Antiseptika Antiseptika (z řeckého anti = proti a septikos = hnilobný) jsou látky, které se aplikují na živou tkáň (kůži nebo sliznici), aby se snížilo riziko vzniku sepse (otravy krve) a infekce. Antiseptika působí zejména proti mikroorganismům vyvolávajícím hnisání. Je nutné je odlišovat od antibiotik, která ničí mikroorganismy uvnitř těla, a od dezinfekčních látek, které ničí mikroorganismy na neživých předmětech. Některá antiseptika jsou baktericidní, tedy schopna usmrtit bakterie, zatímco jiná působí pouze bakteriostaticky a brání množení bakterií. Antiseptika musí splňovat požadavek nejedovatosti a dobré snášenlivosti živými tkáněmi. Na rozdíl od dezinfekčních látek proto podléhají schválení jako každý jiný lék.
Historie antiseptik Horečka omladic Vídeňský lékař maďarského původu Ignác Filip Semmelweis (1818–1865) se snažil zjistit, čím je způsobeno jedno z nejnebezpečnějších onemocnění žen, tzv. horečka omladnic. Toto onemocnění postihovalo mladé ženy brzy po porodu. Ženy dostávaly vysoké horečky, kruté bolesti v břiše a zakrátko zemřely. Lékaři dlouho neznali jeho příčinu. Někteří se domnívali, že choroba vzniká zadržením očistků, jejichž rozkladem se tvoří jedovaté látky, vstřebávající se do krve, jiní hledali souvislost mezi horečkou a tvorbou mléka a další přičítali vznik choroby „kosmicko-telurickým“ vlivům. Teprve Ignác Filip Semmelweis pochopil, že tato zákeřná nemoc vzniká zanesením „jedovatých látek“ do porodních cest. Uvědomil si, že to je on sám, jeho kolegové a hlavně studenti, kteří přicházeli z pitevny přímo na porodní sál, kdo přenáší vražednou infekci rovnou na rodičky. Zjistil, že nestačí umýt si po pitvě ruce vodou a mýdlem. Zkoušel účinnější prostředky – písek a líh, ale ani ty nedokázaly odstranit z rukou hnilobný zápach. Uspokojilo ho až chlorové vápno. Na svém oddělení nařídil, že každý lékař nebo student si musí před vstupem na porodní sál důkladně umýt ruce v chlorovém vápně. Nařídil také mytí rukou před každým vyšetřením. Přestože snížil výskyt poporodní horečky z 12 % na 1 %, neuspěl, kolegové se mu nejen vysmívali, někteří ho přímo pronásledovali. Po jeho smrti byl veden boj o mytí či nemytí rukou dále. A trvalo celé čtvrtstoletí, než byly Semmelweisovy zásady uznány za správné a všeobecně platné. Antiseptický princip v chirurgii Do poloviny 19. století se konaly chirurgické operace bez zvláštního důrazu na čistotu, proto bylo velmi časté pooperační hnisání a pooperační úmrtí. Převrat způsobil anglický lékař Joseph Lister (1827 – 1912) objevem antisepse (ničení choroboplodných mikroorganismů chemickými látkami). První operaci pod antisepsí provedl v roce 1865. Lister si v kyselině karbolové (roztok fenolu) myl ruce, myl i všechny chirurgické nástroje, na operační ránu přikládal v ní namočené obvazy, dokonce ji rozprašoval po operačním sále. Zprvu se Lister setkával s nedůvěrou u většiny chirurgů, antisepse pro ně znamenala cosi nezvyklého, ale v sedmdesátých letech 19. století už se našli chirurgové, kteří s ním souhlasili a přidávali se k němu.
Rozdělení antiseptik podle chemického složení Oxidační látky Jedná se o sloučeniny uvolňující kyslík, který oxiduje bakteriální proteiny. Jejich antiseptický účinek je krátkodobý, výhodou je, že jejich produkty jsou netoxické. Mezi nečastěji používané oxidační látky patří peroxid vodíku, kyselina peroctová, dibenzoylperoxid a manganistan draselný. 3% peroxid vodíku se používá k ošetření menších ran a oděrek. Při styku s krví dochází k jeho rozkladu na vodu a kyslík, který vytváří pěnu, čímž se rána rychle čistí. Dochází také ke zmírnění nebo zastavení kapilárního krvácení. Peroxid vodíku stejně jako ostatní oxidační látky mírně poškozuje tkáň otevřených ran, čímž se prodlužuje doba hojení rány a vznikají tak jizvy. Jeho 0,3 až 0,5% roztok se používá ke kloktání při aftech a zánětech mandlí. Kyselina peroctová je roztok kyseliny peroxooctové v kyselině octové. 2% roztok se používá k dezinfekci skla, nerezových povrchů a plastů. 0,2% roztok se používá k ošetření kůže jako antimykotikum (prostředek proti plísním), zejména ve veterinárním lékařství. Dibenzoylperoxid je látka používaná k léčbě akné (bakteriální zánětlivé onemocnění mazových žláz v kůži). Manganistan draselný se používá jako roztok o koncentraci 0,1 až 0,3 % ke kloktání nebo léčbě mykóz na chodidlech a mezi prsty. Halogeny a sloučeniny uvolňující halogen Jod je velmi účinné antiseptikum a má i antivirové účinky. Ve formě jodové tinktury, což je 5% roztok jodu a jodidu draselného v ethanolu, se používá k dezinfekci kůže před operacemi a k dezinfekci menších poranění. Jeho nevýhodou je, že barví kůži, poškozuje okolí rány a také může způsobovat alergii. Nesmí se používat v těhotenství, při kojení a při poruchách štítné žlázy. Jodofory jsou sloučeniny uvolňující jod, které se používají místo jodové tinktury k dezinfekci sliznic a kůže. Jsou velmi dobře rozpustné ve vodě i ethanolu, mají stejný účinek jako jod, ale nedrážní kůži. Nejznámějšími přípravky obsahujícími jodofor (jodpovidon) jsou Betadine, Jodisol a Jox. Antiseptika ze skupiny těžkých kovů Většina těžkých kovů a jejich sloučenin dokáže srážet (denaturovat) bílkoviny a porušovat funkci enzymů mikroorganismů. Nevýhodou je, že jsou velmi často toxické, proto se dnes příliš nepoužívají. Ze sloučenin stříbra se používá dusičnan stříbrný (lapis) k odstraňování bradavic, do antiseptických nosních kapek a do mastí k podpoře hojení tkáně. Větší praktické využití mají koloidní sloučeniny stříbra. Tyto sloučeniny obsahují ionty stříbra v neionizované formě,
proto snadno pronikají tkáněmi a nepoškozují je. Působí bakteriostaticky díky pomalému uvolňování iontů stříbra. Sloučeniny rtuti se používají jako antiseptikum od konce 19. století, ale v poslední době se od jejich používání ustupuje. Rtuťnaté sloučeniny vykazují bakteriostatický a fungistatický účinek, ale jsou značně toxické. Sloučeniny bismutu se ze začátku používaly k léčbě syfilitidy, dnes se uplatňují jako antiseptika. Gallan bismutitý je spolu s aktivním uhlím součástí přípravku Carbocit, používaného k léčbě infekcí trávicího traktu. Sloučeniny zinku se používají jako mírná antiseptika. Nejčastěji používanou látkou je oxid zinečnatý, který je součástí mastí na opruzeniny. Antiseptika odvozená od boru Dnes se jako mírné antiseptikum používá kyselina boritá (přesněji trihydrogenboritá) a borax. Kyselina boritá se používá ve formě roztoku, přidává se do mastí, zásypů a očních kapek. Je součástí oční vody Ophthal, masti a kapek Ophthalmo-septonex, Jarischova roztoku, masti Pityol a dalších. Přípravky obsahující kyselinu boritou by neměly být používány u dětí mladších 10 let, protože kyselina boritá je toxická (u kojenců je smrtelná dávka 2 g, u malých dětí 5 až 6 g). Borax (dekahydrát tetraboritanu sodného) je součástí antiseptických vaginálních globulí a očních kapek. Alkoholy Alkoholy jsou jedny z nejdéle používaných antiseptik a mají zejména germicidní účinky (zabíjí všechny druhy patogenních mikroorganismů). Nejčastěji se používá ethanol (lékařský líh) a isopropylalkohol. Ethanol je nejúčinnější v koncentracích 70 – 80 %, při nižších koncentracích se prodlužuje doba působení. Isopropylalkohol je v koncentraci 8,3 % obsažen v roztocích určených k dezinfekci rukou. Ke konzervaci injekčních roztoků se používá benzylalkohol. Fenoxyethanol se používá jako jediná látka účinkující proti bakterii Peudomonas aeruginosa, která vyvolává řadu onemocnění jako je zánět močových cest nebo zánět středního ucha. Aldehydy Mezi nejpoužívanější aldehyd patří formaldehyd. Roztok o koncentraci 34 až 38 %, účinkuje na mykobakterie, houby i viry. Používá se k dezinfekci lékařský nástrojů a je součástí kloktadla určeného k výplachu úst. Kyseliny Výrazný antiseptický účinek mají i některé organické kyseliny. Používá se kyselina mravenčí, octová, mléčná, salicylová a další. Kyselina mléčná je součástí roztoku Duofilm určeného k léčbě bradavic. Kyselina salicylová se používá jako antiseptikum v dermatologii.
Fenoly (kyselina karbolová) Vodný roztok fenolu (kyselina karbolová) byl prvním použitým antiseptikem. Používal se k dezinfekci rukou, lékařských nástrojů, chirurgických nití, ale i operačních sálů. Způsoboval typický nemocniční zápach. Kvůli tomu, že denaturuje bílkoviny, se od jeho používání postupně upustilo. Dnes se používá jako konzervant injekčních roztoků a je součástí leptavé masti na bradavice. Vhodnou substitucí fenolu se získá mnoho derivátů s antiseptickými a dezinfekčními účinky. Například tymol (2-isopropyl-5-methylfenol) má 25 krát silnější antiseptický účinek než fenol. Kloroxin je heterocyklická sloučenina, derivát chinolinu s bakteriostatickými a fungistatickými účinky. Používá se k dezinfekci trávicího traktu a v dermatologii proti kvasinkám a plísním. Je součástí tablet Endiaron určených k dezinfekci trávicího traktu. Hexachlorofen je halogenderivát difenylmethanu. Má až 100 krát vyšší účinek než fenol, používá se k dezinfekci rukou a kůže. Je ale podezřelý z karcinogenity, proto se jeho používání omezuje. Hexachlorofen se součástí krému Aknefug-simplex a masti Septonex. Aminy a kvarterní amoniové soli Aminy bývají označovány jako kationaktivní antiseptika. Snižují růst bakterií, plísní i řas. Jsou součástí pastilek rozpustných v ústech (Septisan, Tamtum Verde), roztoků určených k výplachům dutiny ústní a ke kloktání (Stopangin). Kvarterní amoniové soli jsou povrchově aktivní látky se silnými antiseptickými a dezinfekčními účinky. Nazývají se také invertní mýdla. Jsou součástí nosních kapek Mukoseptonex, masti a kapek Ophthalmo-septonex, spreje a zasypu Septonex. Jsou obsaženy v pastilkách rozpustných v ústech Neoseptolete a Orofar. Mýdla a tenzidy Mýdla a tenzidy jsou povrchově aktivní látky, které snižují povrchové napětí vody a tím usnadňují odstraňování nečistot a bakterií. Mají mírné antiseptické a dezinfekční účinky. Správné umývání rukou a jejich následná dezinfekce dokážou snížit riziko přenosu infekce prostřednictvím rukou až o 66 %. Účinnost mytí a dezinfekce rukou snižují náramky, řetízky a prsteny, pod kterými mikroorganismy přežívají. Nejvíce mikroorganismů se nachází pod nehty a v jejich okolí.
Rozdělení antiseptik podle místa působení Kožní antiseptika Kožní antiseptika se používají při porušení pokožky, při popáleninách, řezných a tržných ranách. Mohou být ve formě spreje, roztoku nebo zasypu. Ze sprejových přípravků je nejznámější Jodisol, Ajatin nebo Septonex. Mezi roztokové přípravky patří 3% peroxid vodíku, Betadine roztok nebo 60% ethanol. Jako jediný zásyp se vyrábí Septonex zásyp.
Oční a nosní antiseptika Oční antiseptika se používají při neinfekčním zánětu spojivek. Jedná se o Ophthal nebo Ophthalmo-Septonex. K léčbě zánětů horních cest dýchacích a vedlejších dutin nosních jsou určeny antiseptické kapky, například Pinosol a Mukoseptonex. Střevní antiseptika Mezi střevní antiseptika patří látky působící v trávicím traktu, jako jsou Endiaron a Carbocit. Endiaron by neměl byt podáván těhotným ženám, kojícím matkám a dětem do 40 kilogramů. Neměli by ho užívat ani pacienti s těžkou chorobou jater a ledvin. Carbocit by neměli užívat pacienti s vředovými záněty trávicího traktu. Vaginální antiseptika Vaginální přípravky se používají k prevenci nebo léčbě vaginálních infekcí. K prevenci jsou určena mýdla obsahující kyselinu mléčnou, která udržuje nízké pH v pochvě. Při zánětlivých onemocněních ženského pohlavního ústrojí se používá Rosalgin, který obsahuje benzydamin a je určený k přípravě roztoku k výplachům a oplachům. Antiseptika dutiny ústní Pro lokální léčbu zánětů v dutině ústní jsou určeny rozpustné pastilky, roztoky ke kloktání nebo spreje. Takovými přípravky jsou Septofort, Septolete, Orofar, Tantum Verde, Stopangin a další.
