Mocenské vztahy Úvodem - obecně: Divadelní poměry- 1850-1900 Francie dramatici- průkopníci realismu- Dumas syn a Augier- jejich předchůdce= Eugéne Scribe(nebyl spjat s realist. Hnutím)- jeho hlav. Následovníkem byl Victorien sardou Scribe- popularizátor dobře udělané hry- kombinace a zdokonalení dramatických prostředků běžných od času Aischylových Až do 80. let 19. stol usilovala většina stálých malých divadel o specializaci na jeden žánr (melodrama, komedie, vaudeville, výpravné drama a opereta) =každé divadlo mělo jediný soubor vyhovující jen jednomu žánru = poptávka po autotech = hra není považována za úspěšnou, pokud nedosáhla 100ky repríz =délka série jako kritérium úspěšnosti = ředitelé divadel hledají díla, která si získají masové publikum = ředitelé nahrazují stálé společnosti herci, kteří jsou najímáni po dobu reprízování hry = dlouhé série=divadla uvádějí jen několik málo her za sezonu = poptávka po nových autorech je omezená- ředitelé dávají přednost osvědčeným autorům. =cenzura- odstraněná až 1905- podporovala konzervativní výběr her žánrová omezení odstraněna r 1864- nový zákon + od 1814 mohou divadla řídit i ženy -po 1875-se hraje i odpoledne - kolem 1900- objevují se distribuční agentury 2 pol. 19. stol 1/požadavek zvýšeného realismu = větší kontrola nad inscenací 2/požadavek virtuozity= ta na druhou stranu kontrole odporovala ALE realistická tendence, byla dominantnější = rozhodující motiv pro ROZVOJ REŽIE Adolph Montigny – pokládán za 1. divadelníka ve Francii, který zacházel s Divadelní režií jako s uměleckou disciplínou – poprvé postavil do středu jeviště v popředí stůl, aby herci nemohly zaujmout běžné polokruhové postavení+ herci mluví jeden na druhého a ne k publiku – zařídil dekorace, jako skutečné pokoje + rekvizitami motivoval přechody z jednoho místa na druhé= iluze skutečného života Konec 19. stol======téměř všechny divadelní společnosti zaměstnávaly režiséra a přidělovaly mu asistenty, kteří dohlíželi na výpravu a herectví Realismus- kostým + scéna – archeologická přesnost ( Sardou -např. Nenávist,- nákladné brnění, scéna, kostýmy) – realistické detaily ze všedního života-např. Můj přítel Fritz-na scéně venkovský statek s pumpou, z které tekla voda, stromy s opravdovými třešněmi Vizuální styl= spolupráce s předními výtvarníky: A.A Rubé, Philippe Chaperon, C.A Combon, J.B Lavastre, Edouard Despléchin, Jean Daran, Eugéne Lacoste
Konec 19. stol= metody pořizování scény: Reřisér odevzdal po konzultaci s dramatikem seznam požadavků jevištnímu výtvarníkovi, který vytvořil lepenkové modely scén. Pokud byly schváleny, vypracovaly se nákresy pro divadelní tesaře, kteří zhotovili dekorace. Ty byly poslány do ateliéru, kde byly pomalovány. Proměny dekorací, se děly o přestávkách Kostým po 1850- divadla najímají zvláštní návrháře (hlav pro historické hry) + se zvyšuje počet krejčí a švadlen -vznikají zvláštní firmy- výroba brnění, paruky – najímají se kadeřníci (koncem 19. stol se stává běžnou příručkou Racinetův Historický kostým 1888) Herectví – má se stát přesnějším způsobem komunikace – s úpadkem repertárového systému nabývalo na významu studium konzervatoře Francois Delsarte- analytický a vědecký přístup k herectví - snažil se dokázat, že zákony jevištního výrazu jsou poznatelné a že je lze formulovat stejně přesně jako matematické principy. Delsartův systém= 1. významný pokus převést všechny herecké stránky v metodu. – až do konce 19. stol.- herci angažováni podle oborů= měli tendenci si budovat repertoár špíclů a stereotypních jednání, které mohli použít v každé roli – statisté-byli z řad amatérů a málokdy zkoušeli se souborem – nejcharakterističtější rys 2. pol. 19. stol = GLORIFIKACE HERECKÝCH HVĚZD****= inscenace se točily kolem nich. Vše se často podřizovalo jejich rozmarům.= oslabení ansámblového ducha. – Herecká hvězda= Coguelin, Got, Réjanová, Sarah Bernhartová Realismus- scénografie- Francie 2. pol 19.stol – stále se používalo téže scény pro řadu různých her – výprava postrádala jednotnost, protože jednotlivé scény jediné inscenace často navrhovali různí umělci – kostýmy stále dodávali herci, ze své garderoby a herečky se nechávaly oblékat do – ikdyž ředitel najímal návrháře kostýmů, protagonisté se jimi necítili vázáni a pořizovali si vlastní oděv 1)Realismus - nutnost analýzy a pozorování, zvědečnění umění - jako realistická byla označena inscenace, používající konkrétních vizuálních detailů a inscenace, které se snažily znázornit vědecky odpozorované jednání ve skutečném prostoru a demonstrovaly skutečný vztah postavy a prostředí – – – – – – –
vyzvedl dramatický text jako závazné východisko inscenace vyžaduje se maximální přirozenost v hereckém projevu divadlo nejdříve ovládla skupina dramatiků Paříž, Londýn, Berlín, Vídeň – chtějí se bavit = stoupá počet bulvárních a komerčních divadel nastolena svoboda podnikání – divadlo si mohl pořídit kdokoli s počtem divadel vzrůstá poptávka po hercích X těm chybělo základ. školení a často i talent vznikají divadelní agentury + divadel. Producenti pronajímají herce na jedinou inscenaci,
– –
–
–
která se reprízovala v tisíci přestavení. Herecké hvězdy Scénografie a kostýmy: Anglický herec a režisér Ch. Kean se pokouší znázornit rekonstrukce historických dob= bohatá scénografie + kostýmy ve stylu dobového historizujícího malířství X vrcholný představitel tohoto inscenač. stylu = divadlo Meiningenských =jednota malířsky pojatého jevištního obrazu, podřízeného režijní koncepci =div. Meinigenských svou a/scénografií b/aranžováním davových scén c/ jednotou režie …..zapůsobilo na další reformátory divadla = A.Antoina, A.K Stanislavského konec 19. stol ˇ=buržoazní divadlo už jen komerční zábavou + ( show, varieté, cirkus) = divadelní struktura rozložena virtuozními herci a bohatou výpravností
2) Naturalismus Naturalismus- vznik 70. léta -Francie – – – – – – –
–
– –
1881-Manifest- Naturalismus v divadle- E.Zola A.Antoine-zakladatel Svobodného divadla- proměnil inscenační styl- jeviště= věrná kopie skutečnosti. K tomu byla nutná dokonalá souhra herců + jednotný jevištní obraz musel pevněji uchopit do rukou režisér. Člověk na scéně pro něj přestal být chápán izolovaně po 1887 poprvé spojena naturalistická inscenace s naturalistickým písemnictvím- Antoine v Théatre Libre od 1888 začíná Antoine uvádět jednu zahraniční hru ročně respektování „čtvrté stěny“ víra v důležitost a autentičnost prostředí- Antoine prosadil princip, že každá hra vyžaduje svou vlastní scénu Jeho herci- většinou amatérští herci, co byli vedeni autokraticky. Antoine-odstraňoval konvenční pohyb. Naturalisté začali institucionální experiment = aby umělci unikli cenzuře (zrušená až 1905),zakládali divadla neoficiální, amatérská i profesionální, která uváděla nová dramata v novém stylu jen pro předplatitele = odtud název „Svobodné divadlo“ = snaha o demokratizaci divadla ( např. Také MCHAT nebo proletářské divadlo Freie Volksbuhne) noví dramatici, nový herecký a scénografický způsob inscenování inovace hereckého umění- odtud vedla cesta k 1. metodě herecké práce, ke Stanislavského systému ( při svém divadle zřídil 3 umělecká studia určená k experimentování a výuce herců)
Symbolismus = revolta proti naturalismu = básník P. Fort + režisér a herec Lugné- Poe = malá amaterská divadla- hledání nových výrazových prostředků stylizace (hledání vztahů mezi textem, tony, barvami a vůněmi) = maximální stylizace = jemně odstiňované deklamace herců
= malířsky pojednané dekorace. = Ve Francii bylo 1890 P. Fortem založeno Théátre ďArt s cílem obrodit divadlo poezií; byla zde realizována spolupráce s výtvarným uměním (skupina Nabis).
Strindberg
Ibsen
-experimentující autor -hledá vztah mezi hledištěm a jevištěm – žádá vyprázdnění prostoru, aby vynikl vztah herců – výprava má být něčím zcela jiným, než jen prostředím-rekvizity a dekorace mají být dokonale proměnlivé stejně jako vztahy – herectví= tzv. Pokoj bez čtvrté stěny- navození iluze skutečnosti tím, že by herci někdy hráli zády k divákům, které by jakoby nevnímali (později uplatnil stanislavskij =prosazoval, aby mladou postavu hrál mladý herec= tím bylo narušeno oborové herectví, kde se privilegium hrát určitý obor stalo pro herce vězením
3) I.DIVADELNÍ REFORMA- vzniká z popudu amatérů (konec 19.stol- 40.léta 20.stol) -na jedné straně Appia a Craig--------na druhé straně Antoine a Stanislavskij 1. etapa-začala koncem 80.let 19.stol. S nástupem naturalismu- s ním se od počátku střetával proud symbolický, který se udržel stejně dlouho 2.etapa- největší úspěch reformy a utváření jejího nejcharakterističtějšího plodu = DIVADLO INSCENACE-20. A 30. LÉTA -text je pouhým východiskem pro divadelní ztvárnění -osvobození divadla od literárnosti -text se díky režisérovi stává prostředkem inscenace a jeho integrující a organizující roli převezme tvůrce inscenace= režisér -herecké umění už není jen reprodukční ALE stává se kreatibvním uměním VÝTVARNO- se stává dominující složkou ( Appia, Craig, Bauhaus)- Díky Appiovi a Craigoviodstraněny malované dekorace + cénický prostor začíná být formován pouze tvarově a světelně, aby vynikl herec a jeho pohyb -formuje se 1. generace profesionálních inscenátorů- neherců -režie, inscenováníse stává jejich hlavním a často jediným zaměstnáním v divadle (Mejerchold, Vachtangov, Tairov, Piscator, Baty) Mejerchold a jeho manipulace s hercem: nejdříve- statická stylizace=mění herce v sochu či reliéf- poté- dynamická stylizace= akrobacie žonglování, pantomima, improvizace Režiséři přelomu 19. a 20. století se vracejí ke starším typům divadelního prostoru- mysterijní scéna - alžbětinská sc. -antická aréna Režiséři- poč. 20.stol- usilují o zrušení kukátkového prostoru 4) II.DIVADELNÍ REFORMA – připravili básníci, malíři a hudebníci a vzniká z popudu generace divadelních odborníků(konec 50. let- počátek 70.let) - oprošťování se od profesionalismu - doba divadelních experimentů- technika, prostor - manifesty skupin i tvůrčích jedinců
divadlo- člověk podnícen ke spolutvoření -spoluúčast -participace -improvizace - volné inscenační struktury, odchod herců z divadla na ulice, přenášení scény z hlediště na jeviště, manifestace, happening, zdivadelnění života, mimodivadelní inspirace - První manifest Divadla krutosti- 1932 Artaud = div. Inscenace= jednota všech elementů = zrušen DUALISMUS autora a režiséra =Existuje jen JEDINÝ TVŮRCE = ODMÍTÁ SE DEKORACE =odmítá se DRAMATIKA- mají se hrát spontánně vzniklé příběhy. = jednotka nejvyššího významu = HEREC Tematizovaly se zákl. Problémy divadla prostoru, textu, pohybu. Funkce herce, režiséra, scénografa. -formují se sociální, osvětové, rehabilitační, terapeutické a agitační cíle. -výzkum nových, mimodivadelních terénů - využití pouličního divadla - využití celého prostoru divadla- ke hře- šatny, balkony, foyer - živá rekvizita- sestavení a dynamika lidských těl (Living Theatre)
