BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA ČESKÉ REPUBLIKY

BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA ČESKÉ REPUBLIKY NA ÚSEKU VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI

Z POHLEDU PROGRAMU POLITICKÉ STRANY

NÁRODNÍ SOCIALISTÉ – LEVICE 21. STOLETÍ

Ing. Jiří PAROUBEK předseda strany 1

BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA ČESKÉ REPUBLIKY NA ÚSEKU VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI Z POHLEDU PROGRAMU POLITICKÉ STRANY

NÁRODNÍ SOCIALISTÉ – LEVICE 21. STOLETÍ

ÚVOD Bezpečnostní politika demokratického státu je významnou oblastí společenské činnosti, jejíž základ tvoří souhrn základních státních zájmů a cílů, jakož i hlavních nástrojů k jejich dosažení, směřující k zabezpečení státní svrchovanosti a územní celistvosti státu a jeho demokratických základů, činnosti demokratických institucí, ekonomického a sociálního rozvoje státu, ochrany zdraví a života občanů, majetku, kulturních statků, životního prostředí a plnění mezinárodních bezpečnostních závazků.

Bezpečnostní

politika

demokratického

státu

je

tvořena

pěti

základními složkami, a to:

1. Zahraniční politikou v oblasti bezpečnosti demokratického státu; 2. Obrannou politikou demokratického státu; 3. Politikou v oblasti vnitřní bezpečnosti demokratického státu; 4. Hospodářskou politikou v oblasti bezpečnosti demokratického státu a 5. Politikou

veřejné

informovanosti

v oblasti

bezpečnosti

demokratického státu.

2

Vzhledem k tomu, že naše nová strana NÁRODNÍ SOCIALISTÉ – levice 21. století, již od počátku svého vzniku sleduje s obavami neschopnost současné vládní koalice řešit problémy našich občanů, kam patří mj. i problémy vnitřní bezpečnosti, ochrany životů, zdraví a majetku občanů, které se plně projevily již v roce 2011 a pokračovaly i v posledních měsících, a to již nejen v Ústeckém kraji a ve Šluknovském výběžku, vypracovali jsme společně s předními odborníky v oblasti vnitřní bezpečnosti komplexní program. Jeho hlavním cílem bude zajištění bezpečnosti pro všechny občany České republiky tak, aby všichni občané měli vytvořeny veškeré podmínky ke klidnému životu, k práci, zábavě a dalším činnostem tak, aby se nemuseli obávat o bezpečí své, ani svých rodin a byl dostatečně chráněn i jejich veškerý majetek.

NÁRODNÍ SOCIALISTÉ – levice 21. století, chce přistupovat k důslednému řešení těchto naléhavých problémů našich občanů, zejména proto, že současná vládní garnitura tyto úkoly - od samého počátku jejího vládnutí – podceňuje. Neustálými škrty v rozpočtech Ministerstva vnitra a Policie České republiky jejich činnost paralyzuje, nastalé problémy neřeší „ex offo“ (z úřední povinnosti), ale „ex post“ a to ještě pouze tehdy, když je k tomu doslova donucena masovými shromážděními nespokojených občanů a to navíc nesystémově - stylem „vytloukání klínu klínem“.

Je konečně již třeba nazvat věci a děje kolem nás pravými jmény a občanům nic nezastírat, neboť zajištění klidného života našich občanů, včetně jejich bezpečnosti, je prvořadou povinností demokratického státu. A jedním ze základních pilířů jeho dalšího rozvoje, ovšem současná pravicová vláda tuto základní funkci státu dlouhodobě podceňuje a strany dosavadní české levice v tomto směru takřka vůbec nespolupracují. Právě proto si strana národních socialistů dává do vínku mimo jiné i prosazování zájmů všech právo respektujících občanů naší země. 3

Je zcela nepochybné, že naši občané, mají-li denně plnit své pracovní povinnosti či úspěšně rozvíjet své podnikatelské aktivity, musí mít jistotu bezpečí a to nejen deklarovanou právním řádem našeho demokratického státu, ale i fakticky. To znamená, že jejich každodenní činnost nebude rušena zbytečným obtěžováním či kriminalitou jakéhokoliv druhu a v případě, že dojde k jakékoliv trestné činnosti, bude tato od samého počátku účinným způsobem řešena.

Kriminalita všeho druhu je naší veřejností velmi citlivě vnímána a podle toho, jak na ní policie reaguje, jak se jí zabývá a jak účinně ji řeší, je spoluvytvářen obraz funkčnosti celého demokratického státu. Proto je zcela nezbytné efektivně řešit i drobnou či dokonce bagatelní kriminalitu. Ta nesmí zůstat stranou pozornosti policejních složek, ani dalších institucí ochrany práva, neboť jedině tak se nám může podařit získat zpět pošramocenou pověst policie.

K tomu je však třeba, aby pro činnost policie a dalších složek ochrany práva byly vytvořeny příznivé podmínky standardního fungování, kam patří zejména kvalitní personální zabezpečení s vysokým stupněm odborného vzdělání kvalitních manažerů jednotlivých služeb, zejména pak v Policii České republiky. Ale půjde nám také o zajištění dostatečného finančního krytí všech veřejných služeb, které však poslední pravicová vláda v rámci jakési „rozpočtové odpovědnosti“ zcela ignoruje a předkládá Ministerstvu vnitra a Policii České republiky vize takřka katastrofické.

4

SMUTNÁ REALITA PŘIPRAVENÁ PRAVICOVOU VLÁDOU

Podíváme-li se blíže na Usnesení Vlády České republiky č. 692, ze dne 21. září 2011, které stanoví základní finanční ukazatele státního rozpočtu na rok 2012, zjistíme, že oproti roku 2011, je zde výrazný pokles celkových výdajů pro celý resort Ministerstva vnitra České republiky na pouhých 52 miliard 756 milionů 658 tisíc Kč. Z výdaje na Policii České republiky činí 27 801 052 tisíc Kč., na Hasičský záchranný sbor České republiky 6 696 678 tisíc Kč., na výdaje samotného úřadu Ministerstva vnitra České republiky 6 711 291 tisíc Kč., na programy spolufinancované z rozpočtu EU 391 479 tisíc Kč., na dávky sociálního zabezpečení 4 410 169 tisíc Kč a na dávky důchodového pojištění 4 749 611 tisíc Kč.

Ve střednědobém výhledu na léta 2013 a 2014 pak, podle tohoto usnesení pravicové vlády, dochází k dalším výrazným škrtům, na základě nichž pak v roce 2013 dostane Ministerstvo vnitra České republiky pouhých 46 miliard 952 milionů 516 tisíc Kč., což je o 5 miliard 804 milionů 142 tisíc Kč méně než v roce předchozím (2012) a z toho Policie České republiky již jen 23 miliard 856 milionů 917 tisíc Kč., což je, oproti roku 2012, o 3 miliardy 944 milionů 135 tisíc Kč méně. Ještě podstatně horší situace ve financování Ministerstva vnitra České republiky a Policie České republiky nastane v roce 2014, kdy dostane celé Ministerstvo vnitra České republiky pouze 43 miliard 555 milionů 014 tisíc Kč., což je o další 3 miliardy 397 milionů 502 tisíc Kč méně než v roce předchozím (2013), ale o doslova ničivých 9 miliard 201 milionů 644 tisíc Kč., oproti roku 2012. Policie České republiky v roce 2014 dostane pouhých 21 m Iliad 299 milionů 286 tisíc Kč., což je o 2 miliardy 557 milionů a 631 tisíc Kč méně než v roce předešlém (2013), ale již o 6 miliard 501 milionů 766 tisíc Kč méně, než v roce 2012. 5

Toto těžké podfinancování nejdůležitějších bezpečnostních složek v zemi se musí reálně projevit na praktickém výkonu policejní služby, kde tato pravicová

vláda

tzv.

„rozpočtové

odpovědnosti“

počítá

v rámci

již

provedených snížených platových tarifů z roku 2011 se zmražením průměrných mezd policistů i hasičů. Prozatím pro léta 2012 až 2014 a snížením počtu příslušníků bezpečnostních sborů o cca 10 000 policistů Policie České republiky a o více jak 3 000 hasičů Hasičského záchranného sboru České republiky.

ANALÝZA KRIMINALITY

CELKOVÁ KRIMINALITA V ČESKÉ REPUBLICE ZA LÉTA 1989 až 2011

Celkový stav veškeré kriminality v České republice je neutěšený. Nahlédneme-li do historie a porovnáme-li např. rok 1988 s vývojem v letech 1989 až 1992, kdy došlo k zásadní změně společenských podmínek v zemi, vidíme obrovský nárůst takřka veškeré trestné činnosti. Celková kriminalita již tehdy, během prvních tří let, vzrostla přibližně třikrát – ze 166 595 na 450 265 trestných činů. Obecná kriminalita se zvýšila téměř čtyřikrát, a to ze 112 617 na 406 947 trestných činů, z toho násilná kriminalita z 19 274 na 27 438, loupeže z 1 274 na 5 181, krádeže vloupáním z 23 180 na 147 605, z toho krádeže vloupáním do bytů z 4 760 na 19 951, krádeže motorových vozidel z 5 383 na 26 416. Celkem byla kriminalitou způsobena škoda 921 000 000 Kčs v roce 1988 a 11 miliard 990 milionů v roce 1992. Přitom objasněnost kriminality prudce klesala. Pokles objasněnosti je zřejmý z porovnání objasněnosti v České republice v roce 1991 a 1993. Způsobené škody však narůstaly. V České republice činily v roce 1991 6

4 miliardy 243 milionů, ale v roce 1993 již 9 miliard 438 milionů a v roce 2011 pak již 23 miliard 951 milionů Kč.

K 1.1.1994 byla na dvojnásobek zvýšena minimální hranice výše škody u většiny majetkových a hospodářských trestných činů, což mělo za následek meziroční pokles kriminality. V dalších letech pak docházelo k trvalému meziročnímu růstu až do r. 1999.

I přesto, že v roce 1994 došlo k částečnému poklesu zjištěných trestných činů, byl jejich počet 342 427 alarmující. Podíváme-li se na konkrétní statistické ukazatele vývoje kriminality, je třeba konstatovat, že kriminalita v porevoluční době devadesátých let minulého století neustále vzrůstala a uspokojivý stav jejího objasňování, či snad jen její regulace, zde není doposud. Zatímco v roce 1988 bylo na našem území zjištěno celkem 119 675 trestných činů, v roce 1998 to bylo již 425 930 trestných činů. Nárůst za deset let tedy činil více než 350% (!). V roce 1999 došlo k dalšímu zvýšení nápadu trestných činů na počet 426 626, což je v porevoluční době zatím nejvyšší roční hranice zjištěných trestných činů vůbec. V roce 2000 bylo v České republice zjištěno celkem 391 469 trestných činů. V roce 2001 bylo v České republice zjištěno celkem 358 577 trestných činů, v roce 2002 celkem 372 341 trestných činů. Na konci sledovaného období pak bylo zjištěno v roce 2009 celkem 332 829 trestných činů, objasněno 127 604 (38,34%). Zjištěno 123.235 pachatelů, z toho 56.594 recidivistů a 6.433 z řad mládeže, zjištěna škoda ve výši 26 miliard a 12 milionů, zajištěné hodnoty 154 milionů. V roce 2010 bylo evidováno 313 387 trestných činů, objasněno 117 685 (37,55%), stíháno 112 477 pachatelů, z toho 53 405 recidivistů a 5 616 z řad mládeže, zjištěna škoda 24 miliard 103 miliony, zajištěné hodnoty 100 milionů. V roce 2011 to bylo celkem 317 177 trestných činů, z nichž bylo objasněno 122 238 (38,54 %) a celkem bylo stíháno 114 975

7

osob, z toho 55 717 recidivistů a z řad mládeže 5.606. Zjištěna škoda 23 miliard 951 milionů, byly zajištěné hodnoty ve výši 67 milionů.

OBJASNĚNOST TRESTNÉ ČINNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1989 – 2012 Bližší podrobnosti vývoje kriminality a jejího objasňování v České republice v letech 1989 až 2012 vidíme na grafu v příloze číslo 1.

rok

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

nápad

120768

216852

282998

345205

398505

372427

375630

394267

403654

425930

426626

391469

objasněnost

93542

83237

94115

108380

126442

129540

151842

162929

169177

185093

193354

172245

%

77,50%

38,40%

33,30%

31,40%

31,70%

34,80%

40,42%

41,32%

41,91%

43,46%

45,30%

44,00%

rok

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

nápad

358577

372001

357740

351090

343609

336446

357391

343799

332829

313386

317177

objasněnost

166827

151171

135581

133926

134846

133695

138852

127906

127604

117685

122238

%

46,52%

40,64%

37,90%

38,15%

39,24%

39,74%

38,85%

37,20%

38,34%

37,55%

38,54%

8

Příloha č. 1

Od roku 2003 můžeme sledovat víceméně pozitivní trend ve vývoji celkové evidované kriminality, s výjimkou určitého zvýšení v letech 2007 a 2011.

V roce 2007 došlo k meziročnímu zvýšení kriminality zejména kvůli kriminalizaci řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, ale zvýšil se i počet násilných trestných činů (zejména ublížení na zdraví), majetkových trestných činů (krádeže vloupáním, vykrádání automobilů a poškozování cizí věci), trestných činů zařazených do tzv. zbývající kriminality (již zmíněné řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, ale také ohrožení pod vlivem návykové látky). Ke snížení pak došlo u hospodářské kriminality, zejména díky menšímu počtu úvěrových podvodů.

V roce 2011 pak došlo k meziročnímu zvýšení kriminality násilné (opět ublížení na zdraví, vydírání a nebezpečné vyhrožování), mravnostní (zřetelně vyšší počet oznámených znásilnění), krádeží vloupáním (zejména tzv. vloupání do ostatních objektů – zahradní altány, sklepy, …), tzv. ostatních kriminálních činů (zejména výtržnictví, sprejerství, drogová kriminalita, ale také maření výkonu úředního rozhodnutí, požáry a podílnictví. Zvýšil se také počet případů krádeží na osobách a krádeží jízdních kol. Naopak významně klesl počet oznámených případů vykradených automobilů.

Relativně příznivý trend vývoje evidované kriminality je provázen takřka nezadržitelným snižováním objasněnosti, opět s výjimkou let 2007 a 2011.

9

V roce 2007 sice byl zaznamenán vyšší počet objasněných případů, než v předchozích čtyřech letech, ale prakticky celé toto zvýšení šlo na vrub trestných činů ohrožení pod vlivem návykové látky, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a silničních dopravních nehod, což jsou v naprosté většině, už ze své podstaty, trestné činy se známým pachatelem. Naopak došlo k poklesu počtu objasněných trestných činů u kriminality násilné, mravnostní, majetkové i hospodářské. Celkové procento objasněnosti se mírně snížilo.

Je sice potěšitelné, že v roce 2011 se meziročně zvýšila objasněnost kriminality násilné a v kategorii tzv. krádeží prostých, což se projevilo v celkovém počtu objasněných případů i v procentu objasněnosti, ale přesto jde o druhý nejnižší počet objasněných případů od r. 1993.

STAV, STRUKTURA A DYNAMIKA OBECNÉ KRIMINALITY

Do obecné kriminality zahrnujeme nejznámější druhy kriminality – násilnou, mravnostní a majetkovou. Nepatří sem tedy kriminalita hospodářská a pak tzv. kriminalita ostatní a zbývající (která zahrnuje z frekventovaných deliktů např. výtržnictví, neplacení výživného, drogové delikty, maření výkonu úředního rozhodnutí, …). Do poloviny 90. let minulého století byla objasněnost obecné kriminality nižší než 30 % (v r. 1993 – 25,93 %). Nejvyšší počet evidovaných činů obecné kriminality byl zaznamenán v r. 1998 (361 842), největší počet objasněných trestných činů a nejvyšší procento objasněnosti pak v r. 1999 (126 818 objasněných trestných činů, což bylo 36,65 % z celkového počtu).

10

Celkový počet zjištěných skutků spadajících do kategorie obecné kriminality dosáhl v roce 2000 počtu 327 989. Ve srovnání s rokem 1999, kde trestná činnost kulminovala je to o 27 708 skutků méně. Z těchto 327 989 zjištěných skutků bylo v roce 2000 objasněno 111 910 trestných činů, což činí v procentuálním vyjádření pouze 34,12% a rozhodně to není uspokojivé. Celkový počet zjištěných skutků spadajících do kategorie obecné kriminality dosáhl v roce 2001 298 947, z nichž bylo objasněno celkem 110 468 trestných činů, tj. v procentuálním vyjádření 36,95%. V roce 2002 činil nápad trestné činnosti v kategorii obecné kriminality 304 273 trestných činů, objasněno bylo však jen 95 955 trestných činů, což činí, vyjádřeno procentuálně, 31,34%. Na konci sledovaného období jsou údaje následující – roku 2009 byl nápad trestných činů obecné kriminality 249 975, objasněno 64 383 (25,76%), stíháno osob 60 055, v roce 2010 napadlo 249 038, objasněno 71 629 (28,76%), stíháno osob 65 944 a konečně v roce 2011 napadlo 252 957, objasněno 76 295 (30,86%), stíháno osob 69 983.

Pokud jde o počet objasněných skutků v roce 2000, stojí za zmínku, že 41,17% těchto skutků spáchali recidivisté (47 972 skutků), 18,19% těchto skutků - v číselném vyjádření to je 22 020 skutků - bylo spácháno mládeží, 11,14% skutků, tj. 12 979 skutků v číselném vyjádření bylo spácháno mladistvými a 8,44% tj. 9 839 skutků spáchaly děti. Za zmínku ještě stojí, že 7.028 skutků bylo spácháno pod vlivem alkoholu (tj. 6,03% ), 6.775 skutků bylo spácháno cizinci (tj. 5,81% ) a 2 490 skutků bylo spácháno s použitím zbraně (tj. 2,14% ).

V roce 2002 byly z objasněných skutků obecné kriminality spáchány celkem 51.402 skutky recidivisty (tj. 52,32% ), 14.924 skutky spáchané mládeží ( tj. 15,19% ), 10.299 skutků bylo spácháno mladistvými (tj. 10,48% ) a 7.660 skutků bylo spácháno pod vlivem alkoholu ( tj. 7,8% ). Za povšimnutí stojí, že v 11

roce 2002 bylo celkem 2 626 skutků spácháno s použitím zbraně (tj. 2,67% ) a 330 případů obecné kriminality bylo spácháno mládeží pod vlivem alkoholu ( tj. 0,34% ).

Na konci sledovaného období bylo v roce 2009 spácháno 44 662 z objasněných skutků obecné kriminality recidivisty (61,29%), cizinci 4 968 (6,82%), dětmi do 15 let 2 136 (2,93%), mladistvými 5 808 ((7,97%), pod vlivem alkoholu 5 071 (6,96%) a se zbraní 2 209 (3,03%).

V roce 2010 spáchali recidivisté 46 552 z objasněných skutků obecné kriminality (63,18%), cizinci 4 811 (6,53%), děti do 15 let 1 338 (1,82%), mladiství 4 528 (6,15%), pod vlivem alkoholu 4 792 (6,5%), se zbraní 2 064 (2,8%).

V roce 2011 spáchali recidivisté 54.356 z objasněných skutků obecné kriminality (63,88%), cizinci 5.679 (6,67%), děti do 15 let 1.533 (1,8%), mladiství 5.086 (5,98%), pod vlivem alkoholu 5.796 (6,81%) a se zbraní 2.473 (2,91%).

Pokud jde o škody způsobené v roce 2000 obecnou kriminalitou celkem, jsou vyčísleny na 12 miliard 210 milionů 332 tisíc Kč., ovšem zajištěné hodnoty činí pouhých 189 milionů 044 tisíc Kč.

Škody způsobené obecnou kriminalitou v roce 2001 činily celkem 11 miliard 157 milionů 051 tisíc Kč, zajištěné hodnoty činily pouze 150 milionů 658 tisíc Kč.

12

V roce 2002 dosahovaly celkově způsobené škody obecnou kriminalitou v České republice 13 miliard 584 milionů 983 tisíc Kč a zajištěné hodnoty činily 172 milionů 357 tisíc Kč.

Na konci sledovaného období byly zjištěné škody následující – v roce 2009: 9 miliard 656 milionů, zajištěné hodnoty 65,1 milionu, v roce 2010: 9 miliard 305 milionů, zajištěné hodnoty 97,8 milionu a v roce 2011: 9 miliard 527 milionů, zajištěné hodnoty 62,8 milionu.

Nadále tedy platí, že objasňování této kategorie trestných činů není doposud ze strany Policie České republiky věnována náležitá pozornost a činnost všech výkonných útvarů policie je zde třeba zlepšit.

Od roku 2003 má pak obecná kriminalita podobný vývoj jako kriminalita celková – postupný pokles, s výjimkou let 2007 a 2011. Nejnižší objasněnost pak byla v letech tzv. Langrovy reformy (2007 – 2009, z toho v roce 2008 byla objasněnost úplně nejnižší za celou dobu od roku 1990 – 24,47 %). Přes 30 % objasněnosti bylo v uvedeném období dosaženo pouze v letech 2005 a 2011.

Jako určité zajímavosti lze k obecné kriminalitě uvést, že podíl kriminality páchané pod vlivem alkoholu mírně rostl v letech 2004-2006 (podíl činil kolem 9,5 %), nejnižší pak byl v letech 2010-2011 (6,5, resp. 6,81 %). Trestné činy spáchané se zbraní – nejvyšší počet v roce 2004 (2 970, podíl na obecné kriminalitě 3,2 %), nejnižší počet v roce 2010 (2 064, podíl 2,8 %). Prakticky trvale se snižuje podíl mládeže (mladistvých pachatelů i dětí do 15 let věku) – ze 13,57 % v roce 2003 na 7,49 % v roce 2011 a spolu s tím i podíl trestných činů spáchaných mládeží pod vlivem alkoholu. Podíl cizinců z celkového počtu pachatelů trestné činnosti až do roku 2010 vytrvale klesal. Podíl cizinců na celkovém počtu pachatelů se pohyboval kolem 6,7 %, v letech 2007-2008 13

překonal 7 % a v posledních dvou letech se dostal pod 6,5 %. Nejnižší počet stíhaných cizinců pak byl v roce 2010 (3 872), nejvyšší v 2004 (5 184).

1. Násilná kriminalita

Pokud jde o násilnou kriminalitu, bylo v České republice v roce 2000 spácháno celkem 21 996 trestných činů, z nichž bylo 17 595 trestných činů objasněno. Objasněnost těchto činů tedy dosahuje takřka 80 procent ( přesně 79,99% ). V roce 2001 bylo v kategorii násilné kriminality v celé České republice spácháno celkem 21 709 trestných činů, z nichž bylo objasněno 17 723 trestných činů ( tj. 81,64% ) a v roce 2002 bylo na území České republiky spácháno 23 555 trestných činů. Objasněnost v tomto roce klesla na 74,11 %, neboť policejní statistika vykazuje, že bylo objasněno pouze 17 456 trestných činů. Vývoj násilné kriminality od roku 2002 je provázen určitým paradoxem. Je velmi pozitivní, že evidovaná násilná kriminalita trendově až do roku 2009 klesala, rychleji než pokles kriminality však klesala také objasněnost. V porevoluční historii byla objasněnost mírně pod 70 % jen v roce 1992 (69,8%) a poté znovu až od „reformního“ roku 2007 (nejnižší porevoluční objasněnost násilné kriminality byla v roce 2008 – 11 239 trestných činů, tj. 62,88 %). V letech 2010 a 2011 došlo ke zvýšení násilné kriminality na úroveň zhruba roku 2006, ovšem s procentem objasněnosti nižším o cca 5,5 % (2011 – nápad 19 409, objasněno 13 148, tj. 67,74 %). Postupně se zvyšuje podíl recidivistů na násilné kriminalitě – ze zhruba 42 % z celkového počtu případů v roce 2003 na takřka 48 % v roce 2011. Oproti tomu podíl mládeže za stejné období klesl ze zhruba 11,5 % na cca 7,5 %. Podíl trestných činů páchaných pod vlivem alkoholu vzestupný trend nevykazuje. 14

Vraždy

Vražd v roce 2000 bylo zjištěno celkem 279, z nichž však bylo objasněno pouze 228, což vykazuje 81,72% v celostátním průměru. Zajímavé zde je, že celkem 179 vražd bylo spácháno s použitím zbraně, 70 vražd bylo spácháno recidivisty, 44 vražd bylo spácháno cizinci a 5 vražd bylo spácháno mladistvými a také 5 dalších vražd bylo spácháno mládeží.

V roce 2001 bylo na našem území spácháno celkem 234 vražd, objasněna byla 201 vražda, což činí 85,9%. I v tomto případě je zajímavé, že celkem 60 vražd bylo spácháno recidivisty, 165 vražd bylo spácháno s použitím zbraně, 37 vražd bylo spácháno cizinci, 11 vražd bylo spácháno mládeží, 2 vraždy spáchané mládeží pod vlivem alkoholu a dokonce tři vraždy byly spáchány dětmi, tj. osobami ve věku do patnácti let.

V roce 2002 bylo v České republice spácháno celkem 234 vražd, objasněno bylo 210 vražd, tzn. v procentuálním vyjádření 89,74%. I zde stojí za zmínku, že 85 vražd bylo spácháno recidivisty, 172 vraždy byly spáchány s použitím zbraně, 54 vražd bylo spácháno pod vlivem alkoholu a 39 vražd bylo spácháno cizinci. V celé porevoluční historii bylo méně než 200 vražd ročně evidováno pouze v letech 1991 (194) a pak od roku 2005 celkem v pěti případech (2008 – 186, 2007 – 196, 2009 – 181, 2010 – 173, 2011 – 173. Trendově se zdá, že se spíš zvyšuje podíl recidivistů na případech vražd (dlužno dodat, že policie neuvádí tzv. stejnorodou recidivu, tzn., že z policejních statistik nelze poznat, kolik případů vražd bylo spácháno „recidivistou na vraždy“). Podíl cizinců je v relativně malých číslech.

15

Loupeže

Pokud jde o loupeže, v roce 2000 jich bylo zjištěno 4 699, objasněno jich bylo však pouze 1 828, což činí v celostátním průměru pouhých 38,90%. I zde je zajímavé, že celkem 474 loupeží bylo spácháno s použitím zbraně, 810 loupeží bylo spácháno recidivisty, 276 loupeží bylo spácháno cizinci, 542 loupeží bylo spácháno mládeží, 366 loupeží bylo spácháno mladistvými a 201 loupeží bylo spácháno dokonce dětmi do 15 let věku.

V roce 2001 byly spáchány na území České republiky celkem 4 372 loupeže, z nichž bylo objasněno pouze 1 813 skutků, tj. 41,47%. Celkem bylo spácháno 400 loupeží s použitím zbraně, 866 loupeží bylo spácháno recidivisty, 238 loupeží bylo spácháno cizinci, 562 loupeží bylo spácháno mládeží, 362 loupeže byly spáchány mladistvími a 245 loupeží bylo spácháno dětmi.

V roce 2002 bylo na našem území spácháno celkem 5 468 loupeží, z nichž bylo objasněno 2 464, tj. 45,06%. S použitím zbraně bylo v roce 2002 spácháno 533 loupeží, recidivisty bylo spácháno 1267 loupeží, 341 loupeží bylo spácháno cizinci, 686 loupeží bylo spácháno mládeží, 481 loupeží bylo spácháno mladistvými a 251 dětmi.

V dalším období počet loupeží dále rostl, nejvyšší počet byl zaznamenán v roce 2004 (6 107, z toho 2 598 objasněno), v dalších letech došlo k poklesu až na úroveň kolem 4 700 případů ročně a další významnější pokles pak nastal v letech 2010 (4 019 případů, objasněno 1 900) a zejména pak v roce 2011 (3 761 případů, z toho objasněno 1 729 – hodnoty tohoto roku odpovídají stavu zhruba v první polovině 90. let minulého století). Za zmínku rozhodně stojí, že zatímco podíl mládeže na zjištěných případech klesl postupně z hodnot kolem

16

30 % v posledních dvou letech až na podíl pod 20 %, u recidivistů se naopak jejich podíl zvýšil z hodnot pohybujících se mezi 50 % až 55 %.

2. Mravnostní kriminalita

Mravnostní kriminalita je většinou latentního charakteru, ale pokud je již oznámena, je také většinou objasněna, neboť pachatel je označen. Tomu také odpovídá poměrně vysoké procento objasněnosti, které se pohybuje v průměru kolem 90%. V roce 2000 bylo zjištěno celkem 1 856 skutků, objasněno bylo 1 678 skutků, což činí 90,41%.

V roce 2001 bylo na území České republiky spácháno celkem 1 955 skutků řazených do mravnostní kriminality, objasněno bylo 1 780 skutků, což činí 91,05%. Zde je zajímavé, že 567 těchto mravnostních trestných činů bylo spácháno recidivisty.

V roce 2002 bylo na našem území spácháno celkem 2 046 mravnostních trestných činů, z nichž bylo objasněno 1 716, což činí v procentuálním vyjádření 83,87%. Zde opět stojí za povšimnutí, že 630 těchto mravnostních trestných činů spáchali recidivisté (!) a 128 mravnostních trestných činů bylo spácháno cizinci.

Z hlediska trendu evidované mravnostní kriminality stojí za zmínku, že v letech 1993 až 1999 evidovala policie vždy více než 2 000 trestných činů. Od roku 2000 byla tato hranice překonána pouze v letech 2002 a 2011. Je však třeba dodat, že mravnostní kriminalita vykazuje velmi vysokou míru latence a nižší čísla mohou být ovlivněna ochromením policie a nedostatečným vyhledáváním těchto trestných činů. V případě policií evidovaných skutků je zpravidla ve více 17

než 30 % případů zjištěn pachatel recidivista. Mravnostní kriminalita je také hojně páchána mládeží – podíl na celkovém počtu případů se zpravidla blíží 20 % (ale v posledních letech je tento podíl přece jen o něco nižší – v roce 2011 bylo mládeží spácháno 265 mravnostních trestných činů, což bylo 16,5 % z celkového počtu).

3. Majetková kriminalita

Konkrétně u majetkové kriminality je z hlediska dlouhodobého vývoje výše evidované kriminality třeba zmínit, že s účinností k 1.1.1994 byla zvýšena hranice minimální škody pro většinu majetkových trestných činů z 1.000,-Kč na 2.000,-Kč a k 1.1.2002 pak byla tato hranice zvýšena až na částku 5.000,-Kč. To má samozřejmě dopad na statistiku trestné činnosti, celkový objem protiprávních skutků se však nemění, protože skutky, které uvedenou minimální škodu nevykazují, jsou stíhány jako přestupky.

Majetková kriminalita činí každoročně 70 až 75% z celkového objemu kriminality. V této kategorii, v roce 2000 napadlo 284 295 trestných činů, ovšem objasněno bylo pouze 73 925 trestných činů, což činí pouze 26%.

V období postupného poklesu kriminality (a také dopadem legislativní změny) se však podíl majetkové kriminality na kriminalitě celkové poněkud snížil a v současné době činí cca 67% (2011).

18

V roce 2001 bylo v České republice spácháno celkem 255 897 trestných činů spadajících do kategorie majetkové kriminality. Objasněno bylo pouze 72 830 trestných činů, tj. 28,46%.

V roce 2002 bylo na našem území spácháno celkem 256 308 majetkových trestných činů a objasněno bylo 56 815 trestných činů, což činí v procentuálním vyjádření pouze 22,17%(!).

Na konci sledovaného období, roku 2009 napadlo 212 168 trestných činů majetkové kriminality, 38 285 bylo objasněno (18,04%), z toho 10 % bylo spácháno mládeží a 68 % recidivisty.

V roce 2010 napadlo 203 717 skutků, objasněno 34 211 (18,00%), z toho už jen 8,3 % mládeží, ale již 69,6 % recidivisty.

V roce 2011 napadlo 203 675 skutků, objasněno 39 348 (19,32%), z toho 8,3 % mládeží a již 70,8 % recidivisty.

Oblast majetkové kriminality je velkým problémem. Je smutným faktem, že v kategorii tzv. krádeží prostých (kam řadíme zejména tzv. autokriminalitu /sem řadíme krádeže jednostopých i dvoustopých vozidel, vykrádání vozidel a krádeže součástek z vozidel/ a veškeré krádeže na osobách) je objasněnost v celé porevoluční historii skutečně velmi nízká. V roce 2002 klesla pod 20 %, od roku 2003 nikdy nepřekročila 18 %. Pokud jde o krádeže vloupáním, kde zejména vloupání do bytu či domu vnímají občané jako nejvyšší riziko, které jim kriminalita může přinést, byla objasněnost vyšší než 25 % naposledy v roce 2001. Od té doby však došlo k poklesu a v posledních letech zpravidla osciluje těsně kolem 20 %. Zejména majetková kriminalita je doménou recidivistů (páchají až 70 % všech zjištěných případů) a mládeže. 19

Zde vidíme, že dlouhodobě jsou vykazovány zcela neuspokojivé výsledky práce policie na úseku majetkové kriminality a je proto třeba v nastávajícím období zintenzivnit policejní práci v této oblasti. Důraz je třeba klást zejména na případy krádeží vloupáním, které byly celkově v rámci České republiky v roce 2002 objasňovány na pouhých 22,51%, na krádeže vloupáním do bytů, které byly v tomtéž roce objasňovány na 24,87%, na krádeže vloupáním do chat objasňované na 28,56%, na krádeže do ostatních objektů, objasňované v roce 2002 na pouhých 17,42%, ale i na krádeže kapesní, kde procento objasněnosti v roce 2002 činí pouze 9,86%(!). Rovněž je třeba věnovat zvýšenou pozornost objasňování krádeží dvoustopých motorových vozidel, která jsou v rámci České republiky v roce 2002 objasňovány na pouhých 14,83%, což je zcela neuspokojivé, a v hlavním městě Praze dokonce jen na 5,24%(!!!).

Nízká objasněnost majetkových trestných činů může v recidivistech vyvolávat pocit beztrestnosti. Nemá smysl lamentovat nad poměry v Praze, kde je každoročně evidována více než jedna čtvrtina všech majetkových trestných činů, ale při „pražské“ objasněnosti pouhých 7,11 – 7,56 % v posledních třech letech, se situace patrně nezlepší.

Jestli ještě v roce 2000 byla objasněnost majetkové kriminality 26 % (v Praze 15,97 %, v Jihočeském kraji 36,32 %, v Západočeském 31,92 %, Severočeském 31,75 %, Východočeském 37,9 % a Severomoravském 31,43 %), pak v roce 2009 měly objasněnost převyšující 25 % už pouze tři bývalé kraje – Severočeský (29,14 %), Západočeský (28,4 %) a Východočeský (27,99%). V roce 2010, tedy v prvním roce existence čtrnácti policejních krajů, vykázalo objasněnost majetkové kriminality převyšující 25 % celkem šest krajů Karlovarský (39,9 %), Zlínský (29,03 %), Ústecký (27,8 %), Královéhradecký 20

(26,98 %), Pardubický (26,41 %) a Plzeňský (25,17 %). V roce 2011 překonalo uvedenou hranici už krajů deset – Karlovarský (42,35 %), Zlínský (34,14 %)Pardubický (30,13 %), Vysočina (29,88 %), Plzeňský (29,29 %), Ústecký (28,4 %), Jihočeský (27,35 %), Olomoucký (26,6 %), Liberecký (26,37 %) a Královéhradecký (25,85 %).

V roce 2009 byl největší počet objasněných majetkových trestných činů, s velmi malým rozdílem, v bývalých krajích Severomoravském a Severočeském, v letech 2010-11 v krajích Ústeckém a Moravskoslezském.

Nejnižší objasněnost majetkové kriminality byla dosažena v roce 2008 (17,23 %), tedy v době tzv. Langrových reforem.

Stojí za zmínku uvést několik případů z oblasti majetkové kriminality za rok 2011. Např. vloupání do víkendových chat se daří objasňovat na 26,27 % (v Praze 1,72 %), kapesní krádeže jsou objasňovány na 5,03 % (v Praze 1,88 %), krádeže aut 16,68 % (v Praze 3,91 %), krádeže jednostopých vozidel 15,68 % (v Praze 2,56 %), krádeže věcí z aut 7,07 % (v Praze 3,82 %), krádeže jízdních kol 13,9 % (v Praze 3,58 %). Nemá jít o odstrašující příklady, spíš námět k zamyšlení, zda lze všechno řešit pouze policejními prostředky.

Z těchto údajů je zcela jasné, kam je třeba zaměřit pozornost výkonných policejních útvarů v blízké budoucnosti a všichni pracovníci managamentu Policie České republiky by měli směřovat výkon služby svých podřízených tímto směrem.

21

STAV, STRUKTURA A DYNAMIKA HOSPODÁŘSKÉ KRIMINALITY

Do určité míry také pro trestné činy hospodářské platí, co bylo zmíněno o výši minimální škody u kriminality majetkové. Kromě toho došlo k 1.1.2002 ke změně metodiky statistického vykazování a tato změna měla zásadní dopad na meziroční snížení objasněnosti.

Nápad hospodářské kriminality činil v roce 2000 celkem 37 632 skutků, z nichž bylo 35 894 skutků objasněno. To znamená, že objasněnost zde činí více než 95%, přesněji 95,38%. Zajímavé ovšem je, že u zjištěné hospodářské kriminality docházelo v devadesátých letech minulého století až do roku 1999 k mimořádně vysokému nárůstu, ale v roce 2000 došlo k výraznému poklesu.

V roce 2001 bylo na území České republiky zjištěno celkem 35 262 hospodářských trestných činů, objasněno jich bylo 33 187, což činí 94,12% a v tomto roce lze v této kategorii s prací policie vyslovit spokojenost.

V roce 2002 bylo na našem území zjištěno 40 213 hospodářských trestných činů, objasněny byly 31 303 trestné činy, tj. 77,84%, takže vidíme výrazný pokles i v objasněnosti hospodářských trestných činů.

V dalším období se evidovaná hospodářská kriminalita dále snižovala (v roce 2011 už jen 28 216 případů) a klesala také objasněnost. Jestli ještě na přelomu tisíciletí bývala objasněnost hospodářské trestné činnosti také přes 90 %, v posledních čtyřech letech nedosahuje ani 50 %.

Také o tomto druhu kriminality platí, že výsledky mohou být do značné míry ovlivněny tím, že policie čím dál víc rezignuje na vyhledávání latentní hospodářské trestné činnosti. Jde evidentně o dopad nepovedené Langrovy 22

reformy policie, díky které od policie odešlo příliš mnoho kvalifikovaných a pozitivně motivovaných příslušníků.

OSTATNÍ KRIMINALITA

Jako tzv. ostatní kriminalitu označujeme skupinu deliktů, ve kterých jsou dominantně zastoupeny výtržnictví, sprejerství, drogová kriminalita, požáry a výbuchy, maření výkonu úředního rozhodnutí, ale také nedovolené ozbrojování nebo ohrožování mravní výchovy mládeže. Uvedené trestné činy jsou v policejních statistikách hojně zastoupeny a z jejich povahy je jasné, že mají vysokou míru objasněnosti. Do roku 2006 dosahovala objasněnost hodnot kolem 85%, v době policejní reformy klesla až na úroveň 68 % (2008), aby v roce 2010 překročila 79 % a v roce 2011 opět 80 %. Jde o trestnou činnost, kde se trvale zvyšuje počet recidivistů (v posledních dvou letech přesahuje jejich podíl 62 %) a kde došlo k podstatnému snížení skutků spáchaných mládeží (z hodnot přes 11 % v roce 2008 a až na 5,4 % v posledních dvou letech.

Ostatní kriminalita celkem tvořila v roce 2000 v České republice 19 842 skutků, objasněno bylo 18 712 skutků, což činí 94,31%. Do této kategorie ostatní kriminality řadí policejní statistika trestné činy výtržnictví, kterých bylo v roce 2000 zjištěno 3 426, objasněno bylo 3 319, tj. 96,88%, dále trestné činy nedovolené ozbrojování, kterých bylo zjištěno 782, objasněno bylo 757 skutků, tj. 96,8%, trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí, kterých bylo zjištěno 7 425, objasněno bylo 7 410, tj. 99,8%, dále požáry, kterých bylo zjištěno 712, objasněno 215, tj. 30,2% a některé další.

V roce 2001 bylo v kategorii ostatní kriminality na celém našem území zjištěno 19 386 trestných činů, objasněno bylo 18 135 trestných činů, tj. 93,55%. 23

Za pozornost zde stojí 649 trestných činů nedovoleného ozbrojování, z nichž bylo objasněno 631 skutků, tj. 97,23% a 636 požárů, z nichž bylo objasněno 223, tj. 35,06%.

V roce 2002 bylo v této kategorii trestných činů na území státu zjištěno 22 364 trestných činů, objasněno bylo 19 368 skutků, což je 86,6%. Z toho bylo zjištěno 638 trestných činů nedovoleného ozbrojování, objasněno bylo 560 činů, tj. 87,77%, 735 požárů, z nichž bylo objasněno pouze 178, tj. 24,22% a 8 503 zjištěných trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí, kterých bylo objasněno 8 199, tj. 96,42%. Tento poslední údaj týkající se ustanovení § 171 trestního zákona (maření výkonu úředního rozhodnutí) je varující, neboť ukazuje, jak naši občané respektují rozhodnutí soudů a jiných státních orgánů a mělo by být podnětem pro legislativní orgány k potřebným změnám.

Na konci sledovaného období bylo v roce 2009 zjištěno 19 190 skutků, objasněno 13.908 (72,48%), z toho případů nedovoleného ozbrojování bylo 387, objasněno 313 (80,88%), požárů 1.063, objasněno 157 (14,77%) a maření výkonu úředního rozhodnutí 6 607, objasněno 6 262 (94,78%).

V roce 2010 bylo zjištěno již 25 437 skutků, objasněno 20 440 (80,36%), z toho případů nedovoleného ozbrojování 369, objasněno 295 (79,95%), požárů 922, objasněno 160 (17,35%) a maření výkonu úředního rozhodnutí 13.447, objasněno 12.966 (96,42%).

V roce 2011 bylo zjištěno 27 787 skutků, objasněno 22 334 (80,38%), z toho případů nedovoleného ozbrojování 457, objasněno 361 (78,99%), požárů 1 120, objasněno 198 (17,68%) a maření výkonu úředního rozhodnutí 13 796, objasněno 13 279 (96,25%).

24

STAV, STRUKTURA A DYNAMIKA ORGANIZOVANÉ KRIMINALITY V ČESKÉ REPUBLICE NA POČÁTKU TŘETÍHO TISÍCILETÍ

Vzhledem k zásadním změnám našeho hospodářského systému se pro zahraniční

zločinecké

organizace

naskýtá

šance

vstoupit

do

našich

nestabilizovaných a nedostatečně chráněných ekonomických struktur a nalézt zde různé možnosti uložení kapitálu pocházejícího z nelegálních zdrojů. Nezkušenost domácích podnikatelů a správních orgánů může být zneužita při různých druzích hospodářských podvodů i při dalších druzích hospodářské kriminality.

Některá odvětví organizovaného zločinu vyčerpala své tradiční trhy, na nichž působí již dlouhá léta, a potřebují nová ,,panenská" teritoria. U nás to platí především pro obchod s drogami, jejichž nabídka v západních zemích převyšuje poptávku. V souvislosti s tím, jak se naše měna stane konvertibilní, což je otázka nějakého roku, a bude dostatečně pevnou, lze očekávat, že nebudeme jen tranzitní, nýbrž i konzumní zemí tvrdých drog.

V České republice se vyskytují především tyto formy organizované kriminality:

- na úseku hospodářské kriminality poškozování spotřebitele;

obchod s

nelegálně získaným zbožím; padělání zboží a jeho značek (tzv. výrobní a obchodní pirátství); obchod s jaderným, toxickým a jiným odpadem; podvody s podnikatelskými „koni“; podvody s úvěrovými kartami a cestovními šeky; padělání peněz; ilegální obchod se zbraněmi a výbušninami; finanční machinace, zejména zkracování daní a cel; - pašování drog a ilegální obchod s nimi, nezákonná výroba drog; 25

- krádeže motorových vozidel; krádeže uměleckých a starožitných předmětů; racketeering, tj. vybírání poplatků za tzv. ochranu (česky nazýváno výpalné); nelegální migrace, převaděčství a obchod s lidmi; praní špinavých peněz; korupce; trestná činnost extremistických sil a teror; bytové krádeže; počítačová kriminalita; kriminalita spojená s nočním životem, tj. s prostitucí, hazardními hrami a podobně.

Policie ČR očekává, že v současnosti a v příštím období bude Česká republika vystavena většímu tlaku organizovaného zločinu na úseku drog, finančních machinací, manipulace s odpadovým materiálem, pašování a praní špinavých peněz.

NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ KE ZKVALITNĚNÍ SOUČASNÉHO BOJE S KRIMINALITOU V ČESKÉ REPUBLICE

A. ÚVODEM

Vyjma pěti let vlády ČSSD, lze u nás, z pohledu vnitřní bezpečnosti, hodnotit převážně negativně, neboť i přes různá prohlášení odpovědných činitelů byla vnitřní bezpečnost České republiky pouze okrajovým zájmem nejvyšších státních orgánů – tehdejší ministerstvo vnitra nevyjímaje. Svědčí o tom nejenom dlouhodobě nepříznivý vývoj celkové kriminality, která od roku 1989 neustále stoupala, až její nárůst v roce 1998 dosáhl již zmíněného 350% navýšení, přičemž se jí nedařilo náležitým způsobem objasňovat, ale i skutečnost, že se u nás začal etablovat organizovaný zločin takřka ve všech jeho formách a tato fakta byla, i přes výrazná upozornění četných našich i zahraničních odborníků, odpovědnými činiteli ministerstva vnitra a Policie ČR, neodůvodněně přehlížena s tvrzením, že procento výskytu jednotlivých forem organizovaného zločinu u 26

nás je oproti běžné kriminalitě tak nízké, že není třeba provádět žádná zvláštní opatření. To byl však zásadní omyl nejvyšších funkcionářů, protože formy tehdy nastupujícího organizovaného zločinu byly převážně latentní a dezorganizovaná policie je tehdy neuměla ani vyhledávat, natož s nimi bojovat. Tak se také stalo, že vedle klasických zločineckých uskupení se u nás začala stále více objevovat nová zločinecká uskupení ruskojazyčná, která se díky znalostem našeho území, získaným v době pobytu tzv. spojeneckých vojsk a v řadě případů i díky osobním kontaktům s některými našimi občany, velmi rychle zabydlela. Tato ruskojazyčná zločinecká uskupení si poměrně rychle rozdělila naše území na sféry svého vlivu a začala páchat takřka veškeré formy organizovaného zločinu od racketeeringu a dalších forem vydírání, přes loupeže, organizování prostituce, obchod s bílým masem a drogy až po nájemné vraždy, přičemž nelze přehlédnout ani snahu těchto zločineckých skupin pronikat pomocí úplatků a dalších forem korupce do státní správy a veřejného života.

Dlouhodobě velmi špatná byla v této době i situace ve vyšetřování majetkové kriminality, zejména krádeží vloupáním, krádeží dvoustopých motorových vozidel, ale i krádeží prostých. Neuspokojivé bylo i vyšetřování případů obecného ohrožení páchaných pomocí výbušnin a zápalných lahví, stejně tak jako vyšetřování trestných činů s rasovým podtextem. A je nutné konstatovat, že řada těchto problémů, zejména na poli majetkové kriminality, přetrvává do současnosti.

V průběhu devadesátých let bylo značně zanedbáno i vyšetřování závažných hospodářských trestných činů, byť statisticky byla právě tato oblast na nejvyšší příčce objasněnosti a takřka po celé toto období zde byla statisticky vykazována objasněnost kolem 90 až 95%. Bylo tomu tak proto, že právě hospodářské trestné činy byly v této době objasňovány pouze „účelově“, tedy pro statistiku, aby, v absolutních číslech vyjádřeno, kvalita práce policie nevypadala tak 27

hrozivě.

Zde

bylo

pochopitelně

snazší

realizovat

několik

banálních

hospodářských trestných činů než jeden závažný hospodářský trestný čin s řadou pachatelů, značnou škodou a složitým důkazním řízením. Tak byly nejzávažnější případy s

mnohamilionovými až miliardovými škodami

odsouvány z pozornosti vyšetřovatelů policie a dalších kompetentních orgánů. V řadě takových případů však hrála podstatnou roli i neznalost nových forem páchání určitých závažných forem této trestné činnosti policejními orgány, které ji měly zjišťovat, objasňovat a vyšetřovat Ale také zcela nedostatečná spolupráce s dalšími kontrolními orgány ve státě, zejména s orgány celní správy, finančních úřadů, živnostenských úřadů, obchodní inspekcí apod.

U některých „zájmových případů“ pak nebyla k jejich vyšetřování ani potřebná „politická vůle“ s odůvodněním, že by mohlo dojít k narušení procesu privatizace či k narušení rozvoje podnikatelských aktivit apod. Situace došla postupně až tak daleko, že ke stíhání řady pachatelů závažných trestných činů souvisejících většinou s privatizací nebyla nejen politická vůle, ale tyto závažné trestné činy byly zcela záměrně bagatelizovány jako tzv. „podnikatelské neúspěchy“, byť bylo každému, i jen průměrně vzdělanému člověku jasné, že šlo o dobře promyšlenou závažnou protispolečenskou činnost podvodného charakteru.

Výsledkem bylo nejenom enormní obohacení některých manažerů záměrně zkreslujících údaje o stavu hospodaření či o výši jmění velkých podniků a významných firem, či „podnikatelů“ zneužívajících informací v obchodním styku ve svůj prospěch a vědomě se dopouštějících různých pletich při veřejné soutěži, dražbě či konkurzu. V těchto souvislostech pak docházelo i k nezákonnému obohacení řady „odpovědných úředníků“, kteří ke svému majetku přišli v důsledku latentní a dnes takřka všudypřítomné korupce.

28

Přestože po nástupu vlády ČSSD došlo k zásadním změnám v pohledu na vnitřní bezpečnost státu a mnohé názory odborníků byly, díky několika výrazným osobnostem, konečně vyslyšeny. Nebyla ani tenkrát uplatněna zásada „odborníci na svá místa“ a řada funkcionářů ministerstva vnitra, ale i Policie ČR dosazených do funkcí v období revolučních zmatků spíše ze známosti a nikoli kvůli svým odborným a morálním kvalitám, zůstala ve svých významných funkcích nadále i přesto, že v uplynulých letech úkoly neplnila. Toto „zakonzervování“ určité skupiny funkcionářů, z nichž některým šlo již více o svou „vlastní pozici na výsluní“, než o práci spojenou s řízením svěřeného útvaru a také s příslušným dílem osobní odpovědnosti v boji s kriminalitou ve služebním území, nepřímo způsobilo mediální krach akce „Čisté ruce“. Ale také některé další nepromyšlené a ukvapené změny v organizaci jednotlivých útvarů policie, např. zrušení speciálních organizačních částí úřadů vyšetřování zabývajících se bojem s organizovaným zločinem. Převedením řady policejních činností a agend do kompetence okresních úřadů, které dnes „blokují“ řadu, pro policii, významných informací a navíc, tyto okresní úřady byly, nutno dodat, že zcela nesmyslně, v souladu s novým státoprávním uspořádáním zrušeny. Kompetence tedy přešly na kraje, které je ale řešit neumí, nemají dostatek finančních prostředků, a proto jsou výkonem řady činností pověřovány obecní a městské úřady. Ty využívají již dříve užívané budovy dnes již zrušených okresních úřadů a tak se vlastně nic nezměnilo. Pouze ti úředníci, kteří se za dvanáct let od revoluce konečně naučili na daném místě správně pracovat, byli opět přeřazeni jinam, takže se opět zaučují a tak to, bohužel, jde stále dokola.

29

B.

HLAVNÍ

BEZPEČNOSTNÍ

RIZIKA

NA

ÚSEKU

VNITŘNÍ

BEZPEČNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY NA POČÁTKU TŘETÍHO TISÍCILETÍ

Na základě provedené analýzy bezpečnostní situace České republiky v oblasti vnitřní bezpečnosti na počátku třetího tisíciletí a prognózy jejího vývoje v následujících letech lze jako hlavní bezpečnostní rizika označit:

1)

Nárůst organizovaného zločinu infiltrovaného do České republiky ze

zahraničí, včetně jeho některých nových forem s tendencí stále intenzívnějšího pronikání do státní správy a rozmach korupce všeho druhu;

2)

Rozšíření

a

upevňování

zločineckých

struktur

vytvářených

organizovaným zločinem na našem území, včetně širokého zapojení „domácích struktur“ a jejich prorůstání do veřejného života a státní správy;

3)

Další nárůst trestné činnosti spojené s masovou nelegální migrací

obyvatelstva ze zemí na Balkáně a z dalších ekonomicky slabých zemí;

4)

Další rozšíření jednotlivých druhů terorismu, včetně zvýšených aktivit

mezinárodních teroristických organizací na našem území v souvislosti s našimi aktivitami v zahraničních kontingentech NATO;

5)

Další rozvoj tzv. „Jaderného terorismu“ ve světě, včetně jeho snah o

využití našeho území k nelegálním aktivitám;

6)

Další nárůst extremismu na našem území, včetně posílení jeho násilných

projevů na veřejnosti;

30

7)

Další a podstatný nárůst tzv. „Počítačové a informační kriminality“;

8)

Další nárůst hospodářské trestné činnosti, včetně finanční a daňové

kriminality našich i zahraničních subjektů;

9)

Další nárůst „Racketeeringu (vydírání tzv. „výpalného“ za fiktivní

ochranu osob a firem) organizovaného nejen ze zahraničí, ale i z domácích dočiněných struktur;

10)

Další nárůst majetkové kriminality všeho druhu v důsledku prohlubující

se nezaměstnanosti a tíživé situace většiny obyvatelstva;

11)

Další nárůst tzv. „naturální kriminality“ (pytláctví, neoprávněná těžba

lesních kultur, „polní pych“, krádeže hospodářského zvířectva, aj.);

12)

Vznik některých nových druhů trestné činnosti spojených s případným

průjezdem či pobytem vojsk NATO na našem území a čerpáním příspěvků z dotačních titulů fondů EU;

13)

Vznik některých dalších druhů trestné činnosti a ohrožení veřejného

pořádku ze strany účastníků nepovolených demonstrací, aj. obdobných aktivit různých skupin obyvatelstva;

14)

Trestná činnost osob nelegálně se zdržujících na našem území;

15)

Trestná činnost, která souvisí se zneužíváním dotací z fondů Evropské

Unie, včetně trestné činnosti tzv. „Nekontrolovatelných hranic“ v důsledku Schengenského prostoru.

31

C. KONCEPCE ELIMINACE BEZPEČNOSTNÍCH RIZIK NA ÚSEKU VNITŘNÍ

BEZPEČNOSTI

ČESKÉ

REPUBLIKY

NA

POČÁTKU

TŘETÍHO TISÍCILETÍ

Abychom, aspoň částečně, eliminovali kriminalitu v české společnosti na počátku třetího tisíciletí, včetně vzestupu nových forem trestné činnosti, je zcela nezbytné přijmout řadu zásadních dokumentů. Přehodnotit činnost všech státních orgánů od nejvyšších až po nejnižší (základní, tzv. výkonné články). Motivovat veškeré státní zaměstnance, policisty, státní zástupce, soudce a pracovníky finančních úřadů nevyjímaje, k efektivnější činnosti, za současného důsledného prověření všech podezřelých případů z doby minulé. Neboť pouze tehdy, když poctiví občané skutečně pochopí, že stát je zde právě proto, aby slušné a poctivé občany ochraňoval a zločince jakéhokoliv formátu po právu trestal, se můžeme propracovat mezi vyspělé státy Evropské unie a pokračovat v rozvíjení skutečné, a ne deformované demokracie.

Úkoly, které proto musí naše společnost urychleně řešit a úspěšně vyřešit, lze rozčlenit na úkoly celospolečenské a na úkoly v oblasti vnitřní bezpečnosti.

1. ÚKOLY CELOSPOLEČENSKÉ

K zajištění úkolů úzce souvisejících s úkoly v oblasti vnitřní bezpečnosti České republiky je v oblasti celospolečenské nyní nezbytně nutné:

32

a) Precizovat současně platnou legislativu tak, aby nebylo nadále možné beztrestně

„obcházet

zákony“

či

využívat

„mezer

v

zákonech“

k

protispolečenské činnosti kýmkoliv;

b) Dosáhnout plné kompatibility naší legislativy, zejména v oblasti trestního zákonodárství, s legislativou Evropské unie;

c) Urychleně a důsledně analyzovat současný stav ohrožení naší společnosti ze strany u nás nelegálně se zdržujících cizinců, běženců, aj. migrantů, kteří zde dlouhodobě páchají řadu závažných forem trestné činnosti, včetně organizování mafiánských struktur, vymáhání výpalného, aj. Provést zásadní opatření spočívající v podstatném zpřísnění cizineckého režimu a ve znovuzavedení vízové povinnosti s vybranými „problémovými“ státy;

d) Včas a adekvátně reagovat na závažné informace předávané kompetentním orgánům zpravodajskými službami České republiky, vedením Ministerstva vnitra ČR a vedením Policie České republiky;

e) Zajistit přísné utajení všech informací důležitých z hlediska státních zájmů České republiky na všech úrovních řízení;

f) Přehodnotit dosavadní činnost všech zpravodajských služeb České republiky, jejich výsledky a personální obsazení a vyjmout je z podřízenosti jednotlivých ministrů;

g) Vybudovat jedinou civilní vysoce profesionální Českou zpravodajskou službu, která bude schopna vyvíjet zpravodajskou činnost jak vně, tak i uvnitř České republiky a podřídit ji (přímo) premiérovi, např. prostřednictvím ministra bez portfeje zaměřenému na problematiku zpravodajské činnosti. 33

h) Dále precizovat komplexní integrovaný záchranný systém České republiky, který bude řízen centrálně ministrem vnitra a jeho řídící štáby budou součástí každého krajského (regionálního) a městského úřadu;

i) Zajistit účinnou spolupráci a součinnost všech kontrolních pracovišť v rámci státní správy tak, aby se síly netříštily, nedocházelo k neefektivnímu využívání finančních prostředků a výsledky kontrolních akcí byly hmatatelné;

j) Zajistit nekrácení prostředků přidělených ze státního rozpočtu na činnost ministerstva vnitra a Policie České republiky a návratnost finančních prostředků „vytvořených“ činností policie (např. vybrané pokuty, zajištění majetku z trestné činnosti, apod.), do rozpočtu Policie České republiky.

2. ÚKOLY V OBLASTI VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI

Úkoly v oblasti vnitřní bezpečnosti lze z organizačního hlediska rozčlenit na úkoly v oblasti personální práce a vzdělávání (neboť vše rozhodují lidé), úkoly v oblasti organizační a úkoly v oblasti vlastního boje s trestnou činností.

2.1. Úkoly v oblasti personální práce a vzdělávání

a) Stanovit jasnou metodiku obsazování všech řídících pozic, aby si nemusel takřka každý myslet, že výběrová řízení jsou zmanipulována a fakticky 34

připravena pro předem určeného policistu. Při srovnatelných výsledcích by měla naprosto jasně rozhodovat praxe a obor vzdělání.

b) Zásadně změnit podmínky výběrového řízení k policii České republiky tak, aby byli přijímáni pouze vážní zájemci o službu u policie, kteří splní veškerá požadovaná kriteria a ne všichni ti, kteří zrovna přišli o práci a proto se hlásí, mj. i k policii. Pouze ve výjimečných případech, kdy jsou vybíráni skuteční specialisté z jednotlivých oborů, kteří již v uvedeném oboru prokázali vysokou úroveň své kvalifikace, lze učinit odůvodněnou výjimku;

c) Nově přijímané policisty zásadně zařazovat na základní útvary, ať mají jakékoliv vzdělání, neboť tuto fázi vývoje policisty nelze přeskočit a začínající policista se zde seznámí s nejširším záběrem policejní služby. Pouze pro nově přijaté policisty s vysokoškolským vzděláním - špičkové specialisty, které policie nezbytně potřebuje (tj. absolventy Policejní akademie České republiky v Praze, absolventy právnických fakult, popř. podle uvažovaného budoucího zařazení konkrétního policisty i absolventy ekonomických, pedagogických či speciálních technických oborů), by mohla být učiněna výjimka.

d) Vytvořit vhodné podmínky pro přijetí absolventů Policejní akademie České republiky - civilistů, kteří splní požadovaná kritéria a mají o službu u Policie České republiky zájem, neboť jsou pro službu u policie velmi dobře připraveni, ale chybí jim nezbytná praxe;

e) Žadatele o studium na Policejní akademii České republiky – policisty je nutné ke studiu pečlivě vybírat, neboť nadále není možné za státní peníze vyškolit špičkové policejní odborníky, kteří po ukončení studia odejdou od policie do soukromé sféry či dokonce do mafiánských struktur. Za tím účelem je 35

třeba dosáhnout prodloužení závazku ke službě a výrazného zvýšení náhrad za vzdělání při jeho nedodržení.

f) Učitele všech typů policejních škol, včetně vědecko-pedagogických funkcí na Policejní akademii České republiky je nezbytně nutné obsazovat zásadně na základě vyhlášeného konkurzního řízení před odbornou komisí složenou nejen ze zástupců vedení uvedené policejní školy, ale i ze zástupců policejní praxe. Do těchto funkcí je nutné vybírat zásadně zkušené a vyzrálé policisty, kteří mají minimálně desetiletou praxi na výkonných policejních útvarech, kde byli velmi dobře až výtečně hodnoceni, jsou publikačně činní a dokáží vhodnou formou své znalosti studentům předat. Je zcela nezbytné opustit současnou praxi, kde jsou do takovýchto lukrativních funkcí přijímáni různé protekční osoby jenom proto, že si to přeje jejich tatínek, většinou bývalý policista či úspěšný podnikatel anebo sponzor;

g) Zvýšit požadavky na základní policejní školství tak, aby každý absolvent nástupní policejní školy získal mimo již nyní standardních znalostí rovněž řidičský průkaz, zbrojní průkaz, minimálně dobré znalosti práce na počítačích a aktivní znalosti jednoho světového jazyka, nejlépe němčiny, angličtiny nebo francouzštiny, využitelné ve službě;

h) Nově přijatým policistům Policie České republiky vytvořit přitažlivé platové podmínky, přičemž hrubý nástupní plat policisty po absolvování nástupní policejní školy by se měl rovnat minimálně jedenapůlnásobku průměrného hrubého platu v České republice,

i) Platy ostatních policistů, by pak měly být podstatně vyšší, zejména s ohledem na stupeň dosaženého vzdělání, další kvalifikaci, schopnosti policisty a zastávanou funkci (bylo by nanejvýš žádoucí přijmout podobný model, jako je u 36

rozdílu platů soudců a státních zástupců a nastavit jasný koeficient k platu státního zástupce pro stanovení platu u vybraných pozic v Policii ČR), u funkcionářů, od funkce velitele územního odboru (okresního ředitele) výše, pak s minimálně 50 % nárůstem, právě za vykonávanou funkci;

j) Změnit filozofii katalogu prací pro policii tak, aby nebylo možné zařazovat běžné činnosti vykonávané na vyšších stupních řízení do vyšších tarifních tříd právě jen z toho důvodu, že jsou vykonávány na vyšším stupni řízení. Změnit systém přidělování hodností k jednotlivým tarifním třídám s cílem zásadním způsobem snížit počet plukovníků a podplukovníků a naopak zvýšit počty tzv. nižších důstojnických hodností a vrátit důstojnické hodnosti i pro policisty na řadových kvalifikovaných pozicích na úrovni okresu.

k) V hierarchickém systému služebních funkcí je nezbytně nutné stanovit, že funkci policejního prezidenta může vykonávat pouze policista, který splnil veškeré kvalifikační požadavky a ke dni ustanovení do této funkce odsloužil úspěšně (s vynikajícím hodnocením) minimálně dvacet pět služebních let v Policii České republiky.

l) Velitel územního odboru Policie České republiky (bývalý okresní ředitel policie ČR) v konkrétním okrese by měl být v plánované hodnosti podplukovník (v případě, že úspěšně v Policii ČR odsloužil, s výtečným hodnocením, minimálně 20 služebních let) anebo v hodnosti plukovníka (v případě, že úspěšně odsloužil, s výtečným hodnocením, minimálně 25 služebních let). Náměstek (a statutární zástupce) velitele územního odboru Policie České republiky v konkrétním okrese by měl být v plánované hodnosti major (v případě, že úspěšně v Policii ČR odsloužil, s výtečným hodnocením, minimálně 18 služebních let) anebo v hodnosti podplukovníka (v případě, že v Policii České republiky úspěšně odsloužil minimálně 22 služebních let). 37

m) vedoucí oddělení Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky v rámci územního oboru SKPV (na stupni bývalého okresu), vedoucí základních policejních útvarů I. typů, by měli mít služební hodnost kapitán v případě, že mají ke dni jmenování do funkce úspěšně odslouženo minimálně 15 služebních let. A hodnost major v případě, že mají ke dni jmenování do funkce úspěšně odslouženo minimálně 18 služebních let. Adekvátně je třeba provést změny v systemizaci i ostatních funkcí na jednotlivých útvarech, odborech a odděleních Policie České republiky, neboť současná dikce služebního zákona je naprosto demotivující pro většinu řadových policistů. A právě tím, že je ponechává v určitých služebních hodnostech i desítky let a nemotivuje je k vyšším výsledkům a tím pak i k dosažení vyšší služební

hodnosti

(z hodnosti

praporčické

na

důstojnickou,

v dimenzi

podporučík, poručík a nadporučík). Rovněž je neadekvátní, že na službě pro zbraně, střelivo a výbušniny není v současné době vůbec systemizována funkce vedoucího oddělení, což nevede k takřka žádné úspoře, ale nahrává to k „bezvládí“.

n) Pokud jde o základní a střední policejní školství, je třeba v rámci úsporných opatření, ze současných 6 (šesti) policejních škol, ponechat v činnosti pouze jednu „otevřenou“ Vyšší policejní školu s dislokací v hlavním městě Praze (Praha 9, Hrdlořezy), která musí profesionálně zabezpečit výuku všech nově nastoupivších policistů, včetně specielních a rekvalifikačních kurzů. A jednu další „Speciální vyšší policejní školu“, která musí profesionálně zabezpečit speciální výuku policistů s utajením (Brno). Ředitelé vyšších policejních škol by měli být v hodnosti plukovníka v případě, že mají úspěšně odslouženo minimálně 20 služebních let, popř. v hodnosti podplukovníka v případě, že mají úspěšně odslouženo minimálně 15 služebních let. Každý z těchto ředitelů by měl mít pouze jediného zástupce (náměstka), který by měl 38

mít hodnost o jeden stupeň nižší při zachování počtu úspěšně odsloužených let. Vedoucí sekretariátu ředitele VPŠ by měl mít hodnost v rozmezí nadporučík až major (maximálně) a vedoucí jednotlivých učebních skupin či kateder taktéž. Ostatní základní a střední policejní školy je třeba k určitému datu, např. ke dni 31. prosince 2012 zrušit bez náhrady a zde sloužící policisty převést na volné tabulky v rámci jednotlivých krajských ředitelství Policie České republiky).

2.2. Úkoly v oblasti organizační

a) Z podřízenosti ministra vnitra vyčlenit Úřad pro zahraniční styky a informace a organizačně ho začlenit do nově zřizované civilní České zpravodajské služby v podřízenosti premiéra, resp. ministra bez portfeje

b) Podstatně posílit Generální inspekci bezpečnostních sborů staršími zkušenými a neúplatnými policisty, kteří musí zajistit důsledné prošetřování všech stížností a podání občanů a organizací týkajících se nejen trestné činnosti policistů, ale i občanských zaměstnanců ministerstva vnitra a Policie České republiky, včetně vyvození odpovídajících závěrů, ať je prošetřovaným kdokoliv;

c) Nově uzpůsobit organizaci policejního prezídia Policie České republiky tak, aby Policejní prezídium bylo schopno zajistit vrcholové řízení a vzájemnou koordinaci všech policejních akcí přesahujících rámec současného krajského (regionálního) článku. K tomu je třeba nikoliv posílit, ale značně zeštíhlit útvary vrcholového řízení na policejním prezidiu za současného zajišťování nepřetržité 24 hodinové služby každého z těchto vrcholových řídících pracovišť, a to na maximálně 300 policistů a 100 občanských pracovníků; 39

d) Přehodnotit současnou strukturu Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování tak, aby odpovídala současným požadavkům účinného boje proti závažné trestné činnosti a přímo, nikoliv pouze metodicky, či dvoukolejně, řídila všechny výkonné útvary služby kriminální policie a vyšetřování, včetně útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, útvaru služby pro odhalování korupce a finanční kriminality a dalších specializovaných pracovišť. Je třeba radikálně snížit počet „kmenových“ příslušníků Úřadu SKPV a vytvořit podmínky pro dlouhodobé stáže odborníků z výkonných teritoriálních útvarů.

e) Optimalizovat rozložení expertních pracovišť kriminalistické techniky s cílem nejběžnější a nejčetnější expertizy vykonávat pokud možno na každém krajském ředitelství. Expertizy méně četné a technicky i finančně nákladné soustředit na Kriminalistický ústav Policie České republiky Praha a do pečlivě vybraných krajů.

f) Přepracovat koncepci preventivních pracovišť Policie ČR – cílem by měla být redukce plánovaných míst tak, aby byly maximálně potlačeny funkce tiskových mluvčích a zůstaly zachovány funkce preventistů. Dosavadní systém využívání tiskových mluvčích, totiž vede pouze k alibistickým tendencím současných funkcionářů s cílem „zakonzervování sebe samých“ v lukrativních funkcích.

g) Od základu změnit způsob vyřizování stížností tak, aby stížnost směřující na činnost konkrétního pracoviště nevyřizoval stížnostní pracovník ze stejné úrovně řízení.

40

h) Do funkcí operačních důstojníků, od základního článku řízení Policie České republiky, vybírat pouze nejkvalitnější zkušené a rozvážné policisty s dlouholetou praxí na výkonných útvarech;

i) Vytvořit způsob hodnocení činnosti útvarů, za tím účelem přijmout zásady, které vytvoří všem policejním útvarům porovnatelné personální a technické podmínky pro výkon všech činností.

j)

Z úrovně ministra vnitra České republiky a za účasti policejního

prezidenta Policie České republiky zahájit okamžitě jednání s řediteli veřejnoprávních médií, zejména s ředitelem České televize a s ředitelem Českého rozhlasu, s cílem zajistit příhodnější vysílací časy pro důležité policejní relace (v řadě zemí Evropské unie to již celá léta funguje).

2.3. Úkoly v oblasti vlastního boje s trestnou činností

a) Denně úkolovat všechny výkonné policisty k získávání a písemnou formou, včasnému předkládání všech poznatků svědčících o páchání jakékoliv trestné činnosti v jim svěřeném služebním území a denně tyto poznatky vyhodnocovat a předávat příslušným službám k prověření;

b) Denně důsledně analyzovat operativní bezpečnostní situaci v konkrétním služebním obvodu (např. okresu, ale i ve služebním obvodu základního útvaru Policie České republiky) a denně plánovat, organizovat popř. i vhodně měnit výkon služby v terénu tak, aby to skutečně, nikoliv pouze „papírově“, vyhodnocení této situace odpovídalo, neboť výkon služby prováděný doposud zaběhnutými formami je neefektivní;

41

c) Zajistit posílení hlídkové služby pěších i motorizovaných hlídek v době nejvyššího nápadu trestné činnosti do nejvíce postižených částí služebního území, včetně častějšího využití operativních hlídek služby kriminální policie;

d) Důsledně provádět operativní výkon služby a kontroly v místech nelegálního prodeje zboží pocházejícího z trestné činnosti, včetně pravidelné kontroly zboží prodávaného na různých burzách, apod.;

e) Pod vhodnou legendou provádět pravidelné kontroly v objektech podnikatelů zabývajících se dovozem osobních automobilů, motocyklů aj. lukrativního zboží s důrazem na kontroly tzv. opravárenských dílen tohoto zboží, autokarosáren, autolakoven apod., neboť je zjištěno, že zejména v těchto některých provozovnách dochází k závažné trestné činnosti spočívající v demontáži odcizených motorových vozidel na součástky, k přeměně těchto motorových vozidel na jiná (přerážení výrobních čísel, záměna kol, přelakování, výměna sedadel aj.) a k jejich opětovnému prodeji v síti zainteresovaných „obchodníků“;

f) Důsledně analyzovat veškerou inzertní činnost, a z jejího obsahu získávat poznatky o formách různé trestné činnosti. Zjištěným poznatkům pak věnovat potřebnou pozornost, včetně jejich důsledného prověření;

g) Věnovat zvláštní pozornost všem případům hlášení pojistných událostí s vysokou škodou s cílem prověřit, zda nejde o tzv. „pojišťovací podvod“ spáchaný v úmyslu vylákat vysoké neoprávněné plnění od pojišťoven;

h) Blíže se zajímat o občany, kteří, vzhledem ke svému zaměstnání (běžně placená práce, ap.), výsledkům podnikání (vykazují ztrátu, aj.) nabyli v posledním období značného majetku, enormně utrácejí vysoké finanční částky, 42

apod., přičemž nejde ani o restituenty ani o případy oprávněného dědictví, neboť je důvodné podezření, že majetek nenabyli zákonným způsobem;

i) Veškeré poznatky svědčící o závažné trestné činnosti organizovaného charakteru neprodleně předávat specializovaným pracovištím nadřízené součásti Policie České republiky a dále postupovat pouze podle jejich pokynů;

j) Výrazně zkvalitnit veškerou řídící práci na všech stupních řízení Policie České republiky, podstatně zvýšit osobní odpovědnost všech funkcionářů za splnění uložených úkolů a výrazně posílit kontrolní činnost všech funkcionářů Policie České republiky, od vedoucích základních útvarů Policie České republiky, až po funkci policejního prezidenta;

k) Kontrolní činnost provádět přísně účelově a operativně (neplánovaně) a s výsledky kontrolní činnosti dále pracovat.

D. ANALÝZA KRIMINALITY V ÚSTECKÉM KRAJI

Vývoj kriminality v jednotlivých regionech ČR má poněkud odlišný průběh, než v republice jako celku. Zejména v krajích jako je Ústecký lze poměrně snadno odlišnosti najít a v některých případech ukázat i na příčiny.

Statistika kriminality byla až do roku 2000 členěna v rámci ČR na staré kraje. Pokud jde o naprosto základní údaje, budou i v delší vývojové řadě pouze 43

za Ústecký kraj. V dalším textu bude vždy upozorněno, zda se údaj týká bývalého Severočeského kraje, nebo už kraje Ústeckého (Severočeský znamená vždy „starý“, Ústecký pak vždy „nový“ kraj). Některá podrobnější data budou uváděna až za dobu od roku 2001. Graf, který je přílohou textu (viz níže) obsahuje data za Ústecký kraj.

rok

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

nápad

10603

21259

29224

38597

40281

34623

35114

34123

34489

36153

35075

32114

8344

9408

10487

10196

11418

13054

14005

15059

16187

16978

17257

objasněno

8587

%

80,99%

rok

2001

39,25% 32,19% 27,17% 25,31% 32,98% 37,18% 41,04% 43,66% 44,77% 48,40% 53,74%

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

nápad

29495

31460

30903

32328

32751

32840

34663

33124

29670

29438

30287

objasněno

16186

16737

16123

17121

17649

18313

18850

16951

14910

13532

13995

%

54,88% 53,20% 52,17% 52,96% 53,89% 55,76% 54,38% 51,17% 50,25% 45,97% 46,21%

V porovnání s ostatními „starými“ kraji došlo v roce 1990 k prakticky stejnému vzestupu kriminality jako v Ústeckém kraji už jenom v Praze a ve Středočeském kraji. Za období do konce roku 1993 pak už byl jednoznačně nejstrmější růst kriminality právě na území Ústeckého kraje a situace zde byla

44

mnohem horší, než v Praze nebo bývalém Severomoravském kraji. Na konci uvedeného období vzrostla kriminalita v porovnání s rokem 1989 v Ústeckém kraji na 379%, v Praze na 337%, v Severomoravském kraji na 349%, ve Středočeském kraji na 347%. Ve všech ostatních krajích byla situace mnohem příznivější (v Jihočeském kraji na 255%). Jen kraje Ústecký, bývalý Východočeský a bývalý Severomoravský zaznamenaly vrchol kriminality v porevolučním období právě v roce 1993. Všechny ostatní staré kraje zaznamenaly vrchol kriminality kolem roku 1998. Konkrétně Praha zaznamenala vyšší kriminalitu než v roce 1993 ještě v letech 1996-2006, Středočeský kraj v letech 1997-2000, bývalý Jihočeský v letech 1995-2002 a dále v letech 2004-05, bývalý Západočeský v letech 1998-99, bývalý Jihomoravský v letech 1995-2000 a dále v letech 2002-03 a v roce 2007.

Ačkoli celkový počet objasněných případů v Ústeckém kraji od roku 1990 takřka každoročně rostl (v roce 1990 to bylo 8 344 případů, nejvyšší hodnota byla dosažena v roce 2007 – 18 850 případů, v roce 2008 se projevil i v ÚK vliv Langrovy reformy a došlo k poklesu až na 13 532 v roce 2010), objasněnost kriminality měřená v procentech byla v letech 1992-1997 pod republikovým průměrem. Pod republikovým průměrem procenta objasněnosti je trvale Praha, od roku 2000 Středočeský kraj (ten se však v posledních letech potýká s objektivními potížemi, které nezavinil) a v letech 1991-93 bývalý Severomoravský kraj.

Budeme-li měřit kriminalitu v poměru k počtu obyvatel, pak v ČR vychází v současnosti přibližně 320 evidovaných trestných činů na 10 000 obyvatel. Nad tímto průměrem je na 1. místě s velkým náskokem Praha (přibližně 675), následuje Ústecký kraj (cca 375), pak Středočeský kraj (cca 345), Liberecký kraj (cca 340) a Moravskoslezský kraj (cca 325). Na opačném konci pořadí jsou kraje Zlín, Vysočina a Pardubický s hodnotami hluboko pod 45

200 (konkrétně 168, 173 a 185). Nepříznivý stav na úseku kriminality není výsledkem posledních let. Kriminalita v dnešním Ústeckém kraji (a bývalém Severočeském) byla v republikovém porovnání v celé poválečné historii na velmi vysoké úrovni. Ještě v 60. letech minulého století byla kriminalita v Severočeském kraji dokonce vyšší než v Praze. Od sedmdesátých let pak byl bývalý Severočeský kraj až do roku 1989 v pořadí vždy čtvrtý, s velmi malým odstupem za bývalým Jihomoravským krajem, ve kterém však žije takřka dvojnásobek obyvatel. Díky mimořádně strmému růstu kriminality v prvních letech po revoluci se dokonce v letech 1990-1993 dostal na třetí místo, od roku 1994 pak opět těsně za Jižní Moravu znovu na místo čtvrté. V rozdělení na současné kraje je Ústecký kraj opět na čtvrtém místě za Prahou, Moravskoslezským a Středočeským krajem a velmi těsně před krajem Jihomoravským.

Podíváme-li se na vývoj kriminality v první polovině 90. let minulého století, vyšší růst v Ústeckém kraji proti běžným poměrům v republice byl způsoben jednak tím, že v roce 1990 meziročně vzrostla kriminalita násilná 1,7 x (v ČR1,4 x) a pak zejména krádeže vloupáním, které meziročně vzrostly 5 x (v ČR 3,8 x). Podobně jako v ČR došlo k poklesu hospodářské trestné činnosti zhruba o polovinu, mravnostní trestné činnosti zhruba o dvě třetiny, tzv. krádeže prosté vzrostly zhruba 3 x v Ústeckém kraji a 2,7 x v ČR. V dalším textu se tedy budeme věnovat jen těm oblastem, ve kterých má Ústecký kraj zřetelně jiné postavení, než je v republice obvyklé, neboť pro ostatní oblasti činnosti mohou být závěry podobné, jak je uvedeno v analýze stavu kriminality v ČR.

46

1. STAV, STRUKTURA A DYNAMIKA OBECNÉ KRIMINALITY V ÚSTECKÉM KRAJI

Podobně jako v ČR, i v současném Ústeckém kraji se objasněnost obecné kriminality měřená v procentech pohybovala do roku 1994 pod 30 %. Od roku 1995 překročila 30 %, v roce 2000 překročila 40 % (svého vrcholu dosáhla v roce 2001 – 45,86 %), v letech Langrovy reformy (2008) klesla opět pod 40 %, v roce 2011 činila 38,96 %.

Pokud jde o objasněné skutky, platilo v minulosti pro Severočeský kraj, stejně jako nyní pro Ústecký kraj, že zde byl vždy vyšší počet recidivistů. V roce 2000 celkem7 555 skutků, tj. 46,83 % objasněných skutků spáchali na území Severočeského kraje recidivisté (v ČR 41,17 %). Ke skokovému vzrůstu podílu recidivistů došlo v souvislosti s tzv. velkou novelou trestního řádu účinnou od 1.1.2002, kdy podíl recidivistů stoupnul až na 9 018 skutků, tj. 57,65 % z celkového počtu objasněných případů (v ČR 52,32 %). O rok později, roku 2003, se podíl skutků spáchaných recidivisty zvýšil na 10 290, tj. 62,25 % (v ČR 57,07 %) a na zhruba stejné úrovni se udržel až do roku 2009, což byl poslední rok existence starých policejních krajů. V Ústeckém kraji samotném pak byl v roce 2010 zjištěn pachatel recidivista u 6 342 skutků, tj. 68,56 % (v ČR 63,18 %), v roce 2011 dokonce 7 296, tj. 70,05 % (v ČR 63,88 %).

Za dobu existence starých krajů byl v kraji Severočeském vždy o něco větší počet případů spáchaných se zbraní, než v celé republice. V roce 2000 šlo celkem o 359 případů, tj. 2,23 % z objasněných věcí (v ČR 2,14 %). Podíl se velmi mírně zvyšoval a kulminoval v letech 2005-07. Největší počet případů spáchaných se zbraní pak byl v roce 2005, celkem 662, tj. 3,85 % z celku (v ČR 3,25 %). K viditelnému poklesu podílu případů spáchaných se zbraní došlo až v letech 2010-11. V Ústeckém kraji činil počet případů se zbraní v roce 2010 47

celkem 252, tj. 2,72 % (v ČR 2,8 %), v roce 2011 pak v ÚK bylo zjištěno 313 případů se zbraní, tj. 3,01 % (v ČR 2,91 %).

Pokud jde o počty případů spáchaných cizinci, počty případů se pohybují od 406 (roku 2002) do 604 (roku 2004). Podíl cizinců na kriminalitě je v kraji trvale hluboko pod úrovní republiky a pohyboval se v rozmezí od 2,8 % (v roce 2003) do 4,18 % (v roce 2008), zatímco v ČR jde o hodnoty 4,72 % (v roce 2001) až po 7,35 % (v roce 2008). V samotném Ústeckém kraji se pak roku 2011 cizinci na objasněných případech podílejí celkem v 341 případu, tj. 3,27 %. Kriminalita mládeže vykazuje dlouhodobě příznivá čísla. Je však potřeba uvědomit si, že mládež se dominantně dopouští kriminality majetkové a násilné a pokud dojde k tzv. dekriminalizaci méně závažných majetkových deliktů, má to konkrétně u mládeže větší dopad na celková čísla, než u kriminality dospělých. Proto je ve vývoji kriminality mládeže vidět zřetelně výrazný skok směrem dolů počínaje rokem 2002, neboť k 1.1.2002 byla zvýšena minimální škoda u trestných činů majetkové povahy ze 2 000,-Kč na 5 000,-Kč. Dopad to mělo zprvu jen na věkovou kategorii dětí do 15 let, od roku 2004 pak i na věkovou kategorii tzv. mladistvých, tedy dětí od 15 do 18 let věku. Že se prakticky všechny drobnější majetkové delikty přesunuly do kategorie přestupků, je jasné a poněkud to relativizuje příznivý vývoj trestných činů. Jestli pro kategorii dětí do 15 let po celou dobu od roku 2000 platí, že na území Severočeského (a dnes i Ústeckého) kraje byl podíl dětských pachatelů trestných činů vždy nižší než v republice, u mladistvých to bylo počátkem tisíciletí právě naopak, od roku 2004 pak jsou hodnoty v Severočeském a dnes Ústeckém kraji vlastně vyrovnané. V letech 2000-01 se v Severočeském kraji pohyboval počet případů s dětským pachatelem kolem 1 200, což bylo cca 7,5 % (v ČR cca 8,5 %) z celkového počtu, v roce 2002 došlo k avizovanému poklesu na 638, což bylo 4,08 % (v ČR 5,37 %), pak pokračoval trendově trvalý mírný 48

pokles, až v roce 2011 (už pouze v samotném Ústeckém kraji) činil podíl dětských pachatelů jen 1,57 % (v ČR 1,8 %), což bylo 164 skutků. Ve věkové kategorii mladistvých se v Severočeském kraji v letech 2000-01 pohyboval počet případů s mladistvým pachatelem kolem 2 000, což bylo cca 12 % z celku (v ČR cca 11 %). Přibližně stejné hodnoty se udržely ještě v roce 2002, ale počínaje rokem 2003, dochází k očekávanému poklesu. V roce 2003 bylo v Severočeském kraji zjištěno s mladistvým pachatelem už jen 1 656, o rok později 1 296, v roce 2008 už pouze 992 případů. V roce 2011 už pouze v samotném Ústeckém kraji bylo zjištěno 605 případů s mladistvým pachatelem, což bylo pouze 5,81 % z celkového počtu objasněných případů (v ČR 5,98 %).

Z jednotlivých

druhů

kriminality

v Ústeckém,

případně

bývalém

Severočeském kraji stojí za pozornost zejména kriminalita násilná, mravnostní a z kriminality majetkové krádeže vloupáním. U ostatních druhů bychom patrně opakovali, co bylo řečeno o vývoji kriminality v ČR. Shodou okolností všechny zmíněné kategorie patří do širšího rámce tzv. kriminality obecné.

1. 1. Násilná kriminalita v Ústeckém kraji

Samotný Ústecký kraj měl s násilnou kriminalitou vždy větší problém, než odpovídalo běžným poměrům jinde v republice. V tomto ohledu byla podobná situace už jenom v bývalém Severomoravském kraji a v Praze. Vývoj v republice i v Ústeckém kraji probíhal podobně do konce roku 2002. Od roku 2003 na několik let skončil trend kolísání a mírného růstu a došlo ke zvýšení nápadu až na rekordní hodnotu 2 909 trestných činů v roce 2004. O rok později

49

došlo k poměrně významnému poklesu na 2 670 trestných činů, přesto však šlo o druhé nejvyšší číslo v celé porevoluční historii Ústeckého kraje.

Násilná kriminalita byla policií vždy vnímána jako přirozená pracovní priorita, proto i výsledky na úseku objasňování jsou dost podobné. V Ústeckém kraji byla do konce roku 1992 objasněnost menší než 70 % (podobně v ČR), v letech 1993-95 byla menší než 80 %, v letech 1996-2001 přesahovala 80 % (v ČR po celé období let 1993-2001 přes 80 %). Od 1.1.2002 se poněkud změnila metodika statistického vykazování a do značné míry právě kvůli tomu došlo k poklesu procenta objasněnosti (pouze statistické, nikoli faktické) na úroveň přesahující 75 % (v ČR pod 75 %), aby v době Langrovy reformy klesla objasněnost dokonce pod 65 %. V posledních dvou letech pak opět došlo k částečnému zlepšení.

Z povahy věci jsou násilné trestné činy páchány poměrně často se zbraní, je to celkem v 15-20 % případů. Účast cizinců a pachatelů z řad mládeže mírně kolísá, cizinců bývá kolem 7 % z pachatelů a příslušníků mládeže většinou o něco více než 10 %. Jednoznačně nepříznivý trend je u recidivy – v roce 2000 bylo recidivistů kolem 30 %, v roce 2011 už 50 % z celkového počtu pachatelů násilných trestných činů (v ČR 48 %).

Mravnostní kriminalita v Ústeckém kraji

Je nepopiratelným faktem, že v Ústeckém kraji sehrává značnou roli blízkost státní hranice a velké sociální problémy. Mimo jiné i z těchto důvodů je podíl evidovaných mravnostních trestných činů v Ústeckém kraji na celkové mravnostní kriminalitě republiky trvale nadprůměrný. V posledních letech sice podle oficielní statistiky zmíněný podíl poněkud klesl, ale zda jde o trvalý jev, ukáže teprve další vývoj. 50

Objasněnost mravnostní kriminality je z povahy věci vysoká. Z hodnot nad 80 % objasněných případů však procento v době Langrových reforem klesla o více než 10 % a situace se do současné doby nezlepšila ani v Ústeckém kraji, ani v ČR.

Mravnostní trestné činy většinou nebývají páchány pod vlivem alkoholu, většinou neozbrojenými pachateli, recidivisté jsou zastoupeni průměrně, zato cizinci a mládež poněkud častěji.

Krádeže vloupáním v Ústeckém kraji

Krádeže vloupáním jsou vnímány jako zvlášť ohrožující trestná činnost. Navíc k nim v Ústeckém kraji dochází častěji, než je ve většině ostatních krajů běžné. Až do poloviny devadesátých let minulého století bylo v Ústeckém kraji každoročně evidováno přes 10 000 vloupání. Pak sice docházelo k postupnému snižování až na číslo 5 087 v roce 2009, ale v posledních třech letech zaznamenáváme opět vzestup na 6 857 vloupání v roce 2011, což je nejvyšší hodnota od roku 2000. V posledních třech letech se také zvyšuje podíl Ústeckého kraje na celkovém počtu vloupání v republice.

Objasněnost krádeží vloupáním se v Ústeckém kraji dostala poprvé nad 25 % v roce 1996, v roce 2000 nad 30 %, bohužel v letech 2010 a 2011 klesla pod úroveň 30 %. V republice se objasněnost vloupání drží většinou těsně nad 20 % (méně než 20 % bylo do konce roku 1993 a pak v letech 2006-09, naopak přes 25 % bylo v letech 1995-96 a 2001).

51

Pokud jde o podíl Ústeckého kraje na počtu zjištěných pachatelů krádeží vloupáním v republice, dosahuje v posledních letech běžně hodnot kolem 15 %.

Kriminalita spojená s krádežemi a vykrádáním motorových vozidel v Ústeckém kraji

Tzv. autokriminalita je sice systematicky řazena do kategorie krádeží prostých, ale protože jde o trestnou činnost často velmi organizovanou, navíc veřejností vnímanou jako vysoce ohrožující, považujeme za potřebné napsat k ní pár poznámek.

Tento druh kriminality dlouhodobě vykazuje nepříliš dobré výsledky v celé republice. Navíc se právě u tohoto druhu trestné činnosti mimořádně zvyšuje podíl recidivistů – v roce 2000 spáchali recidivisté v Severočeském kraji celkem 47 % z objasněných krádeží aut (v ČR 41 %), v roce 2011 už to bylo v Ústeckém kraji 70 % (v ČR 61 %). Očividně se ukazuje, že řešit právě tuto oblast není možné pouze prostředky policie.

2. BEZPEČNOSTNÍ RIZIKA NA ÚSEKU VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI V ÚSTECKÉM KRAJI

Ústecký kraj je regionem, který má všechny „předpoklady“ pro to, aby se na jeho území vyskytla jakákoli forma trestné činnosti. Je zde vysoká koncentrace obyvatel, početné menšiny, velké množství cizinců, dlouhá a na

52

velmi mnoha místech snadno prostupná státní hranice. Je zde mnoho opuštěných a poloopuštěných průmyslových areálů a hospodářských budov, řada rekreačních oblastí. Je zde relativně nízký věkový průměr obyvatelstva. Dlouhodobě je tu nejvyšší nezaměstnanost, vyplácí se zde nejvíce sociálních dávek z celé republiky. Většina obyvatel žije ve větších městech, převažuje zde sídlištní bydlení, vzdělanostní úroveň obyvatel je nejnižší v republice. V kraji je nejvíce vyloučených lokalit a ve vyloučených lokalitách zde žije nejvíce lidí. Kraj je proslulý sexuální turistikou a rozšířenou prostitucí. Kombinace všech těchto faktorů nahrává vzniku dalších nepříznivých faktorů jako je alkoholismus a užívání drog. Zároveň vytváří přirozené podhoubí pro vznik extremistických nálad. Podle materiálu odboru prevence kriminality je Ústecký kraj s velkým náskokem jednoznačně nejrizikovějším regionem v ČR. Podle stejného materiálu jsou hodnoceny i okresy. Z okresů Ústeckého kraje jsou hned čtyři mezi „TOP 10“ a okres Most je na smutném prvním místě celostátní tabulky.

53

Rizikovost krajů za rok 2010 podle kriminality, nezaměstnanosti a počtu vyplacených dávek

Ústecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Jihomoravský kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Karlovarský kraj Jihočeský kraj Liberecký kraj Zlínský kraj Pardubický kraj Královéhradecký kraj Kraj Vysočina Praha Legenda: počet obyvatel index nezaměstnaných index sociálních dávek

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

836 045 1 243 220 641 681 1 154 654 572 045 1 264 978 307 444 638 706 439 942 590 361 517 164 554 803 514 569 1 257 158

741 666 656 601 477

3 212 1 954 1 628 1 599 1 650

279 258 160 196 185

433 648 463

1 378 1 032 1 206

241 191 180

583 566 529 445 572

917 901 711 608 457

244 113 125 149 129

266

189

505

4 232 2 879 2 443 2 395 2 312 2 052 1 871 1 848 1 744 1 579 1 365 1 202 1 158 959

údaj za kraj k 31. 12. 2010 (1) údaj za kraj k 31. 12. 2010 přepočtený na 10 000 obyvatel Počet vyplacených sociálních dávek závislých na výši příjmů za rok 2010 přepočtený na 10 000 obyvatel (3)

(2)

54

index kriminality součet

údaj za kraj za rok 2010, obecná kriminalita přepočtená na 10 000 obyvatel sečtení všech tří uvedených hodnot

(4) (5)

Tabulka rizikovosti územních jednotek (okresů) za rok 2010 (index na 10 000 obyvatel)

počet

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22

Most Ostrava-město Jeseník Ústí n/L Teplice Sokolov Chomutov Bruntál Karviná Brno-město Děčín Znojmo Louny Tachov Liberec Česká Lípa Hodonín Kolín Přerov Třebíč Prostějov Litoměřice

index

obyvatel nezaměstnaných 116 797 845 333 579 651 41 095 987 121 699 749 129 932 706 92 834 728 127 218 727 97 369 934 270 412 774 371 371 531 135 238 793 113 720 795 87 220 745 53 407 753 170 410 575 104 278 665 156 524 856 95 764 578 133 932 686 113 590 742 110 182 588 117 941 621

index počtu vyplaindex součet cených soc. dávek kriminality 863 299 2 007 724 481 1 857 592 139 1 718 613 317 1 679 547 323 1 576 579 174 1 481 431 305 1 462 332 150 1 416 372 241 1 387 443 346 1 319 278 235 1 306 335 138 1 268 279 193 1 217 290 167 1 210 361 244 1 180 211 300 1 176 221 92 1 169 253 324 1 155 303 142 1 132 286 96 1 124 384 133 1 106 200 259 1 080

Tabulka je ukončena místem posledního (nejlépe umístěného) okresu Ústeckého kraje.

Na základě shora uvedených údajů a provedené analýzy bezpečnostní situace v oblasti vnitřní bezpečnosti lze jako bezpečnostní rizika označit prakticky všechna rizika uvedená za analýzou bezpečnostní situace v ČR.

55

Zvláště je třeba zdůraznit jako reálné hrozby následující faktory:

1)

Další nárůst organizovaného zločinu včetně možností teroristických útoků;

2)

Vzestup extremismu včetně násilných projevů na veřejnosti;

3)

Další šíření toxikomanie doprovázené růstem majetkové kriminality, včetně tzv. naturální kriminality;

4)

Další vzestup majetkové kriminality všeho druhu v důsledku prohlubující se nezaměstnanosti a tíživé sociální situace větší skupiny obyvatelstva;

5)

Nebezpečí udržování vysoké úrovně prostituce provozované z důvodu tísně a doprovázené násilnou trestnou činností;

6)

Trestná činnost osob nelegálně se zdržujících na našem území;

7)

Trestná činnost související se zneužíváním dotací z fondů Evropské Unie,

8)

Trestná činnost, která souvisí s fenoménem nekontrolované hranice po vstupu do Schengenského prostoru.

MOŽNÁ ELIMINACE BEZPEČNOSTNÍCH RIZIK NA ÚSEKU VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI V ÚSTECKÉM KRAJI

Kromě úkolů uvedených výše za analýzou situace v ČR je potřeba podpořit iniciativu Ústeckého kraje známou jako tzv. „Ústecký balíček“, byť se jedná o iniciativu poněkud legislativně problematický.

Kromě uvedených opatření je nezbytné vést s Ministerstvem vnitra a Policejním prezídiem trvale debatu na téma rozdělování plánovaných míst mezi jednotlivé kraje. Není totiž možné, aby po desítky let byl podíl Ústeckého kraje na kriminalitě vyšší, než jeho podíl na placených místech policistů. Je zbytečné uvádět, zda policista v Ústeckém kraji odvede více práce, než je jinde v republice obvyklé. Rozhodující je, že dlouhodobě nemá možnost odvádět tolik 56

své práce, aby pocit bezpečí občanů Ústeckého kraje odpovídal standardu v ČR. Z tohoto pohledu vzato vítáme zřizování, několikrát v minulosti slíbené, specielní pořádkové jednotky bez ohledu na to, že existují i jiné názory, jak by nová služební místa pro Ústecký kraj měla být využita. Zároveň oceňujeme vysokou pracovní produktivitu policistů Ústeckého kraje, jak je už několik let pravidelně vedením krajského policejního ředitelství prezentována.

Jsme přesvědčeni, že na území Ústeckého kraje by měly být personálně posíleny také expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a Národní protidrogové centrály.

Domníváme se, že Policie ČR by měla věnovat zvýšenou pozornost veškeré protiprávní činnosti spojené s drogami.

Jsme přesvědčeni, že problematice vnitřní bezpečnosti v Ústeckém kraji by výrazně pomohlo personální posílení soudů v působnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem realizované ze současného plánovaného počtu soudců v ČR. Často se mluví o dlouhých soudních lhůtách, ale neuvádí se, že soudy v tomto kraji mají na trestním úseku více práce, než kdekoli jinde v republice.

Je nezbytné, aby na území Ústeckého kraje byla personálně posílena Mediační a probační služba (a opět jako u návrhu na posílení soudů, mělo by se to stát z celkového plánovaného počtu úředníků této služby v ČR – z hlediska pracovní zátěže platí pro tuto službu totéž, co bylo řečeno o policii).

57

OBSAH ÚVOD……………………………………………………………………… SMUTNÁ REALITA PŘIPRAVENÁ PRAVICOVOU VLÁDOU... …... ANALÝZA KRIMINALITY……………………………………………… CELKOVÁ KRIMINALITA V ČESKÉ REPUBLICE ZA LÉTA 1989 až 2011……………………………………………………………….. OBJASNĚNOST TRESTNÉ ČINNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH (1989–2012)………………………………………………….. STAV, STRUKTURA A DYNAMIKA OBECNÉ KRIMINALITY…… 1.

Násilná kriminalita………………………………………………… Vraždy……………………………………………………………… Loupeže…………………………………………………………….

2.

Mravnostní kriminalita……………………………………………

3.

Majetková kriminalita……………………………………………

STAV, STRUKTURA A DYNAMIKA HOSPODÁŘSKÉ KRIMINALITY……………………………………. OSTATNÍ KRIMINALITA…………………………………………….. STAV, STRUKTURA A DYNAMIKA ORGANIZOVANÉ KRIMINALITY V ČESKÉ REPUBLICE NA POČÁTKU TŘETÍHO TISÍCILETÍ….. NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ KE ZKVALITNĚNÍ SOUČASNÉHO BOJE S KRIMINALITOU V ČESKÉ REPUBLICE………………………….. A.

ÚVODEM……...……………………………………………………

B. HLAVNÍ BEZPEČNOSTNÍ RIZIKA NA ÚSEKU VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY NA POČÁTKU TŘETÍHO TISÍCILETÍ………………………………………………………………. C. KONCEPCE ELIMINACE BEZPEČNOSTNÍCH RIZIK NA ÚSEKU VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY NA POČÁTKU TŘETÍHO TISÍCILETÍ…………...…………………………………….. 58

1. ÚKOLY CELOSPOLEČENSKÉ…………………………….... 2. ÚKOLY V OBLASTI VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI…………... 2.1. Úkoly v oblasti personální práce a vzdělávání…………… 2.2. Úkoly v oblasti organizační……………………………….. 2.3. Úkoly v oblasti vlastního boje s trestnou činností……….. D. ANALÝZA KRIMINALITY V ÚSTECKÉM KRAJI……............. 1. STAV, STRUKTURA A DYNAMIKA OBECNÉ KRIMINALITY V ÚSTECKÉM KRAJI………………………………………. 1.1. Násilná kriminalita v Ústeckém kraji………………….. 1.2. Mravnostní kriminalita v Ústeckém kraji……………… 1.3. Krádeže vloupáním v Ústeckém kraji………………….. 1.4.

Kriminalita spojená s krádežemi a vykrádáním motorových vozidel v Ústeckém kraji……………….

2. BEZPEČNOSTNÍ RIZIKA NA ÚSEKU VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI V ÚSTECKÉM KRAJI………………...... 3. MOŽNÁ ELIMINACE BEZPEČNOSTNÍCH RIZIK NA ÚSEKU VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI V ÚSTECKÉM KRAJI………

OBSAH…………………………………………………………………… AUTOR…………………………………………………………………...

59

MATERIÁL BYL VYPRACOVÁN V ÚNORU AŽ DUBNU 2012

AUTOR: Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D. Vrchní policejní rada a plukovník Policie ČR, v.v.

60