Anthony Giddens
SO CIO LOGIE A k t u a l i z ova n é a ro z š í ř e n é v y d á n í r ev i d o va n é P h i l i p e m W. S u t t o n e m
Z anglického originálu Sociology (6th edition), vydaného nakladatelstvím Polity Press v roce 2009, přeložil kolektiv překladatelek ve složení Tereza Jiroutová Kynčlová, Blanka Knotková-Čapková, Zuzana Krulichová a Daniela Orlando, pod vedením Blanky Knotkové-Čapkové. Obálku a grafickou úpravu navrhl Libor Batrla. Odpovědná redaktorka Petra Švehlová. Odborná revize Jan Jandourek. Korektura Hana Vařáková. Rejstřík Iva Majerová. Technický redaktor Milan Dorazil. Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz. roku 2013 jako svoji 1912. publikaci. Vytiskla tiskárna Těšínské papírny. Vydání první. ISBN 978-80-257-0807-1 Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod Kosmas. Sklad: Za Halami 877, 252 62 Horoměřice Tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387 E-mail:
[email protected] www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz.
1 Co je to ? e i g o l o i c o s
KAPITOLA 1 Co je to sociologie? Sociologická imaginace 25 Studium lidí a společnosti 27 Vývoj sociologického myšlení 28 Teorie a teoretické perspektivy 28 Zakladatelé sociologie 29 Moderní teoretické přístupy 38 Teoretické myšlení v sociologii 41 Úrovně analýzy: mikrosociologie a makrosociologie Proč studovat sociologii? 43 Shrnutí 45 Další četba 45 Internetové odkazy 46
42
D
nes, ve druhém desetiletí 21. století, žijeme ve světě, který sice vyvolává mnohé obavy, otevírá nicméně i nové a pozoruhodné obzory. Je to svět poznamenaný překotnými změnami, hlubokými střety, napětím i sociálními přehradami, zároveň však i rostoucím zájmem a starostí o to, jak ničivě působí lidské společnosti na přírodní prostředí. Disponujeme také novými možnostmi, jak rozhodovat o vlastním osudu a utvářet své životy k lepšímu, což bylo v takové míře pro předchozí generace nepředstavitelné. Jak začal tento svět fungovat? Proč jsou naše životní podmínky tak odlišné od těch, v nichž žili naši rodiče a prarodiče? Jakými směry se vydají jednotlivé společnosti v budoucnu? Pokud jste si už někdy tyto otázky položili, můžete se považovat za začínajícího sociologa či socioložku. Představují totiž primární zaměření sociologie jako oboru studia, který hraje právě proto v moderním intelektuálním životě zásadní roli. Sociologie je vědeckým studiem lidského života, sociálních skupin, celých společností i lidského světa jako takového. Je to lákavé i fascinující, vždyť předmětem tohoto studia je naše vlastní chování jako společenských bytostí. Záběr sociologie je obrovský, zahrnuje široké spektrum od analýzy náhodných interakcí jednotlivců až po zkoumání mezinárodních vztahů a globálních podob terorismu. Většina lidí vychází ve svém pohledu na svět ze známých charakteristik vlastního ži-
vota, tj. z rodiny, přátelských vztahů a práce. Sociologie však ukazuje, že je třeba se podívat z daleko širší perspektivy, chceme-li najít vysvětlení, proč jednáme tím či oním způsobem. Učí nás, že věci, které vnímáme jako přirozené, nevyhnutelné, dobré či pravdivé, takové být nemusí a to, co považujeme za samozřejmé, je ve skutečnosti výsledkem historických událostí a sociálních procesů. Základním východiskem sociologického pohledu tedy je porozumět jemnému i složitému předivu různých způsobů, jak naše individuální životy reflektují naši sociální zkušenost.
Sociologická imaginace Učit se myslet sociologicky, tedy jinými slovy nahlížet věci ze širší perspektivy, znamená kultivovat svou imaginaci. Studium sociologie není jen rutinním procesem získávání poznatků. Sociolog je člověk schopný se oprostit od bezprostředních okolností, v nichž se právě nachází, a zasazovat věci do širšího kontextu. Sociologii se nelze věnovat bez naplnění onoho slavného pojmu sociologické imaginace, který použil známý americký autor C. Wright Mills (Mills, 1970). Sociologická imaginace od nás vyžaduje především „odmyslet“ se či oprostit se od známých schémat každodenního života a dokázat se na něj podívat nezaujatě. Vezměme si zcela prostý úkon: vypijeme šálek kávy. Mohli bychom snad ze sociologického
5
6
CO JE TO SOCIOLOGIE?
pohledu na tak drobném a zjevně nezajímavém projevu jednání najít něco nového? Mohli, a nesmírně mnoho. Především bychom mohli uvést, že káva není jen občerstvením. Jako součást našich každodenních činností má symbolický význam. Daleko důležitější než prostý akt konzumace nápoje je často rituál s tím spojený. Pro mnoho lidí na Západě tvoří ranní šálek kávy hlavní osu jejich každodenní osobní rutiny. Je to podstatný první krok, jak zahájit den. Po ranní kávě pak během dne často následuje další, kterou si už vypijeme s ostatními – což je základem společenského rituálu, ne pouze osobního. Pro dva lidi, kteří se domluví společně zajít na šálek kávy, je pravděpodobně daleko důležitější, že se sejdou a popovídají si, než že pijí právě kávu. Ve všech společnostech poskytuje jídlo a pití příležitost k sociální interakci a naplňování rituálů a to nabízí bohatý materiál pro sociologické studium. Zadruhé je káva drogou obsahující kofein, který má povzbuzující účinek na mozek. Mnozí lidé pijí kávu právě pro „nabuzení“, které poskytuje. Trávíme-li dlouhé dny v kanceláři nebo studujeme-li dlouho do noci, je to snesitelnější, dopřejeme-li si přestávky na kávu. Káva představuje určité jádro, na něž se nabalují různé zvyky, při vzniku závislosti je však ve většině západních kultur považována za drogu. Je to společensky přijatelná droga, stejně jako alkohol, zatímco například marihuana nikoli. Existují ovšem společnosti, kde se užívání marihuany, ba dokonce i kokainu, toleruje, zatímco na kávu či alkohol se pohlíží nevraživě. Sociologii zajímá, jak a proč tyto rozdíly vznikly. Zatřetí se jedinec, který si vypije kávu, stává článkem složitého systému sociálních a ekonomických vztahů zahrnujících celý svět. Káva je výrobek spojující lidi z některých nejbohatších i nejchudších částí planety: konzumuje se ve velkém množství v bohatých zemích, ale pěstuje se především v těch chudých. Vedle ropy je káva nejcennější komoditou v mezinárodním obchodě, mnoha zemím poskytuje největší zdroj zahraniční obchodní bilance. Výroba, doprava a distri-
buce kávy vyžaduje celý řetězec transakcí mezi lidmi vzdálenými tisíce mil od konkrétního člověka, který ji nakonec vypije. Studium takových globálních transakcí je rovněž důležitým úkolem sociologie, poněvadž celosvětové sociální vlivy i komunikace nyní působí na mnohé aspekty našeho života. Začtvrté akt vypití kávy předpokládá dlouhý proces předchozího sociálního a ekonomického vývoje. Společně s dalšími známými položkami západního jídelníčku, jako jsou čaj, banány, brambory či bílý cukr, se začala káva široce konzumovat teprve od konce 19. století, i když mezi společenskou elitou byla módní už dříve. Ačkoli má tento nápoj původ na Blízkém východě, datuje se jeho masová spotřeba teprve od období západní expanze asi před dvěma sty lety. Káva, kterou pijeme dnes, k nám tedy přichází především z oblastí, jako jsou Jižní Amerika a Afrika, jež Evropané kolonizovali; „přirozenou“ součástí západního jídelníčku tedy v žádném případě není. Rozvoj globálního obchodování s kávou rozhodujícím způsobem ovlivnila právě koloniální tradice. Zapáté je káva výrobkem, kolem něhož se točí spousta současných debat o globalizaci, fair trade (mezinárodním spravedlivém obchodování), lidských právech a ničení životního prostředí. Jak káva získávala na oblibě, stala se nejen značkovým zbožím, ale i politickým tématem. Volba spotřebitele, jaký druh kávy pít a kde ji nakoupit, se stala součástí životního stylu. Lidé se třeba mohou rozhodnout, že budou pít jen organickou kávu, kávu bez kofeinu nebo takovou, která prošla systémem fair trade, v jehož rámci se malým výrobcům v rozvíjejících se zemích zaplatí plná tržní cena. Mohou se rozhodnout, že budou podporovat tzv. nezávislé kavárny, a nikoli obchodní řetězce jako například Starbucks. Mohou bojkotovat kávu ze zemí, kde nejsou dodržována lidská práva a které jsou obzvláště nešetrné k životnímu prostředí. Sociologie se snaží pochopit, jak globalizace zvyšuje povědomí lidí o tom, co se děje ve vzdálených koutech planety, a jak je ovlivňuje, aby tyto nové poznatky uváděli do praxe i ve vlastním životě. Pro sociologa
CO JE TO SOCIOLOGIE? by sotva mohlo být něco zajímavějšího než onen zdánlivě triviální akt – vypít si šálek kávy.
Studium lidí a společnosti Přijmeme-li perspektivu sociologické imaginace za svou, vidíme náhle, že mnohé události, které se zdánlivě týkají pouze jednotlivce, reflektují ve skutečnosti širší otázky a problémy. Například rozvod může být pro toho, kdo jím prochází, velmi bolestným procesem – Mills takový proces nazývá „osobním trápením“. Rozvod je nicméně v mnohých společnostech po celém světě i významným společenským a politickým tématem. V Británii končí rozvodem během deseti let více než třetina manželství. Vezměme si jiný příklad, nezaměstnanost: pro člověka, který přijde o zaměstnání a nemůže najít nové, to může být osobní tragédií. Jsou-li ovšem v téže situaci v určité společnosti miliony lidí, pak už významně přesahuje rámec výlučně osobního zoufalství: je to společenské a politické téma, jež vyjadřuje širší sociální trendy. Pokuste se aplikovat sociologickou imaginaci na vlastní život. A není třeba se zaměřovat jen na problematické události. Zamyslete se například, proč vůbec listujete stránkami této knihy – proč jste se rozhodli studovat sociologii? Může to být z nutnosti, kurz sociologie jste si zapsali, jen abyste splnili požadavky k získání diplomu, který potřebujete pro svou další kariéru. Nebo ji naopak studujete s nadšením, abyste se dozvěděli více o své společnosti i o tom, čím se sociologie zabývá. Ať už je vaše motivace jakákoli, je pravděpodobné, že tu bude více lidí, kteří studují sociologii ze stejných důvodů, i když o sobě nemusí navzájem vědět. Vaše osobní rozhodnutí tak odráží i vaše místo v širší společnosti. Následovat může otázka, jak se na vás hodí následující charakteristiky: Jste mladí? Běloch či běloška? Máte pracovní zázemí v odborné či úřednické sféře? Pracovali jste někdy, nebo dosud pracujete, na částečný pracovní úvazek, abyste si vylepšili příjem?
7
Chcete si po ukončení studií najít dobré zaměstnání, ale příliš zapáleni pro studium právě nejste? Je to tak, že vlastně přesně nevíte, co je to sociologie, máte jen jakousi vágní představu, že má snad něco společného s tím, jak se lidé chovají ve skupinách? Na všechny tyto otázky by odpověděly kladně více než tři čtvrtiny z vás. Studující na univerzitě sice nejsou typickým vzorkem populace, zpravidla ale pocházejí z privilegovanějších sociálních vrstev. A jejich postoje obvykle zrcadlí postoje jejich přátel a známých. Sociální prostředí, z něhož vycházíme, má mnoho co dělat s tím, jaká rozhodnutí pak považujeme za správná. Hodila se na vás některá z výše uvedených charakteristik, anebo žádná z nich? Možná že pocházíte z prostředí menšinové skupiny nebo z chudších vrstev. Možná jste ve středním věku nebo ještě starší. Ať už je to jakkoli, následující závěry na vás zřejmě platit budou. Pravděpodobně jste museli vyvinout jisté úsilí, abyste se dostali tam, kde jste; možná jste se museli i přenést přes negativní reakce přátel a dalších lidí, když jste jim oznámili, že se chystáte jít na vysokou školu; možná kombinujete vyšší vzdělání s rodičovstvím na plný úvazek. Třebaže jsme všichni ovlivněni sociálními kontexty, v nichž se nacházíme, nikdo z nás není těmito kontexty ve svém jednání determinován bezvýhradně. Svou individualitu vlastníme i vytváříme. Zkoumat, do jaké míry nás utváří společnost a do jaké míry my utváříme sebe i společnost a jak se obojí vzájemně propojuje, je právě záležitostí sociologie. Naše činnosti strukturují, respektive formují sociální svět kolem nás a zároveň jsou tímto světem samy strukturovány. Koncept sociální struktury je v sociologii velmi důležitý. Odkazuje ke skutečnosti, že sociální kontexty našich životů se neskládají jen z náhodných příhod, událostí nebo činů; jsou různými způsoby strukturovány či modelovány. Ve způsobech našeho chování a jednání i v našich vzájemných vztazích jsou určité pravidelnosti. Společenská struktura se ovšem liší od fyzikální struktury, třeba budovy, která existuje
8
CO JE TO SOCIOLOGIE?
nezávisle na lidské činnosti. Lidské společnosti jsou vždy v procesu strukturace. Rekonstruují se v každém okamžiku až na základní stavební bloky, které je tvoří – na lidské bytosti, jako jste vy a já. Vzpomeňme si opět na onen příklad s kávou. Šálek kávy vám nepřistane v rukou automaticky. Zamíříte do určité kavárny a pak si vyberete, jestli budete pít latté nebo espreso. Tím, že činíte tato rozhodnutí, utváříte spolu s dalšími miliony lidí trh s kávou a ovlivňujete životy výrobců kávy, kteří pracují možná tisíce mil od vás někde na druhé straně planety.
Vývoj sociologického myšlení Mnoho lidí, kteří začnou studovat sociologii, zpočátku zaskočí různorodost přístupů, s nimiž se setkají. Sociologie nikdy nebyla oborem s nějakým pevným základem idejí, které by všichni přijímali jako platné; byly ovšem doby, kdy některé teorie byly přijímány šířeji než jiné. Sociologové se mezi sebou často přou, jak lidské chování studovat a jak by měly být výsledky výzkumu nejlépe interpretovány. Proč to tak má být? Proč se spolu nemohou častěji shodnout, jak je to zřejmě běžné u přírodních vědců? Odpověď je úzce spojena se samotnou podstatou našeho předmětu zkoumání. Sociologie se týká našich vlastních životů a našeho vlastního chování. A učinit sebe sama předmětem zkoumání je ten nejsložitější a nejtěžší úkol, do něhož se můžeme pustit.
Teorie a teoretické perspektivy Snažíme-li se například porozumět něčemu tak složitému, jako je působení industrializace na společnost, stává se potřeba sociologických teorií obzvláště důležitou. Konkrétní empirický výzkum ukazuje, jak se věci dějí; jenže sociologie nezahrnuje jen sbírání faktů, ať jsou sebezajímavější a sebevýznamnější. Faktem například je, že jsem si dnes ráno koupil šálek kávy, stejně jako že stál určitou sumu peněz a že kávové boby použité k jeho
výrobě byly vypěstovány ve Střední Americe. V sociologii ale chceme také vědět, proč se věci dějí, a k tomu je třeba se naučit, jak konstruovat vysvětlující teorie. Víme například, že zásadní vliv na vznik moderních společností měla industrializace; kde jsou ale počátky a předpoklady industrializace? Proč zjišťujeme, že v industrializačních procesech jsou mezi jednotlivými společnostmi rozdíly? Proč je industrializace spojována i se změnami ve formách trestů nebo rodinných struktur a manželství? Abychom mohli na tyto otázky odpovědět, musíme rozvíjet teoretické myšlení. Do teorií patří konstruování abstraktních interpretací, jež lze použít k vysvětlení různorodých empirických či konkrétních situací. Teorie o industrializaci by se například zabývala hlavními znaky, které jsou procesům průmyslového rozvoje společné, a snažila by se ukázat, které z nich mají význam při vysvětlování průmyslového rozvoje. Je samozřejmé, že empirický výzkum a teorie nelze nikdy zcela oddělit. Platná teoretická vysvětlení lze rozvinout jen tehdy, pokud je dokážeme ověřit empirickým výzkumem. Teorie potřebujeme, abychom mohli smysluplně vyložit onu spoustu konkrétních údajů, které zjistíme. Navzdory běžnému názoru fakta za sebe sama nehovoří. Mnozí sociologové se primárně zabývají empirickým výzkumem faktů, ovšem pokud nemají jistou znalost teorie, je velmi nepravděpodobné, že při své práci dokážou skutečně vysvětlit problematiku společností v celé její šíři. A to platí i o výzkumu, jehož cíle jsou veskrze praktické. Mnozí „praktici“ mají tendenci k podezřívavosti vůči teoriím a s oblibou se sami vnímají jako ti, kdo stojí „nohama na zemi“, a abstraktnějším myšlenkám tedy věnovat pozornost nepotřebují. Neuvědomují si, že v pozadí každého praktického rozhodnutí je vždy nějaký teoretický předpoklad. Vezměme například obchodního ředitele, který teorii žádný zvláštní význam nepřikládá. Jenže teoretické předpoklady nutně zahrnuje i každý přístup k obchodní činnosti, a to i tehdy, jestliže se o nich nehovoří. Takový ředitel
CO JE TO SOCIOLOGIE? je tedy možná přesvědčen, že zaměstnance motivují k vyššímu pracovnímu tempu především peníze, tedy výše platu, který dostávají. Je to totiž častá neuvědomělá teoretická interpretace lidského chování, ačkoli chybná, jak stále více ukazují výzkumy v sociologii průmyslu. Studujeme-li nebo interpretujeme-li na konci výzkumu jeho výsledky, bez teoretického přístupu bychom nevěděli, co máme vlastně hledat. Výklad faktů ovšem není jediným důvodem, proč je teorie pro sociologii tak zásadní. Teoretické myšlení musí odpovídat obecným problémům, které studium lidského společenského života nastoluje, včetně otázek, jež jsou v podstatě filozofické. Rozhodování o tom, do jaké míry by měly sociologii sloužit za model přírodní vědy či jak bychom mohli nejlépe uchopit lidské vědomí, činnosti a instituce, představuje problém, který nemá snadná řešení. Různé teoretické přístupy, které se v oboru vyvinuly, s těmito otázkami nakládají různě. Tato kapitola představí hlavní zakladatele sociologie a popíše způsob, jak rozvíjeli své teorie o moderních společnostech; kapitola 3 „Teorie a perspektivy v sociologii“ pak poskytne aktuálnější přehled vývoje sociologického teoretického myšlení v průběhu 20. a s výhledem do 21. století.
Zakladatelé sociologie Nás, lidské bytosti, vždy hluboce zajímalo, jaké jsou zdroje našeho chování. Po tisíce let se však naše snahy o porozumění sobě samým spoléhaly na způsoby myšlení předávané z generace na generaci a často vyjadřované náboženskými pojmy. Až do rozmachu moderní vědy například mnozí lidé věřili, že příčinou přírodních jevů jako zemětřesení nebo jiné katastrofy jsou božstva či duchové. Třebaže nám autoři ze starších období poskytli některé pohledy na lidské chování, je systematické studium společnosti záležitostí až poměrně nedávnou, jeho počátky lze datovat do konce 18. a začátku 19. století. Počátky sociologie jsou spojeny s rozsáhlými změnami, jejichž předzvěstí byla Francouzská revoluce
9
a v polovině 18. století průmyslová revoluce. Tyto změny rozvrátily tradiční způsob života, což vyústilo ve snahy myslitelů pochopit a vysvětlit, jak k nim vlastně došlo a jaké budou jejich pravděpodobné důsledky. Tato snaha je dovedla k rozvíjení nových způsobů chápání společnosti i přírody. Jedním ze zásadních přelomů v úsilí porozumět světu byl obrat od náboženství k vědě. Myšlení 19. století hledalo odpovědi na otázky typu: Jaká je lidská přirozenost? Proč je společnost strukturována právě určitým způsobem? Jak a proč se společnosti mění? Je to prakticky tentýž typ otázek, na nějž se sociologie snaží odpovědět i dnes. Náš moderní svět se ovšem radikálně liší od světa minulosti. Úkolem sociologie tedy je napomáhat porozumění tomuto světu i jeho dalšímu pravděpodobnému vývoji.
Auguste Comte Založit celý nový obor ovšem nemůže jen jednotlivec. Těch, kteří přispěli k ranému sociologickému myšlení, bylo více. Obzvláštní význam je nicméně připisován francouzskému autorovi Augustu Comtovi (1798–1857), i kdyby jen proto, že vlastně slovo „sociologie“ vynalezl. Původně Comte používal k označení nového oboru pojem „sociální fyzika“, jenže tento pojem užívali i někteří jeho současní intelektuální odpůrci. Ve snaze odlišit vlastní myšlenky od jejich tedy Comte pro označení oboru, který chtěl založit, vymyslel termín „sociologie“. Comtovo myšlení odráželo překotné změny jeho doby. Francouzská revoluce z roku 1789 změnila od základů francouzskou společnost a do života obyvatelstva významně zasáhl i rozvoj industrializace. Comte se snažil vytvořit vědu o společnosti, která by dokázala vysvětlit zákony sociálního světa, stejně jako přírodní vědy vysvětlovaly fungování hmotného světa. Ačkoli si Comte uvědomoval, že každý vědní obor má svůj vlastní předmět zkoumání, tvrdil, že studium společnosti lze provádět za použití téže obecné logiky a vědecké metody, která směřuje k odhalení všeobecně platných zákonitostí. Stejně jako nám umožňuje objevování
10
CO JE TO SOCIOLOGIE?
zákonitostí světa přírody řídit a předvídat události kolem nás, mohlo by nám i rozkrytí zákonitostí, jež ovládají lidskou společnost, pomoci utvářet vlastní osud a zlepšovat blahobyt lidstva. Comte tvrdil, že společnost funguje podle neměnných zákonů stejně jako hmotný svět. Podle Comtových záměrů by se sociologie měla stát „pozitivní vědou“. Chtěl, aby používala týchž přesných vědeckých metod ke studiu společnosti, jakých využívala fyzika a chemie ke studiu hmotného světa. Podle pozitivismu by se tedy věda měla zabývat jen takovým zkoumáním, které lze odvodit z pozorování a je empiricky ověřitelné. Na základě pečlivého pozorování pak můžeme formulovat zákonitosti, vysvětlující vztahy mezi pozorovanými jevy. Pochopí-li věda kauzální vztahy mezi událostmi, může i předpovědět vývoj v budoucnu. Pozitivistický přístup k sociologii si tedy klade za cíl takové poznání o společnosti, které je založeno na empirických důkazech vycházejících z pozorování, srovnávání a experimentálního ověřování. Comtův zákon tří stadií tvrdí, že lidské úsilí porozumět světu prošlo teologickým, metafyzickým a pozitivním stadiem. V teologickém stadiu určovaly myšlení náboženské ideje a víra, že společnost je výrazem boží vůle. V metafyzickém stadiu, jež převládlo v období renesance, se na společnost začalo pohlížet z hlediska toho, co je přirozené, nikoli už nadpřirozené. Pozitivní stadium, jehož předzvěstí byly objevy a závěry Koperníka, Galileiho a Newtona, povzbudilo přenesení vědeckých metod na svět společnosti. V souladu s tímto pojetím se Comte domníval nejen, že sociologie je poslední vědou, která se po fyzice, chemii a biologii vyvinula, ale že je i vědou nejvýznamnější a nejsložitější. V pozdějším období své kariéry nastínil Comte na základě svého pojetí sociologie ambiciózní plány přestavby společnosti, konkrétně francouzské, ale i v obecném smyslu lidské. Naléhavě vyzýval k zavedení „náboženství humanity“, které by nahradilo víru a dogma vědeckým základem. Jádrem tohoto
nového náboženství by byla sociologie. Comte si byl dobře vědom stavu společnosti, v níž žil, a záleželo mu na ní; trápily jej nerovnosti, které přinesla industrializace, i hrozba, již představovaly pro sociální soudržnost. Dlouhodobým řešením bylo podle jeho názoru vytvoření nového morálního konsenzu, který by dokázal společnost navzdory modelům nerovností regulovat a udržet pohromadě. Třebaže nebyla Comtova vize na přestavbu společnosti nikdy realizována, byl jeho přínos k systematizaci a ujednocení vědy o společnosti významný pro další konstituování sociologie jako akademického oboru.
Émile Durkheim Dílo dalšího francouzského sociologa, Émila Durkheima (1858–1917), mělo na moderní sociologii trvalejší vliv než dílo Comtovo. Třebaže byly Durkheimovi některé aspekty Comtových prací blízké, považoval mnohé myšlenky svého předchůdce za příliš spekulativní a vágní a domníval se, že Comte svůj program – postavit sociologii na vědeckou bázi – nedovedl úspěšně do konce. Durkheim viděl v sociologii novou vědu, která by mohla pomoci při objasnění tradičních filozofických otázek, prozkoumáme-li je empirickým způsobem. Tvrdil, stejně jako před ním Comte, že musíme studovat společenský život se stejnou objektivitou jako přírodní vědy svět přírody. Jeho proslulým prvním principem sociologie bylo: „Studuj společenská fakta jako věci!“ Mínil tím, že společenský život lze analyzovat se stejnou přesností jako předměty či jevy v přírodě. Durkheimovo dílo pokrývá široké spektrum témat. Zabýval se především třemi hlavními oblastmi: významem sociologie jako empirické vědy, vzrůstem významu jedince a formováním nového společenského řádu a zdroji a charakterem morální autority ve společnosti. K jeho teoriím se ještě budeme vracet v diskusích o sociologických teoriích, o náboženství, o deviacích a trestných činech či o práci a ekonomickém životě. (…)
