Antarktida. Setkání Jiří Kolbaba Velkolepé oslavy. města uprostřed Evropy. Divadlo mnoha jazyků

krvoězt eh no v’ 0o1r

ročník 3 / květen 2001 / cena 10,− Kč

05 /01

Antarktida Jiří Kolbaba Velkolepé oslavy města uprostřed Evropy

Setkání 2001 Divadlo mnoha jazyků

Režisér Pavel Šimák o věcech nemlčí

www. kult .cz

cestování

foto: Mrk, J. Kolbaba

Antarktida Mezi lachtany, tuleni a tučňáky Jiří Kolbaba (1957) je cestovatel-profesionál. Terčem jeho výprav jsou místa kolem rovníku, zejména Pacifik. Poslední cesta však vybočila z jeho standardu. Navštívil společně s brněnským cestovatelem Alešem Přibylem (který má „na krku" už sto zemí světa) chladnou a vzdálenou Antarktidu. Jel do ní posílen informacemi z knih, dokonce si jednoho takového průvodce vzal s sebou. Nezkoumal však pól, dotkl se „pouze" kraje kontinentální Antarktidy, nebo návštěvy jsou tam velmi regulovány. Několik málo jedinců-Čechů, co už v Antarktidě byli, tam letěli z Chile. „Já si cením, že jsem tam byl lodí. Dopravil jsem se z angentinského Buenos Aires jižně do přístavu Ushuaia, poté jsem přejel

pod mysem Horn slavnou Drakeovou úžinou, která je nejdramatičtějším místem na této planetě. Střetávají se zde dva oceány a vlivem působení přírodních sil se bouří. Protože tu nejsou ostrovy, vlny se nemají o co rozbít, a tak se tu potopilo nejvíce lodí na světě. Jednu takovou bouři jsem prožil a byla to dostatečná lekce." Nejzajímavější pro Jiřího Kolbabu byl první výstup na Antarktidu. „Byl to poslední světadíl, který mi chyběl. Vstupoval jsem naň s velkou pokorou a byl jsem šastný, protože vím, že tam mnoho lidí nebylo a nebude. Začal jsem si uvědomovat souvislosti, které mi z literatury nedocházely. Že možná v místě, kde jsem právě stál, přede mnou ještě nikdo nešlápl, kde nebylo nikdy permanentní osídlení. Jsou tam jen vědecké základny, 4 z nich jsem navštívil. Byla to obrovská zkušenost, popovídat si s odborníky o jejich výzkumech. Jsou to také jediní obyvatelé, kteří v Antarktidě trvale bydlí. Maximálně ročně navštíví celý kontinent, který je 1,5krát větší než Evropa, 05/01

3

cestování

asi 5000 lidí. Už tam ale začíná pronikat fenomén turismu. Když někdo chce, dostane se tam za peníze, za

které by měl v Praze dům." Také výčitky svědomí Jiřího Kolbabu při cestě pronásledovaly. „Věděl jsem, že se přičiňuji k tomu, že možná tento kontinent bude tak zničený jako jsou ty ostatní. Chci věřit v opak. Je tam totiž jedinečná příroda, ze které bylo cítit, že se po miliony roků sama utváří a člověk do ní nezasáhl. Například zvířata se v těch místech nebojí člověka. Nemají zakódováno, že člověk nese zkázu a smrt. Bylo kouzelné vystoupit na břeh, kde se 2 metry ode mne pohyboval tuleň, stádo lachtanů nebo velká komunita tučňáků. Když jsem chodil pomalu, přišli až ke mně a zkoumali moje zavazadla, stativ na foák... Se vším se chtěli seznámit, zejména mladí tučňáci. Ti starší jim dělají učitelky, dohromady je to taková mateřská školka." Antarktida přinesla cestovateli přehodnocení života, světa, vztahu k přírodě, 05/01 4

cestování... „Uvědomil jsem si, že jsem nikdy nestál na místě, které by mělo takovou vnitřní sílu. Jakkoli jsem měl předtím pocit, že např. na Šalomounových ostrovech je maximum, co mohu zažít, protože tam žiji s domorodci velmi naturálním životem. Antarktida bohatě překryla dosavadní zážitky. Řadím ji absolutně na vrchol a dodnes se z ní nemohu vzpamatovat." Naštěstí nemá Jiří Kolbaba potíže s aklimatizováním se při cestování. A je to časové pásmo, klimatické podmínky nebo strava. Úplně bezstarostné ale cestování není... „Chvílemi je ve mně malá dušička nebo jsem na pokraji značného vyčerpání. Stává se mi to při potápění, to jsem ve stresu z hloubky. Potom u nějakého trekku, kdy vystupuji na sopku nebo horu, protože moc netrénuji. Někdy se mi

cestování

stane, že v teplých oblastech podlehnu kouzlu okamžiku, jsem například při kremačních slavnostech v bizarním prostředí deštného pralesa v Indonésii, a přivodím si dehydrataci organismu. Nedávno jsem šnorchloval na korálových útesech Šalomounových ostrovů a najednou byl kousek ode mně žralok. Zděsil jsem se a pak se za sebe styděl, že jsem podlehl stresu. Vždycky je to o adrenalinu." Jiří Kolbaba si zážitky z cest nenechává pro sebe. Organizuje besedy, píše články, zpracovává textový a obrazový materiál a pořádá fotovýstavy, o které projevili zájem i v zahraničí. Pro Brno přichystal na dny 26. 4. - 16. 5. v severním křídle nákupního centra Olympia a u zdejších kin Ster Century

putovní výstavu „Cesta kolem světa". Diváci měli možnost její část už vidět, tato výstava obsahuje ale mnoho nových snímků z Ománu, Šalomounových ostrovů, Nové Kaledonie, Austrálie, Argentiny a Antarktidy. Bude ji doprovázet beseda v pátek 4. května ve 21:30 tamtéž. Poté se výstava přesune od 22. května do Galerie České pojišovny v pražské Purkyňově ulici. Zahájí tak kulturní léto před dovolenkovou sezónou. A celá řada dalších projektů čeká na Jiřího Kolbabu. „Možná pojedu do Austrálie se zlatokopy nebo alespoň na celosvětový trampský potlach." Několik superlativů o Antarktidě:

- 98% povrchu je pokryto ledem - led v sobě uchovává asi 80% zásob sladké vody této planety, dosahuje výšky téměř 5 km - kdyby se zdejší led rozpustil, hladina světových oceánů stoupne o 60-70 metrů - je zde nejrychlejší vítr (300 km/h) a nejnižší teploty (až -890C) /Text: Lenka Kosová/

05/01

5

světlonoš

Světlonoš Budiž světlo!

Stejně jako světlonoš přeměňuje noc v den, stejně tak Kult vynáší na denní světlo vše, co je skryto ve tmě pod rouškou společenských událostí v našem potemnělém městě Brně. Dobré světlo do Vašich srdcí!

světlonoš

Písničkář Jan Burian má od května „povinnost navíc“. Více na st. 12 Své divadelní umění přivezli studenti na Setkání 2001 až ze samého jihu Afriky. Více na str. 10-11./foto: Pavel Nesvadba/

Radek Holík, šéfredaktor

Dan Bárta nemohl uvěřit svým očím, když si četl rozhovor z minulého čísla s Romanem Horkým. /foto: Hora/

Přestože si Jitka Čvančarová (MdB), nominovaná na cenu Thálie za Sandru v muzikálu Svět plný andělů, cenu neodnesla, zachovala si úsměv na tváři. /foto: Vlk/

V pozadí kytice, v popředí rozevřený lotosový květ sester Havelkových. /foto: Hora/

6

05/01

K otevření nové Moravské zemské knihovny uspořádalo IBC koncert, na kterém typickým způsobem okouzloval Ondřej Havelka. /foto: Hora/

Na Šelepce odkryl publiku některá tajemství svého zajímavého života Jan Zákopčaník. /foto: Hora/

Nastudování Enquistových Obrázkářů v Mahenově divadle se ujal tým umělců ze slovenského ND. Jedním z nich je temperamentní režisér ¼ubomír Vajdička. /foto: Vlk/

Na turné Wella 2001 ukázala Carin Ercolani, jaké účesy dokáže vykouzlit na hlavách sličných žen i mužů. (2x)

05/01

7

festival

Brno

město uprostřed Evropy Festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří

Začátkem června 2001 se v našem městě již počtvrté za sebou uskuteční seriál akcí, který symbolicky zahájí letní turistickou sezónu v Brně a navazujícím regionu. Celý projekt proběhne opět pod názvem Brno - město uprostřed Evropy s rozšířeným podtitulem ...festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří. V předchozích letech, a zejména pak při loňském

8

05/01

ročníku, zaznamenal projekt obrovský zájem veřejnosti. Podle kvalifikovaných odhadů jej v jednotlivých dnech navštívilo přes 200 000 diváků z tuzemska i ze zahraničí, dalších 100 000 diváků jej sledovalo nepřímo v různých částech města. Projekt je zaměřen především na prezentaci veletržního a univerzitního města Brna a okolního regionu, na představení kulturní nabídky, historických tradic a pamětihodností využitelných pro oblast cestovního ruchu. Projekt vznikl z podnětu SNIP & CO, reklamní společnost, s.r.o., ve spolupráci se Statutárním městem Brnem, Městskou částí Brno střed a dalšími partnery. Postupně se do jeho realizace zapojují i další brněnské městské části (Bystrc, Kníničky a další), ale také

například Město Slavkov. Kromě tradičních akcí a míst jejich konání se připravuje pro letošní rok projekt i ve zcela nových atraktivních lokalitách. Jedná se zejména o oblast Brněnské přehrady, přístaviště Bystrc s přilehlým parkovištěm, hrad Veveří, areál Lodní dopravy DPMB, přehradní hráz, areál ZOO a další. Do těchto lokalit se rozšíří programy v rámci Zábavy pod Špilberkem, Brněnských dětských dnů a Českých dopravních dnů v Brně. Největší atrakcí v této lokalitě, ale patrně i v rámci celého projektu, se však stanou OHŇO-STROJNÉ DNY, v jejichž rámci se uskuteční komponovaný ohňostroj na vodě s hudbou na vlnách Rádia KISS Hády, který se uskuteční na hladině přehrady v pátek 1. června. Další ohňostroj bude odpálen následujícího dne z hradu Špilberk. Pozoruhodnou atrakcí budou také upoutané horkovzdušné balóny, tzv. „baló

festival nové žárovky" s ohňostrojem ve čtvrtek 31. 5. na Kraví hoře. V rámci celého projektu bude pro návštěvníky připravena široká nabídka kulturních a zábavných akcí pro všechny cílové skupiny. Pořadatelé očekávají velký zájem o jízdy historických tramvají a autobusů, plavby lodní dopravy a také o lety balónů, jízdy historických velocipédů, výstavu kolejových vozidel a parních lokomotiv na brněnském hlavním nádraží nebo automobilové a motocyklové soutěže na Automoto-dromu. Na hradě Špilberk bude otevřena nová výstava „Brno před sto lety" a na velkém nádvoří budou probíhat tradiční Lidové hradní slavnosti. Do programů jsou v této době zařazeny také prezentační pořady dalších jihomoravských měst Slavkova a Břeclavi. Brno a celý region se opět představí jako atraktivní metropolitní turistické oblasti s bohatou historií a kulturní tradicí. Celý projekt se postupně stává symbolickým „workshopem" nabídek pro cestovní ruch, stává se opravdovým festivalem zábavy, poznání a turistických možností. /Text: Lenka Kosová/

05/01

9

festival

festival

Setkání-Encounter 2001 Mezinárodního festivalu divadelních vysokých škol

Účastníci Mezinárodního festivalu divadelních vysokých škol SetkáníEncounter 2001 se 7. dubna po závěrečném vyhlášení (a nočním veselí) rozprchli do svých domovů, aby načerpanou inspiraci a (snad) i energii využili pro svou tvorbu. Letos festival ne a ne chytit správné tempo a atmosféru, až závěrečné dny trochu více ožily múzou. Rozporuplné a leckdy rozpačité pocity byly zřejmě vyvolány množstvím her založených na textu. Co naplat - u některých souborů (např. Rumunsko či Estonsko) jazyk zůstává pro většinu diváků bariérou a vynaložené úsilí herců vychází zčásti nazmar. Nejlépe vyšel z těchto úskalí Čas v ohni, úvodní představení festivalu, zinscenovaný bez jediného slova. Autorské představení dvou studentek z Amsterodamu bylo založeno na hře světla, pohybů a stínů, na situacích skýtajících různý výklad. Divákům se dostalo velkého prostoru pro fantazii. Tamara Rettenmund a Boukje Schweigman si odvezly sošku Marty za autorský po-

10

05/01

čin. Pražští studenti DAMU přivezli na festival rádoby antickou tragédii. Klasika od Sofokla Antigona byla ale na hony vzdálená od původní předlohy. Ze hry byla cítit režijní i herecká bezradnost, obava z tragédie a za každou cenu nucený posun směrem k současnosti. Snaha o humornou nadsázku vyšla vniveč. Slovenská VŠMU nabídla festivalovému publiku Taboriho Baladu o vídeňském řízku, hru o minulosti, která v nás zůstává a zanechává jizvy. „Znovuožilá jizva" Žida Morgensterna přinesla jejímu představiteli Robertu Lučkayovi Martu za nejlepší mužský herecký výkon. Celkově Balada zanechala poněkud rozpačité pocity. Problematické a náročné představení, leč bezpochyby sdělné. Asi největší zvědavost ze stran publika vzbudili hosté z Jihoafrické republiky. Očekávanou exotičnost a jiný přístup k jevištnímu vyjádření naplnilo především představení Hmm.... Někdo něco říká. Volné vyprávění pěti afrických dívek o hledání identity, místa ve společnosti, o rozdílech (které my nepoznáme), pocitech, radostech a zklamáních získalo Cenu ředitele festivalu Petra Oslzlého. Afričanky výrazně zapojily do práce tělo - pohyb a mimiku - a etnické prvky, vokální i taneční. Charizmatickým studentkám předcházela část první (jejich hereckých kolegů), Venus (Venuše). Zpracovává příběh o dívce nazvané Venus Hottentot, která se nechá zlákat slibnou budoucností tanečnice ve

„Balada o vídeňském řízku“ - VŠMU Bratislava

vzdálené Anglii a opustí rodnou Afriku. Soubor J.A.R. pojal tragický příběh jako pouliční atrakci, divadlo na divadle. Srozumitelné a přímočaré sdělení disponovalo energií, ztratilo však dost na herecké propracovanosti. Ocenění pro nejlepší režisérskou práci putovalo do Litvy, divadelní školy Vilnius, k rukám A. Jankevičiuse. Litevský „Dotek" už v názvu naznačuje fyzický kontakt, ovšem ne něžný, ale tvrdý - maso na maso, krev na krev... Takřka pornografické představení o vzájemném zneužívání promluvilo o bezvýchodnosti a odumřelosti vztahů, komunikace. Fyzické nasazení herců, včetně dominantní gestické a mimické práce, sehrálo klíčovou roli pro uchopení příběhu. Divácky nejoblíbenější inscenací se stalo představení

Kapského města (J.A.R.) Oblek uvedené poslední festivalový den v dopoledních hodinách. Navzdory malinko slabší návštěvnosti si dílo Cana Themby, jednoho z nejzajímavějších literátů Afriky, získalo sympatie diváků. O což se dílem přičinilo půvabné temperamentní a srozumitelné herectví a dílem etnické prvky, výrazné hlavně v taneční složce. Vzhledem k tomu, že Setkání už neklade důraz na tradiční soutěžní charakter festivalu a mohlo být celkově uděleno v letošním, jedenáctém, ročníku pouze 6 sošek Marty, získaly ceny snad i větší platnost. Na každý pád - poněkud unavený a pesimistický zdál se mi být tento ročník. /Text: Markéta Havelková/ 05/01

11

písničkář

Brno má chytré publikum Jan Burian propůjčil Podivného Hamleta nové kavárně „Baví mě sedět u piana a hrát a skládat písničky a dělat vtipy", tvrdí o sobě pianista Jan Burian. V květnu v Brně vznikne nová kavárna, která ponese název podle jedné z jeho písniček - Podivný Hamlet. Její text by měl vypovídat o filozofii tohoto prostoru, podnětné prostředí kavárny by v lidech mělo vzbuzovat otázky typu „Jaký je scénář mého života"? a „Kdo nebo co v něm hraje hlavní roli"? Jan Burian bude vypomáhat s dramaturgií a tvorbou atmosféry. Burianova činností má jistě svým způsobem má nějaký dopad na naši kulturu, on ale nemá ambice ji nějak vědomě ovlivňovat. „Snažím se dělat, co mne baví. Momentálně se mi líbí, že v Brně vzniká nový podnik s chutí pořádat koncerty, přednášky, projekce dokumentárních filmů a nenásilně propagovat zdravý životní styl. Jsem rád, že se ten podnik jmenuje podle mé písničky. Oni si mě vybrali, a já jim chci pomáhat". V čem budou spo12

05/01

čívat (milé) povinnosti Jana Buriana? „Rád bych tu uváděl zajímavé autory dokumentárních filmů, snad budou mít své místo i výstavy, přednášky na zajímavá témata a taky bych si přál, aby se tu scházela brněnská či moravská sekce Klubu islandských fanatiků, který jsme založili". Písničkář Burian navštěvuje po republice malé kluby s komorní atmosférou. Neuvažuje o velkém srocení svých „pacientu" na nějaké velké pláni či větším halovém prostoru? Zvětšil by se možná i počet uzdravených a davová euforie by jistě sehrála taktéž nemalou roli... „Legrační otázka - přímo proti duchu toho, o co se snažím. Některé věci se prostě nedají dobře dělat ve velkém. A davová euforie mě děsí celý život. Podle mne je vnímání uměleckého výkonu značně intimní záležitost, a kdyby si třeba moje knihy četli všichni, musel bych se ptát, co jsem udělal špatně… S písničkami je to zrovna tak." /Text: Markéta Havelková/

EDEN 3000

Centrum vzorových domů Ojedinělý projekt EDEN 3000

Chcete si pořídit nový dům a nevíte, jak by právě ten „váš" měl vypadat? To je správný okamžik, abyste se vypravili do EDENu 3000. Nevíte, co to je? Jedná se o celoročně otevřené centrum vzorových domů v areálu brněnského výstaviště, jehož úkolem je ukazovat moderní technologie a možnosti při realizaci výstavby rodinných domů. EDEN 3000 také představuje určitý ideál moderního a zdravého bydlení, takže jeho návštěva nemusí jen rozhodnout o podobě konkrétního domu, ale může být také inspirací pro budoucí změnu bydlení.

14

05/01

EDEN 3000 je stálou výstavou skutečných rodinných domů realizovaných montovanou technologií. Je zde 11 plně zařízených domů a do roku 2002 by mělo přibýt 14 nových. Už dnes jsou zde zastoupeny téměř všechny tuzemské firmy zabývající se realizací montovaných rodinných domů, a stále větší zájem o účast projevují také zahraniční firmy. EDEN 3000 je ojedinělý projekt, který nemá obdobu ani u nás, ani jinde ve východní Evropě. Jádrem EDENU jsou rodinné domy s celoročním provozem. Zde se prezentují dodavatelé a výrobci montovaných rodinných domů a vnitřního vybavení. Tyto firmy mají přímo v jednotlivých domech své kanceláře, kde si mohou zájemci projednat veškeré podrobnosti, domluvit si individuální úpravy a samozřejmě uzavřít smlouvu o dodání vybraného domku. Kromě rodinných domů najdou návštěvníci v EDENu širokou nabídku dalšího sortimentu pro vybavení interiérů i exteriérů domů. Bohatě je za-

stoupena nabídka různých typů venkovní dlažby, představují se zde bazény, oplocení, vybavení dětského hřiště, zahradní sruby, ale také praktické věci, jako například centrální vysavače, čistička odpadních vod pro rodinný dům, větrná elektrárna, zásobník plynu, tepelná čerpadla a mnoho dalších výrobků. Pokud Vaše návštěva EDENu 3000 nemá obchodní charakter, určitě Vám poslouží jako zdroj inspirace, jak zlepšit bydlení. Centrum EDEN 3000 je otevřeno celoročně denně od 10 do 18 hodin a vstup je volný. Pokud se chcete před návštěvou EDENu přesvědčit, co vše zde naleznete, stačí si prohlédnout internetové stránky www.bvv.cz/eden3000. V loňském roce vzniklo v sousedství EDENu 3000 Stavební centrum. Bylo zřízeno ve spolupráci s odbornými asociacemi a Stavební fakultou Vysokého učení technického Brno a slouží především jako zdroj informací ze všech oblastí stavebnictví. Návštěvníci zde získají informace o různých systémech výstavby rodinných domů, o získání a zpracování projektové dokumentace, o možnostech financování stavby apod. Trvale jsou zde umístěny nabídky stavebních firem, vzorky stavebních materiálů včetně podrobného popisu jejich vlastností a také ukázky některých stavebních a instalatérských výrobků. Součástí Stavebního centra je i specializovaná prodejna odborné literatury a časopisů, která je snad nejlépe vybavenou prodejnou stavební literatury v České republice.

EDEN 3000 K dispozici jsou desítky titulů ze všech stavebních oborů, z oblasti stavebních úprav, vybavení interiérů, zahradní a krajinářské tvorby a také velké množství časopisů jak vysoce odborných, tak i těch o bydlení pro širokou veřejnost.

Stavební centrum také celoročně provozuje Poradenské středisko pro opravy, modernizace a rekonstrukce panelových domů. Toto Poradenské středisko provádí informační a konzultační služby, tj. zajišuje komplexní servis zájemcům formou poskytování informací, poradenskou činností, odbornou pomocí, doporučováním vhodných postupů, a to vše bezplatně. Využít služby Stavebního centra se vyplatí Vám všem, kteří se chystáte na stavební práce. Zdarma se zde můžete dozvědět řadu užitečných informací, které Vám pomohou nejen správně vybrat materiály, technologie a postupy, ale také nalézt zdroje možných úspor. /Text: Lenka Kosová/

05/01

15

inzerce

fotografie

Dagmar Zbořilová

…pořád se něco děje.

Excelence Kateřina Lukešová, velvyslankyně ČR v Belgii a Lucembursku, si s potěšením prohlíží secesní náhrdelník, který právě obdržela. Vrchní pražský a zemský rabín Efraim Karol Sidon, stejně jako J. J. Sterec a generální ředitel VYMYSLICKY GROUP, a.s. Ing. Ivo Vaněk, se dobře baví.

Vrchní pražský a zemský rabín Efraim Karol Sidon, J. J. Sterec a generální ředitel VYMYSLICKY GROUP, a.s. Ing. Ivo Vaněk tentokrát o vážných věcech.

Generální ředitel VYMYSLICKY GROUP, a.s. Ing. Ivo Vaněk naslouchá vřelému uznání k organizaci výstavy z úst generálního ředitele Správy českých center Ministerstva zahraničních věcí JUDr. Zdeňka Matějky. Pro předsedu Židovské obce Brno Petra Webera /uprostřed/ jsou slova chvály dvojnásob příjemná.

Úžasná interpretka písní v jidiš Hana Frejková sklidila při zahajovacím ceremoniálu vernisáže zasloužený obdiv generálního ředitele VYMYSLICKY GROUP, a.s. Ing. Ivo Vaňka. Uprostřed manželka autora putovního projektu malířka Sabina Kratochvilová.

Nezapomínáme na děti, které se ze života nemohou radovat stejně jako ty zdravé. Číslo bankovního účtu pro příjem finančních darů: 994404-0749154001/0800. U každé pobočky České spořitelny, a.s.

16

05/01

foto: Dagmar Zbořilová

Po úspěšné výstavě Židovská Morava - židovské Brno v Domě umění města Brna v prosinci 2000 až únoru 2001 je nyní část expozice instalována v centru Evropské unie v Bruselu v galerii Českého centra při velvyslanectví ČR v Belgii a Lucembursku. Slavnostní vernisáž proběhla 29. března ve spolupráci se zakladatelem Universitní nadace na podporu aplikovaného výzkumu dětské onkologie při Dětské fakultní nemocnici v Brně Černých Polích Ing. Ivo Vaňkem.

Dagmar Zbořilová (1968) se k fotografickému řemeslu dostala před deseti lety díky svému manželovi (fotograf Ota Nepilý), který jí na dovolenou do Itálie zapůjčil vlastní fotoaparát. Přesně jí rozepsal, jak se měří expozice a poslal ji „do světa“. Mimochodem - takto „nenápadně“ ji směruje dodnes. „Fotografování je pro mě možnost říkat lidem: podívej, takto tě vnímám a takto ke mně promlouváš.“ Nejvíce si to uvědomila při cestě do Jižní Ameriky, kde k ní lidství promluvilo velmi naléhavě. Z Bolívie - nejchudší země JA - také pochází tento snímek. Pro Dášu Zbořilovou však toto místo, ač materiálně chudé, je nejbohatší. „Člověk se dostane sám sobě nejblíž.“ Po této „maturitě“ byly její fotografie vystaveny na třech místech, proběhlo také veřejné promítání v klubu Leitnerova. V současné době nejezdí do odlehlých koutů světa, nejvíce ji totiž oslovili lidé na Broumovsku. Do loňského roku sa-

hají kořeny její kolekce fotografií z „Týdne pro broumovské kostely.“ Jde o snažení, které vznikalo v průběhu posledních let, kdy se skupina okruhu Občanské-ho sdružení Collegium Pro Arte Antiqua Brno a Chráněné krajinné oblasti Broumov-sko zaměřila na záchranu barokních památek Broumovska. /Text: Lenka Kosová/ Otázka: V jaké nadmořské výšce je chlapec procházející se na vyhlídce nad městem La Paz? Kdo z vás do 15. 5. 2001 napíše do redakce správnou odpověï, bude zařazen do slosování o zarámovaný originál této fotografie. Správná odpověï a výherce z března: Snímek byl pořízen na farmě u Bolka Polívky na oslavách jeho padesáin. / Aleš Radvan, Provazníkova 12, Brno 05/01

17

kavárna

film

Hospodský poutník

Kavárna Café 99 se sice "schovává" na rušném Úvoze, přesto je poklidným koutkem pro odpočinek, pochutnáníčko i zábavu. Do centra města máte cobydup, ale neustávající hlučný proud aut k vám vůbec nedolehne. Úplně se "ztratíte" v příjemných pokojících (z toho jeden je pro nekuřáky) laděných do pastelových, teplých barev s decentní květinovou dekorací. Dá se říct, že vás přímo ukonejší ze stresu do příjemného stavu. Pro vyhledávače informací a dobrého počtení je k dispozici denní tisk a příruční knihovnička s časopisy a literaturou. I pro hravé tu něco mají - stolní hry pro 2 a více hráčů jsou už, dalo by se říci, nedílnou součástí interiéru "Caféčka". Ale k tomu nejdůležitějšímu. Pro čajové (velmi vyhraněné) gurmány to asi není to pravé, ale milovníci sáčkových čajíků si přijdou na své. Automaticky vám obsluha donese sympatický dřevěný zásobník plný voňavých, barevných

18

05/01

balíčků - můžete si vybírat, jak dlouhou chcete. Doporučuji vyzkoušet některý z několika druhů zelených, ale i lákavých ovocných (to hlavně pro mlsné jazýčky). Já jsem neodolala pomerančovému se skořicí. Čaje jsou podávány ve skle, mají tak mnohem čistší chu a aroma. Káva by si zasloužila článeček jen sama pro sebe. Café 99 má na repertoáru od malých, větších až po velká, s teplým mlékem, se šlehačkou, capuccina, přes expressa po likérové příchutě. Velmi sympatické (a v podnicích určených pro konzumaci stále populárnější) je celé jednotné menu, například snídaňové zahrnující moučník s nápoji. Specialitou jsou nejrůznější druhy čokoládových nápojů, jejichž počet a pestrost si s kávovými nezadá. Obsluha je jistě důležitá pro spokojené zažívání. Zdejší servírky nenarušují chod poklidné domácké atmosféry. Jsou promptní, ale nedotírají, obsluhují s taktem. A ještě jedna nemalá věc - ani vám nepřipadne, že by byly v práci. Jsou milé a usměvavé na každého příchozího hosta. A to i na psy, kteří zde mohou dělat svým pánům společnost! /Text: Mrk/ Hodnocení KULTu:

Vynašeč odpadků (a zároveň bubeník v kapele Ivana Krále) Tobiáš nalézá vedle krámů na smetišti také holku s podřezanými žilami. Ona ve svém zachránci zčistajasna vidí prince, ke kterému ji to táhne. Proč ne. On je „odříznutej", ona „podříznutá". Není jasné, odkud Pavla pochází, neznáme její historii, ale to ani tak nevadí. Zdá se, že ti dva by spolu jen tak nezávazně mohli existovat, dokud nezjistí, že jim zbývá hodně málo času. Pavla pomalu umírá. Právě v tu chvíli Tobiáš nachází v odpadkovém koši velký balík peněz (hodně vykonstruovaný scénář, že?), který se skrz dobročinnou organizaci snaží investovat na léčbu. Vcelku nezajímavý, dá se říct stupidní příběh (stejně tak stupidní je např. i hra Tobiáše a tetičky na kůzlátka), s občas vtipným dialogem („Lítám tady od rána". „Tak odle".), někdy patetickými výlevy („K čemu se připoutáš, za to jsi zodpovědný") a zavádějícím názvem. Snímek Cabriolet totiž není další road movie v řadě, auák je zde vysněnou modlou. Až syrový dokumentární ráz má celovečerní debut Marcela Bystroně (tomu má napomáhat i totožnost jmen hrdinů na plátně a ve skutečnosti). Je to další z nízkorozpočtových snímků, který

sice není až tak „o ničem" jako např. „24", hereckými výkony k ní však silně inklinuje. /Text: Lenka Kosová/ Hodnocení KULTu: Cabriolet, ČR 2001 Scénář a režie: Marcel Bystroň Kamera Marek Tichý Hudba: Ivan Král Hrají: Tobiáš Jirous, Pavla Jirásková, Ivan Král, Eva Vojtová

s Kultem do Kina Chcete-li vidět jakýkoliv film, vyplňte kupón a pošlete nám ho do 10. dne v měsíci na adresu redakce: Kult, Údolní 53, 602 00 Brno. Deset z Vás vylosujeme a zveřejníme v dalším čísle. Výhru si vyzvedněte v redakci. Jméno: .................................................................................. Adresa: ................................................................................ ........................................................................................................... Datum narození: ................................................... Podpis: ................................................................................. 05/01

19

aktuality

aktuality

K abinet múz oslaví narozeniny přehlídkou

E va Henychová se chystá na turné

Skladatelka, textařka, kytaristka, šansoniérka a interpretka svých písní Eva Henychová absolvuje každoročně okolo 150 vstoupení. V roce 1991 vyhrála jako šestnáctiletá Portu, tehdy nejznámější a největší folkový festival. Během studia kytary a zpěvu na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze zde během let 1996 až 2000 vznikla její alba „Svítání" a „Za stěnou z papíru".

Kabinet múz na Sukově ulici byl slavnostně otev-

Vedle obvyklých recitálů čeká Evu letos také několik vystoupení pro krajany v Rumunsku, Moldávii a na Ukrajině. Kromě toho připravuje na druhou polovinu října čtrnáctidenní turné s doprovodem rockové kapely. Na repertoáru budou upravené písně z obou vydaných alb, a také několik nových písní, které pro tento projekt sama napsala. V Brně Eva Henychová vystoupí ve středu 9. května ve Studentském klubu FSS MU „Krmítko" na Gorkého ulici 7 v 17:15, den předtím v zámecké kapli v Oslavanech v 16 hod.

řen 3. května 1991 programem v kavárně Opera. O den později zde premiérově odstartovalo úspěšné představení Klímovy „Lidské tragikomedie" v režii Arnošta Goldflama. HaDivadlo k tomuto kulatému výročí přichystalo přehlídku s názvem „Deset let Kabinetu múz", která vyvrcholí 4. května 150. reprízou stejného představení, pouze herci už trochu zestárli.

Y vetta Tannenbergerová

Paralaxa V pátek 4.

se těší do milované Paříže

20

05/01

„Moje postavy chápem ako jednu ženu, ktorá sa nachádza v rôznych životných situáciách a v inej dobe. Muži, aj keï chcú blondínu, alebo čiernovlásku, vždy chcú na žene iba to jedno. Každý h¾adá niečo iné, ale každý len to jedno". O svých nedalekých plánech má jasnou představu. „V septembri sa sahujem do Francúzska! (smiech). To je moja ideálna predstava. V októbri tu budem ma premiéru La Traviaty, na tu sa teším. Potom sa vyberiem na nejaký čas do Paríža a budem sa aj trocha obzera, či by som tam nemohla býva. Francúzsko milujem".

„A Buena Vista: Barrio de la Habana". Soneros de Verdad je kapela, která využívá celosvětové popularity filmu a soundtracku Buena Vista Social Club. Do moravské metropole přijede s vlastním zvukovým a světelným parkem. Patnáctičlennou skupinu „dvouokou zrcadlovkou", se dvěma vetvoří pět objektivy staršíchparalelně hráčů, kteří se stavěnými nad sepodíleli na natáčení legendární bou - snímacím a průhledovým. Bueny Visty, mladýFotografie jsou doplněných jejich introdukcí, intimmivýpovědí kubánskými muzikanty. Více ní ve formě osobního deníku, než dvouhodinový koncert je sefragmenty vnitřního života, rozhovory na cestách, zastaveních,repertoáru, únicích staven jakpři z vlastního ztak reality a radostných z věrných verzíspontánních největších hivýskocích do vzduchu bez rozmyslu. tů z Bueny Visty. Kapela střídá

dvouokou zrcadlovkou

Dvojstranu připravila Lenka Kosová

Operní zpěvačka Yvetta Tannenberge-rová, rodačka z Bratislavy, dobývá úspěch nejenom na jevišti v Praze, ale také ve Vídni, Německu či ve Francii. V brněnském Janáčkově divadle dostala nyní nelehkou úlohu v Offenbachových Hoffmannových povídkách (režie Jan Kačer) - zpívá trojroli. V prvním jednání je to koloraturní soprán, ve druhém mezzosoprán a v posledním soprán.

Prvotním smyslem oslav je předvést divákům současný repertoár HaDivadla, jehož hrací plán je momentálně zaplněn patnácti tituly. Z toho se dvě inscenace nepodařilo uvést, diváci tak přijdou o slavnou inscenaci „Jób" a o „Tanec smrti". Součástí přehlídky budou také doprovodné akce minipřehlídka titulů, které se s významnou účastí HaDivadla ocitly nebo ocitnou na televizních obrazovkách („Komediograf„ a „Proklatec") a v rozhlase („Trakl" a „Všichni svatí"), scénická čtení a hostování přátel HaDivadla (Činoherní studio Ústí nad Labem).

května

Enormní zájem o tvorbu šestice nav brněndšených fotografů svystoupí názvem Paralaxa ském Boby projevili Brňané, doslova k prasknutí centru naplnili 27. března Barokní sál kubánsoubor Místodržitelského paláce.ský Česká Soneros de Paralaxa byla založeno v roce 1995 absolventy SŠUŘ v Brně. JejímiVerdad členy jsou s Denisa Burkalová, Jan Fišer, Jiří prograLívanec, Tomáš Nováček, Vojta mem Sláma a David Židlický. Všichni fotografují

05/01

21

aktuality

V avříny pro víno V sobotu 19. května se od 13 do 20 hodin uskuteční jedna z největších letošních akcí Klubu dobrého vína a vinotéky Obůrka v žabovřeském Kulturním domě Rubín s názvem Vavříny pro víno. „Vavříny" budou uděleny samozřejmě vítězným vínům, která ohodnotí celkem čtyři komise, složené vždy z jedno-

ho aktivního sportovce, umělce nebo zástupce médií, laika a jednoho prokazatelného vinařského odborníka, který bude také garantovat objektivní průběh soutěže. Ve velkém sále KD Rubín bude prezentována ukázka senzorického hodnocení vína, kterému mohou diváci přihlížet a zároveň si vyzkoušet své kvality znalostí o víně. Tímto nenuceným, vážným i nevážným kláním se pootevřou dveře těm, kteří dosud považovali hodnocení vín za velké tabu. /Text: Vlk/

Buena Vista v Brně V pátek 4. května vystoupí v brněnském Boby centru kubánský soubor Soneros de Verdad s programem „A Buena Vista: Barrio de la Habana". Soneros de Verdad je kapela, která využívá celosvětové popularity filmu a soundtracku Buena Vista Social Club. Do moravské metropole přijede s vlastním zvukovým a světelným parkem. Patnáctičlennou skupinu tvoří pět

22

05/01

starších hráčů, kteří se podíleli na natáčení legendární Bueny Visty, doplněných mladými kubánskými muzikanty. Více než dvouhodinový koncert je sestaven jak z vlastního repertoáru, tak z věrných verzí největších hitů z Bueny Visty. Kapela střídá pomalejší melodie s živějšími písněmi a instrumentální sóla jednotlivých členů s plným zvukem celého orchestru. Vstupenky na koncert Soneros de Verdad v ceně 440 korun lze získat v obvyklých předprodejích. /Text: Vlk/

cestování

kniha

Tip na výlet

L eo Slanina

smutek i sarkasmus

Přibližte se k Bráně nebes Tišnov je východiskovým bodem do údolí Svratky, okolích lesů, údolí řeky Loučky a Besénku, i na východ k Černé Hoře a Moravskému krasu. Určitě stojí zato urazit docela krátkou cestu ke klášteru Porta Coeli v přidruženém Předklášteří, který byl založený r. 1233 královnou Konstancií. Opatřeními Josefa II. byl sice zrušen, ale poté r. 1861 zase obnoven 1861. V původní podobě se dodnes dochovalo jádro (kostel, křížová chodba, jež je jedinou tohoto druhu ve střední Evropě a kapitulní síň), ostatní budovy byly přestavovány renesančně v 16. stol. a barokně v 17. a 18. st. Pozornost poutá reliéf v tympanonu napravo brány Porta Coeli, jehož motivem je Kristus, jemuž zakladatelka kláštera královna Konstancie a její syn předkládají model kostela. Za nimi stojí král Václav a Anežka Přemyslovna. Nejcennější částí kláštera je samotný portál hlavního vchodu v ryzím burgundsko-cisterciáckém pře-

24

05/01

chodovém románskogotickém slohu. Je z doby založení kláštera, který dal také klášteru název Brána nebes. Je bohatě zdoben plastikami apoštolů, dvou lvů a zvířecími motivy. Naproti v Podhoráckém muzeu jsou stálé expozice dějin města Tišnova a kláštera. V samotném Tišnově je také co k vidění. A už Morový sloup na náměstí vystavěn k poctě Panny Marie či o něco výše skvostná radnice. Byla přestavěna r. 1905, navazuje však na původní středověkou radnici. Na boční straně si můžete přečíst motto Tišnovských: „Tento dům a potrvá až do konce světa. Tišnováci zůstanou po něm čtyři léta". Od radnice už není daleko k původně gotickému kostelu sv. Václava, u kterého vydržíte i hodinu sedět, nebo se Vám jako na dlani rozprostře pohled na tichý tišnovský kraj. /Text: Lenka Kosová/

„Tak tedy, jednoho dne se objevil Leo Slanina, časem dostal přízvisko Bacon a už nám zůstal, napřed jako kuriozita, pak jako člověk, který také píše, by se samými chybami a nakonec, jak se ukázalo, jako básník." Na úvod jsem si dovolila citovat slova Arnošta Goldflama z předslovu nejnovější Slaninovy sbírky Tivoli, v němž přibližuje - svým osobitým způsobem - životní styl i tvorbu brněnského básníka. Leoš (Bacon) Slanina se narodil 13. 3. 1946 a píše od patnácti let. Publikoval v samizdatech - ve sbornících Koruna, po listopadu 89 dostal možnost zveřejnit své práce širšímu publiku. Začal se věnovat divadlu (pražské Divadlo Komedie) a večerům poezie. Jeho první knížka Vnímání vyšla v nakladatelství Zvláštní vydání roku 1992. Tivoli je v pořadí čtvrtou publikací. Slaninovy verš doplňují charakteristické kresby Aloise Mikulky. Nelekejte se při zjištění, že se jedná v mém povídání o poezii. V tomto případě se není čeho bát. Nechci tím

snížit úroveň či smysl Slaninovy tvorby, právě naopak. Jeho básně mi připadají srozumitelné a lehce přístupné v podstatě všem. Slanina se neschovává za složité symboly a figury, jeho sdělení je mnohdy přímočaré a mnohdy až průzračné, navíc podepřené civilním jazykem. Slaninovo básnění vychází z velké části z brněnského prostředí, odráží ale i Prahu, město, k němuž básníka váže melancholický vztah. Slanina nefilozofuje, ale dotýká se člověčího počínání, neustálého hledání, čím člověk je a odkud a kam směřuje. Lehce erotické básně se střídají se znechuceným, často sarkastickým postojem ke stavu věcí a světa. Sbírku Tivoli naplňuje příjemně tesklivý smutek, fantazie i hořká ironie a dýchá z ní kus života. Ještě jednou sáhnu po výstižných větách A. Goldflama: „Dělejte si co chcete, říkejte si o něm co chcete, lze ho i pomlouvat, právě jsem tak sám s gustem učinil. Ale nemůžete popřít, že - navzdory všemu - je Leo básník, snad dokonce jeden z prokletých. Jestli vejde do čítanek, nevím. Těžko by někomu sloužil příkladem, básně s chybami v učebnicích asi nebudou... Ale je to tak a tak to zůstane." Leo Bacon Slanina, Tivoli. Nakladatelství Šimon Ryšavý 2001. /Text: Markéta Havelková/

05/01

25

událost

Zahrady izraelské

se dotknou ducha

22. květen přiláká do izraelského města Haifa (na počátku devadesátých let partnerské město jihomoravské metropole) více než 3500 návštěvníků ze všech zemí 26

05/01

na otevření majestátní kaskády zahradních teras na hoře Karmel. Bahá’í tak budou demonstrovat své pevné odhodlání budovat světový mír. Téhož dne večer představí zasvěcovací obřad pod širým nebem na úpatí hory světovou premiéru koncertu, který bude přenášen satelitním spojením živě do celého světa. Symfonický orchestr, sbor a světoznámí sólisté předvedou původní skladby zkomponované soudobými hudebními skladateli z Norska a Tádžikistánu, vyvrcholením bude rozsvícení umělého osvětlení na kilometr dlouhých teras.

O den později, za vyhrávání hudebníků, poprvé vystoupají terasami na vrchol hory Karmel tisíce účastníků. Týden trvající oslavu zakončí veřejné otevření teras pro návštěvníky a turisty všech náboženských vyznání. V samém srdci teras bude k vidění svatyně Bába (nejznámější symbol města Haify), okrášlená pozlacenou kopulí. Ukrývá ostatky jednoho ze dvou zakladatelů Bahá’í víry, známého jako Báb. Terasy jsou navržené tak, aby svatyni obklopovaly jako lůžko vzácný drahokam. Hlavním záměrem bylo vytvořit okouzlující zahradu, která se dotkne návštěvníkova ducha. Terasy jsou moderně řešené a jejich charakteristickým rysem je dokonalé hospodařením s vodou, ochrana proti škůdcům a ekologická šetrnost.

událost

Zavlažovací systém byl vyprojektován ve spolupráci s izraelskými experty v této oblasti. Recyklovaná voda tekoucí z hory dolů pohltí hluk města a přivábí ptactvo a zdejší přirozenou faunu. /Text: Markéta Havelková/ Více informací naleznete na adrese www.bahaiworldnews.org/terraces v několika světových jazycích.

05/01

27

rozhovor

Pavel Šimák o věcech nemlčí Pavel Šimák (1972) svými režijními počiny doposud přispěl do několika divadel v republice. Divadlo V 7 a půl: Na cestě, Play Chlaplin!, Husa na provázku: Vařený hlavy, Zlín: Gogolovi Hráči, Klicperovo divadlo v Hradci Králové: Ze života obludného hmyzu. „Před tím bylo spousta práce ve škole (Obchodník s deštěm, Anděl, Vraždičky, Pokojíček, Leonce a Lena) i jinde (komedie Rajčatům se letos nedaří a Prolhaná Ketty pro agenturu Háta v Praze, pohádky Vašíkovy Vánoce a O holčičce, která se přestala smát pro divadlo Polárka). A dál si chci dát chvilku pauzu". /Text: Lenka Kosová/ 28

05/01

kult: Na obou představeních v divadle V 7 a půl jste se podílel i autorsky. Máte tedy i čistě autorské ambice? P. Š.: Mám spoustu nápadů, ale nemám tu strašlivou trpělivost a schopnost koncentrace, která je nutná pro psaní. Jsem spíš pro akci. Když je to nutné, donutím se. Mimochodem, divadlo V 7 a půl dělá moc dobré divadlo. Kdyby s tím, co dělají, fungovali například v Praze, asi by se tam mnozí divili. Bohužel je to osud mnohých dalších, kteří nejsou v dohledu vlivných... kult: Marek Horoščák, autor Vařených hlav, před premiérou prohlásil, že Vám do režie nijak nezasahoval. Jeví se to pro práci režiséra jako nejideálnější poloha... Nebo tomu tak není? P. Š.: Samozřejmě je od něj hezké, že se tak držel zkrátka, ale je to pro mne jako pro režiséra i určité pohodlí. I když já sám jsem do textu hodně zasáhl - ne stylisticky, ale škrtal jsem dost. Na druhou stranu by bylo zajímavé, kdyby naopak režisér posloužil pouze jako pokorný

demiurg-přenašeč mezi papírovou podobou hry a jejím zhmotněním do scénického tvaru. To by se ale musel úplně změnit poměr sil v týmu a odpovědnost přemístit na ...? kult: Inscenace královédvoreckého divadla Ze života obludného hmyzu je tzv. „pluralitní projekt". Nebránil byste se podobným? P. Š.: To, že jsem chtěl poznat zblízka způsob práce jiných režisérů, byl pro mne hlavní důvod, proč jsem tuto nabídku přijal. Takže nebránil. Bohužel se ale nakonec ukázalo, že režie je tak individualistický a osamostatňující proces, že jsem pod pokličku těch druhých skoro neměl možnost nahlédnout. Bylo to dáno i způsobem celkové koncepce představení, které není ani tak společným organicky prorostlým kompilátem, jako spíše paralelně po sobě jdoucím sledem svébytných vyjádření, které podle mne obdivuhodně zasadil do celkového rámce Vladimír Morávek. kult: Vaše hry jsou velice úzce spjaty s hudbou (např. Na cestě, Hráči, Play Chaplin! - hudebníci přímo na scéně). Hraje pro Vás velkou roli? Jak ji vnímáte? P. Š.: Jako neprofesionál si hudby užívám, nechávám se jí unášet, sním při ní, inspiruje mne. Ale pro tvůrce - a speciálně divadelních představení - je podle mne hudba téměř zákeřná. Sama o sobě je

rozhovor

schopna tak silné výpovědi, že k sobě již nepotřebuje nic dodávat. Myslím, že si často ani neuvědomujeme, jakou berličkou hudba někdy v představení je. Já sám s tím bojuji - to, že se snažím využít e svých představeních alespoň živou hudbu, je pro mne krok k větší svébytnosti a samostatnosti divadelního tvaru, který nemusí spoléhat na pomoc zvenčí - tím je pro mne například právě reprodukovaná hudba. Vpodstatě bych teï chtěl být schopen vytvořit představení, které by se mimo jiného obešlo i bez klasického, konvenčního použití hudby. Je to stále o hledání dalších výrazových prostředků, nic nového.

kult: Podle dosavadního tempa (leden - Ze života obludného hmyzu, únor - Vařený hlavy, březen - Play Chaplin!) to vypadá na pravidlo: Co měsíc, to jedna inscenace... P. Š.: Proboha, jen to ne! Ale hlavně - ve „Hmyzu" mám asi pět minut ze tříhodinového představení a Chaplina jsme dělali ještě se Sašou Minajevem. I tak to ale bylo neuvěřitelné množství souběžně jdoucí práce, takže byly okamžiky, že kdyby to šlo, koupil bych ještě jeden mozek. kult: Ve Vámi inscenovaných hrách se řeší témata jako úpadek morálních hodnot, 05/01

29

rozhovor

lidské hemžení jako paralela s hmyzím, ... Jeví se Vám dnešní svět jako skutečně tak zdegenerovaný? Které z nich Vás jako člověka oslovuje nejvíce? P. Š.: Podle mne není dnešní svět nijak výrazně více pokřivený, než před tisíci nebo sty lety. Má jen své nové podoby „zla" a lidstvo se s nimi znovu a znovu pokouší vyrovnat. Čím dál tím víc mne ale jako člověka, který si uvědomuje a začíná si vážit (stárneme...) některých hodnot, přivádí do varu lhostejnost, egoismus, arogance, které vypadají zpočátku jen jako neškodná

tupost hlupáků a nevědomců, ale nakonec končí jako popravy Křesanů v Cirku, koncentráky pro miliony lidí nebo ubodaná babička pro dvacet korun v paneláku. Divadlo je pro mne nástrojem k sebevyjádření - a jestliže mám teï pocit, že k některým věcem by se nemělo mlčet, udělám o tom inscenaci. Myslím, že všichni neseme společnou odpovědnost za to, co se kolem nás děje. Dokud budu vědět, že někde někdo umírá prostě proto, že nemá co jíst, nemůže mi ta moje večeře chutnat úplně bezstarostně.

P lay Chaplin Play Chaplin je němý příběh o hlavním hrdinovy, který se snaží lidem ukázat své skutečně já. A jak už to bývá, zůstává nepochopen. V myslích lidí je „on“ uchováván jen jako filmový komik, který je zde pro to, aby lidi bavil. Konfrontován s realitou a svým přáním je nakonec předběhnut vlastním stínem.

30

05/01

Vystoupení je doprovázeno živou hrou na klavír a tím je navozena dobová atmosféra prvních biografů. Play Chaplin je hra o lidské hlouposti, omezenosti a naivní představě Chaplina být někým jiným než tím, který je obdivován skrz stříbrné plátno. (Divadlo v 7 a půl, 27. 3. 2001) /Text: Radek Holík/ Hodnocení kultu:

LA- nejkrásnější PERLA plavky pro léto 2001

LA PERLA Panská 6, Brno