a jejím odborovým organizacím podařilo
agrární straně posílit nižší a
střední zemědělský stav, což následovně přineslo počtu
členů
strany.
Pro
agrární
stranu
byl
nárůst však
nejdůležitější nárůst volebních preferencí na venkově. Převedením
zemědělského
majetku
do
středních zemědělců se též omezilo do
měst.
osidlování
Pozemková
reforma
pohraničních
drobných
a
stěhování z venkova
přinesla
oblastí,
rozsáhlé pozemky německých
rukou
kde
i byly
nové
české
vyvlastněny
vlastníků. Hlavní význam celé
pozemkové reformy spočíval v uklidnění venkova. Rozdělení zemědělského
majetku
mezi
chudší
vrstvy
znamenalo
zajištění sociálního klidu na rozdíl od měst, kde se žádná podobná reforma v průmyslu neuskutečnila; ta by ostatně působila ekonomicky zhoubně. Agrární strana pod Švehlovým vedením tak přispěla k upevnění demokracie v Československu, když se i její pomocí podařilo potlačit tendence na socializaci hospodářství, jak je prosazovaly marxistické strany. Sám Masaryk se k pozemkové reformně vyjádřil : „
Jestliže
odpůrcové
naší
reformy
se
dovolávají
svatosti soukromého majetku, tedy nevidí, že pozemkovou reformou na místě několika set velkostatkářů stalo se soukromými majiteli více než půl miliónu lidí. Pozemková
26
reforma
je
opravdová
reforma
konzervativní...
Jí
naše
republika prokázala střední Evropě velkou konsolidační službu. ”2) Pozemková reforma přinesla nakonec jen krátkodobé snížení
agrární
produkce
a
nenaplnily
se
tak
obavy
některých odborníků, varujících před úpadkem zemědělské výroby
poté,
co
bude
provedena
parcelace
půdy.
Ve
srovnání s vývojem hospodářství v okolních státech je možné
prohlásit
vypracovanou
pod
československou
pozemkovou
reformu,
vedením
strany,
jednu
agrární
za
z
nejefektivnějších.
4.2
Švehlův podíl na tvorbě ústavy
Prozatímní
ústava
listopadu
1918.
ustaveno
tzv.
představitel
Na
republiky
byla
jejím
základě
Revoluční
národní
zákonodárné
moci.
bylo
vyhlášena 14.
13.
listopadu
shromáždění, Revoluční
jako
národní
shromáždění vzniklo rozšířením Národního výboru na 256 členů. 11. března 1919 byl počet poslanců zvýšen na 270, hlavně pod nátlakem Slováků. Při rozdělování sněmovně
bylo
použito
stejného
klíče,
mandátů ve
který
prosadil
Švehla při tvorbě Národního výboru. Podkladem se staly volební výsledky do říšské rady z roku 1911, když ale v parlamentu
nebyly
zastoupeny
německé a maďarské obyvatelstvo.
27
strany
reprezentující
Na tvorbě nové ústavy se Švehla podílel významným způsobem,
když
socialisty,
se
mu
jejichž
dařilo
uzavírat
některé
kompromisy
organizace
volaly
se po
diktatuře proletariátu. Švehla však odhodlaně hájil svůj státotvorný přístup. Svůj vliv dokázal prosadit i proti Masarykovi v případě
zákona o odluce církve od státu.
Masaryk se v tzv. Washingtonské deklaraci
československé
nezávislosti zmínil i o možnosti provést v novém státě odluku
církve
od
státu.
Hlavním
důvodem
bylo
spojení
katolické církve s rakouským režimem. Švehla zhodnotil všechny důvodu pro odluku i proti, a dospěl k názoru, že pro
takový
krok
vystupovalo náboženské
není
proti
vhodná
odluce
cítění
je
na
a
doba.
Slovensko
Švehla
Slovensku
si
rozhodně
uvědomoval,
často
silnější
že než
státní. Z toho důvodu nebylo vhodné odcizit slovenské obyvatelstvo by
též
republice. V případě odluky církve od státu
jmenoval
Československého nakloněn
církevní
státu
republice
a
hodnostáře
Vatikán, navíc
mezinárodní politice. Odluka
který
hrál
bez
nebyl
významnou
účasti zpočátku úlohu
v
by mohla podle Švehly dále
zhoršit nejen vztahy Čechů se Slováky, ale i se silně katolickými Němci. Švehla varoval i před ztrátou mravní opory, kterou církev poskytovala. Přestože měla odluku církve od státu ve svém programu i agrární strana, Švehla pragmaticky upřednostnil zachování klidu ve státě před stranickým programem.1) Švehlův přínos při tvorbě ústavy ocenil i ústavní výbor
sněmovny.
Nová
ústava
vznikla
ovšem
bez
účasti
zástupců Němců a Maďarů, kteří se na její tvorbě odmítli podílet.
28
Ústava byla přijata v únoru 1920, spolu s dalšími významnými
čtyřmi
zákony.
V
platnost
vstoupil
nový
volební řád, zákon župní, jazykový, zákon o senátu a volebním soudu.2)
4.3
Vznik tzv.Pětky Vývoj
politické
situace
v
do
Československu
roku
1921 je možné hodnotit jako boj o zachování stability a demokracie udržoval
nově ve
vzniklé
státě
republiky.
nespornou
Jediným,
autoritu,
byl
kdo
si
prezident
Masaryk. Jeho vliv na politické řízení státu však nebyl dostatečně
silný,
protože
jak
prozatímní
tak
řádná
ústava z roku 1920 nenaplnily vzhledem k odporu vůdců stran včetně Švehly představy zahraničního odboje, že u nás vznikne tzv. prezidentský systém (hlava státu bude i hlavou vlády) a nevybavily prezidenta oficiálně velkými pravomocemi.
I proto vstoupil na politickou scénu v roce
1921 útvar nazývaný Pětka. Pod vedením Antonína Švehly ji vytvořili vůdcové dalších čtyř hlavních československých politických
stran.
Rudolf
Bechyně,
zástupce
sociální
demokracie, Alois Rašín, národní demokrat, Jan Šrámek za lidovou stranu a národní socialista Jiří Stříbrný. Podnětem
pro
vznik
Pětky
se
stal
nástup
Černého
úřednické vlády v září 1920, vyvolaný rozkolem v sociální demokracii, 1920,
kdy
vrcholícím se
v generální
státotvorné
29
stávce
strany
bály
v o
prosinci udržení
parlamentního systému. Další podnět přišel v lednu 1921, když prezident Masaryk vážně onemocněl, dlouhý
pak odjel na
rekonvalescenční pobyt do Itálie a tzv. Pětka
začala v politickém zákulisí plnit i funkce hlavy státu. V létě 1921 ovšem ohrozilo stabilitu tzv. Pětky hledání východiska z
finanční krize.1)
Členům pětky se postupně podařilo zavést disciplínu ve svých stranách. Většina významných politických jednání se odehrávala v tajnosti mezi členy pětky a parlamentu byly
pouze
předkládány
závěry
ke
schválení.
Protože
existence tzv. Pětky nebyla zakotvena v zákonech ani v ústavě,
stávala
se
terčem
kritiky
politických
stran,
které v ní neměly své zástupce. Dokonce sám Švehla v rozhovorech s Karlem Čapkem uznával, že pětka měla v sobě něco z diktatury, ale jak dále dodal, zůstala orgánem demokracie. Jejím významným přínosem pro demokracii se stal boj proti extremistickým stranám. K
významným
kritikům
politiky
Pětky
patřil
i
Ferdinand Peroutka, který ale hodnotil její funkci snahou státotvorných Podle
Peroutky
stran byl
dohodnout Švehla
se
za
všech
nejsilnější
okolností.
osobností
Pětky
kvůli tomu, že byl nejcílevědomější, ale také díky své schopnosti nacházet kompromisní řešení.2) Rudolf článku Tvrdil,
Bechyně
shrnul
,,Nebezpečí že
pětka
funkci
tří
set"
vnáší
do
tzv.
pětky
(poslanců) parlamentu
politiky řád a klid.
30
z i
ve
roku celkově
svém 1922. do
5.
Švehla v čele vlády
5.1
První Švehlova vláda
Od 26. září 1921 do 7. října 1922
byla u moci
Benešova poloúřednická vláda všenárodní koalice. Jejím předsedou měl být původně Švehla, který však na poslední chvíli
tuto
funkci
odmítl.
Ke
konci
Benešovy
docházelo často k jeho střetům i s politickými
vlády
stranami
v ní zastoupenými. Navíc se Benešovi nedařilo řídit jak domácí, tak zahraniční politiku. Švehlova představa do budoucna byla jasná: Je nutno vytvořit vládu, která by se mohla
pevně
opřít
o
většinovou
podporu
v parlamentu.
Švehla byl poté, co se agrární strana stala díky rozkolu v sociální
demokracii
sestavením
vlády.
nejsilnější, Protože
spolupráce
s německými
vstup
vlády
do
socialisty.
V
i
si
stranami, německé
tisku
se
pověřen
Masarykem
uvědomoval snažil
se
agrárníky
a
objevily
zprávy,
nutnost
získat
pro
křesťanské že
Masaryk
nechtěl rozpustit Benešovu vládu, dokud Švehla nezaručí Benešovi místo ministra zahraničí v nové vládě, s čímž nesouhlasila
celá
Pětka.
Švehla
se
snažil
dosadit
člověka, kterému by mohl důvěřovat.1) 7. října byla jmenována vláda, v jejímž čele stanul A. Švehla, zástupce druhé nejsilnější parlamentní strany. Přestože
měla
sociální
demokracie
největší
zastoupení
ve sněmovně, její skutečný politický vliv nebylo možné
31
srovnávat
s vlivem
agrárníků.
K oslabení
sociální
demokracie došlo po odtržení části jejich členů, kteří vytvořili komunistickou stranu. Místo ministra zahraničí připadlo
E.
Benešovi,
další
významná
ministerstva
obsadili A. Rašín (ministr financí), F. Udržal (ministr národní
obrany),
Dolanský
M.
(ministr
Hodža
(ministr
spravedlnosti), J.
zemědělství), Malypert
J.
(ministr
vnitra). Jak zmiňuje F. Peroutka, opět ani jeden z ministrů nebyl
vybrán
rozčarování
z řad
nad
senátorů,
snižováním
což
vyvolalo
politického
významu
značné horní
komory parlamentu, protože v praxi byla uznávána nepsaná dohoda, že žádný člen vlády nemá být vybírán ze Senátu.2) Do vlády A. Švehly vstoupila Pětka jako celek a její zástupci uznávali zásadu rovnosti stran a přijímali jen kompromisní řešení, přičemž žádný ze členů Pětky nesměl být prostě přehlasován. Po předchozích poměrně slabých vládách se zdálo, že byla vybrána stabilní vláda, která vnese klid na domácí politickou scénu. Švehlova vláda byla
rovněž
zastoupeny
vládou sociální
všenárodní demokraté,
koalice. národní
Byly
v ní
socialisté,
agrárníci, lidovci a národní demokraté. Ve skutečnosti se tato
koalice
podílela
nejvýznamnější
měrou
na
řízení
politiky státu už od Benešovy vlády jmenované 26. září 1921 až do 18. března 1926, kdy nastoupila 2. úřednická vláda. Během vlády všenárodní koalice chyběla politická síla, která by byla schopná působit jako silná protiváha a brzda. Před
první
Švehlovou
vládou
stál
v době
jejího
jmenování nelehký úkol vyvést zemi z "hospodářské nouze",
32
jak označil ekonomickou
situaci v zemi Masaryk v projevu
proneseném den po jmenování vlády. Hospodářská nouze byla důsledkem
deflační
politiky,
Rašína Benešovou
uplatňované
pod
vlivem
vládou. S nárůstem hodnoty čs. měny
v letech 1921-22 se československé výrobky stávaly stále dražšími pro zahraniční dovozce. Prudký pokles zájmu o čs. zboží vedl k růstu nezaměstnanosti, snížení objemu výroby a celkovému poklesu obchodu. Přestože klesl výnos daní,
rozsáhlé
letech
byly
sociální
zachovány,
zákony takže
přijaté rostl
v předchozích
deficit
státního
rozpočtu. Díky deflaci došlo ke snížení cenové, ale i mzdové
hladiny.3)
žádala
o
poměrně
Programové
vyslovení obecně,
dohodnutého
důvěry
na
tajně
prohlášení
parlament,
rozdíl Pětkou.
od
vlády,
bylo
přesně
První
s
vypracováno
daného
výsledky
nímž plánu
vlády
se
dostavily roku 1923, kdy se vyrovnal státní rozpočet. Státní obyvatel
výdaje a
byly
došlo
přizpůsobeny
platební
k "zrovnoprávnění"
výroby
schopnosti průmyslové
s výrobou zemědělskou. Byla to zemědělská otázka, která se mohla stát důvodem rozpadu koalice. Agrární strana se snažila
přes
odpor
socialistů
prosadit
ochranářská
opatření pro zemědělskou výrobu a podporovala do
zemědělství.
V
programovém
prohlášení
investice vlády
byla
zmíněna i podpora družstevního podnikání. Potíže
vládě
způsobovaly
i
extremistické
strany.
Jednou z nich bylo Národní hnutí, jako reakce českých fašistů na politický vývoj v Itálii. Z dalších je třeba zmínit
působení
krajní
levice
i
hnutí
národnostních
menšin, usilujících o odtržení. Největší extremistickou stranou ve státě byli komunisté. Všechny tyto strany a
33
hnutí
představovaly
riziko
pro
demokracii
v Československu. Proto byl roku 1923 přijat zákon na ochranu republiky, což komunistická strana hodnotila jako okleštění demokracie. Podnětem k návrhu tohoto zákona byl atentát na Rašína. Dalším z nově přijatých zákonů byl tiskový
zákon,
v
němž
byla
pozměněna
soudní
příslušnost.4) Po
roce 1924 byla znovu zavedena valutová kontrola,
protože nebylo možné udržet kurz čs. měny. Rakouský a německý
kapitál
umístěný
do
té
doby
v Československu,
začal být stahován zpět. To postavilo Švehlovu vládu před nové, nečekané německé
měny
hospodářský
problémy. se
Po stabilizaci rakouské a
Švehlova
rozvoj
vláda
z domácích
rozhodla zdrojů.
financovat To
stavělo
Československo na první místo ve střední Evropě, protože okolní státy řešily své finanční problémy zahraničními půjčkami. Od konce roku 1923 se začala snižovat míra nezaměstnanosti. bilance
Aktivita
zahraničního
pro
obchodu
exportní postupně
stát,
klíčové
rostla.
Štědré
sociální zákonodárství sice odčerpávalo významnou část domácího
rozpočtu,
zachování
ale
sociálního
Švehla
s Englišem
programu.
Starobní
trvali i
na
zdravotní
pojištění bylo s konečnou platností přijato v zákoně o sociálním
pojištění
dělnickém
v roce
1924.
Tak
se
Švehlově vládě podařilo uklidnit a stabilizovat situaci sedmi a půl milionů pracujících, včetně jejich rodinných příslušníků. Švehla dokázal pevně udržet koalici i po obecních volbách
roku
příklon
od
1923, stran
kdy
volební
levicových
34
ke
preference stranám
naznačily politického
středu,
ovšem
názor,
že
při
pro
sílení
složení
komunistů.
vládní
Švehla
zastával
jsou
stěžejní
koalice
výsledky parlamentních voleb.5) Rok rozhořel
1925
přinesl
vládě
novou
boj
vedený
protikatolický
zkoušku,
když
hlavně
se
levicí.
Příčinou byl pastýřský list slovenských biskupů, k němuž se připojili i jejich čeští kolegové. Zakazovali v něm věřícím
vstupovat
do
socialistických
Sokola.
Protikatolická
akce
organizací
vyvrcholila
při
a
do
jednání
parlamentu o změnách církevních svátků a památných dnů. Některé svátky
z církevních státními.
svátků
Hladinu
byly
zrušeny
veřejného
mínění
a
nahrazeny
rozvířila
i
tzv. Marmaggiho aféra. Švehla se stal čestným předsedou a T. G. Masaryk protektorem oslav 6. července. Jejich účast na mohutných oslavách 510. výročí upálení mistra Jana Husa
byla
Představitelé katolíků
i
tvrdě
kritizována
Vatikánu papežského
to
katolickými
pokládali
úřadu,
za
kruhy.
přímou
přestože
byl
urážku nuncius
Marmaggi předem informován, že Jan Hus bude oslavován jako historická postava a nikoli jako odpůrce katolické církve. A. Švehla pronesl 5. července v Kroměříži řeč, v níž prohlásil, že příslušnost k určité církvi nesmí být chápána jako překážka, nebo naopak privilegium. Připomněl i potřebu tolerance mezi jednotlivými církvemi. V den výročí příchodu Cyrila a Metoděje tím chtěl naznačit, že otázka
víry
je
osobní
věcí
každého
občana.
Nuncius
Marmaggi zareagoval odjezdem z Prahy a přestože se Beneš snažil napravit vztah k Vatikánu, diplomatické styky byly zpřetrhány. Na domácí politické scéně pokračoval boj mezi socialistickými
a
katolickými
35
stranami.
Znovu
byla
nastolena
otázka
odluky
církve
od
státu.
Největším
zastáncem odluky se stala strana národních socialistů pod vedením J. Stříbrného, který nakonec rezignoval na místo ve vládě. Švehlovi se ale dařilo otevřenou roztržku mezi vládními stranami dlouho zdárně zažehnávat. Roku 1922 byl v Československu obnoven volný obchod se
zemědělskými
produkty.
Nedošlo
však
k obnovení
cel
platných v období rakouské monarchie. Do republiky bylo díky
tomu
možné
zemědělských
dovážet
produktů.
bezcelně
V létě
libovolné
1922
došlo
množství ve
světě
k výraznému poklesu cen obilovin díky dobré sklizni. V zahraničí se vytvářely velké přebytky, jichž se snažily místní
vlády
zbavit.
Zemědělci
v Československu
byli
ohroženi přílivem levného obilí ze Severní Ameriky, které bylo
navíc
kvalitnější.
V
Československu
byla
v tomto
období dokončena poválečná obnova zemědělství a produkce se poprvé dostala nad předválečnou úroveň. Republika se stávala soběstačnou v zemědělské produkci. Přestože se ceny koncem roku 1923 stabilizovaly, příliv obilovin ze zámoří
pokračoval.
Agrárníci
si
uvědomovali
potřebu
chránit zemědělce, kteří tvořili jejich volební základnu. Zatímco
průmyslové
výrobky
byly
chráněny
před
dovozem
vysokými cly, na dovoz dobytka byla stanovena nízká cla a dovoz obilí byl bezcelní.6) Proto bylo 4. června 1925 vydáno vládní nařízení o klouzavých clech na obilí a mouku. Původně agrárníci navrhovali ještě
radikálnější
zákon o clech na zemědělské produkty. Poté co agrárníci podpořili přijetí zákona o sociálním pojištění v 1924, očekávali, že přijetí akceptují;
ty
ale
zákona o clech ostatní strany váhaly.
36
Na
nátlak
agrárnického
poslaneckého klubu však vláda přijala alespoň zmiňované nařízení o úpravě celního sazebníku klouzavými cly na obilí
a
mouku.
Proti
tomu
vystoupili
sociálně
demokratičtí ministři a nabídli svojí demisi. Na svých postech setrvali až do sklonku roku 1925, kdy proběhly předčasné volby do Národního shromáždění. Po nich první Švehlova vláda 9. prosince 1925 odstoupila. Obecně lze hodnotit
tuto
vládu
jako
orgán,
stabilizovat hospodářskou,
kterému
se
podařilo
finanční, ale i politickou
situaci v zemi. Během tří let byly pozměněny nevyhovující zákony a vláda získala
autoritu, k čemuž přispěla i její
většinová podpora v parlamentu. Ta některých
nepopulárních
odstranit
zbytky
zákonů.
chaosu
a
umožnila i přijetí Konečně
nejistoty
se
podařilo
způsobené
první
světovou válkou.
5.2
Druhá Švehlova vláda
Na
předčasné
volby
se
agrárníci
připravili
sjednocením své části české, slovenské i z Podkarpatské Rusi.
Významná
učinila
podpora
agrárnickou
Velkou měrou k jejímu života
venkovských
na
venkově,
stranu
slovenských
nejsilnější
ve
voličů státě.
vítězství přispěla i organizace kde
byla
zakládána
hospodářská
družstva a odborové organizace zemědělců. V celostátním měřítku volby naznačily odklon voličů od levicových stran směrem
ke stranám
politického
37
středu.
Jedním
z důvodů
poklesu zájmu o levicové strany byl celkový hospodářský vzrůst země a dobré sociální zabezpečení obyvatel v čase obecné konjunktury. 9. ledna pronesl ale Švehla v senátu projev, v němž vyjádřil obavu, aby rychlost sociálních reforem
nepředstihla
hospodářské
možnosti
státu.
Uvědomoval si nutnost rentability hospodářství a potřebu neustálých investicí do rozvoje ekonomiky. Jen v takovém případě bylo možné sociální vymoženosti udržet. Doslova pronesl: „
Státu
nesmí
býti
lhostejno,
je-li
rentabilita
podnikání dobrá či nikoli. To je věc zdravého rozumu, poněvadž
nesmíme
větev,
na
které
sedíme,
pod
sebou
uříznout.” Po předčasných volbách koalici nadále Vedla
ve
stejném
odmítaly je
složení.
uzákonění
k tomu
Švehla
hlavně
obnovil všenárodní
Socialistické
cel
na
obava,
strany
zemědělské že
se
však
produkty.
zavedením
cel
vzrostou ceny základních potravin, což by mohlo vyvolat napětí ve vrstvách tvořících jejich voličskou základnu. Na
zavedení
základním
cel
trvala
požadavku
pro
agrární jejich
strana setrvání
jako
na
svém
v koalici,
a
proto socialistické strany odmítly další účast ve vládě. První
odstoupila
národními
sociální
socialisty.
Vláda
demokracie ztratila
následovaná v
Národním
shromáždění majoritu a 17. března 1926 podala demisi. Ihned po přijetí demise prezidentem se odjel Švehla léčit do Itálie, protože předchozí události přispěly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Někteří komentátoři ale pokládali jeho nemoc za politickou. Svou nepřítomností
38
v republice
měl
údajně
usnadnit
přechod
od
koalice
s levicí ke koalici stran politického středu. Na Švehlův návrh byl prezidentem pověřen sestavením úřednické vlády J. Černý. Nová vláda byla jmenována 18. března
1926.
Během
jejího
působení
se
v parlamentu
začala formovat nová koalice. Svým zastupováním Švehla pověřil Milana Hodžu. Jeho hlavním úkolem bylo sestavení koalice, která by se stala základem
nové
vlády.
Na
rozdíl
od
Švehlova
přístupu,
diplomatického a kompromisního, volil Hodža rázný postup, aby zajistil podporu pro agrárnický návrh na zavedení nového celního zákona. Tento návrh podporovala německých
zemědělců
Bund
der
Landwirte
i
strana maďarští
agrárníci. Lidová strana byla ochotná hlasovat pro celní zákon jen v případě, že parlament přijme úpravu zákona o zvýšení
platů
duchovenstva.
Tento
návrh
podpořila
i
německá strana křesťansko sociální se slovenskou ľudovou stranou.
Jednání
s ľudovou
stranou
a
jejich
vstup
do
koalice se nesetkalo s nadšením českých stran. Důvodem se staly separatistické proklamace některých představitelů ľudové
strany.
Nakonec
vstoupila
strana
ľudová
do
vznikající koalice s podmínkou, že se jejich hlasování zatím omezí jen na zákony o clech a platech duchovenstva. Jako
problematické
se
ukázalo
jednání
s národně
demokratickou stranou. Nesouhlasila se zvýšením cel všech zemědělských
produktů,
protože
se
obávala
odvetných
opatření států, do nichž čs. průmysl exportoval. Svůj vstup
do
koalice
který
umožní
podmínila
zvýšení
cel
přijetím jen
takového
některých
zákona,
zemědělských
produktů, přičemž pro státy, s nimiž mělo Československo
39
uzavřené obchodní smlouvy, budou stanoveny nižší sazby. Po
nesnadném
koalici,
vyjednávání
která
se
přijala
Hodžovi
zákony
podařilo
sestavit
clech,
platech
o
duchovenstva a státních zaměstnanců. Novou vládu sestavoval Švehla po návratu do vlasti v září 1926. Je možné domnívat se, že Švehla během svého léčebného pobytu v Karlových Varech vyčkával, až se sníží napětí
mezi
prezidentovým
politickými tlakem
stranami.
ukončil
léčbu
a
Pod
rozhodným
svojí
autoritou
vnesl na politickou scény klid a pořádek. Základ nové koalice vytvořili agrárníci spolu s lidovou stranou, k nim
se
přidala
křesťansko
strana
sociální
německých
strana,
zemědělců,
živnostenská
německá
strana,
a
posléze též národní demokraté s ludovou stranou. Účastí německých stran ve vládě byl naplněn duch čs. ústavy, protože všechny národnosti v Československu měly mít možnost podílet se na vládě. V zahraničí byla účast Němců
přijímána
demokracie.
Svoji
jako
stabilizace
spokojenost
se
československé
zapojením
německých
zástupců do politiky vyjádřil Švehlovi i T. G. Masaryk v dopise, který mu zaslal několik dnů po jeho jmenování předsedou vlády. Vstupu Němců do vlády předcházelo v roce 1922
rozdělení
křesťansko
německé
sociální
Arbeitgemeinschaft
a
a
fronty
na
německých
němečtí
dvě
části.
zemědělců
nacionalisté
Strany
vytvořili a
národní
socialisté Kampfgemeinschaft. Němečtí sociální demokraté svou účast v těchto blocích odmítli. Ve volbách v roce 1925 vzrostl počet hlasů strany německých zemědělců o sto procent, což je vyneslo na první místo mezi německými stranami. Větší počet hlasů obdržela i strana křesťansko
40
sociální, naopak poklesl zájem voličů o německou sociální demokracii.
Názorový
vývoj
nesocialistické německé
Němců
vedl
obě
zmiňované
státotvorné strany ke vstupu do
koalice. Čeští formující mezi
sociální koalici
pravicí
a
demokraté
odmítli
levicí.
svou
účast
s poukazem Vstup
do
na
v nově
se
rozložení
sil
státotvorné
opozice
proklamovali sociální demokraté ústy svého předáka dr. Meissnera. Veřejnost přijala vznik tzv. panské koalice s úlevou. Tuto koaliční vládu, v jejímž čele stál Švehla, tvořily strany : agrární, lidová, živnostenská,německá agrární, německá křesťanskosociální a Slovenská strana ludová.
5.3
Třetí Švehlova vláda
12. října 1926 byla jmenována prezidentem republiky 3. Švehlova vláda. Ministry se stalo i pět odborníků bez politické příslušnosti. Prostřednictvím těchto ministrů se Švehlovi dařilo zasahovat do jejich resortů, aniž by musel
překonávat
odpor
politických
stran,
které
delegovaly do vlády své ministry. Začátkem
roku
1927
vstoupila
do
vládní
koalice
ľudová strana což pobouřilo část "čechoslovakistických" slovenských poslanců. Švehla si zřejmě uvědomoval, že je nutné
otupit
ostří
politického
negativismu
a
zbavit
ľudovou stranu separatistických tendencí prosazovaných V. Tukou.
Spolupráce
ľudáků
s vládou
41
se
však
ukázala
dočasnou
a
skončila
po
odsouzení
Tuky
za velezradu
v říjnu 1929. Národní demokraté se odhodlali vstoupit do vlády roku 1928, přestože měli vážné výhrady k účasti německých stran. Hospodářský program vlády vypracoval Švehla spolu s Karlem Englišem, podle jeho finančního plánu na 10 až 15
let
dopředu.
Program
schvalování
rozpočtu
hospodářskými
požadavky
byl
předložen
na
rok
bylo:
parlamentu
1927.
zvýšení
při
Základními
výroby,
snížení
nákladů jak v soukromém tak státním sektoru a zvýšení exportu.
Prvním
hospodářství brzdily
bylo
rozvoj
krokem snížení
podnikání.
ke
zvýšení
úrokových Po
produktivity
sazeb
snížení
bank,
neboť
úrokových
sazeb
nastal rychlý hospodářský vzrůst, který se projevil i poklesem nezaměstnaných na rekordní minimum třicet dva tisíc.
Také
se
podařilo
předčasně
splatit
v hotovosti
americkou půjčku, což vyvolalo v zahraničních finančních kruzích údiv. Sněmovna též přes odpor socialistů přijala vládní návrh na zlevnění sociálního pojištění a další důležité zákony. 17. prosince 1927 byla schválena dohoda s Vatikánem ve formě Modu vivendi, což je druh mezinárodních smluv o otázkách, vyřešit.
které
se
stranám
nepodařilo
plně
a
trvale
30. ledna následujícího roku byla ratifikována.
Fakticky se jednalo o plné uznání československého státu Vatikánem. Benešovi se podařilo dosáhnout dohody, podle níž žádná část československého území nebyla pod správou zahraniční
církevní
autority.
Nově
diecézí kopírovaly státní hranice.
42
vymezené
hranice
5.4
Odchod z politické scény
Během roku 1927 se prudce zhoršil Švehlův zdravotní stav. V říjnu odešel do domácího léčení, ale počítal s návratem na politickou scénu v den oslav prezidentových narozenin
7.
března
1928.
Toho
dne
ho
však
postihl
mohutný srdeční záchvat, který znamenal faktický konec jeho státnické práce. Přestože se agrární strana snažila během
následujícího
roku
zastírat
Švehlův
skutečný
zdravotní stav, prezident na něho vyvíjel tlak, aby určil svého nástupce. Na úřad předsedy vlády Švehla oficiálně rezignoval 1. února 1929. Nadále zůstal předsedou strany až do své smrti
12. prosince 1933 a z této funkce se
snažil nadále ovlivňovat naši politiku.
43
6.
Švehla a Masaryk
Jaký
byl
republiky,
vztah
Antonína
prezidenta
dvou
největších
Švehly
T.G.Masaryka.
a
prvního
Obě
politiků
první
československého
osobnosti
diametrálně
rozdílné, Masaryk – filosof, politolog, vědec, vzdělaný člověk, který byl dokonale obeznámen se světovou kulturou na druhé straně Švehla – sedlák, praktik, který řešil dramatické politické situace pomocí kompromisů a přeci k sobě měli velice blízko. Přátelská spolupráce obou – řečeno slovy významného novináře té doby Gustava Wintra – začala
jako
manželství
z rozumu,
jež
se
postupně
přetvářelo v manželství z lásky.1) Švehla s Masarykem se stýkali
od
roku
1907,
kdy
se
Masaryk
stal
říšským
poslancem.V té době musel, v určitých případech, vyhledat Švehlu, který řídil agrární delegace ve Vídni. Na začátku války se pak Masaryk účastnil schůzek poslanců u Švehly. Když
psal
prezident
Světovou
revoluci,
potřeboval
se
seznámit s domácí politikou v letech 1914 – 1918. Jeho svědectví
o
tom
je
zajímavé
a
pro
Švehlovu
osobu
příznačné: „Dověděl jsem se dost zajímavého. Mně šlo o problém mezinárodního práva, daný faktem, že spojenecké vlády, zejména velmoci, uznaly naši státní samostatnost před legálním rozdělením Rakousko-Uherska. To byl právní význam uznání naší první zahraniční vlády a naší armády, je
to
docela
něco
nového
v platném
mezinárodním
právu.Vznikla tím otázka o významu 28. Října. Dnes se tím problémem pilně zabývají právníci zahraniční, se Švehlou
44
jsme tenkrát důkladně probírali celou situaci doma za války
a
postup
napsánu,
dal
zahraniční
našich
jsem
a
politiků.
Když
mu
části
jednající
domácí,
žádal
mne,
jsem o
knihu
poměru
abych
ho
měl akce
nestavěl
v popředí jako vůdce domácí politiky, a proto jsem v tom smyslu
to
a
ono změnil.“
To
svědčí
znovu
o
Švehlově
veklorysé kritičnosti a skromnosti. T.G.Masaryk si přál, aby
hned
po
válce
byl
Švehla
ministerským
předsedou,
protože poznal jeho politické schopnosti. Ty ovšem Švehla i
tentokrát
chvíle
jasně
ještě
vykoná
prokázal;
nepřišla
v pozadí,
a
rozpozná,
že
jako
mnohem
ministr
že
jeho
pravá
užitečnější
práci
vnitra.2)
Švehlova
spolupráce s Masarykem zesílila, když se v roce 1922 stal ministerským
předsedou.
Premiér
dobře
pochopil,
že
Masarykův respekt a autorita doma a zvláště v zahraničí se
musí
stát
důležitým
stavebním
kamenem
mladého
demokratického státu. A prezident zas jako bystrý znalec lidí poznal, že republika potřebuje zejména muže Švehlova typu. Oběma šlo především o stát a z jejich vzájemné spolupráce
pro
zajištění
jeho
klidu,
prosperity
a
demokratického charakteru se zrodilo i jejich opravdové přátelství. Pro československý stát mělo toto přátelství neobyčejnou cenu, F. Peroutka o něm v jednom z projevů k domovu v roce 1933 řekl, že “je znal oba dobře, ale nemohl říci, kdo měl na koho větší vliv, zda Masaryk na Švehlu
či
Švehla
na
Masaryka.
Masaryk
založil
pozici
státu mezinárodně, ale ve vnitřní politice měl více vlivu Švehla“.3) Jelikož jak již bylo řečeno, jejich přátelství nebylo
pouze
navštěvovali
politické, a
to
téměř
oba
přátelé
se
vzájemně
pravidelně.Samozřejmě
45
prví
návštěvy byly oficiální a konaly se zhruba dvakrát týdně, kdy
Švehla
státní
navštěvoval
záležitosti.
Masaryka
Brzy
na
se
Hradě,
začali
kde
řešili
navštěvovat
i
soukromě, a to v Lánech a o prázdninách v Topolčiankách a v Bystročce.
Prezident
oplácel
premiérovi
návštěvy
na
statku Švehlových v Hostivaři, kam jezdil vždy v neděli. V domácím
prostředí
se
cítil
dobře,
procházel
se
po
zahradě, kde měl pocit volnosti. Jeden pamětník na to vzpomínal: “Avšak jedné neděle se přihodilo, co vzrušilo nervy i Švehly samého. Jednu neděli né a né Masaryka najít,
ačkoliv
ho
hledal
kde
kdo.
Masaryk
jakoby
se
propadl a pomyšlení, že se u Švehlů ztratil prezident, dokonale Švehlu zneklidnilo. Nakonec se přece jen našel. Vylezl na zahradě na hradní zídku a pěkně tam na sluníčku ležel a usnul. To se ví, že z toho bylo plno radosti a smíchu. Ale Švehla z této epizody vyvodil závěr. Brzy byla u Švehlů četnická stanice.“4) Ač nebyl premiér tak vzdělaný jako prezident, vedli společně
dlouhé
debaty,
v nichž
se
hovořilo
nejen
o
politice, ale také o českých dějinách, filosofii a o všem co je zajímalo. Masaryk na to vzpomínal: “Nejen otázky náboženské a filosofické, nýbrž i problémy hospodářské, obzvláště pozemková reforma a zrušení šlechty, žádaly si pohledy
do
naší
historie.
Švehala
velmi
usilovně
přemýšlel o smyslu našich dějin v jednotlivých údobích, bylo
mně
potěšením
samostatně vzdělával
a a
často stále
poslouchat originálně
vzdělával
jeho
názory,
koncipované.
sám,
byl
patrně
Švehla
člověk
se
myslivý,
nadaný velkou inteligencí v nejlepším slova smyslu. Neměl vad
obyčejných
samouků,
zejména
46
neukazoval
nikdy,
že
mnoho ví, byl jako pravý myslitel skromný.Myslitel zná dobře,
že
naše
skromnosti
poznání
litoval,
že
je
skromné,
se
mu
mnohokrát
nedostalo
ve
dost
své
vědecké
systematičnosti. Jsem si jist, že by návštěva vysokých škol
nebyla
pokazila
jeho
vrozenou
podnikavost
rysem
ve
vztahu
sbližovat
se
s nimi,
a
soudnost.“ Jejich ochota
a
společným
schopnost
k lidem
byla
poznávat
je
v myšlení a v práci, získávat jejich sympatie a z toho všeho těžit i pro vlastní jednání. Na druhé straně je třeba se také zmínit o odlišnostech těchto dvou osobností jako
např.
neústupnost,
pokud
Švehla
v něčem
ustoupil
nebo spíše trochu couvl, byl to od něj pouze dočasný taktický manévr. Když se podíváme na slovní vyjadřování, Masaryk
se
dokonce
hrubě,
obhrouble
nikdy a
o
lidech
nevyjadřoval
ale
Švehla
si
výrazy,
které
použil
leckdy se
urážlivě počínal
mohly
nebo
trochu
ostatních
dotknout, možná právě tady je Švehlův nedostatek, který by mohlo napravit vyšší vzdělání. I přes rozdílné názory jako např. rozluka církve a státu(prezident byl pro rozluku, Švehla ji však v dané chvíli
nepovažoval
za
prospěšnou,
a
dokázal
Masaryka
svými argumenty, které vycházeli zejména ze zkušeností a Švehlova
“selského
rozumu“
přesvědčit),
začal
Masaryk
kolem roku 1925 uvažovat, že by se Švehla mohl stát jeho nástupcem;
od
počátku
počítal
souhlasil.
Když
proti
Masarykovi
s Benešem a
a
Benešovi
Švehla zdvíhal
odpor, který byl zřejmě zapříčiněn Masarykovou ochrannou rukou, kterou nad Benešem neustále držel, Masaryk oznámil Švehlovi,
že
by
právě
on
47
mohl
být
prezidentským
nástupcem. Protože nezná jazyků, není společenský a pro representaci musil by mít dobrý poměr k Benešovi, který by obstarával representaci.5)Švehla tento návrh odmítl a zasloužil se o to, aby ve volbách 1927 opět zvítězil T.G.Masaryk. Zastával názor, že hlavou státu by měl být nepolitik, člověk, který má stát především reprezentovat. Vyjádřil to ve výroku, který zaznamenal Čapek: “Když jsem prvně viděl prezidenta v bílém, řekl jsem hned Hůzovi, aby mu dal ušít aspoň šest takových šatů. A aby mu je dával,kdy to jen půjde. Že to je ohromná věc pro stát, když je prezident krásný.
48
7.
Pedagogický význam
Antonín Švehla a jeho význam pro vznik a vytvoření Československa
se
může
stát
motivačním,
výchovným,
informativním a vzdělávacím prostředkem, a to, jak pro žáky vyššího stupně základních škol, tak pro studenty středních škol. Motivačním prostředkem se práce stává, díky zdůraznění Švehlovy
píle,
snahy,
houževnatosti
a
schopnosti
sebevzdělávání. Jak se mohl z člověka, který byl odmala předurčen
pouze
k vedení
rodinného
statku,
stát
jeden
z pěti nejdůležitějších mužů, kteří se zasloužili o vznik a ranný vývoj nového československého státu. Nastíněn je i nesobecký způsob jednání, který vedl k prospěchu celého národa. Jako i mírnost a nenápadnost jednání, které by ostatní, a nejen politici dávali právem na odiv. Dále pak výchovný přínos, který bych viděla hlavně v nezištné práci pro republiku, kdy prospěch státu a je osobním zadostiučiněním. Pro všeobecnou informovanost a schopnost porovnání a srovnání historických událostí, má tento životopis také svůj význam. Nastiňuje období první republiky, z co možná nejširšího
záběru,
Antonína
Švehly
samozřejmě a
jeho
vše
v rámci
přístupu
působení k řešení
prvorepublikových politických i společenských problémů. Žáci si mohou potvrdit, že ač se jedná o období začátku minulého století, doby jejich praprarodičů, je podobnost s dnešní
politicko-sociální
49
situací
překvapující.
Osobnost
samotného
Švehly
může,
v případě
žáků
základních škol, mírně ustoupit do pozadí. Protože ze získaných informací zjišťujeme, že znalost žáků, co se týká osobností první republiky, velmi omezena. Můžeme se domnívat, že je to způsobeno komunistickým zkreslováním a částečným
tabuizováním
některých
historicko-politických
událostí. Švehlův životopis by měl přispět k vyrovnanému pohledu na toto historické období a poukázat na osobnost, která
se
o
naši
zasloužila.Už
jen
moderní pouhá
národní
znalost
a
svébytnost
výrazně
schopnost
zařadit
Švehlu do správného období by byla adekvátní ozvěnou. Na rovině vzdělávací, která je určena a zaměřena na žáky vyšších tříd se jedná zejména o předmět politologie, se může jednat o konkrétní, teoretické znalosti práva. Jako jsou například základní rysy a principy demokracie a jejich aplikace v každodenním politickém životě. Žáci by si měli uvědomit význam demokratického zřízení a důvody, které vedou národy ke změnám od monarchie k republice, jako tomu je v našem případě. I tak aktuální téma, jako je rozšiřování Evropské unie a problémy to přinášející lze
srovnávat
a
lépe
pochopit
díky
uvědomění
si
národnostní problematiky během vzniku a utváření našeho prvního, demokratického státu. Zvolenou
formou
diplomové
práce
je
životopis.
Sama
forma má důležitý motivační význam, který je z hlediska pedagogiky značně opomíjen. Opět poukazuji na negativní vliv komunistického zřízení, kdy se životopis stal spíše bezcennou,
propagandistickou
literaturou
omezenou
na
osobnosti spojené s komunistickým hnutím. Je jisté, že tento
zásah
nelze
překonat
během
50
několika
málo
let.
Vhodně
zvolené
životopisy
by
se
měly
stát
součástí
doporučené školní četby. Samozřejmě, osobnosti by měly být
vybírány
adekvátně
věku
žáků,
a
náročnost a určitou měrou na zábavnost.
51
to
s ohledem
na
Závěr: Chceme-li
zhodnotit
Švehlův
přínos
pro
československou politiku, je vhodné rozdělit jeho práci na několik částí. V první řadě je třeba zmínit jeho zásluhy o rozvoj agrární
strany.
Podařilo
se
mu
sjednotit
rolníky
do
politické síly, která byla schopná prosadit své zájmy. Jako jeden z prvních českých politiků si uvědomil, jakou sílu má tisk. Jeho prostřednictvím se snažil ovlivňovat a organizovat
masy
neangažované talentu,
venkovských
v politice.
s nímž
obyvatel,
Díky
budoval
a
do
Švehlovu
podporoval
té
doby
organizačnímu
místní
stranické
organizace, začal vzrůstat zájem o agrární stranu. Před Švehlovým
vstupem
do
agrární
strany
tvořily
nejvýznamnější část voličů střední a velcí sedláci. Za skutečně masovou stranu od
roku
1911,
kdy
je možné považovat agrárníky až po
volbách
vytvořili
největší
poslanecký klub v říšské radě. V té době byl Švehla již dva roky v čele strany. Během první světové války se Švehlova role začala měnit ze stranické na státnickou. Od období vzniku Československa je možné hovořit o Švehlovi
jako
státníkovi.
Jeho
zabránit
hladu
v českých
zemích
války.
Na
vrchol
politické
zásluhou koncem
kariéry
se
podařilo
první
se
světové
dostal
během
říjnových událostí roku 1918. Švehla se významně podílel na třech stavebních pilířích nového státu. Je to příprava převratu ústavy.
28. Po
října,
vstupu
do
pozemková vlády
52
na
reforma místě
a
tvorba
ministra
nové
vnitra
zorganizoval
státní
správu.
Dokázal
rovněž
sjednotit
základní postup československých státotvorných stran a zajistit tak relativně hladkou činnost parlamentu a vlád. Ministerským
předsedou
se
stal
teprve
poté,
co
byla
stabilizována politická a hospodářská situace po první světové válce. Aby bylo možné pochopit, jakým způsobem se udržel na vrcholu politické scény, je třeba rozebrat jeho osobnost. Antonín schopností
nalézt
stranami,
což
koaličních podstatu
Švehla se
sporů. věci.
byl
mistrem
střední
cestu
osvědčilo Dařilo Na
kompromisů. mezi
znesvářenými
v překonávání
se
mu
veřejnosti
Vynikal
nesčetných
jasně
prohlédnout
příliš
nevystupoval,
protože nepatřil k dobrým řečníkům. Ve svých projevech se vyjadřoval přímo a neváhal použít ani lidových výrazů. Z toho důvodu dával přednost přímému jednání za zavřenými dveřmi. Engliš tvrdil, že Švehla byl znalcem politické psychologie a dokázal odhadnout míru únosnosti osob, s nimiž
jednal.
Nedosáhl
vysokoškolského
vzdělaní
a
k rozhodování používal "selského rozumu". Své postavení získal nejen díky své pracovitosti a houževnatosti, ale i díky politické obratnosti a znalosti poměrů na venkově. Celý život prožil převážně na svém statku v Hostivaři. Dokázal tedy pochopit a vžít se do problémů, které voliče agrární
strany
sužovaly.
Navíc
svedl
překročit
tento
"stavovský rámec" a tím přivést do agrární strany též část městských vrstev a inteligence, takže česká agrární strana se stala od počátku 20. let do jeho smrti nejen naší nejvlivnější stranou, nýbrž i nejvýznamnější stranou svého
typu
v celé
Evropě.
Přestože
53
se
neřídil
žádnou
zvláštní ideologií a státní věci spravoval sice hodně pragmaticky, ale současně s nadhledem a s citem dobrého hospodáře.
Antonína
nejvýznamnější
Švehlu
lze
právem
zařadit
mezi
politiky tzv. první republiky. Současnému
českému venkovu i celé politické scéně osobnost Švehlova formátu.
54
by velmi prospěla
Citovaná díla: Kapitola 1. Život a politika 1.1
Život Antonína Švehly a politické působení před 1.
světovou válkou 1)
Frankenberger Otakar,cit.dílo ,str.88
2)
Uhlíř Dušan, cit.dílo ,str.128-129
3)
Frankenberger Otakar,cit.dílo ,str.148-150
4)
Frankenberger Otakar,cit.dílo ,str.171
Kapitola 2. Agrární strana 2.1 1)
Vznik a vývoj agrární strany Uhlíř Dušan, Republikánská strana venkovského a
malorolnického lidu 1918-1938, Praha 1988 str.34-37 2)
Frankenberger
Otakar,
Antonín
Švehla
v dějinách
českoslovanské strany agrární, Praha 1931 str.49-53 3)
Frankenberger Otakar,cit.dílo ,str. 73
4)
Uhlíř Dušan, cit.dílo ,str. 14
5)
Frankenberger Otakar,cit.dílo ,str.81
6)
Frankenberger Otakar,cit.dílo ,str.141
2.2 AGR během I.svět války 1) Peroutka Ferdinand, Budování státu 1918-1922,str.15-17 2) Peroutka Ferdinand,cit.dílo,str.43-45 3) Peroutka Ferdinand,cit.dílo,str.59-61 Kapitola 3. Vzik Československa 3.1
28.říjen
1) Peroutka Ferdinand,cit.dílo, str.69-92 2)Klimek Antonín, Boj o hrad 1.,str. 55-56
55
3.3 Vznik rudozelené koalice 1) Klimek Antonín, Boj o hrad 1., str. 55-66 2) Peroutka Ferdinand, cit.dílo, str.1817-1818 3) Uhlíř Dušan, cit.dílo, str.17-18 4.2 Švehlův podíl na tvorbě ústavy 1) Peroutka Ferdinand,cit.dílo,str.933-946 2) Peroutka Ferdinand,cit.dílo,str.922-932 4.3 Vznik tzv. Pětky 1) Klimek Antonín, Boj o hrad 1.,str.149-154 2) Peroutka Ferdinand,cit.dílo,str.1385-1394 Kapitola 5. Švehla v čele vlády 5.1 Švehla předsedou vlády 1) Klimek Antonín, Boj o hrad 1.,str.196-203 2) Peroutka Ferdinand,cit.dílo,str.1622-1633 3) Peroutka Ferdinand,cit.dílo,str.1649-1660 4) Peroutka Ferdinand,cit.dílo,str.1742-1745 5) Peroutka Ferdinand,cit.dílo,str.1811-1814 6) Peroutka Ferdinand,cit.dílo,str.1737-1739 7) Klimek Antonín, Boj o hrad 1.,str. 269-280 Kapitola 6. Švehla
Masaryk
1-5)Hanzal Josef, Antonín Švehla, str. 33-36
56
Použitá literatura:
•
Balík S., Holoušek V., Holzer J.: Politický systém českých zemí 1848-1989, Brno: Masarykova univerzita v Brně 2003, 180 str. ISBN 80-210-3307-X
•
Gašparíková A.: U Masarykovcov, Bratislava: Academic electronic press 1995, 303 str. ISBN 80-967366-4-7
•
Hanzal A.: Antonín Švehla, Jinočany: H&H 1993, 55 str. ISBN 80-85467-13-X
•
Hanzal A.: Edvard Beneš, Praha: Mladá Fronta 1994, 56 str. ISBN 80-204-0445-7
•
Klimek A.: Vítejte v první republice, Praha: Havran 2003, 301 str. ISBN 80-86515-33-8
•
Klimek A.: Velké dějiny zemí koruny české, 19181929, Praha: Paseka 2000, 821 str. ISBN 80-7185328-3
•
Klimek A.: Boj o hrad, Praha: Panevropa, 1998, 591 str. ISBN 80-86130-02-9
•
Klimek A.: Říjen 1918, Praha: Paseka,1998, 279 str. ISBN 80-7185175-2
•
Kolář
F.:
Politické
elita
meziválečného
Československa 1918-1938, Praha: Pražská edice 1998, 302 str. ISBN 80-901509-8-5 •
Kuklík J.: Vznik Československého Národního výboru a Prozatímního státního zřízení ČSR, Praha:Karolinum 1996, 196 str. ISBN 80-7184-138-2
•
Malíř
J.,
Marek
P.,Politické
strany:
1861-1938,
Brno: Doplněk 2004, 1021 str. ISBN 80-7239-178-X
57
•
Miller
D.E.
:Antonín
Švehla:
mistr
politických
kompromisů: Praha: Argo 2001, 359 str. ISBN 80-7203366-2 •
Peroutka F. : Budování státu I. II.: Praha: Academia 2003, 867 str. ISBN 80-200-1121-8
•
Smetanová
J.
:T.G.M.
Proč
se
neřekne
pravda?
Praha: Primus 1996, 324 str. ISBN 80-85625-67-9
58
:
